Prosím čekejte...
stdClass Object
(
    [nazev] => Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
    [adresa_url] => 
    [api_hash] => 
    [seo_desc] => Vysoká škola chemicko-technologická; VŠCHT Praha; Oficiální webové stránky; vzdělávání; univerzita; studium; studenti; chemie; technologie
    [jazyk] => 
    [barva] => 
    [indexace] => 1
    [google_verification] => 
    [ga_account] => 
    [ga_domain] => 
    [gtm_id] => GTM-MLPTFM
    [kontrola_pred] => 13.09.2014
    [omezeni] => 0
    [pozadi1] => 
    [pozadi2] => 
    [pozadi3] => 
    [pozadi4] => 
    [pozadi5] => 
    [robots] => 
    [iduzel] => 942
    [platne_od] => 16.12.2015 13:48:00
    [zmeneno_cas] => 16.12.2015 13:48:30.666818
    [zmeneno_uzivatel_jmeno] => Jan Dohnal
    [idvazba] => 1969
    [cms_time] => 1493451087
    [skupina_www] => Array
        (
        )

    [slovnik] => stdClass Object
        (
            [paticka_budova_a_nadpis] => BUDOVA A
            [aktualizovano] => Aktualizováno
            [autor] => Autor
            [paticka_adresa] => VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha 2014
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha
na sociálních sítích [paticka_budova_1_nadpis] => NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA [paticka_budova_1_popis] => [paticka_budova_2_nadpis] => STUDENTSKÁ KAVÁRNA CARBON [paticka_budova_a_popis] => Rektorát, oddělení komunikace, pedagogické oddělení, děkanát FCHT, centrum informačních služeb [paticka_budova_b_nadpis] => BUDOVA B [paticka_budova_b_popis] => Věda a výzkum, děkanát FTOP, děkanát FPBT, děkanát FCHI, výpočetní centrum, zahraniční oddělení, kvestor [paticka_budova_c_nadpis] => BUDOVA C [paticka_budova_c_popis] => Dětský koutek Zkumavka, praktický lékař, katedra ekonomiky a managementu, ústav matematiky [paticka_odkaz_mail] => mailto:info@vscht.cz [stahnout] => Stáhnout [top_login] => Přihlášení [social_fb_odkaz] => https://www.facebook.com/vscht [social_fb_title] => Facebook VŠCHT Praha [social_tw_odkaz] => https://twitter.com/vscht [social_tw_title] => Twitter VŠCHT Praha [social_yt_odkaz] => https://www.youtube.com/user/VSCHTPraha [social_yt_title] => Youtube VŠCHT Praha [drobecky] => Nacházíte se: VŠCHT Praha [logo] => [more_info] => více informací [top_search_placeholder] => hledat... [odpocet_dny] => dní [odpocet_hodiny] => hodin [odpocet_minuty] => minut [odpocet_vteriny] => vteřin [zobrazit_kalendar] => zobrazit kalendář [logo_href] => / [dokumenty_kod] => Kód [dokumenty_nazev] => Název [dokumenty_platne_od] => Platné od [dokumenty_platne_do] => Platné do [paticka_budova_2_popis] => [google_search] => 001523547858480163194:u-cbn29rzve [archiv_novinek] => Archiv novinek [submenu_novinky_rok_title] => Zobrazit novinky pro daný rok. [adresa_url] => [paticka_mapa_alt] => Zobrazit mapu [den_kratky_5] => pá [den_kratky_4] => čt [den_kratky_3] => st [den_kratky_1] => po [den_kratky_0] => ne [den_kratky_2] => út [den_kratky_6] => so [zobrazit_vice_kalendar] => více zde → [novinky_kategorie_1] => Akce VŠCHT Praha [novinky_kategorie_2] => Důležité termíny [novinky_kategorie_3] => Studentské akce [novinky_kategorie_4] => Zábava [novinky_kategorie_5] => Věda [novinky_archiv_url] => /novinky [novinky_servis_archiv_rok] => Archiv z roku [novinky_servis_nadpis] => Nastavení novinek [novinky_dalsi] => zobrazit další novinky [novinky_archiv] => Archiv novinek [intranet_odkaz] => http://intranet.vscht.cz/ [intranet_text] => Intranet [hledani_nadpis] => Vyhledávání [search_placeholder] => hledat [mobile_over_nadpis_menu] => Menu [mobile_over_nadpis_search] => Hledání [mobile_over_nadpis_jazyky] => Jazyky [mobile_over_nadpis_login] => Přihlášení [menu_home] => Domovská stránka [logo_mobile_href] => / [logo_mobile] => [zobraz_desktop_verzi] => zobrazit plnou verzi [zobraz_mobilni_verzi] => zobrazit responzivní verzi [paticka_mapa_odkaz] => http://www.vscht.cz/kontakt [nepodporovany_prohlizec] => Ve Vašem prohlížeči se nemusí vše zobrazit správně. Pro lepší zážitek použijte jiný. [copyright] => [preloader] => Prosím čekejte... [hledani_nenalezeno] => Nenalezeno... [hledani_vyhledat_google] => vyhledat pomocí Google [hledani_platnost] => platnost: [hledani_platnost_do_neomezene] => neomezeně [hledani_platnost_od_veku] => od věků ) [poduzel] => stdClass Object ( [26184] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [26185] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web.vscht.cz/tinyurl/resolve [iduzel] => 26185 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /_ [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 26184 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [993] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [995] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 995 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [996] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 996 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [997] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 997 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) ) [iduzel] => 993 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [994] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [1001] => stdClass Object ( [nazev] => Vysoká škola chemicko-technologická v Praze [seo_title] => Domovská stránka Vysoké školy chemicko-technologické v Praze [seo_desc] => Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, univerzita, která nabízí široké spektrum studijních oborů, týkajících se nejen chemie. [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 1001 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /home [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_novinky [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1011] => stdClass Object ( [nazev] => Vítejte ve světě moderní chemie  [seo_title] => Vítejte ve světě moderní chemie  [seo_desc] => Škola; Vysoká škola chemicko-technologická; VŠCHT Praha; Oficiální webové stránky; vzdělávání; univerzita; studium; studenti; chemie; technologie [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [obsah] =>

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Všechny aktivity instituce směřují k cíli profilovat VŠCHT Praha jako výzkumnou technickou univerzitu s velmi kvalitním základním a aplikovaným výzkumem a s dobrým mezinárodním renomé v oblasti vzdělávání a vědy a výzkumu.

Pro VŠCHT Praha je charakteristická tradiční a velmi úzká spolupráce s průmyslovou sférou, aktivní transfer vědeckých poznatků do praxe, podíl na inovacích a průmyslovém výzkumu a vývoji. 

[iduzel] => 1011 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /skola [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1220] => stdClass Object ( [nazev] => Úřední deska [seo_title] => Úřední deska [seo_desc] => Úřední deska; základní dokumenty; výběrová řízení VŠCHT; kariéra; akreditace; průběh přijímacího řízení; dlouhodobý plán; institucionální rozvojový plán; výroční zprávy;nostrifikace diplomů; habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem; vnitřní předpisy; interní grantová agentura; závěrečné zprávy MŠMT [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Na úřední desce VŠCHT Praha najdete veškeré povinně zveřejňované dokumenty. 

Postup při podávání a vyřizování žádostí o poskytnutí informace na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění 

[iduzel] => 1220 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uredni-deska [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1013] => stdClass Object ( [nazev] => Fakulty, ústavy [seo_title] => Fakulty, ústavy [seo_desc] => Počty ústavů, studentů, absolventů a akademických pracovníků na jednotlivých fakultách. [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

 

  Počet ústavů Počet studentů Počet ak.pracovníků Počet absolventů
bc./mgr./Ph.D.
Webové stránky
originál 13   1055  133  126/156/29  http://fcht.vscht.cz  
originál  5  413  62  60/98/15  http://ftop.vscht.cz 
originál  7  1384  116  234/168/28  http://fpbt.vscht.cz 
originál  6  557  133  93/87/26  http://fchi.vscht.cz/ 

Data jsou platná ke dni 31. 12. 2015 (za akademický rok 2014/2015)

[iduzel] => 1013 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /fakulty [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1012] => stdClass Object ( [nazev] => Studium [seo_title] => Studium [seo_desc] => Studium na VŠCHT Praha; informace pro studenty; děkanáty; studijní obory; studijní předpisy; studium v zahraničí [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 1012 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studium [sablona] => stdClass Object ( [class] => boxy [html] => [css] => [js] => $(function() { setInterval(function () { $('*[data-countdown]').each(function() { CountDownIt('#'+$(this).attr("id")); }); },1000); setInterval(function () { $('.homebox_slider:not(.stop)').each(function () { slide($(this),true); }); },5000); }); function CountDownIt(selector) { var el=$(selector);foo = new Date; var unixtime = el.attr('data-countdown')*1-parseInt(foo.getTime() / 1000); if(unixtime<0) unixtime=0; var dnu = 1*parseInt(unixtime / (3600*24)); unixtime=unixtime-(dnu*(3600*24)); var hodin = 1*parseInt(unixtime / (3600)); unixtime=unixtime-(hodin*(3600)); var minut = 1*parseInt(unixtime / (60)); unixtime=unixtime-(minut*(60)); if(unixtime<10) {unixtime='0'+unixtime;} if(dnu<10) {unixtime='0'+dnu;} if(hodin<10) {unixtime='0'+hodin;} if(minut<10) {unixtime='0'+minut;} el.html(dnu+':'+hodin+':'+minut+':'+unixtime); } function slide(el,vlevo) { if(el.length<1) return false; var leva=el.find('.content').position().left; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; var cislo=leva/sirka*-1; if(vlevo) { if(cislo+1>pocet) cislo=0; else cislo++; } else { if(cislo==0) cislo=pocet-1; else cislo--; } el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } function slideTo(el,cislo) { if(el.length<1) return false; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; if(cislo<0 || cislo>pocet) return false; el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } [autonomni] => 1 ) ) [1629] => stdClass Object ( [nazev] => Absolventi [seo_title] => Absolventi [seo_desc] => Absolventi VŠCHT Praha; nabídka práce pro absolventy; kariérní centrum; databáze závěrečných prací; webové stránky klubu Alumni; Alumni VŠCHT Praha; [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Tento rozcestník je určen absolventům VŠCHT Praha. Zde se můžete zaregistrovat do databáze absolventů, přečíst si rozhovory z úspěšnými absolventy, projít nabídky práce, prohlédnout si obhájené práce či získat kopie svých ztracených nebo zničených dokumentů o studiu. 

 

Poradenské a kariérní  centrum


Studentům a absolventům nabízíme poradenskou činnost, psychologickou poradnu, workshopy pro zlepšení měkkých dovedností a nabídky práce.

Alumni VŠCHT Praha


Alumni, klub absolventů VŠCHT Praha sdružuje absolventy a přátele VŠCHT Praha. Usiluje o vytvoření vzájemné komunikační platformy mezi školou, absolventy a současnými studenty. Klub nabízí setkávání absolventů a přednášky zajímavých absolventů. 

[iduzel] => 1629 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /absolventi [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1014] => stdClass Object ( [nazev] => Věda a výzkum [seo_title] => Věda a výzkum [seo_desc] => Věda a výzkum na VŠCHT Praha, kontakty, projekty, ocenění vědeckých a výzkumných výstupů. [autor] => Oddělení pro Vědu a výzkum [autor_email] => sci@vscht.cz [perex] => [ikona] => oko [obrazek] => [obsah] =>

Lidé 

 Pavel Kotrba

Prorektor pro vědu a výzkum
doc. Ing. Pavel Kotrba, Ph.D. 
b  pavel.kotrba@vscht.cz  
e (+420) 220 443 215

 

Oddělení transferu technologií


Zajišťuje transfer technologií, ochranu duševního vlastnictví a spolupráci s průmyslem.

 Radka Bartošová

Radka Bartošová, BSc.

Spolupráce s průmyslem, OP PIK
b Radka.Bartosova@vscht.cz

e (+420) 220 444 356

 Kateřina Kovaříčková

Na rodičovské dovolené

Ing. Kateřina Kovaříčková 

Ochrana duševního vlastnictví
b Katerina.Kovarickova@vscht.cz

 

Oddělení pro vědu a výzkum


Zajišťuje administrativu českých a zahraničních vědeckých grantů a projektů a doktorských studií, řeší vlastní projekty.

 Iveta Pospíšilová

Projekty TAČR, ESF, komercializace, smluvní vztahy
Ing. Iveta Pospíšilová

b Iveta.Pospisilova@vscht.cz
e (+420) 220 443 232

 Hana Malichová

Administrace českých projektů VaVaI (GA ČR, ministerstva)
Ing. Hana Čadková
 
b hana.cadkova@vscht.cz
e (+420) 220 444 466

 Veronika Popová

Sekretariát, doktorské studium a granty IGA 
habilitace, jmenovací řízení,
Mgr. Veronika Popová
  
b Veronika.Popova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 806    

 Hana Štěpánková Konzultantka mezinárodních projektů VaV, operační programy, projekt KOMPAS 
Ing. Hana Štěpánková
b Hana.Stepankova@vscht.cz
e (+420) 220 443 210

Karolína Friessová

Konzultantka mezinárodních projektů VaV, Norské fondy, projekt MŠMT EUPRO II  KOMPAS
Ing. Karolína Friessová, Ph.D.
b Karolina.Friessova@vscht.cz
e (+420) 220 443 210    

Kateřina Grecová

Konzultantka mezinárodních projektů VaV,  projekt MŠMT EUPRO II  KOMPAS

Ing. Kateřina Grecová
Manažerka projektu 7.RP EU TRIGGER

Kancelář: B09
 (+420) 220 444 403
b  Katerina.Grecova@vscht.cz

Projekty Oddělení pro vědu a výzkum

Anna Mittnerová

Ing. Anna Mittnerová

projekt 7.RP EU TRIGGER, MŠMT EUPRO II PEDICEV

Kancelář B09, A102b
b Anna.Mittnerova@vscht.cz
e (+420) 220 443 675

Marie Kolmanová

Ing. Marie Kolmanová

Částečný úvazek v projetu EUPRO II KOMPAS
Spolupráce ve VaVaI v rámci EU
b 
Marie.Kolmanova@vscht.cz

[iduzel] => 1014 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /veda-a-vyzkum [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1015] => stdClass Object ( [nazev] => Spolupráce [seo_title] => Spolupráce [seo_desc] => Spolupráce [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

VŠCHT Praha tradičně patří k předním českým výzkumným pracovištím s intenzivní spoluprací s průmyslovou praxí. Výzkumní pracovníci z VŠCHT Praha participují na řadě výzkumných projektů financovaných z veřejných zdrojů v rámci projektů tuzemských poskytovatelů (TA ČR, MPO – TIP, MZe – NAZV, MV – Bezpečnostní výzkum, …) i z neveřejných zdrojů v rámci přímé smluvní spolupráce s podnikatelskými subjekty.

Výsledkem výzkumné spolupráce při řešení uvedených projektů je řada aplikovaných výstupů, které škola vykazuje do databáze RIV. Počet užitných vzorů, které jsou plánovanými výsledky projektů aplikovaného výzkumu, vzrostl meziročně oproti roku 2013 o 76 %.

V rámci grantů aplikovaného výzkumu v délce trvání minimálně 3 roky je prováděn koncepční výzkum a vývoj s aktivním zapojením studentů doktorských a magisterských studijních programů. V rámci smluvního výzkumu s podnikatelskými subjekty jsou pak zpravidla řešeny aktuální technologické a analytické problémy. Výhodou je, že VŠCHT Praha je při řešení požadavků technologické praxe velmi flexibilní a je schopna rychlé reakce na vzniklou situaci. To zvyšuje její konkurenceschopnost mezi ostatními subjekty na trhu.

 

Na specializační výuce v rámci jednotlivých ústavů VŠCHT Praha se podílí řada významných odborníků z aplikační sféry. V r. 2014 se jednalo hlavně o odborníky z farmaceutického průmyslu, petrochemického průmyslu a z oblasti odpadového hospodářství. Odborníci působí především v navazujícím magisterském studiu.

Vědecko-výzkumná oblast má také významný nadregionální charakter, kde téměř 70 % partnerů aplikovaného výzkumu má sídlo mimo Prahu. VŠCHT Praha zaujímá v řadě především technologických oborů výsadní postavení v rámci ČR (např. technologie vody, technologie paliv, anorganické technologie, biotechnologie, potravinářské technologie).

V roce 2014 se VŠCHT Praha opět aktivně zapojila do projektu Inovační vouchery v Praze, jehož cílem je podpora spolupráce podniků s pražskými výzkumnými organizacemi. Podnikateli je prostřednictvím inovačního voucheru poskytnuta jednorázová dotace na spolupráci s poskytovatelem znalostí, která je založena na transferu znalostí, a to formou nákupu služeb výzkumu a vývoje.

V souladu s dlouhodobým záměrem se VŠCHT Praha aktivně zapojuje do mezinárodní integrace a rozšiřuje a prohlubuje spolupráci v oblasti vědecko-výzkumné i pedagogické s evropskými i mimoevropskými partnery. Základními pilíři těchto aktivit jsou mezinárodní vědecko-výzkumné projekty, meziuniverzitní smlouvy o spolupráci a na ERASMUS, společné studijní programy se zahraničními univerzitami. V r. 2014 měla VŠCHT Praha téměř 70 aktivních meziuniverzitních smluv o spolupráci a 130 bilaterálních smluv ERASMUS. Aktivní účast akademických pracovníků a studentů v mezinárodních projektech a programech vede k navazování nových kontaktů a rozšiřování oblastí spolupráce jak z hlediska obsahového, tak i geografického. Zájem o uzavírání nových smluv ze strany zahraničních partnerů je trvalý, ze strany VŠCHT Praha je prioritou uzavírat takové smlouvy, u kterých je předpoklad oboustranné akademické spolupráce a reciprocity studentských a vědeckých mobilit.

Stejně jako v předchozích letech pokračovalo úsilí zaměřené na rozšiřování možností studia na zahraničních univerzitách pro studenty VŠCHT Praha. Kromě dlouhodobých studijních pobytů byly díky rozvojovým projektům i dalším zdrojům výrazně podpořeny i krátkodobé pobyty, které umožnily studentům účastnit se intenzivních odborných kurzů, workshopů, konferencí a seminářů. Účast na podobných akcích byla většinou spojena s aktivní prezentací vlastního pracoviště, což významně přispívá k propagaci školy a současně podporuje rozvoj odborných a osobních schopností studentů.

Velká pozornost byla věnována zahraničním studentům a hostujícím odborným pracovníkům. Intenzivní snaha o rozšíření nabídky pro zahraniční zájemce o studium vedla k akreditaci nových bakalářských a magisterských studijních programů vyučovaných v angličtině, a k realizaci čtyř mezinárodních magisterských a doktorských programů ERASMUS MUNDUS rovněž vyučovaných v angličtině. Tato snaha dále pokračuje přípravou dalších projektů.

 

Úspěšnou formou propagace VŠCHT Praha vedoucí ke zvýšení zájmu o spolupráci je pořádání mezinárodních vědeckých konferencí a seminářů přímo v prostorách školy. Zahraniční účastníci, kteří měli možnost seznámit se osobně s řešitelskými týmy a špičkovým přístrojovým vybavením školy, projevili následný zájem o spolupráci např. formou odborného školení zahraničních pracovníků našimi specialisty, buď na pracovištích VŠCHT Praha nebo na zahraniční univerzitě. Účinnou formou propagace VŠCHT Praha byla i aktivita řady akademických pracovníků pozvaných k přednáškové činnosti na zahraničních univerzitách a letních školách. Další formou získávání zahraničních studentů, zejména doktorandů, byly pak osobní kontakty výzkumných pracovníků, kteří přijímali studenty do svého řešitelského kolektivu.

Vědecké týmy všech fakult VŠCHT Praha se velmi intenzivně zapojují do programů mezinárodní spolupráce ve VaVaI, významná je především účast v projektech 7. RP EU, kde VŠCHT Praha patří mezi 3 nejúspěšnější instituce v ČR.

V roce 2014 probíhalo řešení 16 projektů, z nichž VŠCHT Praha 2 koordinovala. Bylo zahájeno i řešení projektu TRIGGER, který se zabývá transformací institucionální kultury z hlediska genderové rovnováhy, jak v oblasti řízení lidských zdrojů, tak i v obsahu výzkumu. Na VŠCHT Praha bylo v roce 2014 podáno 19 návrhů projektů do programu H2020, z nichž dva uspěly a jsou schváleny k financování. Do Norských fondů bylo podáno 19 návrhů projektů, z nichž jeden, koordinovaný VŠCHT Praha, byl přijat k řešení.

[iduzel] => 1015 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /spoluprace [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5161] => stdClass Object ( [nazev] => Popularizace, média [seo_title] => Popularizace, média [seo_desc] => [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [obsah] =>

Prorektor pro vnější vztahy a komunikaci

 prorektor Pavel Matějka

 

prof. Dr. RNDr. Pavel Matějka
e-mail: pavel.matejka@vscht.cz 
telefon: 220 444 446

220 443 687

Oddělení komunikace

Tým Oddělení komunikace VŠCHT Praha

 Mgr. Michal Janovský L Mgr. Michal Janovský
b Michal.Janovsky@vscht.cz
e 220 444 159
e 733 690 543
místnost: A205a
 Ing. Petra Karnetová, Ph.D. D Ing. Petra Karnetová, Ph.D. 
b Petra.Karnetova@vscht.cz
e 220 444 459
: 739 249 128
místnost A205
 Ing. Jana Zapletalová D Ing. Jana Zapletalová
Jana.Zapletalova@vscht.cz
e 220 444 443
místnost A205
  D Ing. Dana Bílková
b Dana.Bilkova@vscht.cz 
e 220 444 443
místnost A205
 

Ing. Veronika Obrdlíková
b Veronika.Obrdlikova@vscht.cz

e 220 444 459
místnost A205

 Bc.  Richard Nevšímal  Bc.  Richard Nevšímal
Richard.Nevsimal@vscht.cz
e 220 444 157
místnost A450
 Mgr. Jan Kříž Mgr. Jan Kříž
Jan2.Kriz@vscht.cz
e 220 443 799
místnost A318
  D Mgr. Stephanie Krueger, Ph.D.
Stephanie.Krueger@vscht.cz

[iduzel] => 5161 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [4184] => stdClass Object ( [nazev] => Hodina moderní chemie [seo_title] => Hodina moderní chemie [seo_desc] => Popularizační aktivita pro studenty středních a základních škol. [autor] => Hana Helísková [autor_email] => Hana.Heliskova@vscht.cz [perex] =>

Projekt „Hodina moderní chemie“ popularizuje chemii a moderní chemické obory, a tím se snaží přiblížit chemii studentům středních a základních škol. Zástupci VŠCHT Praha objasňují nejnovější trendy v chemii a především ukazují praktické aplikace chemie, bez kterých se neobejde náš každodenní život. Hodina je velmi interaktivní, probíhá formou dialogu s množstvím pokusů, které jsou předvedeny v průběhu hodiny.

[ikona] => [obrazek] => HMCH+II.jpg [obsah] =>
Výklad je uzpůsoben délce běžné vyučovací hodiny.

→ Jak probíhá hodina moderní chemie

Nabízíme scénáře: 


Přednášky pro středoškoláky: 
(pro max. 25 žáků/hod.)

  • Technologie piva a řasová technologie (90 min.)
  • Co je dobré vědět o mléčných výrobcích a tucích? (90 min.)
  • Telomery – naše buněčné hodiny aneb tajemství nesmrtelnosti (45 min.)

Podmínky:

Vždy pouze pro jednu třídu - třídy se nespojují!
Učitel zodpovídá za hodinu a chování žáků po čas výuky Hodin moderní chemie.
Studenti VŠCHT Praha nepřebírají zodpovědnost za studenty školy.
Je povinností učitele počítat s bezpečnostními riziky.
Vyučující zašle jmenný seznam studentů pro vznik databáze odučených studentů.

Pro školy zdarma!


Odezvy na projekt Hodina moderní chemie:

Žďárští studenti se při chemii pobavili, 3. 2. 2016, denik. cz
Hodina moderní chemie v Prima hodince, 9. 4. 2015, Prima hodinka, od 21:25 minuty
Gymnazisté se proměnili ve forenzní experty. Na Hodině moderní chemie, denik.cz, 19. 3. 2015
Výbuchy a pokusy. I Harry Potter by jim záviděl, denik.cz, 20. 2. 2015
Ohňová chemie a křehká guma. To je Hodina moderní chemie, denik.cz, 16. 2. 2015
Semafor, zmrzlina či barevný oheň. Chemie nemusí být nuda, deniík.cz, 5. 4. 2014
V hodině chemie viděli filmový kouř a smlsli si na zmrzlině, denik.cz, 6. 2. 2014
Chemie nemusí být jen nudné vzorečky, ale i velká zábava, denik.cz, 21. 1. 2014
Chemici vyrobili studentům oříškovou zmrzku i hasicí přístroj, denik.cz, 14. 11. 2013
Moderní chemie je strhujícím oborem. Přesvědčili se o tom gymnazisté, denik.cz, 6. 11. 2013
Chemii učí moderně. Zmrzlinu na katedře připraví z kapalného dusíku, denik.cz, 25. 3. 2013
Studenti gymnázia se promění v detektivy, deník.cz, 28. 1. 2013
Chemici vykouřili školu. Pomocí střelného prachu zaplnili učebnu dýmem, denik.cz, 13. 11. 2012
Chemie? Je zábavná a napínavá, denik.cz, 11. 11. 2011
Škola hrou aneb i chemie může být zábavná, Hranický týdeník 22. 5. 2009
Škola hrou aneb i chemie může být zábavná, Hranický deník 21. 5. 2009
Na gymnáziu zapalovali pomeranče, Výbuchy na gymnáziu byly pod dohledem, Domažlický deník, 19. 10. 2007
Chemici polévali žáky dusíkem, Českobudějovický deník, 14. 10. 2006
Gymnazisté zažehnali ekologickou katastrofu, Žatecký a lounský deník, 29. 9. 2006

 

[iduzel] => 4184 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /hmch [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_galerie [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [511] => stdClass Object ( [nazev] => Kontakt [seo_title] => Kontakt [seo_desc] => Kontaktní údaje VŠCHT Praha, formulář pro otázku [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [perex] =>

Veškeré dotazy vám rádi zodpovíme na e-mailu info@vscht.cz.

[ikona] => dopis [obrazek] => [obsah] =>

Škola se nachází severozápadním směrem od stanice metra Dejvická, u Vítězného náměstí v Praze 6.

VŠCHT Praha má v Dejvicích tři budovy:

  • Budova A – Technická 5 – dále od stanice metra
  • Budova B – Technická 3 – blíže ke stanici metra
  • Budova C – Studentská 6

Návštěvy mohou vstupovat do budov pouze hlavním vchodem.

Na mapě jsou naše budovy v Dejvicích k nalezení takto


Zobrazit místo VŠCHT Praha kontakt na větší mapě

Jak se k nám dostanete:

Z letiště:

Autobusem č. 119 do stanice Nádraží Veleslavín, metrem do stanice Dejvická, podchodem – směr vysoké školy (2. ulice vlevo) – cesta z letiště trvá cca 20 minut, normální jízdenka MHD. 
Firma CEDAZ provozuje přepravu mikrobusy z letiště přes Vítězné nám. na nám. Republiky za cenu 90 Kč za osobu (denně od 5.30 do 21.30 h). Firma CEDAZ může zajistit jízdu z letiště do hotelu v centru, mimo centrum, event. i mimo Prahu.

Z vlakového nádraží:

  • Z Hlavního nádraží 
    Metro C směr Háje, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut. Tramvaj č. 26 směr Divoká Šárka, výstupní stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut.
  • Z Masarykova nádraží 
    Metro B směr Zličín, stanice Můstek, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut. Tramvaj č. 26 směr Divoká Šárka, výstupní stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut.
  • Ze Smíchovského nádraží 
    Metro B směr Černý Most, stanice Můstek, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 30 minut.
  • Z Nádraží Holešovice 
    Metro C směr Háje, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 25 minut.

Z autobusového nádraží:

  • Z nádraží Florenc 
    Metro B směr Zličín, do stanice Můstek, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 25 minut. Metro C směr Háje, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 25 minut.
  • Z nádraží Roztyly 
    Metro C směr Letňany, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 35 minut.

Další důležitá spojení

Z kolejí Jižní Město
Autobusem ze zastávky Volha libovolným směrem na metro C – směr Letňany, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 45 minut.

Automobilem
Automobilem do Dejvic na Vítězné náměstí, směr Evropská (letiště) a zabočit do 1. ulice vpravo (Šolínovy), poté do ulice Technické (druhá vlevo).

Cesta na koleje Jižní Město
Metrem trasy C do stanice Chodov, z vestibulu Metra vyjděte prvním východem vpravo, odtamtud autobusem 177 nebo 193 do stanice Volha (3 zastávky). Cesta trvá z Václavského náměstí asi 30 min. – podle intervalu autobusů.

[iduzel] => 511 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /kontakt [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5565] => stdClass Object ( [nazev] => Dodatek k diplomu - Diploma Supplement [seo_title] => Dodatek k diplomu - Diploma Supplement [seo_desc] => [autor] => Pedagogické oddělení [autor_email] => ped@vscht.cz [obsah] =>


výška 215px výška 215px


Od akademického roku 2005/2006 získávají všichni absolventi Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, podobně jako absolventi všech vysokých škol v ČR, dodatek k diplomu – Diploma Supplement.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze obdržela v červnu 2010 od Evropské komise ocenění Diploma Supplement Label.

Tento certifikát potvrzuje kvalitu a mezinárodní standardizaci vydávaných dokladů o získané kvalifikaci při absolvování akreditovaného studijního programu na VŠCHT Praha.

 

Co je dodatek k diplomu a jak vypadá?

Dodatek k diplomu je vydáván dvoujazyčně (anglicko-česky).  Shrnuje údaje o absolvovaném studijním programu včetně výpisu všech vykonaných zkoušek a dosaženého hodnocení. Vznikl na základě Lisabonské úmluvy o uznávání vysokoškolských kvalifikací z roku 1997 (Convention the recognition of Qualifications concerning Higher Education in the European Region). Formát a strukturu dodatku navrhla společná pracovní skupina složená ze zástupců Rady Evropy, Evropské komise a UNESCO/CEPES v roce 1998. Účelem dodatku je poskytnout odpovídající nezávislé údaje, které přispějí ke zlepšení mezinárodní „průhlednosti“ a spravedlivosti akademického a profesního uznávání kvalifikací (diplomů, titulů, osvědčení atd.) Dodatek je určen pro popis podstaty, obsahu, úrovně a postavení studií, která byla uskutečněna a úspěšně dokončena držitelem kvalifikace, ke které je tento dodatek připojen. Podporuje a usnadňuje mobilitu občanů, která je podmíněna průkaznými doklady o jejich kvalifikaci. Zároveň usnadňuje vysokým školám uznávání zahraničních kvalifikací.

Vzor dodatku k diplomu:
 bakalářský
 inženýrský

Co je obsahem dodatku k diplomu

  • Informace o totožnosti držitele kvalifikace
  • Informace o druhu kvalifikace
  • Informace o úrovni kvalifikace
  • Informace o obsahu a dosažených výsledcích
  • Informace o funkci kvalifikace
  • Doplňkové informace
  • Potvrzení dodatku
  • Informace o národním vysokoškolském systému

Jak lze získat dodatek k diplomu?

VŠCHT Praha vydává absolventům od roku 2006 dodatek k diplomu automaticky, jako přílohu k diplomu.

Ostatní absolventi mohou za stejných podmínek obdržet výpis absolvovaných zkoušek.

[iduzel] => 5565 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /ds-label [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1149] => stdClass Object ( [nazev] => VŠCHT na sociálních sítích [seo_title] => VŠCHT na sociálních sítích [seo_desc] => VŠCHT na sociálních sítích [autor] => Lenka Matějová [autor_email] => lenka.matejova@vscht.cz [obsah] =>

VŠCHT – oficiální sítě

Facebook

https://www.facebook.com/vscht 

Youtube

https://www.youtube.com/user/VSCHTPraha 

Google+

https://plus.google.com/u/0/111160779938962652273/

Twitter

https://twitter.com/vscht 

Flickr

https://www.flickr.com/photos/ictprague

Instagram

https://www.instagram.com/vschtpraha/ 


Fakultní skupiny – oficiální 

FPBT

https://www.facebook.com/groups/skupinafpbt

FCHT

https://www.facebook.com/groups/skupinafcht 

FCHI

https://www.facebook.com/groups/skupinafchi 

FTOP

https://www.facebook.com/groups/skupinaftop 

Ústavy, katedry, pracoviště

Facebook LICH

https://www.facebook.com/ich.vscht

Facebook UEM VŠCHT Praha

https://www.facebook.com/kem.vscht.praha 

Facebook UTVP

https://www.facebook.com/pages/Ústav-technologie-vody-a-prostředí-VŠCHT-Praha

Facebook KTV

https://www.facebook.com/KtvVschtPraha

Facebook SUZ VŠCHT Praha

https://www.facebook.com/suzvscht

Facebook CIS

https://www.facebook.com/CIS.vscht

Facebook Kariérní centrum VŠCHT Praha

https://www.facebook.com/KarierniCentrumVschtPraha

Obory

Facebook Forenzní analýza

https://www.facebook.com/vscht.forenznianalyza

Facebook Studuj bioinformatiku

https://www.facebook.com/studuj.bioinformatiku

Studentské organizace, sítě pro studenty

Facebook SCAS 

https://www.facebook.com/SCASVschtPraha 

Facebook IAESTE

https://www.facebook.com/vscht.iaeste

Facebook ESC

https://www.facebook.com/ESC.ICT.PRG

Facebook Majáles

https://www.facebook.com/MajalesVSCHT

Facebook Divadlo

https://www.facebook.com/divadlochemiku

Facebook 4Students

https://www.facebook.com/4students.cz

Facebook Kachekran

https://www.facebook.com/Kachekran

Facebook Zorientuj se!

https://www.facebook.com/groups/199898926801176/

Facebook Carbon Café

https://www.facebook.com/pages/CARBON-café/

Facebook VŠCHT Skripta

https://www.facebook.com/VschtSkripta

Projekty

Facebook STEP

https://www.facebook.com/vschtstep

Facebook SciChallenge

https://www.facebook.com/scichallenge/

Facebook GRO 

https://www.facebook.com/gro.vscht 

Oficiální studentské skupiny pro prváky

Prváci 2016/17 https://www.facebook.com/groups/prvaci1617
Doktorandi na VŠCHT https://www.facebook.com/groups/524506847729811/?fref=ts 
[iduzel] => 1149 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /social-media [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [4622] => stdClass Object ( [nazev] => LOGA [seo_title] => Zkopírujte si logo do svého textu... [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

origináloriginálšířka 215pxšířka 215pxvýška 215px

originálvýška 215pxšířka 215pxoriginálšířka 215px

origináloriginálorigináloriginálšířka 215px

[iduzel] => 4622 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => navod [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [18681] => stdClass Object ( [nazev] => Seznamovací kurzy VŠCHT Praha [seo_title] => Seznamovací kurzy VŠCHT Praha [seo_desc] => [autor] => seznamovak@vscht.cz [autor_email] => seznamovak@vscht.cz [obsah] =>

Nepropásněte možnost být u toho již od začátku! Vydejte se na výjezdový seznamovací kurz! 

Loňský ročník

KURZ JE JIŽ PLNĚ OBSAZEN!

DOPRAVA tam po vlastní ose, doprava zpátky možná autobusem do Prahy. 

KAPACITA je 300 lidí, rozdělených do 2 kurzů po 135 (případně až 150). 

MÍSTO: Akce proběhne v krásném areálu RS Kletečná, který disponuje širokou paletou možných aktivit.

PROGRAM sestavily studentské organizace a senátoři studentské samosprávy z VŠCHT Praha. Kromě nejrůznějších aktivit a sportovního vyžití bude zajištěn i večerní program. Spolky pro vás postaví i bar, zajistí hudbu na večer a pro klidnější povahy alternativu v podobě ohně.

CENA: 1600 Kč zahrnuje:

  • plnou penzi (začíná první den večeří, končí poslední den snídaní)
  • ubytování na 3 noci (spacák s sebou!)
  • širokou škálu aktivit

Každý účastník seznamováku dostane jako pozornost školní tričko.

Uhrazení sumy je závazným aktem potvrzení přihlášky. Zároveň jím akceptujete podmínky VŠCHT Praha. 

Registrace do 31. 7. 2016.

Škola si vyhrazuje právo v případě nízkého zájmu některé termíny zrušit a přihlášeným účastníkům nabídnout alternativu v podobě jiného termínu.

Kryje se vám termín se zápisem na koleje?

ZÁPIS NA KOLEJE byl pro účastníky turnusu od 13.–16. 9. a zájemce turnusu 10. - 13. 9.  prodloužen o pátek 16. 9. do 14:00 hod a o pondělí 19. 9. (07–14 hod.) bez zálohy.

Domluvit lze i individuální termín po dohodě s paní Valachovou (Ludmila.Valachova@vscht.cz).

Podmínky účasti:

1. Věk nad 18 let.
2. 
Zájemce musí být v termínech kurzu zapsaný do 1. ročníku bakalářského studia na VŠCHT Praha.
3. V případě nenaplnění kurzu min. 80 studenty si VŠCHT Praha vyhrazuje právo kurz zrušit.

[iduzel] => 18681 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /seznamovak [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_galerie_velka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5444] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 5444 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [5678] => stdClass Object ( [nazev] => Mapa stránek [seo_title] => Mapa stránek [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 5678 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /sitemap [sablona] => stdClass Object ( [class] => sitemap [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [10947] => stdClass Object ( [nazev] => PŘÍSTUP ODEPŘEN [seo_title] => Přístup odepřen [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] => [ikona] => zamek [obrazek] => [obsah] =>

NEMÁTE PŘÍSTUP K OBSAHU STRÁNKY.

ZKONTROLUJTE, ZDA JSTE V SÍTI VŠCHT PRAHA, NEBO SE PŘIHLASTE (v pravém horním rohu stránek). 

[iduzel] => 10947 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /[error403] [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1485] => stdClass Object ( [nazev] => Stránka nenalezena [seo_title] => Stránka nenalezena [seo_desc] => Chyba 404 [autor] => Webmaster [autor_email] => webmaster@vscht.cz [obsah] =>

Požadovaná stránka se na webu již nenachází. Kontaktuje prosím webmastera a upozorněte jej na chybu.

Pokud jste změnili jazyk stránek, je možné, že požadovaná stránka v překladu neexistuje. Pro pokračování prosím klikněte na home.  

Děkujeme!

[iduzel] => 1485 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /[error404] [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 994 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [519] => stdClass Object ( [nadpis] => [data] => [poduzel] => stdClass Object ( [22178] => stdClass Object ( [nazev] => Detaily oboru [seo_title] => Detaily oboru [seo_desc] => [autor] => Pedagogické oddělení [autor_email] => studium@vscht.cz [obsah] => [iduzel] => 22178 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system1/obory [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [30344] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/studijni-system/obory/U/sitemap/lang/en/foreigner [urlwildcard] => [iduzel] => 30344 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /obory_sitemap_foreigner.xml [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [30128] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/redirect/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 30128 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [30124] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/redirect/context/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 30124 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [30011] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/studijni-system/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 30011 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28344] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/studijni-system/obory/U/sitemap/lang/cs [urlwildcard] => [iduzel] => 28344 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /obory_sitemap_cs.xml [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [25054] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => http://cis-test1.vscht.cz:8001/prace/seznam/druh/I/fakulta/FCHI/index/schovat/obor,ustav/seskupit/ustav,obor/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 25054 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [25057] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => http://cis-test1.vscht.cz/prace/seznam/ [iduzel] => 25057 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [22180] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web.vscht.cz/obory/S/predmet/ [iduzel] => 22180 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system1/predmet [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [22177] => stdClass Object ( [nazev] => Studijní plán [seo_title] => Studijní plán [seo_desc] => [autor] => Pedagogické oddělení [autor_email] => studium@vscht.cz [obsah] => [iduzel] => 22177 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system1/studijni-plan [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [22005] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web.vscht.cz/obory/U/obory/obor/FCHI-CHEMIE,FCHT-T,FCHT-V,FCHI-ANFYCH [iduzel] => 22005 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 519 [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) ) [sablona] => stdClass Object ( [class] => web [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) [api_suffix] => )

DATA


stdClass Object
(
    [nazev] => Příběhy úspěšných
    [seo_title] => Příběhy úspěšných
    [seo_desc] => Příběhy úspěšných
    [autor] => Oddělení komunikace
    [autor_email] => info@vscht.cz
    [obsah] => 

Pro každou školu jsou nejlepší vizitkou její absolventi. Mezi tisícovkami absolventů VŠCHT Praha je spousta těch, kteří vybudovali či budují skvělou kariéru v nejlepším slova smyslu.  Inženýři a inženýrky všech našich fakult dosáhli (a dosahují) výborných úspěchů jak ve vědě, tak v praxi ve výrobních závodech různých oborů. S některými z nich vás budeme seznamovat v naší nové rubrice Příběhy úspěšných. Třeba se jejich osudy stanou motivací pro někoho z vás.

Jiri_Drahos_web.jpg (šířka 200px)

S předsedou Akademie věd o slivovici i české vědě

Profesor Jiří Drahoš, předseda Akademie věd, je dalším absolventem VŠCHT Praha, který stanul v čele této instituce. Na cestě mladých lidí ke studiu chemie a technických oborů obecně vyzdvihuje velkou roli učitelů na střední i na základní škole. Leč jeho cesta k chemii nebyla zdaleka tak přímočará, jak by se na první pohled mohlo zdát.
→ čtěte více

prof_Basarova_7.jpg (šířka 200px)

Život s pivem

Profesorka Gabriela Basařová – mimořádná osobnost českého pivovarství, profesorka chemie, nositelka státního vyznamenání medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství, ředitelka Výzkumného ústavu sladařského a pivovarského v Praze, dlouholetá vedoucí katedry kvasné chemie na VŠCHT Praha, ale také reprezentační juniorská basketbalistka a určitě žena, která si prostě nepřipouští, že něco nejde...
→ čtěte více

 Rous_foto.jpg (šířka 200px)

Umění je rozhodnout se

Inženýr Jaroslav Rous mluví pomalu a pečlivě váží slova. Troufnu si tvrdit, že se stejně pečlivě rozhodoval i v mezních životních situacích, což samozřejmě nevylučuje životní peripetie, kdy v podstatě člověk pouze operativně reaguje na řítící se události…
→ čtěte více

Vavrova.jpg (šířka 200px)

Nechme dokumenty stárnout

Historicky první fotografii na světě viděla zblízka, mohla si sáhnout na Svatováclavskou korunu, ale měla respekt, ruku nezvedla. Sáhla si ale na Zlatou bulu sicilskou a dnes stojí v čele Odboru ochrany fondů Národní knihovny České republiky… A původně měla být zubařkou.
Ing. Petra Vávrová absolvovala VŠCHT Praha na přelomu tisíciletí. „Přeběhla“ na naši školu po dvou letech na medicíně v Olomouci, protože ji prostě chytla chemie a pustila medicína. Dnes sama říká, že by neměnila. A na začátku si upřesněme pojmy – není restaurátorka, je technolog restaurování (conservation scientist). 
→ čtěte více

a1.jpg (šířka 200px)

Naše pivo je lepší než dřív

Jeho podpis znají všichni, kdo někdy vzali do ruky lahev nebo plechovku Gambrinusu. Inženýr Jan Hlaváček, vrchní sládek Plzeňského pivovaru, další z více než osmdesátileté dynastie sládků v plzeňském Prazdroji, svým podpisem symbolizuje odpovědnost všech, kdo se na výrobě nejpopulárnějšího českého piva podílí. A i on, jak jinak, získal inženýrský diplom na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.
→ čtěte více

kujanova_web.jpg (šířka 200px)

Vždycky se dá změnit směr

Největší a nejtěžší zápasy svádíme sami se sebou. Když se mladý člověk, který už několik let věnoval humanitnímu vzdělání, najednou rozhodne, že půjde studovat chemii, určitě vyvolá ve svém okolí i sám v sobě spoustu pochybností a otázek. Zvládnu to? Bude mě to bavit a najdu v tom uspokojení?

Ing. Eva Kujanová, v současné době manažerka kvality firmy Fjord Bohemia, prošla právě takovou cestou. A patří k těm absolventům v naší rubrice, jejichž úspěch je dosažitelný a s nadsázkou řečeno hmatatelný. 
→ čtěte více

adam_broz.jpg (šířka 200px)

Sládkovi z Budvaru se splnil sen

Budvar nebo Prazdroj? Nebudu se stavět do tábora ani jedné značky, podstatné ovšem je, že vrchní sládci obou našich nejslavnějších pivovarů jsou absolventy VŠCHT Praha. V Budějovicích má sice inženýr Adam Brož na své vizitce napsáno „výrobně-technický ředitel“, ale že je pěkně postaru vrchním sládkem, zjistí třeba každý návštěvník přilehlé pivovarské restaurace. Jeho podpis s podtitulem „vrchní sládek“ spatří lační návštěvníci hned na první stránce jídelního lístku.
→ čtěte více

Rovnan__kov____Custom_.jpg (šířka 200px)

Stupně úspěchu

Znovu jsem se o tom přesvědčila při setkání s inženýrkou Soňou Rovnaníkovou z pekárenské firmy Kontinua v Brandýse nad Labem: Absolvent VŠCHT Praha je člověk připravený dělat ve svém oboru i nad jeho rámec spoustu věcí – pokud má chuť, elán a snahu učit se nové věci. Podobný začátek příběhu už jsem mezi absolventy jednou slyšela – adeptce na místo ve firmě nabídli pro začátek práci v laboratoři. Je fakt, že ještě neexistovala, takže se začínalo s hadrem a koštětem…
→ čtěte více

Vola____k_foto_web.jpg (šířka 200px)

Od vody k vínu

Původně jsem předpokládala, že si budeme povídat hlavně o víně, protože Ing. Miroslav Volařík je nositelem prestižního titulu Vinař roku 2011. Jenže je také odborník na čištění odpadních vod, dlouhá léta pracoval v bratislavském Slovnaftu, budoval odsolovací zařízení v  Emirátech, pak měl obchodní firmy, patří mu hotely v Mikulově. A jak říká tento absolvent VŠCHT Praha, každá etapa života ho nějak obohatila.
→ čtěte více

Ticov__.jpg (šířka 200px)

Za volantem veteránů

Drobná, s velkýma očima, drobnými pihami a kudrnatými rezavými vlasy – být o dvacet centimetrů vyšší, určitě mohla ještě před pár lety dělat modelku. Jak si tahle štíhlá paní působící neuvěřitelně křehkým dojmem dokáže zjednat respekt v oboru, který je od svých počátků přímo zaslíben chlapům – v automobilovém průmyslu? Inženýrka Eva Ticová, MBA je šéfrestaurátorkou v Muzeu Škoda v Mladé Boleslavi a samozřejmě také absolventkou VŠCHT Praha. 
→ čtěte více

stoy.jpg (šířka 200px)

Náhradní díly pro naše těla

Ing. Vladimír Stoy, CSc. pracoval u Wichterleho, na konci sedmdesátých let emigroval, prosadil se v USA a po letech se vrátil domů. Jeho podnik dnes úspěšně konkuruje světovým firmám s rozpočty na výzkum (v dolarech) nesrovnatelnými s těmi jeho (v korunách). Na otázku, co potřebuje člověk, aby se prosadil ve světě, odpovídá dost neočekávaně: „Optimismus.“
→ čtěte více

a2.jpg (šířka 200px)

Chceme být první na světě

Ing. Tomáš Němec, Česká gumárenská společnost

VŠCHT Praha byla pro něj po maturitě východiskem z nouze. Nedostal se na medicínu a ze všech možností, které přicházely v úvahu, vyšla nakonec chemie. Plánoval na rok, pak to chtěl zkusit znovu na medicínu. Jenže zůstal. Zda díky tomu, že mu škola umožňovala věnovat se lyžování a dalším sportovním aktivitám, nebo proto, že tady, jak říká „potkal prima lidi“, těžko dnes říct. „Ale nelitoval jsem, zvlášť když vidím, co se dneska děje ve zdravotnictví, ale možná bych už měl nějaký holding – nemocnici,“ dodává se smíchem.
→ čtěte více

Jiri_Prazan_maly_web.jpg (šířka 200px)

Proč sládek vaří kolu?

I když člověk dělá první zkoušku na VŠCHT Praha na potřetí („…pochyboval jsem o tom, co tu vlastně dělám“), neznamená to, že by školu nakonec nemohl dokončit jako vynikající student. Inženýr Jiří Pražan, dnes jeden z lidí, kteří stojí ve vrcholovém managementu společnosti Coca-Cola Česká republika a také prezident Svazu výrobců nealkoholických nápojů, takovým příkladem je. Ale cestu k jednomu z nejoblíbenějších nápojů na světě začal nikoli od píky, ale od piva.
→ čtěte více

Ledahudcova_web.jpg (šířka 200px)  

Z Rakony do světa

Po dlouhém domlouvání, rušení termínů i stanovování nových jsem nakonec stála v rakovnické vrátnici Procter&Gamble a proti mně od pohledu rázná plavovlasá žena. Firemní tričko dokládalo určité prvky firemní kultury, která je tu ostatně patrná na každém kroku po vyleštěných chodbách, provozech i chodnících. 
„Hygiena, bezpečnost provozu – to byly hlavní směry, samozřejmě kromě výrobních otázek, kudy se nový vlastník vydal,“ připomíná situaci před mnoha lety inženýrka Ledahudcová.
→ čtěte více

Vladimir_Marecek_web.jpg (šířka 200px)  

Pokračovatel Heyrovského

Málokterému člověku se v životě podaří posunout lidské vědění o kus dál. I na vědeckém poli mají takové štěstí pouze někteří. I když – dá se mluvit o štěstí? To přeci přeje připraveným…

Současný místopředseda Akademie věd profesor Vladimír Mareček opustil bránu Vysoké školy chemicko-technologické s diplomem v ruce v létě 1967. Nebyl naivním absolventem, měl za sebou jednak rok práce v Léčivech, kam nastoupil po maturitě, ale v sobě hlavně zájem o chemii. Jistě formovaný otcem chemikem, ale od puberty i koníčky, kterými byly jednak elektronika a pak také chemie. 
→ čtěte více

milan_kuncir_web.jpg (šířka 200px)  

Hlavně se člověk musí učit sám

Když jsem se zmínila před lidmi z branže o setkání s dnešním generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Paramo Ing. Milanem Kuncířem, zazněla na jeho adresu slova ocenění, někdy i obdivu. „To, co udělal v Polsku, bylo moc dobrý, ale určitě to neměl jednoduchý.“ „Strčit cizince na místo generálního ředitele, jako se mu to stalo v Polsku, to byl zvláštní tah, ale povedlo se. Nicméně pro něj to muselo být hodně náročné!“ To jsou jen dvě z poměrně shodných vyjádření. Proč se soustředí právě na nedávná necelá čtyři léta života tohoto absolventa VŠCHT Praha z roku 1984? Evidentně proto, že jeho výsledky vynikly.
→ čtěte více

eva_stepankova_web.jpg (šířka 200px)

V laboratoři vybouchla, v životě ne

Maminka Ing. Evy Štěpánkové vždycky říkávala, že kdyby si namluvila ševce, tak se stane ševcem. K chemii jí také přivedla láska ke klukovi, který byl fanda do chemie. Vztah sice nevydržel, ale láska k chemii zůstala na celý život.  
→ čtěte více

ales_cernin_web.jpg (šířka 200px)

Motor: vědět víc než jiní

Když se Aleš Černín rozhodoval, co jít studovat po maturitě, zvažoval mezi medicínou a chemií. Nakonec za něj rozhodly výsledky přijímacích zkoušek, které jej místo do Olomouce nasměrovaly do víru velkoměsta. Nejen, že v roce 1990 slibovala Praha  pro Moraváka mnohem zajímavější život, ale hlavně vyhraněnost pro medicínu tak silná nebyla – chemie nebo farmacie, tohle byl směr, kam ho to přeci jen, jak říká, táhlo. A tak nastoupil na fakultu chemické technologie VŠCHT Praha. 
→ čtěte více

Reinbergr_web.jpg (šířka 200px)  

Rostu s firmou, říká ředitel

Představit si v nažehleném  generálním řediteli TTD cukrovarů  a lihovarů Oldřichu Reinbergrovi pětadvacetiletého ctižádostivého inženýra, který byl schopen se s podřízeným prát, vyžaduje více než notnou dávku fantazie. „Když jsem kvůli lajdáckosti člověka musel zastavit výrobu a on se ještě smál a vůbec se neměl k tomu, aby to napravil, vjeli do mě všichni čerti. Došlo i na pěsti,“ vzpomíná na dva excesy ze začátků práce s lidmi dnešní šéf největšího cukrovarnického podniku v naší republice. „Práci s lidmi vás žádná škola nenaučí, je to nejtěžší, ale zároveň jedna z nejdůležitějších věcí v práci každého vedoucího pracovníka,“ říká poučen čtvrtstoletím  praxe v různých řídících funkcích Oldřich Reinbergr.
→ čtěte více

Jiri_tesar_web.jpg (šířka 200px)  

Osudy českého sklářství v jedné osobě

„Byly lepší roky,“ konstatuje se stoickým klidem ředitel Moravských skláren Květná s.r.o. Ing. Jiří Tesař, ale je přesvědčený, že klinickou smrt už české sklářství překonalo.  Kdybych soudila podle jeho osudu, pak bych mu dala za pravdu. V posledních deseti letech putoval republikou v řídících funkcích po sklářských firmách, v nichž bohužel po jeho nástupu pak za krátkou dobu majitelé „zavřeli krám“ nebo minimálně změnili výrobu. Ale před čtyřmi lety i on zakotvil a buduje slávu sklářství na Moravě. „Věřím, že české sklo má perspektivu a pokračování,“ řekl mi na úvod.
→ čtěte více

Martin_novotny_web.jpg (šířka 200px)  

S puncem poctivosti

Existuje zlato bílé, červené, ba dokonce prý i zelené. Najdou se „šikulové“, kteří tenkou vrstvičkou kovu pozmění žluté zlato na bílé, dražší a zákazník až po pár měsících zjistí, že byl napálen. Je známo mnoho fíglů, které z lecčehos dokážou alespoň na krátký čas udělat to, co zákazník už dlouhá staletí žádá – kvalitní zlato. Ale tentokrát se naše setkání s předsedou Puncovního úřadu Ing. Martinem Novotným netočilo kolem zlata. I když v přeneseném smyslu slova…
→ čtěte více

helena_kalova_web.jpg (šířka 200px)  

Osud jménem laboratoř

„Chemie je živá. Znamená to, že i když se pracuje podle stejných postupů, výsledek nemusí být stejný. Pak se hledá příčina – ve hře mohou být třeba jiná čistota chemikálií, teplota místnosti a další faktory. Není nikdy prostor, že by se člověk nudil, je stále co optimalizovat, řešit – například když provoz má problém.“ Práce v chemické laboratoři přináší Ing. Heleně Kalové, vedoucí provozních laboratoří Kaučuku Kralupy, nyní Synthos Kralupy a.s., uspokojení i po téměř třech desetiletích mezi přístroji, zkumavkami, kádinkami, vzorkovnicemi s plynnými, kapalnými i pevnými látkami.
→ čtěte více

Petr_Vachal_web.jpg (šířka 200px)  

Chemie umožňuje fascinující výzkum

Nerada dělám rozhovor, aniž bych se s partnerem potkala, prostě bezprostřední kontakt považuji za velký přínos. Výjimka daná vzdáleností mezi Prahou a New Yorkem předčila mé očekávání. Ing. Petr Váchal, PhD, vedoucí automatické syntézy (Automated Synthesis and Purification), Merck Research Labs., Merck & Co., Rahway, New Jersey, USA byl jako partner po internetu povídavý, precizně formulující a určitě ne suchý (k tomu totiž psaný text svádí). Patří k těm absolventům naší školy, kteří se velmi dobře uplatnili v zahraničí.
→ čtěte více

výška 215px

Generika zblízka

Inženýr Jaroslav Píš patří k chemickým nadšencům. Jeho cesta k chemii jako životnímu oboru byla od puberty jasná a rovná dálnice bez zapeklitých křižovatek. Průmyslová škola v pražské Křemencově ulici v Praze mu dala základ, na kterém po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické v Praze postavil úspěšnou kariéru. „Problém na vysoké? Neřekl bych, že jsem měl někdy nějaký zásadní problém. Červený diplom jsem sice neměl, ale asi mi k němu moc nechybělo. Průmyslovka nás na studium tady připravila dobře. Bylo to vidět zejména v prvních ročnících, protože jsme měli praxi z laboratoří a něco už jsme o chemii věděli. Přišlo nás z ‚Křemencárny‘ deset a až na jednu dívku jsme všichni úspěšně skončili,“ vzpomíná inženýr Píš (absolvent 1985).

→ čtěte více



 šířka 215px

A pořád nahoru

„Příprava pod tlakem, která na té škole byla, představovala propracovaný systém. Ti, kteří ho akceptovali a byli ochotni podstoupit náročnost školy a měli také schopnost analyticky myslet, byli připraveni vnímat souvislosti a přijmout to, co přicházelo po roce 1989 ze zahraničí. Mnozí jsme se potkali v letech 1992-93, kdy sem začaly přicházet první velké firmy – a narážely na určitá specifika východního bloku. Řada z nich si vybrala právě lidi z naší školy; velmi dobře se u nich uchytili, což jistě svědčí o kvalitě školní přípravy,“ říká na úvod našeho rozhovoru generální ředitel společnosti Trumf International s.r.o. Ing. Mojmír Mocek ve své nevelké kanceláři v Dolním Újezdu kousek od Olomouce. Na rozdíl od ostatních prostor firmy tu tak silně jako jinde nevoní ani pepř, oregano, česnek či paprika. Firma se totiž specializuje na výrobu kořenících směsí pro velkoodběratele.

→ čtete více

 výška 215px

Koroze s masarykovským šarmem

Inženýr Vladimír Kučera (*1936) patří k mužům, kteří svým charismatem působí, ať mají na sobě sportovní bundu nebo bílý plášť. Málokdy máme dnes možnost setkat se s člověkem, z něhož noblesa i síla osobnosti v tom nejčistším smyslu slova takhle vyzařují. Syn tajemníka prvního i druhého českého prezidenta a předválečného velvyslance ve Švédsku svůj život věnoval, jak jeho žena v žertu říká, rezavým plechům, odborníci samozřejmě upřesní - korozi. Je – jak jinak - absolventem VŠCHT Praha a světově uznávaným odborníkem právě v tomto oboru. Rozhovor nám poskytl při nedávné návštěvě školy.
→ čtete více

 

výška 215px

Byl jeden král, měl 4 dcery...

... napadla mě modifikace pohádky, když se inženýr Jiří Brat jen tak mezi řečí zmínil, že má 4 dcery ve věku od 14 do 6 let, což je prý sice krásné, ale občas náročné…  Zatím jen pohádkové sudičky vědí, zda se některá z nich bude věnovat oboru, který si jejich otec evidentně zamiloval spolu s dalšími přírodními vědami už na základní škole. A protože od té doby změnil pouze dva zaměstnavatele – VŠCHT a Unilever, je jasné, že téhle lásce zůstává dodnes věrný.

→ čtete více

 

výška 215px

Ing. Robert Kužela, MBA, neměl – jak sám říká – nikdy jednoznačnou představu, že bude ve svém profesním životě zastávat nějakou konkrétní pozici v předem zvolené oblasti. Určitě se díky tomu vyhnul řadě běžných zklamání a deziluzí. „Neměl jsem rád, jak se dneska říká ,velké výzvy‘, mě spíš lákalo to nepoznané, to, že mohu přenést zkušenosti, znalosti, využít je a zároveň se obohatit prací, kterou budu dělat,“ říká absolvent VŠCHT Praha.

→ čtete více

 výška 215px  

Život je boj

Život inženýrky Ilony Klímové, absolventky VŠCHT Praha a majitelky firmy Aspius, dovážející na náš trh prvotřídní maso, určitě není fádní.

→ čtete více

výška 215px

Stavařina je přeci krásná chemie


„Máme evropské normy snad i na zakřivení banánů či kulatost rajčat, řečeno s nadsázkou, ale nemáme evropskou normu na pitnou vodu. Snad nejpřísnější jsou u nás a v Británii a my musíme dneska sledovat nejen to, aby jim vyhovoval právě vyráběný beton na vodohospodářské stavby, ale i jeho zbytky, až se stavba po 80 až 100 letech zbourá. Aby neohrozil pitnou vodu,“ vypráví se zápalem inženýr Jan Gemrich, ředitel Výzkumného ústavu maltovin a tajemník Svazu výrobců cementu České republiky.

→ čtete více

 výška 215px  

Všechno záleží na učiteli

Inženýrka Drahomíra Rancová, ředitelka Gymnázia a Střední odborné školy v Rokycanech, je typem učitele, na kterého – pokud jste ho potkali – vzpomínáte celý život.  Nadšenec pro chemii, neomezující své aktivity jen na ni. Rekreační sport (bývala žákovskou mistryní republiky v hodu diskem), zahrada, vnučka, vymýšlení aktivit pro žáky i učitele, vize školy do budoucna – to je v kostce šíře jejích aktivit. Měla jsem dojem, že takoví kantoři už snad ani nejsou… Samozřejmě je absolventkou VŠCHT Praha.

→ čtete více

výška 215px

Uctívaná a milovaná chemie

Myslím, že mnoho lidí bude se mnou souhlasit, když řeknu, že profesor Rudolf Zahradník je rozený rétor, navíc noblesní muž ze staré školy, ale především chemik tělem i duší. Jeho přednášky jsou zážitkem nejen pro mozek, ale i pro oko.
Je mu 82 let a je živel. Když řekne, že je to už šedesát let, co byl na chodbách VŠCHT Praha jako doma, člověku zatrne, jak čas letí. Dodnes o téhle budově hovoří jako o obdivované a milované ženě – je prý omamně krásná. A myslím, že mu i smyslně voní.

→ čtete více

výška 215px

Sklo jako osud


„Manžel dostal za následky úrazu 25 tisíc korun, k tomu jsem prodali našeho favorita a postavili jsme si před garáží první pícku na 40 kilo skla,“ vzpomíná na začátky sklářského podnikání spolumajitelka dnešní sklárny Glasstar v Nenačovicích nedaleko středočeské Loděnice Romana Starová.

