Vznik a vývoj studia technologie neúdržných potravin v ČR Iniciátorem snahy o zavedení výuky konzervárenské technologie jako řádného studijního předmětu byl již ve čtyřicátých letech Ing. Dr. Vladimír Kyzlink, v té době vedoucí výzkumného oddělení firmy Biochema a.s. v Modřicích u Brna (pozdější Brněnská Fruta, n.p.). Jeho snaha reflektovala potřeby nově se rozvíjejících potravinářských oborů, pro které stávající vysoké školy nevychovávaly absolventy s dostatečnými teoretickými a technologickými znalostmi. Iniciativa zainteresovaných odborníků vyústila v roce 1947 ve zřízení Ústavu ovocnické a zelinářské technologie (konzervárenské technologie) na Vysoké škole zemědělské v Brně. Ústav založil a vedl Dr. Kyzlink a v rámci nově zřízeného zahradnického studijního směru se zde poprvé vyučovala konzervárenská technologie jako řádný studijní předmět. Stoupající význam konzervárenského průmyslu se pak v roce 1950 promítl ve vytvoření tzv. technologického studijního směru na VŠZ v Brně.
S činností brněnského ústavu jsou vedle prof. Kyzlinka spojena spojena i jména Ing. Emil Němec, Ing. Jiří Purš, Ing. Karel Kopec, Ing. Dr. Anna Slavíčková, Ing. Dr. Evžen Hruška, Ing. Dr. Ladislav Kocián .Tématika práce ústavu spočívala jednak v původní formulaci výuky předmětů konzervační technologie (Základy konzervace potravin, Technologie konzervárenství a mrazírenství, tehdy označovaná jako Technologie ovoce a zeleniny), jednak v práci výzkumné. Byla studována zejména problematika podmínek a kontroly termosterilace, výroby a analýzy pektinů a pektolytických preparátů, některé otázky balení potravin a byly zde též položeny základy k formulaci původního systému metod konzervace potravin. Všechna tato témata byla dále rozvíjena i po přenesení ústavu na VŠCHT do Prahy.
Roku 1953 byl brněnský ústav rozdělen a přenesen z podstatné části na tehdy nově zřízenou (1952) samostatnou Fakultu potravinářské technologie VŠCHT v Praze. Organizačně byla konzervárenská problematika začleněna do katedry kvasné technologie a konzervárenství. Vzhledem ke stále rostoucímu významu konzervace bylo ještě v roce 1953 v rámci uvedené katedry ustanoveno Oddělení konzervace potravin a od roku 1957 zřízena samostatná katedra. Vedoucím oddělení i nové katedry zůstal vedoucí původního brněnského ústavu profesor Vladimír Kyzlink. Koncepce nové katedry byla rozšířena z dosud převažujícího zaměření na rostlinné materiály, zejména ovoce a zeleninu, i na zpracování produktů živočišného původu (kromě mléka) a na obecnou problematiku konzervace neúdržných potravin.
Výukově a výzkumně byla činnost katedry od počátku zaměřována do těchto vzájemně úzce navazujících až prolínajících směrů:
Základní obecná problematika uchovatelnosti (konzervace) potravin, odborně garantovaná po řadu let, podobně jako technologie neúdržných potravin rostlinného původu, profesorem Vladimírem Kyzlinkem. Obecnou konzervaci po ukončení aktivit prof. Kyzlinka převzal jeho poslední asistent docent Michal Voldřich. Garantem oboru technologie neúdržných potravin rostlinného původu byl od poloviny osmdesátých let profesor Dušan Čurda, na kterého navázal v devadesátých letech docent Jaroslav Dobiáš.
Technologie potravin živočišného původu byla garantována profesorem Stanislavem Kleinem, po roce 1983 převzal gesci docent Petr Pipek.
Problematiku obalové techniky rozvinul v rámci ústavu jako prvního takto zaměřeného pracoviště již v 50. letech profesor Dušan Čurda, po kterém obor převzal docent Jaroslav Dobiáš.
