Tematicky obrazek
»
»
»
»
Doc. Ing. Jiří Brat CSc.
Doc. Ing. Jiří Brat CSc.

Byl jeden král, měl 4 dcery, napadla mě modifikace pohádky, když se inženýr Jiří Brat jen tak mezi řečí zmínil, že má 4 dcery ve věku od 14 do 6 let, což je prý sice krásné, ale občas náročné…  Zatím jen pohádkové sudičky vědí, zda se některá z nich bude věnovat oboru, který si jejich otec evidentně zamiloval spolu s dalšími přírodními vědami už na základní škole. A protože od té doby změnil pouze dva zaměstnavatele - VŠCHT a Unilever, je jasné, že téhle lásce zůstává dodnes věrný.

Brat_Ji____.png

Unilever prodává jak potraviny, tak prostředky pro domácnost, ať už je to z oblasti kosmetiky nebo z oblasti čisticích prostředků. Jaká je vaše pozice v tak velké firmě? A jak jste v ní začínal?

Mám na starosti technickou podporu výrobků, částečně jakost a pokud se něco děje, tak i podporu krizového managementu po technické stránce. To se týká parametrů výrobků, jaké mají být, uvedení do souladu s legislativou a podobně. Je to poměrně široký záběr. Kromě toho máme s kolegy rozdělené teritorium podle charakteru výrobků. Česká republika patří do regionu střední Evropy, který zahrnuje 6 zemí: Čechy, Slovensko, Maďarsko a tři země bývalé Jugoslávie – Bosnu a Hercegovinu, Slovinsko a Chorvatsko. V rámci těchto zemí se víc starám o tuky a dresinky.
Technická podpora výrobků začíná od vývoje, kdy se podílíme i na určitých parametrech průzkumu trhu, výrobků, srovnávání s konkurencí. Když je výrobek vyvinut, zabýváme se tím, aby byl řádně označen v souladu s legislativou, to znamená texty, deklarace a když výrobek podporujeme marketingově, připravuji odborné argumenty pro takovou podporu. Osobně se také účastňuji celé řady konferencí s přednáškami na téma výživa, přednášky, na téma, které se týkají našich výrobků – jaké jsou jejich nutriční vlastnosti, užitné, srovnávám kategorie.

Vy už jste během studia „koketoval“ s jiným oborem  - s ekonomií, co vás k tomu vedlo?

Když jsem se po maturitě rozhodoval, trochu jsem váhal, kam jít, ale nakonec zvítězila chemie. Potravinářství mě opravdu lákalo a taky jsem byl jeden z prvních a mála studentů, kteří si zkusili tzv. mezioborové studium, to tehdy opravdu nebylo běžné. Měl jsem individuální studijní plán. Předmět Technologie mléka jsem si nahradil předměty z fakulty chemického inženýrství a studoval jsem k tomu procesy, což bylo na tu dobu trošku odvážné, protože mi chyběl matematický základ – matematika 3 a 4, které měla fakulta navíc. Ale nakonec se mi to podařilo a byla to správná volba, protože místo předmětů, které bych velice okrajově využil, se mi zase otevřely jiné přístupy, možnosti myšlení – hlavně systémový přístup k řešení problémů. Myslím, že to také trochu přispělo k tomu, co dělám dneska.
Studium jsem skončil v roce 1982, pak jsem tady ve škole 10 let působil jako odborný asistent, dělal jsem aspiranturu. Měl jsem nasbíráno relativně hodně publikací, takže jsem tu v roce 1994 udělal i habilitaci. Ale to už jsem byl dva roky v Unileveru.

Proč jste změnil působiště?

Bylo to nové a - jak se dnes říká - byla to jistá výzva. Nejsem fluktuant, zatím jsem vystřídal jenom dva zaměstnavatele, u jednoho jsem strávil 10 let a příští rok to bude 20 let, co jsem u Unileveru. Nastupoval jsem 1. října 1992 a týden před tím - 25. září - Unilever podepsal smlouvu o privatizaci Povltavských tukových závodů, které se tak staly jedním z výrobních závodů naší firmy. Na své pozici jsem po nástupu měl na starosti jakost, vývoj výrobků a bylo to spojené i s tím, co dělám dodnes; měl jsem na starosti legislativu, podporu výrobků. Tehdy se to tam budovalo, nechci říci na zelené louce, samozřejmě budovy tam stály, ale byly to jen budovy, vnitřní zařízení se celé předělávalo, bylo to hodně hektické, ale svým způsobem i zajímavé, prostě něco úplně nového, než jsem byl zvyklý. Ale vědecký přístup, znalosti vývoje i technologií, to se tam poměrně dobře uplatnilo. Ze začátku se docela dobře dařilo – nejen ve výrobě, ale i trh rostl, měnil se, kvalita výrobků se rapidně zvýšila ve srovnání s tím, co bylo na trhu předtím, práce byla velice zajímavá. Pak postupně během let se výrobní závody začaly od prodejní organizace oddělovat a budovaly si vlastní strukturu. Já jsem přešel do struktury Unilever Česká republika, což je organizace, která se vlastně stará o podporu prodeje, nikoliv o výrobu. Před dvěma lety byly Povltavské tukové závody zavřeny, což byla trochu smůla, pro mě určitě neradostná zpráva, strávil jsem tam spoustu let, ale takové rozhodnutí bylo přijato a nedalo se s tím nic dělat. Prostě výrobní kapacity se sdružují a tohle byl výsledek.

