Odhaduje se, že v současnosti se na světě komerčně vyrábí kolem 65 tisíc různých organických sloučenin, které lidstvo využívá v rozličných oborech své činnosti. Tyto látky pronikají různými cestami do našeho životního prostředí, potravního řetězce i našich těl. Transport těchto kontaminantů (více či méně negativně působících) životním prostředím, jejich osud a bioakumulace jsou řízeny příslušnými fázovými rovnováhami. Termodynamické vlastnosti látek, zejména jejich tlak nasycených par, rozpustnost ve vodě, limitní aktivitní koeficient a rozpouštěcí teplo ve vodě či jejich rozdělovací koeficienty mezi vzduch a vodu (Henryho konstanta) a mezi oktanol a vodu, představují nejdůležitější charakteristiky pro modelování příslušných fázových rovnováh. Tyto charakteristiky jsou vyžadovány jak pro odhad distribuce kontaminantů v životním prostředí, tak i pro racionální nápravná ekologická opatření a inženýrský návrh účinnějších separačních zařízení. Vedle environmentální oblasti nacházejí tyto údaje však četná další praktická uplatnění např. v potravinářské technologii, výrobě detergentů a kosmetickém průmyslu (odhad koncentrace vonných či aromatizujících látek ve vzduchu nad produktem), i teoretická využití např. při testování teorií roztoků či objasňování mechanismu denaturace proteinů.
Snížení emisí těkavých organických látek do ovzduší slibuje v budoucnu náhrada klasických rozpouštědel iontovými kapalinami, jejichž tlak nasycených par je zanedbatelný. Iontové kapaliny jsou nízkotající soli odvozené od organických bází (imidoazolu, pyridinu, apod.); volba kationtu, aniontu a jejich substituentů dovoluje v podstatě nastavovat vlastnosti iontových kapalin pro konkrétní aplikace. Posouzení aplikačních možností vyžaduje opět údaje o fázových rovnováhách, které jsou v systémech organických látek s iontovými kapalinami dosud velmi kusé.
Makrocyklické látky (např. cyklodextriny, kalixareny), jejichž molekula vytváří dutinu, mohou v této dutině částečně vázat menší molekuly jiných organických látek z jejich vodných roztoků. Sledování této tzv. inklusní komplexace a její termodynamická charakterizace je důležitá pro farmakologické, biochemické, analytické a další aplikace.
Dostatečně přesné a spolehlivé údaje o výše zmíněných termodynamických charakteristikách lze získat pouze experimentální cestou, specializovanými technikami měření. Laboratoř fázových rovnováh se systematicky zabývá experimentálním stanovením těchto veličin, vývojem příslušné experimentální metodiky a souvisejícím termodynamickým modelováním. Nabízená témata bakalářských prací jsou součástí cíleného výzkumu laboratoře, do něhož se student svým úkolem zapojuje. Témata zahrnují práce na vývoji nových experimentálních technik, měření a zpracování vlastních dat, přípravu kritických přehledů a zpracování literárních údajů. Všechna témata jsou koncipována jako otevřená - v případě zájmu může student ve svém tématu pokračovat i v diplomovém úkolu magisterského studia. Vzhledem k částečně mezioborovému zaměření nabízených témat je lze doporučit zejména studentům se zájmem o fyzikální a analytickou chemii, ochranu životního prostředí a chemické inženýrství.