→ čtete více

 výška 215px

Nakažlivé nadšení

Inženýrka Zita Valentová, která učí chemii na Křemencárně, jak se familiérně říká chemické průmyslovce v Praze, je svá. Hledal-li by někdo prototyp zapálené chemikářky, pak je tato absolventka VŠCHT Praha opravdu tou správnou osobou. Prázdniny – neprázdniny, hned po našem setkání spěchala do své školy, kde už na ni čekali žáci. Mířila s nimi – jak jinak – do laboratoře.

→ čtěte více

 výška 215px

 Pivo je nejprozkoumanější nápoj


Ing. Jiří Čulík, CSc., technický vedoucí akreditované zkušební laboratoře Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze, na otázku, zda je v pivu ještě něco, co nevíme, odpovídá filosoficky, že ano. Že čím víc toho člověk ví, tím víc chápe, že toho ještě spoustu neví.

→ čtěte více

 výška 215px  

Odhaluje tajemství chemie

Karel Ulbrich se celý život věnuje jednomu z mediálně nejpřitažlivějších témat – výzkumu léčby rakoviny. A přesto jeho jméno na titulních stránkách novin nenajdeme… Bude to asi tím, že slavnější jsou v dnešní době spíš ti, kteří dělají humbuk, než ti, kteří dosahují vědeckých úspěchů a těší se uznání v odborných kruzích. Má na svém kontě 35 patentů, jeho práce byly od roku 1980 citovány více jak 3000x (podle SCI), v renomovaných mezinárodních časopisech publikoval více než 240 původních vědeckých prací především v oblasti hydrofilních polymerů pro biolékařské aplikace.  Profesor Ing. Karel Ulbrich, DrSc., pracuje v Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v Praze a je samozřejmě naším absolventem.

→ čtěte více

 výška 215px  

Život s pesticidy

Josef Seifert je profesorem biochemie na univerzitě v Honolulu, USA. Patří k mimořádným osobnostem ve svém oboru a tedy k těm, na jejichž úspěchy je naše škola hrdá. Od 70. let působí v USA, nicméně v posledních letech se pravidelně do Čech vrací, přednáší tu…

→ čtěte více

 výška 215px  

Bez přírodních věd není možná záchrana památek

Desky Království českého, zápisy stavovských soudů nebo soudní spis z procesu s Miladou Horákovou – i tyhle historické dokumenty držel v ruce a velmi ho oslovily. „Ale každý dokument má svou historii, jak ty středověké, tak ty novodobé, všechny jsou zajímavé, netroufnu si říct, který je ten nej,“ říká zamyšleně Dr. Ing. Michal Ďurovič, vedoucí Oddělení péče o fyzický stav archiválií Národního archivu, absolvent fakulty chemické technologie VŠCHT Praha.

→ čtěte více

 výška 215px

 

Práce chemika ovlivňuje životy druhých

Absolvent Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha prof. Ing. Jan Genzer, Ph.D. je v současné době profesorem Severokarolinské státní university v USA. Patří k významným vědeckým osobnostem svého oboru, je nositelem řady ocenění, mj. získal Cenu národní nadace pro vědu za mimořádnou kreativitu nebo Medaili Americké fyzikální společnosti. V současné době pracuje prof. Ing. Jan Genzer, PhD. na této univerzitě v oddělení chemického a biomolekulárního inženýrství.

→ čtěte více

šířka 215px

Od vůní k etice

Profesor Vladimír Pliška se do Prahy vrací rád. Každý rok tu anglicky přednáší na speciálním kurzu pro studenty VŠCHT. Do této své aktivity angažoval i další kolegy z curyšské Vysoké školy technické (ETH).  Získal tak zajímavou možnost porovnávat zdatnost a úroveň studentů, kteří se hlásí do jeho kurzů už osmnáct let.

→ čtěte více

 výška 215px  

Autor pití pro chemiky – a nejen pro ně

V Prádle, malé obci kousek od Nepomuka na Plzeňsku, je snad nejvíc palíren u nás v přepočtu na počet obyvatel. „Víc je jich prý jenom v Mexiku, kde se všude pálí tequilla, tady máme tři,“ uvádí mě do místního koloritu majitel likérky - společnosti Jenčík a dcery, inženýr Petr Jenčík, samozřejmě absolvent VŠCHT Praha.

→ čtěte více

 šířka 215px  

Věda je dřina i potěšení

Studovali u nás, pak se vydali do světa a dosáhli tam vynikajících výsledků i prestižního postavení  –  i takové osudy mají naši absolventi. A nejde jenom o emigranty, kteří opustili republiku z různých, hlavně politických důvodů před rokem 1989. Ještě před vstupem do EU, ale i po něm zamířili do zahraničí buď na vysoké školy nebo do firem mnozí lidé s diplomem VŠCHT. Příkladem je i profesor univerzity v Glasgowě Ing. Pavel Kočovský, DSc.

→ čtěte více

 výška 215px  

Milníky Ondřeje Beneše

Ondřej Beneš patří k lidem, kteří velmi pečlivě zvažují – slova, rozhodnutí, činy a přitom jim v žádném případě nechybí rozhodnost. Úsměv, který by se dal nazvat i něžným, se v průběhu našeho rozhovoru objevil na jeho tváři jednou – když vzpomínal na svá studentská léta na VŠCHT Praha. Dlouho jsem nepotkala člověka tak viditelně cílevědomého, nesmírně vzdělaného, precizně formulujícího – jak věty, tak svou životní cestu a jednotlivé kroky na ní…

→ čtěte více

 výška 215px  

Óda na život s chemií

Energická, chytrá, šikovná, vtipná, půvabná – ještě řadu kladných přívlastků bych určitě našla a hodily by se ke generální ředitelce české pobočky firmy Danisco ve Smiřicích. Ing. Blanka Valušová je samozřejmě také úspěšnou absolventkou VŠCHT Praha.

→ čtěte více

 výška 215px  

Štěstí přeje připraveným


Inženýr David Vejtruba měl při nastartování kariéry jistě určitou výhodu. Studium na VŠCHT Praha končil v polovině devadesátých let. Do Česka tehdy přicházely zahraniční firmy a hledaly mladé, vzdělané lidi ochotné na sobě dál pracovat. Do jisté míry to uznává, ale zároveň říká: „Doba prostě přeje připraveným.“
Tvrdí, že o první místo by se měli studenti zajímat nejpozději po třetím ročníku, tedy po skončení bakalářského studia.

→ čtěte více

 výška 215px  

Krásný svět vědy a fantazie

Inženýrka Lenka Průšová, vývojářka největší české kosmetické firmy RYOR, je živel. Myslím, že si s majitelkou firmy inženýrkou Evou Štěpánkovou, také naší absolventkou, musí velmi dobře rozumět.
→ čtěte více

[submenuno] => [iduzel] => 678 [platne_od] => 25.11.2015 09:48:00 [zmeneno_cas] => 25.11.2015 09:48:53.768547 [zmeneno_uzivatel_jmeno] => Lenka Matějová [idvazba] => 6151 [cms_time] => 1493448656 [skupina_www] => Array ( ) [slovnik] => Array ( ) [poduzel] => stdClass Object ( [848] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jan Hlaváček [seo_title] => absolvent: Ing. Jan Hlaváček [seo_desc] => absolvent: Ing. Jan Hlaváček [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Naše pivo je lepší než dřív

Jeho podpis znají všichni, kdo někdy vzali do ruky lahev nebo plechovku Gambrinusu. Inženýr Jan Hlaváček, vrchní sládek Plzeňského pivovaru, další z více než osmdesátileté dynastie sládků v plzeňském Prazdroji, svým podpisem symbolizuje odpovědnost všech, kdo se na výrobě nejpopulárnějšího českého piva podílí. A i on, jak jinak, získal inženýrský diplom na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

[ikona] => [obrazek] => Jan_Hlavacek_web.jpg [obsah] =>

„Štvou mě řeči těch, kteří tvrdí, že pivo vyrobené v moderním pivovaru se nedá pít. Tahle tvrzení pramení hlavně z neznalosti. A pivovarští, kteří říkají, že se pivo musí vyrábět na takovém zařízení jako před 30 lety, tím zakrývají svou nechuť a neochotu investovat do nové technologie,“ neskrývá svou rozmrzelost Jan Hlaváček. Začali jsme totiž rozhovor mou úvahou o tom, co říká názorům pivařů, že plzeňská piva už nejsou taková – rozuměj, tak dobrá – jako bývala. A jako důvod poklesu kvality vidí tito kritici právě modernizaci výroby.

„My jako obor – pivovarství jsme podlehli nějaké vizi, že všechno, co je moderní, je špatně. A nechali jsme prostor pro kritiky moderních postupů a nikdo na to nereagoval. A mezi lidmi se bohužel vžilo, že pivo se dá vyrábět pouze klasickým, tradičním způsobem v dřevěných otevřených kádích, ale ona to není pravda. Myslím si, že naše role, nás absolventů VŠCHT, je vysvětlit veřejnosti , jak té pivovarské, tak konzumentům piva, že přenos klasické technologie na moderní zařízení pivu prospívá. Já gambrinus piju pravidelně už 30 let a nezaznamenal jsem žádný výkyv. Bylo ale období, kdy se česká piva nedala v létě z osmdesáti procent pít, protože se kazila. Každé pivo chutnalo pětkrát za rok úplně jinak. Dnes má vyrovnanou kvalitu po stránce chuťové, jak se dnes říká senzorické,  a co se týče mikrobiologické kvality je naše pivo dnes nepředstavitelně dál než v dobách, kdy jsem tady začínal, což už je víc než třicet let,“ rozohňuje se vrchní sládek.
„Jak můj děda, tak otec a i já jsme vždycky patřili mezi ty sládky, kteří se nebáli ničeho moderního, kteří prostě věděli, že pokrok pivu prospěje.  Je totiž jasné, že nesledováním světového rozvoje bychom pivovarství zničili. Proto táta za komunismu těžko prožíval, když se pokrok zastavil a na 40 let jsme vlastně stáli opodál a v okolních zemích se celý pivovarský průmysl vyvíjel. Měl i jsme štěstí, že jsme po revoluci za velmi krátkou dobu svět dohnali a dnes jsou všechny čtyři naše pivovary včetně Popovic a Radegastu na velmi slušné, v Evropě dokonce nadprůměrné úrovni. To je věc, na kterou můžeme být my sládci tady hrdi.“

Člověka maně napadne, zda kluk, který vyrůstal  v rodině, kde se setkání táty s dědou měnila v diskuze o pivu, kde rodinná historie byla dlouhá desetiletí spjata právě s Plzeňským pivovarem, nebude chtít vydat jinou cestou  už jenom proto, aby se prosadil sám za sebe. „Samozřejmě, že jsem měl svoje sny hodně vzdálené od piva,“ usmívá se i dneska Jan Hlaváček. Ale nakonec ho ať už vliv studentských brigád v pivovaře ještě na gymnáziu nebo vzor cesty staršího bratra, který také namířil na VŠCHT do Prahy, nebo docela obyčejně vliv dlouhé rodinné tradice k pivu dovedl stejně. „Absolvoval jsem v roce 1978, dodnes mám tamhle v knihovně postavenou diplomku, zrovna nedávno jsem se do ní díval… Nastoupil jsem do Gambrinusu, netoužil jsem po nějaké kariéře, i když tehdy tu táta dělal ředitele a pak generálního ředitele. Brácha v té době emigroval, měl jsem tu zvláštní postavení. Věnoval jsem se technologii, učil se od kolegů, v Gambrinusu byla báječná parta sládků. Vzpomínám na Jardu Peslera, on byl můj guru v době mých začátků tady, taky absolvent VŠCHT Praha. Zkoušeli jsme různé inovace, nové výrobky. Gambrinus byl méně sledovaný pivovar, bylo v něm víc volnosti,“ vzpomíná Jan Hlaváček.
Pak přišla revoluce a otevřely se nové možnosti, pivovar získal zahraniční majitel a bylo nutné modernizovat výrobu tak, aby se zachovalo všechno dobré, co dělalo plzeňské pivo oblíbeným nápojem, ale jít kupředu. 
„Víte, pivo a chuť piva je o surovinách, o jejich kvalitě, o dodržování technologie, technologické kázně. Ne o tom, jestli se to dělá v dřevěném sudu nebo v nerezovém cylindrokonickém tanku. Měl jsem to štěstí zažít přeměnu obou největších plzeňských značek,  jak Plzeňského Prazdroje, tak Gambrinusu ze starých už nevyhovujících zařízení, to znamená dřevěných kádí, dřevěných sudů, různých smaltovaných a železných zařízení, která tady historicky vznikla. A změnili jsme to na úplně supermoderní zařízení jako jsou CK tanky , nové filtrace, nové stáčírny, nová varna v obou pivovarech. A konkrétně třeba Prazdroj, jak my dnes říkáme Pilsner Urquell, by bez modernizace  úplně ztratil své možnosti exportování.  Už byl na hranici toho, aby ho vůbec v zahraničí přijali, byl hlavně ve špatné mikrobiologické a tím i senzorické kondici. My jsme na těchto věcech dvacet let pracovali a myslím, že jsme udělali neskutečný krok dopředu. A úspěch Plzeňského Prazdroje,  tak jak je všude oblíben, je hlavně díky tomu.

A to samé jsme udělali s Gambrinusem.  Ale protože on je dneska tak velká značka, je to každé čtvrté pivo v ČR, cítím v řečech o úpadku kvality spíš obrannou reakci proti největšímu producentovi. My máme jasně prokázáno, že existuje daleko větší skupina lidí, kteří mají gambrinus rádi, vědí, co od něj mají čekat. Ale je to bohužel ta mlčící většina,“ s povzdechem konstatuje Jan Hlaváček.
„Celá modernizace nebyla samozřejmě žádná sólo akce, já jsem ji jako technický ředitel společnosti řídil. S několika kolegy jsme u celého přechodu byli a myslím, že to byla moje nejkrásnější pivařská léta. Otec byl jako konzultant, ale měli jsme celou řadu dalších – včetně paní profesorky Basařové, pan docenta Čepičky, doktora Kosaře, inženýra Lejska, všechny odborníky českého pivovarství jsme do toho zapojili, všichni byli u toho. Nebyla to žádná one man show, naopak, byli tu i staří sládci, kteří piva neustále ochutnávali a porovnávali piva z klasické a nové technologie. Až když se všichni shodli na tom, že pivo z nové technologie je lepší , než bylo to předtím, tak jsme to spustili. To byl základní princip přechodu na novou technologii.
Já jsem byl stoprocentně přesvědčený, že to je krok správným směrem, věděl jsem, že to dobře dopadne, spal jsem klidně. Všechno má samozřejmě nějaká rizika, ale tohle se nedělalo ze dne na den, bylo za tím několik let práce. Všechno začalo začátkem devadesátých let  a stoprocentně jsme přešli na novou technologii jak v Gambrinusu, tak v Prazdroji, to šlo vedle sebe,  někdy v roce 1994.“

Takže představa sládka míchajícího a ochutnávajícího pivo v různých stádiích výroby při pohledu na nový provoz bere za své. „Role sládka je v nastavení a udržování kvality technologie výroby piva pořád na stejné úrovni. Dneska už se pivo nemíchá, aby se z něj dostal nějaký vážený průměr. V moderních pivovarech se vaří jedna várka stejně jako druhá. Máme absolutní možnost kontroly výrobního procesu tak, že každá várka je stejná, jak je předepsaná. To je naše největší role, kontrolovat to a udržet, reagovat na různé vnější vlivy. Každý rok se mění suroviny, pokaždé je určitý výkyv ve sklizni ječmene, musí se reagovat ve sladovně, pak na varně. Vliv mají i odrůdy chmele, každý ročník je také jiný… Dneska už je eliminován vliv vody, dřív byla jiná voda na jaře, po tání, jiná na podzim. Teď už veškerou vodu na výrobu piva bereme jenom z našich studní jak na Prazdroj, tak na Gambrinus. Voda prochází přísnou kontrolou a technickou, ne chemickou úpravou, tedy přírodní filtrací. Máme dnes stejnou vodu po celý rok.
 Pořád a pořád se pivovar dovybavuje novými a novými technickými zařízeními, to znamená, že se musí znovu nastavit technologie tak, aby nové zařízení bylo ku prospěchu výrobku,“ rekapituluje Jan Hlaváček povinnosti sládka.

Dynastie Hlaváčků v Plzeňském pivovaru zřejmě končí, obě dcery se totiž rozhodly pro dráhu sportujících právniček, když to řeknu s lehkou nadsázkou. „Možná, že se dočkám nějakého vnoučka, kterému bych mohl předat svoje znalosti, zatím je předávám – a nejen já, těm absolventům VŠCHT Praha, kteří k nám přicházejí. Je jich tu několik generací. V současné době se snažíme alespoň jednoho každý rok přijmout a dál je vzděláváme. A vítám, když jde o lidi, kteří využili možnosti přiučit se něčemu v zahraničí,“ uzavírá vrchní sládek Plzeňské Prazdroje.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 848 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/hlavacek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [849] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Tomáš Němec [seo_title] => Ing. Tomáš Němec [seo_desc] => Ing. Tomáš Němec [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Chceme být první na světě

Z tisku (srpen 2010): „Česká gumárenská společnost (ČGS), která vyrábí zemědělské pneumatiky pod značkami Mitas a Continental, chce postavit v americkém Charles City továrnu za 43,81 milionu dolarů, tedy asi 850 milionů Kč. Výroba v novém závodě má začít v lednu 2012. 
ČGS s Američany podepsala smlouvu o investicích, v rámci dohody se zavazuje vytvořit nejméně 159 pracovních míst pro místní obyvatele. Společnost plánuje vybudovat výrobní závod ve třech fázích. V poslední fázi továrna s celkovou roční kapacitou 12.200 tun pneumatik zaměstná 262 lidí. Projekt se týká jednoho z nosných podniků ČGS - společnosti Mitas, která vyrábí mimosilniční pláště, zejména pneumatiky pro stavební stroje, rypadla a nakladače, pro nákladní automobily, víceúčelové a zemědělské stroje, pláště pro motocykly a gumárenské směsi.“

[ikona] => [obrazek] => Tomas_Nemec_web.jpg [obsah] =>

„Chceme být nejlepší na světě“, řekl mi v rozhovoru předseda představenstva ČGS Ing. Tomáš Němec. „Mou odpovědností jsou pneumatiky – mimosilniční, zemědělské. Právě v tomhle segmentu trhu máme jasný cíl – být nejlepší a největší na světě. Zatím jsme druzí v Evropě a čtvrtí na světě, tak to není tak daleko.“

VŠCHT Praha byla pro něj po maturitě východiskem z nouze. Nedostal se na medicínu a ze všech možností, které přicházely v úvahu, vyšla nakonec chemie. Plánoval na rok, pak to chtěl zkusit znovu na medicínu. Jenže zůstal. Zda díky tomu, že mu škola umožňovala věnovat se lyžování a dalším sportovním aktivitám, nebo proto, že tady, jak říká „potkal prima lidi“, těžko dnes říct. „Ale nelitoval jsem, zvlášť když vidím, co se dneska děje ve zdravotnictví, ale možná bych už měl nějaký holding – nemocnici,“ dodává se smíchem.
O Mitasu ovšem během studií ani netušil, že existuje. Jenže život tropí hlouposti: diplomovou práci psal řízením osudu právě z oboru gumárenství. „Jediné, co si pamatuji, že jsem sem jel z Dejvic tramvají šíleně dlouhou dobu. Já vůbec netušil, že se v Praze vyrábějí pneumatiky… Pak jsem se tu s lidmi poznal – a dostal jsem nabídku, že když nastoupím, do dvou let budu dělat dobře placenou funkci a dají mi byt. To byla výhra, naprostý unikát, nebylo co řešit, i když už jsem měl díky tenisu zajištěné místo v podniku zahraničního obchodu Technoexportu, na tehdejší dobu tedy velmi zajímavá příležitost.“ Jenže ho čekala vojna, tak nastoupil na pár měsíců v Mitasce jako manipulační dělník a vykládal vagóny. A nemohl si to vynachválit, protože místo nástupního platu absolventa VŠ, což tehdy dělalo 1700 korun, měl plat dělníka, až 4500 korun. „Byla to pekelná dřina, ale na tehdejší dobu strašně peněz.“
Ani po vojně se nevrhl do výrobního procesu a stal se z něj obchodník, přesně nákupčí. Dneska je podobná pozice zlatý důl, ale tehdy byli nákupčí žebraví cesťáci, kteří putovali od podniku k podniku s lahví či jiným úplatkem. „Samozřejmě jsem musel vědět, co sháním, bez teoretických základů ze školy by to nešlo. Moc jsem ocenil průnik chemie a své specializace ekonomika a řízení chemického a potravinářského průmyslu na FCHI. Navíc mám státnici z účetnictví, což se mi také moc hodilo.“ Projezdil celou republiku a v roce 1985 se stal vedoucím nákupu. Začal ho dělat ve velmi dramatické době – měsíc a půl poté, co v Mitasu vyhořela míchárna směsí. Bylo nutné všechno přeorganizovat, se všemi případnými dodavateli gumárenských směsí dojednat podmínky a režim dodávek. Nešlo jen o pneumatikárny, ale i technikářské míchárny, gumárnu má dokonce i výrobce kabelů. Inženýr Němec dostal na starost všechno zorganizovat. „Poznal jsem všechny míchárny v celém Československu a zorganizoval celý systém zásobování gumárenskými směsmi pro fabriku, která si je až do požáru vyráběla sama. Vyhořeli jsme ve čtvrtek, ale už v pátek ráno volali různí kolegové a známí od Slovenska přes celou republiku a nabízeli pomoc…“ Šéfa nákupu dělal dva roky a sám přiznává, že ho to moc nebavilo. Takže v okamžiku, kdy dostal šanci přejít do výroby, neváhal. Prošel praxí, stážoval v Púchově, Otrokovicích a začal dělat šéfa výroby, těsně před změnou režimu výrobního náměstka Mitasu. 
Po převratu se k němu dostala informace o akci kanadské vlády, kterou mj. spoluorganizoval Tomáš Baťa. „Šlo o pomoc mladým manažerům z východního bloku a celý kurz probíhal na univerzitě v Torontu, na fakultě MBA. V roce 1990 jsem chodil v Torontu do školy a na praxi jsem byl u firmy Goodeer. V té době tam byl šéfem člověk, který se posléze stal šéfem celosvětového Goodeera. Navázal jsem s ním docela prima vztah. Toronto – to byl můj vstup do světa.“
Když se vrátil, stal se součástí týmu vyjednávajícího vstup zahraničního kapitálu do československé gumařiny. „Byl jsem zaměstnancem Mitasu a jednání vedl jeho tehdejší ředitel. Koncem roku 1991 jsem nebyl spokojen, jak se jednání vedou a za jakých podmínek sem vstupuje zahraniční partner; bylo jasné, že to bude německý Continental. No a tak jsem byl za trest odejit z týmu a k 1. lednu jsem byl jmenován ředitelem Mitasu. Fabriky, která byla ve vážných ekonomických problémech a které se dávaly tak tři roky do bankrotu.“
Byl naštvaný a chtěl jim ukázat, co dovede a že Mitas pod vodu nesmí. „Vybral jsem si lidi, stanovili jsme si priority a tvrdě jsme pracovali na tom, aby věci fungovaly. Opravdu tvrdě jsme šetřili, až do takových absurdit, že jsme počítali, kolik je toaletního papíru na jednotlivých záchodech v celé fabrice. Ale byla to nesmírně tvrdá a dobrá škola – říkají to všichni, kdo tím prošli. Byla to velmi zajímavá doba, někteří ředitelé samozřejmě měli jiné priority, než byla záchrana firmy… V roce 1994 nebo o rok později jsme provedli první akvizici, koupili jsme Obnovu Brno, protektrorovnu a obchodní síť – neměli jsme ji, byla vložena do společného podniku Barum Continental a my jsme nějakou potřebovali. Pomohlo nám i to, že jsme dostali i podporu z  české vlády, takových podniků bylo několik desítek. Jenom dva nebo tři existují dodnes a dávno státu ty peníze vrátily. Mitas je jedním z nich.“
Evidentně si dokáže inženýr Němec vybrat kolem sebe schopné lidi. Má na to recept? „Neexistuje obecný recept na výběr spolupracovníků, ale mám rád kolem sebe lidi, které nějak víc znám. Má to svá negativa i pozitiva, ale já jsem přesvědčen, že pozitiva převládají. Většinou jsem se orientoval na lidi, které znám jak z práce, tak ze školy, i ze sportu. Ale většina lidí do týmu byla odsud.“ 
Jedním z prvních kroků byla změna sortimentu. Na začátku roku 1992 tvořily zastaralé nákladní diagonální pláště zhruba 90 procent výroby, zbytek byly o něco perspektivnější výrobky. Dnes má firma úplně jiný výrobní program. Mitas vlastní tři továrny u nás, koupil továrnu v Srbsku, vyrábí pod různými značkami – Mitas, Continental, Cultor mají prodejní organizace po celém světě. „Náš cíl být první na světě není tak ujetý. My nebudeme nikdy pneumatikárna, která vyrábí masové výrobky – pneumatiky pro osobní a nákladní vozy, naše filosofie je klasická filosofie okrajových produktů. Mimosilniční pneumatiky pro zemědělství, pro stavební stroje, municipální mechanismy, prostě tyhle speciality. Je ovšem otázka, jak to změřit, počtem pneumatik nebo penězi, obratem v určitém sortimentu… V některých zemích se vedou přesné statistiky, v jiných je buď nemají, nebo nejsou přesné, ale v podstatě se ví, jak to funguje: samozřejmě podle obratu.“
Bude pokračovat chemická tradice i v další generaci? „Své děti jsem k tomu nutil, takže se na chemii nedalo ani jedno. Dokonce jsem se snažil, aby syn studoval v nejvyhlášenější gumařské škole na světě, nepovedlo se… Já si dodnes myslím, že studovat VŠCHT je velmi dobré rozhodnutí. Už za minulého režimu to byla jedna ze škol, které byly na světové úrovni, a ideologie tam nehrála takovou roli. Moje děti aspoň studovaly a studují venku, to rozšíří obzor a možnosti,“ uzavírá úspěšný manažer.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 849 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/nemec [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [850] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jiří Pražan [seo_title] => Ing. Jiří Pražan [seo_desc] => Ing. Jiří Pražan [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Proč sládek vaří kolu?

I když člověk dělá první zkoušku na VŠCHT Praha na potřetí („…pochyboval jsem o tom, co tu vlastně dělám“) neznamená to, že by školu nakonec nemohl dokončit jako vynikající student. Inženýr Jiří Pražan, dnes jeden z lidí, kteří stojí ve vrcholovém managementu společnosti Coca- Cola Česká republika a také prezident Svazu výrobců nealkoholických nápojů, takovým příkladem je. Ale cestu k jednomu z nejoblíbenějších nápojů na světě začal nikoli od píky, ale od piva.

[ikona] => [obrazek] => Jiri_Prazan_maly_web.jpg [obsah] =>

Když se člověk narodí v pivovaře a při stěhování se pouze pivovar v Pardubicích změní na velkopivovar na Smíchově, má své budoucí zaměření vlastně dané. Alespoň v případě Jiřího Pražana, jeho bratra i sestry se to splnilo stoprocentně. Rodičovský byt přímo v pivovaře vyvolává představy o Postřižinách. V našem případě to „jenom“ předurčilo dráhu další generace, takže diplom z VŠCHT Praha si odnesl jak Jiří Pražan, tak jeho sestra. „Asi to jinak nemohlo dopadnout. Moje dětství to byl Smíchovský pivovar a přilehlé ulice. I když jsme měli s bráchou přísný zákaz chodit do provozů, samozřejmě jsme ho porušovali. Proto jsem bral jako velkou nespravedlnost, když jsem po skončení školy musel už jako inženýr, absolvovat jako všichni povinné „kolečko“ v dělnické kategorii, abych se naučil všechno od zdola. Já už to uměl za všechny brigády, výpomoci i ty dětské hry nazpaměť,“ usmívá se inženýr Pražan a nezakrývá, že pivo, to je pro něj dodnes opravdu srdeční záležitost.

Absolvent z roku 1977 stejně ale pivovar po pár letech strávených už na odpovědných místech nakonec opustil z velmi pragmatického důvodu. Kvůli možnosti získat byt odešel na ministerstvo zemědělství, ale ani tam dlouho nezůstal. Náhodou si přečetl někdy v devadesátém roce novinový inzerát, že australská vláda vypisuje stipendia pro lidi z východní a střední Evropy zaměřený na studium orientace v tržní ekonomice. „Odepsal jsem, byť jsem si uvědomoval, že moje školská angličtina je dost bídná, ale tak na tom byla většina z nás. Při pohovoru na ambasádě jsem mluvil s rodilým Australanem a ti všichni mluví trochu specifickou angličtinou. Měl jsem samozřejmě trochu obavy, ale když se mi podařilo stočit řeč na mé oblíbené téma – tedy pivo a pivovarnictví, tak už jsem byl silnější v kramflecích. Na druhé kolo přijeli z univerzity v Melbourne a nakonec mě na devítiměsíční studijní pobyt do Austrálie vybrali.  Až v Melbourne jsem zjistil, že v české verzi inzerátu vypadl nedopatřením věkový limit 35 let, mně bylo 38. Ale nikdo zřejmě nenašel odvahu diskriminovat uchazeče až následně kvůli věku… V únoru 1991 naše skupina - po sedmi lidech z Maďarska, Polska a Československa - začala studovat.“
Začátky nebyly lehké – naprosto jiný způsob výuky, problém vyjadřovat se v angličtině a také počítač. Viděli ho prvně a tak se museli seznamovat i s ním. „Když jsem psal svou první práci, neustále mi zoufale chyběla slovíčka. Ale když začne člověk hledat ve slovníku, ztratí nit, myšlenku, co chtěl říci. Tak jsem prostě musel práci napsat česky a pak ji otrocky překládat. Dvojnásobné úsilí, ale jinak to prostě nešlo.“
Chtěl se co nejrychleji v angličtině zdokonalit, takže volil, na rozdíl od kolegů ze Slovenska, kteří bydleli spolu, možnost ubytování s maďarským spolužákem. Konec konců snaha dozvědět se co nejvíc, ho provázela i po skončení šestiměsíční studijní části pobytu. V době, kdy zamířili absolventi na praxi do jiných míst a měli zajištěno bydlení v super hotelích, odmítl. Chtěl bydlet s místními. A tak se na nástěnce v podniku, kde praktikoval, objevila jeho prosba o ubytování a Australané si ho nadšeně po dvou týdnech předávali jako „atrakci“ a on se zase dozvěděl spoustu věcí o životě normálních lidí. Dodnes na to hrozně rád vzpomíná.
Mezinárodní prostředí nabízí možnost srovnání. Jak na tom byli ve srovnání s místními či jinými cizinci on a jeho kolegové? „ Na závěr studia jsme hráli počítačovou hru. Dneska to zní divně, tenkrát hry ještě tolik nebyly, univerzita měla vyvinutý software Caravan game. Rozdělili nás do čtyř skupin, každá představovala jednu firmu, která měla na tu dobu klasickou strukturu – generální ředitel, obchodní, finanční… Dostali jsme stejné výchozí podmínky – měli jsme rozpočet, výrobní zázemí a tak. Hráli jsme jakoby několik hospodářských  roků, simulovalo to reálný život. Mohli jsme nakupovat marketingové informace, meteorologické, mohli jsme kooperovat na výrobě, a dívat se na to z různých pohledů. Nedokázali jsme se odtrhnout, hráli jsme skoro 36 hodin. Oni nás přitom pozorovali a filmovali. Ta vášeň, s níž jsme likvidovali konkurenci… Tam se ukázalo, když jsme to pak s učiteli hodnotili, jaký je rozdíl mezi námi a místními. Hlavně v pojetí byznysu. My jsme toho o byznysu moc nevěděli, v tomhle jsme byli panicové, prostě strašně opatrní. Přišlo nám nepřiměřené investovat do průzkumu trhu. Ale to je strašně důležité, bez toho správnou strategii neuděláte. Místní věděli, že to tak musí být, že bez informací se neobejdete, dávali do toho bez rozpaků velké částky z rozpočtu. My jsme si naopak říkali – na karavany, abychom si kupovali informace? Vůbec jsme neměli čich pro to, co je potřeba.“
Po šesti měsících náročného studia přišla praxe. „Byl jsem jediný profesí pivovarník. A na celém světě jsou lidé této branže určitým zajímavým společenstvím. Platí, že když člověk od fochu zaklepe na dveře jakéhokoli pivovaru, vždycky ho přijmou. V Austrálii jsem se mohl podívat, kam jsem chtěl, pověděli mi všechno, ale nechat mě absolvovat praxi, to ne, to se nepovedlo nikde. Takže mi ve škole nabídli, zda se nechci podívat během své praxe do firmy Coca- Cola. Řekl jsem si, že v zásadě je to velmi podobné, tak proč ne. Mohl jsem poznat absolutně všecko, zjistil jsem, jak taková fabrika v tržních podmínkách funguje, prostě, to co jsme se učili půl roku, jsem si mohl osahat v praxi.“
A pak přišel ještě jeden rozhovor – klíčový. Řekli mu, že ho pozorovali a že mají informace i z univerzity… „Nechtěl byste pro nás pracovat u vás?“ Sdělili mu své plány a dali čas na rozmyšlenou. Kývl a vydal se na limonádovou dráhu.
„Rodina se mi smála, když jsem se vrátil a oznámil, že jdu do nealka, sourozenci na mě koukali přes prsty. Co to je, sladké bublinky? Dneska dělá brácha generála v Poděbradce a sestra odešla po zavření Bráníku také mimo pivo a dělá konzultantku…“
Hned mohl zužitkovat vše, co se naučil. „Zpracovával jsem spolu s dalšími privatizační plán na sodovkárnu v Kyjích, podařilo se a byla zprivatizována v dubnu 1992 a stal jsem se ředitelem závodu. Začali jsme odstávkou, bylo třeba provoz zmodernizovat, pak už jsme investovali každý rok do nové linky.“
Když se zeptáte inženýra Pražana na problém plastových lahví spojený s nealkoholickými nápoji, je nekompromisní. „Já jsem velký zastánce PET lahví, a tvrdím, že to, co se stalo v Německu s povinným zálohováním nevratného PET obalu, je prostě neštěstí. Za pomoci Svazu se podařilo zatím tomu u nás zabránit. Přístup, že když to zavedlo Německo, tak to musí být perfektní, byl omyl. Dělá se analýza životního cyklu, jsou doklady o environmentálním dopadu jednotlivých obalů. Je zajímavé, že nápojové obaly jsou vždycky první na tapetě a ostatní nechávají politiky i spotřebitele v klidu. Sklo je úžasný obalový materiál, ale když vezmete energetickou náročnost na výrobu jedné skleněné lahve, pak myčku, která má louh, musí se vyhřívat, pak zchlazovat, louh neutralizovat, rozváží se to, vrací se zpět… Té energie! Linka na PET lahve je jednodušší, voda z vystřikování se dá použít i na jiný účel.  U nás se povedlo vychovat spotřebitele, aby třídil odpad, dával plast do kontejneru. Bohužel chybí konec tohoto cyklu. Ve světě ale už existují technologie, kde se z PET lahví dělají opět nápojové lahve. V Německu a v Rakousku je kapacita, my ji využíváme, v našich lahvích je 10 – 20 procent recyklátu. Jsou to spolehlivé technologie, které umožňují použití recyklátu pro potravinářské užití.“
Má ještě člověk v jeho postavení nesplněný sen? Třeba postavit se do vedení nějaké pivovaru? „To by byla výzva, ale technologie šly strašně moc dopředu, a i když říkám, že je to srdeční záležitost, nevím. Nechci, aby to vyznělo hloupě, ale pivo je náročnější, složitější, je to živý organismus. U nealka se v sirupárně smíchají suroviny, naředí se to a jedeme. Je to jednodušší. Ale na druhou stranu nealko otevírá mnohem víc možností na inovace. Pivo u nás a český pivař zvlášť je hrozně rigidní a není otevřený novinkám. 
Pořád se snažím udržovat kontakt s oborem, jsem v redakční radě Kvasného průmyslu, čtu literaturu. Musel bych na sobě hodně, hodně pracovat… Měli jsme vždycky se sourozenci sen, který s léty utekl. V době, kdy by možná bylo možné uvažovat o realizaci, jsme neměli dost odvahy. Rodinný minipivovar, to bychom parádně obsadili …“
Co mu vadí na dnešních studentech, když zasedá v poradním orgánu děkana FPBT a poslouchá zprávy ze školy? „Já prostě nemůžu pochopit, že dnes mají studenti obrovskou možnost cestovat a stážovat venku a škola má problém naplnit nabídky.  My bychom byli v době našich studií cestovali, až bychom brečeli, ale možné to nebylo. Nevím, jak apelovat na mladé, ať se proberou. Je to nezaplatitelná zkušenost ze všech pohledů. Osobního oťukání se – v cizím prostředí se o sebe musí postarat, zařídit si své věci, myslím si, že by to snad mělo být povinné. A angličtinu – pokud se někdo vymlouvá, že není nic moc - je možné zlepšit tím, že vyrazím třeba dřív a obouchám se. Mrzí mě to.“

 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 850 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/prazan [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [851] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Aleš Černín, Ph.D. [seo_title] => Ing. Aleš Černín, Ph.D. [seo_desc] => Ing. Aleš Černín, Ph.D. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Motor: vědět víc než jiní

Když se Aleš Černín rozhodoval, co jít studovat po maturitě, zvažoval mezi medicínou a chemií. Nakonec za něj rozhodly výsledky přijímacích zkoušek, které jej místo do Olomouce nasměrovaly do víru velkoměsta. Nejen, že v roce 1990 slibovala Praha  pro Moraváka mnohem zajímavější život, ale hlavně vyhraněnost pro medicínu tak silná nebyla – chemie nebo farmacie, tohle byl směr, kam ho to přeci jen, jak říká, táhlo. A tak nastoupil na fakultu chemické technologie VŠCHT Praha. 

[ikona] => [obrazek] => ales_cernin_web.jpg [obsah] =>

„Tehdy byl ještě společný studijní základ pro všechny čtyři fakulty jen s drobnými odchylkami, až po třetím ročníku jsme se rozdělovali na jednotlivé ústavy. Ale já jsem ani po těch třech letech přesně nevěděl kam, zda jít na potravinářskou nebo přestoupit na organickou chemii. Nakonec hlavní roli sehrál pan docent Vladimír Mejta, tehdy vedoucí katedry anorganické technologie, který mně svým lidským přístupem a nabídkou témat pracoviště vnitřně oslovil. Navíc katedra byla malá, bylo nás tak patnáct studentů v ročníku, vyučující k nám měli opravdu individuální přístup a nechtěli, abychom jen biflovali vědu ba naopak. Samozřejmě, že požadovali plnění běžných studentských úkolů, navíc nás však právě svým přístupem stále více přitahovali  k další odborné či vědecké práci. Začal jsem tedy studovat anorganickou technologii přímo u něj. A právě přes jeho vědecký obor a konkrétní předměty ústavu jsem se dostal tam, kde se dneska pohybuji - k membránovým procesům,“ vzpomíná inženýr Černín.

Chci vědět to, co moc lidí neumí
Někomu se možná může zdát takový obor hodně odtržený od života. „Ale to je velký omyl, v podstatě každý chemický obor zasahuje do našeho běžného života. Lákadlo anorganické technologie jako i ostatních chemických oborů je v tom, že poznáváme určité chemické zákonitosti, technické jevy a pokud si je umíme a dokážeme vysvětlit podle nějakých pravidel či teorií, jde o velkou hloubku poznání toho konkrétního technického oboru. A já jsem začal studovat elektrochemii, je specifická, zaujala mě zřejmě proto, že mě vždycky lákalo zabývat se tím, co neumějí všichni.
V chemii jsou samozřejmě obory, které jsou lidštější, které nemají až takovou teoretickou hloubku, navíc poměrně složitou a více se zabývají praxí. Mě lákalo něco mezi tím: jak praktická část, tak hloubka a složitost oboru. Elektrochemii opravdu neumí každý a díky ní jsem se tehdy na fakultě dostal také k membránové problematice. A zjistil jsem, že v České republice se tomuto oboru v komplexnosti nevěnuje skoro vůbec nikdo. Membránové procesy představují i dnes velice mladý obor s velkým inovačním potenciálem, přičemž ve světě je již rozpracován ve větší míře teoretický základ i aplikovatelnost výsledků než u nás, kde v tu dobu praktické výzkumy teprve začínaly. To byla výzva: poznat a naučit se to, co neumí moc lidí,“ zdůrazňuje Aleš Černín.
Škola evidentně poznala zapáleného a šikovného studenta a nabídla mu po ukončení inženýrského studia aspiranturu. Uvítal to a dodnes je přesvědčen, že ačkoliv VŠCHT Praha dá inženýrům dobrou úroveň poznání pro běžnou praxi, tak pro to, aby člověk mohl svůj obor dále rozvíjet, je aspirantura nezbytný krok. U Aleše Černína k tomu přibyla navíc štěstěna – jeho vědecké téma bylo propojené se zájmem průmyslu. Poprvé se v rámci projektové činnosti pracoviště zkontaktoval s firmou Mega. Výstup z jeho aspirantské práce měl pro firmu význam a dal se komercionalizovat.
Jenže všechno jednou skončí a najednou člověk stojí před rozhodnutím, co dál? Zůstat na škole a věnovat se vědecké práci? Jít do tvrdé komerce? Vyjet do zahraničí? A v nejhorším opustit obor a jít do průmyslové praxe?

Životní rozhodnutí
„Firma Mega mě „lanařila“ celou aspiranturu a já jsem dnešního generálního ředitele inženýra Luboše Nováka stále odmítal. Odejít z Prahy, od přátel, sportování, nedokázal jsem si to vůbec představit. Přišla i nabídka na vědeckou práci z Japonska, jenže tam chtěli aspiranta s praxí, takže taky z toho nic nebylo…“ 
Týdny přemýšlení, zvažování pro a proti. Nakonec padlo rozhodnutí – jediná společnost, která v oboru v tuzemsku existovala, byla Mega. Kývl na nabídku a zamířil z Prahy na sever republiky do České Lípy. Resp. do Stráže pod Ralskem, kde firma má své pracoviště. 
Možná to bylo osudové rozhodnutí, každopádně i dnešní ředitel Ing. Luboš Novák, CSc. je absolventem VŠCHT Praha a současný management, když hledá nadějné mozky, stále míří opět na rodnou školu. Ale to předbíhám.
Mega byla před deseti lety, když do ní Ing. Černín nastoupil, firmou s dobrou národní pozicí. Vedení však usilovalo o to, aby se změnila v relativně krátké době ve firmu světového jména. S výrobou tisícovky čtverečních metrů membrán za rok, což bylo tehdy zanedbatelné procento celosvětového trhu, chtěli na špici. Bylo třeba změnit výrobu, zlepšit kvalitu, rozšířit nabídkové portfolio o komplexní technologické celky a hlavně vsadit na inovační potenciál. 
„Každý manažer musí mít vizi, cíl a k němu směřovat. Šli jsme všemi směry k jedinému cíli – vytáhnout firmu na světovou úroveň.“ Po půl roce od nástupu se stal z pozice výzkumného pracovníka vedoucím veškerých membránových výrob ve firmě. Ze školy, s minimem praktických zkušeností, jak sám přiznává, musel začít pracovat manažersky s lidmi různého myšlení a schopností, prosazovat nejnovější teoretické myšlenky oboru do praxe.

Ukaž, co umíš
Hodili ho do vody a musel plavat. Za pochodu se doučoval angličtinu, aby byl schopen jednat na úrovni, ruštinu naštěstí uměl ještě ze školy, ale i tu samozřejmě vylepšoval. Obrovský tlak nutnosti hledat nové příležitosti na světovém trhu dovedl v té době firmu k rozhodnutí absolutně změnit klíčovou technologii výroby membrán značky RALEX. Za plného provozu se za tři roky pod jeho vedením podařilo vymyslet technologii úplně novou… Dokázala zabezpečit výrobu všech typů membrán, minimálně o třetinu levněji a v lepší kvalitě. Jde o tzv. technologii kontinuální laminace heterogenních membrán, která se stala světovým unikátem v oblasti výroby ionexových heterogenních membrán. Patentovali ji a výroba firmy se dostala na světovou úroveň jak kapacitně, tak zejména kvalitativně. Když odcházel ze své pozice výš, vyráběli okolo 25 tisíc čtverečních metrů membrán ročně, rok na to, když se uplatnily nové produktové řady výrobků a technologických celků, tak dosáhli už na hranici 70 tisíc čtverečních metrů produktu, který je skvěle konkurenceschopný na světovém trhu.
Rozvoj výzkumné a inovační činnosti, prestiž a úspěchy řešitelského týmu a stále narůstající rozsah řešených témat oboru a narůstající zájem i jiných partnerů než mateřské MEGA a.s. logicky vyústil v transformaci Divize výzkumu a vývoje MEGA a.s. do samostatné společnosti MemBrain s.r.o.
„Snažíme se k inovacím přistupovat systematicky, i když je to organizováno jinak než u akademiků. Celý systém je založen na funkční síti odborných pracovišť akademické a privátní sféry a vlastního odborného týmu – tedy na strategickém partnerství v tomto multidisciplinárním oboru. Při vlastní výzkumné činnosti spolupracujeme jednak s českou akademickou sférou a pak i s významnými výzkumnými akademickými pracovišti v Evropě a v Rusku. Rusko bych chtěl zejména vyzdvihnout, protože mají řadu výkonných a kvalitních odborníků. Až dovybaví své pracoviště na evropskou úroveň tak začnou významně ovlivňovat výzkum a inovace celosvětově. Při takové spolupráci dnes dokážeme přijímat projekty, podle zadání a cílů zorganizovat řešitelský tým a pracovat efektivně a s menšími náklady,“ vysvětluje nový systém Ing. Černín. 
Hlavním cílem však zůstává transfer výsledků projektů do praxe. Zde využívají zejména vlastních zkušeností jak odborných tak marketingových, takže už v průběhu realizace mají navázaného konkrétního zájemce z průmyslové sféry s jasnou vizí komercionalizace. 
„Náš systém dneska studují i z Bruselu jako něco převratného, i když nám se zdá pro dobrou práci a dovedení výsledků výzkumu do realizační fáze zcela logický.“
Je třeba poznamenat, že také svůj vlastní tým specialistů stále doplňují, i když, jak inženýr Černín povzdychl, ani u nás, ani v celé Evropě dnes ještě neexistuje systematický vzdělávací program, který by produkoval specialistu pro ně - membránového inženýra. „Je to velký handicap z různých hledisek. Jednak pro budování vlastního týmu potřebujete specialistu připraveného na plnění úkolů. A na straně druhé – u potenciálních zákazníků chybějí odborníci, kteří by vám mohli připravit trh. Ne všichni vědí, že existují high technologie, které by mohly řešit jejich současné technologické problémy jiným, mnohdy efektivnějším a elegantnějším způsobem. Samozřejmě v rámci aktivní spolupráce s pracovišti VŠCHT Praha popř. s jinými univerzitami získáváme možnost zapojit šikovné studenty právě do naší výzkumné práce – a tím si také připravujeme potenciálně možné zaměstnance, ale stále to není dostačující.
Do dvou let také chceme vybudovat nové membránové inovační centrum evropské úrovně – to je náš další cíl. A samozřejmě malý není,“ uzavírá s úsměvem inženýr Černín.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 851 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/cernin [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [852] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Vladimír Mareček, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Vladimír Mareček, DrSc. [seo_desc] => Prof. Ing. Vladimír Mareček, DrSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Pokračovatel Heyrovského

Málokterému člověku se v životě podaří posunout lidské vědění o kus dál. I na vědeckém poli mají takové štěstí pouze někteří. I když - dá se mluvit o štěstí? To přeci přeje připraveným…

Současný místopředseda Akademie věd profesor Vladimír Mareček opustil bránu Vysoké školy chemicko- technologické s diplomem v ruce v létě 1967. Nebyl naivním absolventem, měl za sebou jednak rok práce v Léčivech, kam nastoupil po maturitě, ale v sobě hlavně zájem o chemii. Jistě formovaný otcem chemikem, ale od puberty i koníčky, kterými byly jednak elektronika a pak také chemie. 

[ikona] => [obrazek] => Vladimir_Marecek_web.jpg [obsah] =>
Dodnes na svá studia vzpomíná jako na velmi příjemná léta – v odborném slova smyslu. Jak na zajímavé osobnosti vyučujících – profesor Albert Regner -, tak i na možnost tvůrčího rozletu. Když psal diplomku, budovu školy tehdy opustila zemědělská univerzita a odstěhovala se do nového působiště do Suchdola. „Všude se uvolnila spousta místností, naše anorganická technologie měla najednou skoro nekonečné možnosti a získala nové prostory,“ vzpomíná. „Se spolužákem jsme dostali laboratoř, v podstatě prázdnou a v ní jsme dělali diplomovou práci. Co jsme si udělali, záleželo na nás, aparaturu jsme si budovali sami, tenkrát elektronika byla poměrně v plenkách. Byl to báječný pocit obrovské volnosti.“ 

Štěstí mu přálo i po skončení školy, v té době totiž byly zrušeny umístěnky, takže místo do chemického provozu v Litvínově, kam měl podle ní původně nastoupit, mohl po vojně zamířit do Polarografického ústavu. 
I tady měl štěstí jak na spolupracovníky, tak na téma, kterému se věnoval. „Inženýr Jiří Honz, s nímž jsem pracoval, byl nesmírně chytrý člověk. Sedli jsme si nejen profesně, ale spojovaly nás i zájmy. V roce 1972 jsme spolu vyrazili autem na třítýdenní cestu do Turecka. Na devizový příslib asi se třemi nebo pěti stovkami dolarů v kapse, byla to báječná cesta, ještě nikde žádní turisté, objeli jsme spoustu historických míst. V této části přeci vznikaly dějiny světa, dávná centra, obdivovali jsme nádherné památky, vykopávky byly podél silnice, všecko volné… Autíčku se sice cesta nelíbila, ale nějak jsme to zvládli, byla to velmi skromná cesta, ale nezapomenutelná…“ 
Pak nastal asi osudový zlom. V tandemu s Ing. Honzem udělal Vladimír Mareček několik velmi zajímavých prací, jak experimentálních, tak teoretických. Zřejmě proto tehdejší vedoucí skupiny v Polarografickém ústavu profesor Jiří Koryta se rozhodl pro jiný plán a přetáhl Ing. Marečka do jiné vědecké skupiny a začali se zabývat tématem elektrochemických procesů na kapalném rozhraní. „Musím říci, že to asi byla nejlepší myšlenka, která ve skupině byla. Podařilo se nám ji s kolegou Samcem a profesorem Korytou rozvinout tak, že dodnes jsou naše práce z té doby velice dobře citovány. Podařilo se nám totiž udělat zásadní experiment a přinést vysvětlení jevů, které se v tomto prostředí odehrávají. Zvolili jsme experimentální přístup, který se do té doby nikde neaplikoval. V kapalném rozhraní jde o dva roztoky nemísitelných elektrolytů – vodné a organické fáze. Rozhraní mezi nemísitelnými fázemi, tak jako mezi olejem a vodou, je přesně definované, v podstatě rovné. První experimenty s tímto systémem udělal Nernst kolem roku 1900, s výsledky odpovídajícími tehdejšímu stavu techniky. Kapalné fáze jsou v kontaktu a polarizací rozhraní můžete donutit nabité částice, aby přecházely díky potenciálovému spádu z jedné fáze do druhé. Naše práce a dosažené výsledky daly tomuto oboru obrovský rozlet,“ konstatuje profesor Mareček. 
„Víte, je šťastná shoda okolností, že se v určité chvíli sejdou lidé, kteří rozumějí různým věcem od teorie po experiment a zrovna najdou problém, který se dá tímto způsobem a přístupem vyřešit. Tyto tři věci jsou velice důležité, protože když se sejdou dva lidé a nemají problém k řešení, tak zaniknou; když mají dobrý problém a jeden z nich chybí, tak to taky nevyřeší. S nápadem v našem případě přišel profesor Koryta a s kolegou Samcem jsme ho dále rozpracovali, já jsem k tomu přispěl hlavně z té experimentální stránky. Byla to doba, která vyloženě „volala“ po nové myšlence. Po Heyrovském už nových prací u nás bylo méně, originální myšlenky nebyly. A nám se tu mezeru podařilo zaplnit.“

Co člověk žene k úspěchu a jak ho prožívá? 
„Pocit uspokojení je jistě v tom, že člověk u něčeho může být, že něco našel a je lepší než ti druzí… Víte, takový ten hnací motiv… Ne že by to byla touha po vyniknutí, tak bych to nenazval, ale aby člověk dokázal sám sobě, že něco umí a že to udělá. V tom je hlavní pocit uspokojení. Jestli někde dostanete cenu, to je pomíjivé. Ale když večer jdete spát a říkáte si, ano, je to dobré, ještě to funguje, to je rozhodující. A když tohle chybí, pak můžete dostávat ceny, čestné doktoráty a vůbec vás to nepotěší.“ 
„Životní cyklus vědce mívá zajímavý závěr,“ usmívá se místopředseda Akademie věd. „Je popsaný i v literatuře… V okamžiku, kdy člověk začne dostávat funkce, tak to všecko přestává fungovat. Pak ho začnou posílat na zahraniční cesty, když se ho chtějí zbavit, posílají ho na jednu za druhou, stává se úředníkem, ale ve své práci už moc dokázat nemůže, na ni prostě nemá čas. A to je ta daň, kterou člověk platí. Málokdo si to uvědomuje. Já jsem teďka v situaci, kdy jsem na hraně. Dostávám funkce…, ale ještě to funguje,“ směje se profesor Mareček. 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 852 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/marecek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [853] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Kateřina Ledahudcová [seo_title] => Ing. Kateřina Ledahudcová [seo_desc] => Ing. Kateřina Ledahudcová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Z Rakony do světa

Po dlouhém domlouvání, rušení termínů i stanovování nových jsem nakonec stála v rakovnické vrátnici Procter&Gamble a proti mně od pohledu rázná plavovlasá žena. Firemní tričko dokládalo určité prvky firemní kultury, která je tu ostatně patrná na každém kroku po vyleštěných chodbách, provozech i chodnících. 
„Hygiena, bezpečnost provozu – to byly hlavní směry, samozřejmě kromě výrobních otázek, kudy se nový vlastník vydal,“ připomíná situaci před mnoha lety inženýrka Ledahudcová.

[ikona] => [obrazek] => Ledahudcova_web.jpg [obsah] =>
Mohlo by se zdát, že chemie není záležitostí pro ženy, jenže to je naprosto chybná úvaha. Na všech čtyřech fakultách VŠCHT Praha studuje v současné době zhruba 55 procent dívek, takže je jasné, že mužská převaha v tomto oboru vzala během uplynulých let za své. Kateřina Ledahudcová měla cestu k oboru celkem jednoduchou, díky štěstí na učitele, přesněji profesorku na gymnáziu na Slovensku, kde tehdy žila s rodiči. U ní se naprosto jasně potvrdilo, jak silný vliv má škola na rozhodování o budoucím směřování studentů. Nadšení pro obor, které dokáže učitel předat svým žákům, ovlivňuje jejich životy mnohem víc, než pouhopouhý tlak na maximum znalostí.

„My jsme dělali chemické olympiády, ten předmět nás bavil, taky nás šla po maturitě skoro půlka třídy právě na chemii,“ vzpomíná paní inženýrka. A protože se tehdy i rodiče rozhodli vrátit do Čech, přihlášku podávala právě na Vysokou školu chemicko-technologickou do Prahy. Když přemýšlela nad přihláškou o oboru, zvolila potravinářství. „Hlavně mi to přišlo nejblíž k životu, trochu jsem přeci jenom měla strach z těžké chemie,“ přiznává s odstupem času. Po skončení studia na fakultě potravinářské a biochemické technologie ještě přibrala doktorandské studium a měla v úmyslu věnovat se výzkumu. Zasáhla náhoda, do školy přišli zástupci Procter&Gamble a jejich nadšení bylo nakažlivé.  „Psal se rok 1992 a to, co předváděli, bylo pro nás něco naprosto nového. Tak jsem se rozhodla, že zkusím přijímací pohovor.“

U její mateřské firmy bývá zvykem, že důvěru dává mladým lidem v podstatě od začátku. „Nastoupili jsme sem s mužem oba, ale každý jinam. Jeho oborem jsou IT systémy, já jsem začala jako inženýrka logistiky v oddělení nákupu surovin a obalových materiálů.“ Ne že by k dané oblasti pocítila od začátku zvláštní a bezbřehé sympatie, nicméně osvědčila se a postupovala pak firemním žebříčkem dál. Problém – i když není přesné takové slovo – nastal v okamžiku, kdy manžel dostal od firmy nabídku jít pracovat do technického centra P&G do Bruselu. Firma však je v takových případech vstřícná a zajistila práci v Bruselu i pro ni, navzdory pokročilému těhotenství.   „Po narození dcery a krátké mateřské dovolené jsem nastoupila na zkrácený pracovní úvazek do v oblasti logistiky. Kromě toho, že jsem se v Bruselu zdokonalila v jazyce, to byla velmi zajímavá zkušenost – ověřila jsem si, že jsem schopna se uplatnit i mimo známé prostředí.“

Udělejme pauzu, vraťme se do výroby. „Dnešní absolventi zřejmě váhají, když dostávají nabídku k nám do firmy, možná ale i do jiných závodů, velkých výrobních podniků. Zřejmě mají trochu zkreslené nebo nepřesné představy jak o té práci, tak i o svých možnostech uplatnit se právě ve výrobě. Důležité je naučit se komunikovat s lidmi, nutná je systematičnost v práci, schopnost učit se nové věci. Některé návyky získá člověk už ve škole, v něčem vás ovlivní váš šéf, něco získáte praxí, něco ve vás dozraje věkem.  Já jsem od začátku měla štěstí na lidi, kteří mi jednak nechávali dost velkou samostatnost, abych se projevila, jednak byli vždy ochotni pomoci radou, když jsem něco nevěděla. Dnes se zájmem sleduji nové absolventy VŠCHT v Praze, kteří k nám nastoupí.  Mám tu teď velmi šikovného inženýra, zrovna nedávno se opravdu ukázal, jak je dobrý, věřím, že má ve svém postupu velké možnosti. Od prvního dne měl na starosti velký projekt, který zásadně změnil technologii výroby jednoho našeho výrobku, byl pod velkým tlakem.  Ale zvládl to, také díky tomu, že byl skoro dva měsíce „na zkušené“ v našem sesterském závodě ve Francii. A to je právě výhoda v naší firmě, možnost vycestovat ven. Buď z důvodu získat zkušenosti s novými technologiemi, které v Rakoně zavádíme anebo z důvodu otestovat své dovednosti, rozšířit si obzory, pokud jste kandidát na další kariérní postup. Zkrátka, možnosti jsou velké,“ zdůrazňuje paní inženýrka.

A tak po zkušenostech v různých vedoucích funkcích, mimo jiné například jako vedoucí výroby pracích prášků, byla do Bruselu v roce 2005 vyslána pro změnu ona. „Byla to opravdu velmi významná zkušenost. Pracovala jsem v mezinárodním týmu v oblasti, která pro mne byla úplně nová. Musela jsem si zvyknout na jiný styl práce, na každodenní styk s vyšším vedením firmy. Prožila jsem několik krizových situací, kdy významné projekty nepostupovaly podle plánu a museli jsme rychle hledat náhradní řešení.  Brusel mi dal hodně a i z osobního hlediska to byla velmi příjemná léta. Dcera tam začala chodit do anglické školy a i přes počáteční potíže s jazykem dnes na tamní školní systém vzpomíná s dojetím, stejně jako syn, který tam dokázal plynule navázat na látku z rakovnické primy.a vrátit se do tercie.“

Firma nenechává své manažery dlouho sedět na jednom místě, a tak je jasné i inženýrce Ledahudcové, že ji zřejmě za nějaký čas čeká další změna v profesní kariéře. „Ono to není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Já si uvědomuji, že v rámci rakovnického výrobního podniku jsem dosáhla jednoho z nejvyšších postů . Jistěže se nebráním, abych zase někam vyjela, získávala zkušenosti a pomáhala zase budovat či zdokonalovat továrnu někde jinde, předpokládám, že to bude někde na Východě. Ve stejné chvíli ale člověka samozřejmě napadá,  zda chce ještě výš. Už teď nezbývá moc času na koníčky, přeci jen sladit rodinu a náročnou práci stojí dost energie. Anebo je ta správná cesta dělat ještě lépe to, co dělám teď, případně jinou práci na stejné úrovni. Ale možná že to jsou jen pochybnosti způsobené i tím, že syn bude za dva roky maturovat a tak změna školy by pro něj v tuto chvíli byla asi náročná,,“ zamýšlí se paní inženýrka.

