Prosím čekejte...
Nepřihlášený uživatel
Nacházíte se: VŠCHT Praha  → Příběhy úspěšných → Ing. Soňa Rovnaníková
iduzel: 885
idvazba: 1125
šablona: stranka_obrazek_sloupce
čas: 23.1.2017 17:49:14
verze: 3352
uzivatel:
remoteAPIs:
Obnovit | RAW

Ing. Soňa Rovnaníková

Rovnanikova

Stupně úspěchu


Znovu jsem se o tom přesvědčila při setkání s inženýrkou Soňou Rovnaníkovou z pekárenské firmy Kontinua v Brandýse nad Labem: Absolvent VŠCHT Praha je člověk připravený dělat ve svém oboru i nad jeho rámec spoustu věcí – pokud má chuť, elán a snahu učit se nové věci. Podobný začátek příběhu už jsem mezi absolventy jednou slyšela – adeptce na místo ve firmě nabídli pro začátek práci v laboratoři. Je fakt, že ještě neexistovala, takže se začínalo s hadrem a koštětem…

Štíhlá blondýna vypadá spíš na čerstvou absolventku vysoké školy než na obchodní ředitelku s desetiletou praxí. A když se ptám, co je na pekařině z pohledu chemika nejtěžší, uzemní mě svou odpovědí: 

„Z pohledu chemika téměř nic, ale z pohledu řízení lidských zdrojů je to těžké, z pohledu vedení lidí ve výrobě úplně nejtěžší.“ Lidé v pekárně jsou podle jejího mínění finančně tak „ohodnoceni“, že už nějakou dobu sem pracovat nechodí Češi, ale většinou lidé ze zemí východní Evropy. „Neumějí dostatečně česky a zkuste jim vysvětlit, jak se plete vánočka nebo zdobí tlačený koláč. Vedoucí, kteří za danou pekárnu zodpovídají, jsou při tomto pracovním obsazení rádi, že mají zajištěnou výrobu v kvalitě, za kterou ručíme. Je to obecně problém všech pekáren, bohužel; pekařský obor je na tom špatně ekonomicky a ani kdybychom zdražili tak, jak se objevuje v médiích, nebudeme na tom dobře,“ suše konstatuje inženýrka Rovnaníková.

Kdyby se bývala dostala na farmacii, kam původně směřovala, měla by dnes – jak sama s úsměvem konstatuje – hlavu jak pátrací balón. A protože jíst se bude pořád, zamířila po odmítnutí z první vysoké školy na VŠCHT Praha, kterou měla na druhém místě. „Jíst se bude pořád a chleba tím spíš,“ řekla si a šla na pekařský obor. Navíc jí připadal příjemný a doslova, jak říká, vlídný. 

Chleba, kvůli kterému chemii zvolila, je ale, jak poznala, velmi složitý výrobek. „Složitý je například v tom, že se v něm používá živý kvas. A pokud se použije nevhodně, může to zásadně ovlivnit kvalitu chleba. Samozřejmě svou roli hraje technologický postup při pečení, technika a to, jak peče pec. Ale je pravda, že jsem se ve výrobě pohybovala jen okrajově, i když jako manažer kvality jsem to hlídala hodně. Pokud se chleba upeče nedostatečně, je příliš vlhký a brzy zplesniví. Když se použije špatný kvas, nebo se ho dá málo nebo naopak moc, má to vliv na kvalitu střídy – buď je drobivá, nebo lepkavá.“ 

Ale vraťme se na začátek, kdy dívka při vstupním pohovoru ve firmě Kontinua na otázku, co by chtěla dělat, upřímně odpověděla jednateli společnosti, že neví. „Já jsem za sebou neměla v podstatě žádnou pracovní zkušenost, takže jsem si nedovedla představit, co to obnáší. Chci být technolog nebo v laboratoři, nebo obchodník nebo co ještě? Jediné, co jsem znala ze školy, byla laboratoř, tak jsem nakonec řekla, že třeba vývoj a laboratoř. Stala jsem se vedoucí laboratoře, která v té chvíli ještě neexistovala.“
  