Evidentně nemáte problém s cizími jazyky, i když se říká, že vaše generace se je prostě neučila…

Během studia jsem dělal němčinu, jeden západní jazyk byl samozřejmostí i tehdy. Ovšem když jsem nastupoval do Nelahozevsi, tak jsem v podstatě anglicky neuměl vůbec, měl jsem sice angličtinu v rámci aspirantury, ale byla to spíš pasivní znalost, chybělo používání.  Ještě na škole, v roce 1990 jsem byl tři měsíce ve Štýrském Hradci (Grazu) na technické univerzitě, to byla docela zajímavá praxe. Sice šlo o něco úplně jiného, než jsem dělal ve škole, ale docela rychle se mi podařilo do tamního týmu zapojit. Řešil jsem úkoly, které potřebovali, nějaké kapalné extrakce, které jsem tehdy sice neznal, ale vyšly z toho asi dva články, které byly publikovány v zahraničních časopisech. A taky mi to pomohlo ke zdokonalení v němčině, výrazně jsem se zlepšil…
Když jsem v Unileveru začínal, přijeli shodou okolností na posílení řídících pozic ve výrobním závodě kolegové ze zahraničí. Mluvili německy, ředitel závodu také, takže jsme s nimi komunikovali také německy. Tehdy bylo ale zapotřebí se angličtinu rychle naučit, proto jsme měli intenzivní kurzy, jeden lektor na dva posluchače, šlo to pak poměrně rychle. Ale bylo to docela těžké období, kurzy se konaly sice v pracovní době, ale práce se odložit nedala. Takže jsme pracovali na dvanácti i třináctihodinové směny, když se továrna rozbíhala. Nebylo to jednoduché období.
Jiné zahraniční stáže od firmy jsem neměl, spíš firma, hlavně v 90. letech pořádala řadu různých kurzů, obecně se více cestovalo, dnes už se začínají prosazovat různé videokonference, cestuje se méně. Dříve bylo také méně lidí, cestovalo se tak třicetkrát do roka, teď jednou, maximálně dvakrát za měsíc.
Pro ty, kteří dnes mají zájem do Unileveru nastoupit, je znalost angličtiny důležitá. Kandidát by se měl nějakým způsobem dorozumět, nemusí to být špičková angličtina, ale musí rozumět anglickému textu, musí být schopen vést v angličtině mailovou korespondenci a vyřídit jednoduché telefonáty a na poradách vědět, co se děje.

Jak s odstupem času hodnotíte studium a proč si myslíte, že dnešní maturanti nemají zájem o technické obory?

Myslím, že v každé škole vždycky, i když se snaží být na úrovni doby, stejně výuka odborných předmětů o kousek zaostává za výrobními technologiemi předních firem. Škola jako VŠCHT  je dobrá v tom, že naučí technologické myšlení a absolvent dostane v tomto smyslu nějaký pevný základ, na němž může dál budovat. Ale jak posléze fungují procesy v předních velkých mezinárodních firmách, si každý absolvent musí osahat a zvládnout sám.
A co se týče nezájmu o technické obory, nevím. Možná je pracovních příležitostí trochu méně, ale myslím, že to je trošku i menší zájem mladé generace něco dělat. Dnes je prostě mnohem populárnější cesta co nejmenšího odporu. Maturanti jdou na nějakou vysokou školu a tam se časem uvidí. Takové zanícení studijních let, jak to bývalo dřív, bohužel chybí.

Stále udržujete kontakt se školou, nechystáte se na návrat do vědy?

Nikdy neříkej nikdy...  Samozřejmě menší projekty stále dělám, na vědu jsem nezanevřel, snažím se, i když to není obvyklé v těchto funkcích, také publikovat, jezdím s některými odbornými, nejen obecnými přednáškami na konference. Každý rok pořádáme konferenci o tucích za účasti VŠCHT, bratislavské fakulty i zástupců průmyslu. Její tradice je dlouhá a povedlo se ji zachovat, příští rok to bude už 50. ročník. Je to velice úspěšný podnik a máme rozdělené, kdo ho kdy pořádá, příští rok to budu mít na starosti já.
S VŠCHT se snažím udržovat kontakty, hlavně s potravináři, není to jen katedra technologie mléka a tuků, s analýzou potravin udržujeme dobré kontakty, dnes jsem byl na technologii zpracování masa a konzervárenství, pracujeme na některých věcech společně, spolupracujeme na rozborech, děláme senzorická hodnocení výrobků. Škola jako VŠCHT patří k těm dobrým, jsou tu velmi šikovní lidé, myslím, že má i dobrý zvuk. Vždycky, když jsme spolupracovali, tak z toho byly zajímavé výsledky, dobré výstupy a obě strany to hodnotí pozitivně. Něco člověka napadne, a když tu myšlenku sdělíte dál, tak z toho může vzniknout věc prospěšná pro všechny.

Děkuji za rozhovor.


Sdílej tyto stránky na

VŠCHT Praha na sociálních sítích