Vůbec skloubení role matky a pracovnice na náročném místě v managementu je téma, které, jak se zdá, paní inženýrka vyřešila ke spokojenosti celé rodiny. „Někteří kolegové nám říkali, že bychom se s mužem měli rozhodnout, kdo z nás dvou bude dělat kariéru. Jenže my jsme si řekli, že nechceme omezovat jeden druhého a že to zkusíme společně, každý ve svém oboru. A protože můj muž pracuje v oboru, kde není závislý na lokaci, není to teď vůbec problém. I když jsem se po mateřské vracela do práce velmi brzy, měla jsem možnost jít na zkrácený úvazek, který jsem si upravovala podle potřeby. A také jsem péči o děti řešila pomocí paní na hlídání. Dnes za mnou chodí mladší kolegyně, zda bych jim svou vyzkoušenou paní nedoporučila… Ano, někdy jsem měla výčitky, že jsem po narození dcery nezůstala doma déle, ale i tak jsem se jí mohla věnovat, protože při dobré organizaci času žena zvládne s pomocí partnera opravdu spoustu věcí, které by se zdály třeba neřešitelné. Ale opravdu musím zdůraznit, že podnik mi vyšel velmi vstříc, stejně jako vychází vstříc dnešním mladým ženám, které jsou v podobném postavení jako tehdy já.“

Rakona je dnes jedním ze tří velkých podniků a tedy zaměstnavatelů v Rakovníku a zatím nemusela sáhnout k tomu, aby propouštěla kmenové zaměstnance. „Jejich úroveň je dnes jinde než před lety,“ vzpomíná paní inženýrka. „Než se je ale podařilo přesvědčit  třeba o dodržování bezpečnostních předpisů…, ale vyplatilo se. Když ti starší vzpomínají, jak se tu kdysi na některých pracovištích třeba brodili po kolena v pracím prášku – i k takovým situacím prý docházelo – a dnes je tu opravdu naprosto čisto, všechno se měří, aby zaměstnanci byli chráněni, aby nedošlo k nějakému poškození zdraví, je to prostě neuvěřitelný rozdíl.“

S tím souvisí i zamyšlení nad pohledem veřejnosti na chemii jako takovou. „Víte, já jsem přesvědčena, že velkou vinu na pokřiveném pohledu na chemii jako na nějakého strašáka mají  různé ekologické organizace a samozvaní „odborníci na všechno“. Jim se bohužel podařilo, že se mnoho lidí dívá na chemii jako na škůdce životního prostředí. Ale chemie je přeci ve všem kolem nás, navíc dnešní chemie se stará o to, aby se životní prostřední nejen nepoškozovalo, ale hlavně zlepšilo. Samozřejmě platí obvyklé všechno s mírou. Nebudu do pračky dávkovat dvakrát víc pracího prášku než je doporučeno, igelitovou tašku můžu použít vícekrát, než ji vyřadím do plastového odpadu, vodu můžu pít z vodovodu, protože i díky chemie je pitná a nemusím tedy kupovat vodu, kterou přivezly kamiony z jiného konce Evropy. Když sportuju, můžu si díky chemickému vynálezu nandat čočky a neotravuju se s brýlemi... Já bych se tedy určitě nechtěla vrátit třeba k drhnutí prádla na valše mýdlem „s jelenem“. Jsem ráda, že když koupím mléko v pondělí, tak mi v lednici pár dní vydrží a nemusím ho složitě převařovat. Prostě pokrok se ubírá určitou cestou a my chemici jsme tady od toho, abychom mu pomohli bez negativního vlivu na prostředí“ 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 853 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/ledahudcova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [854] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Oldřich Reinbergr [seo_title] => Ing. Oldřich Reinbergr [seo_desc] => Ing. Oldřich Reinbergr [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Rostu s firmou, říká ředitel

Představit si v nažehleném  generálním řediteli TTD cukrovarů  a lihovarů Oldřichu Reinbergrovi pětadvacetiletého ctižádostivého inženýra, který byl schopen se s podřízeným prát, vyžaduje více než notnou dávku fantazie. „Když jsem kvůli lajdáckosti člověka musel zastavit výrobu a on se ještě smál a vůbec se neměl k tomu, aby to napravil, vjeli do mě všichni čerti. Došlo i na pěsti,“ vzpomíná na dva excesy ze začátků práce s lidmi dnešní šéf největšího cukrovarnického podniku v naší republice. „Práci s lidmi vás žádná škola nenaučí, je to nejtěžší, ale zároveň jedna z nejdůležitějších věcí v práci každého vedoucího pracovníka,“ říká poučen čtvrtstoletím  praxe v různých řídících funkcích Oldřich Reinbergr.

[ikona] => [obrazek] => Reinbergr_web.jpg [obsah] =>
Při setkání s ním začínám mít dojem, že místo narození mnoha z těch, do jejichž životních příběhů nahlížíme, jednoznačně určilo jejich dráhu. Oldřich Reinbergr se totiž narodil v nymburském cukrovaru a už na základní škole tam pomáhal mamince a tatínkovi vařit na odparce cukr.  „V patnácti jsem si prostě nedovedl představit, že bych dělal něco jiného,“ krčí rameny, oba moji rodiče totiž pracovali celý život v cukrovaru. „Nastoupil jsem na pražskou průmyslovku v Podskalské, odtud mě nasměrovali na dnešní FPTB, na katedru chemie a biochemie sacharidů. “ Dodnes vzpomíná na pana profesora Bretschneidra a jeho tehdejšího asistenta, dnes také profesora  Bubníka, na lidi oddané cukru a všemu s ním spojenému.

Po promoci zamířil do cukrovaru v Litoli a tam prošel za sedm let různými funkcemi od laboratoře až po vedoucího výroby, z níž také odcházel v roce 1989 do Dobrovice. „V té počáteční fázi Litole jsem nejvíc využil praktické znalosti, které mi dala průmyslovka v Podskalské. Až později jsem si víc uvědomil, že až vysoká škola mě naučila určitému způsobu myšlení, i komunikaci, dala vyšší rozsah vzdělání, schopnosti analyticky myslet… To všechno jsem zužitkoval v další etapě, do níž jsem vstoupil vlastně svým příchodem do Dobrovice jako ředitel cukrovaru. “

„Dobrovice je nádherný cukrovar, je to nejstarší funkční cukrovar v Evropě, postavený v roce 1831, ale před dvaceti lety byl v bídném stavu. Dali jsme ve vedení dohromady partu mladých, stejně smýšlejících lidí a rozhodli se využít možnosti, které doba dávala a jít dopředu. Napřed jsme cukrovar vyčlenili ze státního podniku Kolínské cukrovary a začali fungovat samostatně jako státní podnik. Nad sebou jsme měli jenom ministerstvo zemědělství, to mělo svých starostí dost a o nás se moc nestaralo. Hospodařili jsme sami, vydělali a mohli jsme díky tomu investovat. Tehdy bylo u nás přes 60 cukrovarů a řepa se pěstovala na více než 120 tisících hektarech, Vyrábělo se 600 – 650 tisíc tun cukru a z toho třetina šla na export!  My vyhráli dotovaný tendr na export 20 tisíc tun cukru a ze zisku jsme investovali do nového zařízení, vypadalo to nadějně. Byl už přijat privatizační zákon a my přemýšleli, zda si cukrovar koupíme. Toužil jsem z něj chtěl udělat velkou továrnu!  Takovou jakou jsem měl možnost vidět na svých prvních cestách po Evropě po pádu totalitního režimu – Francie, Rakousko, Anglie.  Jenže banky tehdy půjčovaly peníze na dost velký úrok 20 – 24 procent. Nechal jsem si udělat analýzy a i když stát chtěl za cukrovar jenom 80 miliónů, stejně bychom to nezvládli, abychom mohli investovat do rozvoje. Dosažení podobné úrovně jakou jsem viděl v západních zemích totiž vyžadovalo  obrovské investice, řádově stamilióny. Budoucnost mi dala za pravdu, v průběhu dalších let jsme investovali téměř 3 miliardy korun.“

Tehdy se čirou náhodou dozvěděl, že ve Francii existuje malá cukrovarnická firma, která chce investovat na Východě. A tak se na scéně objevil pan Duval, ředitel zemědělci vlastněné společnosti (SDA). Znal Československo, dokonce měl kontakty na lidi z branže, jezdíval počátkem 60. let i na Vysokou školu chemicko-technologickou do Prahy, znal cukrovar v Mělníku. A tvrdil už při prvním setkání, že Československo je země šikovných lidí. Oldřich Reinbergr na něj, jak sám říká, zřejmě zapůsobil znalostmi, vizí i svými plány. Po dohodě s francouzskou SDA došlo k privatizaci cukrovaru Dobrovice odkupem 51 % majetku od státu. Zbytek byl vyčleněn pro pěstitele a pro kupónovou privatizaci, vzápětí společnost SDA  investovala prvních 400 miliónů a získala majoritu.  Peníze šly do zvýšení kapacity, modernizace provozu, plynofikace, bezpečnosti práce a prvních ekologických projektů. Z tisícovky se denní zpracovatelská kapacita zvýšila v této fázi na čtyři tisíce tun řepy denně (dnes se zpracovává 14 000 tun/den…).

Společnost koupila řadu dalších cukrovarnických společností, byť dnes z nich kvůli  nezbytné restrukturalizaci a zefektivnění  výroby cukru zbyly pouze dva cukrovary. Vedení podniku se rozhodlo  začít i s výrobou  lihu, postavili Agroetanol, což je dnes jeden z největších podniků v Evropě a dokázali tím provázat výrobu tak, aby využili surovinu – řepu – na maximální možnou míru.

„Vidím v biopalivech budoucnost, byť samozřejmě vím, že jenom ona nás nezachrání. Ale v příštích letech to bude jeden z kamínků mozaiky, která bude muset nahrazovat klasická fosilní paliva. Vždyť my tím maximálním využitím suroviny a výrobou lihu, melasy i hustých cukerných sirupů pomáháme i zemědělcům v okolí;  symbióza cukrovaru, lihovaru, které jsme dosáhli, jim i nám zajišťuje obživu a zlevňuje výrobu. Dnes na 50 000 hektarech mají výnosy kolem 70 tun z hektaru, což je jeden z nejlepších výsledků v Evropě. Získáváme 11 tun polarizačního cukru z hektaru a to je výborný výsledek,“ hrdě bilancuje uplynulá léta generální ředitel.

Ale pojďme zpátky do dob, kdy se všechno měnilo, kdy se utvářely vztahy mezi novým zahraničním majitelem a tehdejším managementem. „Francouzi ponechali na rozdíl od jiných zahraničních majitelů firem v čele společnosti celé české vedení, a když jsou dobré výsledky, nemluvili a nemluví nám do toho dodnes. Když se objevily problémy, samozřejmě to bylo jinak, ale dohodli jsme se vždycky. Navíc, každý vidí, jaký pokrok náš podnik udělal a vydělali i Francouzi. Z bývalé nevýznamné firmy SDA se stal druhý největší výrobce cukru na světě, Tereos je prostě pojem. A Dobrovice? To je prostě něco naprosto jiného, než bylo dřív. Počínaje úrovní výroby až po zaměstnance, které to všecko taky ovlivnilo.  Jsou zkušení, obětaví, kultivovanější, mají bezesporu mnohem vyšší úroveň i jiný vztah k práci, “ oceňuje generální ředitel.

A co on sám?

„Víte, pozice generálního ředitele neznamená hlídat počítače ani bezprostředně řídit lidi. Spíš jednám s bankami, politiky, věnuji se lobingu, je to prostě už něco úplně jiného, ale mám při tom všem jednu obrovskou výhodu – umím tenhle obor do posledního detailu a znám náš cukrovar do poslední trubky. Dřív jsem chyboval v tom, že jsem si řadu věcí dělal, zařizoval a řešil sám, dnes už vím, že musím odpovědnost, pravomoci i práci svěřit těm, koho jsem si vybral a vím, že je na ně spolehnutí. Ale nebylo to lehké, prošel jsem dost složitou cestu, kdy jsem se pral sám se sebou a vůbec to nebylo jednoduché.

Na tomhle postu se člověk totiž spíš setkává s neúspěchy, které musí řešit. Když se něco povede, podřízení za mnou většinou ani nepřijdou, i když jsem tomu třeba nějak pomohl. Ale dřív mi stačila jedna radost za dlouhou dobu,  která mě odměnila  a já měl zase chuť do další práce, bavila mě a bylo to motivující. Prostě jsem se naučil vychutnávat jeden úspěch, který připadl třeba na deset problémů, které jsem musel řešit.  Na téhle pozici je to těžší, u mě totiž spíš končí smrťáky, nebo když vyteče voda do rybníka. Pak člověk stojí a nemá ani chuť žít. Proto je třeba naučit se užívat si úspěchy a taky umět vypnout, což jsem se hodně těžko učil taky. S překročením padesátky jsem začal jinak vnímat zimu a léto a najednou jsem zjistil, že zima mi dává víc. Dneska vím, že tři týdny lyžování v Alpách mi dobijí baterky, stejně tak jako v létě relaxace v bazénu na zahradě nebo chvíle s vnučkou, ta mě dokáže zaměstnat dokonale. Mimochodem ani situace, kdy člověku děti vylétnou z domova a najednou je pusto, není jednoduchá pro žádného rodiče…a to se pak skládá všechno na sebe.“

„Odnaučil jsem se – prostě jsem musel – si spoustu věcí dělat sám. Dneska si velmi pečlivě vybírám lidi do týmu, ale taky se často ptám, kde jsou mladí, šikovní a ambiciózní. I z VŠCHT k nám přicházejí, ale ne každého beru, to říkám otevřeně. Navíc bych rád, aby se více otevřela spolupráce – když mám nějaký problém, aby mi ho škola pomohla vyřešit, jsem ochoten pak pomoci, co mi naše možnosti budou stačit.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 854 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/reinbergr [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [855] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Milan Kuncíř [seo_title] => Ing. Milan Kuncíř [seo_desc] => Ing. Milan Kuncíř [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Hlavně se člověk musí učit sám

Když jsem se zmínila před lidmi z branže o setkání s dnešním generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Paramo Ing. Milanem Kuncířem, zazněla na jeho adresu slova ocenění, někdy i obdivu. „To, co udělal v Polsku, bylo moc dobrý, ale určitě to neměl jednoduchý.“ „Strčit cizince na místo generálního ředitele, jako se mu to stalo v Polsku, to byl zvláštní tah, ale povedlo se. Nicméně pro něj to muselo být hodně náročné!“ To jsou jen dvě z poměrně shodných vyjádření. Proč se soustředí právě na nedávná necelá čtyři léta života tohoto absolventa VŠCHT Praha z roku 1984? Evidentně proto, že jeho výsledky vynikly.

[ikona] => [obrazek] => milan_kuncir_web.jpg [obsah] =>
Ing. Kuncíř bilancuje fakta, která před několika lety vedla k dost zásadní změně jeho života: „Když v roce 2005 koupil PKN Orlen 63 procent akcií Unipetrolu, rozhodlo se vedení pro určitou obměnu manažerů. Já už jsem tehdy v Unipetrolu pracoval. Člen představenstva PKN Orlen přijel a zeptal se mě, zda bych nešel do jihopolských rafinerií a firem, které tam ORLEN má. Využil jsem té nabídky, lákalo mě to, přiznám se. Šel jsem tam na pozici generálního ředitele a předsedy představenstva olejářské firmy ORLEN Oil, pak jsem ještě na stejné pozici dostal na starost na rok rafinerii Trzebinia. Firmy byly zásadně odlišné. Zatímco v Orlen Oilu šlo o rozvoj trhu základových a mazacích olejů, v Trzebini byla řada strukturálních problémů spojených se změnou orientace firmy na bioprogram (výroba MEŘO) realizovaná již před mým příchodem. Připravený projekt sloučení se ukázal jako ne příliš životaschopný, takže jsem se v dalším období koncentroval jenom na olejářskou větev. Do půldruhého roku jsme byli schopni zvýšit desetkrát export základových olejů a zisk zvýšit třikrát.“

Bez znalosti polštiny, ve firmě, kde jen pár lidí ovládá angličtinu, a v odlišné pracovní atmosféře nebylo sžívání se s prostředím a pronikání do problematiky firmy ideální. Pokusit se prolomit například odstupy mezi lidmi různého postavení mohl pořádně až ve chvíli, kdy se naučil polsky… 
„Naučil jsem se, bylo to nezbytné. Nemůže existovat komunikační bariéra, když chcete s lidmi mluvit, diskutovat, stát se – byť na nejvyšší pozici – jedním z nich. Znal jsem sotva pět slov polsky, ale tento jazyk se dá naučit velice rychle. Najal jsem si učitelku, která ke mně každý druhý den chodila ráno do firmy. Začínal jsem den hodinou polštiny, když se lidé začali trousit do práce.  Domluvil jsem se s ní, že potřebuji hlavně praktickou polštinu, minimum mluvnice, prostě abych byl schopen za měsíc mluvit. A skutečně jsem mluvil, sice s hrozným přízvukem, i s tím, že jsem zavedl řadu čechismů do firemní polštiny. Ale nikdo mi to neřekl, dozvěděl jsem to náhodou po třech měsících. Jeden z úkolů, který jsem si vytyčil, se týkal rozbití bariér vystavěných mezi vedením firmy a lidmi v provozu. Ti se báli nahlas něco říci, divili se, že se zajímám o problémy lidí ve výrobě. Myslím, že v tomhle smyslu jsem do firmy něco přinesl. Minimálně vědomí, že šéf firmy je její součástí. “
Jenže v dnešním světě žádná firma nevystačí jenom s malým trhem a komunikací na něm, svět je propojen neuvěřitelným způsobem. Natož ve společnosti, která má své aktivity i v jiných zemích.  „Snažil jsem se z firmy udělat mezinárodně orientovanou společnost. První, co jsem zavedl, byla výuka angličtiny ve velkém měřítku, aby lidé byli schopni komunikovat. To byl jeden z mých osobních cílů – lidsky firmu transformovat tak, aby se kolegové naučili fungovat v mezinárodním prostředí. Polsko je trochu specifické, nebo přesněji – v té době bylo trochu zahleděné do sebe. Ale na druhou stranu, Poláci jsou na rozdíl od nás daleko hrdější na své výrobky, svou práci. V tom bychom se od nich měli učit. Například dnes, když působím v  Paramu, chci přesvědčit zákazníky, že náš Mogul, naše klíčová značka, je olej s velkou historií a novou kvalitou. Že jsme schopni udělat u nás olej nejvyšších jakostních specifikací a taky ho děláme. Asi to bude ještě chvíli trvat, ale věřím, že českou veřejnost přesvědčíme.“ 
Vraťme se zpátky proti toku času, každopádně mně při pohledu na pana generálního ředitele napadlo, jak se z inženýra, který absolvoval fakultu chemického inženýrství, stane úspěšný manažer, který už pár let řídí firmy zaměřené na rafinérský byznys. Kde k té změně zaměření došlo a byla jednoduchá?
„Moje profesní kariéra začala trošku dřív než s diplomem v ruce. Polovina našeho kruhu se asi na konci 2. ročníku (naše studium bylo tehdy experimentálně čtyřleté) rozhodla, že budeme pokračovat v otevřeném studiu – to bylo tzv. rozšířené studium pátého ročníku, takže se jako by zase z toho čtyřletého začalo překlápět na pětileté. To byla výhoda, protože 4. ročník byl nabitý specializovanými předměty a myslím, že nás to bavilo. Zůstalo nás už jenom osm, skvělá parta a bylo to velice pěkné studijní období, protože jsme byli všichni zapáleni do oboru. Někdy v polovině 5. ročníku jsem se byl podívat ve Výzkumném ústavu anorganické chemie v Ústí nad Labem ve skupině systémového inženýrství. Byla to taková symbióza praktiků, kteří byli v úzkém kontaktu s průmyslem a řešili problémy, které se v průmyslu vyskytly. Mně se to velice líbilo, protože jako jedni z mála používali počítačovou techniku, měli mimo jiné stolní počítač Wwang, který byl i u nás na katedře, ale už měli lepší model. I to asi hrálo roli a viděl jsem tam možnost rozvoje i v teoretické oblasti.
Cítil jsem se velmi dobře – to, co jsme se učili na fakultě, jsem byl schopen uplatnit. Hned po příchodu jsem dostal zadání vytvořit určitý koncept na modelování destilačních kolon. Takže jsem neměl jenom praktické úkoly, ale i teoretické. Pro mě to bylo velice krásné období života, kdy jsem si mohl přemýšlet a vytvářet něco, pracovat teoreticky, nebyla to „pouze“ práce pro průmysl, i když já jsem to velice rád absolvoval. Po půl roce jsme vyjeli na měření do tehdejších chemických závodů v Záluží do rafinérského provozu, protože tehdy se řešil úkol intenzifikace destilace ropy. Měli jsme najít úzká místa, připravit podklady pro projekční organizaci, kterým směrem jít. To byl vlastně první reálný projekt přímo v průmyslu, když jsme ve spolupráci s provozem dělali zátěžové testy, sledovali velice pečlivě, jak se chovají pece, jak se chová výměníková řada a destilační kolony, měli jsme připravený software pro vyhodnocování zátěže pecí, jestli můžeme či nemůžeme jít dál, chodili jsme na noční směny. Člověk se naučil, jak to v provozu funguje. Nebyl to výzkum v laboratoři, byla to reálná, spíš technická pomoc průmyslu, ideální škola pro mladého inženýra.
V oddělení systémového inženýrství jsem strávil několik let až do roku 1992, když od 1. ledna 1993 naše skupina založila společnost ChemPlanTTechnology, vlastně jsme se od výzkumného ústavu odtrhli, ale přesto jsme využívali prostory, spolupráce nadále pokračovala, myslím, že k oboustranné spokojenosti. Ve společnosti jsem dostal už manažerskou pozici, dělal jsem výkonného ředitele.  Odtud jsem odešel v roce 1996 na Unipetrol.
Tehdy dnešní ředitel České rafinérské Ivan Souček byl pověřen řízením úseku rozvoje Unipetrolu a dával dohromady skupinu lidí, která by rozvoj Unipetrolu zastřešovala. Po určité atomizaci petrochemického průmyslu na začátku 90. let nastalo období integrace do Unipetrolu. Začínal jsem na expertize investic, posuzování investičních projektů a přešel jsem tam proto, že v Chemplantu jsem mj. pracoval nebo řídil projekt zavádění lineárního programování jako plánovacího nástroje v rafinériích. Kdysi se plánovalo tak, že máme nějaké prodeje paliv, asfaltů a jiných rafinérských produktů a na to potřebujeme tolik a tolik ropy. Takže tužka, papír, potom Excel - takhle to plánovač spočítal. Ale ukazovalo se, že to není dostatečné, pro plánování se začalo uplatňovat lineární programování, které je vhodným nástrojem pro komplexní plánování výroby na základě požadavků obchodu a k tomu dobrat různé ropy, aby rafinérie generovala maximální zisk. Což v praxi znamená několik tisíc rovnic k vyřešení. A na to už je potřeba dost sofistikovaný nástroj. Pak se to rozšířilo i do Kaučuku a dalších společností.“ 
Je jasné, že nešlo jen o změnu chemického oboru, ale i o načerpání spousty nových znalostí z ekonomie, řízení… Takže nové studium a školení? 
„Já zastávám teorii, že vás nikdo nic nenaučí, že se musíte naučit sám. Samozřejmě, že určité kurzy, školení… Ale možná je to ocenění naší Alma mater, která nás připravila do života tak, že jsme byli schopni samostatně pracovat. Práce na katedře jako pomocné vědecké síly v nás utvrdila přesvědčení, že jedině tvrdá práce nese ovoce. A to je největší vklad, který nám VŠCHT v Praze mohla dát.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 855 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kuncir [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [856] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Eva Štěpánková [seo_title] => Ing. Eva Štěpánková [seo_desc] => Ing. Eva Štěpánková [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

V laboratoři vybouchla, v životě ne
Její maminka vždycky říkávala, že kdyby si namluvila ševce, tak se stane ševcem. K chemii jí také přivedla láska ke klukovi, který byl fanda do chemie. Vztah sice nevydržel, ale láska k chemii zůstala na celý život.  

[ikona] => [obrazek] => eva_stepankova_web.jpg [obsah] =>
Majitelka a zakladatelka známé české kosmetické firmy RYOR (mimochodem víte, jak vznikl název Ryor?) inženýrka Eva Štěpánková je jako tank. Protože se známe několik let, mohu osobně potvrdit, že její nasazení, vůle, znalosti i jasný cíl jsou prostě obdivuhodné a konstantní.  A protože vím, že zvládá věci se zápalem, vůbec se nedivím, když vypráví, že zcela bez problémů prošla pět let studií na VŠCHT Praha se zaměřením na organickou technologii. A už vůbec mě nepřekvapuje, když líčí situaci, jak po promoci stála sice s diplomem v ruce ale bez zajištěného místa. Veškerý svůj čas  totiž obětovala diplomové práci a nezbytným měřením a na hledání zaměstnání čas jaksi nezbyl. Nakonec  zamířila na umístěnku do Rakovníka do Výzkumného ústavu tukového průmyslu. Ne na dlouho. Jen se zde stačila rozkoukat, zamířila jinam.  Z pracoviště pro syntetické detergenty vedla její cesta do Makromolekulárního ústavu Akademie věd. Tam ji čekala tvrdá škola a nezapomenutelná zkušenost. Nastoupila do oddělení výzkumu organokovů.  „Organokovy jsou látky, které při styku se vzduchem vybuchují , a o katastrofy zde nouze nebyla.  Vše se dělá bez přístupu vzduchu, třeba pod argonovou atmosférou. Stalo se tady, že při foukání ampule mi začaly hořet ruce, nohy, obličej a skončila jsem v nemocnici. A protože kůže má paměť, musím být dodnes v létě při opalování hodně opatrná.“  Vybouchnout už víckrát nechtěla, tato zkušenost stačila. Přes krátké zastavení ve Výzkumném  veterinárním ústavu, zamířila nakonec Ing. Eva Štěpánková do naprosto opačné oblasti – do výroby kosmetiky.

„V roce 1971 jsem nastoupila do Ústavu lékařské kosmetiky jako šéf výroby. Bylo to dobrodružné jako vždy, protože jsem o tom nevěděla ani ň.  Tenkrát si mě ředitel doktor Feřtek vzal stranou a řekl: „Sice jste ženská, ale já to s vámi zkusím. Musíte mi to tady z laboratoře dovézt až do skutečné výroby.“

Ono se totiž v ústavu vyrábělo stylem jako v lékárně. Dáš tam tolik a tolik oleje, když to bude málo mastný, tak olej přidáš, jestli se z toho něco vyloučí, nevadí, je to mast.  Navažovalo se, tárovalo, taxovalo, retaxovalo. Cenu přípravku tvořily jenom suroviny, ostatní práce včetně režie šla na účet národního podniku. Vyrábělo se třeba jenom 10 kusů. Byla jsem nejmladší a šéfovala mužům, kteří byli i třikrát starší než já. Dobrá zkušenost. Začínala jsem v květnu v sídle ÚLK v Jungmannově ulici a záhy, někdy v září nebo v říjnu, jsme se stěhovali do nových prostor v Hostivici u Prahy. No – nových! Původně to byl taneční sál hned vedle hospody, byl zařízený, protože se tam v té době  vyráběl  Triagment - takové mazání s mentolem a s kafrem - docela zajímavé. Takže tuhle výrobnu jsem dostala. Prostory to byly větší než celý ústav kosmetiky, ale i tak to bylo hodně náročné. Pustila jsme se do nových receptůr, ale žádné technologické postupy a normy neexistovaly. Světlo světa spatřil tehdy velice populární Norkový krém. Když se ještě dnes řekne Ústav lékařské kosmetiky, mnohým zákaznicím se vybaví právě tento přípravek.  Hodně jsem se za těch 17 let v Ústavu lékařské kosmetiky naučila. Odcházela  jsem rovnou až na mateřskou dovolenou. Vzpomínám si, že ještě týden jsem musela přesluhovat, nemohli totiž za mě najít náhradu.“

Bylo jí 43 let, když se jí narodila dcera Jana. Pár týdnů po porodu přijala nabídku Státního statku v Jenči u Prahy, aby pro ně vyvíjela kosmetické přípravky založené na přírodních extraktech. Výrobna vznikla v bývalém objektu lidových milicí. „Zbyly tam stojany po zbraních a všudypřítomná plíseň… Ale povedlo se dostat do parfumerie na Můstku náš  první výživný krém,“ říká budoucí úspěšná podnikatelka.  Přípravky, které Ing. Eva Štěpánková vyrobila pro Státní statek, měly ještě značku KORA - kosmetika racionální.  Sama začala organizovat  celou výrobu, sháněla stroje, suroviny, obaly. To vše často i s miminem v náručí. I přes tehdy velmi těžká schvalovací řízení  nakonec  všechno zvládla – od přípravy,  po domácí výrobu  s přidělenou laborantkou. V roce 1990 se první krém s černým rybízem začal prodávat v parfumerii v Praze na Můstku.  Na tehdejší poměry byla připravena doslova gigantická výroba – za milion devizových korun, které díky inženýrce Štěpánkové Státní statek v Jenči získal. Ale do toho přišly restituce a objekt, v němž pracovala, i se všemi polnostmi se po částech začal vracet restituentům. Což byl zároveň konec slibně rozjeté výroby, ale také významný mezník v začínající kariéře Ing. Evy Štěpánkové.

„Došlo mi, že už dál nechci prodávat vlastní mozek, hlavu i ruce a rozhodla jsme se , že do toho půjdu sama. Začala jsem nejdříve s výrobou kosmetiky pro profesionály.“ Tyto přípravky už jsou označeny jako kosmetika Ryor.  Autorem názvu Ryor byl někdo z pracovníků Státního statku, ale protože si jej nedal patentovat, zůstal v rámci dohody po jejím odchodu paní Štěpánkové, což byl určitě výborný tah začínající podnikatelky. Značku, jež vytváří v zákazníkovi dojem luxusního zahraničního zboží, dodnes marketingoví odborníci velmi chválí. Přitom neskrývá nic tajemného, jenom začátky slov dvou základních parfémových kompozic - rybíz a oranž.

Začátky firmy Ryor se odehrávaly v jejím  domě v Praze na Spiritce.  Protože zájem zákaznic o kosmetiku Ryor rychle rostl, bylo třeba hledat jiné, nové, větší  prostory.  „Vařili jsme v pronajatých prostorách Státního statku, provozovna v Lotyšské ulici fungovala jako sklad a expedice pro kosmetičky, v Soukenické ulici jsme otevřeli první firemní prodejnu, kterou až v roce 2002 vzala velká voda.“ 

Ale vraťme se ještě zpět do statku, kde zůstala v nájmu. „ No přišly první starosti. Neustále nám zvyšovali nájem, doslova skokově. A jednoho dne, muselo to přijít, padlo zásadní rozhodnutí - přestěhovat se do vlastního. Začali jsme rychle hledat vhodný pozemek.  Našli jsme ho po dlouhém a strastiplném hledání v Kyšicích nedaleko Prahy. Zde vyrostla výrobna, expedice, prostě celý nový závod. To bylo v roce 1997.“

Jak sama říká, z podnikání strach neměla.  „Sice chyběly finance, takže jsem do toho musela jít odvážně, s tvrdým pracovním nasazením a vědomím, že buďto to půjde nebo ne. Nejhorší je, že vlastně nevíte, co vás čeká a jaká jsou pravidla. Prostě taková, jaká si určíte. Zaměstnance jsem přibírala postupně, jak jsme se vyvíjeli, jak rostla výroba a odbyt.  První přípravky byly určeny profesionálním kosmetičkám. Tušila jsem, že to bude boom a hlavně mi bylo jasné, že na trhu zcela chybí přípravky pro profesionální péči v kosmetických salonech.  Tady nic neexistovalo, byl jenom Ústav lékařské kosmetiky a Hygie.  Začátkem devadesátých let začaly vznikat školy pro kosmetičky. Zájem byl obrovský, tyto školy byly nabité.  Na některých z nich jsem ze začátku přednášela, jezdila jsem i do Brna. Naše kosmetika měla od samého začátku velký ohlas a byly to právě naše první zákaznice - kosmetičky, které nás postupně přiměly k tomu, rozšířit výrobu také o přípravky pro maloobchod.“

Co žene Evu Štěpánkovou do obrátek takových, že jinému by se zatočila hlava? Srdečně se směje: „Jsem skopec!“ Jenže pak zvážní: „Zaměstnávám přes šedesát lidí, a to je velká odpovědnost.  Někteří jsou se mnou 18 let, leccos už vydrželi a jdeme dál.“
Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že český dvoreček inženýrce Štěpánkové vystačí. Dnes znají její kosmetiku v 16, ano v šestnácti (!) zemích světa – od Spojených států přes Slovensko, Německo, Finsko, Norsko, Bulharsko, Austrálii, Indonésii, Japonsko, Portugalsko, Tunis, Ukrajinu, Kazachstán, Rusko, Bělorusko a Maďarsko.

Firma Ryor dnes nabízí cca 160 přípravků pro domácí i profesionální péči.  Firemní kosmetické salóny firma nemá, jediný, který provozuje, je na Slovensku.  „Pro kosmetičky pravidelně pořádáme semináře a školení.  Je v našem zájmu seznamovat je s nejnovějšími kosmetickými trendy, představovat jim nové přístroje a techniky. Vždy musíme být o krok dál.  Nabízíme také poradenské služby, nově otevíráme vlastní předváděcí salon, ve kterém budou probíhat nejrůznější kurzy – nově i kurzy líčení.“

Zkusme se podívat zpátky, co se člověku asi honí hlavou, když přemýšlí, co by mohlo být, kdyby…  „Ale ono to asi nejde, takže nemá cenu nad tím mudrovat. Kdybych měla dnešní poznatky a zkušenosti, udělala bych jistě hodně věcí jinak. Jenže ony existují vývojové kroky a ty se nedají přeskočit. Nemůžu se z mimina stát dospělcem, musím si projít všechny vývojové etapy, abych zkušenost získala, jak jinak bych se k ní dopracovala? Nastaly i těžké časy.  Třeba pád českého velkoobchodu!  Ten nás připravil o strašně moc peněz.  Ale to nikdo nemohl vědět, že k nám vtrhnou řetězce, že bude politika taková a taková. Asi tím vším člověk prostě projít musí. Ne všechno šlo vždycky hladce a tak, jak si člověk představoval.  Ze začátku mi třeba hodně chyběly možnosti ve výběru obalů. Dnes je to čím dál tím lepší. V počátcích jsem dělala barevná víčka, dneska bych si za to ustřelila hlavu. Některé barvy běžely – třeba fialové, ale žluté stály. Teď když mi přijde nový marketingový pracovník s návrhem na barevná víčka, tak si představím ten rok 91 a 92 a říkám, že tohle už nikdy, tuhle píseň už jsem zpívala. Přiznám se, že jsem skutečně vůbec netušila, do čeho se řítím. Studovala jsme chemii, ne ekonomii či marketing . Ale stálo to za to. “

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 856 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/stepankova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [859] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jiří Tesař [seo_title] => Ing. Jiří Tesař [seo_desc] => Ing. Jiří Tesař [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Osudy českého sklářství v jedné osobě

„Byly lepší roky,“ konstatuje se stoickým klidem ředitel Moravských skláren Květná s.r.o. Ing. Jiří Tesař, ale je přesvědčený, že klinickou smrt už české sklářství překonalo.  Kdybych soudila podle jeho osudu, pak bych mu dala za pravdu. V posledních deseti letech putoval republikou v řídících funkcích po sklářských firmách, v nichž bohužel po jeho nástupu pak za krátkou dobu majitelé „zavřeli krám“ nebo minimálně změnili výrobu. Ale před čtyřmi lety i on zakotvil a buduje slávu sklářství na Moravě. „Věřím, že české sklo má perspektivu a pokračování,“ řekl mi na úvod.

[ikona] => [obrazek] => Jiri_tesar_web.jpg [obsah] =>

Na naši schůzku v jedné pražské restauraci přišel skvěle vybaven – jedním přepychovým půllitrem autora Ronyho Plesla a obrovským pohárem, do něhož se vejde minimálně pět piv a který je určen spíš jako firemní dárek. Do půllitru si hned nechal nalít pivo a bylo jasné, že i obsluha je tím krásným mnohohranným pivním kouskem nadšena.

Inženýr Tesař patří ještě k těm studentům, kteří začínali studia na VŠCHT Praha v polovině osmdesátých let obecným společným úvodem, takže si až po dvou ročnících na fakultě chemické technologie vybral obor silikáty, specializaci sklo a vůbec toho nelituje. „Rád na to vzpomínám. Obecně mě vždycky více bavily přírodní vědy než humanitní, takže jsem se před maturitou rozhodoval mezi různými technickými obory. A když přišlo na konečné rozhodnutí, rozhodl jsem se pro VŠCHT Praha.“
Je velmi střízlivý logik, což k lidem technicky zaměřeným patří, jenže on měl už na studiích navíc ještě potřebu si všecko odvozovat, jinak občas narážel na problémy. „Co má logickou stavbu – matematika, fyzikální chemie, to jsem měl rád, to byly moje oblíbené předměty vždycky. Ale organika, která je založena na triviálních názvech a je v ní řada věcí jenom na zapamatování, aspoň tehdy se tak učila, byla pro mě značně složitější. Nejdou mi taky jazyky, sice si už dneska vystačím s němčinou, kde usilovně a stále navazuju na své školní znalosti a piluju je, ale angličtinu jsem bohužel nezvládl.“
Už v posledním ročníku bylo jasné, kam zamíří. Rodem z Jindřichova Hradce se rozhodl vrátit domů, ale nebylo to zdaleka jenom kvůli perspektivě zaměstnání a touze po docela obyčejném praktickém uplatnění. Po škole se oženil a nastoupil do skláren Český křišťál. „V základním závodě v Chlumu u Třeboně, ale i v dalších v okolí dělali olovnatý křišťál, jeden z nejkvalitnějších vůbec, jak 24procentní, tak 10procentní olovnatý, všecko ruční výroba. Začal jsem od základu jako mistr kmenárny, tedy tam, kde se suroviny míchají, poslední tři roky jsem dělal technického náměstka. Až praxe, až když je bývalý student postaven do života, tak ukáže, co v každém je. To, jak uplatní své teoretické znalosti z fakulty, je velmi individuální. Samozřejmě jsem se spoustu věcí musel učit, ale tím, jak jsem pracoval s chemikáliemi od samého začátku, myslím, že jsem spoustu vědomostí použil, hlavně z anorganiky, z procesů tavení, které byly v posledních semestrech na naší specializaci.“
Úplně nejtěžší bylo pro mladého absolventa jednat s lidmi, protože od samého začátku byl jako mistr ve vedoucí funkci a ve 30 letech se stal jako technický náměstek nejmladším členem vedení. „ Jde o to udělat si nějakou autoritu a naučit se v určitých oblastech dělat kompromisy. A autoritu si vybudujete, když budete zacházet se všemi stejně, pokud možno je spravedlivě hodnotit a přistupovat k podřízeným jako k rovnocenným partnerům. Dobře mě charakterizuje heslo, že já vyjdu s každým, ale s kým nevyjdu, s tím vyběhnu.“

V roce 2003 Crystalex a.s. uzavřeL závod Český křišťál Chlum u Třeboně bez náhrady stejně jako předtím závod Květná nebo huť v Karolince z podniku Moravské sklárny Květná. Ale to už pracuje inženýr Tesař několik let na Valašsku.
„V Crystalexu jsem strávil 10 let od roku 1989 do roku 1999 a cítil jsem, že to chce nějakou změnu. Navíc  došlo k určitým personálním změnám ve vedení společnosti, které – upřímně řečeno, pro mě nebyly moc akceptovatelné. Takže jsem vyhrál výběrové řízení na výrobního ředitele společnost BAG Vsetín - Bohemia Art Glass, kde se dělalo užitkové a umělecké sklo ručně, firma spolupracovala s předními sklářskými výtvarníky, zejména Jiřím Šuhajkem a  tehdy začínajícím Rony Pleslem. Práce nesmírně inspirativní, byla to opravdu dobrá nabídka, takže jsem změnil region jižní Čechy za Valašsko.“ 
Je zajímavé, že jak jsme malá země, tak se přeci jen některé regiony odlišují velmi výrazně. Jižní Čechy a Valašsko k nim zcela jistě patří. I to jak člověk zapadne do nového prostředí, jak se s ním sžije, má jistý vliv na jeho spokojenost. „Valaši jsou velmi upřímní, pokud něco cítí, tak to řeknou na rovinu, to mi vyhovovalo, takže jsem si mezi nimi zvykl a získal i jejich fiktivní „valašský pas“.  Působil jsem tam tři roky v pozici výrobního ředitele, firma patřila italským vlastníkům z firmy Barovier & Toso, což je jedna z nejstarších sklářských rodinných  firem na ostrově Murano v Benátkách. Jenže po třech letech činnosti přišli o odbytiště. V podstatě neuměli dobře prodat český křišťál, proto změnili výrobní sortiment, ale ten se na trhu neujal. Bylo jasné, že kapacitu, kterou v ČR koupili, nepotřebovali, ale je třeba říci, že provoz firmy řádně a bez dluhů ukončili. Nicméně pro všechny skláře i nás z vedení to znamenalo hledat si novou práci.“
Vzpomínka inženýra Tesaře na tu dobu není příliš veselá. „Situace byla složitá, ještě před ukončením činnosti naší firmy skončil Lares – Osvětlovací sklo a.s. Valašské Meziříčí, odkud část sklářů pocházela, zavřela huť ve sklárně Karolinka, takže mnoho sklářů od řemesla odešlo a hledali si jiné uplatnění. Někteří skončili na střední odborné škole sklářské jako mistři odborného výcviku. Jiní už naštěstí měli nárok na penzi a naopak, bohužel, mnozí měli takové zdravotní problémy, že už tu práci nemohli dělat, takže šli do invalidního důchodu.“
V takové situaci není nikomu dobře, ale člověk s ceněným vzděláním a manažerskými zkušenostmi hledá mnohem lépe práci než lidé méně kvalifikovaní. „Chtěl jsem zůstat v oboru, takže jsem odešel jako výrobní ředitel do Sklářské huti Libochovice. Sortiment tam byl sice trochu odlišný, bylo to lisované draselné sklo, automatická výroba, ale seznámil jsem se s dalším oborem užitkového skla. Nebylo to ruční, nebylo to umělecké, ale získal jsem jiné zkušenosti. Nešlo zdaleka o tak kreativní práci jako dříve, ale o to větší byl tlak na výkony, výsledky, odpady a podobné ekonomické ukazatele, které mohou citelně ovlivnit chod firmy.“ 
V Libochovicích strávil rok, ale protože stále bydlel na Vsetíně, tak z dojíždění nebyl nadšen ani on, ani rodina. Jeho další putování tedy nebylo zaviněné změnou majitele firmy či jejím uzavřením, ale touhou být blíž k domovu. „Naštěstí jsem dostal nabídku od tehdejší firmy Metal Znojmo, a.s, abych tam vybudoval menší sklářskou kapacitu na výrobu skleněných doplňků pro koupelny, koupelnové doplňky, to znamená mýdlenky, dávkovače na tekuté mýdlo a další podobný sortiment. Firma Metal Znojmo se posléze spojila s firmou Novaservis a jsou největším výrobcem a prodejcem těchto koupelnových doplňků a vodovodních baterií v ČR. Jednalo se o investiční činnost, což obnášelo naplánovat, naprojektovat a realizovat výstavbu sklářské minihutě na tyto doplňky včetně matovny. Tím jsem se dostal zase zpátky k chemii – k matování povrchu skla…  Minihuť v dnešní firmě Novaservis ve Znojmě jede do dneška. 
Za dva roky byl úkol splněn, Novaservis a její noví majitelé neplánovali rozšíření sklářské výroby, takže jsem po rozumné dohodě začal hledat nové uplatnění a vyhrál jsem výběrové řízení na ředitele Moravských skláren Květná u firmy SYNEX CZ a.s. se sídlem v Praze. V Květné  jsem v březnu 2006 nastoupil a působím zde do dnešních dnů. A věřím, že ještě dlouho, výsledky jsou uspokojivé, firma se po letech dostala ze ztráty, od roku 2006 jsme v zisku, takže já jsem pracovně spokojený a nemám důvod hledat změnu.“
Nedá mi to, abych se nezeptala, díky čemu vidí lepší zítřky českých skláren? Proč by lidé měli kupovat české sklo, když je tu záplava levného z Asie i východu? „Především musím říci, že to rozhodně nejsou čeští spotřebitelé, kteří se nám starají o existenci – 90 procent produkce exportujeme. Hledáme náročného cílového zákazníka -  takového, který žádá kvalitu, chce ruční výrobu a je ochoten za ni zaplatit. Velmi výrazně je to Rusko a země bývalého SSSR – Uzbekistán, Kazachstán, nemalá část zboží se vyváží do Itálie, Španělska, část do Skandinávie, ale máme dlouhodobé obchodní vztahy i s Japonskem.
Myslím, že nároky na sklo na našem stole obecně souvisí s životní úrovní v daném regionu a já věřím, že i v Česku se situace zlepší. Spousta lidí si například dneska už uvědomuje kulturu pití vína, tento trend pozorujeme ve všech evropských zemích. V Česku, které pomalu z piva přechází i k vínu, ta situace teprve nastane. Určitě dojde i ke zvýšení obratu na českém trhu vlivem stoupající životní úrovně.“
A vyznání nakonec: „Sklářství je zajímavý obor, zejména tedy ruční sklářství, všichni mí přátelé navštívili některou ze skláren, kde jsem působil. Je to velmi atraktivní a vděčný pohled na pracující skláře, jsou tam živly, oheň, voda, práce je to zajímavá a myslím, že ji obdivuje i spoustu dalších lidí. Když děláme dny otevřených dveří, exkurze, tak chceme veřejnost seznámit s tím, co to obnáší. Lidé by měli vidět, že cena, za kterou finální výrobek koupí, je opravdu vykoupená poctivou prací.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 859 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/tesar [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [860] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Helena Kalová [seo_title] => Ing. Helena Kalová [seo_desc] => Ing. Helena Kalová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Osud jménem laboratoř

„Chemie je živá. Znamená to, že i když se pracuje podle stejných postupů, výsledek nemusí být stejný. Pak se hledá příčina – ve hře mohou být třeba jiná čistota chemikálií, teplota místnosti a další faktory. Není nikdy prostor, že by se člověk nudil, je stále co optimalizovat, řešit – například když provoz má problém.“ Práce v chemické laboratoři přináší Ing. Heleně Kalové, vedoucí provozních laboratoří Kaučuku Kralupy, nyní Synthos Kralupy a.s., uspokojení i po téměř třech desetiletích mezi přístroji, zkumavkami, kádinkami, vzorkovnicemi s plynnými, kapalnými i pevnými látkami.

 

[ikona] => [obrazek] => helena_kalova_web.jpg [obsah] =>

„Jakékoli anomálie v provozu – my jim říkáme neshody, když něco vyjde mimo povolené limity – se musí zdůvodnit, určit příčina. Musíme ověřovat, zda pracovní postup byl správný, zhodnotit výsledky, metody, kontrolovat laboranty a pokud je to opravdu technologický problém, tak spolupracovat s provozem a dělat analýzy mimo rámec kontroly kvality. My jim říkáme mimořádné, jde někdy o netypické analýzy, kdy se jako tým musíme rychle rozhodnout, kdo se s tím může a bude zabývat. Pokud jsme podobný problém ještě neřešili, je třeba rychle najít vhodné postupy, nalistovat v literatuře, prohlídnout normy, zpracovat rešerši. To je obvykle práce našich výzkumných pracovníků. Hledáme i odborné materiály na internetu, ale nejspolehlivější je zavolat do školy, obvykle na VŠCHT nebo Univerzitu Pardubice, případně jiné specializované pracoviště a řešit operativně,“ vysvětluje se zápalem Ing. Helena Kalová.

„Do laboratoře už se bohužel vůbec nedostanu. Ještě když jsem vedla oddělení, se to občas poštěstilo při najíždění nových přístrojů, zavádění nových metod, školení podřízených, provádění kontrolních nebo nestandardních analýz.  Kdežto na mé funkci se zpracovávají a schvalují různé dokumenty, zprávy, plány, smlouvy, navrhují nová zařízení, řeší personální obsazení, spolupráce s ostatními útvary podniku, provádí kontrola a dodržování všech zavedených systémů, především jakosti. Mám však techniky, inženýry, specialisty, celý tým, s nímž spolupracuji a na který se mohu spolehnout.“ 
Na jejím osudu je krásně vidět, jak se z náhodně zvoleného oboru stane láska na celý život. Skutečně: že zvolila chemii, zavinila náhoda – a úřední hodiny. Pro nedostatek míst nebyla přijatá na medicínu, i když zkoušky složila úspěšně. Tak šla na VŠCHT Praha, kde jí přijímací zkoušky tehdy uznali, s přesvědčením, že za rok bude na medicíně zcela určitě. Za rok také s vyplněnou přihláškou poslední den, kdy se odevzdávaly, vyrazila na lékařskou fakultu. Jenže dveře našla zavřené – skončily úřední hodiny…
„A tak jsem se pokorně vrátila a zvládla jsem to, i když na některé zkoušky dodnes vzpomínám s  mrazením v zádech.“ Ale sportovala a basketbal jí naučil lépe si organizovat práci, studium, tréninky, soustředění, zkoušky. Chodila i na předtermíny. „Dokonce jsem šla na předtermín i z matematiky, a to jsem si nikdy na ni nevěřila. Ale musela jsem kvůli basketu. Zvládla jsem ji na dvojku, u pana profesora Míčky. Byl to pro mě dobrý odraz k dalšímu studiu. A některé zkoušky jsem dělala taky na třikrát, třeba elektrotechniku, strojnictví, chemické inženýrství.“
Školu řádně vystudovala za pět let, tehdy se žádné velké odklady nedělaly. Mezitím ovšem byla úspěšná také ve sportu. Stihla vyhrát akademické mistrovství a druhý rok skončily reprezentantky školy stříbrné. „Dostaly jsme poděkování od tehdejšího rektora profesora. Bretschneidra, toho jsem si hrozně cenila.“ 
Diplomku dělala na petrochemii a dodnes vzpomíná na vynikající zázemí, které dokázal vytvořit profesor Mostecký. „Vždycky nám říkal, že petrochemici jsou perly mezi chemiky; není to úplná pravda, ale on nám tím vždycky dodával odvahu. Věděli jsme, že tenhle obor pro nás může být také hodně zajímavý, když ho dělají lidé, jichž jsme si vážili a kteří nám dávali rady do života.“
S čerstvým diplomem nastoupila do výzkumného ústavu paliv a maziv tehdejšího ČKD Praha, jenže neuplynul ani rok a rozhodla se vrátit zpátky do školy na aspiranturu na oddělení instrumentální analýzy k docentu Poplovi. „Říkám tomu prodloužené mládí a strašně ráda na to období vzpomínám. Personální zázemí, podpora ze strany asistentů, docentů, cokoli jsme potřebovali, nebyl problém. I to nám dodalo chuť do života, i proto se sem pořád ráda vracím, vím, že když něco potřebuji vyřešit, mám se na koho obrátit. Kontakty využíváme celá léta, jezdíme se sem prostě radit. Vždycky jsem tuhle školu považovala za opravdovou Alma mater, hodně mi dala i osobnostně. Ty tři roky byly boží, už jsme nebyli studenti, byli jsme zaměstnanci, ale tak napůl. Zaměstnaneckých povinností moc nebylo, třeba jsme vedli laboratoře, ale už jsme vlastně byli členy vědeckého týmu, který nás bral. Po třech letech se ale naskytla možnost zůstat ještě na škole a šla jsem k panu docentu Sychrovi, který vedl laboratoře AAS, ty tam pořád na stejném místě ještě jsou… Tam jsem strávila příjemný rok, pak jsem odešla na mateřskou a po nocích dopisovala disertační práci. Byla jsem rok a půl doma, obhájila jsem kandidaturu a teprve 1. února 1982 jsem nastoupila do zaměstnání do podniku, kde jsem dodnes – tehdy to byl Kaučuk Kralupy. To si pamatuju moc dobře, jsem tu už 28 let.“
Za ta léta má v práci vypozorovanou úroveň jak lidí ze středních škol, tak absolventů VŠ, samozřejmě nejčastěji právě z VŠCHT Praha. „Je evidentní rozdíl v úrovni znalostí, což je samozřejmé. U absolventů VŠ je ale navíc vidět úsilí, ochota i chuť se vzdělávat, získávat další informace. I snaha mít přehled, chápat souvislosti a zajišťovat rozvoj svěřeného úseku. Já už mám třeba jenom rámcový přehled, ale vím, s kým z našeho týmu vedoucích a laboratorních techniků mohu konkrétní situaci prodiskutovat. Někdo se mnou diskutuje víc, někdo míň, to je ta zajímavá práce s lidmi – každý je jiný. Někdo je samostatný, byla jsem taky taková. Moje dávná nadřízená paní Ing. Šedivá to asi se mnou neměla jednoduché. Já si říkám, kde je ta střední cesta? U nás je důležitý tok informací. Z pozice vedoucího chodím na porady, potřebuju mít informace, abych mohla prosazovat některé věci. Takže musím vědět to podstatné. Někdo ale má snahu říci všechny podrobnosti a to zahlcuje. Poznám to už v hlášení, která se dělají. Ale s tím se musí pracovat…“
Velký podnik jako je Kaučuk Kralupy nasával dříve absolventy chemiky jako houba. Jenže i tady se v posledních letech snižovaly stavy. „Nyní je nás v laboratořích 66, ale od roku 1996 probíhají v celé firmě i laboratořích redukce, úsporná opatření. S tím souvisí i přehodnocení nutnosti provádět analýzy. Od roku 1996 jsme se zredukovali na 30 – 40 procent původního stavu. Naše pětipodlažní budova je plná laboratoří, každé patro patří jednomu oddělení, a v každém je spousta místností, co místnost to speciální laboratoř plná přístrojů a na celé patro máme třeba dvě laborantky. Přecházejí mezi laboratořemi a dělají analýzy, které jsou potřeba.“
„Situace je velice náročná na personál, takže jsme museli zavést systém absolutní zastupitelnosti. Laboranti se museli naučit všechny práce, přecházejí, jak je potřeba, střídají se. Ne všechny redukce pracovníků byly krokem správným směrem. V současné době připravujeme najetí nového provozu. Skončila stará výroba butadienu, to byl provoz, který byl v podniku od začátku a teď se dostavuje nová výrobní jednotka. Starý provoz se zavře a okamžitě se musí najíždět nový, protože na jeho produkci jsou závislé ostatní výroby. Najíždění provozu znamená zkušební provoz a potom garanční testy a to musí probíhat nepřetržitě. A my v odděleních, kde máme provoz jen na ráno, nebo na ráno a odpoledne, to musíme zajistit. Být kdykoliv k dispozici udělat mimořádné analýzy. Teď jsme sháněli pět lidí, které jsme potřebovali, jenže jsme je nemohli sehnat. Schopní lidé si místo okamžitě najdou, nejsou volní a my měli problém. Připravuje se další velká výstavba na jiný typ kaučuku, provoz by měl zahájit na začátku května příštího roku a laboratoře budou zase v plné práci. Nejen kvůli kontrole, pro kterou připravujeme nové metody a zkušení postupy, navrhujeme nové přístroje, vybavení, ale spolupracujeme také na přípravě projektů pro rekonstrukci starých prostor a budování nových laboratoří.  Do laboratoří budeme potřebovat necelé dvě desítky nových kvalifikovaných chemiků a už je musíme hledat v předstihu, protože by mohl být problém je zajistit,“ nastiňuje budoucnost vedoucí kralupských laboratoří. 
A čím ji i v této chvíli práce uspokojuje? „Myslím si, že také proto, že vývoj jde dopředu. Nová technika se vyvíjí, takže abychom mohli provádět požadované analýzy na vysoké úrovni, neustále upřesňujeme koncepci obnovy laboratorního zařízení. Obnova našeho „parku“ stovek přístrojů je systematický proces. Seznamujeme se s novou technikou, zavádíme nové metody, učíme se nové postupy, to je bezesporu velmi zajímavé. Naši oponenti se nás vždycky ptají, proč ty nové, „tak drahé“ přístroje potřebujeme. Říkáme jim, že to nejsou hračky, ale abychom drželi krok s konkurencí a měli kvalitní výrobky, musíme mít pro zajištění plánu kontroly kvality také přesné a spolehlivé přístroje. Práce s nimi je pro člověka nový způsob realizace. Moje nejmladší kolegyně Ing. Tutaková, která vede jedno oddělení, je vždycky šťastná, když může jít do laboratoře. Vždycky nadšeně říká, že dneska „laborovala“. Vyvíjí nové metody, dělá kalibrace, stanovuje nejistoty, optimalizuje metody a to je pro chemika, kterého aspoň trošičku baví chemie, pořád vzrušující.“
Vedoucí kralupské laboratoře zaujetí pro chemii vyzařuje. Zřejmě i proto – nebo možná přesto(?) – je mladší syn Matěj také posluchačem VŠCHT Praha. Napřed sice tíhl k různým jiným, byť technickým oborům a nad chemií ohrnoval nos, ale nakonec už na střední škole, technickém lyceu, začal dělat pomocnou vědeckou sílu v Řeži. Práce na měření radioaktivity mu v 16 letech vynesla dokonce spoluautorství na jedné mezinárodní publikaci. „Rozhodl se bez mého vlivu a je to „šílený“ chemik. Největší strach jsem měla v prvním ročníku, aby v laborkách něco neprovedl. Má chemické myšlení a strašně ho to baví. Jen se bojím, protože úplně nejvíc ho baví vlastní experimenty.“
Inu i zapálená chemička je taky máma…

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 860 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kalova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [861] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Petr Váchal, Ph.D. [seo_title] => Ing. Petr Váchal, Ph.D. [seo_desc] => Ing. Petr Váchal, Ph.D. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Chemie umožňuje fascinující výzkum

Nerada dělám rozhovor, aniž bych se s partnerem potkala, prostě bezprostřední kontakt považuji za velký přínos. Výjimka daná vzdáleností mezi Prahou a New Yorkem předčila mé očekávání. Ing. Petr Váchal, PhD, vedoucí automatické syntézy (Automated Synthesis and Purification), Merck Research Labs., Merck & Co., Rahway, New Jersey, USA byl jako partner po internetu povídavý, precizně formulující a určitě ne suchý (k tomu totiž psaný text svádí). Patří k těm absolventům naší školy, kteří se velmi dobře uplatnili v zahraničí.

[ikona] => [obrazek] => petr_vachal.jpg [obsah] =>

Ohlédnete-li se, co považujete za největší přínos, který jste si ze školy odnesl?

Samozřejmě bezkonkurenčně největším kladem VŠCHT jsou lidé, kteří tam vyučují. Osobně si myslím, že jsem měl veliké štěstí na profesory, kteří mě učili – jak po stránce teoretické, tak i praktické. Jen abych jmenoval ty pro mne nejdůležitější: Prof. Jiří Svoboda, v jehož laboratoři jsem dělal na VŠCHT tři roky výzkum, se mi osobně věnoval tolik jako žádny šéf před a po něm, což mi umožnilo vytvořit si solidní základ organické synthézy. Prof. Svoboda je skvělý učitel a dodnes dobrý přítel. Samozřejmě že vděčím za mnohé i řadě dalších osobností: Prof. Ivan Stibor mne mimo jiné správně nasměroval při výběru školy, na kterou bych se měl přihlásit pro svoje Ph.D. a dokonce zorganizoval osobni setkání se dvěma profesory přímo v USA. K tomu přidejte řadu skvělých učitelů na katedře organické chemie jako profesoři František Liška, Jaroslav Paleček, a Dalimil Dvořák a vyjde vám přesně, proč je VŠCHT Praha skvělým místem ke studiu.

Chemie se dá studovat i na jiných VŠ, proč jste si vybral právě naši?
Od sedmé nebo osmé třídy základní školy, kdy jsme poprvé začali probírat chemii, mě fascinovala a chtěl ji studovat podrobně. V té době jsem prováděl v otcově garáži spoustu chemických experimentů, ne vždy zcela úspěšných, několikrát jsem garáž málem zapálil… Právě ta kombinace teoretických a experimentálních vědomostí mě vždy na chemii fascinovala. Bavila mě i na gymnáziu, chodil jsem do různých chemických kroužků, dělal chemické olympiády, apod. V maturitním ročníku už mi bylo jasné, že chci ve studiu chemie pokračovat, takže jsem se vlastně rozhodoval jen mezi školami ryze chemickými. VŠCHT Praha se mi jevila jako nejlepší varianta a navíc měla dva obory, které se mi velmi líbily: anorganická chemie a chemie restaurování památek. Samozřejmě, že jsem si nakonec nevybral ani jeden z nich, protože mě ve druhém ročníku naprosto uchvátila organická chemie, tu jsem si vybral jako zaměření a bylo rozhodnuto.

Stihl jste se při tom nadšení věnovat v době studia i něčemu jinému? 
Samozřejmě, spoustě věcí. Vždycky jsme například s manželkou rádi lyžovali. V době studia na VŠCHT jsem spolupracoval s jednou cestovní kanceláří - udělal jsem každý zimní semestr většinu zkoušek v předtermínu a tak jsem jako průvodce lyžařských zájezdů jezdil na měsíc až dva do italských Dolomit - skvělé lyžování a důležitý příjem v době studia.

Jaká byla Vaše profesní cesta po absolutoriu, co jste považoval za nedostatek, naopak - s čím jste se díky studiu dobře vyrovnával?
Promoval jsem v červnu 1998 a v červenci jsem už laboroval na Harvardu (Cambridge, MA) ve skupině prof. Jacobsena, kde jsem dělal v rámci Ph.D. studia výzkum na enantioselektivní Streckerově reakci katalyzované deriváty močoviny a thiomočoviny – moje studium bylo umožněno štědrým stipendiem Alfreda Badera. Pár dní po obhájení disertace (březen 2003) jsem začal pracovat v Mercku v oddělení medicinální chemie, kde jsem zaměstnán dodnes. VŠCHT pro mě měla obrovskou výhodu v tom, ze už jako student VŠ jsem měl možnost pracovat na skutečném výzkumu pod vedením velmi zkušených vědců - prof. Svoboda mi osobně ukazoval řadu laboratorních technik a věnoval mi spoustu času - to je výhoda, kterou například mnoho velkých universit v USA nemá: v USA dělají většinu výzkumu Ph.D. studenti a postdoci a je velice výjimečné, aby studenti VŠ pracovali na skutečném projektu. Pokud se tak náhodou stane, pracují VŠ studenti s jedním Ph.D. studentem či postdocem, ale rozhodně se jim nevěnuje sám profesor. Když jsem přišel na Harvard, považoval jsem tuto zkušenost z VŠCHT za velkou výhodu, protože jsem znal laboratorní techniky na úrovni zkušených Ph.D. studentů - to mi pomohlo se v laboratoři rychle zorientovat a do značné míry mi to pomohlo překlenout začátek, kdy moje angličtina nebyla příliš dobrá. Jedna z věcí, na které jsem si naopak musel nově zvyknout, byl individuální způsob studia i v rámci oficiálních kurzů: člověk se na Harvardu učí víceméně z přednášek a samostudiem v knihovně (žádná skripta jako na VŠCHT). Navíc to, že je něco napsáno v nějaké knize, ještě neznamená, že je to správně - vše je diskutováno a zpochybňováno a ke správné odpovědi se musí dojít a obhájit ji - kritické hodnocení publikované práce je podstatná součást studia. Pamatuju si, že v jednom ze svých prvních testů na Harvardu jsem odpověděl všechny otázky přesně tak, jak byly popsány v literatuře a měl jsem to úplně špatně. Zpětně samozřejmě tuto lekci oceňuji, literatura byla překonaná a já jsem na to měl přijít.  
   