Dlouho nepoužívaná místnost zanesená pavučinami, s chemikáliemi se strhanými nálepkami – to bylo její budoucí království. Když je uklidila, nakoupila vybavení, chemikálie, vše, co bylo potřeba, vyhodnotila, které rozbory firma bude potřebovat, sestavila pro ně laboratorní postupy a rozběhla systém kontroly pekařské výroby. „Naštěstí tady není zvlášť náročná, hlavní je výstupní kontrola výrobků: přijdete, podíváte se a hned je jasné, co se stalo. Co se týče laboratorních rozborů, zaměřujeme se hlavně na vstupní kontrolu surovin a výstupní kontrolu našich produktů – kromě pečiva hlavně zlepšujících přípravků a směsí, které vyrábíme,“ popisuje inženýrka Rovnaníková práci dnešní moderní laboratoře. 

Tři roky v laboratoři ukázaly, že Soňa Rovnaníková je schopná a šikovná. A protože se firma rozhodla, že by ráda certifikovala na ISO 9001:2000, dali jí šanci a jmenovali ji manažerkou kvality. „Byla to, jak se moderně říká, výzva, ani mi odchodu z laboratoře nebylo líto.  Věděla jsem, že kdyby na to přišlo, můžu se kdykoliv vrátit. A takové nabídky jako byla tahle, se prostě neodmítají,“ vzpomíná na svůj kariérní postup. 
Stalo se vám někdy, že jste musela část výroby zlikvidovat, ptám se na krizový moment práce? „Občas ano. Ne že bychom výrobu zastavili, ale bohužel část vyrobeného zboží se musí občas zlikvidovat. Na vině může být jak lidský faktor, tak technologická chyba. Buď obsluha něco špatně naváží, nebo zapomene něco přidat… Asi polovina problémů je kvůli tomu, že se výrobní zařízení nechová tak, jak by mělo, polovina připadá na lidi. Když vypadne proud nebo pec či linka pečivo špatně skládá, moc už toho nezachráníte.“

Kvalitu zřejmě hlídala velmi dobře, takže ve chvíli, kdy se firma rozhodla, že by mohla rozvíjet obchod s mraženým pečivem, sáhli po osvědčeném personálním řešení. Inženýrka Rovnaníková se právě vrátila po třech letech z mateřské dovolené a usedla rovnou do křesla obchodní ředitelky. 
Měla za úkol rozjet obchod s mraženým pečivem, který firma zatím sama nevyráběla; začátky spočívaly v dovozu z Německa, Belgie a Francie. Našla a přizvala do firmy člověka, který měl v této oblasti mnoho praktických zkušeností, a společně se jim skutečně podařilo plánovaný záměr zrealizovat. Pokud funkce manažera kvality byla pro ni výzva, pak nová pozice ještě větší. 

„Mražené pečivo je čerstvé pečivo,“ tvrdí. „Technologie je úplně stejná jako u normálního pečiva, vstupuje tam jen další krok – zamražení. Rozdíl je jen v tom, v jakém stádiu se pečivo mrazí: dají se zamrazit těsta před kynutím nebo nakynutá. Musí se ovšem zmrazit šokově. Kdyby se totiž mrazilo pomalu, tak se zničí kvasinky. Je to velice náročné na zkušenosti personálu, musíte mít opravdu přesně vysledované, v které fázi mrazit. Naše firma teprve teď začíná s vlastní výrobou mraženého pečiva, rozjíždíme to přibližně rok, ale na tuhle technologii jsme si ještě netroufli. Přestože jsme, myslím, dost vyhlášení v různých technologiích a poradenských servisech, které zákazníkům poskytujeme zdarma, tak tohle si necháváme jako třešničku na dortu.“

Velký podíl na trhu má Kontinua v oblasti zlepšujících přípravků a směsí. Předmíchané směsi zrníček, semínek, sladu a dalších surovin v téměř nekonečném množství variant mají na trhu od začátku velký úspěch. Pekaři z nich – aniž by si je museli sami připravovat – vyrábějí pečivo, které má konstantní kvalitu a přitom snadno nabídnou svým zákazníkům široký sortiment výrobků například pouhou úpravou dávkování směsi do těsta. A zlepšující přípravky jsou zjednodušeně řečeno kypřící prášky pro pekárny.

