Profesor Vladimír Prelog (1906-1998 )

Vladimír Prelog se narodil v Sarajevu, v Bosně, tehdejší provincii Rakouska-Uherska. Profesor Prelog vzpomínal, že jako osmiletý chlapec stál nedaleko místa, kde byl zastřelen arcivévoda František Ferdinand d`Este.

Gymnázium absolvoval v Záhřebu, hlavním městě Chorvatska. V roce 1924 se přihlásil na Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství ČVUT v Praze, kterou v roce 1928 absolvoval. Na základě disertační práce O kyselině 3,12-dihydroxypalmitové získal V.Prelog pod vedením profesora Votočka v roce 1929 doktorát technických věd. Pak pracoval jako cizí státní příslušník ne zcela legálně více než pět let v Praze jako vedoucí chemické laboratoře zabývající se výrobou speciálních chemikálií, např. siřičitanu amonného pro kadeřníky nebo chloracetofenonu jako slzného plynu pro policii. V roce 1932 musel odsloužit 9 měsíců vojenské služby u jugoslávského vojenského námořnictva, kde onemocněl malárií. V roce 1933 se v Praze oženil s Kamilou Vítkovou. Od roku 1935 pracoval ve své vlasti na univerzitě v Záhřebu jako docent a později jako profesor organické chemie.

Po okupaci Záhřebu v roce 1941 odešel profesor Prelog do Švýcarska a pracoval v laboratoři organické chemie na Federální vysoké škole technické (ETH) v Curychu. Zde se stal v roce 1950 profesorem a v roce 1957 vedoucím této vynikající laboratoře, podporované koncernem CIBA.

Celoživotním zájmem profesora Preloga byly přírodní látky (díky prodělané malárii také antimalarické látky) a jejich struktura. Stereochemie pro něj nebyla jen jednou ze součástí chemie, ale představuje zcela nový pohled na chemii.

Jeho vědeckou činnost dokládá 412 publikací, přednášel jako hostující profesor na 33 univerzitách. Nobelovou cenou za chemii byl v roce 1975 oceněn za příspěvek ke stereochemii organických molekul a poznání jejich reakcí. Cahnova-Ingoldova-Prelogova stereochemická pravidla jsou dnes užívána ve standardních učebnicích organické chemie.

Své chemické vzdělání nepovažoval profesor Prelog nikdy za ukončené. Po odchodu do penze v roce 1976 řešil legálnost svého dalšího pobytu na ETH tak, že se každoročně zapisoval jako student postdoktorandského studia. Své paměti psal jako pokračování desítek semestrů celoživotního studia chemie, poslední s názvem My 132 Semesters of Chemistry Studies , American Chemical Society 1991.

Přes svůj věhlas zůstal profesor Prelog skromným člověkem a byl přístupný k diskusi na jakékoli úrovni. Velmi rád vzpomínal na začátky na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství, s úctou a uznáním hovořil o profesoru Votočkovi a profesoru Lukešovi.