Pracujete v zahraniční firmě, máte možnost srovnání – jak to hodnotíte i z tohoto pohledu? Je práce v zahraniční firmě zásadně odlišná? Pokud ano – v čem? 
Je pro mne těžké exaktně srovnávat práci v zahraniční firmě s prací ve firmě v ČR, protože jsem v ČR nikdy ve firmě nepracoval. Řekl bych ale, že obecně je tempo práce v USA ve srovnání s Evropou o něco rychlejší. Vztahuje se to i na studium, o kterém jsme už částečně hovořili - během Ph.D. studia jsem například čtyři roky pracoval 70-80 hodin týdně. Samozřejmě, že dnes už nepracuji o víkendech a ani po večerech, ale i tak je práce během dne velmi intenzivní. Každý se s tímto tlakem vyrovnává jinak: mně například velmi pomáhá rodina - práce zůstává v práci, doma nepracuji. S manželkou jsme také vždy velmi rádi cestovali - dokonce i během Ph.D. studia jsme každý rok několik týdnů někam odjeli. Naše dcera cestuje také ráda a tak trávíme veškeré volno buď návštěvou rodičů v ČR anebo cestováním do exotických míst a poznáváním nových kultur a lidí. Rádi sportujeme, máme rádi dobrá jídla, můj koníček je vaření - to je obvykle jediný pokus dne, který se podaří. Dalším rozdílem mezi USA a Evropou je obrovská diversita lidi okolo nás - jak v zaměstnání tak mimo; to je samozřejmě umocněno tím, že bydlíme 20 minut od New York City -  je možné potkat lidi prakticky odkudkoliv, což velmi obohacuje náš život. V tom jsou bydlení a práce v blízkosti New Yorku nesrovnatelné s čímkoliv, co jsme my osobně při svém cestování viděli. Vím, že se v Evropě mnoho změnilo za těch 12 let, co bydlíme tady, ale když jsme v roce 1998 odjížděli, být z východní Evropy bylo na „starém kontinentě“ stigma pro řadu firem a universit a do značné míry limitovalo možnosti kariery. Tady je to opravdu jiné: nikoho nezajímá, odkud člověk je, ale co umí.

Čím se konkrétně zabýváte?
Momentálně mám na starosti oddělení, které se jmenuje 'Automatická synthéza a čištění' (Automated Synthesis and Purification) - v podstatě mám ve skupině lidi, kteří se specializují na reakce, které se dají dělat paralelně a automatizovat od začátku do konce. Náš tým spolupracuje na všech medicinálních projektech v Merck Rahway, New Jersey. Jedná se o projekty v oblastech metabolického syndromu (především cukrovka a obezita) a kardiovaskulárních chorob. Dříve jsem pracoval na několika individuálních programech zaměřených na vývoj látek potlačujících imunitu pro pacienty po transplantaci orgánů, látky na osteoporózu, na obezitu a na akutní a chronickou anemii.

Proč si myslíte, že dnes není takový zájem o technické obory, o chemii speciálně?
Je to celosvětový trend - komplexní kombinace mnoha faktorů. Myslím si, že exaktní obory jsou těžší než obory ekonomické a humanitní a navíc vyžadují intenzivnější a delší přípravu - typicky Ph.D. - pokud chce člověk opravdu dělat špičkový výzkum. Zda se mi, že mladí lidé dnes vidí, že se peníze dají vydělat snadněji v oborech ekonomických a jdou tak cestou nejmenšího odporu. Já jsem si chemii vybral, protože ji považuji za velmi kreativní obor umožňující fascinující výzkum. Večer máte nějaký nápad a vymyslíte, jak by se dal testovat, a druhý den jdete do laboratoře a uděláte příslušný experiment, jen abyste většinou zjistili, že váš nápad byl úplná pitomost - ale někdy to funguje a vy objevíte něco, co ještě nikdo nikdy před vámi neudělal a to je super pocit. Samozřejmě, že to je možné dělat v řadě oborů, ale medicinální chemie má tu výhodu, že takový nový objev, pokud se později stane lékem, může pozitivně změnit život mnoha lidí. Vzhledem ke stupňujícím se globálním problémům, kterým dnes lidstvo čelí, včetně epidemií, nových chorob a stárnoucí populace v rozvinutých zemích, medicína a farmaceutický výzkum jsou podle mého názoru nepostradatelné. Nechci podceňovat humanitní a ekonomické obory. Jen doufám, že se exodus z exaktních věd zpomalí nebo dokonce otočí, protože budeme v budoucnu potřebovat více vědců, kteří budou schopni globálním problémům rozumět a řešit je - exaktně a dlouhodobě.

Ne každý ale má na to, aby se dal na dráhu vědce-výzkumníka. Co ti ostatní, kteří by chtěli jít do praxe? Nebudou – jako v mnoha jiných povoláních – deptáni každodenní rutinou? Co kdyby vám to bylo nevyšlo? Počítal jste i s touhle variantou a měl jste v rezervě „plán B“?
K tomu, co dnes dělám, vedla řada dílčích rozhodnutí, mnohé z nich jsem dělal jako relativně velmi mladý člověk - výhoda mládi je, že když je vám dvacet, všechno je možné a vůbec vás nenapadne, že by něco nešlo a že by měl být nějaký 'plán B'. Například, já se ve škole vždy učil německy; anglicky jsem se začal učit až poměrně těsně před tím, než jsem potřeboval složit zkoušky TOEFL a GRE, abych se vůbec mohl hlásit na univerzity v USA. Když jsme pak v roce 1998 přijeli do Bostonu, prvních několik měsíců jsem nikomu nerozuměl - ani ve škole, ani mimo školu - bylo to velmi zajímavé. Pamatuji si, že první, co jsem rozuměl asi po čtyřech týdnech jednoho kurzu bylo, že příští týden máme písemku. Přišel jsem domů a řekl manželce, aby začala balit, že asi brzo pojedeme zpátky do Prahy. Nakonec jsem ale ty zkoušky složil a tak jsme zase vybalili. 
Když jsem absolvoval VŠCHT, chtěl jsem dělat akademický výzkum. Během studia na Harvardu jsem dostal dvě stipendia z průmyslu (BMS a Lilly) a v jejich rámci jsem měl možnost navštívit několik farmaceutických výzkumných pracovišť. Uvědomil jsem si, že špičkový výzkum se dá dělat nejen v akademii, ale i v průmyslu. Když jsem se potom ke konci studia rozhodoval mezi akademickou dráhou a farmaceutickým výzkumem, chtěl jsem být v pozici, abych mohl bezprostředně pracovat na něčem, co potenciálně může zlepšit nebo i zachránit životy. Samozřejmě, že v každém povolání či 'praxi' existuje určité procento rutiny, to se nedá nic dělat, ale důležité je, že to, co člověk dělá, dává smysl, může pomoci lidem a baví ho to.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 861 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/vachal [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [862] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Martin Novotný [seo_title] => Ing. Martin Novotný [seo_desc] => Ing. Martin Novotný [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

S puncem poctivosti

Existuje zlato bílé, červené, ba dokonce prý i zelené. Najdou se „šikulové“, kteří tenkou vrstvičkou kovu pozmění žluté zlato na bílé, dražší a zákazník až po pár měsících zjistí, že byl napálen. Je známo mnoho fíglů, které z lecčehos dokážou alespoň na krátký čas udělat to, co zákazník už dlouhá staletí žádá – kvalitní zlato. Ale tentokrát se naše setkání s předsedou Puncovního úřadu Ing. Martinem Novotným netočilo kolem zlata. I když v přeneseném smyslu slova…

[ikona] => [obrazek] => Martin_novotny_web.jpg [obsah] =>

V posledních pár letech jsem s ním dělala rozhovory o falšování či kvalitě šperků – nejen zlatých - několikrát. Ale až při posledním telefonátu nějak přišla řeč i na naši školu a najednou vyšlo najevo, že i pan předseda patří do dlouhé řady absolventů VŠCHT Praha.  Mé prvotní překvapení laika nakonec vystřídalo cestou do jeho kanceláře přesvědčení, že chemické vzdělání je přímo ideální pro podobnou funkci. A myslím, že jsem se nemýlila.

Pan předseda tvrdí, že rozhodování o budoucím zaměření člověka mívá velmi pragmatické a občas nesmírně jednoduché důvody. Jeho životní volbu budoucí profese ovlivnil soused z lavice, výborný student a fanda na přírodní vědy (dnešní profesor VŠCHT Praha Ing. Jan Roda, CSc.).  „Když jsem se rozhodoval,“ vzpomíná inženýr Novotný, „přicházela v úvahu i medicína, ale nakonec jsem si řekl, že telefonní seznam se učit neumím. Na techniku jsem nemohl, protože když se mělo rýsovat, já měl čtvrtku špinavou ještě předtím, než jsem udělal první čáru. A tak jsem šel s Honzou na chemii. Sebekriticky musím říci, že kdyby ti páni profesoři byli tak přísní, jak se tvářili, tak jsem tu školu nikdy nemohl udělat. Zásluhu má i můj kamarád Honza Roda, ale on u chemie, u té teoretické, u výzkumu zůstal i po škole, byť kariéru mohl v podstatě budovat až posledních dvacet let. Stal se i děkanem, habilitoval a dnes je uznávaným odborníkem.“

Zpátky k mladému absolventovi, rozhlížejícímu se, kde by ještě s vlhkým diplomem fakulty našel to pravé uplatnění.  Zamířil do automobilového průmyslu, do výzkumného ústavu. Je pravda, že se v něm dlouho neohřál, pominuly nejen city k jedné slečně, která ho k ústavu poutala, ale asi i vášeň pro tento obor. Ale dodnes obdivně vzpomíná na tehdejšího ředitele podniku, shodou okolností otce oné slečny, který byl doslova bohem nadaný všeuměl.  
A tehdy – aniž to tušil – zvolil pro svůj profesní život definitivní obor. Byl přijat do Státní zkušebny pro drahé kovy (dnes Puncovní úřad) do odboru odborného dozoru a zůstal tu více než dlouhá tři desetiletí. „Puncovnictví se historicky vyvinulo z mincovnictví, panovníci si hlídali obsah drahých kovů v měně. Stát nebo panovník za ryzost ručil a samozřejmě si za to nechal zaplatit. Puncovnictví se samozřejmě vyvíjelo, ale dneska – a nejen u nás, ale ve vyspělém světě je samozřejmostí, že všechno, co je v obchodech, má garanci pravosti. Je zajímavé, jak i do jazyka pronikly výrazy z puncovnictví. Hovoří se o „prubířském kameni“ – když jde o něco zásadního, co je třeba vyřešit, překonat překážku. A ono se skutečně ještě dnes zlato zkouší na kameni. Když říkáme, že má něco „punc“, tak se jedná o originál, kvalitu, prostě pojem, který používají zlatníci na šperky, se přenesl i do běžného života.
Když jsem sem nastoupil, z chemického hlediska se tu dělaly strašně zajímavé věci.  Zlato, stříbro a platina byly tenkrát státně sledovanými surovinami. Stát je hlídal, protože za ně platil vzácnými devizami, aby se neplýtvalo a šetřilo. My jsme dělali kontroly v podnicích, kde se tyto kovy spotřebovávaly, zpracovávaly – od strojírenských podniků po porcelánky, bylo to pestré. Analytika drahých kovů je velmi zajímavá a specifická záležitost. Toho jsem si užil, když jsem byl také nějaký čas na stáži u nás v laboratoři, kde jsem vlastníma rukama dělal analýzy. V podstatě jsem se tehdy vrátil do studentských let, ale na naprosto jiné úrovni a ve velmi specifickém oboru,“ vzpomíná pan předseda.
Jenže po návratu z laboratorní stáže na své původní místo v odboru odborného dozoru začal mít pocit, že to, co dělá, je pořád opakovaná práce, stále to samé, že nějak zakrňuje.  „A tak jsem se přihlásil na postgraduální studium na vysokou školu ekonomickou – formy a metody řízení.  Dva roky po té, co jsem to dodělal, za mnou přišli, že současný ekonomický náměstek odchází a že bych mohl jít na jeho místo.  Jenže já jsem takové věci, které pod něj spadaly, vůbec neuměl. Děvčata z oddělení mě prosila, ať to vezmu, že mě všecko naučí, jen aby nepřišel nikdo zvenku. Tak jsem to vzal…“
A když se v celé problematice trošku zorientoval, přišel rok 1989 a dějiny prošly i tehdejší státní zkušebnou. „S kolegou jsme tady dali dohromady Občanské fórum, starý ředitel odešel, přišel nový, nakoupila se nová špičková technika, udělala se spousta dobrých věcí.  Ale změnil se i trh. Objevovaly se napodobeniny stříbrných, ale i zlatých šperků, některé byly obyčejné falsifikáty, jiné dokonce mohly ohrozit lidské životy. Byly třeba pokusy k nám dovážet „stříbrné“ šperky, v nichž bylo stříbra 40 procent, zbytek tvořilo kadmium, což je výrazný karcinogen.  Kdyby nezafungovala naše kontrola, tak je ohroženo zdraví stovek lidí. Takové zboží se zamíchá do běžného a je opravdu nebezpečné.“
Ale i situace na trhu se mění, nejen co se týče různého nekvalitního či dokonce nebezpečného zboží. Lidé si dováželi z cest do zahraničí šperky, o nichž až doma zjistili, že nejde o zlato, ale jen o pozlacený kov.  V ulicích se objevily prodejny, které nabízely zlaté předměty, ale šlo většinou o masově vyráběné ne příliš kvalitní „ozdoby“, byť zlaté. Než lidé zjistili, že ne každý zlatý kousek splňuje jejich představy, chvíli to trvalo. A došlo k další změně na trhu – začal rozvoj internetových obchodů včetně zlatnických. 
„Puncovní úřad samozřejmě kontroluje zboží na trhu, v době internetu to není úplně jednoduché, ale máme vytipované solidní internetové prodejce, kteří si nechávají prověřit zboží, než ho pustí do prodeje, a víme i o těch méně seriozních…  Dokonce máme dohodu s internetovou firmou Aukro, která přijala naše podmínky, co se prodeje drahých kovů týče a vyvěsila je na své stránky.“
Ohlédnutí za nedávnou minulostí má ještě jeden aspekt – tohle vše řešil inženýr Novotný už jako předseda Puncovního úřadu. „Bývalý předseda odcházel na zasloužený odpočinek a hledal se nástupce. Já jsem do toho moc chuť neměl, ale nakonec jsem se výběrového řízení na ministerstvu průmyslu a obchodu zúčastnil… Tehdejší ředitel odboru, který nás měl na starosti, se zaručil, že to výběrové řízení proběhne regulérně. Mně se zdálo, že to je samozřejmé, to snad ani nemusí veřejně slibovat, myslel jsem si, ale až v průběhu řízení se ukázalo, že jeho slib nebyl až tak bezvýznamný. Jeho naplnění se totiž ukázalo jako velice důležité. Byly pokusy výběrové řízení ovlivnit, už tehdy před deseti  lety...  No jak se to dělá? Prostě v průběhu jsou pokusy měnit podmínky řízení…  Přihlásili jsme se tehdy asi čtyři. Napřed jsme měli vypracovat práci o výhledu puncovního úřadu na 10 let dopředu, pak byly psychologické testy, zkouška z angličtiny a pohovor před komisí. Komise byla zajímavá v tom, že do ní ministerstvo nominovalo lidi z ministerstva, a také ze zlatnické asociace. Mně to i dneska přijde absurdní, připadá mi to, jako kdyby se vybíral ředitel banky a do komise se nominovali největší kasaři. Protože puncovní úřad zlatnické podniky kontroluje a jejich majitelům šlape na prsty, inspekce jim dává pokuty, odebírá vzorky, není pro ně přeci partnerem, ale stojí na druhé straně té pomyslné barikády.  Byla jasně stanovená pravidla – účastníci řízení se budou bodovat po jednotlivých částech a pak se to sečte a vítěz bude navržen panu ministrovi ke jmenování. V průběhu řízení se objevil návrh, že to není až tak úplně dobře, že by se mělo udělat pořadí a předložit panu ministrovi tři nejlepší a on vybere, koho uzná za vhodného. Toho, kterého mu doporučí poradci. O to se strhla mela, ale nakonec zvítězila skupina, která hájila předem stanovená pravidla, že vítěz bude navržen panu ministrovi k jmenování.“
A tak měl Puncovní úřad nového ředitele, který nejen že znal dokonale jeho problematiku, ale i každé zákoutí i kolektiv. Nemusí být ale úplně jednoduché stát najednou v čele lidí, s nimiž jste sdílel pracoviště jako jeden z nich více než dvě desetiletí. „Trvalo mi to tak dva až tři měsíce, než jsem se přestěhoval ze své původní kanceláře sem. Hlavní nebyly věci, ale ten přerod z „kukly do motýla“. Prostě lidem, s nimiž jsem dlouhá léta spolupracoval, začít poroučet a řídit jejich práci…. Člověk se to musí naučit, že když něco vymyslí, tak to musí prosadit, že ty opratě, které na jedné straně utáhne, fungují až za chvíli, než se jeho rozhodnutí projeví. Ale je to pak dobrý pocit. Ale musel jsem se naučit stát si za svým, dokázat říkat i nepříjemné věci těm lidem, s nimiž člověk dlouho spolupracoval.

Když proplouvám takovými životními peripetiemi, vzpomínám na svého dědu a tátu. Neměli jednoduchý život, i když dědeček se vypracoval z prostého chlapce až na ředitele banky a byl také zakládajícím členem Sokola. Z něho ho pak v roce 1952 za negativní postoj k sociálně demokratickému zřízení vyloučili.  Kam až absurdita režimu dospěla! Ale on dokázal předat čestný přístup k životu i k práci tátovi a doufám, že to jde dál. Táta patřil k těm, kteří po roce 1948 byli převeleni do výroby. Z ekonoma se stal bagrista, ale on dokázal každý negativní životní zlom přetavit do pozitivních stránek. Jezdil s bagrem v západních Čechách, stavěl silnice a nám díky tomu udělal krásné dětství. Proč? Celý týden se těšil na víkendy, kdy se s námi věnoval různým sportům. Trávili jsme spoustu času ve Špindlu na lyžích, hráli jsme tenis, prostě užívali jsme si a máme na to báječné vzpomínky. Táta vydělával dost, aby nám tohle mohl dopřát a bohatě toho využil, měli jsme krásné dětství.“
Nedá mi to, abych se nevrátila do současnosti a nezeptala se, zda další generace míří také do oblasti přírodních věd.  „Syn vystudoval zemědělskou školu, ekonomický směr a pak odjel do ciziny. A já jsem udělal zajímavou životní zkušenost a potvrzují ji i kamarádi. Mezi mladými, kterým je kolem 30, je totiž takových případů řada. Ti kluci studovali, odjeli do ciziny, chodili, jak se dneska říká „kalit“a jinak nic moc nedělali.  A pak přišla potřeba dokázat pracovat, a najednou jim nedělá problémy být dlouho v práci, věnovat se jí i o víkendech, prostě jí odevzdávat maximum. Že i zkušenost se sportem je naučila určitému režimu umět vyhrávat i prohrávat, jednat s lidmi, užít si úspěch, překonat neúspěch. Ze zkušenosti se synem to potvrzuji. Když se vrátil po tři čtvrtě roce z Austrálie, měl chuť ještě někam vyjet.  Že prý jsem kdysi říkal, že mám známé v Anglii, že by mohl třeba tam… Tak jsem se ho ptal a co jako reálný život, zda by nezkusil začít. Trochu obvolával kontakty, které měl a ve firmě, kam kdysi dělal konkurz, se zaradovali a prý to je dobře, že voláte, my jsme toho člověka, který nastoupil, propustili, víte co  - my to s vámi zkusíme. On jim řekl, že fajn, že si zařídí ještě nějaké věci a za 14 dní by přišel. Na což mu rezolutně sdělili: Ne, zítra přijdete! Tak přišel…
A od té doby se datuje opět to samé – z kukly motýl. Najednou uměl tvrdě pracovat, být odpovědný, budovat kariéru. Mladí lidé, kteří měli možnost vycestovat do zahraničí – ti už se nikoho neleknou, před nikým neklesnou v kolenou. A díky tomu, že v tom systému, který tu byl, žili, jsou možná houževnatější a dokáží si možná víc vážit toho, co mají. Zajímavé práce, kterou mají. Možná, že si to maluju na růžovo, ale zkušenosti našich manažerů v zahraničních firmách, kde jsou i na vysokých pozicích, mi dávají za pravdu.

Takže z chemie jsem vzešel, chemie se celý život vlastně dotýkám, ale vlastní chemií se neživím, na rozdíl od mého kamaráda profesora Roda, který způsobil, že jsem na ni šel. Dneska mám za sebou deset let v čele Puncovního úřadu a doufám, že se na mé působení tady nebude vztahovat jeden citát, který jsem si zapamatoval – že i stojící hodiny ukazují dvakrát denně správný čas. To je z Rudého práva ještě z totality. Mám dojem, že novináři z té doby také zkoušeli, co všecko projde.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 862 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/novotny [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [863] => stdClass Object ( [nazev] => Inženýr Jaroslav Píš [seo_title] => Inženýr Jaroslav Píš [seo_desc] => Inženýr Jaroslav Píš [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Generika zblízka

Inženýr Jaroslav Píš patří k chemickým nadšencům. Jeho cesta k chemii jako životnímu oboru byla od puberty jasná a rovná dálnice bez zapeklitých křižovatek. Průmyslová škola v pražské Křemencově ulici v Praze mu dala základ, na kterém po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické v Praze postavil úspěšnou kariéru. „Problém na vysoké? Neřekl bych, že jsem měl někdy nějaký zásadní problém. Červený diplom jsem sice neměl, ale asi mi k němu moc nechybělo. Průmyslovka nás na studium tady připravila dobře. Bylo to vidět zejména v prvních ročnících, protože jsme měli praxi z laboratoří a něco už jsme o chemii věděli. Přišlo nás z ‚Křemencárny‘ deset a až na jednu dívku jsme všichni úspěšně skončili,“ vzpomíná inženýr Píš (absolvent 1985).

[ikona] => [obrazek] => Pis_web.jpg [obsah] =>

Věda versus průmysl 
Už na škole bylo jasné, že tehdy nový obor na VŠCHT Praha – léčiva – ho nadchl. Práce u pozdějšího profesora, tehdy ještě docenta Jaroslava Palečka ho ovlivnila na dlouhá léta. Po skončení fakulty nastoupil v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd a začal dělat aspiranturu. Když ji v roce 1991 skončil, otevřel se mu svět. 
Rok strávil jako postgraduální student na univerzitě ve Wallesu a pak ještě dvakrát na tři měsíce vyrazil za zkušenostmi do Francie. Když se vrátil, stál však před dilematem. „Akademie procházela takovými divnými peripetiemi, jemně řečeno, nevypadalo to tam úplně perspektivně,“ vzpomíná inženýr Píš. Zvažoval možnost vrátit se do školy a i když byl téměř rozhodnut, jeho osud zvrátil docela obyčejný telefonát. „Někdo zavolal do ústavu a sháněl organického chemika.“ Po několikatýdenních rozhovorech nastoupil inženýr Píš k firmě Synthon. Profesní dráha byla daná – farmacie a v ní generika.
„Když jsem tam nastoupil, pracovalo v Holandsku ve firmě deset lidí. Do České republiky šli proto, že věděli, že chemie tu má dobrou tradici. Měli tady ještě kontakty z doby před rokem 1989, ale to jejich plány nebyly průchodné. V roce 1994 jsem se stal druhým českým zaměstnancem. Pronajali jsme si  laboratoře na VÚFB a tam jsme začali dělat výzkum a vývoj generických léčiv.“

Pro laiky – generika jsou léky odvozené z originálního léku, založené na stejné účinné látce.

„Originální léčivo bývá chráněno patentem cca dvacet let, pak ho může vyrábět kdokoli. Generické firmy vyvinou technologii výroby léčivé látky, pak lékovou formu a dají lék na trh. Samozřejmě za cenu nižší než byla cena původního léku, protože chtějí dobýt trh. Naše firma neměla žádnou výrobní základnu, takže jsme tehdy oslovovali české farmaceutické a chemické závody. Byly velmi rády, protože se většinou ještě nevzpamatovaly ze změny, která po roce 1990 nastala, a věděly, že se jedná o zakázky, které někdo spolehlivě zaplatí. To trvalo zhruba do roku 2000, kdy už začalo být jasné, že nebude možné dál takhle postupovat. Podniky se vzpamatovaly a situace na trhu byla jiná,“ hodnotí první etapu vývoje firmy inženýr Píš. 
Synthon se proto rozhodl vybudovat za stovky miliónů korun nové výrobní kapacity v Blansku. Vznikl závod na špičkové evropské úrovni, který má kromě výrobních kapacit také pavilon výzkumu a vývoje. Inženýr Jaroslav Píš ale zůstal v Praze. „V Praze držíme malou, ale poměrně důležitou funkční skupinu, která je soustředěna hlavně na vývoj a výzkum. Máme v Běchovicích i malou výrobnu o kapacitě několika kilogramů aktivních substancí. Museli jsme samozřejmě projít mnoha audity; nedávno jsem to počítal, bylo jich čtrnáct. Pracujeme v režimu SVP (certifikáty správné výrobní praxe – vydávané Státním ústavem pro kontrolu léčiv) a měli jsme i audit z USA…“ 
Není přechod z akademické půdy do výrobního výzkumu trošku kotrmelec? „Generická firma musí dohnat náskok původní společnosti. To znamená, že i já se podílím na vývoji takové technologie, aby se lék na daném provozním zařízení dobře vyráběl a aby cena byla zisková. Jak ve škole, tak na akademii jsem pracoval s malým množstvím látek, byla to taková speciální chemie do gramů, tak 200 miligramů maximálně, prostě práce v malém měřítku. Kdežto ve výrobě se jedná třeba i o několikatunové výroby za rok. Musím se na to dívat jiným pohledem, očima toho zařízení, které je drahé a fixní. Stojí ve výrobní hale, jsou tam reaktory, odstředivky na izolaci krystalů… Člověk musí chemii, kterou dělal v laboratoři, kde je jedno, kolik baněk použije, začít chápat v úplně jiném měřítku a napasovat na to, co má ve výrobě k dispozici. Takže přechod z akademie sem byl jednoznačnou změnou v měřítku práce. Ale neřekl bych, že to byla velká změna v pracovním postupu, ve vlastní chemii. Jen člověk musí dávat důraz na jiné věci než předtím.“

O peníze jde vždy 
Není tajemství, že v tomto oboru jde o velmi velké peníze. Evropský trh představuje pro farmaceutické firmy obrovský prostor a pravidla v něm jsou pevně daná. Existuje systém tzv. registrace léčiv, který umožňuje získat právo prodávat na trhu konkrétních evropských států léčivo. Zájemce musí ve své žádosti také uvést, pro jaké státy Evropské unie registraci požaduje. Referenční členský stát projde veškerou dokumentaci a obvykle vznese připomínky. Firma je musí zapracovat, tedy buď vysvětlit, co není jasné, nebo dokumentaci doplní. 
Když referenční stát řekne ano, pak mají ještě ostatní státy uvedené v žádosti (tedy jejich národní autority) právo vyjádřit se za předpokladu, že by teoreticky mohlo být ohroženo zdraví jejich občanů. Když jsou jejich připomínky vyřízeny, vydá se povolení k prodeji dotyčných léčiv. 
„Mnohdy je to otázka taktiky, jak novou registraci stavět. Můžete se cíleně připravit na víc, ale dáte jen základní složku informací, s tím, že čekáte, co namítnou a pak to vytáhnete ze šuplíku,“ líčí strategické varianty inženýr Jaroslav Píš. 
„Pak se vyskytují dotazy, které v zásadě nejsou komplikované, ale vyžadují udělat nějakou novou časově i finančně náročnou studii. Může se to týkat například genotoxických nečistot. Typická čistota léčivé látky se blíží sto procentům. Běžně se stanovuje na chromatografu a je zvykem, že pokud chromatogram ukáže nečistotu s obsahem větším, než jedna desetina procenta, pak musíte vědět, oč se jedná – a tu látku identifikovat. My jsme měli jeden případ, kdy jsme se rozhodovali mezi dvěma syntetickými cestami. Obě vedly k jedné aktivní substanci, ale jednu jsme vyloučili, protože tam byla nějaká deaminace, vedlejším produktem mohly být nitrosaminy, které by mohly fungovat jako toxická nečistota. Když jsme uvažovali, že se autority začnou zajímat, na jaké úrovni se to dá stanovit, tak jsme došli k 10-6.  A to už by byl problém najít i analytickou metodu, která na takhle nízké úrovni dokáže látky stanovit. Přitom když si koupíte nějakou uzeninu, tak v ní budou tyhle látky na podstatně vyšších úrovních. Jenže farmaceutický průmysl je velmi ostře sledovaný jak z hlediska státní autority, tak veřejnosti.“ 
Sledovaný je, což je v pořádku, ale jsou opravdu přístupy národních autorit tak čisté, nebo také hájí zájmy svých farmaceutických firem a nerady si pouštějí cizí? „Obecně se to traduje a skoro bych řekl, že je to pravda. Firmy, které vyrábějí originální léky, investují obrovské prostředky do výzkumu, to je fakt. A zároveň staví laťky farmaceutického průmyslu hodně vysoko. I třeba proto, aby znemožnily generickým firmám vstup na trh. Obě strany využívají na maximum možností, které jim dává patentové právo. Originální firmy si kromě jiného patentují lékovou formu.  Po dobu platnosti patentu ji změní, novou lékovou formu opět patentují a přesvědčí všechny uživatele, že nová forma má nějaké výhody. Tím si prodlouží celkovou dobu patentové ochrany. 
 Prostě snaží se, seč jim patentové právo umožní, využít exkluzivní postavení na trhu. Zatímco generické firmy se snaží, co jim tohle právo umožní, se do toho co nejdříve dostat, aby z obratů něco měly. Výhodou pro koncového zákazníka je snížení ceny. Ale ve hře jsou silné ekonomické zájmy.  A v EU určitě patriotismus v tomto směru panuje,“ uvažuje inženýr Píš.

Patří budoucnost bioléčivům? 
Otevřela se před ním také nová oblast – bioléčiva, která se postupně stávají pro firmu strategickým směrem. „U těchto látek se terminologie originální léčivo a generické léčivo trochu stírá. Druhý nebo třetí výrobce musí splnit pro uvedení na trh prakticky stejné podmínky jako výrobce originálního léčiva,“ vysvětluje inženýr Píš. „Tomu, co jsme dělali dosud, se říká „malé molekuly“, molekulová hmotnost kolem 500 jednotek, což jsou molekuly syntetizované a dělá je organická chemie. Zdá se, že v posledním desetiletí v porovnání s minulými lety přísun nových molekul, které by měly nějaký terapeutický účinek, jakoby klesá. Biomolekuly často připravují buňky samy, je to úplně jiný způsob, tedy látky připravené upraveným přírodním procesem. Je to nový směr, zatím se vývoj dělá hlavně v Holandsku, ale už se hovoří o tom, že bychom letos mohli udělat první registraci.“

Život přináší leccos 
Vrtá mi hlavou otázka, zda může člověka nasměrovaného na akademickou dráhu uspokojit práce v podstatě v terénu, byť spojená s vědeckou prací v laboratoři. „Uspokojuje,“ odpovídá bez váhání inženýr Píš. „Velké plus je především to, že tady na vlastní oči a bezprostředně vidíte výsledek své práce. Dotáhnete to někam do stádia výroby a vidíte, že vaše práce přináší do firmy peníze. A navíc cyklus je podstatně kratší než v akademické sféře, kde děláte zajímavé věci, to ano, ale někdy vám chybí praktický výsledek – k čemu je to dobré. Tady máte bezprostřední odměnu – vidíte, jak to dopadne. A i když je to práce pod časovým tlakem, je v tom hodně věcí, které můžete aplikovat právě z akademického výzkumu. Prioritní je samozřejmě to, že projekt musíte (!) ukončit v určitém termínu, ten je rozhodující. Pokud to dokončíte o tři měsíce později, můžete projekt odepsat. Kdo přijde na trh později, má prostě smůlu. A i když to je rozhodující, tak v daném časovém úseku můžete dělat to, co bych nazval slušnou vědou,“ vyznává se ze svých pocitů současný vedoucí pražské pobočky, dříve její vedoucí výzkumu a vývoje. 
„Já jsem ve firmě hodně investoval, jak času, tak energie. I to mě u ní drží, protože není špatný pocit, když vidíte, že něco, co člověk budoval, se má k světu. Samozřejmě, že vítám nové příležitosti, aby se z práce nestala rutina.“ Ta trochu hrozila, když byl po zavedení nových technologií v Blansku najednou klid, všechno šlapalo, jak má. Jenže dnes má firma závody například v Argentině nebo spolupracuje s výrobci v Indii. „I tam jsme byli zavádět výrobu. V Argentině je v podstatě evropská kultura, ale v novém prostředí je to pro člověka přeci jen výzva. V Indii to byla naopak naprosto odlišná kultura, a to je ještě zajímavější. Po letech u firmy to člověka vytrhne ze stereotypu – děláte v podstatě stejnou práci, ale s naprosto jinými lidmi. Indické partnery jsem znal jenom z telefonu, mluvil jsem s nimi dvakrát nebo třikrát. A najednou máte termín a do dvou týdnů s nimi musíte rozjet výrobu. Nevíte, jaké tam panují vztahy, musíte zjistit, co máte s kým řešit, každá firma má nejen formální, ale také neformální strukturu a máte krátký čas na řešení vznikajících problémů. To je zajímavá situace.“

Srovnání vyznívá skvěle 
Při cestách po světě má člověk také možnost srovnávat své znalosti, schopnosti, ale i způsob vzdělání, které jsou v tomto oboru někdy velmi odlišné. „Kolegové z Holandska velmi oceňují náš systém výchovy odborníků. U nás v provozech byly vždycky pozice technologů, tedy lidí, kteří znali jak zařízení, tak chemii. Takhle to ale v mnoha zemích vůbec není. Často se setkávám s tím, že někam přijedu a jakoby nemám partnera, s nímž bych měl věci řešit. Na mnoha místech existuje pozice vedoucího výroby, což je administrativní funkce. On sleduje suroviny i to, aby měl lidi na směně, ale když s ním člověk řeší technologický problém, vidí, že to není ono. Pak jsou tam lidé, kteří dělají výzkum a vývoj, což jsou syntetičtí chemici, s nimi proberete všechno o chemii. Jenže tam chybí náš článek – člověk, který by kombinoval obě tyto znalosti dohromady – zařízení i chemii,“ oceňuje úroveň vzdělání, které mu vysoká škola dala, inženýr Píš. 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 863 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/pis [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [864] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Mojmír Mocek [seo_title] => Ing. Mojmír Mocek [seo_desc] => Ing. Mojmír Mocek [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

A pořád nahoru

„Příprava pod tlakem, která na té škole byla, představovala propracovaný systém. Ti, kteří ho akceptovali a byli ochotni podstoupit náročnost školy a měli také schopnost analyticky myslet, byli připraveni vnímat souvislosti a přijmout to, co přicházelo po roce 1989 ze zahraničí. Mnozí jsme se potkali v letech 1992-93, kdy sem začaly přicházet první velké firmy – a narážely na určitá specifika východního bloku. Řada z nich si vybrala právě lidi z naší školy; velmi dobře se u nich uchytili, což jistě svědčí o kvalitě školní přípravy,“ říká na úvod našeho rozhovoru generální ředitel společnosti Trumf International s.r.o. Ing. Mojmír Mocek ve své nevelké kanceláři v Dolním Újezdu kousek od Olomouce. Na rozdíl od ostatních prostor firmy tu tak silně jako jinde nevoní ani pepř, oregano, česnek či paprika. Firma se totiž specializuje na výrobu kořenících směsí pro velkoodběratele.

[ikona] => [obrazek] => mojmir_mocek_web.jpg [obsah] =>

„Jazyková bariéra však zabránila mnoha schopným, a možná velmi schopným lidem, aby pracovali pro tyto společnosti. Výuka jazyků byla za našich časů slabinou školy. Druhá věc – nezřídka jsme nevnímali například ekonomiku jako důležitý předmět a dívat se na ni blíž jsme začali až právě u zahraničních firem. Když to řeknu zase z pohledu chemie – rovnice má nějakou vlastnost i průběh, ale každá má svou ekonomiku, aby to „má dáti“ a „dal“ fungovalo. Byli jsme schopni pochopit problémy z pohledu chemického, ale osobně jsem hodně podcenil tu ‚komunistickou‘ ekonomii; přitom řada věcí je bez problémů přenositelná do současné, ať je to z pohledu šetření, práce s náklady, práce s dalšími informacemi atd. Nevím, zda by se studium mělo doplnit, ale spíš by bylo třeba vysvětlit určitou souvztažnost mezi tím, co se učí, a mezi tím, že to je klíčový doplněk. Nejsme ekonomická škola, určitě si nemyslím, že by program měl být zásadně doplněn, ale zdůrazněna souvztažnost, propojenost těchto věcí,“ zamýšlí se generální ředitel.
Na střední mlékařské škole v Kroměříži váhal mezi brněnskou veterinou a pražskou VŠCHT. Nakonec zvítězilo mléko před masem. Nedokázal si prostě představit, že by zvířata zabíjel a porcoval, nebo tomu jenom přihlížel…  
„Zažil jsem na VŠCHT Praha ještě profesora Pokorného, Davídka a další hodně schopné lidi, kteří byli pojmem pro školu a dávali jí určité renomé. V té době tam například jako velmi zkušená asistentka pracovala dnešní paní profesorka Jana Hajšlová.“ Končil v roce 1991, i když začínal v roce 1986. „Po revoluci jsem na půl roku přerušil, potřeboval jsem si ujasnit určité věci, tak jsem pracoval v mlékárně Kunín jako dělník. Po půl roce jsem se vrátil a dokončil školu,“ usmívá se dnes při vzpomínce na jednu životní etapu.
Čerstvý doktorand – po skončení školy byl přijat na další studium -  ucítil volání nikoliv dálek, ale praxe. Neodolal, když zjistil, že Pragolaktos, tehdy největší a nejmodernější československá mlékárna, shání hlavního technologa. Šel a vyhrál, byl přijat. 
„Myslím si, že mnozí absolventi, když dostanou diplom, jsou velice ambiciózní a sebevědomí. Jsou přesvědčeni, že spolkli všechnu moudrost světa a mají tendenci se podle toho chovat. Chybí jim určitá pokora k lidem, kteří už mají něco za sebou, a já jsem se choval podobně. Během těch dvou let jsem měl štěstí na Ing. Benešovou, která ze mne byla hodně nešťastná, avšak moc mi v tom dozrávání pomohla. Po dvou letech mi nabídli pozici vedoucího výroby mražených smetanových krémů. Převzal jsem tam řízení asi 80 lidí a po odchodu mého kolegy z druhého křídla mlékárny jsem se stal vedoucím provozu i tohoto úseku s asi 250 lidmi.  Osud mlékárny se šmodrchal, bohužel skončila v českých rukách a já se rozhodl odejít,“ vrací se ke svým manažerským začátkům Mojmír Mocek.
Po tříměsíčním „mezipřistání“ ve firmě Douwe Egberts vyhrál konkurz u americké firmy CPC Foods. Vlastnila řadu obchodních značek jako je Knorr a Hellmann‘s a měla výrobu v Zábřehu na Moravě. Pro ambiciózního člověka jako Mojmír Mocek v podstatě nebylo co řešit, rozhodl se odejít z Prahy a stát se ředitelem závodu. „Bylo mi 29 let a při jednom pracovním pohovoru ve Švýcarsku mi řekli, že je sice fajn, že mám nějakou odbornou znalost z potravinářského oboru, ale nemám tu manažerskou zralost a zkušenost. Takže mi přidělili na rok a půl tzv. mentora. Byl to velice zkušený člověk z Irska. Pracoval na pozici jakoby ředitele závodu a já za ním na pozici vedoucího výroby Knorr. Celou dobu mě zaškoloval do své práce, ukazoval mi, co všechno dělá ředitel závodu a potom, když po roce a půl řekl – ano, ten člověk je připraven, se to otočilo a ředitelem jsem se stal já.“
Možná by někdo nechtěl být druhý, když počítal s čelní pozicí. Ale nakonec se ukázalo, že firemní systém byl nesmírně obohacující. „Jako druhý má člověk čas přemýšlet, proč ten nad ním něco dělá tak, jak to dělá. Jemu bylo 55 let, pracoval pro jednu z největších společností na světě, dělal také pro firmu Matsushita, i pro firmu, která patřila k největším zpracovatelům diamantů na světě, měl v hlavě uloženo a v životě vyzkoušeno spoustu systémů řízení, takže můj prostor, že bych dělal něco jinak, byl velmi malý. Mohl jsem se naučit něco, co vysoké školy tady v té době neučily. Získal jsem tu zmíněnou pokoru. Někdy je pokora zrazující v tom, že zdánlivě člověk může vypadat, jako když nemá dostatečné sebevědomí. Právě tím, že si uvědomuje řadu jiných souvislostí, chová se s určitým odstupem, zdrženlivostí. Přeci jenom to bylo období 1995-2003, kdy se prosazovali takoví ti střelci, řezníci, kteří se s ničím nemazali. A Michael Cahill, můj mentor, byť měl určitou pokoru, tak ve svém věku byl velice rázný a velice razantní v řadě změn a kroků. V Zábřehu pracovalo 250 lidí. Cíl byl to stáhnout na 150-160. Představte si propustit 80-90 lidí v regionu, kde už tehdy byla 12procentní nezaměstnanost. Víte, že když někoho propustíte, bude po určitou dobu bez slušnějšího sociálního zázemí. Bude pobírat podporu v nezaměstnanosti, která stěží pokryje chod rodiny, kterou má.  Bylo pro mě velice složité od těchto pocitů se oprostit. Najít kompromis mezi pokorou a sebevědomím, dělat změny. To je život, na to vás žádná škola nepřipraví. Až v průběhu let hledáte kompromis mezi určitou dávkou pokory a tím, aby člověk nebyl brán jako měkký manažer,“ zamýšlí se nad méně příjemnými stránkami života ředitele Mojmír Mocek.
I v téhle firmě došlo časem k určitým personálním změnám a Mojmír Mocek začal hledat štěstí jinde. A nabídli mu místo ředitele závodu firmy Yoplait. Dodnes tvrdí, že to byla největší manažerská a ekonomická škola. Nepředpokládal, jaký šok ho čeká. „Řada věcí se dělala ‚českým‘ způsobem. Lidé svačili u pásu, na sobě nějaký oděv z domácnosti, takové ty propínací silonové zástěrošaty… Přišel jsem z prostředí, kde mi standardy vypálili do hlavy a já si osvojil globální pohled. Člověk ví, že když se udělá průšvih i v malé zemi jako je ČR se značkou Hellmann‘s nebo Knorr, tak to jde do celého světa. To se nezastaví v hranicích Česka nebo Československa. Globální značka je vystavena riziku hrozby snížení prodejů napříč světem. V Austrálii nebo v Irsku se před lety objevily střepy v majonéze. Několik spotřebitelů se poranilo, dokonce dítě. Zpráva se rozletěla do světa a prakticky všude zaznamenali tu větší, tu menší poklesy prodeje. A když vám někdo vypálí zodpovědnost přístupu ke kvalitě, ke všem nastaveným systémům a standardům, a najednou přijdete do prostředí, kde je to úplně někde jinde, je to šok.“
Měl dvě možnosti – buď utéct, protože tohle dávat dohromady nepůjde ze dne na den a bude to stát neskutečné množství energie, nebo zůstat a jak sám říká „postavit si pomník“. Samozřejmě že se rozhodl pro druhou možnost.  I když v té době začal přemýšlet, kolik mu zbývá do důchodu. A taky už věděl, že za všechno se platí; rozpadlé manželství – i to byla daň, kterou zaplatil za nepočítané hodiny v zaměstnání. Měl za sebou zhruba deset let vyčerpávající práce a před sebou novou situaci, která nevypadala nejlíp.
„Když pracujete 10 až 12 hodin denně s obrovským nasazením, potřebujete vidět také výsledky. Jsou změny, které jsou transparentní během týdne, dne, hodiny, můžete si na ně sáhnout. Ale jiné trvají měsíce, nechci říct až roky. Tohle byl běh na dlouhou trať. Změnit myšlení lidí, jejich přístup, znamenalo povídání si s nimi, vysvětlování, učení, vložil jsem obrovskou energii do procesu změny.“
Vydržel to pět let, pak si potřeboval, jak říká, odpočinout. Zakotvil na rok v u francouzské firmy Fromagerie Bell jako ředitel závodu Želetava.  Na rozdíl od obecného povědomí nedá na pracovitost Francouzů dopustit. „Co vnímám jako velký hendikep Čechů vůči francouzským firmám, je neznalost francouzštiny. Francouzi, byť na manažerských pozicích komunikují v angličtině, tak když s nimi sedíte u večeře, dají vám pět minut, kdy se zdvořilostně zeptají na počasí, na rodinu, jak se máte a pak budou pokračovat jenom ve francouzštině. Já beru Želetavu jako místo, kde se během tří čtyř měsíců podařilo s týmem lidí doladit veškeré důležité věci, které byly z mého pohledu nutné nastavit, a bylo svým způsobem hotovo. Nechci říct, že jsem neměl do čeho šťouchnout, ale  - říkal jsem si, že kdyby mi bylo 55 let, tak bych lepší trafiku nenašel. Byla to velice příjemná práce, výborné zázemí, příjemní a pracovití lidé, ale hodně věcí bylo uděláno a co mi zbylo, tak to bylo skutečně jen dolaďování systému. Takže jsem měl  čas učit se francouzštinu. Želetavu beru spíš jako jazykový kurz.“
Trumf International spojuje, jak sám Mojmír Mocek říká, obé – je to velmi manažersky vypjatý post i jazykový kurz. „Je to velké vypětí. Krize nás donutila opravdu hodně pracovat s ekonomikou firmy. Změny směřovaly  na standardizaci procesů, ekonomických ukazatelů, pravidel a celého systému. Náš trh je samozřejmě naše republika, ale i Rumunsko, Maďarsko, Srbsko, Slovensko, Polsko, Německo, USA, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bělorusko, Moldávie, Ukrajina, Rusko, Kazachstán, Kirgízie, Arménie. Máme přímé zastoupení nebo vlastníme dceřinky v Rumunsku, Maďarsku, na Ukrajině, v Bělorusku a Rusku. V ostatních zemích, které jsem jmenoval, máme obchodní kontakty nebo dealery, kteří tam prodávají naše produkty. V počátku jsem měl vytvořit určitou strukturu firmy, která by mnohem cíleněji řídila aktivitu směrem k těmto zemím. To se povedlo. Druhý krok, který byl vyvolán právě krizí, směřuje k zachování profitability a rentability. A to samozřejmě znamená jít do obrovských detailů v ekonomice: jak se pracuje s náklady, jak jsou plánované obchody, jak vypadá business plán, finanční a investiční plán… Zrovna před dvěma dny jsme dokončovali business plán, finanční plán a investiční plán poboček. Omezujeme výrazným způsobem cestování, snažíme se využívat video a skype konferenci, propojujeme se z mnoha míst Evropy. Třeba čtyři hodiny probíráme detailně business plán, díváme se na potenciál země, zákazníků, na kupní sílu, ekonomickou sílu země, jak se chovají měnové kurzy...“
A co studium jazyka? „Hodně používám ruštinu a není jednoduché se k ní vracet. Majitelé firmy Trumf mě požádali, abych na pobočce v Moskvě strávil půl roku. Byl to velice zajímavý a náročný čas, dopoledne x hodin člověk mluvil rusky, odpoledne x hodin anglicky, takže to byl skvělý trénink i po této stránce. 
Pokud mohu říct a vracím se zpátky k té pokoře – jsem vděčný za všechno, čeho se mi dostalo, za všechny lidi, které jsem potkal. Protože ať byla některá setkání složitá a nepříjemná, tak každé po čase přineslo ovoce v podobě poznání. Byl jsem pak připraven na řadu dalších setkání. Takže ať jsou věci dobré nebo špatné, až v čase se vždycky ukáže, jakou mají svoji přidanou hodnotu,“ uzavírá generální ředitel.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 864 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/mocek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [865] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Vladimír Kučera [seo_title] => Ing. Vladimír Kučera [seo_desc] => Ing. Vladimír Kučera [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Koroze s masarykovským šarmem

Inženýr Vladimír Kučera (*1936) patří k mužům, kteří svým charismatem působí, ať mají na sobě sportovní bundu nebo bílý plášť. Málokdy máme dnes možnost setkat se s člověkem, z něhož noblesa i síla osobnosti v tom nejčistším smyslu slova takhle vyzařují. Syn tajemníka prvního i druhého českého prezidenta a předválečného velvyslance ve Švédsku svůj život věnoval, jak jeho žena v žertu říká, rezavým plechům, odborníci samozřejmě upřesní - korozi. Je – jak jinak - absolventem VŠCHT Praha a světově uznávaným odborníkem právě v tomto oboru. Rozhovor nám poskytl při nedávné návštěvě školy.

 

[ikona] => [obrazek] => vladimir_kucera_web.jpg [obsah] =>

Pocházíte z rodiny, kde tatínek byl právník a diplomat a maminka architektka. Chemie byla vaším snem od časného mládí?
Já jsem k technice neinklinoval. Když jsem v roce 1955 končil gymnázium, byl bych býval šel na něco takového jako práva, ale to bylo v té době absolutně nemyslitelné. Jednak by mě tam nevzali, ale i kdyby mě nakrásně vzali, tak pomyšlení být právník a muset sloužit komunistické moci, to ne. Takže jsem uvažoval o něčem neutrálnějším, o nějakém technickém oboru. Měli jsme na gymnáziu profesora chemie, velmi zajímavého člověka, a já si tak říkal, že chemie – to by mohlo být něco pro mne. Nikdy jsem nebyl nějaký matematický génius a zdálo se mi, že tady matematiky zase tolik není. Už od začátku mě nadchl kov, připadal mi velice tajemný. Když jsme byli na první praxi na Kladně v ocelárnách, poprvé jsem viděl, jak se žhavý kov odlévá; je to opravdu nesmírně působivé.

Neměl jste problém sehnat po úspěšném absolutoriu práci?
Pracoval jsem na katedře už v průběhu studia jako pomocná vědecká síla, diplomku jsem psal také na téma koroze a tím směrem jsem chtěl jít. Na škole zůstat tehdy nešlo, tak jsem mířil do výzkumu. Jenže ať jsem vešel do jakéhokoli výzkumného ústavu, když zjistili můj rodinný původ, poděkovali mi. Absolvoval jsem asi šest pokusů a už jsem byl nešťastný a nevěděl, co dál. Kupodivu, nakonec jsem v Třídě politických vězňů doslova „zakopl“ o Ústav pro technické a ekonomické informace a rozhodl se to zkusit. Pamatuji si na pohovor před jejich snad stranickým výborem, kde se mě taky ptali, jak se liší mé politické názory od názorů mého otce. Já jsem jim řekl: „Budete se divit, ale ony se moc neliší, protože on byl Masarykův tajemník a Masaryk byl člověk s pokrokovým sociálním cítěním.“ Štěstím bylo, že tam sedělo pár lidí, kteří byli za války v Londýně, a tak mě vzali. Tím pádem jsem se kádrově povznesl, protože všichni říkali, že když mě vzali do UTEINu, tak musím být jejich člověk.

Hovoříme o vašem otci, vraťme se tedy k době vašeho dětství, které zřejmě mělo rozhodující vliv na váš další osud. Jak jste se dostal do Švédska a co si z té doby pamatujete?
Otec pracoval jako Masarykův a pak Benešův tajemník a v roce 1937 byl jmenován vyslancem ve Stockholmu. Z vyprávění vím, že mě tam vezli v košíku, byly mi teprve tři měsíce, a strávil jsem tam prvních skoro devět let života. Když 15. března vznikl protektorát, tak najednou ze dne na den ambasáda přestala fungovat. My jsme se odmítli vrátit domů, Němci rodiče odsoudili (jako potom komunisté nás), sebrali jim majetek, jak se to dělá… Otec byl právník, žádný obchodník, ale známí se mu snažili pomoci, takže měl ze začátku importní firmu. Období od března do září, kdy  Němci napadli Polsko a začala válka, bylo velmi těžké. Němci pak obsadili Dánsko, Norsko a nevědělo se, co dál. Měli jsme příslib, že kdyby šli i do Švédska,  mohli bychom odjet do Londýna, nálady ve Švédsku byly velmi opatrné, řekl bych až proněmecké. Moje maminka byla  známá architektka, jedna z prvních žen, která tento obor v roce 1924 na UMPRUM vystudovala. Začala pracovat, pomáhala živit rodinu. V roce 1943 jsem začal chodit do normální švédské školy a v roce 1944 maminka umřela na rakovinu. Pamatuji se na návrat do Prahy po válce, na letišti nás vítali rodinní přátelé, pozdravil jsem se s babičkou a s dědečkem a opodál stáli dva kluci. Ve Švédsku bylo dříve zvykem, že když se podala ruka, tak se člověk trochu uklonil. Tak jsem jim podal ruku, uklonil jsem se a oni se mohli potrhat smíchy. Jeden z nich byl Honza Kaplický, budoucí světoznámý architekt, oni bydleli na Ořechovce, ve stejné ulici jako my a rodiče byli blízcí přátelé.

Vraťme se k vaší profesní dráze. Vy jste se nakonec z UTEINu do školy vrátil…
Pan profesor Koritta, šéf katedry, se mě někdy koncem roku 1962 zeptal, zda bych neměl zájem o místo aspiranta. To se politické poměry začaly trochu uvolňovat a já jsem  samozřejmě zájem měl, šlo jen o to, aby mě z ústavu pustili. Ale tam byli celkem lidé i ředitel také dobří a pan profesor to vyjednal. V březnu 1963 jsem začal tady aspiranturu a její téma bylo dané – koroze.  A už mi pak zůstala celý život.

A pak se poprvé spojily vaše dvě dráhy – švédská a korozní…
Život někdy ovlivní neuvěřitelné náhody. V létě v roce 1964 profesor Eketorp, metalurg  ze stockholmské techniky, podnikl studijní cestu po východní Evropě. Profesor Koritta, který byl tehdy už rektorem, mi ho dal na starost. Švédský profesor se svou paní a dětmi i jejich kamarády, s nimiž cestovali, byli nesmírně překvapeni, že tady narazili na někoho, kdo mluví švédsky. Na konci pobytu se pan profesor zeptal, jestli by pro mne něco mohl udělat. Věděl jsem, že vůbec v podstatě nepřichází v úvahu se normálně do Švédska podívat, tak jsem řekl, že by bylo úžasné, kdybych  tam  mohl vyjet na stáž. A on že uvidí, co bude moci udělat. Někdy v zimě, k Vánocům jsem dostal dopis od profesora Wranglena, což byl kolega toho mého letního známého a odborník přes korozi na technice. Vlastně mě jen požádal, abych o sobě něco napsal. Tak jsme si začali psát a on mě pozval, až aspiranturu dodělám, abych k nim přijel jako asistent na stáž. To bylo v tu dobu naprosto úžasné. Přes různé překážky, i přes to, že mé paní pas nedali, nechali ji tu jako rukojmí, jsem nakonec odjel.

A ve Švédsku jste mohl srovnávat. Co vás překvapilo?
Strávil jsem tam něco přes rok, bylo to nesmírně zajímavé. Člověk tady žil a nevěděl, jak je na tom VŠCHT i celé naše školství ve srovnání se světem, jakou máme úroveň. Říkal si, že tam to bude úplně „jiné kafe“ a my že třeba jsme jako nějaká průmyslovka. Mohl jsem sledovat doktorandy, kteří seděli se mnou, i studenty. Brzy bylo jasné, že toho neumějí nějak víc, než my jsme uměli odsud. Byli v některých směrech praktičtější, ale třeba v mé korozi to bylo naprosto srovnatelné, dokonce jsem je mohl učit. Naše sebevědomí odsud bylo prostě nízké. Z  jejich studentů, zvláště metalurgů se tradičně stávali kapitáni švédského průmyslu – měli přirozené sebevědomí. To bylo naprosto jiné než tady.

Ale vy jste se po roce vrátil do reality…
Ano, pokračoval jsem na VŠCHT jako vědecký pracovník. V létě 1968 jsme s kolegou a manželkami vyrazili na cestu po Francii a Švýcarsku. Ráno 21. srpna jsme měli z Ženevy pokračovat vlakem do Prahy – na nádraží jsme se dozvěděli, že přišli Rusové...  Váhali jsme, zda se vrátit, či zůstat, nakonec jsme se po pěti týdnech rozhodli pro návrat, doufali jsme, že nebude tak zle. Měl jsem ještě přednášet v Kodani , a tam jsem se setkal s ředitelem Korozního institutu ze Stockholmu. Ptal se mě, co budu dělat. Odpověděl jsem, že se vracíme zpátky. Půjčil mi skládací psací stroj s tím, abych mu o sobě něco napsal, a prý se uvidí, zda by něco nešlo udělat… 
Situace tady se zhoršovala.  A najednou jsem od něj dostal velice oficiální dopis – nabídku, abych tam přijel na rok.  Pan profesor Koritta se na to ze začátku moc netvářil, říkal, že jsem sotva ze Švédska přijel a už bych chtěl zase jet pryč… Nakonec se mu to rozleželo, mávl rukou a řekl: „Tak jeďte.“  Odjížděli jsme v květnu 1970.

Jenže i rok stáže skončil a bylo třeba se rozhodnout – vrátit se nebo zůstat…
Rok jsme se ženou přemýšleli, zda se vrátit nebo ne. Přes své kontakty jsem se já i ústav snažili pobyt prodloužit, nepodařilo se. Nakonec nám z velvyslanectví vzkázali, abychom do tří dnů ukončili pobyt a odjeli. Usmlouval jsem to na týden. Byl to ale velmi vypjatý týden na rozmyšlenou. Každý den jsme se rozhodli jinak. Jeden den pro návrat, druhý zůstat a tak to šlo stále dokola. Pak jsem dostal od kolegů dárky na rozloučenou, už byl pátek, předali jsme byt, kufry už byly sbalené, jen je odnést do auta. Zašli jsme ještě na oběd do místní restaurace. A tam jsme se nakonec rozhodli, že zůstaneme. Zatelefonoval jsem do práce, řekli mi, ať zase v pondělí normálně přijdu a do toho bytu se můžu nastěhovat zpátky…

A tím začala vaše korozní evropská kariéra?
V ústavu se začala budovat laboratoř, bylo nás tam pár. Sedmdesátá léta ve Švédsku byla zlatý věk pro výzkum. V roce 1976 šel ředitel, který mě tam před lety pozval, do penze, šéf laboratoře šel na jeho místo a já jsem se stal šéfem výzkumné části. Byla to moc zajímavá doba, což je obvykle vždycky, když se něco buduje.  Pak začala mezinárodní spolupráce, která se hodně podporovala. Byla mi blízká i proto, že jedna z věcí, kterou jsem se hodně zabýval, byla atmosférická koroze, jeden ze dvou hlavních směrů, s nimiž jsme začínali. Tam se mezinárodní spolupráce přímo nabízí. Vzduch jde přes hranice, záleží na vlivech klimatu a širší pohled na celý problém je velice důležitý. Když se objevily kyselé deště, exhalace síry, do tohoto výzkumu jsme se velice brzy zapojili. Začátkem 70. let se ve Švédsku začalo s národní studií na tohle téma a jako specialista přes materiály jsem tam byl já. Spolu s odborníky přes lesní i vodní hospodářství, ekonomy, lékaře jsme se snažili o celkový pohled na celý problém. Potom jsem začal jezdit do Ženevy na zasedání Evropské hospodářské komise při OSN, tam se postupně vytvořily mezinárodní projekty a jeden z nich na materiály. My jsme to organizovali a já jsem byl vlastně předsedou. Když Švédsko vstoupilo do EU, koordinovali jsme řadu evropských projektů zaměřených na vliv nečistot v ovzduší na materiály včetně kulturních památek.

Nikdy jsem z ústavu neodešel. I když jsem měl různé příležitosti a možnosti, strávil jsem tam tři desetiletí. Ono je totiž také někdy potřeba, aby lidé zůstávali, aby byla určitá kontinuita, jež stojí právě na lidech, kteří to znají.  Někdy toho samozřejmě můžete litovat, protože víte, že ať člověk přijde kamkoliv, všude se něco přiučí. I po té lidské stránce. Když mi bylo 65 a šel jsem do penze, měl jsem rozděláných několik bruselských projektů, a jako konzultant jsem tam strávil příjemná léta a jsem tam činný dodnes. Začátkem března odjíždím do Singapuru pomoci jednomu výzkumnému ústavu rozjet korozní laboratoř.  Člověk cítí, že ještě k něčemu je.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 865 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kucera [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [866] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc. [seo_desc] => Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

S předsedou Akademie věd o slivovici i české vědě

Profesor Jiří Drahoš, předseda Akademie věd, je dalším absolventem VŠCHT Praha, který stanul v čele této instituce. Na cestě mladých lidí ke studiu chemie a technických oborů obecně vyzdvihuje velkou roli učitelů na střední i na základní škole. Leč jeho cesta k chemii nebyla zdaleka tak přímočará, jak by se na první pohled mohlo zdát.

[ikona] => [obrazek] => Jiri_Drahos_web.jpg [obsah] =>
Pane profesore, kdy se z vás stal fanatický chemik?

Fanatický chemik jsem nikdy nebyl. Já jsem vlastně váhal, zda jít studovat srovnávací literaturu v kombinaci čeština-ruština na filozofické fakultě, trubku na konzervatoři nebo chemii. Nakonec jsem vyslyšel svoji ruštinářku, která mě přesvědčila, že je lepší studovat chemii (mimochodem, tu mě učil její manžel) a mít jazyky jako koníčka. Takže to nebyla přímočará cesta, ale chemie mě bavila už na střední škole. Měl jsem samozřejmě krabici Mladého chemika, či jak se to jmenovalo, a občas mamince poleptal komodu nějakou tekutinou; dělal jsem také chemické olympiády. Někteří moji spolužáci z gymnázia, kteří zamířili do Pardubic, byli opravdoví chemici, bouchačky, pořád nějaké experimenty, to já vážně ne.

Co vás na chemii tolik bavilo?
Je to předmět, který kombinuje experiment a teorii, to se mi líbilo. Je to také disciplína, která má logiku – vezměte si bezvadné Votočkovo názvosloví – ný, - natý, -itý, -ičitý… Není to jenom „šprtárna“. Nikdy jsem neměl a nemám nic proti biologii, ale přišlo mi, že v předmětech jako botanika a biologie se člověk musí hlavně „navrčet“ příslušný počet stránek. Ve srovnání s tím je chemie ztělesněná logika. To je jeden aspekt, který se mi samozřejmě líbil, i když jsem si to pro sebe takhle neanalyzoval. A druhý aspekt – její experimentální stránka. Člověk něco slévá, titruje, měří… Ale jak říkám, tehdy jsem to asi takhle nerozebíral, chemie mě prostě bavila.
A to vás nepustilo ani během studia, nebylo nic, co by vás nebavilo…
Byly předměty, které mě bavily výrazně méně, třeba strojnictví nebo elektrotechnika. Říkal jsem si – proč se mám učit takové věci, když nejsou pro chemii vůbec potřeba! Během studia na tehdejší fakultě anorganické chemie jsem dělal pomocnou vědeckou sílu nejdříve na katedře matematiky, pak na fyzikální chemii a tak jsem po třech letech základního studia, které bylo společné, šel na specializaci fyzikální chemie. Říkalo se o ní, že je to prestižní specializace, tak jsem se rozhodl, že půjdu na to nejzajímavější.