„Je to bílý prášek, který obsahuje často vitální lepek, často kyselinu askorbovou a enzymy, ty jsou úplně nejdůležitější, přestože je jich tam nejméně,“ vysvětluje obchodní ředitelka. „Jsou to účinné látky, takzvané chytré suroviny, které vlastně dělají v závěru ty divy. Přidávají se do nich ještě zahušťovadla, stabilizátory, regulátory kyselosti. Pekaři je dávají třeba do běžného pečiva, takže prodlužují trvanlivost, zlepšují pórovitost a střídce dávají vláčnost. Máme v sortimentu dvě desítky druhů zlepšujících přípravků, levnější i dražší, podle toho, jaký efekt na konci mají poskytovat – zda pekař potřebuje, aby pečivo vydrželo tři dny nebo dokonce týden či jenom jeden den. Vývoj máme vlastní. Pracují tam dva lidé, máme také vývojovou pekárnu, dokonce i cukrárnu a tak máme vývoj našich výrobků plně pod kontrolou, chlubí se inženýrka Rovnaníková.

Ale firma je ještě úspěšná v jedné oblasti. „Inženýr Albrecht, jednatel firmy, vyvinul tzv. stabilizovaný kvas. Musím předeslat, že práce s běžným kvasem je nesmírně složitá, náročná na čas, protože kvas se musí pořád obnovovat a je to jeden z důvodů, proč pekaři musí chodit do práce i v noci. Stabilizovaný kvas není nutné tak často obnovovat, stačí přibližně jednou za 5 dní, čímž se úžasně usnadní práce. Tohle je opravdu převratná myšlenka, v České republice to dovedou jenom dvě firmy, ale ta druhá kvas pouze prodává, takže zákazníci jsou odkázáni na to, aby si kupovali pořád nový a nový. Naše firma zákazníky naučí, jak si ho mají vyrábět sami a poskytujeme jim zdarma technologický servis. Na oplátku – z něčeho musíme být živi – po nich chceme, aby při používání naší kvasné technologie používali naše stabilizátory. A právě o naši kvasovou technologii je velký zájem i v zahraničí – a tam vidím velké možnosti a pole své působnosti“, vidí své úkoly mladá obchodní ředitelka, které mezitím přibyla i zodpovědnost za exportní aktivity firmy. Směr – Pobaltí, Maďarsko a Polsko.

Když člověk dosáhne u jedné firmy tak rychlého kariérního růstu, zcela jistě přemýšlí, co dál. Co považuje za svůj největší úspěch inženýrka Rovnaníková? „Řekla bych, že všechny pozice, kterými jsem prošla, mohu považovat za svůj úspěch. Pro mě znamenají obrovský posun v  osobní kariéře v mém postoji vůči sobě samé jako profesionálce. A nedokážu říct, co bych považovala za obrovský úspěch, možná to, že jsem úspěšně zvládla spoustu různých věcí. Nad perspektivou tady opravdu v poslední době přemýšlím, protože možností tu už moc není. Zkusila jsem tady skoro všechno, kromě funkce technologa, a do toho se, upřímně řečeno, moc nehrnu. Jsou na to šikovnější kolegové, kteří mají vystudovanou střední odbornou školu, kde opravdu pracovali s pečivem – pekli rukama, jak se říká. Takovou praxi podle mého názoru vysoká škola dát nemůže. Člověk, který neumí uválet chleba, který neví, jak funguje „rohlíkáč“, nemůže dělat technologa, to by se mu všichni vysmáli. Ale mně tu nic nechybí, ve vedení mám velkou oporu, to bych jinde těžko hledala a to je pro mě v tuto chvíli rozhodující,“ uzavírá Soňa Rovnaníková.

Aktualizováno: 6.10.2014 16:43, Autor: Ivana Picková

VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha 2014
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha
na sociálních sítích
zobrazit plnou verzi