Inženýrské aspekty konzervačních technologií byly původně zajišťovány profesorem Stanislavem Kleinem, od roku 1978 Ing. Miloslavem Loučkou, na přelomu 80. a 90. let se inženýrskými otázkami zabýval Ing. Jiří Kušta. Inženýrské přístupy jsou i po odchodu jmenovaných dále rozvíjeny v rámci řešení výzkumných a technologických projektů, výuka je zajišťována externistou docentem Václavem Kozou.
Kromě uvedených profilujících disciplin je součástí učební práce ústavu nauka o surovinách, kterou zajišťoval od založení katedry docent Ctibor Blattný a po jeho odchodu do důchodu disciplinu rozvíjí i na fakultní úrovni Ing. Hana Opatová.
V osmdesátých letech byly posíleny také analytické a mikrobiologické „servisní“ obory. Potravinářskou mikrobiologii rozvíjí dr. Miroslav Čeřovský, který kromě podílu na mikrobiologických úlohách v laboratorních cvičeních zajišťuje výuku předmětu Průmyslová výroba hotových pokrmů. V oblasti analýzy potravin pracoval Doc. Michal Voldřich, s rozšířením potřeb analytických prací v rámci řešených projektů byl v roce 1998 přijat docent František Kvasnička, který převzal gesci za laboratorní cvičení oboru.
Významnou disciplinou jsou ekonomické obory, které byly po dlouhou dobu zajišťovány externě Ing. Milošem Beringerem a v posledních letech Ing. MVDr. Janem Kyselou.
Část technologie neúdržných potravin živočišného původu, která se týká zpracování drůbeže a vajec a která byla po řadu let garantována Ing. Jaromírem Brendlem, přednáší externě docentka Kamila Míková.
Oficiální název studijního oboru, jehož výuka byla a je hlavní náplní práce Ústavu konzervace potravin a technologie masa, je od roku 1991 (a byl již dříve) shodný s tímto novým názvem ústavu.
Ve speciální části svého studia se tedy posluchači výukového oboru ústavu zabývají syntetizující technologickou aplikací základních disciplin, zaměřenou na konzervaci a technologii neúdržných potravin. Vedle biochemické, mikrobiologické, konzervační a inženýrské problematiky průmyslového zpracování ovoce a zeleniny, masa a živočišných tuků, vajec apod., se v tomto rámci hlouběji seznamují též s moderní obalovou technikou, s praktickou projekční přípravou výroby a s jejich důkladným ekonomickým zhodnocením.
Absolventi oboru konzervace potravin a technologie masa se uplatňují jako technologové, provozní inženýři, mikrobiologové a analytici v konzervárnách, mrazírnách, v podnicích zpracovávajících maso, ryby, drůbež a v závodech přidružených výrob, dále v kontrolních potravinářských laboratořích, ve velkých obchodních společnostech i v distribučních zařízeních. Po získání praxe mohou pracovat v příslušných výzkumných ústavech a v řídících orgánech, popř. jako učitelé odborných škol.
Od roku 1954 do r. 1999 včetně absolvovalo výukový obor ústavu (tj. obhájilo zde diplomovou práci a složilo státní závěrečnou zkoušku) celkem 1001 inženýrů a 13 bakalářů.
Vedení ústavu Profesor Vladimír Kyzlink vedl katedru Konzervárenské technologie od jejího založení až do obvyklého věkového limitu, tj. do roku 1981, kdy katedru převzal profesor Stanislav Klein. Po jeho neočekávaném úmrtí v roce 1983 byl na přechodnou dobu vedoucím ústavu jmenován znovu prof. Kyzlink a po půldruhém roce tohoto provizoria byl vedoucím ústavu jmenován docent Jiří Hrdlička. Funkci vykonával do konce roku 1989, kdy byl nahrazen jednomyslně zvoleným tehdy ještě docentem Dušanem Čurdou. V roce 1994 dosáhl prof. Čurda věkového limitu a v souladu se statutem VŠCHT byl po konkurzním řízení vedením ústavu nejprve do své habilitace pověřen a o rok později vedoucím jmenován docent Michal Voldřich.