Takže jste od začátku předpokládal, že se vydáte spíš vědeckým směrem?
Ne úplně, zvažoval jsem i to, že bych se vrátil domů na Moravu, do Rožnova pod Radhoštěm, kde mi nabízeli nějakou výzkumnou pozici. Ale nakonec se jednalo spíše o místo poloprovozního inženýra než výzkumného pracovníka, tak jsem řekl, že ne. Moje úplně první místo bylo však na městské inspekci požární ochrany v Praze. Než jsem šel na vojnu, strávil jsem tam tři týdny a přičichl k typické kancelářské byrokracii. Každý, kdo si chtěl nechat přestavět komín, musel přinést žádost. A kolegové, místo aby je hned razítkovali, tak je vršili… Když jsem se ptal, proč tam nedají razítko ihned, odpověděli mi, že nemohou, že by si na to lidi zvykli…
No a během základní vojenské služby jsem udělal konkurz do Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV a od té doby jsem vlastně pořád v Akademii věd.

Jenže vy jste se na ústavu přeorientoval na jiný obor. Proč?
Nastoupil jsem do oddělení fyzikální chemie u profesora Hály a zabýval se rovnováhou kapalin a par za vysokých tlaků. To moje působení v ústavu se nazývalo studijní pobyt, protože bylo nutné zachovávat určité proporce mezi řádnými vědeckými aspiranty a ostatními zájemci o vědu. Ale nakonec i nám umožnili napsat a obhájit disertační práci. Obhajoval jsem v oboru fyzikální chemie a u pana profesora Hály bych byl velmi rád zůstal. Jenže na jeho oddělení byl personální stop stav, možná proto, že neměl tu správnou stranickou legitimaci, takže mě tam nemohl nechat. Ale řekl mi, že by bylo místo u Ing. Jana Čermáka, který v té době vedl na ústavu oddělení chemických reaktorů a přestup mi doporučil. Poslechl jsem ho a fyzikální chemii jsem bohužel postupně skoro zapomněl.

To vás to tak chytlo? Dnešní průměrný středoškolák si pod pojmem reaktor dokáže představit maximálně Temelín…
Byla to nutnost, musel jsem se prostě přeškolit na něco jiného. A když už jsem řekl ano, tak jsem to musel zvládnout. 
A k tomu chápání chemických reaktorů a inženýrství…  Snad každý ví, jak se pálí slivovice. A celý ten proces sestává z několika kroků. V prvním se švestky nahází do bečky a tam kvasí; z bečky se v podstatě stává fermentační reaktor, bioreaktor. Pak se používá důležitá jednotková operace – destilace, což je typická disciplína chemického inženýrství, stejně jako následné chlazení, ředění, míchání. Prostě výroba slivovice je krásný příklad aplikace chemického inženýrství.

Jak jste se nakonec ocitl ve vedení Akademie věd?
Nikdy jsem si samozřejmě nemyslel, že skončím na téhle židli. Asi málokdo vstupuje do ústavu Akademie věd nebo na vysokou školu a říká si: já budu předseda Akademie věd nebo já budu rektor. Do roku 1989 nebyla vůbec šance, že bych v ústavu dělal vedoucího oddělení nebo třeba jen skupiny. Nebyl jsem ve straně, a tak jsem se víceméně smířil s tím, že můžu dělat výzkum, zajímavou vědu, byť jako řadový vědec. Neměl jsem navíc problémy s publikováním, většinu článků jsem v té době posílal do zahraničních časopisů. Pak přišel rok 1989 a kolegové mě přesvědčili, abych kandidoval na funkci předsedy odborů.  Ty se totiž hned po 17. listopadu chápaly jako protiváha oficiálních ústavních struktur… Byl jsem zvolen, pak jsem se stal zástupcem ředitele ústavu, později jeho ředitelem. A těšil jsem se, že až s ředitelováním skončím, budu mít čas na doktorandy, experimenty, prostě na takovou vědečtější činnost. Jenže jsem zase podlehl přemlouvání kolegů, abych kandidoval do Akademické rady AV. Jako místopředseda Akademie jsem pracoval čtyři roky a pak jsem se s prominutím nechal „ukecat“, abych kandidoval na předsedu.

Přináší vám tahle administrativně-úřednická práce jako vědci uspokojení?
Upřímně řečeno, příchod do funkce jsem si představoval úplně jinak. Nastoupil jsem loni na jaře, po období relativně klidného předsedování kolegy Václava Pačese. Dělal jsem mu místopředsedu a vím, o čem mluvím. Najednou jsem ale nastoupil do vlaku, který se po kolejích řítil z kopce dolů. Viděl jsem snahu Akademii věd prakticky zlikvidovat tím, že jí během tří let bude zkrácen rozpočet na polovinu. Byl jsem jako v Jiříkově vidění, co se vlastně děje. S kolegy v Akademické radě i na ústavech jsme ale začali bojovat a nakonec jsme to – řekněme – ustáli. Ale rozhodně mi tato činnost uspokojení nepřinášela, protože byla vlastně zbytečná. Šlo přitom o odvrácení akce skupiny lidí, kteří většinou neměli a dodnes nemají vůbec žádnou představu, co je věda, co je vlastně základní a aplikovaný výzkum, jak funguje Akademie věd a jak vysoké školy. Usmysleli si v rámci jakési reformy výzkumu, což je takové prázdné slovo, které může znamenat cokoli, že nám prostě výrazně zkrátí rozpočet. Když jsem se ptal proč, jaký je za tím strategický záměr, jaký krok B bude následovat po tomto kroku A, nikdo nebyl schopen nic logického odpovědět. Nikdo neřešil, co se vlastně v takovém případě stane s lidmi v ústavech, co bude dál. Takže loňský rok byl velmi komplikovaný, ale myslím, že jsme to zvládli, což je zásluha nejenom má, ale i mých kolegů v akademické radě a řady lidí z ústavů AV i vysokých škol. Velmi razantně se za nás postavili, což mě samozřejmě těšilo. Ale já bych se radši věnoval Akademii věd jako takové, hodnocení ústavů, zlepšování kvality, a na to jsem prakticky neměl čas. Pořád jsem odrážel útoky z jedné, druhé nebo třetí strany.

Co myslíte, proč dnes nemají mladí lidé zájem věnovat se technickým vědám?
To je složitější otázka. Velkou roli hrají učitelé už na základní škole, ne až na střední. Když vás učí někdo a vy vidíte, že ho to moc nebaví, takže odučí a končí, to samozřejmě nikoho nenadchne. Na druhou stranu se před dvaceti lety objevily možnosti seriózního studia předmětů, které jsme do té doby považovali za, mírně řečeno, politicky problematické. Tyto disciplíny zažily obrovský boom a jsou dnes poměrně dobře placené. A vystudovat je není tak složité, jako vystudovat třeba VŠCHT či ČVUT, kde máte chemii, matematiku, fyziku, inženýrství, software, hardware…. Nemám nic proti dobrým právníkům, ekonomům nebo manažerům, ale myslím si, že vystudovat školu, jako je VŠCHT, bylo a je poměrně náročnější. Je tam jak teoretická, tak praktická část, laboratoře, řada lidí v nich byla prostě levá, a časem odešli.  Vždycky jsem říkal svým studentům a říkám to i mimo akademickou komunitu, že VŠCHT je nejuniverzálnější škola. Studenti dostanou dobré základy v chemii, matematice, fyzice, počítačích, každý absolvuje kurz chemického inženýrství. Já sám z něj nebyl nadšen, ale později jsem ocenil, že se naučíte počítat bilance. Bilance hmoty a bilance energie, to znamená, že něco do systému vteče, něco se v něm akumuluje nebo ztrácí a něco z něho vyteče, takhle funguje vlastně všechno. Problém je, že málokdo – vlastně jedině chemičtí inženýři  – vědí, jak to matematicky popsat a spočítat. VŠCHT je prostě jednou z nejkvalitnějších škol, ne proto, že jsem ji vystudoval, ale opravdu si myslím, že dává velmi široký a solidní základ. Po jejím absolvování pak můžete dělat skoro cokoliv.

Říkáte sám, že se otevřely nové školy, obory. Považujete jejich počet za přínos?
Myslím, že to množství vysokých škol je jednoznačné mínus, něco, co náš stát nezvládl. Vyplynulo to z jisté euforie – máme demokracii, každý má právo otevřít si vysokou školu, každý má právo akreditovat na této škole bakalářské, magisterské a pokud možno hned i doktorské studium. To byla zásadní chyba, myslím, že teď už to všichni vědí, vysokých škol je příliš mnoho, těch veřejných i soukromých. A co s tím? Akreditační komise sice školy prověřuje, ale ani komise to nemá jednoduché, většinou jsou ty školy propojeny s místní politikou či byznysem. Já bych podpořil to, o čem se už delší dobu mluví, že by mělo existovat několik typů škol. Každá škola nemůže dělat výzkum na nejvyšší úrovni, to prostě nejde, není to otázka demokracie, nebo toho, zda je škole v Praze či jinde. Měli bychom mít školy bakalářské nebo profesní, výzkumné… Soukromé školy – budiž. Když je někdo financuje, ať si určuje, co se tam má studovat. Ale ať si ty školy nehrají na to, že tam dělají vědu. V drtivé většině nedělají a nemohou dělat – kde by se najednou ti všichni vědci vzali?

Nedá mi to – podporujete placené školství?
Neměl jsem na to nikdy vyhraněný názor. Jako člověk, jehož dcery vystudovaly soukromou vysokou školu a já musel něco zaplatit, si nemyslím, že je to něco zásadně špatného. Pokud by školné bylo nastaveno rozumně a tak, že by se lišilo… Nevím například, proč zavádět školné na technických vysokých školách, kde je nedostatek zájemců, kam naopak potřebujeme lidi přitáhnout. Ale musí být vymyšlen určitý sociální systém, aby školu s vyšším školným mohl studovat i ten, jehož rodiče nejsou bůhví jak majetní. Na druhé straně, i za nás bylo studium pro rodiče nákladné, kolej sice nestála majlant, ale dohromady to bylo poměrně dost peněz. Dnes ale nejsem schopen odpovědět, jestli má být školné ve výši třeba 5 000 korun za semestr… Diferencoval bych a dal bych školám možnost nastavit třeba jen symbolické školné, pokud to uznají za vhodné. Ale mám pocit, že celá reforma terciárního vzdělávání se teď redukuje na jedinou věc, a tou je školné. Podle mého názoru je školné až to úplně poslední. Vznik výzkumných univerzit – to je mnohem důležitější!

Věda, výzkum – co dnešní absolventy vysoké školy inspiruje, aby šli touto cestou?
Věda je jeden z nejúžasnějších oborů, protože soutěžíte s celým světem. V každém podniku máte určitou hierarchii, v níž stoupáte, nakonec můžete skončit jako jeho generální ředitel. Ale je to stále v rámci jednoho podniku, byť třeba nadnárodního. Jakmile vstoupíte do vědy a berete ji opravdu vážně, nepoměřujete se jen svým sousedem v laboratoři nebo z jiné školy či ústavu. Musíte se dívat, co kdo publikuje venku, jaká je úroveň ve světě. Řekněte mi, kde tohle platí? To je věc, která mě na vědě fascinuje, je to mezinárodně velmi soutěživý obor.
I finanční zajištění je už vcelku slušné. Navíc, když se člověk dá na vědu, musí určitým bonusem ocenit i onu svobodu „podnikání“. Zvlášť pokud dělá v základním výzkumu, tedy v tom, co dělá vědu vědou, tam má vlastně absolutní svobodu. Pokud je mladý vědec opravdu schopný, může získávat určité finance z grantů, přednáší na konferencích po celém světě, je v kontaktu se spoustou lidí z oboru, to je úžasná záležitost.

Až tady skončíte, vrátíte se zpátky ke vědě, jde to vůbec?
Řeknu sebekriticky, že v mém případě to asi nepůjde. Vědecký vlak se pohybuje strašně rychle, záleží to možná na disciplině… Už když jsem dělal ředitele ústavu, měl jsem pocit, že vědu stíhám jen málo. To jsem ale byl pořád na ústavu, blízko svého oddělení, kam jsem chodil prakticky každý den. Byl jsem v daleko bližším kontaktu i se studenty na VŠCHT. Když jsem začal jako místopředseda AV, zhoršilo se to. Jednak jsem nebyl tak často v ústavu, většinu práce jsem měl na Národní 3, ale stále jsem třeba přednášel na VŠCHT, měl jsem doktorandy. Ve chvíli, kdy jsem nastoupil do funkce předsedy, dohodl jsem se s Ústavem chemického inženýrství, že nebudu vypisovat žádnou přednášku, protože bych to prostě nestíhal – nemohl jsem zaručit studentům čtyři hodiny výuky týdně. A za druhé nestíhám už sledovat podrobněji ani svoji disciplinu, tedy vícefázové reaktory. Jsem rád, že se ke mně občas dostane rukopis článků kolegů, lidí z mého bývalého oddělení, a že se tak trochu udržuji alespoň informativně. Ale obávám se, že po takové době se do onoho vědeckého rychlíku nedá rozumně nastoupit. Mrzí mě to, ale nerad bych někde překážel, takže asi ne.  Sto padesát procent času trávím tady v centru a jenom díky tomu, že bydlím nedaleko ústavu, mohu se tam brzo ráno nebo pozdě večer mohu zastavit. Brzo ráno tam ještě mnoho lidí nebývá, večer ale ano, což je docela příjemné."

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 866 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/drahos [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [867] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Eva Ticová [seo_title] => Ing. Eva Ticová [seo_desc] => Ing. Eva Ticová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Za volantem veteránů

Drobná, s velkýma očima, drobnými pihami a kudrnatými rezavými vlasy – být o dvacet centimetrů vyšší, určitě mohla ještě před pár lety dělat modelku. Jak si tahle štíhlá paní působící neuvěřitelně křehkým dojmem dokáže zjednat respekt v oboru, který je od svých počátků přímo zaslíben chlapům – v automobilovém průmyslu? Inženýrka Eva Ticová, MBA je šéfrestaurátorkou v Muzeu Škoda v Mladé Boleslavi a samozřejmě také absolventkou VŠCHT Praha. 

[ikona] => [obrazek] => Ticov__.jpg [obsah] =>
Dokážete prosazovat svá řešení a své pravdy v převážně mužském prostředí? 

Jak kde. Někdy jsem si pozici vydobyla, někde ne, záleží to na tom, jací lidé jsou. Když se začnou chlapi bavit o autech, o předstihu a dalších věcech, já vím, oč jde, ale prakticky to neumím. Nikdy jsem to nedělala, nikdy jsem na to neměla čas, což je velký handicap. Pokud jsou v té chvíli kolem muži hloupí, je těžké obhájit svou pozici. Ale pokud jde o chlapy, kteří opravdu něco dovedou, je jim jasné, že já zase umím něco jiného. Když jsem sem nastoupila, měli jsme jednu garáž a všechna auta byla ve sklepě. V mokru, pršelo na ně. Podařilo se mi do deseti let postavit novou dílnu, dva depozitáře, nakoupit auta – ale to k tomu taky patří. Tehdy jsme měli dvě pojízdná auta, dneska jich máme čtrnáct. Umím věci poshánět, ale i nechat udělat rozbor laku a objevit správného lakýrníka. Zjistit, co v laku bylo, proč to tam bylo, najít správnou technologii, jak bychom se k něčemu dopracovali. Tohle někteří chlapi neumějí. Prostě někde si člověk pozici vydobude, jinde ne, ale dneska už mi to nevadí. I když jsou dokonce lidé, kteří proti mně brojí takovým způsobem, že jsem si řekla, že až je někdy potkám, tak jim určitě ruku nepodám. 

Cesta mladých žen k technice není jednoduchá, někdy se jí prostě bojí. Co na tuhle cestu přivedlo vás? 
Tatínek. Byl technik a mně se technika líbí od malička. Strojařina mě zajímala, i když jsem se jí nikdy nevěnovala. Úplně původně ještě na základce jsem chtěla jít na šperkařinu, nedostala jsem se. Z gymnázia jsem ve třetím ročníku přestoupila na průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Chtěla jsem studovat umělecký směr, ale nebylo místo, tak jsem skončila na technologii. A protože mi to šlo, pan profesor se mně zeptal, zda nechci jít na vejšku. Nechtěla jsem, ale on mě přemluvil, abych to aspoň zkusila. Vzali mě bez přijímaček a udělali mi tím strašnou čáru přes rozpočet. Jenže já jsem vychovaná tak, že když se něco dělá, musí se to dělat pořádně. Celých pět let jsem se pilně učila a nakonec zůstala na škole jako doktorandka. 

Vysoká škola mě především naučila, že se musím učit. Vzpomínám, jak ve zkouškovém období všichni matfyzáci měli zkoušky hotové v květnu, já jsem některé dělala i v srpnu a musela jsem dřít. A to byla opravdu výborná příprava do života. Prostě jsem byla zvyklá, že musím, že se nedá nic dělat. Moje kamarádka studovala medicínu a učila se biochemii, takovouhle bichli se naučila za 14 dní a já nevěřila, že to je možné. Moje organika byla mnohem tenčí a nebyla jsem s to se jí naučit za měsíc. Ona se to učila nazpaměť a já nechápala, k čemu jí to bude. Byla jsem přesvědčená, že člověk musí vědět, proč to tak je a jak to funguje. Samozřejmě, na některé věci v chemii jsem nedosáhla, něco jsem už neuměla, něco jsem prostě musela nadřít. Naučit se věci nazpaměť – to prostě v chemii nejde, když profesor položil tu správnou otázku, tak byl člověk hotov, to se „neokecalo“. 

Dělala jsem restaurování a koukala jsem na to přes materiálové inženýrství, což byla úžasná věc – protože člověk alespoň trošičku do těch materiálů viděl. Naučila mě bránit se v pozdější praxi některým metodám. Pokud mi například někdo nabídne produkt s dusičnanem nebo s chloridy,  tak ho nechci, protože tam zanáší nevhodné látky podporující korozi. Vzpomínám na svého prvního učitele inženýra Viktora Heidingsfelda, který vždycky přemýšlel, než něco použil, co to přinese dál. Rychlé řešení není vždycky ideální. Fyzikální zákony prostě fungují, ať si lidé myslí, co chtějí. To je věc, kterou mi dala chemie. 

A po skončení školy rovnou za automobily? 
Ne, napřed v Archeologickém ústavu akademie věd ČR, jenže za 7 tisíc hrubého v Praze nevyžijete, když nemáte byt. Začala jsem shánět lepší místo a objevila nabídku v Muzeu Škoda. Určitým obloukem jsem se vrátila k tomu, s čím jsem začínala. Samozřejmě auto opravit neumím, sice něco rozeberu, ale to je všechno. V současné době hlavně sháním díly, hledám dodavatele na různé speciality, vybírám, kdy co a jak uděláme. Nejtěžší je sehnat správné náhradní díly. V dnešní době začíná být problém s drobnou výrobou. Většina firem je zařízená na velkovýrobu. Když někde řeknu, že potřebuju vyrobit dva kulové čepy, tak mě pošlou – no, víte kam… A když najdete lidi, kteří to pro vás udělají, tak je musíte zaplatit. Protože takoví řemeslníci to musí udělat celé úplně od začátku. Představte si, že normální kulový čep koupíte – já nevím, za pět stovek – a já ho mám vyrobený za 15 tisíc. Protože řemeslník si to musí jít nakreslit, doměřit, vyrobit, udělat povrchovou úpravu, sesadit… prostě je to spousta práce a to se potom špatně vysvětluje. 

Problém je třeba i chromování. Čechy dříve byly chromařská velmoc, když jsem tu před 14 lety začínala, tak jsem si shrábla chromové součástky, hlava nehlava, dojela jsem do kopřivnické Tatry, tam jsem to hodila na stůl, pan Paulík řekl: „Přijeďte si za měsíc“, a když jsem přijela, tak mi odevzdal špičkové chromy, které se do dneška ani nehnuly. Koupili to Rusové, dělají interiérové chromy, takže už tam není brusič, leštič, nikdo. Dneska své materiály vezmu, odvezu do Polska, do jednoho květinářství, v němž má pán vzadu nenápadně chromovnu. Evropská unie klasické chromování s kyanáty prostě zakázala; důsledek je, že když to nechám tady kdekoliv pochromovat, tak to vyhodím. Nebo to můžu vozit na Slovensko, ale tam se nedoplatím, cena je  5-6krát větší než u květináře. 

Díly na škodovky jsou problém. Laurin a Klement a Škoda byly malosériové výroby, 40 000 aut vyrobených během sedmi let (v době Škody Populár) není žádné velké číslo. Brali od Bosche, Scintili, Zenitu, Selexu, jenže dnes ty díly nejsou. Ještě ke všemu brali takové speciality, které se třeba vyráběly krátkodobě, nevím, co je k tomu vedlo. To, co se vyrábělo dlouhodobě, se většinou používalo na autech jako je Bugatti, Mercedes.  Ale tyhle značky skoupí okamžitě všechno, jak se to objeví na trhu. Některé díly sháním 3, 5, 7 a více let, abychom mohli něco dokompletovat. Některé se prostě nedají sehnat vůbec. Vyrobit se ale dá úplně všecko, samozřejmě. 

Jenže to už není originál… Musí být technická památka funkční, v našem případě pojízdná, nebo stačí, když stojí v muzeu a člověk se na ni může podívat? 
Auto je technická památka a podle mého názoru by fungovat měla, vůz by měl – pokud je to možné – jezdit. Ale ne tak, že když ho chci zprovoznit, tak ho zničím. Ovšem čím starší auto, tím větší problémy. Ty věci jsou na konci životnosti, nedají se použít… Řešíme to tak, že se nepoužitelná věc vymontuje, uloží, vyrobíme repliku a v restaurátorské zprávě je napsáno, že tyhle šrouby jsou nově vyrobené, tohle je původní, aby bylo jasné, co se kde měnilo. A to, co je důležité, schovávám, takže mi strašným způsobem narůstají sklady. Ne všichni mají pro takový přístup pochopení. Jsou tady lidi, kteří to dělají, vědí a kterým je jasné, z jakého důvodu se tohle udělalo nebo neudělalo. Pak jsou tady lidé, kteří to nedělají, nerozumějí tomu, ale myslí si, že jsou odborníci a i na nás, kteří auta zprovozňujeme, útočí – že jsme tam dali tohle a tohle… Tvrdí, že to je šlendrián, to není ale pravda. Ano, tohle je replika, já se nestydím, že jsem nechala vyrobit nový chladič, starý chladič mám v depozitáři označený, z kterého vozu pochází. 

S veterány se jezdí různé rallye, sedáte si někdy za volant takového auta? Víte, jaké je řídit starý vůz? 
Ráda jezdím, jezdím hodně, dokonce jsem se učila jezdit závodním autem. Na to už je ale člověk ve 40 starý, aby s tím začal. Ale je to hezké, když člověk umí ovládat auto, ať je jakkoliv staré. Vždycky před závody si znovu do auta, s kterým pojedu, sednu a znovu se s ním projedu, abych si to zopakovala. Mám prostě strach, abych neuřízla ostudu sobě, a tím pádem i Škodovce. Líbí se mi hlavně závody na okruhu. Začínám mít velmi nerada veteránské rallye, hlavně v Německu, protože to jsou rasoviny na auta. Když takovým starým autem z roku 1932 vyrazím a jedu rallye po městě – do kopce, z kopce, tak vím, že to auto na to nebylo postavené. Rychlostní průměr kolem 40 km/hod. je pro ně devastující. Umím tím autem jet devadesát, ale krátkodobě na rovné silnici, do kopce jedu 10, z kopce musím jet taky 10, protože platí, že co jedu do kopce, musím jet z kopce… A v zácpě budu vařit v podstatě velmi rychle. To je neznalost těch lidí, kteří podobné jízdy organizují. Italové naopak dělají úžasné rallye odpovídající takovým autům, dokonce mají  i rallye, kde je to rozdělené – pro ty, kteří chtějí jet sportovní část a nebo pro ty, kteří chtěj jet tzv. lážo plážo. Ale lidé ta auta vidí, je to hezké,  líbí se jim, že auto funguje a je krásné. 

S čím jezdíte běžně vy, když se pohybujete mezi takovými krásnými starými auty? 
Vlastnila jsem jenom dvě auta – první byla Škoda 100. S tátou jsem ji rozebrala do posledního šroubku a zase složila, to byla srdeční záležitost, měla jsem ji moc ráda. Pak jsem měla Favorita a pak už jenom služební auta. Ročně najedu kolem 60 000 kilometrů a auta střídám po 20 000 km, aby se dala ještě prodat. Mně se se škodovkami jezdí strašně dobře, jsem ráda, že tuhle šanci mám. Co je lepší než mít služební vůz, o který se vám někdo postará?! Ale jinak ráda jezdím starými auty. Nejstarší je z roku 1906 a teď jsme ho 8 let dávali dohromady, když jede, tak je to dobře, když ne, tak se holt odtlačí :-) - to je Voituretta. Potom jezdím Škodou 860, to je řadový osmiválec, jedno z největších aut, které máme, mám ho moc ráda. Jezdím i Felicií Tudorem a pak OHCéčkem, což je závodní vůz z roku 1958. Ale jsou třeba stará auta, kterými jezdit nemůžu. Třeba ze Superbu (rok výroby 1939) nevidím, při mé výšce je problém,  na to musí být velký chlap. Ale ještě jezdím přestavěnou Laurinkou z roku 1920. V roce 1958 nebo 1960 z ní někdo udělal sporťáka. Historicky je to totální paskvil, ale celý podvozek je původní. Když to někdo udělal před více než 40 lety, tak už je to dnes auto, které se v této podobě může zachovat. Přiznali jsme to všude. Nemá tlumiče výfuku a když nastartujete, tak by člověk ohluchl, všem se to strašně líbí. Italové mu dali přezdívku Bella makina, takže mi tomu autu neřekneme jinak než Mákina.  Úžasně se řídí, má pět litrů obsah, šílenou sílu, i do kopce jede, je to takové pěkné, vypadá to, že člověk opravdu něco umí. Když se vám nepodaří dát tam rychlost, tak to je ale ostuda! 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 867 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/ticova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [868] => stdClass Object ( [nazev] => Doc. Ing. Jiří Brat CSc. [seo_title] => Doc. Ing. Jiří Brat CSc. [seo_desc] => Doc. Ing. Jiří Brat CSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Byl jeden král, měl 4 dcery, napadla mě modifikace pohádky, když se inženýr Jiří Brat jen tak mezi řečí zmínil, že má 4 dcery ve věku od 14 do 6 let, což je prý sice krásné, ale občas náročné…  Zatím jen pohádkové sudičky vědí, zda se některá z nich bude věnovat oboru, který si jejich otec evidentně zamiloval spolu s dalšími přírodními vědami už na základní škole. A protože od té doby změnil pouze dva zaměstnavatele - VŠCHT a Unilever, je jasné, že téhle lásce zůstává dodnes věrný.

[ikona] => [obrazek] => Brat.jpg [obsah] =>
Unilever prodává jak potraviny, tak prostředky pro domácnost, ať už je to z oblasti kosmetiky nebo z oblasti čisticích prostředků. Jaká je vaše pozice v tak velké firmě? A jak jste v ní začínal?

Mám na starosti technickou podporu výrobků, částečně jakost a pokud se něco děje, tak i podporu krizového managementu po technické stránce. To se týká parametrů výrobků, jaké mají být, uvedení do souladu s legislativou a podobně. Je to poměrně široký záběr. Kromě toho máme s kolegy rozdělené teritorium podle charakteru výrobků. Česká republika patří do regionu střední Evropy, který zahrnuje 6 zemí: Čechy, Slovensko, Maďarsko a tři země bývalé Jugoslávie – Bosnu a Hercegovinu, Slovinsko a Chorvatsko. V rámci těchto zemí se víc starám o tuky a dresinky.
Technická podpora výrobků začíná od vývoje, kdy se podílíme i na určitých parametrech průzkumu trhu, výrobků, srovnávání s konkurencí. Když je výrobek vyvinut, zabýváme se tím, aby byl řádně označen v souladu s legislativou, to znamená texty, deklarace a když výrobek podporujeme marketingově, připravuji odborné argumenty pro takovou podporu. Osobně se také účastňuji celé řady konferencí s přednáškami na téma výživa, přednášky, na téma, které se týkají našich výrobků – jaké jsou jejich nutriční vlastnosti, užitné, srovnávám kategorie.

Vy už jste během studia „koketoval“ s jiným oborem  - s ekonomií, co vás k tomu vedlo?

Když jsem se po maturitě rozhodoval, trochu jsem váhal, kam jít, ale nakonec zvítězila chemie. Potravinářství mě opravdu lákalo a taky jsem byl jeden z prvních a mála studentů, kteří si zkusili tzv. mezioborové studium, to tehdy opravdu nebylo běžné. Měl jsem individuální studijní plán. Předmět Technologie mléka jsem si nahradil předměty z fakulty chemického inženýrství a studoval jsem k tomu procesy, což bylo na tu dobu trošku odvážné, protože mi chyběl matematický základ – matematika 3 a 4, které měla fakulta navíc. Ale nakonec se mi to podařilo a byla to správná volba, protože místo předmětů, které bych velice okrajově využil, se mi zase otevřely jiné přístupy, možnosti myšlení – hlavně systémový přístup k řešení problémů. Myslím, že to také trochu přispělo k tomu, co dělám dneska.
Studium jsem skončil v roce 1982, pak jsem tady ve škole 10 let působil jako odborný asistent, dělal jsem aspiranturu. Měl jsem nasbíráno relativně hodně publikací, takže jsem tu v roce 1994 udělal i habilitaci. Ale to už jsem byl dva roky v Unileveru.

Proč jste změnil působiště?

Bylo to nové a - jak se dnes říká - byla to jistá výzva. Nejsem fluktuant, zatím jsem vystřídal jenom dva zaměstnavatele, u jednoho jsem strávil 10 let a příští rok to bude 20 let, co jsem u Unileveru. Nastupoval jsem 1. října 1992 a týden před tím - 25. září - Unilever podepsal smlouvu o privatizaci Povltavských tukových závodů, které se tak staly jedním z výrobních závodů naší firmy. Na své pozici jsem po nástupu měl na starosti jakost, vývoj výrobků a bylo to spojené i s tím, co dělám dodnes; měl jsem na starosti legislativu, podporu výrobků. Tehdy se to tam budovalo, nechci říci na zelené louce, samozřejmě budovy tam stály, ale byly to jen budovy, vnitřní zařízení se celé předělávalo, bylo to hodně hektické, ale svým způsobem i zajímavé, prostě něco úplně nového, než jsem byl zvyklý. Ale vědecký přístup, znalosti vývoje i technologií, to se tam poměrně dobře uplatnilo. Ze začátku se docela dobře dařilo – nejen ve výrobě, ale i trh rostl, měnil se, kvalita výrobků se rapidně zvýšila ve srovnání s tím, co bylo na trhu předtím, práce byla velice zajímavá. Pak postupně během let se výrobní závody začaly od prodejní organizace oddělovat a budovaly si vlastní strukturu. Já jsem přešel do struktury Unilever Česká republika, což je organizace, která se vlastně stará o podporu prodeje, nikoliv o výrobu. Před dvěma lety byly Povltavské tukové závody zavřeny, což byla trochu smůla, pro mě určitě neradostná zpráva, strávil jsem tam spoustu let, ale takové rozhodnutí bylo přijato a nedalo se s tím nic dělat. Prostě výrobní kapacity se sdružují a tohle byl výsledek.

Evidentně nemáte problém s cizími jazyky, i když se říká, že vaše generace se je prostě neučila…

Během studia jsem dělal němčinu, jeden západní jazyk byl samozřejmostí i tehdy. Ovšem když jsem nastupoval do Nelahozevsi, tak jsem v podstatě anglicky neuměl vůbec, měl jsem sice angličtinu v rámci aspirantury, ale byla to spíš pasivní znalost, chybělo používání.  Ještě na škole, v roce 1990 jsem byl tři měsíce ve Štýrském Hradci (Grazu) na technické univerzitě, to byla docela zajímavá praxe. Sice šlo o něco úplně jiného, než jsem dělal ve škole, ale docela rychle se mi podařilo do tamního týmu zapojit. Řešil jsem úkoly, které potřebovali, nějaké kapalné extrakce, které jsem tehdy sice neznal, ale vyšly z toho asi dva články, které byly publikovány v zahraničních časopisech. A taky mi to pomohlo ke zdokonalení v němčině, výrazně jsem se zlepšil…
Když jsem v Unileveru začínal, přijeli shodou okolností na posílení řídících pozic ve výrobním závodě kolegové ze zahraničí. Mluvili německy, ředitel závodu také, takže jsme s nimi komunikovali také německy. Tehdy bylo ale zapotřebí se angličtinu rychle naučit, proto jsme měli intenzivní kurzy, jeden lektor na dva posluchače, šlo to pak poměrně rychle. Ale bylo to docela těžké období, kurzy se konaly sice v pracovní době, ale práce se odložit nedala. Takže jsme pracovali na dvanácti i třináctihodinové směny, když se továrna rozbíhala. Nebylo to jednoduché období.
Jiné zahraniční stáže od firmy jsem neměl, spíš firma, hlavně v 90. letech pořádala řadu různých kurzů, obecně se více cestovalo, dnes už se začínají prosazovat různé videokonference, cestuje se méně. Dříve bylo také méně lidí, cestovalo se tak třicetkrát do roka, teď jednou, maximálně dvakrát za měsíc.
Pro ty, kteří dnes mají zájem do Unileveru nastoupit, je znalost angličtiny důležitá. Kandidát by se měl nějakým způsobem dorozumět, nemusí to být špičková angličtina, ale musí rozumět anglickému textu, musí být schopen vést v angličtině mailovou korespondenci a vyřídit jednoduché telefonáty a na poradách vědět, co se děje.

Jak s odstupem času hodnotíte studium a proč si myslíte, že dnešní maturanti nemají zájem o technické obory?

Myslím, že v každé škole vždycky, i když se snaží být na úrovni doby, stejně výuka odborných předmětů o kousek zaostává za výrobními technologiemi předních firem. Škola jako VŠCHT  je dobrá v tom, že naučí technologické myšlení a absolvent dostane v tomto smyslu nějaký pevný základ, na němž může dál budovat. Ale jak posléze fungují procesy v předních velkých mezinárodních firmách, si každý absolvent musí osahat a zvládnout sám.
A co se týče nezájmu o technické obory, nevím. Možná je pracovních příležitostí trochu méně, ale myslím, že to je trošku i menší zájem mladé generace něco dělat. Dnes je prostě mnohem populárnější cesta co nejmenšího odporu. Maturanti jdou na nějakou vysokou školu a tam se časem uvidí. Takové zanícení studijních let, jak to bývalo dřív, bohužel chybí.

Stále udržujete kontakt se školou, nechystáte se na návrat do vědy?

Nikdy neříkej nikdy...  Samozřejmě menší projekty stále dělám, na vědu jsem nezanevřel, snažím se, i když to není obvyklé v těchto funkcích, také publikovat, jezdím s některými odbornými, nejen obecnými přednáškami na konference. Každý rok pořádáme konferenci o tucích za účasti VŠCHT, bratislavské fakulty i zástupců průmyslu. Její tradice je dlouhá a povedlo se ji zachovat, příští rok to bude už 50. ročník. Je to velice úspěšný podnik a máme rozdělené, kdo ho kdy pořádá, příští rok to budu mít na starosti já.
S VŠCHT se snažím udržovat kontakty, hlavně s potravináři, není to jen katedra technologie mléka a tuků, s analýzou potravin udržujeme dobré kontakty, dnes jsem byl na technologii zpracování masa a konzervárenství, pracujeme na některých věcech společně, spolupracujeme na rozborech, děláme senzorická hodnocení výrobků. Škola jako VŠCHT patří k těm dobrým, jsou tu velmi šikovní lidé, myslím, že má i dobrý zvuk. Vždycky, když jsme spolupracovali, tak z toho byly zajímavé výsledky, dobré výstupy a obě strany to hodnotí pozitivně. Něco člověka napadne, a když tu myšlenku sdělíte dál, tak z toho může vzniknout věc prospěšná pro všechny.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 868 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/brat [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [869] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Robert Kužela, MBA [seo_title] => Ing. Robert Kužela, MBA [seo_desc] => Ing. Robert Kužela, MBA [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Ing. Robert Kužela, MBA, neměl – jak sám říká - nikdy jednoznačnou představu, že bude ve svém profesním životě zastávat nějakou konkrétní pozici v předem zvolené oblasti. Určitě se díky tomu vyhnul řadě běžných zklamání a deziluzí. „Neměl jsem rád, jak se dneska říká ‘velké výzvy‘, mě spíš lákalo to nepoznané, to, že mohu přenést zkušenosti, znalosti, využít je a zároveň se obohatit prací, kterou budu dělat,“ říká absolvent VŠCHT Praha.

[ikona] => [obrazek] => foto_Kuzela_Robert.jpg [obsah] =>

Proč jste na VŠCHT Praha zamířil na obor kvasná chemie?

Připadala mi jako příjemný obor, nebyla to tak těžká chemie. Ve hře byly ještě Pardubice, ale Praha zvítězila, je to přeci jen velkoměsto, což pro mě, kluka z Moravy, mělo svůj půvab. Pocházím z Uherského Brodu, to už není vinařská oblast, a ani jsem si nepředstavoval, že po promoci nastoupím buď v místním pivovaru, nebo u Jelínka ve Vizovicích. Po promoci jsem chvíli koketoval s postgraduálním studiem, ale po krátké době jsem toho nechal. Začátkem 90. let mi titul inženýra stačil a šel jsem do praxe. Dostal jsem nabídku, která mě lákala – do Staropramenu.

Jaké bylo setkání s výrobní praxí? Orientačně či teoreticky jste ji přece znal...
Nejen teoreticky, pár našich spolužáků totiž nevydrželo nároky studia, školu opustili a skončili třeba právě ve Staropramenu. A protože jsme se i nadále stýkali, docela dost jsem ze zákulisí věděl. Nastoupil jsem do laboratoře jako směnový vedoucí a díky tomu jsem měl možnost poznat všechna pracoviště. Analyzoval jsem totiž práci všech oddělení. Bavilo mě to, byla to nejnižší manažerská pozice, hodně tam foukalo, člověk byl vystaven tlaku shora i zdola, ale bylo to zajímavé.

Záhy přišel zahraniční majitel a nastala zcela nová etapa.  Centralizace pivovarů, nové standardy práce – to byly věci, které mě bavily a které jsem zaváděl do praxe analytických laboratoří.  Časem jsem analytické laboratoře začal řídit, což znamenalo nejen provádět analýzu a kontrolovat kvalitu, ale přidalo se k tomu ještě zajišťování kvality. V této roli jsem působil šest let a posléze jsem začal pracovat na nových výrobcích. Koncem 90. let už samotný ležák nestačil, potřeboval vedle sebe nějaký speciál, nový typ balení, nový způsob čepování i servírování . Uvedli jsme tehdy na trh dvě dobrá piva,  – Velvet a Kelt, která jsou zákazníky stále velmi žádaná.

Ze Staropramenu jste se po čase přesunul o kousek dál. Proč?
V Braníku jsem dostal možnost naučit se něco jiného. První rok jsem poznával, co obnáší zákaznická výroba. Pro japonského partnera jsme v licenci vyráběli pivo pro evropský trh. Vedl jsem multidisciplinární tým, který zahrnoval výrobu, logistiku, kvalitu a nákup. Cílem bylo vyrábět podle standardů, které požadoval zákazník – tak, aby byl spokojený s výsledným produktem.

Ve druhém roce jsem se věnoval optimalizaci stáčecích linek. Hledal jsem ztráty a prostoje, prostě způsoby, jak linku maximálně využít. Dívali jsme se na ni tedy tak, jako by měla vyrábět 24 hodin a 365 dní v roce. Bylo v tom hodně analytické práce, ale neméně důležitá byla práce s lidmi. Musel jsem je přesvědčit, aby změnili svůj přístup k tomu, co dělají; ačkoli jsem nebyl jejich přímý nadřízený, mým úkolem bylo získat je pro věc. Oni totiž nejlépe vědí, co je příčinou prostojů, závad. Vy nemáte tolik přesných informací jako oni, ale oni to možná nedokáží naformulovat. Vaše role je vytáhnout to z nich. Ve finále, když linka pracuje naplno a bez poruch, je i obsluhující personál spokojenější –nemusí se nic opravovat, rovnat spadlé lahve, jenom se seřizuje, práce lépe ubíhá, je jednodušší, elegantnější, nejsou prostoje ani vícepráce operátora, který nemusí do linky vůbec vstupovat.

Analyzoval jsem celkový čas linky, drobné prostoje do pěti minut, další nad pět minut, sanitaci a čištění, údržbu i vhodnou sekvenci řazení produktů. Byla to několikaměsíční práce a na základě analýzy se definoval postup, jak jednotlivé poruchy a prostoje eliminovat. Udělali jsme i vizualizaci, aby lidi viděli, oč jde – takový je stávající stav, takhle to vypadá do detailu rozepsané a sem se chceme dostat. Lidi motivuje, když vědí, že nejsou pokusní králíci, ale předvedete jim, že to někde funguje, dokáží si to představit. A povedlo se, za rok se výkon linky téměř zdvojnásobil.

V pivovarství je velkou metou pozice sládka. Dosáhl jste jí v další fázi, ale už ne v Praze. Byl tenhle post i Vaším snem?
Neřekl bych snem, ale samozřejmě není v oboru nic vyššího. Byla to lákavá nabídka, šlo vlastně o dosažení cíle, se kterým jsem v roce 1993 nastupoval na Smíchově do pivovarnictví. Přesunul jsem se do Ostravy, což je region se dvěma klíčovými hráči, Ostravarem a Radegastem. Jako představitel Ostravaru jsem byl neustále v pozici vyzyvatele. Určitě je to dobrá role a hodně člověka naučí. Když chce být značka v regionu úspěšná, hledá všechny možné nástroje. Nejde jen o kvalitu výrobku, ale ruku v ruce s ní musí jít inovace, přístup k zákazníkům, marketingová strategie. Bylo to období, které jsem měl opravdu rád, za šest a půl roku  náročné a kreativní práce se nám podařila spousta věcí. Vyměnili jsme etikety, otevřeli pivovar městu, začali pořádat slavnosti pivovaru, zvali jsme k nám zákazníky, hostinské i štamgasty, obcházeli  hospody,  dělali speciální piva.

Práce sládka jako šéfa výroby začíná surovinami, které dodá nákupní oddělení, a končí v okamžiku, kdy předává pivo na rampě nebo na konci linky logistice. Ale být sládkem je i závazek, protože reprezentujete značku navenek. V Čechách je to prostě tak, neznáte žádného hlavního řezníka z masokombinátů, ale sládci se objevují v médiích docela často. Je to naše specifikum, v zahraničí tomu tak úplně není.

Ostravský pivovar byl navíc příjemný i v tom, že to byla relativně malá výrobní jednotka, pracovalo tam do 120 lidí, vládla rodinná atmosféra, téměř všechny kolegy jsem znal jménem, věděl, jaké mají radosti i strasti. K tomu bylo tak 150 hlavních hostinských, kteří tvořili jádro odbytu, to byla naše hlavní deviza, protože většina produkce šla do hospod. Měli jsme prostě k sobě všichni blízko

Jenže přišla další nabídka a Vy jste zase neodolal. Proč jste odešel z pozice, kterou jste si do určité míry vysnil?
Protože na místě  se sto a více lidmi je odbornost víceméně potlačena a stáváte se hlavně manažerem. Nastoupil jsem do úplně jiné oblasti – logistiky, samozřejmě v pivovarnictví. Staral jsem se o stejné obaly, které jsem znal jako sládek, ale z jiného úhlu pohledu, měl jsem na starosti plánování, dopravu a sklady. V logistice jsem nakonec strávil 4 roky  a pak přišla radikální změna.

Pivo jste vyměnil za mikrobiální výrobu. To je opravdu velký skok…
Lonza je globální společnost, hlavní základnu má ve švýcarské Basileji. Zaměstnává více než 11 tisíc lidí ve 45 výrobních závodech a výzkumných pracovištích.  S produkty Lonzy se pravděpodobně setkáváte každý den, i když to většinou vůbec netušíte. V lécích,  potravinách,  čistících prostředcích,  kosmetice, agrochemických produktech nebo třeba i v elektronice. Máme několik divizí a zákaznická výroba u nás v Kouřimi je jednou z nich. Logistika pivovarů je jiná – pivovar stavíte tam, kde očekáváte spotřebu. To, co vyrábíme my, jsou nejvýše tuny a naši zákazníci mohou být na druhé straně zeměkoule. Výrobní závod je tady proto, že máme obrovskou základnu lidského potenciálu, kvalifikované síly a příznivou cenu lidské práce. V Lonze v Kouřimi pracuje 26 % vysokoškolsky vzdělaných lidí a naše produkce má velkou přidanou hodnotu. Pokud pivovar něco neprodá v řetězci A, prodá to v řetězci B. Unás je to trochu jinak – to, co vyrobíme, je podle požadavků zákazníka. Pokud zboží neodebere, nelze přelepit balení a prodat je jinde, je to čistá ztráta. Je s tím spojené  obrovské riziko, ale stejně je to nesmírně zajímavé. Navíc máme špičkovou technologii – na relativně malém prostoru najdete obrovské množství zařízení – od fermentace, membránové filtrace, elektrodialýzy, chromatografie, lyofilizace až k vakuovému a sprejovému sušení. To je pro chemiky úplný ráj.

Co si tedy představit pod pojmem zákaznická výroba v mikrobiální oblasti?
Zákazník přijde například s produkčním kmenem – mikroorganismem, který vyvinul v laboratoři třeba na základě šlechtění v genetickém inženýrství. A mikroorganismus bude mít v sobě zakódovánu výrobu té látky, kterou zákazník potřebuje. Tvrdí, že to je produkt, který chce za 5 let uvést na trh, půjde o aktivní farmaceutickou látku v nějakém léčivu a vy se, milá Lonzo, ukažte a dostaňte to z té zkumavky do průmyslového fermentoru. Takže to musíme vyzkoušet, jak se to chová ve velkém měřítku, připravit veškerou dokumentaci, kterou on hladce obhájí před regulatorními orgány. Přidělíme mu člověka, který se o nový produkt stará  s týmem specialistů, vysvětlíme, jak vše bude probíhat, a může se začít. I když se vám všechno podaří, nikde není garantováno, že během klinických zkoušek se nezjistí, že placebo má stejnou účinnost jako daná látka. Ale když sklízíte plody své práce, když se dílo podaří, máte velice příjemný pocit, že látka, kterou jste vyrobili, někomu zachránila, prodloužila nebo zkvalitnila život.  Produkty Lonzy loni využívali zákazníci ve více než 30 zemích světa. 

Když se ohlédnete za svou velmi zajímavou skoro dvacetiletou kariérou, jak Vás pro ni vybavila VŠCHT? 
Připravila mě dobře na to, abych zvládl poměrně velké penzum informací v krátké době a dokázal si je i utřídit. Když si vzpomenu, tak velká část vyučujících i zkoušejících oceňovala, že člověk pochopil podstatu věci a dokázal vypíchnout to, co je důležité. Ať už to byla fyzikální či organická chemie nebo matematika či biochemie. Obrovská přidaná hodnota VŠCHT pro mě byla právě tohle. Prostě být připraven nastudovat v horizontu pár dní  třeba  dvousetstránkové skriptum a přesvědčit zkoušejícího, že látce rozumím. Nenaučila mě angličtinu, tu jsem musel dohánět. Zato mě učila dva roky ruštinu, kterou jsem zatím nevyužil…

Co máte v plánu dál?
Teď mám v Lonze program na několik let, jsem tam teprve půl roku. Určitě se potřebuji ještě rozvíjet, stále je co se učit. Lonza nabízí velký prostor pro rozvoj. Zákaznická výroba je neuvěřitelně pestrá. Téměř neexistují dva stejné projekty. A samozřejmě důležitý je zákazník: Čím dřív řekne, že s něčím není spokojený, tím lépe pro nás. Ve finále by to totiž mohlo skončit tak, že když nebude spokojen, půjde příště jinam. A my chceme, aby s námi zákazníci zůstávali.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 869 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kuzela [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [870] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Ilona Klímová [seo_title] => Ing. Ilona Klímová [seo_desc] => Ing. Ilona Klímová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Život je boj

Řešila zrovna dodávky na Velikonoce, žehrala, jak si leckdo navymýšlí na poslední chvíli, třeba privátní značky, nové produkty – a všechno teď. Zákazník si třeba vzpomene, že rychle potřebuje dvě tuny čehosi. A Ilona Klímová ví, že ty dvě tuny bude dávat dohromady hodně těžko.  Jak to udělat, aby zboží měla, když ho bude potřebovat, aby jí nezbylo, když ho potřebovat nebude – to je hlavolam, který v těch dnech řešila průběžně. Tuna ale znamená třeba čtvrt milionu korun. A to nemám na mysli tunu svíčkové, tuhle hodnotu má třeba tuna jehněčí kýty.

Život inženýrky Ilony Klímové, absolventky VŠCHT Praha a majitelky firmy Aspius, dovážející na náš trh prvotřídní maso, určitě není fádní.

[ikona] => [obrazek] => Kl__mov___fotoweb.jpg [obsah] =>
Co si člověk představí pod pojmem kvalitní maso? A musí se jenom dovážet ze zahraničí? Cožpak naše maso do této skupiny nepatří?

Opravdu záleží na tom, co si představíte pod pojmem „kvalitni“ maso. Když si řekneme, že hledáte dobré steakové maso, myslíme dobře vyzrálé maso kvalitních masných plemen. Z našich bychom mohli použít jenom svíčkovou, a kdybychom hodně hledali, pak kvalitní vysokou roštěnou, ale už i v Čechách je pár chovatelů kvalitních masných plemen, hlavně Angusů. Důležitý je také věk zvířete. Nejvíce dovážíme skot do věku 30 měsíců.

U nás nejsme zvyklí na to, jak zrání ovlivňuje kvalitu masa. V USA jsem viděla přímo v  supermarketech suché zrání. Nevypadá to sice zrovna vábně, ale přidává to masu úžasnou kvalitu. U nás se čerstvé maso do tří dnů zpracuje a co nejčerstvější se dopraví k zákazníkovi.  U hovězího masa to určitě není ku prospěchu výsledné kvality. My na trh dodáváme maso uzrálé aspoň 28 dní.

O jaké maso je u nás největší zájem?

Kolem Velikonoc je samozřejmě největší zájem o jehněčí. Vozíme jehňata z Nového Zélandu, šestiměsíční. Zkoušela jsem i spolupracovat s českými dodavateli. Potíž je, že české chovy jsou velmi malé a nedokáží výkrýt poptávku po celý rok.  Nejraději by mi přivezli ještě živá jehňata, ať si s nimi dělám, co chci. Ale já potřebuji například kýtu, nebo hřbet, a to během celého roku, ne ve chvíli, kdy jehňata zrovna dorostou.

Poptávka velmi stoupá po francouzské drůbeži. Vozíme kuřata La Belle Rouge, která rostou 87 dní. To jsou kuřata jako od babičky, která na dvorku běhala tři měsíce.  Je pravda, že se musí péct déle než-li česká kuřata, která rostou 35 dní a dosáhnou váhy 1,5 kg. Je to tím, že delší dobou růstu maso získává strukturu, lepší chuť a vůni. Velmi populární jsou i baby kuřátka, v dospělosti dosahují váhy 800 g.

Jste majitelka úspěšné firmy, což vyžaduje umění prosadit se.  Naučila vás to škola nebo to ve vás prostě bylo?

Mně škola dala schopnost prezentace a systematičnost v práci. To jsou dvě velmi důležité věci. Naučila mě počítat, ale nejen v tom běžném smyslu slova, musíte mít kalkulačku v hlavě a na všechno kolem se dívat pod tímhle úhlem. Když někam přijdu do výroby a vidím, že jim teče voda, mají špatné ořezy, tamhle se válí sáčky, kartony mají být jinde, vidím rozbitou paletu – tohle všechno se počítá do nákladů. Zaměstnanci to nevidí, ale já ano. Člověk musí všechno vyhodnocovat z ekonomického hlediska. Doma přeci také vypnete vodu, když kape, neplýtváte ničím. Ať je to domácnost, firma nebo stát, je to naprosto stejné. Když plýtváte, nemáte peníze. Tak to nemůže dlouho fungovat, příjem musí být větší než výdej. To jsou základní principy, které musí platit všude.

Sebeprezentaci mě naučil život. Asi souvisí podle mého názoru s povahou a určitou otrlostí. Naše generace ještě nebyla zvyklá veřejně se chválit, mysleli jsme, že naše výsledky časem určitě někdo ocení, nebyli jsme zvyklí mluvit o sobě, nechápali jsme, že bychom měli dávat rozhovory do médií, nechat se fotografovat. Stále je v nás myšlenka, že nejsme tak dobří.  Dokonce jsme pochybovali o tom, že vůbec dobří jsme. Člověk obdivoval ty druhé a teprve po čase zjistil, že dokáže mnohem víc. Ale to opravdu chce čas…

Na kurzy sebeprezentace moc nevěřím. Můžete naučit lidi, jak napsat životopis, jak se obléct na pohovor, co říkat. Měla jsem pár uchazečů, zrovna nedávno dívku, která byla přesvědčivá v tom, co říkala, ale nepřesvědčivá v tom, jak to říkala… Pamatuji se na jeden přijímací pohovor před lety. Strašně mě mrzelo, že jsem ho nevyhrála, protože jsem moc chtěla, strašně jsem po tom místě toužila a kvůli tomu byla i náležitě vytrémovaná. Skončila jsem druhá a dnes vím, že je dobré jít alespoň z počátku na pohovory, o které člověk tolik nestojí, jen aby si to prostě zkusil. I výběrová řízení u velkých firem stojí za to absolvovat, zkusit, co to obnáší, nechat se proklepat otázkami od A do Z.

Pojďme se vrátit proti proudu času, když jste stála s diplomem v ruce v Betlémské kapli a snila svůj sen o životě, který za oknem za chvíli začne. Co jste si představovala a jak se pak lišila realita?

Měla jsem tehdy hrozný smutek na duši. Pamatuji si naprosto přesně – dostala jsem diplom a najednou jsem byla ve strašném stavu. Stojíte, víte, že jste dosáhla toho vrcholu, za kterým jste se pachtila pět let. A najednou prázdno…  Jako by nebylo žádné pokračování… Odjela jsem do Francie na výměnný pobyt a pracovala  jsem na slepičí farmě – což už je blízko. Pak jsem nastoupila tady na katedru na postgraduál.

Jsem frankofil. Chtěla jsem jet do Francie, ale když věda je spíš cílená na Anglii a angličtinu. Obeslala jsem školy a ozvali se mi z Marseille a ze Štrasburku. Zvolila jsem tu první,  ale bylo to špatně. Tam měli přístroje, třeba dvoukapilárový chromatograf, který neuměli rozběhnout, a volat technika jim přišlo velmi drahé. Věci, které studenti zde dělali běžně, automaticky, oni nedokázali. Přístroj jsem nakonec rozběhla sama, po konzultacích s kolegy v ČR z laboratoře.  Trable tím, ale neskončily, jelikož neměli ani filtry a rozpouštědla na stopovou analýzu. Věci, které u nás byly úplně samozřejmé, tam nefungovaly. Bylo to trochu trápení. Nakonec jsem se do ČR vrátila, a to i z rodinných důvodů a nastoupila jsem do zaměstnání, do Agrochemie. Pak jsem byla na mateřské, dělala reklamku, organizovala zájezdy, samozřejmě zaměřené na Francii, jak jinak! A v roce 2002 jsme založili firmu na maso.

Docela dobře jste našli díru na trhu. Takže úspěch?

Začali jsme dovážet kvalitní maso, kterého byl na trhu nedostatek, napřed mražené, pak čím dál víc chlazené. Vyjednávali jsme stavební povolení na novou budovu se skladovacími a výrobními prostory. V prosinci 2006 jsme stavební povolení dostali, v lednu manžel zemřel.  Měla jsem rozestavěný dům, rozkopaný pozemek, dvě dcery, mladší byl rok a starší byla v první třídě… Řekla jsem si, že musím. 
Vybudovala jsem firmu, dodělala bydlení. Jedno bez druhého nešlo.  Začala jsem obchodovat s masem sama, ale i když lidé spíše očekávali, že společnost prodám. Bylo velmi těžké si získat jak důvěru dodavatelů, tak i klientů. Zhruba po roce přišel zlom a podařilo se.

Zeptám se vás na dovolenou: Asi si jí moc neužíváte a určitě nejste plážový typ? Nebo se mýlím?

To je těžké, těch míst, kde se mi líbí, je strašně moc. Nevydržím však na jednom místě. Jsem člověk, který je v běžném životě neustále v pohybu – a najednou si mám sednout na pláž??? To nejde. Jednou jsem byla s dětmi v Bretani, během dovolené jsme jen tak mimochodem zajeli ke třem dodavatelům, další rok jsem zamířila do Bordeaux, tam jsem stihla jednat s dvěma dodavateli. To jsou lidé, kteří mě zajímají, od nichž kupuju třeba ústřice. Sednu si na břeh moře a oni mi přinesou čerstvě nalovené ústřice. Otvíráte si je, házíte zpátky do moře ty skořápky, je to prostě pohoda. Tam koupíte pytel ústřic za směšnou cenu, třeba za dvě eura, a užíváte si. Pro děti je tam třeba safari, Astérix, motýlí farma. Každý si tam něco najde.

Teď třeba přemýšlím, kam vyrazíme letos. Loni ve Francii jsme neměli štěstí na počasí, bylo chladno, sice spousta zážitků – ale dětem chybělo moře, mají ho rádi. Letos asi budu muset k zaručeně teplému moři. Ale určitě to nebude jenom pláž, to bych nevydržela.

Zpět k profesi – jaké máte plány a s jakými problémy se potýkáte?

V současné době pracujeme na retailové značce Moje Maso. Pod touto značkou dodáváme do řetězců velmi kvalitní maso v balení 200-500 g. Jako příklad mohu uvést jihoamerickou roštěnou, severoamerický chuck tender, řízek či medailonek z mléčného telecího masa. Chceme dosáhnout toho, že si spotřebitel spojí značku Moje Maso s kvalitou a nebude se bát nakupovat jiné druhy masa.

A problémy? Největší je v lidech. Některé pozice je velmi náročné obsadit. Více jak polovina lidí nezvládá trojčlenku či procenta. To je věc, kterou běžně zkouším při pracovním pohovoru.  Momentálně sháním vedoucího výroby, který by rozuměl masu, uměl počítat a zorganizovat lidi. Poslední mi odešel dva dny před veterinárním auditem. To jsou věci, které mi berou energii. Hledala jsem i výkonného ředitele pro firmu, ale nenašla jsem žádného vhodného kandidáta. Teď tady na naší škole hledám nejen možnost spolupráce, ale i nové kolegy. Třeba tím někoho oslovím…

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 870 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/klimova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [871] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Drahomíra Rancová [seo_title] => Ing. Drahomíra Rancová [seo_desc] => Ing. Drahomíra Rancová; úspěšní absolventi [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Všechno záleží na učiteli

Inženýrka Drahomíra Rancová, ředitelka Gymnázia a Střední odborné školy v Rokycanech, je typem učitele, na kterého – pokud jste ho potkali – vzpomínáte celý život.  Nadšenec pro chemii, neomezující své aktivity jen na ni. Rekreační sport (bývala žákovskou mistryní republiky v hodu diskem), zahrada, vnučka, vymýšlení aktivit pro žáky i učitele, vize školy do budoucna – to je v kostce šíře jejích aktivit. Měla jsem dojem, že takoví kantoři už snad ani nejsou… Samozřejmě je absolventkou VŠCHT Praha.

[ikona] => [obrazek] => IMG_0003_Rancova.jpg [obsah] =>

Čím to je, že dnešní mladá generace nemá tak velký zájem o chemii a technické obory?

Já si myslím, že záleží na učitelích a s generací to vůbec nesouvisí. Vždycky záleží na učiteli, sama si pamatuji, že na co jsem měla špatné učitele, to neumím dodnes. Pro mě byl zeměpis tragédie, dějepis totéž, ale měla jsem poslední dva roky na gymplu výborného chemikáře, tak jsem šla studovat VŠCHT. Je to pořád o učitelích! Tady u nás taky, vidím to. Je nás tu dva a půl chemikáře…

Vy jste ta půlka?

Ne, kolega má napůl chemii a tělocvik, další kolegyně učí ty běžné hodiny a já k tomu dodávám semináře, přípravu k maturitě…

Jenže u vás je vyšší počet hodin chemie než jinde a i díky tomu jdou vaši maturanti na vysoké školy – třeba i k nám – mnohem lépe připraveni…

Všechny školy si musely nedávno vypracovat vlastní vzdělávací program, my jsme si napřed udělali mezi žáky analýzu a zjistili, že  se už nechtějí v maturitním ročníku učit to, o čem si myslí, že nebudou potřebovat. Takže jsme základ, který nám ukládá stát, dali do prvních tří let studia, nebo do prvních sedmi osmiletého gymnázia, a v posledním maturitním ročníku máme tzv. maturitní přípravy a semináře. Když chce jít někdo na VŠCHT, má přírodovědný seminář dvě hodiny týdně už od třetího ročníku, pak v maturitním ročníku tři hodiny chemie, tři hodiny matematiky a zpravidla ještě tři hodiny souvisejícího oboru,  který ho zajímá, většinou biologie nebo fyziky. Vyhne se dějepisu, třeba i zeměpisu, protože ho to nebaví. A ti, které naopak dějepis či jazyky zajímají, se vyhnou chemii… Žáky tím dost cíleně připravujeme jak na maturitu, tak na vysokou školu.

U osmiletých gymnázií začínáme v primě s fyzikou, v sekundě s chemií, fyzika samozřejmě pokračuje. Na základních školách tomu tak není, tam opravdu začínají s chemií až v osmém ročníku. Pro ty mladší ladíme učivo hodně prakticky, teorie je méně. A snažíme se tento trend praktické výuky držet i na čtyřletém gymnáziu. Máme ve všech ročnících laboratorní práce, ve třetím si mohou zájemci o studium chemie přibrat přírodovědný seminář, kde se střídá chemie s biologií, a pokud i z chemie maturují, tak ve čtvrťáku mají ještě tříhodinovku maturitní přípravy z chemie. Pokud o to má někdo zájem, tak nastřádá až 14 hodin chemie za čtyři roky týdně. Což je docela dost.

Myslíte, že laboratorní cvičení, mnohem zajímavější než pouhá teorie, jsou tím, co děti láká?

Já si nemyslím, že je to jen laboratořemi, já si myslím, že jsou u nás učitelé na chemii skvělí, příjemní, nejsou záludní, umějí látku vysvětlit, jsou zapálení, nedělají dětem schválnosti. Ale co se týká laboratoří, vím, že jsou školy, které jsou na tom mnohem hůř, my jsme prostě do nich investovali. Na mnoha školách se laboratoře hodně omezují, navíc mnohé chemikálie se bez žádosti na hygienu vůbec nedají koupit. Je spousta takových efektních pokusů, které nemůžete  žákům ukázat, a nebo je ukazujete jen „na svoje triko“. Samozřejmě, že to pokusy hodinu zpestří, ale není to to hlavní.

Na gymnáziu na Mikulášském náměstí v Plzni jsme neměli laboratoře vůbec. Když jsem tam nastoupila, začali je rekonstruovat – a skončili, když jsem maturovala… Po příchodu na VŠCHT jsem zažila perná léta, netušila jsem, co z kterého kohoutu poteče, jak se jmenuje nádobí, to bylo hrozné. Laboratoře z organické chemie jsem obrečela. Jezdila jsem domů a hlásila, že půjdu na pekařku. Na koleji totiž visel inzerát „Přijmeme pekařky i nevyučené.“  Naši mi pak v takových vypjatých chvílích říkali – vidíš, my jsme tě varovali… Mohli mě totiž přijmout na medicínu, i bez přijímacích zkoušek. Lékařská fakulta jako řada dalších škol vyhlásila tehdy program pro výborné studenty, kteří dělají ještě něco navíc. Já byla mistryně republiky v hodu diskem, měla jsem medaile z mistrovských soutěží a když se to nasčítalo s vyznamenáním a výbornou maturitou...  Naši mi tehdy nemohli zapomenout, že jsem mohla být lékařka. Ale já bych jí asi nemohla být, myslím, že bych to ani nevystudovala…

Byla jste vynikající maturantka, tak proč ten pláč v laboratořích?

Bylo to kruté a špatné, já jsem totiž chemii vůbec neuměla. Pana profesora, který mě na gymnáziu „zblbnul“ do chemie, jsem měla bohužel až ve 3. a 4. ročníku na organiku. Taky ji mám ráda, protože jsem se ji díky němu naučila. V 1. a 2. ročníku jsme měli dvě chemikářky, a ani jedna mě nic nenaučila. Neuměla jsem to důležité. Věděla jsem, že síra je žlutá, ale že když se spálí s kyslíkem, vznikne oxid siřičitý, to jsem nevěděla… My jsme se učili úplně jiným stylem, natož abych uměla něco spočítat. Pan profesor ve dvou posledních ročnících mi hodně pomohl. Říkal, že chemie se skládá ze vzorců, rovnic a výpočtů, všechno ostatní okolo jsou kecy. Ale ty první dva roky jsme se učili právě ty kecy okolo. Takže zkoušky z anorganické chemie byly hrůzné. Ve třeťáku se to zlomilo, to už jsem měla skoro samé jedničky.

I tahle zkušenost je důvod, proč jsem na své žáky náročná. Málokteré školy počítají tolik jako u nás, já se tomu věnuju, je to koníček, i díky tomu, jak jsem se tím musela sama prokousávat, myslím, že to je velmi důležité. Závidím našim maturantům, co dneska umějí, když jdou na VŠCHT; musí se jim studovat lehce. To, co já se naučila pracně, buď sama na vysoké škole, nebo dokonce až po ní jako kantorka, znají už před maturitou. Na semináři jím říkám, že jsou tak dopředu, že si to vůbec nedokáží představit.

Proč jste po promoci nešla do provozu nebo výzkumu, ale za katedru?

Mě baví skoro každá práce, jsem už taková. Ale měla jsem pocit, že jsem se narodila jako kantorka, že budu učit. To mě drželo už od malička, od dětství. Maminka byla kantorka, takže jsem to měla zakázané, a bylo mi jasné, že se do školství musím dostat oklikou. V prvním okamžiku, který se mi naskytl, jsem do školství šla.

Hned po skončení školy?

Ne, nastoupila jsem na Inspektorát bezpečnosti práce v Plzni. Udělala jsem si zkoušky na inspektorku státního odborného dozoru a chodila jsem kontrolovat chemické závody z hlediska bezpečnosti práce. To jsem zvládla ještě před mateřskou. Pak jsem ještě vystudovala pedagogickou fakultu. Když jsem totiž nastoupila sem na školu, tak tu byla taková přísná paní ředitelka. Třídnictví jsem mohla dostat jen tehdy, když začnu studovat další obor na  pedagogické fakultě. Ve čtvrtém ročníku gymnázia už chemie nebyla, takže jsem nemohla být třídní učitelkou. Chtěla jsem dálkově studovat matematiku, ovšem v Plzni na pedagogické fakultě na katedře matematiky mi tehdy odmítli vypsat dálkové studium, ale na fyzice to pro mě udělali. Pak jsem se dozvěděla proč. Už to dělali asi dvakrát nebo třikrát a žádný dálkař nedostudoval. Byla jsem první , kdo to dokázal. Promovala jsem s malým synem na ruce. Jsem věčný student, napřed VŠCHT, pak dva roky pedagogické minimum, abych mohla učit, pět let pedagogické fakulty a teď funkční studium pro ředitele I. a II., školský management na Karlově univerzitě. Dál už nic, teď jsem babi, teď studuju jiné vědy :-).

Vraťme se přeci jen ještě do Prahy na VŠCHT. Co na škole nejvíce oceňujete a na co hodně vzpomínáte?

Naučí hlavně myslet jako málokterá škola, a počítat. Nemohla bych ředitelovat bez VŠCHT. Kdybych měla jen pedagogickou fakultu, vůbec si nedokážu představit, jak bych to dělala. Buď tomu ředitel nerozumí a musí to nechat na účetních, nebo to musí být matematik nebo chemik. Kupodivu hodně ředitelů vystudovalo buď matiku nebo chemii, což je také zajímavé. A pokud je ředitel třeba jazykář, dost možná vůbec neví, která bije…  Možná to někdy podle toho tak vypadá. Účetnictví a ekonomika mi nejsou cizí, jednak jsme se to částečně učili a jednak k tomu mám blízko matematikou a také tím  velkým  výběrem  předmětů, v nichž se muselo počítat.

A nejvíc vzpomínám na první ročník na koleji v Neratovicích, my jsme se tam i učili, bylo to úplně úžasné. Tenkrát nejspíš Spolana nepotřebovala jednu z  ubytoven, tak ji pronajala VŠCHT. Byli jsme první, přišli jsme do téměř nové budovy. V přízemí  byly učebny, na cvičení jsme ráno seběhli v pantoflích a s kafem. Přednášky jsme měli v hospodě U Antoše nebo v kině – podle toho, kolik nás bylo, nebo kde bylo volno. Přednášející si dal U Antoše o přestávce pivo a jelo se dál… Když jsme psali zkouškovou písemku z fyziky v kině, tak měl zkoušející 12 variant, vzal to od začátku A, B, C, D…, v druhé řadě obráceně, abychom neopisovali. Na laboratoře nás vozili autobusem. Před kolej přijely tři nebo čtyři, naskládali jsme se do nich, bylo jich pravidelně o jeden méně, než bychom potřebovali, takže jsme občas stáli na jedné noze a ještě ne na své… a jelo se.

Byl tam skvělý studentský život, úžasné zázemí, dobrá parta. Pronajali jsme si třeba tělocvičnu v základce jenom za pivo, které jsme školníkovi koupili a hráli jsme basket. Bydleli jsme tam celý první ročník, pak už v Praze na Strahově a nakonec na Jižním Městě. Nové  koleje jsme ještě i pomáhali brigádnicky stavět a uklízeli jsme tam před otevřením. Na Neratovice ale nezapomínáme, byly skvělé. Letos  máme 30 let od státnic, takže organizuju zářijový sraz na Šumavě, sejde se nás doufám spousta.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 871 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/rancova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [872] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Vladimír Stoy, CSc. [seo_title] => Ing. Vladimír Stoy, CSc. [seo_desc] => Ing. Vladimír Stoy, CSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Náhradní díly pro naše těla

 
Ing. Vladimír Stoy, CSc. pracoval u Wichterleho, na konci sedmdesátých let emigroval, prosadil se v USA a po letech se vrátil domů. Jeho podnik dnes úspěšně konkuruje světovým firmám s rozpočty na výzkum (v dolarech) nesrovnatelnými s těmi jeho (v korunách). Na otázku, co potřebuje člověk, aby se prosadil ve světě, odpovídá dost neočekávaně: „Optimismus.“

 

[ikona] => [obrazek] => stoy.jpg [obsah] =>
Vážně, pane inženýre, co musí člověk mít, aby obstál v konkurenci ve Spojených státech a ve světě vůbec?
 
Opravdu především optimismus, myslím si, že musí vidět věci v pozitivním světle, očekávat to nejlepší. Pravda je, že když se pak  podívá zpátky, tak si říká, že kdyby to byl věděl, kam to vede, tak by se do toho nepouštěl. Ale když už se do toho pustí, musí to dotáhnout. Musí mít v sobě vůli něco udělat a soustředit se na věci, které chce udělat – na tu věc samotnou, určitě spíš než na peníze. Peníze by měly přijít jako důsledek, neměly by se chápat jako cíl. Myslím, že hodně lidí dělá tu chybu, že počítá příliš brzy, co jim co vynese. Přemýšlí, jakým způsobem si zařídit kariéru, aby se to nějakým způsobem vyplatilo. Člověku, který dělá svoji práci, přijdou peníze jako důsledek. Navíc, takový přístup – soustředit se na věc –  je pravděpodobně daleko zábavnější.
 
Vy jste k polymerům přešel vlastně náhodou, ovlivněn zřejmě tím, že otec u  Wichterleho pracoval...
 
Můj otec byl chemik, chemik byl dokonce i dědeček, takže já jsem k chemii tíhl docela přirozeně a neváhal jsem ani při volbě vysoké školy – šel jsem ale na chemické inženýrství. Zdálo se mi to náročnější na matematiku, která se mi v té době zalíbila. Ale nevydržel jsem tam, v posledním ročníku jsem přešel na polymerní technologii. Když jsem byl ve 3. ročníku, otevřela se totiž možnost jít k Wichterlemu.  Zaváděl na Bílé hoře poloprovoz na výrobu kontaktních čoček. Táta u něj na ÚMCH vedl patentové oddělení. Měl jsem průmyslovku, pár semestrů tady a vyšlo to. Přešel jsem na dálkové studium a u čoček a hydrogelů jsem zůstal.
 
Jaký byl Wichterle jako šéf?
 
Výborný. Dělal si svoji práci, nepletl se do věcí ostatním, jen korigoval věci poznámkami a komentáři. Nikdy mě do ničeho nenutil, nechal mě, abych se rozhodl sám, co bych chtěl dělat – samozřejmě nad rámec svých běžných povinností.
Mně to období dalo strašně moc. Měl jsem tehdy dojem, že lidé v chemických oborech neměli zrovna velké sebevědomí. Většinou se snažili napodobit, co bylo někde jinde, kopírovat, aby se to mohlo vyrábět tady. Kdežto u Wichterleho si člověk  mohl připadat, že je na špici vývoje.  Je docela dobré si na to zvyknout, protože pak už člověk nechce dělat nic jiného, než se na této pozici udržovat. Kromě toho by každá práce měla mít teoretickou hloubku i praktický cíl. Rozhodně ne výzkum pro výzkum, ale za nějakým účelem. Wichterle byl první, kdo měl biomimetický  přístup, napodoboval přírodu. Hydrogel byl v podstatě jeho pokus napodobit tkáň, potažmo rohovku. A měkká kontaktní čočka byla revoluční v tom smyslu, že ji viděl jako nástavec naší rohovky. Zatímco jiní, kteří dělali kontaktní čočky, to takto nevnímali.  Každý odborník tehdy „věděl“, že kontaktní čočka musí být tvrdá, to dá přeci rozum. Tenhle přístup se táhne naším výzkumem do dneška.
 
Vy jste se na přelomu 70. a 80. let rozhodl emigrovat. Proč?
 
Tady to nebylo úplně tvrdé, jak občas slyším, když na to někteří lidé vzpomínají. Ve skutečnosti to tak úplně zlé nebylo. Uvědomil jsem si to hlavně tehdy, když jsem v Německu žádal o politický azyl a musel jsem odpovídat na konkrétní otázky, co špatného se mi stalo. Tak jsem slinil tužku a pokoušel se něco vymyslet, aby to nebyla naprostá lež, a přitom abych dostal politický azyl. Vedle mě tam byli lidé z různých zemí, kteří žádali stejně, ale byli opravdu nějak pronásledováni. Žili v takových podmínkách, o nichž se nám ani ve zlých snech nesnilo.  Mojí touhou byla snaha zkusit to někde jinde, kopat tak říkajíc první ligu. Uzavření za železnou oponou byla největší chyba celého systému, spíš než nějaká finanční omezení, to nebylo tak důležité. Třeba Wichterle prohlašoval, že by nikdy neutekl, akorát snad kdyby na sto procent věděl, že bude příští den popraven. Všichni věděli, že kdyby byl odešel, byl by venku multimilionář, ale jemu to za to nestálo. Byl spokojen, že mohl dělat svou práci. Dělat tady dobrou práci, bylo možné – i tenkrát. Ale to uzavření mě odsud vyštvalo.
 
Měl jste ve Státech nějaké vytipované místo?
 
Měl, zdálo se, že společnost, která koupila hydrogely a licence na výrobu kontaktních čoček – já jsem byl jeden z vynálezců, jejichž patenty koupili, mě očekává s otevřenou náručí. Jenže mezitím tam přijel nějaký pan doktor z Polytechny (podnik zahraničního obchodu). Řekl jim, že pokud se mnou budou spolupracovat, tak s nimi budou mít potíže. Dali ode mne ruce pryč. Což byl pro mě v začátku problém, byl jsem chudý jak kostelní myš, měl jsem dvě děti a dva kufry. Nakonec jsem dostal místo u BASF, ve filiálce vyráběli pěnové polystyrény. Jako polymerní chemik jsem přišel do výzkumu, pracoval jsem tam dva či tři roky, mezitím jsem založil vlastní společnost na hydrogely, která existuje dodnes. Večer, po ránech a o víkendech jsme ji rozvíjeli, pak jsem odešel a od té doby jsem pro nikoho nepracoval…
 
Pak už jste nebyl chudý jak kostelní myš…
 
Taky jsem byl chudý jako kostelní myš; to, že člověk pracuje pro sebe, neznamená, že musí být nutně bohatý. Jde to nahoru dolů, zbohatl jsem, zchudl. Zchudl jsem, když jsem do něčeho investoval. Když chcete investovat do dalšího vývoje, potřebujete peníze. A když je do něčeho strčíte, tak je 50procentní pravděpodobnost, že o ně zase přijdete. 
Někdy kolem roku 1993 vznikla společnost GelMed International s.r.o. (GMI) tam jsme začali vyrábět jeden produkt, který se vyráběl v USA, říkali jsme, že ho zkusíme vyrábět tady a vyvážet ho. V jiné verzi se vyrábí dosud. Společnost GMI se nyní jmenuje MEDICEM Technology s.r.o. a je součástí té velké skupiny MEDICEM Group B.V.. Od toho roku 1993 jsem sem začal dojíždět a rozjíždět aktivity.
 
Proč jste se vrátil?
 
Za prvé se mi tady líbí. V zásadě, když odhlédnem od některých věcí, tak kvalita života v Česku a v Evropě je lepší než v USA. Ale naivně jsem si myslel, že se vracím do prostředí, kde je technologie hodně rozvinutá. Když jsem odcházel, byla tu nejen Akademie věd, ale v resortních ústavech ministerstev byla řada lidí, kteří uměli spoustu věcí. A když jsem se vrátil, tak bylo všecko pryč. Resortní ústavy a společnosti byly prodány zahraničním firmám, nebo nedokázaly konkurovat na trhu, na to nebyly zvyklé. Byl to velmi smutný pohled. Takže jsme museli začít budovat sami potřebné technologické schopnosti.
 
Opravdu dokážete vyrábět „náhradní“ díly pro lidské tělo?
 
Není to taková fantazie, my už dnes děláme například čočky, já sám je mám už 11 let, jsem jeden z prvních, kdo tento model v očích má. Fungují dobře – vidím, řídím, čtu, všechno. Jinak náhrady z umělých hmot už nějakou dobu existují – kolena, klouby. Obtížnější jsou náhrady určitých konkrétních orgánů, které by je funkčně, plnohodnotně nahradily.
 
Když si dá člověk Vaše jméno či firmu do vyhledávače, objeví se mu také pojem „matrix“. Co je to?
 
Matrix neboli acelulární matrice – to je takový prostředek, který původně vyvinula dr. Matoušková a dr. Veselý na Ústavu molekulární genetiky tady přes park. Z prasečí kůže se vyjmou určité komponenty – hlavně buňky – a ponechá se tam mezibuněčná matrice. Původně se to vyvinulo tak, aby se daly pěstovat buňky v tkáňových kulturách, takové, které se jinak obtížně uměle pěstují. To byl první cíl, tenkrát přišla móda pěstovat umělou kůži, ale pak se to odchýlilo trochu jinak. Dnes to funguje tak, že místo aby se na tom vypěstovaly buňky a dalo se to na kůži, kde by buňky pokračovaly v růstu, tak se to jenom přiloží na ránu, kde to podporuje růst už existujících nativních buněk. Funguje to v podstatě jako bioreaktor a rána se zahojí daleko rychleji. Teď ještě děláme implantovatelnou verzi, která se použije pro vnitřní orgány, třeba pro břišní stěnu nebo vaginální dno. Vychází to z přírodního materiálu.
 
Patříte v některých oblastech ke světové špičce. Ve kterých? A na čem v současné době pracujete?
 
My jsme na špici ve třech oborech: tradičně je to jedna oblast gynekologie konkrétně dilatace a „zrání“ cervikálního kanálu třeba před porodem, pak tkáňová regenerace v oblasti léčby popálenin, a  hlavně některé oblasti  oftalmologické . Nejpopulárnější jsou hlavně čočky, to ,co je potřeba k vidění. Ale nejenom čočky, taky určité prostředky pro snížení nitroočního tlaku. Čočky jsou v zásadě teď velká vlna. Dříve bylo stárnutí normální – se všemi průvodními jevy. Když lidé přestávali vidět, bylo to normální, nějak se s tím smířili. Ale dneska to tak úplně není, nedostatek akomodace – vetchozrakost, což je trochu urážlivý pojem, tedy to, jak se postupem let „prodlužuje ruka“, lidem začíná vadit. A nechuť nosit brýle nebo čočky iniciovala vývoj akomodujících čoček, které by dokázaly nahradit všechny funkce původní oční čočky. My jsme asi jedni z neúspěšnějších, kdo podniká v tomto oboru. Mohu hrdě říci, že naši konkurenti jsou tak velcí, že to je neuvěřitelné. 
Dál směřujeme v podstatě stejným směrem. Ono chvíli trvá, než něco uzraje. Člověk se naučí uvědomovat si jednu věc: Každý projekt nebo nápad, dokud není financovaný, dokud se na něj neseženou prostředky, prakticky neexistuje. To určitě znají vedoucí ústavů i vedoucí pracovníci tady ve škole, protože velkou část svého úsilí věnují jednáním o financování. A druhá část práce znamená sehnat lidi, kteří by to pro ně dělali. Pak zjistí, že jim bohužel už málo času zbývá na vlastní práci někde v laborce. To je osud.
 
Z pozice na špici – teď spíš z manažerského působení než v laboratoři –  máte příjemný pocit?
 
Jako manažer ne, já jsem strašně bídný manažer, u nás ve firmě jsou jiní skuteční a dobří. Ale materiály, které děláme, děláme nejlepší na světě – ve svém oboru. A mám dojem, že jsme pořád dostatečně vepředu. Příroda je ještě trochu lepší, ale jenom ona.
[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 872 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/stoy [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [873] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Eva Kujanová [seo_title] => Ing. Eva Kujanová [seo_desc] => Ing. Eva Kujanová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Vždycky se dá změnit směr

Největší a nejtěžší zápasy svádíme sami se sebou. Když se mladý člověk, který už několik let věnoval humanitnímu vzdělání, najednou rozhodne, že půjde studovat chemii, určitě vyvolá ve svém okolí i sám v sobě spoustu pochybností a otázek. Zvládnu to? Bude mě to bavit a najdu v tom uspokojení? 

Ing. Eva Kujanová, v současné době manažerka kvality firmy Fjord Bohemia, prošla právě takovou cestou. A patří k těm absolventům v naší rubrice, jejichž úspěch je dosažitelný a s nadsázkou řečeno hmatatelný.

[ikona] => [obrazek] => kujanova_web.jpg [obsah] =>
„Můj tatínek VŠCHT Praha vystudoval, zatímco maminka byla humanitně vzdělaná… Řekla bych, že se ve mně oba směry praly a nakonec mě po řadě peripetií zavedly sem na školu. Na gymnáziu jsem se profilovala jednoznačně humanitně a než jsem nastoupila na vysokou školu, tak jsem si ve studiu dala pauzu. Odjela jsem do Francie a jako au pair si zdokonalila francouzštinu. Po návratu domů jsem se rozhodla pro pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor francouzština – dějepis. Když se ohlédnu, tak už dneska vím, že jak jsem byla mladá, neměla jsem úplně v hlavě jasno, co budu v životě dělat, co by mě tak naplňovalo. Řečeno na rovinu, už v prvním ročníku v Hradci mi bylo jasné, že mám na pedagogické fakultě tolik volného prostoru, že jsem si řekla, že nechám studia a vrátím se do Prahy. 


Hodně oceňuji, že mě rodiče v mých rozhodnutích nijak neovlivňovali. Vždycky v tom, pro co jsem se rozhodla, jsem měla od nich plnou podporu. Bratr studoval naproti na ČVUT, věnuje se vědě, kybernetice, táta je celý život na Akademii věd, je v Krči, pracuje v Mikrobiologickém ústavu. Zřejmě všichni trochu zvědavě přihlíželi, co se nakonec vyvine z té mé kombinace. 

Po návratu z Hradce jsem se však v Praze nedostala na školy, na které jsem původně chtěla, takže nakonec jsem ještě zkusila přijímací zkoušky na VŠCHT. Přijali mě a já jsem začala od piky úplně znovu a úplně jinak,“ bilancuje sympatická černovláska životní obrat. „Přátele jsem v té době měla spíš na humanitních oborech. Také se tomu podivovali, ale vesměs podpořili mé rozhodnutí. Já si myslím, že nakonec je podstata studia hlavně v tom, co mu člověk chce dát, jak se mu chce otevřít, nakolik se tomu chce věnovat.“

Jako specializaci si zvolila cukry a hrozně ráda na tuto část studia vzpomíná. „Rozhodovala jsem se mezi technologii masa, sacharidy, kvasnou a mlékem, už ani nevím, jak jsem skončila na cukrech… Byli jsme malý kruh, asi šest lidí, bylo to zajímavé, víc spojené s praxí a mě to moc bavilo. Už tehdy jsem věděla, že moje dráha nebude vědecká, ale spíš orientovaná do potravinářského průmyslu, to mě zajímalo.“

V diplomové práci se věnovala stanovení rezistentních škrobů, rozpustné a nerozpustné vlákniny a strávila na ní dva roky. Jenže stejně nakonec zamířila do mlékáren. Sedlčanská filiálka Povltavských mlékáren se na pár let stala jejím druhým domovem. Srážka s realitou se sice konala („V praxi skutečné je to tak o osmdesát procent jinak, než jaká byla moje představa.“), ale práce ji chytila. „V Sedlčanech mi těch pět let na pozici kvalitářky dalo základ, abych věděla, s čím vlastně pracuju. Je jasné, že jsem si, co se týče kvality a legislativy, musela doplňovat spoustu vědomostí během práce a vše si neustále sledovat.“ Ale to je úděl každého absolventa, protože každá škola dává základ, na němž se staví dál.

Po pěti letech se začala rozhlížet směrem k hlavnímu městu. Táhlo ji to zpátky do Prahy, a protože si byla vědoma, že mlékárny jsou většinou rozmístěny dál, vyšlo jí, že možná kvůli touze vrátit se do ruchu velkoměsta, bude muset změnit obor. Do toho přišla nabídka téměř od moře. Nikoliv v pravém smyslu slova, ale to, co slyšela od firmy Fjord Bohemia, přišlo inženýrce Kujanové zajímavé.

„Co se týče ryb, jde ve srovnání s mlékárenstvím do jisté míry o inovativní záležitost,“ zamýšlí se nad svým obratem do nového oboru. „Mlékárenství tu má tradici spoustu let, je na co navazovat, technologie jsou vyspělé… Ale když mluvíme o rybách, speciálně o mořských rybách, tak koncept našeho podniku vznikl teprve v roce 2006. Je to tedy mladý obor a všechno se pomalu rozjíždí. Sem se ryby dovážejí v čerstvém i zamraženém stavu. 
 Současná platná legislativa umožňuje, že když budete chtít v nějakém řetězci koupit rybu chlazenou, uloženou na ledu, tak ji můžete mít skutečně čerstvou, anebo i rozmraženou. Mnoho lidí to bohužel zatím vůbec neví a celkem je ani nenapadne ptát se obchodníka a nebo někde na chladicím pultu hledat vyvěšenou ceduli s podrobnějšími informacemi. Na ní  musí být mimo jiné uvedeno, je-li  rybí produkt čerstvý nebo rozmražený,  a tak lidé někdy mylně rozmražené ryby považují za čerstvé…. Kromě čerstvých či rozmražených ryb má Fjord Bohemia ještě jednu část a ta se věnuje uzení ryb –například norského lososa. „Naše firma poskytuje služby zákazníkům podle jejich přání – ryby různě porcujeme, přebalujeme nebo jenom přerozdělíme a  připravíme do jednotlivých obchodů. Hlavně ve spolupráci s Makrem vznikla myšlenka, jak dopravovat ryby do obchodů co nejrychleji. K  nám do Čakovic přijedou kamióny s rybami a po opracování se rychle dodávají na jednotlivé obchody – pobočky Makra. Čerstvé ryby rozdělíme, přidáme k nim někdy i rozmražené a putují dál. V tom koloběhu je zapojena spousta obchodních společností, je to takový propletenec vztahů a do obchodů jdou ryby ještě týž den. Samozřejmostí je kontrola na místě v přístavech, u nás si kvalitář Makra kontroluje kvalitu zboží hned po příjmu a  pak přímo v obchodech následuje další kontrola kvality. Standardy jsou nastavené opravdu vysoko.  Jako manažerka kvality firmy Fjord Bohemia jsem odpovědná za  HACCP systém a  z pověření jednatele společnosti jednám se všemi odpovědnými orgány, které mají na starost kvalitu, hygienu a bezpečnost potravin. Samozřejmě chodím na pravidelné kontroly do výroby  a řeším provozní problémy ve spolupráci s výrobou a ostatními odděleními a pak se vrhám  do papírů – dnes je s kvalitou potravin spojená obsáhlá dokumentační činnost.“ vysvětluje rozsah své práce mladá inženýrka.

Při otázce, zda po letech nelituje, že místo humanitních věd zvolila ryze přírodovědnou chemii jako svou profesní náplň, se usměje. „Volba studia byla dobrá volba. Jsem ráda, že jsem skončila u potravin, jíst se bude pořád. Nemá to asi nálepku superprestiže, ale práce je to zajímavá, a má potenciál – jak co se týče kvality, tak inovací. Dají se pořád vytvářet a vymýšlet nové výrobky.

V kvalitě pracuji sedm let a musím říct, že ta práce mě baví. Nemám představu, že bych si za pár let vybudovala v nějaké firmě nějakou konkrétní pozici. Ráda bych zůstala u potravin, v kvalitě, to je moje současná vize. Momentálně v naší firmě existují velkolepé projekty, hlavně co se týče balení čerstvých ryb do ochranné atmosféry v  menších spotřebitelských baleních. Tyto výrobky by šly do řetězců a touto kvalitou by si jistě našly i více zákazníků. U toho bych ráda byla a zůstala.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 873 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kujanova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [874] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jan Gemrich [seo_title] => Ing. Jan Gemrich [seo_desc] => Ing. Jan Gemrich [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Stavařina je přeci krásná chemie


„Máme evropské normy snad i na zakřivení banánů či kulatost rajčat, řečeno s nadsázkou, ale nemáme evropskou normu na pitnou vodu. Snad nejpřísnější jsou u nás a v Británii a my musíme dneska sledovat nejen to, aby jim vyhovoval právě vyráběný beton na vodohospodářské stavby, ale i jeho zbytky, až se stavba po 80 až 100 letech zbourá. Aby neohrozil pitnou vodu,“ vypráví se zápalem inženýr Jan Gemrich, ředitel Výzkumného ústavu maltovin a tajemník Svazu výrobců cementu České republiky.

[ikona] => [obrazek] => gemrich.jpg [obsah] =>
Absolvent Fakulty chemické technologie v oboru silikáty a keramika vzpomíná, jak sháněl tři měsíce před koncem studia místo a náhoda mu postavila do cesty Výzkumný a vývojový ústav maltovin a osinkocementu Praha. Když nastupoval, netušil, že v něm prožije desetiletí; letos už má za sebou dvaatřicet roků.

„Prošli jsme první vlnou privatizace, ale pak nám šlo o existenci, když naše emitované akcie koupilo jakési evangelické sdružení, které nás chtělo rozdělit na menší celky a prodat. Naštěstí se nám podařilo společnost odkoupit do vlastních rukou. Je obrovský rozdíl mezi tím, co bylo kdysi a dneska. Před rokem 1989 byly tzv. úkoly technického rozvoje, kdy vám něco na dva na tři roky zadali, člověk to zkoumal, pak byla oponentura. Výsledek se šoupl do šuplíku a v životě člověk neviděl, že by to k něčemu bylo. Pak nastala nádherná doba a ta je vlastně dodneška: přijde zákazník, který si vás vyhledal nebo o vás slyšel, nebo je to obráceně – my nabízíme služby zákazníkům. V podstatě do půl roku, do roka člověk vidí, že jeho nápad je realizovaný, vidí zlepšení díky své nové metodě. To je pro nás všechny druhá odměna k penězům… 

Je nás dvanáct, vesměs lidé s inženýrskými tituly, a bereme to jako vnitřní pocitový bonus. Je za tím samozřejmě spousta práce, spousta nervů. I my jsme procházeli občasnými krizemi, já například pamatuji dobu, které se říkalo Klausovy balíčky. To se stoply investice do všeho, člověk kormidlo vlastní práce přetočil jinam, dnes to přetáčíme trochu taky s výhledem na budoucnost. Vidíme, že budou třeba trochu jiné cementy, nechci říkat kvalitnější, třeba na dostavbu Temelína, kde betonová skořápka musí být mimořádná po všech stránkách. Běželo odsiřování, dnes jsou zapotřebí speciální sorbenty pro spalovny nebezpečného odpadu. A zatímco před 25 lety byste nekoupila ani pytel speciální malty, tak dneska si v obchodě vyberete maltu přesně takovou, jakou chcete.“ 

Inženýr Gemrich byl vlastně svědkem obrovského pokroku ve stavebnictví. Navíc se na něm svou měrou také podílel.  „Největší pokrok nastal v přísadách stavební chemie, ve vstupu organiky, dneska už velmi kvalitní organiky, do maltových nebo betonových směsí. Přesně definuje provzdušněnost, mrazuvzdornost, upravuje tekutost, tedy zpracovatelnost. Do roku 1992 – 1993 tady byly dvě, tři látky, které se zoufale kombinovaly, nefungovalo to tak. Dnes si můžete dovolit betonovat do mínus tří stupňů, ale v momentě, kdy teplota klesne níž, může být problém. Každý rok varujeme nějakého investora, který chce mít hotovou omítku před zimou. Pokud nás pozve, tak do zápisu dáváme větu, že nezávislý posuzovatel upozorňuje, že na jaře to celé shodí dolů a investici za 120 000 korun bude dělat znovu. Investorům se to nelíbí, chtějí mít na zimu hotovo. Ale i dnes každý zedník ví, že když se postavila stavba, tak se nechala přes zimu bez omítky vymrznout. Na jaře se omítala. Tohle základní pravidlo platí pořád dál,“ propojuje stará pravidla se současnými novinkami inženýr Gemrich.

„Dneska nám přišly nové hity. Všechny stavební hmoty se vyrábějí z matičky země. Je tam ale spousta těžkých kovů a ty se občas vyluhují. Samozřejmě že když máte třeba beton pro vodohospodářská díla, tak nemůžete dopustit, aby se těžké kovy, které jdou se zeminou, se vyluhovaly do pitné vody. Jedna z věcí, která se dnes v našem oboru hlídá, je, aby vyrobený cement a z něj beton vyhovoval pro styk s pitnou vodou,“ znovu zdůrazňuje, čímž se dostáváme k tématu, kterým jsme vlastně společné vyprávění začali. A je jasné, že pan inženýr je ve svém živlu. 

„Tomu se říká kinetika vyluhovatelnosti těžkých kovů z betonových materiálů. Je to jednak zajímavé chemicky a jednak také matematicky, když se to modeluje do diferenciálních rovnic. Tohle mě šíleně baví a pak také věc, které sice osobně moc nevěřím, ale přišla v posledních 15 letech a je zajímavá – jsou to emise skleníkových plynů. Při vypalování vápence – ať už při výrobě vápna nebo cementu – letí do vzduchu kromě spáleného paliva také molekuly CO2. Výroba vápna, cementu a oceli nejvíce zatěžují životní prostředí emisemi. Počítat, kolik se uvolňuje CO2, není vždycky jednoduché, ale je zajímavé, že na rozdíl od oceli vápno rekarbonizuje a cement částečně taky. Takže při svém tuhnutí a tvrdnutí zase CO2 ze vzduchu pohlcuje. Ne v té míře, jako ho uvolňovalo při výpalu, ale pohlcuje. To pohlcování jsou zase matematické rovnice a zase modelování. Tyhle moderní věci naším oborem letí, je třeba je sledovat a nás to strašně baví. I průmysl na ně dá peníze, abychom se mohli podívat na pět, sedm let dopředu, jak vývoj půjde.“

Pan inženýr se letmo podíval na hodinky a na otázku v mých očích vysvětlil, že má ve škole schůzku s jednou adeptkou na práci ve svém výzkumném ústavu. Takže mě napadlo, jaké je vůbec postavení žen – absolventek naší školy – právě ve stavebnictví, z laického pohledu ryze mužském oboru? 

„Rovnocenné. Teď to vidíme ve fabrikách, protože jsme v období, kdy se obměňují generace. Zrovna v loňském roce přišlo kolem 15 nových absolventů a vybírají se ne podle aktuálních znalostí, ale spíš podle svých motivačních schopností. Já dělám totéž – když vybírám někoho nového, tak mě nezajímá, že v daný moment neví třeba, jak se chová ta či ona látka, ale zda má v sobě motor, jak se učit, a je perspektivní, že se bude učit celý život. Takoví lidé do oboru přišli a odhadem je z nich tak třetina mladých inženýrek. Běžně je vídávám běhat po fabrikách v montérkách nebo v laborce v bílých pláštích. Dneska „dobrou sekretářku“ seženete, ale inženýra/inženýrku si musíte vychovat. U nás v Radotíně je jedna nebo dvě mladé ženy, ve vápence Čertovy schody je to podobné. Ale mladý člověk musí počítat s tím, že zejména naše obory, ale i vysoká stavařina jako taková jsou vysoce konzervativní investiční obory. Nejen ve výrobě, ale i v nadstavbovém marketingu. Není to tak, že se rozhlédnete, pak půjdete prodávat jogurt a příští rok půjdete prodávat zase něco jiného. V našem oboru se předpokládá, že do vás firma investuje, strávíte čtvrt roku na mateřské firmě, zvládnete perfektně angličtinu, kterou se dnes mluví ve firmách v celé Evropě, k tomu trochu hovorové němčiny, protože když jde Němec do hospody, tak si přeci jenom chce popovídat ve své mateřštině, zvládnete firemní kulturu a nedělá se rozdíl, zda jste chlap nebo žena, naopak žena je příjemným oživením. Ne že by chlapi byli hrubiáni, ale zjemnění je v takových případech vždycky vidět. V šancích žádný rozdíl není, v oboru máme tak 15 – 20 procent žen, ale to je důsledek let 1985 – 90, kdy do něj opravdu chodili zejména chlapi.“

Inženýr Gemrich kromě své práce ředitele Výzkumného ústavu maltovin je také tajemníkem Svazu výrobců cementu České republiky. „Náš svaz má samozřejmě mnoho zájmů, ale musíme poměrně přísně dodržovat jednu jedinou věc: antimonopolní pravidla. Vypracovali jsme a neustále zdokonalujeme jakýsi kodex chování firem, řeknu-li to lidsky – o čem se hovořit může a o čem se hovořit nesmí. To druhé - jsou samozřejmě zakázány finanční a prodejní záležitosti a také samozřejmě investiční. Znalost investice soutěžitele na trhu mi dává potenciál, abych věděl, jak se mohu chovat. To znamená, zda jeho investice zlepší jeho výrobek, nebo ho naopak na nějakou dobu finančně zatíží… O čem se naopak může a musí hovořit a to také děláme, je standardizace, to znamená normy. Vysíláme pracovníky do CEN (Centrum pro evropskou normalizaci), mezinárodní organizace, tam máme zastoupení v cementu, ve vápně, i v betonu. Vlastně jsme monopolním překladatelem a tím kdo v Česku uvádí tyto normy do života přes ÚNNZ, ale to je historicky dané, děláme to zhruba od 70. let, vlastně jsme to jen překlopili do nových podmínek. Vysíláme tam nejlepší lidi, které máme.

Co se týče legislativy, a to hlavně environmentální, ono se to dnes trochu překrývá i s daněmi, jako jsou např. daně z prodeje emisních povolenek. Nebo teď přicházejí environmentální daně, to je zatížení černého uhlí, které bude platit od příštího roku. Ale co je to hlavní, je ochrana ovzduší, EIA, integrovaná prevence, i to, co není v Evropě společné, to je např. horní a geologická problematika, čili vlastně celá environmentální slupka výroby. Tohle vše a řadu dalších věcí pro svůj obor zajišťujeme, vyhodnocujeme a laicky bych řekl - předžvýkáváme. 

Jezdím do Evropské cementářské asociace a až do přistoupení Česka k EU jsme se vždy, když jsme něco nevěděli, podívali tu do Německa, tu do Francie – měli tak dvouletý náskok před námi. Asi v roce 2005 jsme zjistili, že český člověk není zas tak hloupý a v něčem jsme jak Němce, tak Angličany či Francouze předbíhali. Měli jsme a máme dodnes speciální legislativu na tuhá alternativní paliva. Naši cementáři při výpalu slínku využívají spoustu upravených odpadů a tím vlastně spoří klasická paliva. Existuje i speciální chromátová legislativa a ochrana proti tzv. zednickému svrabu – to je taková suchá kůže mezi prsty. Zase v době, kdy se to zavádělo, jsme byli na špici, kupovali to od nás Poláci, Němci. Zjistili jsme, že tahle branže nás baví. Dneska nejen že přejímáme a s MŽP nebo s ministerstvem zdravotnictví konzultujeme přijímanou legislativu, ale posíláme naše odborníky do Evropy, tam vznikající legislativu připomínkujeme. To je bezvadná věc, protože zhruba takových 80 procent legislativy vzniká v Bruselu, zbytek v Česku a pokud bychom ji nepřipomínkovali, tak už je to ztracené. Prostě vždy ve střehu – tak vypadá naše práce.“

Takže po vlně nadšených slov se ptám: „Kdybyste volil znovu, rozhodl byste se stejně?“

„Asi ano. Kdybych jenom tehdy tušil ze setiny, že v oboru, který vypadá, že je čistě stavbařský, najdu takové uplatnění a že na to navazuje tolik dalších věcí, tak rozhodně ano.

Musí to člověka bavit. Samozřejmě, že jsou momenty, kdy jsem utahaný, kdy bych se vším praštil, ale to rychle přejde, bez problémů. Nejvíc mě baví proměnlivost. Řadu oblastí hlídat a vlastně si spojovat věci, které na první pohled vypadají nespojitelně. Teď zrovna dělám na zajímavé záležitosti – v naší republice byl přijat zákon o ochraně ovzduší, který elektrárnám od roku 2016 zpřísní podmínky na vypouštění oxidu dusíku. Toho se dá dosáhnout dvěma způsoby – jednak úpravou hořáků, které mají rošty, nebo vstřikováním nějakého amonného média do proudu odcházející vzdušniny. Pro nás tohle platí už asi tři nebo čtyři roky a já jsem s hrůzou zjistil, že v naší republice nebude po roce 2016 dostatek amonných látek na vstřikování. Takže si spojíte legislativu a realitu. Teď obcházím potenciální možné výrobce močoviny, čpavku atd., zda o tom vědí, zda plánují zvýšit výrobu nebo zda to budeme muset dovézt, nebo zda budeme muset technicky sáhnout do zařízení a upravovat je. To je drobný střípek. Víme, že se nám prodraží vypouštění emisí skleníkových plynů, hledají se způsoby jejich zpětného záchytu, to je zase ekonomika, geologie, legislativa dohromady. Manželka a děti mě doma moc nevidí, už si ale zvykly.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 874 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/gemrich [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [875] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc. [seo_desc] => Prof. Ing. Gabriela Basařová, DrSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Život s pivem

Mimořádná osobnost českého pivovarství, profesorka chemie, nositelka státního vyznamenání medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství, ředitelka Výzkumného ústavu sladařského a pivovarského v Praze, dlouholetá vedoucí katedry kvasné chemie na VŠCHT Praha, ale také reprezentační juniorská basketbalistka a určitě žena, která si prostě nepřipouští, že něco nejde…

Profesorka Gabriela Basařová neměla chemii v genech, ale nadchla ji, jako mnoho jiných na gymnáziu. Plzeňské Masarykovo gymnázium mělo vždycky vysokou úroveň. Tehdejší studentka Gabriela Herlíková přesto stíhala hravě studium, sport i letní brigády, na nichž se rozhlížela, jakou cestou se vydat. 

[ikona] => [obrazek] => prof_Basarova_7.jpg [obsah] =>
Paní profesorko, proč vás zaujalo zrovna pivovarství?

Když jsem se rozhodla pro chemii, tak jsem hledala, kde bych se mohla podívat, co to obnáší. Začala jsem chodit na letní brigády do podniků v Plzni a okolí – do jejich chemických laboratoří. První byl výzkumák ve Škodovce, to se mi nelíbilo, je to anorganika. Na brigádě v lihovaru to bylo dost ubohý, ve vodárně stereotypní, bylo tam málo rozborů. Pak jsem šla do Marily Rokycany a nakonec do pivovaru. Tam mě to velmi zaujalo. Jednak zajímavostí výroby, ale také se mi líbily staré zvyky v různých fázích vaření piva. Už od mládí mám zájem o historii a přitahuje mě leccos z různých historických období. Takže jsem se rozhodla, že půjdu na chemii do Prahy a budu dělat pivovarství. Naší rodině to nebylo moc po chuti, doufali, že buď půjdu na kantořinu, nebo na medicínu. Ta se tehdy zrovna v Plzni otevřela a studoval ji bratr. Moc peněz jsme neměli, tatínek byl v invalidním důchodu, takže se počítalo, že knihy budu mít po bratrovi. Ovšem já jsem na medicínu odmítla jít a nastoupila jsem v roce 1952 na nově vzniklou samostatnou  VŠCHT  v Praze, na fakultu potravinářské technologie, do které byla začleněna katedra Kvasné chemie a technologie, dnešní ústav Biotechnologie

Jaké byly začátky nové školy?
Studium mělo společný tříletý základ, pak následovaly dva roky specializace. Po založení školy na ni přišli pedagogové z různých konců republiky a předměty, které jsme si tehdy zapisovali, se dnes tady vůbec neučí. Měli jsme třeba zoologii, základy architektury, botaniku – museli jsme například umět všechny trávy – i latinsky. Ale kantoři byli perfektní, byly tu velké osobnosti. Měla jsem třeba na matematiku pana profesora Bílka. Byl to Plzeňák a když přišel na první přednášku, zavelel: „Plzeňáci, do první lavice!“ Byli jsme tři a neoddechli jsme si, často se na nás obracel a ptal se, jak to je dál…
Na naší specializaci bylo samozřejmě málo děvčat. Ze třinácti jenom tři, spolužáci nás zneužívali a využívali, kde se dalo. Třeba při výrobě lihu, tehdy měla škola ještě lihovárek, bylo naším úkolem zajišťovat u „Miláčka“ malinový sirup do lihu k opití celníka, který fungoval jako dozor… Dodnes se náš celý ročník schází minimálně jednou nročně , pražáci každé první úterý v měsící, byli jsme perfektní parta, ale bohužel je nás stále méně.

Absolvovala jste a zamířila do Plzně?
Nebylo to tak jednoduché. Dostala jsem umístěnku do Olomouce. Žádala jsem do Plzně, protože maminka zemřela a otec, který nebyl zdravý, zůstal sám, ale pracovník kádrového oddělení ministerstva mi oznámil, že ženská půjde do Plzně jen přes jeho mrtvolu. Moji spolužáci byli natolik kamarádští, že ani jeden umístěnku do Plzně nepřijal. Rozhodla jsem se, že když to nejde, půjdu do chemických závodů v Plzni. Můj pan profesor Dyr ale řekl, že by byla škoda, kdybych se tomu oboru nevěnovala. Takže zařídil, aby mi ministerstvo umístěnku do Plzně dalo.

Jaké byly pivovarské začátky mladé inženýrky?
Chtěla jsem do provozu, to ale tehdejší vedení starých pánů považovalo pro dámu za nevhodné, takže jsem seděla v kanceláři vrchního sládka, malovala grafy kvašení a podobné věci. Po čase se Plzeňský Prazdroj spojil se 14 menšími západočeskými pivovary. Z jednoho z nich přišel inženýr Ivo Hlaváček a stal se výrobním náměstkem. Noví lidé ve vedení už byli mladší a přijímali mě normálně. Pustili mě do provozu a stala jsem se vedoucí laboratoře. Do té doby dělali v laboratoři pouze muži. Začátek nebyl jednoduchý, chlapi měli svůj pracovní režim. Ráno se přinesly stáčky, pánové něco udělali, něco napsali, pak si došli pro desetilitrový džbán, sedli si vzadu v přípravně a družně se bavili, popíjeli a pak po poledni zase něco udělali. Jako vedoucí jsem to musela řešit. Šla jsem za nimi, když se zase pohodlně usadili a oni hned, že „paní inženýrka sestoupila ze své výše a přišla se s námi napít…“ A já na to: „Ano, pánové, tady jste dopili,“ vzala jsem ten džbán a vylila ho před nimi rovnou do kanálu. Dlouho na to vzpomínali, byli úplně perplex.
Začala jsem si vybírat děvčata na pivovarské průmyslovce a postupně jsme se v laboratoři feminizovali, byla tam úžasná parta. Byly jsme svobodné, žily jsme tam ve dne v noci, založily jsme výzkumnou skupinu technologie, dělaly jsme tam ministerské výzkumy, publikovaly, bylo to bezvadné. A když sklepáci a spileční zjistili, že se člověk snaží, že i něco dovede udělat, tak se o mě nesměl nikdo otřít.

Ale pak jste se vdala, narodil se syn, což pro každou ženu znamená zvolnění pracovního tempa.
Syn se narodil 23. září. 1964, byla jsem doma zbytek září a pak přijeli pro mě s pH-metrem, že zkysla várka ve Stodě. Manžel mě proto i se synem odvezl ke své matce do Prahy, jenže z pivovaru za mnou jezdili i do Prahy, tak jsem v prosinci ukončila mateřskou a nastoupila do práce, což pivovarští velmi ocenili. V té době nebyly např. mandarinky, pomeranče a podobně, pro dítě se to těžko shánělo, ale pivovarští šoféři se o mne pečlivě starali a když někde něco takového viděli, koupili to a přivezli. 

Kdo se vám staral o domácnost?
Já jsem do padesáti let nesměla do kuchyně. Po smrti mé maminky, která umřela, když jsem byla ve druhém ročníku vysoké školy, se o domácnost starala teta, její sestra, svobodná kantorka, která byla šťastná, že získala rodinu. Od kuchařek v mateřské školce, kde ředitelovala, měla spoustu receptů, starala se u nás o všechno. Můj tatínek také kantor se zase synovi věnoval po technické stránce, leccos propálili, měli i chemickou laboratoř… Manžel dělal tehdy v Ústí nad Labem v tukových závodech, takže jsme se synovi věnovali o víkendech, kdy nám ho „půjčili“. Od pivovaru jsem dostala byt, jenže nakonec jsem kývla na nabídku Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského a odešla do Prahy. Muž neměl v Plzni místo, on je přes tuky a já mu nechtěla profesi brát… Praha byla jediná možnost, jak spolu normálně žít a pracovat v oboru. S celým „cirkusem“ jsme se přestěhovali do Prahy. Ale strašně nerada jsem se s Plzní loučila…

O vás se ví, že máte ráda výtvarné umění a hudbu, ale moc se neví, že jste byla v juniorském basketbalovém reprezentačním výběru. Sportovala jste pak ještě?
Před válkou jsme bydleli ve Stodě, tatínek byl náčelníkem Sokola, maminka cvičitelkou, jsem odchovaná na sokolské žíněnce. Košíkovou jsem hrála od 9 let a v oktávě mě vybrali do juniorského výběru. Ale tady na škole bylo jasné, že to dohromady nepůjde. Dlouho jsem pak hrála za Meteor Dejvice a naposledy jsem si basket zahrála při oslavě svých padesátin – na Julisce proti studentům 2. ročníku. To už na škole studoval syn, a když přišel domů, tak se ptal: „Mami, co jste s nima udělaly, oni přišli a říkaly, že ty baby je tak zmastily, že nemůžou chodit…“ V Meteoru nás trénoval Zdeněk Malý a neměl to s námi jednoduché. Dávaly jsme si třeba před zápasem mléko s rumem a on všude chodil a chválil nás, že před zápasem pijeme mléko…

Vraťme se do výzkumného ústavu, čím jste začala?
Abych se tam měla čím živit, založila jsem biochemické oddělení. Předtím jsem si vyžádala stáž na Akademii věd u pana profesora Šorma a získané vědomosti pak začala rozpracovávat pro použití v pivovarství. Měla jsem štěstí, na ústavu byli úžasné lidé, nepamatuji si, že by někdo o někom řekl něco špatného. Dávali jsme do provozu osm nových pivovarů na Slovensku a dva u nás. Připravovali jsme technologie a dělali všechny rozbory, udělali jsme opravdu hodně práce.

Paní profesorko, vy jste nastoupila do oboru, který patřil mužům, už jste sezmínila, jaké to bylo v Plzni, ale jak jste se prosazovala dál?
Na ústavu byla jediná žena vysokoškolačka paní profesorka Bendová a jinak samí chlapi. V Plzni na téhle úrovni nebyla žádná, ale to bylo všude. A dnes taková situace přetrvává v Německu, i když se objevují náznaky změny, hlavně v bývalé NDR, ale v Japonsku jde o stoprocentně mužský obor. V jejich pivovarech jsem neviděla ani uklízečku, ani ženu jako otvíračku dveří, pomocnou sílu, prostě nic.

Ale vy jste tam byla, jak vás přijali?
Museli mě brát, nic jiného jim nezbylo, i když to pro ně bylo těžké. Poprvé jsem tam jela řešit nepříjemnou záležitost. Tvrdili, že kvalita našeho sladu jim pro jejich piva nevyhovuje, že mají lepší slad z kanadských nebo australských ječmenů. Přitom do Japonska se z Československa exportovalo nejvíce sladu. V Japonsku se dopoledne tvrdě jednalo, večer nás vzali na Ginzu na večeři a ráno nanovo. Pomohla nám náhoda. Vzali nás do jednoho pivovaru, kde pracoval německý sládek. Byl celý šťastný, že se objevil někdo, s kým si může promluvit německy. Zeptala jsem se ho, zda mi může ukázat varní listy, že by mě zajímalo, jak to vedou. Všimla jsem si, že v sypání sladu na várky dělá český slad jen deset procent a to ostatní je buď kanadský nebo australský slad. Zrovna v tomhle pivovaře jsme byli právě kvůli nedobrým výsledkům v kvalitě piva. Sládek mi dovolil, že to mohu použít jako argument, že jsem viděla varní listy. Japonce pak strašně překvapilo, že jako ředitelka ústavu - když jsme se pořád o kvalitě našeho sladu nemohli dohodnout – jsem řekla: „Tak jdeme do laboratoře!“ Pochopitelně plášť mi nepůjčili, jsou prckové, takže v reprezentačních šatičkách jsem udělala rozbor sladu, nedokázali to pochopit, že ředitelka ústavu je ochotna dělat laborantskou práci. Nakonec uznali, že to opravdu dělají špatně. Bylo to tvrdé, nebyla to jednoduchá mise.

Jak se stalo, že jste se ocitla zpátky ve škole?
Ze školy se na generálního ředitele pivovarského koncernu obrátili, že by potřebovali někoho, kdo by přednášel pivo. Pan profesor Grégr, který vedl katedru a s nímž jsme se měli velmi rádi, si moc přál, abych byla jeho nástupcem. Náš generální je napřed vyhodil, pak se někde sešli a on prý mě vlastně propil. Ale měl podmínku, že budu dělat obě funkce. V ústavu pracovalo na dvou místech 150 lidí, ve škole se tehdy scházelo čtyřleté a pětileté studium, na kvasné bylo přes 100 absolventů. Rodina mi dala nůž na krk, protože jsem domů skoro nechodila – abych se rozhodla, buď jedno, nebo druhé. To už jsem měla profesuru, tak jsem se rozhodla pro školu.

A vychovala jste v podstatě drtivou většinu vedoucích pracovníků všech našich pivovarů a nejen těch…
Byli tu perfektní absolventi, z té doby se rekrutovali pozdější vedoucí pracovníci pivovarsko-sladařského oboru u nás i ve světě, pár jich emigrovalo… Ale dodnes, alespoň pokud jsem sledovala svoje diplomanty a jejich další kariéru, jsou všichni na slušných vedoucích místech. Máme je na afilacích v zahraničí... Mě to hrozně bavilo.
V Plzni mám 38 absolventů, prakticky všichni pivovarští technologové v republice jsou absolventi naší katedry. Dokud v pivovarech vládli technologové, tedy pan sládek, a ne ekonomové a manažeři, tak prakticky všichni šéfové byli naši. I dnes u zahraničních firem jsou technologové a šéfové afilací naši absolventi. Ročně jsme mívali 8 – 10 absolventů z tehdy spřátelených zemí. Např. prezident Klaus se setkal nedávno s našimi absolventy v Laosu, měli jsme Korejce, Vietnamce, Číňany, v Mongolsku máme jednu dívčinu ředitelkou pivovaru. Spousta absolventů je v Africe,  v bývalé NDR, v Bulharsku byli absolventi ještě i z dob první republiky. Vždycky jsem obdivovala zahraniční studenty, jak se za rok naučili česky tak, že byli schopni vnímat přednášky. Víte, pivovarství je v češtině velmi bohaté na speciální výrazy, které třeba jiné jazyky jako němčina a angličtina nemají. Oni to většinou všechno zvládli.

Teď hlavně píšete?
Píšu za pět let už třetí knihu, teď se svými spolupracovníky Sladařství. Jinak dělám ve vědecké radě ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském, jsem tam i v redakční radě Kvasného průmyslu, dělám posudky na jejich výzkumné zprávy, ve škole spolupracuji na pár věcech, mám tři přednášky v jarním a tři v zimním semestru, každá na tři až čtyři hodiny… Pochopitelně k nám domů jezdí lidé z pivovarů na určité porady. Dělala jsem pro Plzeň třeba zprávu o vývoji zařízení a technologií od roku 1842 do současnosti a o analýzách piva za toto období. Věděli, že až umřu, tak už to nikdy nikdo nedá dohromady. My jsme byli s Ing. Hlaváčkem starším jediní dva, kdo jsme byli schopni dát tyhle věci dohromady, sledovali jsme to a ukládali. Pro pivovar Budvar jsem připravovala afidativy k soudním sporům  s americkým pivovarským koncernem Anheuser Bush o značku Budweiser, kterou tento koncern již  v minulém století zcizil a dělám pro pivovary další věci. Občas mě zvou přednášet, především když slaví nějaké výročí. Pivovarští pro mě dojedou, přivezou mě a vždycky dostanu krásnou kytku.

Den každého z nás má 24 hodin, když se ohlédnete, kolik jste dávala práci?
Já to radši nebudu počítat. Běžně se u nás jezdilo na dovolenou s odbornými knihami. Manžel byl v tomhle velice tolerantní, měla jsem to báječné i v tom, že jsem se nemusela starat o domácnost. Na druhou stranu mi tetička vychovala syna i manžela jako pány, protože nebyli schopni si sami najít ani čisté ponožky, takže po její smrti jsem musela zabrat. Já prostě neznám takový pocit, že bych si někde sedla a nic nedělala. Čtu – ráda a moc. Když nemůžu v noci spát, tak čtu, ale přes den mi to musí šlapat, střídám práci duševní s fyzickou, manžel mi dřív hodně pomáhal. Pravda je, že práci jsem věnovala opravdu hodně času.

Což ocenil i prezident udělením státního vyznamenání…
Hlavně to ocenili pivovarští. Nejvíc si na vyznamenání vážím toho, že jsem potom zjistila, že z toho měli opravdu radost. Ani jedna negativní reakce nebo závist, prostě spontánní radost. To mi na tom nejvíc těšilo. A bojovali o to moje vyznamenání, jak jsem se dozvěděla, tři roky… A nedali se odradit. To mi řekl prezident Klaus.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 875 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/basarova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [876] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Adam Brož [seo_title] => Ing. Adam Brož [seo_desc] => Ing. Adam Brož [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Sládkovi z Budvaru se splnil sen

Budvar nebo Prazdroj? Nebudu se stavět do tábora ani jedné značky, podstatné ovšem je, že vrchní sládci obou našich nejslavnějších pivovarů jsou absolventy VŠCHT Praha. V Budějovicích má sice inženýr Adam Brož na své vizitce napsáno „výrobně-technický ředitel“, ale že je pěkně postaru vrchním sládkem, zjistí třeba každý návštěvník přilehlé pivovarské restaurace. Jeho podpis s podtitulem „vrchní sládek“ spatří lační návštěvníci hned na první stránce jídelního lístku.

[ikona] => [obrazek] => adam_broz.jpg [obsah] =>
Rodák z Českých Budějovic zamířil na VŠCHT do Prahy cíleně. Věděl, že potravinářský průmysl je v Budějovicích a kraji vůbec silný a protože se chtěl vrátit, zvolil potravinářskou fakultu. „Budějovický Budvar a práce v něm, to byl v té době jenom sen. Už tehdy to byla firma velmi dobře postavená, prostě prestižní záležitost,“ vzpomíná dneska. Školu absolvoval s červeným diplomem, aniž by měl během těch pěti let slabé chvilky, natož krizi. „Do školy jsem nastupoval s tím, že mě studia baví, že obor chci dělat a dělat dobře, což znamená věnovat patřičný čas a úsilí. Studium jsem nešidil, opravdu jsem mu dal, co šlo, a musím říci, že se mi to vrátilo. Především v jedné věci – spousta lidí říká, že teorie je jedna věc, ale praxe je něco docela jiného. Já to popírám. Teorie dává perfektní základ, pokud je dobře zvládnutá a když přijdete do praxe, která má samozřejmě svá specifika, tak se tyto dvě sféry prolnou, nevylučují se, nepopírají se. Naopak, jsou to dvě doplňkové části, které jedna bez druhé nefungují.“

Ani ona pověstná Achillova pata, jímž je pro mnoho mladých lidí po absolutoriu řízení nějakého kolektivu, pro inženýra Brože nepředstavovala velký problém. Jak to? „Ano, na řízení lidí se není možné připravit ze sta procent předem. Ale s praxí to, co na začátku chybí postupně do mozaiky zapadne. Kdybychom řekli, že mě vysoká škola nepřipravila na řízení lidí vůbec, není to pravda.“

Tvrdí, že už i na škole se přeci člověk setkává s lidmi na různých úrovních řízení a pokud jen prostě vnímá, ví, že existuje nějaká hierarchie. Že ve společnosti existují autority, že je dobré ctít pomyslnou pyramidu podřízenosti a vzít si z toho zkušenost, i to studenta připravuje na praxi. A byť připouští, že přednášky z oboru komunikace a psychologie řízení by byly užitečné, praktickou část nenahradí. „Ta hlavní příprava, alespoň jak já ji chápu, spočívala v tom, že nás teorie dokonale připravila na všechny procesy. Když jsem přišel do pivovaru, proces jsem dokonale znal a začátek byl jednoduchý. Začínal jsem jako mistr varny, měl jsem pod sebou 17 lidí a oni rychle pochopili, že to co řídím perfektně znám, že vím, o čem rozhoduji a po poměrně krátké době řízení přirozeně fungovalo. To je můj osobní pocit, je samozřejmě jasné, že řízení lidí je hlavně otázka komunikace s nimi. Pokud by někdo své poznatky aplikoval necitlivě a psychologickou stránku podcenil, tak se s úspěchem nesetká.“ Inženýr Brož přiznává, že existovala i některá bílá místa, kdy nevěděl, ale tvrdí, že na takové situace škola prostě nemůže připravit.

Po nástupu si prošel v pivovaru pomyslné kolečko po provozech. Dle tehdejší potřeby pivovaru se mu standardních šest měsíců protáhlo na rok – a nikdy nelitoval. „Byl to dobře investovaný čas. Po dalším roce ve funkci mistra varny jsme ji totiž celou rekonstruovali a já při tom mohl využít znalostí, které jsem právě při ročním kolečku získal. Rekonstrukce, automatizace, nové věci, měl jsem velké štěstí, že jsem u toho mohl být.“

Po třech a půl letech na pozici mistra se z inženýra Brože stal technolog, což byla mnohem víc pozice dohlížecí; stal se z něj skutečně specialista napříč výrobním procesem celého pivovaru. „Naše pyramida je velmi nízká, shora – sládek (dnes výrobně-technický ředitel), pod ním podsládek, což je vedoucí výrobního oddělení, a technolog pracuje přímo pod ním. Je to pravá ruka vedoucího výroby a dohlíží na technologické procesy.“

I když postoupil po firemním žebříčku, stýskalo se mu po lidech, po každodenní práci s nimi, po řízení. „Po půl roce na pozici mistra varny už člověk dokáže uplatnit principy, kam kolektiv a celé středisko směřovat. Po třech letech, co jsem na varně strávil, už byl vidět výsledek. Lidé fungovali tak, jak měli, předávali si potřebné informace, prostě výsledek se dostavil a to přináší opravdu pocit uspokojení. Technolog – to byla pozice odborného specialisty. Ale samozřejmě i ta mi přinesla své: pronikl jsem do detailu do dalších částí pivovarské technologie. Pocítil jsem také potřebu doplnit si dále vzdělání a začal jsem na VŠCHT Praha studovat v doktorském studijním programu, obor Biotechnologie. Myslím, že je nutné uplatňovat nejnovější vědecké poznatky v praxi a do tématu je potřeba mnohdy proniknout opravdu hluboko.  Kontakt se školou jsme jako pivovar nikdy nepřerušili.  Manažer a specialista v oboru jsou dva různé světy, avšak výrobně-technický ředitel, tedy sládek, pořád zůstává pivovarským technologem a je potřeba, aby znal nejnovější poznatky.“

Je třeba říci, že je inženýr Brož s doktorskými studiji těsně před cílem. Zkoušky už má za sebou, zbývá disertační práce. A nedá mi to, abych se nezeptala, co bude studovat za 10 let, až pocítí, že už není na úrovni doby? „Určitě to bude vzdělávání v oblasti manažerských studií, tato potřeba s ohledem na moji současnou pozici nastává.“
Ale vraťme se zpět, protože po třech letech na pozici technologa se z mladého inženýra stal podsládek. Což byla opět řídící funkce, ale vyšší. Řídil 120 lidí a zjistil, že je to obtížnější úkol než poznal jako mistr. Tady má svůj vliv i práce řídících pracovníků o úroveň níž. „Při práci s lidmi je pro mě hlavní, abychom si rozuměli, abychom věděli, o čem mluvíme, tedy jasná a čistá komunikace a vzájemná čitelnost. Setkal jsem se totiž také s tím, že dva lidé bojovali za stejnou věc a přesto vedli spor, nerozuměli si, každý hovořil jinými termíny, zastával jinou filosofii a vypadalo to, že se přou. To velmi komplikuje a brzdí celé řízení na všech úrovních.“

Inženýr Adam Brož neomezuje svůj vztah k pivu jen na Budějovický Budvar. „Spousta lidí se ptá, zda my z pivovaru pijeme vůbec pivo jiných značek. Jsem přesvědčen, že Budvar je nejlepší pivo mezi ležáky, i když to zní frázovitě a ne všichni by mi to věřili. Ale aby člověk takové tvrzení vyslovil, musí vědět, co je kolem. Sbírám spolu s mými kolegy, hlavně vedoucím varen a pracovníky výzkumného oddělení zkušenosti nejen v práci, ale působíme na některých světových akcích jako odborní porotci. Aby se člověk mohl stát degustátorem, musí rozlišovat chuti. Máme za sebou degustační zkoušky a musíme umět rozlišit např. různé defekty piva. To je však jenom základ pro to, aby člověk mohl ochutnávat, aby se jeho výsledky a názory braly vážně. To, co následuje potom, když jsme dostali certifikát degustátora, to už je jen dlouhé sbírání zkušeností, cestování a získávání rozhledu v pivním světě. Říkám záměrně rozhledu, protože naše republika a pivo jsou dva neoddělitelné termíny a mnohým se pivo vybaví ihned po vyslovení pojmu „české země“. Ale musím říci, že Česko je silně konzervativním pivním trhem a mnoho českých pivařů netuší, co svět v oblasti piva nabízí. Spousta českých pivařů se fixuje – a pro nás je to dobře – na kvalitní ležáky, které se tu vyrábějí opravdu vynikající, ale už vůbec netuší, co v jiných pivních kategoriích ve světě existuje. Kdyby ochutnali produkty některých velmi odlišných kategorií, ani by nevěřili, že to je také pivo.“
Inženýr Adam Brož se letos zúčastnil největší světové akce svého druhu. World Beer Cup se pořádá jednou za dva roky a letos se konal v Chicagu. „Bylo tam více než 90 pivních kategorií a zkušenost s pivy, která chutnají různě exoticky, je velmi zajímavá. Z každé takové akce si člověk odveze nějaký dominující zážitek. Letos to bylo pivo s chutí čokolády, dílo  jednoho amerického minipivovaru. Chuti čokolády se docílilo skladbou speciálních sladů. Ten vzorek vzhledem k našim národním zkušenostem byl opravdu výjimečný, chuť čokolády naprosto skvělá a fantastická. Mnozí Češi by ale samozřejmě řekli, že něco takového nemá v pivu co dělat,“ usmívá se vrchní sládek Budvaru.

Při představě, že vzorků na akci bylo zhruba tři tisíce pro více než stovku degustátorů z celého světa, si člověk říká, kolik toho asi musí chudák degustátor ochutnat. „Byli jsme rozděleni do komisí o 9 – 12 lidech, ve dvou intenzivních degustačních dnech se degustovalo tak 10 – 15 kategorií a od každého 5, 10, 15 vzorků, některé kategorie byly ještě méně početné. Počet degustovaných vzorků se mohl pohybovat kolem stovky. Neutralizovali jsme vodou a bílým pečivem.“

Inženýr Brož považuje za nesmírně zajímavou pivní zemi Belgii. Neopomíjí samozřejmě ani Německo, ale v Belgii jsou piva mnohem odlišnější od našich. „Jsou to piva spontánně kvašená speciálními kulturami, které jsou charakteristické mikroflórou některého regionu. To, co rozhodně stojí za ochutnání, jsou piva typu Lambic a pak piva, kde se do technologie kromě surovin pivu blízkých přidává i ovoce. Základem je pořád Lambic, ale přidává se například malina, višeň, broskev, černý rybíz a další druhy. Malina je velmi zajímavá, chuťově nesmírně výrazná. Ale mám zkušenost, že když takové pivo ochutnali Češi – a nikdy tomu nebylo jinak – tak tvrdili, že je to limonáda.“

Inženýr Adam Brož je desátým sládkem Budějovického Budvaru. Jeho předchůdce strávil na této pozici 24 let. Pokud by šlo všechno stejně, tak má pan inženýr před sebou ve funkci ještě více než dvě desítky let. „Takhle se na to nedívám. Můj předchůdce po takové době zvládal všechny rutinní záležitosti naprosto bezpečně, v podstatě se dalo říci, že ho nemohlo nic překvapit, ale nečekané situace život přináší vždycky, i po takové době. Pracovali jsme spolu nějaký čas, já na jiných pozicích, on jako vrchní sládek, neboli výrobně-technický ředitel. Čerpal a filtroval jsem pro sebe z této zkušenosti důležité momenty, ale filosofii řízení a to ostatní si tvořím samozřejmě sám. Víte, každý rok na téhle pozici je nová zkušenost a pro pivovarníka je to velmi vysoké ocenění. A přidám-li k tomu, že jde o Budvar, tím spíš. Je to pivovar v místě mého bydliště, citová vazba vznikla už dávno. Pak jsem do pivovaru přišel, poznal lidi… Firma není jenom to zařízení, to jsou hlavně ti lidé. Myslím, že je tady co mít rád.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 876 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/broz [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [878] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Rudolf Zahradník, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Rudolf Zahradník, DrSc. [seo_desc] => Prof. Ing. Rudolf Zahradník, DrSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Uctívaná a milovaná chemie

Myslím, že mnoho lidí bude se mnou souhlasit, když řeknu, že profesor Rudolf Zahradník je rozený rétor, navíc noblesní muž ze staré školy, ale především chemik tělem i duší. Jeho přednášky jsou zážitkem nejen pro mozek, ale i pro oko.
Je mu 82 let a je živel. Když řekne, že je to už šedesát let, co byl na chodbách VŠCHT Praha jako doma, člověku zatrne, jak čas letí. Dodnes o téhle budově hovoří jako o obdivované a milované ženě – je prý omamně krásná. A myslím, že mu i smyslně voní.

[ikona] => [obrazek] => P_Zahradnik_foto_S_Kyselova.jpg [obsah] =>
Profesor Zahradník se chemikem – ač to zní zvláštně – vyučil. Ale ještě předtím jí díky foglarovkám propadl. „Ve Foglarových knihách byly třeba návody na neviditelné inkousty. Běhali jsme po Praze, sháněli potřebné chemikálie a už to jelo. Dneska koupit kádinku nebo odpařovací misku je problém…“ povzdychne se profesor Zahradník. 

Z gymnázia se měl schovat na chemické průmyslovce, což v situaci, kdy jeho tatínek byl zahnán do Berlína jako pomocný dělník, považoval jím obdivovaný chemikář za dobrou volbu. Jenže už bylo po přijímačkách, tak nastoupil u firmy Kalcium. „VŠCHT byla zázračná škola, ale v té laboratoři v Bubenské ulici jsem se v patnácti letech naučil při laboratorním drilu víc. Musel jsem dělat všechno – pipetovat ne „ňák“, ale naprosto čistě; titrovat, připravit definovaný roztok, vážit na analytických vahách. Měli radost, když jsem se ptal, co to znamená korekce na vzduchoprázdno…“ 
Po roce pak opravdu přešel na průmyslovku a dodnes vzpomíná na „oslnivou“ matematiku: „Naučil jsem se tam základ lineární algebry, práci s determinanty a jiné věci. Od profesora Tuzara, který po únoru 1948 udělal v Americe ohromnou matematickou kariéru.“

Život a politika

Životní příběh pana profesora dokonale odráží historickou lochnesku druhé poloviny 20. století u nás. Student Rudolf Zahradník nastoupil na VŠCHT v roce 1948 a tvrdí, že to tehdy byla jedna z nejlepších československých škol. Přijímací zkoušky probíhaly ústně a on byl na pohovoru u dvou vynikajících osobností – profesorů Wichterleho a Petrů. „Dnešní svět je úplně jiný, to není z mé strany ani kritika, ani žárlivost, tím méně ušklíbání. Když se mnou jako mladým studentíčkem jednají více než půl hodiny takoví dva chlapi – geniální Wichterle a zdatný Petrů! To je dnes nepředstavitelné! A všechno stihli! Bádali! Publikovali!“ srovnává profesor Zahradník.
V 50. letech provedl tehdejší rektor čistku a elita školy – Wichterle, Ernest, Erdöš, Hála, zhruba stovka předních vědců, byla – jak vzpomíná Rudolf Zahradník - vyházena. Třídní boj na vysoké škole… Měl i jinou podobu – studenta Zahradníka si v době přijímacího procesu zavolal tehdejší nejvyšší školní stranický šéf a předvedl mu svou moc. Napřed mu ukázal celou složku materiálů, která je na něj „vedena“, z nichž jen část by stačila k tomu, aby byl ze školy vyloučen… A pak ji před ním roztrhal. Se slovy: „Dej si pozor, když si ho nedáš, tak poletíš,“ ho propustil. 
Rudolf Zahradník studiu propadl, konec konců jako mnozí z jeho ročníku, protože takových entuziastů v něm bylo víc. Dostal umístěnku do dusíkáren v Ostravě, ale nakonec se podařilo pár lidem umístěnku změnit na Průmyslovou školu pekařskou a cukrářskou do Pardubic. „Celý život říkám, že jsem kromě zpěvu, náboženství a tělocviku vyučoval vlastně všecko,“ usmívá se profesor Zahradník. 
„Představte si mě jako pekaře a cukráře! Ale ti študáci byli docela fajn. Ještě si pamatuji, jak jsem ve třech paralelkách vykládal o Newtonových principech. Jen jsem byl trochu rozježděný, za první měsíc školního roku jsem byl 15krát v Praze, začínal jsem si vyjednávat aspiranturu na Ústavu hygieny práce a chorob z povolání. Aspirantura měla v té době čarovnou moc. Kdo ji dostal, měl v ruce kouzelný proutek a museli ho z práce pustit. Nebylo to jednoduché, absolvoval jsem zkoušky, vlastně rigorosum, dostal jsem potvrzení a šel na školský odbor tehdejšího národního výboru, kde mě museli uvolnit ze školy. Tam byla zlá paní. Víte, na některých ženách, když na ně mrknete, vidíte, že to je lidská bytost. Ale když je žena nepovedená, tak je horší než sprostý chlap. A tahle soudružka byla právě ten případ. Hned na mě: ‚Soudruhu, co si myslíš?!‘ Já na to: ‚Prosím, já si nemyslím nic, já jsem udělal zkoušku na tříletou vědeckou přípravu.‘ Byla na mě rozezlená, ale musela mě pustit.“
Představa, že je absolvent VŠCHT Praha plně použitelný pro práci na Ústavu hygieny práce a chorob z povolání, vzbudí možná v některých čtenářích pochybnosti. „Víte, když má člověk správnou průpravu – a tahle škola dávala průpravu pro více oblastí –, může jít do botanického nebo fyziologického ústavu, na pracovní lékařství nebo na fyziku… Škola byla tak dobrá proto, že měla vynikající učitelský sbor a též proto, že se tu kladl velký důraz na matematiku.“
V Ústavu pracovního lékařství byl dostatek chemických laboratoří a také pokusná plynová komora. „Tehdy po válce jsme o tom ani nemluvili. Lidé by bývali byli zděšeni, kdybychom říkali, že chodíme do plynové komory a děláme pokusy,“ vzpomíná na začátky v ústavu profesor Zahradník. Sledovala se kinetika metabolismu, v plynové komoře byli pracovníci několik hodin exponovaní a pak se jak fyzikálně, tak chemicky sledovaly hodnoty v jejich výdechu a vylučování. „Ředitel ústavu profesor MUDr. Jaroslav Teisinger byl ve světě nesmírně ceněný a vůči mně vstřícný. Hned jak jsem nastoupil, dostal jsem brilantní spolupracovnici, laborantku paní Červinkovou (později Źohová). Uplynuly tři měsíce a pan profesor se mě ptal, zda bych nechtěl ještě jednu. Já jsem je samozřejmě dokázal zaměstnat. A tehdy nastoupila paní Řežábková, stejný ročník narození jako moje maminka. První byla maturantka, tohle zcela dospělá paní, obě byly úžasně pracovité, oddané bytosti, šlo nám to báječně od ruky. Neuplynul ani rok a já jsem si všiml, že pan profesor, který chodil každý týden do laboratoří, se chová trochu jinak. Nakonec když jsme byli jednou sami, začal: „Pane inženýre, já jsem si všiml, že máte takové dobré hodnocení, jste pracovitý, úspěšný, máte rozpracovanou rozsáhlou práci. Mně by bylo nevhod, kdybyste to, co jste se naučil na technice (on měl s profesorem Lukešem i Wichterlem velmi přátelské vztahy), prostě kdybyste to proto, že nemůžete jít jinam, zapomněl. Já budu spokojený, když polovinu doby budete pracovat pro můj ústav a polovinu doby si dělejte, co chcete.“

Kvantová chemie v Čechách

A tak v Ústavu pracovního lékařství začal Rudolf Zahradník s kvantovou chemií v Čechách a doplňovali se s Jaroslavem Kouteckým, který ji už rozvíjel v Ústavu fyzikální chemie ČSAV. „Jaroslav Koutecký byl brilantní teoretický fyzik, ale potřeboval chemii. Takže zůstával u tabule a já mu hodinu dvě vyprávěl o chemii, co mě tak bavilo. Byl také dokonalý matematik a předváděl mi, jak se pracuje s maticemi a hovoříval o kvantové mechanice. Dávali jsme si navzájem kurzy a začali jsme s kvantovou chemií, což je kvantová mechanika aplikovaná na chemické úlohy. Byla to božská doba. Takže jsme zavedli aplikovanou kvantovou chemii v Československu a vlastně v celé střední Evropě. To bylo fajn, že se povedlo, vlastně ve skromných podmínkách. Já je nechci líčit nějak ubožácky, to by se nedalo udělat. Ale proti podmínkám, které měli rakouští, němečtí, francouzští, švýcarští, britští, američtí kolegové to byla hrozná chudoba. A při té chudobě se to povedlo!! A udělaly se věci, které měly brzy odezvu v zahraničí!“
Byla to také doba prvních počítačů. „Měl jsem obšlápnuté všechny počítače v okolí Prahy. Ve srovnání s dneškem to byly neuvěřitelně nevýkonné sčoty, ale aspoň jsme nemuseli o víkendech, a řešit algebraické rovnice 12. či vyššího stupně a rozvíjet determinanty,“ usmívá se profesor Zahradník.
A v té době došlo zřejmě ke klíčovému přestupu v jeho profesním životě. Dostal nabídku z ústavu  prof. Brdičky. „Cítil jsem, že když to neudělám, už se nikdy k věci nevrátím.“  Po roce v ústavu byl vyzván, aby předložil doktorskou práci. „Dnes je všechno, abych tak řekl, zglajchšaltované, nic se nebere moc vážně. Tenkrát velký doktorát byl jako svátost oltářní. Bylo mi 33 let, Kristova léta…“
„U Brdičky byla stejně nádherná atmosféra jako u Teisingera. Tenkrát publikovat věci ve světě nebylo z politických důvodů jednoduché, ale on nám umožnil, abychom to poslali tu do nóbl francouzského časopisu, tu do dalšího nóbl časopisu Royal Society v Londýně nebo do Ameriky. Tak jsme si vybudovali během několika let pozici a Evropa i zámoří nás začalo vnímat jako kvantové chemiky.“
Byla to doba zajímavých setkání s výraznými osobnostmi – např. s Japoncem Kenichi Fukui, pozdějším (1981) nositelem Nobelovy ceny za chemii, ale také prvních výjezdů a přednášek v cizině – Maďarsko, Německo, Itálie, Francie, Holandsko, Švýcarsko.  „V Curychu na ETH mě vedli k mé prvé přednášce dlouhou chodbou, když se mi za zády ozvalo: ‚To musí být Zahradník z Prahy!‘ Byl to profesor Vladimir Prelog, který zásadně s lidmi od nás mluvil česky. Byla to vynikající osobnost, nositel Nobelovy ceny, ozdoba VŠCHT, již absolvoval, i ETH.“
V roce 1964 přišlo Rudolfu Zahradníkovi první pozvání na hostování do zahraničí – do Würzburgu. „Měl jsem přednášet nejméně dvě hodiny týdně a vést tři hodiny týdně cvičení. Bylo mi 36 let, byl jsem klučina, dnes kdybych tam měl jet na semestr přednášet, byl bych rozechvělejší než tenkrát. Mládí si však pro jistou drzost, nebo sebevědomí pochybnosti nepřipouští. Já nikdy příliš velkým sebevědomím neoplýval, naopak se velkého sebevědomí štítím, německy jsem uměl, pravda, jako Goethe nikoliv, chemii jsem jakž-takž uměl taky – no a prožil jsem tam božský semestr.“

Prostě to tak mělo být

Hvězda vstoupá vzhůru, tak by se dal charakterizovat průběh další kariéry profesora Zahradníka v 60. letech. Jenže přišel srpen 1968 a byl konec. Pak prověrky, pokusy nalákat ho do KSČ jako podmínku toho, aby získal ke své práci další doktorandy. Ale také další pozvánky do zahraničí, stačilo je jen využít.  Vždyť odešli mnozí. V Holandsku mu dokonce chtěli vybudovat ústav teoretické chemie, měl říci, kolik potřebuje místností, kolik sekretářek, byly to šílené dimenze, šílený rozpočet. 
„Ano, řada lidí zůstala venku, to byla strašná ztráta,“ hodnotí pan profesor. A na přímo položenou otázku, proč neodešel také, tiše dodává: „Já jsem, prosím, nemohl. Protože za prvé – celý život lpím na kamarádských a rodinných vztazích. A za druhé – příšerně mám rád Prahu, to je úplná patologie, to není nic, na co by mohl být člověk hrdý… Nikdy jsem nelitoval, že jsem neodešel, ani na minutu, prostě to tak mělo být…“
Přeskočme zhruba dvě desítky let vědecké práce v ústavu a jsme v létě roku 1989. V srpnu odjíždí vlakem z pražského Hlavního nádraží profesor Rudolf Zahradník s manželkou na první větší výjezd po dlouhých letech. Míří do Frankfurtu a pak do Ameriky na více než půlroční přednáškové turné. Předpokládá sice, že ho z hranic vrátí zpátky, protože jednak podepsal Několik vět a jednak se domníval, že někdo udá, že doprovázející dcera za odjíždějícím vlakem volala: „Na shledanou ve svobodném Československu!“
Nestalo se tak, takže když v listopadu padl režim, Zahradníkovi byli v Texasu. „Kamarádi – když se přestali obávat, protože po 17. listopadu se ještě chvíli báli mluvit – mi pak volali, že režim byl stabilní, jen když jsem tu byl. Ale jak jsem vytáhl paty, tak se zhroutil,“ vtipkuje profesor Zahradník. 
Po návratu byl zvolen  ředitelem Heyrovského ústavu a když po rozpadu státu skončila Československá akademie věd, také prvním předsedou Akademie věd České republiky. Řídil ji dvě volební období a rád vzpomíná. Na báječné, chytré lidi z Akademické rady, dříče, kteří tvořili skvělou partu. Když post opouštěl, doufal, že jeho nástupci budou mít klidný život. „Nemají,“ suše konstatuje profesor Zahradník a vzápětí se rozzlobí: 
„Pro mě jedna z největších potup a hanba je to, že existují konflikty mezi univerzitním prostředím a Akademií věd. Na jednom z prvních zasedání Akademie jsem měl jako jeden z projednávaných bodů právě určité konflikty některých lidí s univerzitami a ministerstvem školství. Řekl jsem, že nikomu nic nebudu zakazovat, ale pokud má někdo chuť válčit se školstvím, ať odejde a provedeme doplňovací volbu. Nikdo neodešel, byli to normální lidé. Ale když mi teď někdy před rokem volali, když začaly útoky některých nesmírně pokleslých jedinců na Akademii, zda bych nepomohl, že už udělali tohle a tohle…  Odpověděl jsem, že jsou to lidé, kterých se štítím, lidé, kteří už parcelují majetek dosud žijící Akademie… Právem však mohu skončit v optimistickém duchu, protože daleko více bylo těch, kteří při osobním setkání, telefonicky či písemně spontánně ujišťovali, že dobře vědí o úloze Akademie ve vědě naší republiky a o významu mnoha kontaktů vysokoškolských pracovišť s ústavy Akademie.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 878 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/zahradnik [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [879] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Miroslav Volařík [seo_title] => Ing. Miroslav Volařík [seo_desc] => Ing. Miroslav Volařík [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>
Od vody k vínu

Původně jsem předpokládala, že si budeme povídat hlavně o víně, protože Ing. Miroslav Volařík je nositelem prestižního titulu Vinař roku 2011. Jenže je také odborník na čištění odpadních vod, dlouhá léta pracoval v bratislavském Slovnaftu, budoval odsolovací zařízení v  Emirátech, pak měl obchodní firmy, patří mu hotely v Mikulově. A jak říká tento absolvent VŠCHT Praha, každá etapa života ho nějak obohatila.

[ikona] => [obrazek] => Vola____k_foto_web.jpg [obsah] =>
Inženýr Volařík je příkladem člověka, který do puntíku odráží rčení, že absolvent VŠCHT Praha se uplatní v řadě oborů – pokud chce, touží se učit nové věci a nebojí se sem tam otočit svůj život i o 180 stupňů. Důkazem budiž fakt, že vínem se začal inženýr Volařík zabývat naplno až v roce 2008. A to se ještě pár let poté věnoval své další obchodní firmě. Až poslední dva roky působí jako špičkový vinař na „plný úvazek“.
 
Pane inženýre, jaká byla loni úroda a hlavně, jaké bude víno?
Sbírali jsme relativně pozdě. Ryzlinky dokonce strašně pozdě. Většinu vinic máme v okolí Pálavy a letos tam podmínky pro dozrávání hroznů nebyly dobré. Hrozny byly kyselé a fyziologicky nezralé. Poslední jsme sbírali vlašské ryzlinky, v naší produkci dominantní, až 15. prosince. Příroda si s námi pohrává, záleží, jak se přizpůsobíme. Každý rok je jiný, nedají se nastavit nějaké standardní podmínky, aby si člověk mohl říci, teď to uděláme takhle a tento pracovní a technologický postup bude platit trvale. Vletí do toho nemoci, nedostatek sluníčka a všechno je jinak. Pro nás, Slováky i Rakušany v severních vinařských oblastech to není jednoduché. Ano, úroda je letos menší, nedá se nic dělat. Při trpělivosti se však i v takovém roce dají udělat dobrá vína. Zrovna včera jsme koštovali, vypadá to slibně.
 
Vy nemáte vinařskou tradici v rodu příliš dlouhou, je to tak?
Rodiče přišli do Sudet, do oblasti Pálavy až po druhé světové válce. Měli štěstí, protože k přiděleným pár hektarům půdy včetně vinic získali za sousedy německou rodinu Schulzových. Během dvou let, než byli odsunuti, stačili tatínka zasvětit do pěstování a výroby vína. Slibně se rozvíjející hospodářství ale nemělo po odsunu Schulzových do Německa dlouhého trvání, po únoru 1948 přišel tatínek o své hektary a tím byl vlastně předurčen další život rodiny. 
 
Kdy jste nastoupil na VŠCHT a proč?
Po základce jsem šel na chemickou průmyslovku do Brna, chemie mě bavila. Vysokou školu jsem ale začal studovat na Slovensku, po všeobecném studiu jsme se museli rozhodnout, jakou specializaci chceme studovat, rozhodl jsem se kvůli oboru přejít do Prahy. V Bratislavě slibovali, že otevřou katedru ochrany životního prostředí a technologie vody. Neotevřeli a nakonec řekli, že když to chceme studovat, ať jdeme do Prahy. Přestoupil jsem a nelitoval. Úroveň VŠCHT byla obdivuhodná. Praha pro mě byla balzám díky obrovské odborné erudovanosti zdejších vyučujících. Grau, Pitter, Sládečková, Zábranská, Sládeček – to byli chytří lidé, kteří nám pak v praxi šíleně pomáhali.
Ale koho bych chtěl zvlášť vyzdvihnout, byl „odborný asistent“Ing. Jan Chudoba. Ve Slovnaftu, kde jsem pracoval, jsem byl jediný v provozu a později na odboru životního prostředí se specializací technologie vody a ochrana životního prostředí. Pokud jsme potřebovali pomoc, konzultovali jsme jedině s ním. Měl tady ve škole dole laboratoř, v ní postavené modely, neustále kolem toho pobíhal. Na biologické čištění odpadových vod nebylo lepšího odborníka nejen v republice, ale myslím, v celé střední Evropě. 
 
Proč jste se po škole vydal zrovna do Slovnaftu?
Byl od nás z Mikulova nejblíž – 120 kilometrů a s mým „kádrovým profilem“ nebylo vhodné zůstat doma na Břeclavsku. Známí mých rodičů radili být trochu „v závětří“, kde na mne nebude tak vidět. Slovnaft měl tehdy 12 000 zaměstnanců a budoval se ohromný rafinérsko-petrochemický komplex. Tehdejší generální ředitel si potrpěl na to, aby absolvent po škole prošel vším. Začínal jsem v provozu, pak jsem dělal mistra – denního i směnového, pak technologa, vedoucího výroby… Slováci měli výhodu, že když se Slovnaft rozšiřoval, na Slovensko šla spousta peněz. Měli jsme prvotřídní technologie, na světové úrovni. Dokonce jsme měli i vyšší platy než třeba v partnerském Litvínově. Tam měli čističku postavenou snad za Hitlera, my v Bratislavě supermoderní MCHB ČOV s kapacitou 1m3/sec, kterou jsem budoval, s dodavatelem technologie japonskou firmou Kurita Water Industry uváděl do provozu a jako hlavní technolog řídil provoz několik let. Byla to obrovská zkušenost. Byl jsem součástí týmu, který uváděl do provozu většinu ekologických projektů ve Slovnaftu: odsíření, hydraulickou ochranu podzemních vod, odlučovače olejů. Byla to velmi zajímavá práce, která mě naplňovala a vytvářela prostor pro hlubší spolupráci s fakultou technologie vody VŠCHT Praha.
Naučil jsem se slovensky, i když ze začátku jsem v denních zápisech dělal pořád chyby, a kolegové se mi smáli. Vlastně dodnes, i když už jsem dlouho pryč, se mně obě řeči pletou… I tehdy jsem jezdil s rodinou téměř každý víkend domů na Moravu. Pomáhat rodičům se vším, ale hlavně s vinohradem. Vinař tehdy mohl mít maximálně 10 arů vinice a 10 arů pole jako soukromník. Všichni se toho drželi a sázeli víno, kde se dalo – v zahradách, i na místech, kam víno nepatří. Cílilo se hlavně na množství, na kvalitu se moc nehledělo. V té době jsem vyráběl každý rok víno, vozil si ho do Bratislavy, nepotřeboval jsem jiné…
 
Pak přišel přelom - rok 1989, co se pro vás změnilo?
Revoluční vlna mě ve Slovnaftu vynesla hodně vysoko. Do té doby jsem měl postup nějak zablokovaný, netušil jsem proč. Táhlo se to se mnou už od vysoké školy, vlastně už na základce jsem měl nálepku „syn kulaka“. Jako děti jsme to moc nevnímaly, až v zaměstnání při schvalování do vyšších pozic v pracovním postupu se tento „defekt“projevil. A tak když jsme po revoluci mohli nahlédnout do svých kádrových materiálů, čekal jsem, bůhvíco najdu – ale nic. 
Stal jsem se předsedou komise společenského dozoru. Měl jsem v ní lidi, kteří byli „za stara“ i „za nova“. Prověřovali jsme třeba technického náměstka. Byla velká sešlost (výkvět Slovnaftu) a před ní mi řada lidí říkala, že mu to musím nandat: Tak jsem ho masíroval, ale nikdo z těch, kteří mi předtím radili, se neozval. Mlčeli. Pak se sešla komise a stejně mě přehlasovali. A ještě mi vynadali, že jsem ho málo „zmáčkl“. Nemám na to náturu. Počítalo se se mnou, že budu řídit technický úsek, ale upřímně jsem se toho děsil, ne z pohledu odborného, ale personálního. 
 
A dostal jste se na tohle místo?
Ne, běh událostí začátkem roku 1990 byl hektický. Moje žena náhodou koupila při nějaké návštěvě v Rakousku deník Kurier. A tam jsem objevil inzerát, že solnohradská firma Aqua Engineering hledá odborníky na technologii vody. S kolegou jsme odepsali a oni nás kupodivu pozvali do Salcburku na pohovory. Trvalo to celý den, jednalo se v angličtině a němčině a večer jsme se s kolegou shodli, že nás zavolali, aby si z nás udělali srandu. Dali nám ještě peníze na benzín, ale za týden k našemu překvapení přišel dopis, že máme nastoupit. 1. května jsem se hlásil v Salcburku. Byl to obrovský krok do neznáma, ale i splnění životního snu pracovat v zahraničí. Ovšem kdybych byl zůstal doma, zřejmě jsem byl ve skupině, která za fantastických podmínek získala do svých rukou Slovnaft… Na druhou stranu, zkušenost z venku je k nezaplacení.
 
Kam jste zamířil a co jste tam dělal?
Poslali mě do Emirátů, do Abú´Zabí, kde firma získala projekty na výrobu pitné vody z mořské vody pomocí reverzní osmózy. Největší problém jsem měl s angličtinou a také se znalostí prostředí. Když jsem zjišťoval informace o SAE na klinice „cudzokrajných chorob“ v Bratislavě, tak jsem byl přinejmenším řádně vystrašený, do jak nebezpečného prostředí jedu. Když jsem se opatrně vyptával svých kolegů v Salcburku, tak se na mě nechápavě dívali a až potom mi řekli, že to je jak v USA, jenom o 15 st. C více.
 I když jsem prošel jazykovou přípravou ještě ve Slovnaftu, neuměl jsem se moc dobře vyjadřovat a byl jsem kvůli tomu pod obrovským tlakem. Mezinárodní kolektiv – Francouzi, Italové, Němci, Rakušané, Američané, Angličané nás zpočátku opravdu považovali za opičáky, co slezli z palmy. A když jsem jim vysvětloval vliv přílivu a odlivu na výkon čerpadla, dívali se na mě skrz prsty, co je bude člověk z Československa poučovat.
Zvládl jsem angličtinu, získal zkušeností s náběhem a provozem odsolovacích zařízení a bylo líp. Prosadil jsem se paradoxně hlavně poté, když Husajn vtrhl do Kuvajtu v roce 1990. OSN mu dala podmínku, že do ledna příštího roku musí Kuvajt opustit, a Američané v lednu 1991 začali bombardovat Irák. Objevila se dezinformace, že Saddám vyhrává, že na průmyslový komplex v blízkosti katarských hranic, v němž jsme stavěli odsolovačku, bude střílet rakety. Dostali jsme půl hodiny na odjezd. Sbalili jsme a jeli přes celé Emiráty až na břeh Indického oceánu, kde jsme byli z dosahu raket Scuds, měli jsme strach. Každá ambasáda se okamžitě postarala o své lidi, posadili je do zvláštních letadel a odletěli. Jediný já jsem nevěděl, co bude dál, naše ambasáda nereagovala. Když se za pár dnů situace uklidnila a my se vrátili, bylo třeba pracovat dál a nebylo s kým. Majitel firmy přišel a co prý budeme dělat. Navrhl jsem, že si sestavím náběhový tým a všechny projekty řádně a podle harmonogramu dokončím. Zavolal jsem si lidi ze Slovnaftu, zaškolil jsem je a v projektech jsme úspěšně pokračovali. Když se ti všichni Angličané a Italové chtěli vrátit, měli smůlu, jejich místa už byla obsazená, ale hlavně nedostali víza, protože opustili SAE neoficiálně…
Zůstal jsem tam do roku 1992, pak jsem se musel rozhodnout, zda chci pracovat na podobných projektech v zahraničí nebo se vrátit. Děti dorůstaly, dělila se republika, tatínek byl nemocný, rozhodl jsem se pro návrat.
 
Kam – do Slovnaftu?
Ne, nebylo jasné, jak to po rozdělení státu bude. Přestěhovali jsme se z Bratislavy na Moravu. Založil jsem firmu, využil kontakty ze zahraničí a jazykové znalosti a začal prodávat potiskovací technologie, později jsem vedl dvě obchodní firmy, začal podnikat v hotelnictví, v Mikulově jsme postavili tři hotely. Byl jsem úspěšný, i když v první polovině devadesátých let byla děsná doba.  Státní podniky třeba nakupovaly zboží, které vůbec nepotřebovaly, jen aby získali určití lidé provize. Neplatilo se, celé týdny jsme jezdili po republice a vymáhali peníze. Ale zvládli jsme to.
 
Tak proč jste se vrátil k vínu?
Požádal jsem o vrácení pozemků, byly s tím tahanice, nájemci, bývalá JZD nechtěly pozemky a hlavně vinice vydat, prý až bude po pozemkové úpravě. Začal jsem se zajímat o vlastnické vztahy, studoval pozemkové mapy, a potom začal kupovat sousední pozemky kolem našich „nevydatelných“. Pak jsem přišel na úřad znovu a dosáhl svého. Postupně jsem cíleně dokupoval vytipované polohy a výsledkem je celková výměra 90 hektarů. Zjistil jsem, že víno a obchod se skvěle doplňují. Když pozvete na prezentaci nových technologických produktů technické ředitele, tak předají pozvánku nějakému referentovi, Když ale budete zvát na stejnou prezentaci a doplníte to degustací kvalitních a už známých vín, přijedou všichni pozvaní. 
 
Jenže dělat vinaře v malém a pak ve velkém je přeci rozdíl?
Sledoval jsem vinařství pořád, vyrůstal jsem ve vinařském prostředí a stále se sem vracel. Znám třeba Ing. Josefa Peřinu, vynikajícího odborníka v oboru. Někdy koncem 70. let začal u nás mluvit o pálavských vlašácích a hlavně o zralosti hroznů. U nás to bylo odnepaměti tak, že 10. října se řeklo „mosi sa sbírat“ a všichni šli sklízet bez ohledu na to, zda bylo víno zralé nebo ne. Pan Peřina nesklízel a lidé o něm říkali, že se zbláznil, že vinohradnictví a vinařství vůbec nerozumí. Pak když sklízel, přivezl hrozny zralé napadené ušlechtilou plísní Botrytis. A když udělal víno, tak nás „křupany“ pozval a my pochopili, jak se vína mají dělat. Byl vizionář, dnes už bohužel dělá jen poradce, je to velká škoda pro moravské vinařství, že se nevyužívá jeho obrovský potenciál zkušeností a znalostí.
 
Když chcete udělat dobré víno, musíte mít kvalitní vinice a dobře si je také připravit… 
Celé mládí jsem pil špatná, nekvalitní vína, která odpovídala tehdejším možnostem. Pokud jsem chtěl vinařství postavit na kvalitních vínech, nemohl jsem ze sebe dělat odborníka, musel jsem najít lidi, kteří odpovídali novým podmínkám, využít jejich odbornost a zkušenost. Což se mi podařilo. Hlavního technologa jsem nenašel náhodou; když mu bylo tak 18 a dozvěděl se, že uvažuji o založení vinařství, tak se hlásil, že u mě jednou zakotví. Známe se, protože oba pocházíme z Dolních Dunajovic a já se kamarádil s jeho pradědou a dědou. Pak zmizel do Německa, sbíral zkušenosti i v různých vinařstvích na Moravě a najednou se objevil. Já v té době zrovna dostavěl budovu, měl jsem už nové technologie, na svou dobu opravdu špičku, a on byl volný. V roce 2008 jsme udělali první víno. Moje úloha byla dát dohromady lidi, kteří budou odvádět poctivou a odbornou práci. Kvalitní víno je vždy a jenom výsledkem práce všech lidí, kteří se podílí na dopěstování kvalitních hroznů a těch, kteří z hroznů dokáží vyrobit excelentní vína, v tomto případě je moje zásluha jenom okrajová.
 
Co si otevřete, když něco mimořádného oslavujete?
To je těžká otázka, samozřejmě mám nejraději naše vína z Pálavy. Vlašské a rýnské ryzlinky, veltlíny Ze svých třeba z trati Železná, to jsou famózní vína. Když se nechají dozrát vína na Ořechové hoře, Březí, dají úžasné vlašské ryzlinky, které vyhrávají soutěže. Spojuje se tu kombinace podloží, dobré péče, mikroklimatu, takových poloh není u nás mnoho. Oceňuji každé víno, nemám s tím problém, ale tohle je pro mě špička. V zahraničí také nakupuju jako každý vinař. Loni jsem se v Piemonte ptal, kdy si mám koupené víno otevřít. Když mi řekli, že tak za 15 let, smál jsem se. Já to chci přeci taky okoštovat, za 15 let tu nemusím být. Ale taky jsem se při nákupu spálil, koupil jsem třeba v Toskánsku vína, nevypil jsem je hned a za rok už byla špatná.
 
Jaká vína ještě děláte?
Naše vinařství nemá dobré polohy na červená vína, v našich klimatických podmínkách vyrobit červená vína špičkové kvality je daleko složitější a počasí nenechá hrozny hodně vyzrát, I když lokality kolem Velkých Pavlovic nebo Dolních Kounic, Bořetic mají vetší předpoklady na dopěstování kvalitních červených hroznů. U nás proto vyrábíme z červených hroznů růžovky. Cílem každého vinaře je mít přeci kvalitní vína, tak jsme se soustředili jen na bílá. A lidé už si zvykli, že u nás koupí kvalitní bílá, a pro červená jedou jinam.
[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 879 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/volarik [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [880] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jaroslav Rous [seo_title] => Ing. Jaroslav Rous [seo_desc] => Ing. Jaroslav Rous [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Umění je rozhodnout se

Inženýr Jaroslav Rous mluví pomalu a pečlivě váží slova. Troufnu si tvrdit, že se stejně pečlivě rozhodoval i v mezních životních situacích, což samozřejmě nevylučuje životní peripetie, kdy v podstatě člověk pouze operativně reaguje na řítící se události…

[ikona] => [obrazek] => Rous_foto.jpg [obsah] =>
„Někdy před deseti lety mě poměrně často napadalo, že bych rád zkusil využít zkušeností, které mám a začal pracovat sám na sebe. Jenže práce pro globální společnost byla velmi zajímavá, člověk se stále něco učil, navíc k tomu byl slušný plat, auto, počítač, telefon…, za dobré výsledky každý rok i prémie a zvýšení platu. V Plzeňském Prazdroji byly dobré podmínky… To si potom člověk dobře rozmyslí, jestli jít za vidinou vlastního podnikání se všemi s tím spojenými riziky.


V roce 2008 přišla celosvětová krize a více než polovina mých projektů byla pozastavena. Moje pozice, tak jak byla koncipována, byla na nějakou dobu neudržitelná. Ptali se mě, zda bych nechtěl jít do Švýcarska na evropské centrum či do Londýna, odkud se řídily globální projekty. Což o to, zájem jsem měl, ale z rodinných důvodů jsem v té době nechtěl opustit republiku. A tak jsem si řekl: Třeba ti osud naznačuje, že konečně nastal ten správný čas, postavit se na vlastní nohy. 

Se svým zaměstnavatelem jsem se dohodl, že odejdu a že nadále můžeme spolupracovat na bázi smluvních kontraktů.

Plánoval jsem, že si po odchodu nechám pár týdnů na ujasnění strategie svého podnikání, jenže ještě během posledních dvou týdnů v zaměstnání začaly zvonit telefony a to způsobilo, že od prvního dne „samostatnosti“ jsem byl opět plně vytížený.“

Jaroslav Rous samozřejmě věděl, že má trhu co nabídnout. Především dokonalou znalost pivovarství ze všech stran. Od svých patnácti, kdy se šel do Plzeňského pivovaru učit sladovníkem, poznával pivovarské řemeslo v klasické podobě. „Opravdu jsme se naučili dělat pivo rukama. Ještě jsme pořádně nerozuměli tomu, co se děje, ale byla to obrovská škola. Tehdy byl pivovar velmi tradiční, velmi manuální, teprve někdy v 80. letech se začal modernizovat,“ vzpomíná Ing. Rous. 

Po maturitě (obor byl pětiletý s maturitou) zamířil na VŠCHT. „Nástup nebyl zrovna jednoduchý, moje střední škola pro pracující – 14 dní se chodilo do práce a 14 dní do školy - se velmi těžko dala srovnávat s gymnáziem. Maturoval jsem sice s jedničkami, byl jsem king, říkal jsem si, že jdu na vysokou školu, ale když jsem sem přišel a dostal jsem všechna skripta, zíral jsem: ‚Co to je!?‘. Došel jsem k názoru, že zřejmě budou chtít jenom to tučně zdůrazněné, nebo nadpisy… Prostě bylo pro mě naprosto nemožné všecko, co jsem před sebou viděl, se naučit. V tom mě ještě podpořilo to, že první zkoušku – toxikologii – jsem udělal za 1. A pak to přišlo: anorganická chemie, fyzika a matematika – ze všech jsem vyletěl. A místo abych se učil, zopakoval jsem si to kolečko ještě jednou a znovu jsem vyletěl. Došlo mi, že zřejmě opravdu budou po mně chtít vše, co je tam napsáno, a že bych se měl začít učit – nebo se sebrat a vypadnout. Zvolil jsem první variantu. Je to jedna z dobrých věcí této školy, že vás postaví do latě, naučí disciplině. Není rozhodně lehká, nedá se projít s rukama v kapsách a ještě u toho dělat nějaké další věci. Za to jsem vděčný. Je fakt, že když jsem se takhle rozhodl, už to šlo.“

Ale nic není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Mladý muž založil neočekávaně v Plzni rodinu, oženil se, přišel na svět syn, manželka byla stejně jako on na začátku vysokoškolských studií. „Přes týden jsem žil vysokoškolský život, ostatní si na víkend vezli knížky a jeli se učit domů a já jsem odjížděl s tím, že budu žehlit plenky a pečovat o malého, aby se manželka mohla učit. Bylo to neudržitelné a na konci prvního ročníku jsem se rozhodl studium přerušit. Říkal jsem si, že když mladá mamina opustí školu, tak už se nevrátí. Věřil jsem, že když přeruším já, tak se vrátím. Rok jsem byl otec v domácnosti, ona se chytla a dobře pokračovala. A pak jsem se vrátil já, pokračování už nebylo dramatické.“

Úspěšně zvládl státnice na dvě jedničky a dvě dvojky a zamířil zpátky do Plzně. Rád by byl na škole zůstal, ale pivovar mu platil po celou dobu studia stipendium, v podstatě měl s ním uzavřenou pracovní smlouvu.

„Šel jsem dělat technologa na lahvovnu; lidem, kteří mě dřív učili, jsem teď říkal, co a jak by měli správně dělat… Nebyla to lehká pozice. Ale udělal jsem tam zajímavou zkušenost.  Na lahvovně byla stáčecí linka, kde běžely destičkové dopravníky, na nichž se posouvaly lahve. Dopravníky byly kovové, takže potřebovaly mazat. Ale mazadlo, které se používalo, pěnilo a pěna vystupovala až k hrdlům lahví a všichni z toho byli nešťastní. Tak jsem se zeptal, proč to mazadlo pění a dostalo se mi odpovědi, že jiné není. Řekl jsem si, kruci, vždyť jsme to studovali, to není možné, že by to nešlo nějak vymyslet. Vzal jsem kolegu a vyrazili jsme sem na VŠCHT k docentu Barešovi. Dali jsme hlavy dohromady a asi za tři měsíce jsem se stal spoluautorem vynálezu mazadla, které se na lahvovně používalo ještě v roce 1990.“

Byl spokojen, jeho práce měla viditelné výsledky, jenže člověk míní, vedení mění. Bylo rozhodnuto, že půjde dělat zástupce vedoucího na spilku s perspektivou, že současného vedoucího po jeho odchodu do důchodu nahradí. Bránil se ze všech sil: „Jsem spíše introvert, a mám řídit lidi a navíc i ty, kteří mně jako učedníkovi ukazovali, jak vzít kartáč do ruky?“ Nepochodil a najednou, když se opravdu stal šéfem, zjistil, že ho to baví. 

„Viděl jsem, že nezáleží na tom, že jsem mladý, ale hlavní je nastavit pravidla hry, která budou platit. V první řadě jsem řekl, jak se budu chovat já, že budu tahle nastavená pravidla dodržovat. Začalo to fungovat.“

 Navíc koncem osmdesátých let zkusil na svém úseku zavést tzv. brigádní formu práce. „V pivovaře bylo zvykem, že se každý rok zvyšovaly platy o 3 – 4 procenta. Řekl jsem generálnímu, aby nám nechali stejné prostředky jako v předcházejícím roce, ale dovolili s nimi hospodařit podle našeho uvážení. Měl jsem původně 47 lidí a během jednoho roku jsme to snížili na 33. Udrželi jsme kvalitu, efektivitu zvýšili o 40 procent, lidi byli šťastní, protože dostali víc peněz za stejnou pracovní dobu. A na mně bylo tu kvalitu kontrolovat.“

Řídící funkce vyžadují znalosti z řady dalších oblastí, třeba psychologie, ekonomie. Na to však VŠCHT nepřipravovala. „Zato nás naučila disciplíně a přemýšlet. Chemie neodpouští chyby, naučila nás také důslednosti a cílevědomosti. Vnitřní disciplínu bych vyzdvihl, za to jsem strašně vděčný. Když jsem viděl kolegy z jiných vysokých škol, měl jsem dojem, že pořád mají strašně rozevlátý život… My jsme si sice také užívali, ale v laboratoři to chtělo kázeň, dělat věci, tak jak se měly, protože jinak hrozilo nebezpečí. Totéž platilo při přípravě na zkoušku. Takže přestože se tu neučilo, jak řídit lidi, věděli jsme, že musíme vyžadovat disciplínu. Na druhé straně je pravda, že jsem začal studovat individuálně řízení. Něco jsem přečetl, některé věci mě okouzlily, v lecčems jsem byl naivní, ale možná kvůli tomu jsem se do některých věcí pustil spíše po hlavě. Někdy jsem si nabil, někdy jsem si nenabil…“

Čas šel dál a jak přinášel výraznou modernizaci pivovaru a s tím i nové pracovní pozice, inženýr Rous stoupal po pomyslné pivovarské křivce vzhůru. K náplni práce vedoucího oddělení přibyla právě modernizace, přičichl k projektovému řízení a novým technologiím. Po revoluci přišla nabídka, která se, jak říká Jaroslav Rous, neodmítá – hlavní sládek a ředitel pivovaru Prazdroj.

Ale jsou chvíle, kdy je dobré se nepodceňovat a někdy jisté váhání může znamenat možná přešlap, možná správnou cestu, zpětně těžko odhadovat. „Během privatizace byly v pivovaru dvě konkurenční skupiny. Já jsem byl mezi nimi. Tehdy byl předsedou vlády pan Stráský a shodou okolností jsem se jednou dostal k němu do kanceláře. Zeptal se mě, zda bych nechtěl dělat technického ředitele a být ve vedení společnosti. Mně bylo asi 32 let a pokud si dobře pamatuji, tak jsem premiérovi řekl něco ve smyslu „jsem ještě mladý a nezkušený, sice by mne to lákalo, ale troufnu si až za nějaký ten rok“

A tak to padlo. Ale pak jsem si říkal, že jsou věci, které se odmítat nemají, že by to možná nebyla až taková katastrofa…“

V Prazdroji byl zhruba tři roky, každý rok se závodu pod jeho vedením podařilo zvýšit produktivitu o dvacet procent. Říká, že to byla samozřejmě i zásluha modernizace podniku. Po třech letech dostal pod sebe i Gambrinus a stal se šéfem závodu Plzeň. „Mezi těmi dvěma pivovary, přestože byly za jedněmi hradbami a neoddělovala je žádná hranice, byla obrovská rivalita, nesnášely se navzájem. Když jsem dostal oba pod sebe, tak jsem udělal jedinou logickou věc – promíchal jsem kompletně management obou firem. Měl jsem tehdy pod sebou asi 70 technicko-hospodářských pracovníků, během jednoho roku jsme jejich počet dostali na polovinu. Což si myslím, že byl jeden z velkých úspěchů, které jsme dokázali.“

Pak přišel nový vlastník z jižní Afriky a inženýr Rous si zhruba ve stejné době uvědomil, že už se ve výrobě nemůže rozvíjet. A začal uvažovat, že by „přehodil výhybku“ a začal se zabývat strategickým řízením, později i marketingem, odpovídat za inovaci. Pak se začal věnovat velkým projektům. „Dostal jsem se k řízení velkých mezinárodních projektů, tak jsem nahlédl velmi dobře do toho, co je vlastně marketing, jaký je rozdíl mezi marketingem a obchodem, jaké mají priority. Řídil jsem i multifunkční projekty, kde bylo finanční, marketingové, obchodní, logistické hledisko, vedl jsem skupinu manažerů, to byla velká škola. Musel jsem se hodně doučit angličtinu, ale to k tomu prostě patří. Nelituju téhle etapy, sice z profesního hlediska jsem uhnul do takové trochu slepé uličky, ale na druhou stranu mi to strašně rozšířilo obzory.“

Když se vrátím na počátek našeho setkání, tak musím uznat, že inženýr Rous měl před pěti lety na pracovním trhu opravdu co nabídnout. Není se co divit, že mu telefony s nabídkami práce začaly zvonit ještě dřív než definitivně odešel ze stálého zaměstnání. I když se brání třeba úvaze, že o výrobě piva ví absolutně všecko. „Když přijde dnes čerstvý absolvent, v některých věcech pivovarského řemesla toho musí vědět víc. Umím rukama udělat pivo, vím, co se tam děje, neznám jen nerezové nádoby a údaje v počítači, vím, proč se to děje a vím, co se děje potom při filtraci, stáčení atd. Vím ale také, jak je to potřeba zabalit, aby to fungovalo, jak to komunikovat, jaké další věci je nutné splnit, a taky vím, jak globální společnosti – protože čím dál více průmyslu se globalizuje – fungují. Dnešní byznys se stále více specializuje, ale málokdo ho chápe v celku a rozumí vazbám.  Mou silnou stránkou je tedy komplexní pohled a chápání souvislostí, takže mohu lidem z průmyslu nabídnout komplexnější pochopení některých věcí a řízení projektů uvnitř podniku.“

„Průmyslu prostě rozumím. Každé odvětví má svůj specifický jazyk, každá větší společnost v odvětví pak také a i uvnitř jednotlivých společností si jejich složky vytvářejí své vlastní slova, termíny, které běžný posluchač nechápe. Pokud pak v takovém odvětví, takové společnosti chcete třeba prodat svůj produkt, tak jde mimo jiné i o to, abyste hovořili se správnými lidmi a aby vám tito lidé byli ochotni naslouchat. Nejde tady o získávání nějakých výhod, jde jen o chápání toho, jak takové společnosti fungují a jaké jsou jejich rozhodovací mechanismy.

Na závěr perlička - inženýr Rous byl prvním diplomantem dnešní profesorky a výrazné osobnosti naší školy Jany Hajšlové. „Měl jsem nohu v sádře a nepřihlásil jsem se včas, z témat na mě zbylo to, co jsem nechtěl – jakési pesticidy v ječmeni. Na škole byl nový plynový chromatograf HP a já byl první student, který na něm směl dělat. Jany jsem se bál, byla hrozně rychlá, a to v té době měla doma malé dítě. Mám ji hrozně rád, má v sobě obrovskou energii. Po letech jsme se potkali, ‚chemicky jsme si sedli, po dvaceti letech hned první den, co jsme se viděli, jsme šli na večeři, povídali jsme si asi pět hodin, uvidíme, možná i spolupráce se bude rozvíjet…“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 880 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/rous [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [881] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Romana Starová [seo_title] => Ing. Romana Starová [seo_desc] => Ing. Romana Starová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Sklo jako osud

„Manžel dostal za následky úrazu 25 tisíc korun, k tomu jsem prodali našeho favorita a postavili jsme si před garáží první pícku na 40 kilo skla,“ vzpomíná na začátky sklářského podnikání spolumajitelka dnešní sklárny Glasstar v Nenačovicích nedaleko středočeské Loděnice Romana Starová.

[ikona] => [obrazek] => RS__2_.gif [obsah] =>
Energická černovláska na první pohled nepůsobí jako žena, kterou hned tak něco odradí. Ať už to bylo v začátcích podnikání nebo v polovině 90. let, kdy se měla rozhodnout mezi milovaným sklářstvím a jinou profesí v kanceláři mezi papíry. Sklu se v nových podmínkách huti v Nižboru už věnovat nechtěla, odešla po osmi letech téměř ze dne na den. U německé firmy si udělala auditorské zkoušky na normy ISO 9001 a šla dělat zmocněnce pro jakost. Jenže jako ženská zvyklá být stále mezi lidmi, nést velkou zodpovědnost, prostě člověk z provozu, se mezi papíry necítila ve své kůži. A tak po třech měsících nové kariéry padlo rozhodnutí zkusit se postavit na vlastní nohy a začít podnikat v původním oboru.


„Já pocházím ze starého mlynářského rodu, podle kronik je doloženo, že náš rod je tady od roku 1550. Máme na zdejším potoce Kačáku tři mlýny, tady ten v Nenačovicích je od té doby v jedněch rukách – rodu Konvalinků, chemická tradice v našem rodě žádná není,“ vrací se do minulosti paní inženýrka. Sama přiznává, že tento kraj od dětství miluje a těžko by dokázala žít někde jinde – prostě „Nenačovačka“ tělem i duší. 

„Ale od přírody jsem člověk, který jde nejraději cestou nejmenšího odporu, takže když jsem se rozhodovala pro další studium, bylo mi jasné, že půjdu na technický obor. Bavila mě sice medicína, celé gymnázium jsem chodila na brigády do nemocnice a do LDNky, jenže na lékařské fakultě je spousta učení. Pak jsem uvažovala o stavařině, líbily se mi mosty, přehrady, dokonce mi tuhle školu na základě psychotestů doporučili, jenže nakonec jsem zvolila chemii. Fakulta chemické technologie, obor technologie silikátů – to byla nakonec moje volba,“ pokračuje v návratu do minulosti inženýrka Starová.

A hrozně ráda vzpomíná: „VŠCHT je škola, kde si člověk, když ví, co chce, vezme všechno, co bude pak v životě potřebovat. Připravila nás nejen teoreticky, a vůbec nešlo o to, že bychom se něco nabiflovali, ale dostali jsme takové základy, že na nich můžeme celý život stavět. Jsme variabilní, můžeme dělat opravdu různé věci. Naučili nás už od prvního ročníku jednat pod tlakem, a tak nás hned tak něco nepoloží. Od začátku v laboratořích nebylo důležité, že jsme se naučili vyrobit nějakou chemikálii, ale dostali jsme za úkol vyrobit jich za den třeba osm: na to jsme měli málo nádobí, chemikálie jsme si museli půjčovat od kolegů, bylo nutné si to naplánovat, abychom s nimi vyšli… Samozřejmě za podmínky, že jsme ráno napsali písemku a do laboratoře se vůbec dostali… 

Naučili nás myslet, umět si poradit, chovat se. To je hrozně důležité pro život. Kdo si stěžuje, kdo by chtěl mít všechno lehce a jednoduše, nebude dobře připraven pro život . Jsem za to škole moc vděčná. První dva roky ale samozřejmě pro mě byly krušné jako pro každého, i když jsme si na začátku mysleli, bůhví co umíme. Třeba v matematice jsme zjistili, že opravdu máme co dohánět. Ale od třetího ročníku už to byla celkem pohoda, věděli jsme, kde co hledat, člověk už mohl chodit po výstavách, na Hrad a zvládal studium, byl to hezký studentský život. Měla jsem pocit, že už myslím snáz a že už něco umím.“

Do mužského světa sklářů vstoupla novopečená inženýrka ve sklárně v Nižboru. I když přišla do prostředí, které znala, protože tam chodila na brigády, začínala od píky. Musela projít všemi provozy a vydobýt si místo na slunci. Z funkce technické kontrolorky měla sice moc, ale musela být pevná v kramflících, aby její argumenty uznali i staří skláři, a stát si za svým rozhodnutím. „Dodnes mám profesionální deformaci, že když přijdu k nějakému sklu, tak první kus, který vezmu do ruky, má buď bublinu nebo je v něm kámen,“ směje se. 

Po pár měsících začala dělat mistra zpracování, kde už měla na starosti opukávání skla, obrušování, expedici, skladování suroviny… Pak jí přibyla funkce vedoucí hutního provozu, řídila více než stovku lidí a z celé republiky se na ni jezdili dívat jako na exota. Jediná šéfka sklářské huti v republice byla mimořádným jevem. Jenže žádná funkce nepřináší autoritu automaticky, pokud si ji člověk nedokáže získat sám. Mladá inženýrka zjevně tento problém vůbec neměla.

„Vždycky jsem se snažila jednat s lidmi férově, rovně, nepodvádět je. Když někdo podvedl mě, mohla jsem mu to říci, ale sama jsem podvádět nesměla. Moje argumenty uznali i ti nejukřičenější ‚huťáci‘, kteří si byli zvyklí vydupávat leccos i na panu řediteli. Když jsem jim vytkla, že něco dělají špatně, uznali to – a když jsem nařídila, že to bude takhle, tak to tak bylo. Když se například dělaly velké kusy, třeba více než metrové vázy, na směnu jsem vždycky zůstala, držela jsem jim třeba formu. Když skončili, chválila jsem, přinesla pětilitrový džbán a poslala do hotelu pro pivo. Spolu jsme ho vypili, v té práci jsme byli partneři.“

Funkce přibývaly, narodila se ji dcera, po necelém roce se ale Romana Starová vrátila do práce. Zhruba v polovině devadesátých let se ale poměry ve sklárně změnily a nastal onen na počátku zmíněný obrat. 

„Když měla přijít tehdy zima, šel můj muž do lesa, porazil strom, nechali jsme si ho nařezat a udělali jsme naší malé pícce přístřešek, aby nám na ni nepršelo. Vyráběli jsme hutní barevné sklo – různá zvířátka, kytky, prostě pro turisty, trh to bral. A jak šel čas, tak jsme jako vlaštovky lepili a lepili naše pracovní „hnízdo“. Další rok jsme pec zastřešili, v následujícím postavili třípánvovou. Byl to prototyp, energeticky nevýhodné zařízení, vytápěla nám už ale dílnu, využívali jsme zbytkové teplo, vedli ho i domů. Postupně jsme pořád přistavovali a přistavovali, z podnikání jsme si brali jen peníze na jídlo a na to nejnutnější, a je to tak v podstatě dodnes. Postupně jsme si mohli dovolit přijímat další lidi. Manžel je sklář a začínali jsme ještě s jedním sklářem, dneska máme deset zaměstnanců. Máme už hutní halu s vysokým stropem, aby nebylo sklářům v létě horko, sklady, prodejnu, všechno, co ke sklářské huti patří. Postavili jsme supermoderní pec, je plynová, nehlučná, už jsme měli zkušenosti, takže i technologie je ‚vymakaná‘. Z Nižboru jsme byli zvyklí dělat na vanové kontinuální peci, to je ale úplně jiná technologie než pánvová, museli jsme se to naučit. Ale já se ráda učím nové věci…“

Krize doléhá i na tuhle malou sklárnu. „Drtí nás levné čínské dovozy, tomu nelze cenově konkurovat. Musíme mít všechny vstupy legální, jsme rizikový provoz, vozíme zaměstnance na různá lékařská vyšetření, máme tu neustále kontroly hygieniků, hasičů, inspektorátu bezpečnosti práce, životního prostředí, různých odborů těchto institucí - jako ve velkých firmách, prostě permanentní kontrola. Jenže my na to nemáme žádný aparát, všechno si děláme sami…“

I ona však vidí alespoň malé světýlko na konci tunelu. „Někteří zákazníci se už vracejí, říkají, že chtějí originalitu. Sklo, které se nabízí všude po světě, nechtějí, tak snad bude líp,“ doufá. „Sklářství se věnuji celý život a nechci, aby v Čechách špatně skončilo. Pořád věřím a každý rok si říkám, že příští rok už bude lepší. Krize se přeci konečně musí překonat a zase bude líp. Je mi jasné,. že skla se člověk nenají, že k životu ho lidé nepotřebují. Když mají lidi omezené finance, koupí si to, co potřebují a nebudou si dělat radost sklem. Je to odraz, jak se má společnost. Věřím, že když se situace zlepší, zlepší se to i ve sklářství. I trend levných čínských dovozů, které nás ničí, přeci také nemůže trvat věčně. Máme už ohlasy od zákazníků, říkají, že chtějí české sklo, ne takové, které je po celém světě. Takže je už zase poptávka. Myslím si, že se to vyvine a bude to lepší. Chci tomu věřit a pak by byla i perspektiva pro ten obor, že by zase rodiče posílali děti do učilišť a středních škol. Je to i o podpoře státu, aby tohle školství podporoval.“

Dodnes se ráda vrací do Dejvic, do školy.„Ne, chemie není hrozná, je hezké takovouhle školu mít, já jsem za to ráda a vážím si toho. Na ‚stará kolena‘ se hrozně ráda vracím, jenom nasát tu atmosféru. Strašně ráda tam chodím za lidmi, kteří učili mě, procházím si třeba chodby a na dveřích čtu známá jména… Když jsem byla nedávno na přednášce klubu absolventů, šla jsem o hodinu dřív, zašla jsem do technické knihovny, tu jsem během studií nezažila. Sedla jsem si do kavárny, dala si ovocné pivo, koukala na naši školu a říkala si: „Vidíš, tys tam taky chodila…“ Hned se cítíte líp, mezi mladými zvlášť, nepřipadáte si vůbec jako zkostnatělý člověk, moc se mi to líbilo.“ 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 881 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/starova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [882] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Zita Valentová [seo_title] => Ing. Zita Valentová [seo_desc] => Ing. Zita Valentová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Nakažlivé nadšení

Inženýrka Zita Valentová, která učí chemii na Křemencárně, jak se familiérně říká chemické průmyslovce v Praze, je svá. Hledal-li by někdo prototyp zapálené chemikářky, pak je tato absolventka VŠCHT Praha opravdu tou správnou osobou. Prázdniny – neprázdniny, hned po našem setkání spěchala do své školy, kde už na ni čekali žáci. Mířila s nimi – jak jinak – do laboratoře.

[ikona] => [obrazek] => Valentova.jpg [obsah] =>
Co považujete za učitelský úspěch?

Říká se, že pro učitele je úspěch, když má alespoň jednoho lepšího žáka, než je sám. Tak to už se mi stalo. Je také radost, když naši žáci pokračují tady u vás ve škole, jsme rádi, že máme úspěšné studenty. Ale je taky příjemné, když se povede maturita, když tam studenti hezky mluví i těmi větami, kterými mluvíme my učitelé– to je fakt krása. Ale to se povede tak v pěti procentech případů. Záleží totiž i na tom, jak se která třída sejde. Když jsem nastoupila do školy, tak jsem měla první třídu vynikající, to mě naladilo, druhá už ale byla slabší, no a časem si uvědomíte, že to moc neovlivníte. Nemyslím si, že by dnešní děti byly špatné, společnost je někam vede, tak holt se s tím nějak musíme vypořádat. Spíš mi přijde, že na ně v tomhle věku už moc nedohlížejí rodiče. Ve srovnání s minulostí se to hrozně změnilo. Já kdybych přinesla v dětství domů poznámku, rodiče by mě přetrhli, teď už to tak není – což je další aspekt. Často se mi stane, že si děti potřebují povídat, že ve škole trávíme čas pokusy i tím, že si povídáme o všem možném. Jsou případy, kdy se děti opravdu musí postarat samy o sebe, a to je pro ně opravdu náročné.

Co vedlo vás na chemii a proč ji volí dnešní děti?
Já jsem měla chemii jenom rok – v osmičce, když jsem končila základku; devátá třída nebyla povinná. Ale měla jsem paní učitelku, která také absolvovala VŠCHT, zorganizovala chemický kroužek, pěstovali jsme krystaly, poprvé zapálili líh, měli jsme chemickou zahrádku – to stačilo na to, že je ze mě chemik. Hodně záleží na učiteli. Sice jsem ještě váhala, zda půjdu na Křemencárnu nebo na zubní laborantku, ale nakonec zvítězila čistá chemie. Bála jsem se přijímaček – dělaly se z češtiny a matematiky, to nebylo jako dneska, když jsou děti přijaté všude, kam se přihlásí a ještě k tomu dostanou čokoládu…  Nicméně k nám jdou tak ze 60 procent děti, které chemie baví. Zbytek je buď ovlivněný rodinou, nebo vsadí na náhodu. My děláme hodně propagačních akcí a dětem, které se třeba přijdou podívat na výstavu Schola Pragensis, se líbí barvičky, plamínky. Myslím, že tohle v lidech pořád je, takovéhle věci je prostě uchvátí. Na druhou stranu vím, že řadu dětí před rozhodnutím jít k nám na školu odrazuje obtížnost, vědí, že je u nás fyzika, matematika a chemie, ale ještě ke všemu třeba dějepis, o němž si myslí, že už ho mít nebudou…

S čím jste se potýkala vy, když jste nastoupila na chemickou průmyslovku?
Ze začátku jsem z toho byla úplně zelená, ale postupně se to zlepšilo. On opravdu ten přechod z iluze krásných pokusů k hodinám o bezpečnosti práce, těžké matematiky, ale i strašné češtiny a dějepisu byl šok. Nakonec jsem to zvládla a rozhodla se, že budu v chemii pokračovat na VŠCHT . Dělaly se sem obtížné přijímačky a i když jsem měla dobré známky, měla jsem obavy, zda to vyjde. Až tady jsem ale zjistila, jaký jsem měla z průmyslovky dobrý základ. I když jsem na to málem doplatila, matematiku 1 jsem zvládla hravě a nabyla jsem dojmu, že všechno umím a na „dvojku“ už nemusím ani chodit. Dala mi pak hodně zabrat. Převaha lidí z průmyslovky v práci v laboratořích je i dnes, i když jsme na počtu hodin u nás museli trochu ubrat. Za mých časů jsme absolvovali za čtyři roky školy tak 500 hodin v laboratoři, to už muselo být někde vidět, kolegové z gymnázií se někdy do laboratoře vůbec ani nepodívali... Dneska už nejsou peníze, některé chemikálie se navíc nesmí používat, ale děti to prostě nejvíc baví, tak se snažíme jim v laboratoři umožnit maximum.

Což na druhou stranu ale musí děti přitahovat…
Laboratoř je prostě krása. Já si tam i sama mnohé zkouším a pak máme pořád studenty, kteří přijdou a řeknou: „Paní profesorko, já jsem si něco našel a vytiskl, mohli bychom to zkusit?“ Tak zkoušíme v rámci možností všecko. Vařili jsme třeba ve škole koncentrovanou kyselinu dusičnou… Někdy jim sice řeknu, že to nejde nebo že je to moc drahé, ale většinou se do toho pustíme. Na to jsou studenti mezi 16 – 17 lety nejlepší, jsou totiž opravdu nadšení. Já mám experimentální část chemie na výuce nejradši. Teď máme také sraz s kluky, kteří něco chtějí zkusit, oni mi pak na oplátku ve škole něco pomůžou, třeba uklidit.
Teď ještě učím fyzikální chemii a musím říci, že to je pro mě taková královna chemie. Navíc s podklady z VŠCHT např. od paní Malijevské to je nádhera. Teď tam mám kluka, který je do fyzikální chemie opravdu nadšený a leccos zkoušíme. Občas také zjistíme, že co se v některých pramenech uvádí, vůbec není pravda.

O vás je známo, že jste velký propagátor chemie. Jak jste se k tomu dostala?
Když byl předloni Mezinárodní rok chemie, tak mě náš pan ředitel oslovil s tím, že v tom mám zkušenosti… Já jsem dlouhá léta – vlastně od 18 let - pracovala s dětmi, organizovala letní tábory, a když má člověk za sebou 30 let takových aktivit… Ať byl Pionýr, jaký byl, tak na tyhle věci to nebylo špatné, hrála se spousta her, ať se to jmenovalo, jak se to jmenovalo. Děti, které s námi jezdily v začátcích, už nám dnes pomáhají jako vedoucí, teď už s námi jezdí jenom děti známých. Řada z nich – zřejmě ovlivněna mým šílenstvím – vystudovala chemii, dokonce i VŠCHT. Děti to baví a mě zase baví vymýšlet hry a soutěže. Vařili jsme různé lektvary z bylinek, ukazovala jsem jim, co ukáže čidlo, když se dá do ohně, a spoustu dalších věcí. Děti se dají nadchnout a když přijdou k experimentu, opravdu je naláká. 
Postupem let jsem se víc soustředila na chemii i mimo letní tábory. S jedním svým kamarádem, který dělá ruční sklo, jsme udělali takzvanou alchymistickou dílnu a vyrazili jsme na jeden řemeslný trh. Od té doby mi lidé telefonovali, zda bychom nepřijeli do školy nebo na nějakou akci. Pak přišel jeden pán, který spolupracuje s Čtyřlístkem a připravili jsme ve spolupráci s dalšími nadšenci Myšpulínovu laboratoř. V roce chemie se podepsala smlouva s obchodním řetězcem a jezdili jsme po různých městech a předváděli tak 4 – 5 pokusů. V obchodním centru je to vždycky hrůza, ale vidělo to hodně lidí. Byli nadšení, kolem chodily postavy ze Čtyřlístku. Pro mě osobně byl Myšpulín dokonalý chemik. Dokonce jsem kdysi četla jakési pojednání, že existuje rozbor, který o lidech leccos napoví podle toho, jakou postavičku Čtyřlístku mají v oblibě. U nás ve škole, když se o tom bavíme, mají všichni rádi Myšpulína.

Kolik studentů vám za ta léta obrazně řečeno „prošlo rukama“?
To jste mě dostala… Každý rok odmaturují dvě až tři třídy po 20 lidech, teď u nás ale otevíráme čtyři třídy, to vám sem pošleme lidí za čtyři roky…Pak mám na starosti SOČ a podobné soutěže, to je skoro taky třída, ale ta když se podaří, je to moc pěkné. Pár stovek absolventů by to bylo…
Občas se samozřejmě najde někdo, koho to zjevně nebaví. Horší je – ale to je trochu jiný problém – že jak děti odcházejí na víceletá gymnázia, uvědomuji si, že k nám jdou také děti, které na studium zjevně nestačí. Ale mnozí z nich pílí a nadšením dokáží strašně moc. Možná jsou takoví na tom líp, než génius, který se na všechno vykašle. Někdy se proberou až na vysoké škole – hlavně kluci. Vím to na příkladu svých spolužáků, na střední se flákali a dneska jsou tady z nich docenti. Na střední škole je pořád někdo popoháněl, na vysoké už jsou sami za sebe, buď budou makat, nebo mají smůlu.
Na druhou stranu, někteří rodiče tlačí děti do něčeho, co nemá smysl – třeba do maturity. Já sama jsem horko těžko hledala pro syna obor bez maturity. K čemu to je? Podle mě je lepší mít výuční list, zkusit maturitu pak může vždycky. Státní maturita je z tohoto pohledu neštěstí, na některých školách jim to nadiktují… Jaký to má smysl? Všechno je v lidech.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 882 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/valentova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [883] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jiří Čulík, CSc. [seo_title] => Ing. Jiří Čulík, CSc. [seo_desc] => Ing. Jiří Čulík, CSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Pivo je nejprozkoumanější nápoj

Ing. Jiří Čulík, CSc., technický vedoucí akreditované zkušební laboratoře Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze, na otázku, zda je v pivu ještě něco, co nevíme, odpovídá filosoficky, že ano. Že čím víc toho člověk ví, tím víc chápe, že toho ještě spoustu neví.

[ikona] => [obrazek] => U.jpg [obsah] =>

„Základní věci v pivu prozkoumané jsou, ale je to jako se vším – něco za něco. Při dnešním tlaku na ekonomické ukazatele někdy utrpí při snižování nákladů kvalita. U piva je to o to horší, že platí, že čím kvalitnější pivo je, tím je náchylnější k senzorickým změnám v procesu stárnutí. Proto jakýkoli technologický zásah musí být velmi dobře rozmyšlený, aby po jeho zavedení se lidé takového piva ještě rádi napili.“

 
Když před více než 30 lety psal na VŠCHT diplomovou práci právě z analýzy potravin, netušil, že v této oblasti stráví další desítky let. A to absolventské začátky u prkna na pozici technologa-projektanta vůbec nedávaly tušit, že by se jeho cesta mohla obrátit příjemnějším směrem. „Můj tehdejší šéf byl sice bezva pán, ale bez jakýchkoli pedagogických zkušeností. Takže nad mými výtvory buď obracel oči v sloup, nebo mi řekl, že si to raději udělá sám…,“ vzpomíná inženýr Čulík. To ho samozřejmě nebavilo, takže šel o dům dál. Při další štaci v podniku KOLIPROJEKT se už ocitl v oblasti lihovarství a drožďárenství. Získal zajímavé životní zkušenosti… „Když najížděla drožďárna v Nýřanech, byl to velký průšvih. Šlo o vládou sledovanou stavbu, která vznikala na místě bývalého dolu Krimich. V těch místech byla dříve také zkušebna jaderných tyčí, skladiště zeleniny a těsně před námi skládka uhlí. Přijeli jsme tam začátkem ledna, když „slavnostně“ zahajovala provoz mikrobiologická laboratoř. Balon s kvasinkami postavili do nezazděného okna a ono to krásně zmrzlo… Výrobu jsme najížděli po částech a za podnik tomu velel jeden pán, bývalý voják, který tomu vůbec nerozuměl. Udal nás například, že jsme vypustili kvasničné mléko do kanálu. Jenže co jsme s ním měli dělat, když ještě nefungovaly odstředivky. Museli jsme to vypustit, jinak by se fermentory zanesly a vznikla by milionová škoda. Jen v Nýřanech se lidi divili, že jim v Nýřance teče mléko. Byla to dobrá škola života a můj začátek v kvasné chemii,“ vzpomíná inženýr Čulík.
 
V té době se dozvěděl, že ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském vzniká nové oddělení speciálních analýz a shánějí lidi, kteří umějí analytiku. Přihlásil se a vzali ho. Úkolem celého oddělení bylo vyřešit problémy se sladem: „V pivu se tehdy objevily karcinogenní látky, které se do něj dostávaly právě ze sladu. Ve sladovnách tehdy ve snaze ušetřit energii přešli na přímý ohřev sušícího vzduchu a vyšší obsah oxidů dusíku ve spalinách vyvolal zvýšenou tvorbu nitrosaminů z přirozených prekurzorů obsažených ve sladu. Obsah nitrosaminů (NDMA) v českých sladech byl v některých případech až o dva řády vyšší než teď, kdy se pohybuje kolem jednoho mikrogramu na kilo. Vybavení našeho oddělení bylo tehdy na špičkové úrovni i ve srovnání s tehdejšími měřítky ve světě, protože se stát obával, že zamezení exportu našeho sladu a piva na západ by mělo katastrofální finanční následky. Naše oddělení tak například disponovalo prvním plynovým chromatografem plně řízeným počítačem od firmy HP.“
 
„Oddělení jsme s kolegou Kellnerem vybudovali za půl roku a za rok jsme již dávali výsledky srovnatelné se zahraničím. Z ciziny nás samozřejmě kontrolovali, ale nikdy nás nenachytali „na švestkách“. Rozšiřovali jsme činnost oddělení i o další analýzy, šlo především o věci, které zajímají pivovarníky – hlavně těkavé a hořké látky a těžké kovy. Postupně jsme rozšířili spektrum analýz o kapalinou chromatografii, vzali jsme pod sebe další oddělení základních analýz a dále se rozrůstali. Dnes naše oddělení pokrývá kompletně celou pivovarskou analytiku a spolupracujeme i s jinými průmyslovými odvětvími (gumárenství, barviva apod.). Jsme například jediná laboratoř v Česku i na Slovensku s takovým rozsahem analýz v oblasti analytiky nitrosaminů, podobných zařízení je tak deset v celé Evropě. Důvod je především v tom, že analytika nitrosaminů je dost složitá a v naší oblasti se požaduje vysoká citlivost a spolehlivost výsledků. Navíc se jedná o práci s kancerogenními látkami. A pak: naše výsledky se nedají tak dobře komerčně využívat jako jiné analýzy, takže upřímně řečeno, se do toho nikomu moc nechce.
 
Dnes jsme ještě dál, zabýváme se například i heterocyklickými sloučeninami v pivu. Jsou to látky senzoricky aktivní a v oblasti pivovarského výzkumu jde o pole neorané. Tyto látky dodávají pivu buď příjemnou karamelovou nebo nepříjemnou připálenou chuť. Nedávno jsme otevírali nové senzorické centrum mající moderní degustační místnost a laboratoř vybavenou špičkovými přístroji (UHPLC-MS). Můžeme se nyní tedy pouštět i do komplikovanějších věcí, jako je například dnes módní lipidomika.nebo foodomika.
 
Naše laboratoř je samozřejmě akreditovaná, náš výzkumný ústav má navíc znalecké osvědčení, tak že můžeme jít i do případných mezinárodních arbitráží, což je sice hezké, ale přináší to více starostí a papírování, než je zdrávo. Ale obecně si myslím, že je pivo, díky zvýšené pozornosti, kterou mu věnujeme, asi dnes jeden z nejprozkoumanějších nápojů…
 
V současné době se zabýváme v laboratoři i technologickou částí výroby piva, máme výzkumný čtvrt i poloprovozní pivovar, dokonce i s plnicí linkou. Ve spolupráci s naší laboratoří zde zkouší kolegové technologové – často na přání pivovarů – různé varní postupy. Ověřujeme, zda některé jejich představy jsou nebo nejsou reálné; laboratoř to hned rozebere „na šroubečky“ a řekne například, zda změna technologie je pro charakter piva přijatelná, nebo už je za hranou…“
 
Na studium na VŠCHT vzpomíná rád; vlastně pokračoval v rodinné tradici, byť ob jednu generaci. „Rodiče mojí babičky, která pocházela z Alsaska-Lotrinska, byli barvíři a zakládali barvířské, tedy chemické fabriky. Můj strýc absolvoval VŠCHT, odešel do Anglie a léta působil jako šéf vývoje v Mitasce…. Zato rodiče neměli s chemií vůbec nic společného…  To já měl doma už od třetí třídy v kumbálu malou laborku. Jako každý začínající chemik jsem si prožil všechny ty třaskavé záležitosti, které k začátkům patří, naštěstí s dobrým koncem. Ale dvakrát jsem už jako student zachránil laborku před výbuchem. Jednou na gymnáziu a podruhé tady dole na analýze, když chytla digestoř…“
 
Před maturitou Jiří Čulík ještě nevěděl, jaký obor zvolit. Lákala ho medicína, nakonec zvítězila přírodověda na Karlově univerzitě. Nevymlouvá se na špatný kádrový profil, který jej provázel, ale přiznává, že při přijímačkách prostě neuměl valivé tření. 
 
„Vzoreček jsem si odvozoval, nakonec i odvodil, jenže paní docentku to nějak popudilo, prostě to dlouho trvalo a nazpaměť jsem ho umět měl, ztratil jsem body a skončil těsně pod čarou. A po pár dnech, zřejmě si školy vyměňovaly informace, mi přišla nabídka, zda nechci nastoupit na VŠCHT. Samozřejmě, že jsem chtěl a samozřejmě na kvasnou. Jenže takových chytráků bylo víc. A tak nám – mně a i docentu Dobiášovi, což byl můj kamarád – vysvětlili, že budoucnost bychom mohli hledat v sacharidech. Tehdy takové fajnovosti jako modifikované škroby nebyly a nám se tam s Jardou moc nechtělo. A tak zbývalo jen maso, konzervy, zelenina. A tak jsem nastoupil k prof. Kyzlinkovi. Byl to zapálený samorost, ale strašně ho to bavilo a bylo to na něm vidět. Kromě teorie znal i výrobu, byl spravedlivý a nikdo ho neošálil, a tak na něj moc rád vzpomínám. Původně jsem u něj měl psát diplomku, ale nakonec zvítězil pan profesor Davídek. A tehdy jsem vlastně začal to, co dělám dneska,“ vrací se do minulosti inženýr Čulík.
 
„Když se ohlédnu, pak musím ocenit, jaké mi VŠCHT dala do budoucího profesního života základy. Především systematičnost. Co se týče praxe, domníval jsem se, když jsem „vstoupil do života“, že právě s praktickými znalostmi je to trochu slabší, ale když to srovnám s dneškem… My jsme chodívali aspoň na exkurze do různých provozů, ještě při studiu jsem chodil na brigádu do Staropramenu, zatímco dnešní absolventi občas utrpí šok, když z akademického prostředí přejdou do výroby. Holínky, vaťák, montérky jako jsem začínal já?! To je pro řadu z nich naprosto nepředstavitelná budoucnost,“ usmívá se inženýr Čulík.
 
Nikdy nelitoval, že si zvolil tento obor, během let si udělal i vědeckou hodnost. „Nejhezčí je, když se člověku ve vědě něco povede. I když i negativní výsledek je také výsledek, jenže dneska chce každý šéf pozitivní výsledky. Bohužel věda se počítá přes peníze a to je podle mého názoru špatné. Už třídění na základní a aplikovaný výzkum je dost ošemetné, protože hranice mezi nimi je často nezřetelná. Náš výzkum v ústavu se dá označit za aplikovaný. Ale jde přeci o to, že někdy někdo něco v základním výzkumu vymyslel a to se musí nějakým způsobem modifikovat a upravit podle požadavků průmyslu. Není to zkoumání fázových rovnováh, ale – když to řeknu vulgárně, jde spíš o to, aby to pivo bylo k pití. A bez prvopočátku – základního výzkumu – to prostě nejde. A stále platí stokrát opakovaná pravda, že výsledky základního výzkumu se často využijí za deset, dvacet i třicet let, prostě kdovíkdy. Jako zářný příklad může sloužit hmotnostní spektrometrie. Kdyby nebylo výkonných stolních počítačů, tak by v současné formě neexistovala. Základní výzkum je nutný, ale bohužel se na něm peníze vytřískat nedají. Podle mého názoru existuje pouze dobrá a špatná věda. A šéfové by měli být tak osvícení, aby byli schopni rozlišit, jestli dotyčný vědec opravdu dělá vědu, nebo si vymýšlí či předstírá vědeckou práci. A to je i dneska problém…“
[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 883 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/culik [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [884] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Karel Ulbrich, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Karel Ulbrich, DrSc. [seo_desc] => Prof. Ing. Karel Ulbrich, DrSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Odhaluje tajemství chemie

Karel Ulbrich se celý život věnuje jednomu z mediálně nejpřitažlivějších témat – výzkumu léčby rakoviny. A přesto jeho jméno na titulních stránkách novin nenajdeme… Bude to asi tím, že slavnější jsou v dnešní době spíš ti, kteří dělají humbuk, než ti, kteří dosahují vědeckých úspěchů a těší se uznání v odborných kruzích. Má na svém kontě 35 patentů, jeho práce byly od roku 1980 citovány více jak 3000x (podle SCI), v renomovaných mezinárodních časopisech publikoval více než 240 původních vědeckých prací především v oblasti hydrofilních polymerů pro biolékařské aplikace.  Profesor Ing. Karel Ulbrich, DrSc., pracuje v Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v Praze a je samozřejmě naším absolventem.

 

[ikona] => [obrazek] => ulbrich.jpg [obsah] =>

Pane profesore, v čem se liší váš směr hledání léků na rakovinu od ostatních výzkumů v této oblasti?
Ke studiu biolékařských polymerů jsem se dostal po příchodu na ÚMCH, kde jsem pracoval na své disertační práci pod vedením Dr. Kopečka. V disertační práci jsem se věnoval trojrozměrné polymeraci a studiu vlastností hydrofilních gelů jako implantátů v organizmu a hydrofilním vodorozpustným polymerům, které by byly použitelné v organizmu, například jako náhražka krevní plazmy. Opravdu se nám v laboratoři podařilo připravit polymer, který splňoval všechny požadavky na biokompatibilní polymer. V té době, v druhé polovině 70 let, přišel profesor Ringsdorf s myšlenkou na využití takových polymerů při přípravě léčiv a protože jsme v tomto směru měli hodně zkušeností, začali jsme se tou problematikou detailně zabývat. Z řady polymerů vyvinutých v té době v naší laboratoři vykazoval nejlepší vlastnosti poly[N-(2-hydroxypropyl)methakrylamid]. Byl to shodou okolností polymer, který se již osvědčil i jako náhražka krevní plasmy. Začali jsme uvažovat o jeho použití jako nosiče léčiv a vedoucí mé práce a našeho oddělení pan doktor Kopeček měl úžasnou myšlenku – připojit k tomuto polymeru léčivo pomocí oligopeptidové sekvence, která by byla jako substrát pro některý z buněčných enzymů a byla by stabilní v krevním řečišti. Takové léčivo by nebylo aktivní, když bude navázáno chemickou vazbou na polymer. Léčivo na polymeru by nemohlo nikam „utéct“, kolovalo by v krvi tak dlouho, dokud by nepřišlo do styku s buňkami, které se snaží potravu nějakým způsobem získat. Procesy, které buňka používá pro zpracování potravy, by léčivo proniklo do buňky, pomocí zde přítomných enzymů by buňka oligopeptid „snědla“, ale tím by zároveň uvolnila léčivo (například cytostatikum) z nosiče v původní, v případě cytostatika toxické, podobě.


Co jste při své práci zjistil?
Prokázali jsme, že enzymy přítomné v buňce jsou skutečně schopny rozštěpit oligopeptid a uvolnit léčivo z polymeru. Ale než jsme potvrdili uvolnění léčiva v buňkách a obecné principy, které řídí rychlost uvolňování, bylo nutné provést velkou řadu pokusů s modelovými polymery. Měřili jsme kinetiky a rychlosti uvolňování, zjišťovali, jaké jsou správné struktury oligopeptidů, enzymů, hledali jsme způsoby, jak cíleně řídit rychlosti uvolnění léčiva, až jsme dostali struktury, které uvolňovaly léčivo požadovanou rychlostí. V té době jsme začali spolupracovat s biology, především s paní profesorkou Duncanovou z univerzity v Keelu ve Velké Británii, pomáhala nám s výběrem nejvhodnějších kancerostatik. Další studie už se zabývaly protinádorovou aktivitou, otázkami imunity, imunitní odpovědí, imunogenicitou. To si vyžádalo spolupráci s dalším biologem, paní profesorkou Blankou Říhovou. Na vývoji protinádorového léčiva jsme pracovali 6 až 7 let, jenže pak, když už se zahajovaly klinické zkoušky, italská farmaceutická firma, která se na těchto zkouškách podílela, byla koupena větší firmou, která byla zaměřena mimo oblast cytostatik. Nakonec i tuto firmu koupil americký vlastník a vše skončilo úplně. Je to takové ne úplně povzbudivé, ale bez velkých firem vývoj nového léku není možný. Samozřejmě výstupy máme, publikace máme, dokonce i světové uznání, ale chybí tomu pocit vyššího uspokojení, že člověk něco udělal pro lidi, neřku-li pro medicínu.


To se stává častěji?
Shodou okolností se zdá, že v poslední době prožíváme něco podobného. Ve spolupráci a s podporou firmy Zentiva jsme vyvinuli nové generace protinádorových léčiv, které jsme patentovali a jejichž účinek byl prokázán při podrobném předklinickém zkoušení. Měli jsme fakt slušné výsledky. Jenže se zdá, že po spojení Zentivy se zahraniční firmou je realizace zahájení klinických zkoušek, které bylo připraveno na dobu těsně před fúzí obou firem, v nedohlednu. Já vím, že krok od pokusů na zvířatech k člověku je poměrně velké riziko pro toho, kdo to financuje. Nesedím v představenstvech těch firem, ale zdá se, že nový majitel chce mít Zentivu jako generickou firmu, která nebude vyvíjet nic zásadně nového. Jednání sice ještě nebyla definitivně uzavřena, ale vypadá to tak. 
Takže podívám-li se na to optikou ekonomiky země, je to jasné. Majitelé zahraničních firem směřují a podporují výzkum a vývoj ve svých mateřských centrech a na univerzitách ve svých zemích. U nás univerzity z průmyslu moc prostředků nemají, ale mám zkušenost, že ve světě představuje podpora od průmyslu podstatný zdroj pro financování vědecké práce s námi spolupracujících univerzitních týmů. Před pár dny jsem byl např. v Německu na univerzitě, kde také dělají farmacii, a dostávají od průmyslu nemalý podíl financí, mají dokonalé přístrojové vybavení a dostatek financí na práci. 
Poslední dobou mě systém financování vědy u nás značně znepokojuje. Vláda vynakládá peníze na vědu, jenže čím dál víc jich místo vědy končí v průmyslu. To je špatně, všude ve světě jsou ty toky opačné a pak je také průmysl zainteresovaný na výsledcích výzkumu, financuje si směry výzkumu atd. Státní peníze se dávají na základní výzkum a firmy nespecifikují své požadavky jako – vymyslete nám takovou a takovou pneumatiku. Prostě podporují univerzitu, aby zkoumala kaučuky a pak z toho vznikají věci, které pomohou ty pneumatiky výrobně vylepšit. Tady u nás se berou peníze Akademii, špatně nastavený grantový systém likviduje týmovou práci a systematický základní výzkum a peníze mizí u firem na vývoj a inovace. Pokud chce firma inovovat, je jasné, že na to často nestačí vlastní zdroje a potřebuje finanční pomoc. Stát jí na vývoj může půjčit, musí to být ale jen půjčka a firma pak peníze musí vrátit, ne odčerpávat peníze určené pro vědu! Kvalitní inovace přece musí firmě přinést zisk, je-li nekvalitní, nemá na podporu nárok! A ty peníze na vědu musí být jasně od těch na půjčky firmám na inovace zcela odděleny!


Když pod tímto úhlem srovnáte práci svého kolektivu s podobnými v zahraničí…?
Nemyslím si, že bychom se měli za něco stydět. Konečně pozvání přednášet na důležité zahraniční konference svědčí o tom, že jsou naše práce vědeckou komunitou sledovány a dobře přijímány. Myslím, že podobné úspěchy má i řada dalších našich vědeckých týmů. V této souvislosti mě ale mrzí, když se nám vytýká, že nejsme schopni konkurovat, že máme horší výsledky než Evropa a tak. Jednak si myslím, že to často není pravda a pak, že je třeba porovnávat srovnatelné. Porovnávejme podmínky, za jakých pracujeme my tady a za jakých lidé venku. A srovnávejme například podmínky Akademie s podmínkami pro práci na předních zahraničních univerzitách a ne těch málo kvalitních. V úvahu je třeba i vzít, že v zahraničí jsou špičkové univerzity, tam se dělá velmi dobrý základní výzkum, ale ten se dělá i jinde. Tak třeba v Německu je řada výborných univerzit, ale většina špičkového výzkumu se dělá na ústavech Maxe Plancka, v Mayerhofově ústavu a u dalších výzkumných institucí, kde pracuje spousta lidí v počtu mnohonásobně převyšujícím naši AV. S řadou těchto výzkumných institucí jsme měli velmi dobré kontakty. Například ústav pro výzkum rakoviny má zaměstnanců tolik, jako půlka celé naší Akademie věd. A teď mi někdo vytýká, že nejsem schopen se svými 10 – 12 lidmi konkurovat týmu, v němž od chemiků až po doktory dělá 2500 lidí a mé výsledky ve srovnání s nimi nejsou příliš vidět! To je úplně směšné!  Nebo jiný problém. My když máme nové patenty a máme je přihlásit v zahraničí, musíme moc zvažovat, který přihlásíme a na které již nemáme peníze. Pak se nám vytýká nedostatek patentů. Přitom máme s kolegy ze zahraničí několik společných patentů, třeba s Oxfordskou univerzitou. Tam například jen předáme kopie protokolů patentovým právníkům a ti patenty napíší a autoři již jen text kontrolují. My si to od A do Z píšeme sami! Já když píšu patent, strávím na tom spoustu času, pak musím vyřizovat všechny možné připomínky a ztrácím čas, který pak schází na řešení vědeckých problémů. Ale to pouze v případě, že ústav sežene stovky tisíc, které potřebuje k zahraniční přihlášce! V zahraničních týmech, se kterými spolupracujeme, to běží úplně automaticky.  A ještě jedna věc - současná věda je o moderním vybavení přístroji.  Na světových pracovištích, která znám, jsou přístroje po čtyřech letech staré a mění se. U nás je šestiletý přístroj stále ještě docela nový… Každý si stěžuje, že nemá peníze, já vím… Jenom mně někdy vadí, když někdo srovnává, aniž by tušil, o čem mluví. Obdivuji výsledky řady mých kolegů které získali v podmínkách, ve kterých pracují.


Pojďme zpátky k vaší práci. Další velkou kapitolou vašeho výzkumu je genová terapie, mohl byste to vysvětlit nějak zjednodušeně?
Hlavním cílem v této oblasti práce mého oddělení je vývoj systému schopného dopravit v prostředí živého organizmu do cílové buňky genovou informaci, tedy gen kódující například produkci nějakého biologicky důležitého proteinu. Toho se dá využít při terapii celé řady nemocí, od HIV až po nádorová onemocnění. Problém ale je, jak takový gen do cílové buňky dopravit, aby nebyl v průběhu transportu poškozen. Studujeme dva základní typy takových systémů –  vektorů. Jeden používá čistě jen syntetický polymer, který umí gen sbalit a v průběhu transportu krví ochránit. Druhý používá vektory na bázi viru povrchově modifikovaného syntetickým polymerem.  Používáme většinou polymery, o nichž víme už ze studií polymerních nosičů léčiv, že se chovají velmi „způsobně“, to znamená, že dokáží zneviditelnit biologickou molekulu pro všechno, co je v těle. Náš polymer, s nímž pracujeme nejčastěji, není rozpoznáván obrannými mechanizmy organismu jako cizí. My toho využijeme, jedním typem polymeru sbalíme gen (nebo i celou  DNA), takže udělají částice nanorozměrů a ty pak obalíme další ochrannou vrstvou hydrofilního polymeru obsahující specifické struktury schopné se vázat na membrány určitých buněk. Taková částice může cirkulovat v těle a přes porézní cévy se tyto částice umí protáhnout a dostat  se k buňkám, do kterých potřebujeme gen dopravit. A pak je takový vektor zkonstruován tak, že když se celý dostane do cílových buněk, dopravovaný gen se zbaví svého obalu a obnoví svoji funkci. Většinou využíváme principu reduktivního prostředí uvnitř buněk nebo změny pH po proniknutí do buňky. Jakmile se dostane částice – vektor do buňky kde je jiné pH, nastartuje se hydrolýza, a DNA se uvolní z polymeru.
Kromě čistě polymerních systémů studujeme i systémy využívající virů, především adenovirů. V tomto případě neobalujeme hydrofilním polymerem komplex polymeru s DNA, siRNA nebo genem, ale obalujeme rekombinantní virus nesoucí příslušný gen. Princip je jinak stejný, jako v předchozím případě. Po průniku do buňky se z polymerního obalu uvolní původní virus se svými původními funkcemi. V tomto případě se ale virus nedostane do buněk celého organizmu, ale převážně jen do buněk předem vybraných. Samozřejmě ten systém nepracuje stoprocentně, to bychom měli Nobelovu cenu, ale funguje to docela slušně. Tyto systémy vyvíjíme s kolegy v Oxfordu ve spolupráci s jednou anglickou genetickou firmou a doufáme, že bude možné brzo zahájit klinické zkoušení jednoho z našich nejúspěšnějších systémů.


Vrátím se ještě k vašim zkušenostem ze zahraničí. Jste profesorem v Utahu, máte možnost srovnávat práci týmů. Je ten rozdíl jen ve financích a přístrojích?
Nejen. Když jsem poprvé, po dlouhých peripetiích v roce 1983 vyjel do Německa do Mohuče na univerzitu k profesoru Ringsdorfovi (to je člověk, který první přišel s myšlenkou polymerních léčiv), uvědomil jsem si, že rozdíl je i ve stylu práce, dynamice, nasazení – a to se nezměnilo.  Na tamní univerzitu přicházeli nejvýznamnější vědci z celého světa, každý týden byla zajímavá přednáška někoho z nich. O šest let později jsem vyjel do Utahu a tam to bylo obdobné. To je pro mladé velká stimulace k práci. Po 90tém roce jsem dostal nabídky zaměstnání v cizině, třeba profesuru v Rotterdamu, ale o emigraci jsem v té době neuvažoval. Byl jsem přesvědčen, že když odsud všichni utečou, tak  tato země nemá šanci a tehdy jsem tu šanci viděl. Takže jsem zůstal. Ze současného pohledu, beru-li v úvahu postoj naší vlády ke vědě, si nejsem jist, že jsem se tehdy rozhodl správně. 
Často si kladu otázku, proč je rozdíl mezi studenty zde a na spolupracujících pracovištích stále tak značný. Když do mé laboratoře přijde student z Anglie nebo Francie, rozkouká se během tří dnů a za dva týdny již produkuje kvalitní výsledky. Je to úplně jiný přístup, nežli u studentů našich. Těm adaptace trvá podstatně déle. Zajímavé však je, že když se naši mladí dostanou na kvalitní zahraniční pracoviště, velmi rychle se adaptují a podávají často vynikající výkony rovněž. Zdá se, že roli hraje nejen vliv podmínek pro vědu, ale i výchova a podmínky při předchozím studiu.


Nezačíná to už během základního studia? Jak se liší dnešní generace od vaší?
K tomu, abych mohl odpovědět a něco zodpovědně říct, tak nemám asi dost praxe v přednášení a styku se studenty základního studia. Přednáším každý rok krátký kurz pro 4. a 5. ročníky na VŠCHT, je tam už specializace. Přednášel jsem dlouhá léta i na Karlově univerzitě, takže trochu mohu srovnávat. Řekl bych, že ročníky někdy před 15 lety měly výrazně vyšší procento studentů, kteří byli zapálenější nebo – měli mnohem větší zájem. Speciálně několik posledních málo let už mě vede k tomu, že chci s přednášením přestat, protože mi to přijde jako marná práce. Já jsem byl vždycky zvyklý se studenty pracovat interaktivně, když měli zájem okamžitě odpovídat, tak mě mohli kdykoli při přednášce přerušit, mohli se zeptat. Také jsem se během přednášky ptal, abych si ověřil, zda vnímají. Před 15 lety nebyl problém, reagovali, věděli, co a jak a po přednášce jsme často zůstali diskutovat i dlouho potom. Poslední dva roky jsem se s žádnou odezvou nesetkal. Nevím, zda je to způsobem studia, který se zavedl, musel bych mít kontakt i se studenty z počátečních ročníků. Obávám se, že se bakalářům zredukoval rozsah základních předmětů včetně pro chemiky předmětů zásadních, jako třeba organická chemie, aby do nich nacpali během tří let studia ostatní věci. A studenti magisterského studia se už k těm zásadním předmětům nikdy nevrátí, to je, myslím, zásadní chyba. Pak určitě není dobré, že se bere na vysokou školu každý. Ať si to každá vláda nastaví, jak chce, ale tím nezvýší inteligenci národa. Tím se zvýší jenom počet diplomů. Je snadné pro ty nadané podlehnout vlivu prostředí, vědí totiž, že nemusí jet na plný plyn, stačí jim půl či čtvrt plynu. Tak ani dobrý student na sobě není nucen pracovat, protože ví, že zkoušky udělá. Prostředí netlačí ty dobré, kteří na to mají, aby měli drajv. Mají často někde poloviční pracovní úvazek a školu k tomu víceméně bokem. To za nás třeba nebylo možné – neměli jsme kredity a možnosti úniku od obtížných zkoušek, od rána do večera jsme byli ve škole, v laborkách a byli jsme rádi, že jsme školu udělali. Nevím, kolik tehdy studovalo procent z populace – deset? A tehdy bylo hodně tvrdé VŠCHT udělat během 5 let. Řada mých kamarádů to dělala šest let, zkoušky z organiky i z fyzikální chemie – což jsou základy – nebyly nic jednoduchého. To, aby někdo ještě vedle pracoval, bylo naprosto nemyslitelné. Dneska sedím u zkoušek a někdy hlasuji s velkými rozpaky. Tím nechci říci, že nejsou vůbec nadaní a nadšení studenti chemie. Jsou, ale je jich zoufale málo. Bude to v budoucnu stačit pro rozvoj vzdělanosti a ekonomiky této země? A budou podmínky, které tato země připraví, i pro ty nejlepší tak atraktivní, aby zde zůstali? Myslím, že to jsou otázky, na které by politici připravující stále nové reformy ve školství a vědě měli hledat odpovědi především. 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 884 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/ulbrich [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [885] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Soňa Rovnaníková [seo_title] => Ing. Soňa Rovnaníková [seo_desc] => Ing. Soňa Rovnaníková [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Stupně úspěchu


Znovu jsem se o tom přesvědčila při setkání s inženýrkou Soňou Rovnaníkovou z pekárenské firmy Kontinua v Brandýse nad Labem: Absolvent VŠCHT Praha je člověk připravený dělat ve svém oboru i nad jeho rámec spoustu věcí – pokud má chuť, elán a snahu učit se nové věci. Podobný začátek příběhu už jsem mezi absolventy jednou slyšela – adeptce na místo ve firmě nabídli pro začátek práci v laboratoři. Je fakt, že ještě neexistovala, takže se začínalo s hadrem a koštětem…

[ikona] => [obrazek] => Rovnanikova.jpg [obsah] =>

Štíhlá blondýna vypadá spíš na čerstvou absolventku vysoké školy než na obchodní ředitelku s desetiletou praxí. A když se ptám, co je na pekařině z pohledu chemika nejtěžší, uzemní mě svou odpovědí: 

„Z pohledu chemika téměř nic, ale z pohledu řízení lidských zdrojů je to těžké, z pohledu vedení lidí ve výrobě úplně nejtěžší.“ Lidé v pekárně jsou podle jejího mínění finančně tak „ohodnoceni“, že už nějakou dobu sem pracovat nechodí Češi, ale většinou lidé ze zemí východní Evropy. „Neumějí dostatečně česky a zkuste jim vysvětlit, jak se plete vánočka nebo zdobí tlačený koláč. Vedoucí, kteří za danou pekárnu zodpovídají, jsou při tomto pracovním obsazení rádi, že mají zajištěnou výrobu v kvalitě, za kterou ručíme. Je to obecně problém všech pekáren, bohužel; pekařský obor je na tom špatně ekonomicky a ani kdybychom zdražili tak, jak se objevuje v médiích, nebudeme na tom dobře,“ suše konstatuje inženýrka Rovnaníková.

Kdyby se bývala dostala na farmacii, kam původně směřovala, měla by dnes – jak sama s úsměvem konstatuje – hlavu jak pátrací balón. A protože jíst se bude pořád, zamířila po odmítnutí z první vysoké školy na VŠCHT Praha, kterou měla na druhém místě. „Jíst se bude pořád a chleba tím spíš,“ řekla si a šla na pekařský obor. Navíc jí připadal příjemný a doslova, jak říká, vlídný. 

Chleba, kvůli kterému chemii zvolila, je ale, jak poznala, velmi složitý výrobek. „Složitý je například v tom, že se v něm používá živý kvas. A pokud se použije nevhodně, může to zásadně ovlivnit kvalitu chleba. Samozřejmě svou roli hraje technologický postup při pečení, technika a to, jak peče pec. Ale je pravda, že jsem se ve výrobě pohybovala jen okrajově, i když jako manažer kvality jsem to hlídala hodně. Pokud se chleba upeče nedostatečně, je příliš vlhký a brzy zplesniví. Když se použije špatný kvas, nebo se ho dá málo nebo naopak moc, má to vliv na kvalitu střídy – buď je drobivá, nebo lepkavá.“ 

Ale vraťme se na začátek, kdy dívka při vstupním pohovoru ve firmě Kontinua na otázku, co by chtěla dělat, upřímně odpověděla jednateli společnosti, že neví. „Já jsem za sebou neměla v podstatě žádnou pracovní zkušenost, takže jsem si nedovedla představit, co to obnáší. Chci být technolog nebo v laboratoři, nebo obchodník nebo co ještě? Jediné, co jsem znala ze školy, byla laboratoř, tak jsem nakonec řekla, že třeba vývoj a laboratoř. Stala jsem se vedoucí laboratoře, která v té chvíli ještě neexistovala.“
  
Dlouho nepoužívaná místnost zanesená pavučinami, s chemikáliemi se strhanými nálepkami – to bylo její budoucí království. Když je uklidila, nakoupila vybavení, chemikálie, vše, co bylo potřeba, vyhodnotila, které rozbory firma bude potřebovat, sestavila pro ně laboratorní postupy a rozběhla systém kontroly pekařské výroby. „Naštěstí tady není zvlášť náročná, hlavní je výstupní kontrola výrobků: přijdete, podíváte se a hned je jasné, co se stalo. Co se týče laboratorních rozborů, zaměřujeme se hlavně na vstupní kontrolu surovin a výstupní kontrolu našich produktů – kromě pečiva hlavně zlepšujících přípravků a směsí, které vyrábíme,“ popisuje inženýrka Rovnaníková práci dnešní moderní laboratoře. 

Tři roky v laboratoři ukázaly, že Soňa Rovnaníková je schopná a šikovná. A protože se firma rozhodla, že by ráda certifikovala na ISO 9001:2000, dali jí šanci a jmenovali ji manažerkou kvality. „Byla to, jak se moderně říká, výzva, ani mi odchodu z laboratoře nebylo líto.  Věděla jsem, že kdyby na to přišlo, můžu se kdykoliv vrátit. A takové nabídky jako byla tahle, se prostě neodmítají,“ vzpomíná na svůj kariérní postup. 
Stalo se vám někdy, že jste musela část výroby zlikvidovat, ptám se na krizový moment práce? „Občas ano. Ne že bychom výrobu zastavili, ale bohužel část vyrobeného zboží se musí občas zlikvidovat. Na vině může být jak lidský faktor, tak technologická chyba. Buď obsluha něco špatně naváží, nebo zapomene něco přidat… Asi polovina problémů je kvůli tomu, že se výrobní zařízení nechová tak, jak by mělo, polovina připadá na lidi. Když vypadne proud nebo pec či linka pečivo špatně skládá, moc už toho nezachráníte.“

Kvalitu zřejmě hlídala velmi dobře, takže ve chvíli, kdy se firma rozhodla, že by mohla rozvíjet obchod s mraženým pečivem, sáhli po osvědčeném personálním řešení. Inženýrka Rovnaníková se právě vrátila po třech letech z mateřské dovolené a usedla rovnou do křesla obchodní ředitelky. 
Měla za úkol rozjet obchod s mraženým pečivem, který firma zatím sama nevyráběla; začátky spočívaly v dovozu z Německa, Belgie a Francie. Našla a přizvala do firmy člověka, který měl v této oblasti mnoho praktických zkušeností, a společně se jim skutečně podařilo plánovaný záměr zrealizovat. Pokud funkce manažera kvality byla pro ni výzva, pak nová pozice ještě větší. 

„Mražené pečivo je čerstvé pečivo,“ tvrdí. „Technologie je úplně stejná jako u normálního pečiva, vstupuje tam jen další krok – zamražení. Rozdíl je jen v tom, v jakém stádiu se pečivo mrazí: dají se zamrazit těsta před kynutím nebo nakynutá. Musí se ovšem zmrazit šokově. Kdyby se totiž mrazilo pomalu, tak se zničí kvasinky. Je to velice náročné na zkušenosti personálu, musíte mít opravdu přesně vysledované, v které fázi mrazit. Naše firma teprve teď začíná s vlastní výrobou mraženého pečiva, rozjíždíme to přibližně rok, ale na tuhle technologii jsme si ještě netroufli. Přestože jsme, myslím, dost vyhlášení v různých technologiích a poradenských servisech, které zákazníkům poskytujeme zdarma, tak tohle si necháváme jako třešničku na dortu.“

Velký podíl na trhu má Kontinua v oblasti zlepšujících přípravků a směsí. Předmíchané směsi zrníček, semínek, sladu a dalších surovin v téměř nekonečném množství variant mají na trhu od začátku velký úspěch. Pekaři z nich – aniž by si je museli sami připravovat – vyrábějí pečivo, které má konstantní kvalitu a přitom snadno nabídnou svým zákazníkům široký sortiment výrobků například pouhou úpravou dávkování směsi do těsta. A zlepšující přípravky jsou zjednodušeně řečeno kypřící prášky pro pekárny.

„Je to bílý prášek, který obsahuje často vitální lepek, často kyselinu askorbovou a enzymy, ty jsou úplně nejdůležitější, přestože je jich tam nejméně,“ vysvětluje obchodní ředitelka. „Jsou to účinné látky, takzvané chytré suroviny, které vlastně dělají v závěru ty divy. Přidávají se do nich ještě zahušťovadla, stabilizátory, regulátory kyselosti. Pekaři je dávají třeba do běžného pečiva, takže prodlužují trvanlivost, zlepšují pórovitost a střídce dávají vláčnost. Máme v sortimentu dvě desítky druhů zlepšujících přípravků, levnější i dražší, podle toho, jaký efekt na konci mají poskytovat – zda pekař potřebuje, aby pečivo vydrželo tři dny nebo dokonce týden či jenom jeden den. Vývoj máme vlastní. Pracují tam dva lidé, máme také vývojovou pekárnu, dokonce i cukrárnu a tak máme vývoj našich výrobků plně pod kontrolou, chlubí se inženýrka Rovnaníková.

Ale firma je ještě úspěšná v jedné oblasti. „Inženýr Albrecht, jednatel firmy, vyvinul tzv. stabilizovaný kvas. Musím předeslat, že práce s běžným kvasem je nesmírně složitá, náročná na čas, protože kvas se musí pořád obnovovat a je to jeden z důvodů, proč pekaři musí chodit do práce i v noci. Stabilizovaný kvas není nutné tak často obnovovat, stačí přibližně jednou za 5 dní, čímž se úžasně usnadní práce. Tohle je opravdu převratná myšlenka, v České republice to dovedou jenom dvě firmy, ale ta druhá kvas pouze prodává, takže zákazníci jsou odkázáni na to, aby si kupovali pořád nový a nový. Naše firma zákazníky naučí, jak si ho mají vyrábět sami a poskytujeme jim zdarma technologický servis. Na oplátku – z něčeho musíme být živi – po nich chceme, aby při používání naší kvasné technologie používali naše stabilizátory. A právě o naši kvasovou technologii je velký zájem i v zahraničí – a tam vidím velké možnosti a pole své působnosti“, vidí své úkoly mladá obchodní ředitelka, které mezitím přibyla i zodpovědnost za exportní aktivity firmy. Směr – Pobaltí, Maďarsko a Polsko.

Když člověk dosáhne u jedné firmy tak rychlého kariérního růstu, zcela jistě přemýšlí, co dál. Co považuje za svůj největší úspěch inženýrka Rovnaníková? „Řekla bych, že všechny pozice, kterými jsem prošla, mohu považovat za svůj úspěch. Pro mě znamenají obrovský posun v  osobní kariéře v mém postoji vůči sobě samé jako profesionálce. A nedokážu říct, co bych považovala za obrovský úspěch, možná to, že jsem úspěšně zvládla spoustu různých věcí. Nad perspektivou tady opravdu v poslední době přemýšlím, protože možností tu už moc není. Zkusila jsem tady skoro všechno, kromě funkce technologa, a do toho se, upřímně řečeno, moc nehrnu. Jsou na to šikovnější kolegové, kteří mají vystudovanou střední odbornou školu, kde opravdu pracovali s pečivem – pekli rukama, jak se říká. Takovou praxi podle mého názoru vysoká škola dát nemůže. Člověk, který neumí uválet chleba, který neví, jak funguje „rohlíkáč“, nemůže dělat technologa, to by se mu všichni vysmáli. Ale mně tu nic nechybí, ve vedení mám velkou oporu, to bych jinde těžko hledala a to je pro mě v tuto chvíli rozhodující,“ uzavírá Soňa Rovnaníková.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 885 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/rovnanikova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [886] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Petra Vávrová [seo_title] => Ing. Petra Vávrová [seo_desc] => Ing. Petra Vávrová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Nechme dokumenty stárnout
Historicky první fotografii na světě viděla zblízka, mohla si sáhnout na Svatováclavskou korunu, ale měla respekt, ruku nezvedla. Sáhla si ale na Zlatou bulu sicilskou a dnes stojí v čele Odboru ochrany fondů Národní knihovny České republiky… A původně měla být zubařkou.
Ing. Petra Vávrová absolvovala VŠCHT Praha na přelomu tisíciletí. „Přeběhla“ na naši školu po dvou letech na medicíně v Olomouci, protože ji prostě chytla chemie a pustila medicína. Dnes sama říká, že by neměnila. A na začátku si upřesněme pojmy – není restaurátorka, je technolog restaurování (conservation scientist).

[ikona] => [obrazek] => Vavrova.jpg [obsah] =>

Co je pro lidi ve vašem oboru nejdůležitější: mít šikovné ruce, povědomí o historii nebo umět dokonale chemii?
Restaurátor by měl mít asi tyto znalosti a dovednosti vyrovnané, vyvážené, ale u technologa by podle mého názoru měla převládat znalost chemie, ale měl by být současně manuálně šikovný a k historii by měl mít alespoň pozitivní vztah. Tyhle nároky nejsou asi všichni studenti tady ve škole schopni osobnostně obsáhnout. Někdo je třeba velmi manuálně zručný, naučí se i historické věci, ale chemie je pro něj obtížná, někdo má tenhle pomyslný trojúhelník postavený obráceně. Když jsem tu učila laboratoře, měla jsem spoustu příležitostí pozorovat studenty právě z praktické stránky. Někteří mi přišli manuálně trošku hrubší, ale to je třeba na kovy zapotřebí, chemii výborně ovládali, ale měli problém s historií. Rovnováha se musí najít, pro řadu z nich to jsou ale oříšky.
Pojďme na začátek vaší kariéry. Už jsme si řekly, že jste odešla z lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, protože Vás nadchla chemie a medicína očekávání nesplnila. V čem jste viděla – kromě oboru – rozdíly?
V přístupu pedagogů, mě pro můj obor získal pan doktor Ďurovič svými přednáškami ve 4. ročníku – já jsem totiž studovala ještě „postaru“ – tři roky společný základ a pak dva roky specializaci. On měl úžasné přednášky o restaurování papíru a archiváliích a to mě dovedlo k mému zaměření na papír a fotografie… A vůbec přístup profesorů a docentů byl nesmírně lidský, vstřícný, neexistovalo, že by nám neodpověděli na naše dotazy, když nevěděli, slíbili, že to zjistí. Víte, člověk postupem času nachází odpovědi na různé otázky, ale tím, že se dozví něco nového, ptá se dál, otevírají se mu nové oblasti, chce porozumět dalším věcem – k tomu nás tenhle přístup směroval. Z Olomouce jsem byla bohužel zvyklá na to, že nám řekli, že si věci, které nevíme, máme nastudovat nebo je máme dávno vědět. Já se o vstřícný přístup snažím i vůči svým mladším studentům i spolupracovníkům, ale bojím se, že mi chybí ta životní zkušenost, kterou naši profesoři a docenti ve svých třeba padesáti letech už samozřejmě měli… 
Po promoci jste hned nastoupila do Národní knihovny a stoupala vzhůru?
Ne, hledala jsem asi tři měsíce práci, protože jsem chtěla zůstat v oboru a ne dělat čistě chemického technologa např. ve výrobě. Takových míst se nabízelo hodně, ale já byla tvrdohlavá, jinam jsem jít odmítla. Pak mě oslovil pan docent Kotlík, bývalý vedoucí Ústavu technologie restaurování památek tady na VŠCHT a zeptal se mě, zda bych nechtěla nastoupit na místo asistenta jako záskok za kolegyni, která odešla na mateřskou. Souhlasila jsem a zůstala 8 let. Pak se mi splnil můj životní sen – dostala jsem se na roční stáž do Gettyho restaurátorského institutu v Los Angeles, kde jsem prožila neuvěřitelný rok plný nejen pracovních ale i přátelských a cestovatelských zážitků a mohla jsem vidět např. první fotografii světa a to díky nadaci J. P. Gettyho. Ke konci mého ročního pobytu jsem samozřejmě přemýšlela, zda se mám vrátit, zda potřebuji či nepotřebuji změnu. A do toho přišla nabídka z Národní knihovny ČR, na níž jsem kývla. V rozhodování mě hodně ovlivnil školitel z Gettyho restaurátorského institutu pan Prof. Dušan Štulík, od kterého jsem se za ten rok naučila strašně mnoho a s nímž plánujeme mezinárodní spolupráci. 
Ale nebylo to tak jednoduché, tři měsíce po mém nástupu byl jmenován nový ředitel, který má naštěstí jiné představy o fungování této instituce. To je moc dobře, já si myslím, že ta instituce je trochu zkostnatělá a oproti světovým knihovnám je na péči o knihovní fondy co zlepšovat. A pár dní po nástupu se mě ptal, zda bych byla schopná vybudovat ochranu fondů obecně a zkvalitnit přístup k historickým písemným památkám. Pár dní jsem o tom přemýšlela a nakonec se rozhodla, že to zkusím, takže od března jsem vedoucí Odboru ochrany knihovních fondů. A musím říci, že to je hodně velký skok do praktického života, ale studium oboru a cestování a stáže v zahraničních institucích mi hodně pomáhají, mám kde čerpat. Je to ale obrovská zodpovědnost.
Jaké největší problémy jste musela řešit a existuje nějaký rozdíl v přístupu k dokumentům dříve a v současné době?
V péči o knihovní fondy chybí koncepce. Na pracovišti v Hostivaři jsou chemici, restaurátoři, mikrobiologové, knihaři. Každá profese má k restaurování jiný přístup, každý má na problematiku jiný pohled… Není např. správné klima v některých depozitářích, máme se starat o široké spektrum materiálů, uložených v nich dohromady. Když do depozitáře přijdete, ucítíte změkčovadla, některé fondy jsou prostě nevhodně uložené. Z materiálů se uvolňuje celá řada látek, které způsobují jejich degradaci. Teď se rýsují pozitivní změny a např. se budou depozitáře v historické budově Klementina rekonstruovat a budovat nové depozitáře v Hostivaři, měly by splňovat podmínky pro vhodné uložení knih. V současnosti se razí trend spíš preventivní konzervace, to znamená zajištění stabilního čistého klimatu, vhodného obalového materiálu, dřív se dělaly rozsáhlé restaurátorské zásahy a knihy se až  „novicírovaly“. Prostě než udělat dokument jako nový, dnes se snažíme udělat maximum proto, aby byl zachován v původním stavu přirozeně zestárlý pro další generace a třeba některé další generace chemiků vymyslí lepší materiály a technologie pro vhodnější restaurátorský zásah. Ve světě jdou tímto směrem už delší dobu. Prostě dokumenty mají svůj život a my bychom jej měli respektovat a zachovat.
Nechala jste si ještě malý úvazek na fakultě chemické technologie, takže máte možnost porovnat jak přístup současných studentů, tak jejich úroveň. Liší se od vaší generace?
Mám dojem, že dnešní studenti jsou plus mínus stejní, jako jsme byli my. Je ale fakt, že jsem třeba čekala, že budou lépe ovládat počítač, někteří mají problém napsat a zformátovat texty… Někdy mě jejich neznalosti vyloženě zaskočí, třeba v angličtině. Když jim říkám, aby si přečetli nějaké odborné články v angličtině, řada z nich to odmítne s tím, že anglicky neumí. Já jsem maturovala čtyři roky po revoluci, takže jsem s angličtinou začínala, ale rozmluvila jsem se až na zahraničních stážích. A čekala jsem, že ti, kteří někdy začínali s tímhle jazykem i v mateřské školce a měli ho na základní škole, na tom budou nesrovnatelně lépe. Není to zcela pravda, i když hlavně záleží na přístupu každého studenta.
To, že se jim občas vytýká, že jim jsou některé předměty fuk – já si vzpomínám, že i nám něco nevonělo… Ale co jsem oceňovala během svých studií, bylo to, jak jsme se naučili umění sebeprezentace. U nás na ústavu jsme museli mluvit před odborným publikem, před spolužáky, prezentovali jsme své seminární a semestrální práce, pak i diplomovou práci. Neměli jsme to jako předmět, přesto nám to přineslo strašně moc. I já své studenty „nutím“, aby se naučili mluvit o nějakém svém postupu restaurování. Učím třeba předmět Polymery v restaurování, takže když student použije při své práci nějakou polymerní látku, musí o tom dokázat něco říct – proč tuto látku použil, jaké má chemické složení, jaká bude interakce historického materiálu s polymerní látkou apod. A když pak po nich někdo chce zdůvodnění, má námitky, ať dokáže oponovat, řekne, proč použil konkrétní materiál. Měli by se naučit stát si za svým názorem, obhájit si ho. Dělá jim to problémy, jako to dělalo nám, ale nenásilnou formou se to dá naučit.
Volila byste po těch letech stejně?
Určitě. Chemie člověku odpovídá na otázky, na které se přirozeně ptá, aby pochopil svět kolem sebe. Jak říkal pan profesor Roda – aby např. člověk věděl, proč je nebe modré. Jsem zvídavý člověk a chemie mi opravdu pomohla při hledání odpovědí, proč je něco tak a ne jinak. A při restaurování díky ní lépe rozumím materiálům, vím, proč se chovají tak a ne jinak, proč jsou poškozené a např. jak můžeme poškození předejít, zabránit nebo jej alespoň zpomalit. I když tím, že něco pochopíte, tak se před vámi otevírá celá řada dalších otázek, takže jdete dál a dál, ale taky čím dál lépe rozumíte dějům v přírodě. Prostě určitě bych šla znovu studovat chemii na VŠCHT a určitě i stejný obor.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 886 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/vavrova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [887] => stdClass Object ( [nazev] => Profesor Seifert [seo_title] => Profesor Seifert [seo_desc] => Profesor Seifert [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Život s pesticidy

Josef Seifert je profesorem biochemie na univerzitě v Honolulu, USA. Patří k mimořádným osobnostem ve svém oboru a tedy k těm, na jejichž úspěchy je naše škola hrdá. Od 70. let působí v USA, nicméně v posledních letech se pravidelně do Čech vrací, přednáší tu…

[ikona] => [obrazek] => Josef Seifert (vpravo) a známý biochemik J. E Casidy s manželkami.jpg [obsah] =>

Pane profesore, kdo nejvíc ovlivnil vaše studium?

Na VŠCHT jsem nešel z lásky k chemii, ale proto, že jsem nechtěl jít na vojnu. Byl rok 1959 a strana nařídila zvýšit počet inženýrů chemické technologie, a tento příkaz převýšil negativní doporučení z mého bydliště. Protože moje původní záměry byly pokračovat v rodinné tradici a jít na medicínu, usoudil jsem naivně (nebylo mi tehdy ani 17 let), že potravinářská fakulta, která měla obor antibiotik jako specializaci na katedře kvasné chemie, bude pro mne správným kompromisem. To samé se opakovalo po absolvování základního inženýrského studia, kdy jsem zvolil toxikologii pesticidů jako téma své kandidátské práce, opět ve snaze se přiblížit medicíně.
Dvě osobnosti, které nejvíce ovlivnily filosofii mého chemického myšlení, byly z úplně odlišných oborů, než je má specializace: byli to profesor Bílek, matematik, a profesor Vavruch, fyzikální chemik. Ten prvý nám ukázal, jak veškeré jevy v přírodě a v laboratoři lze vyjádřit zjednodušeně rovnicemi. Ten druhý nám vysvětlil význam volné energie a uvedl nás do počtů reakční kinetiky, což je vše, co aplikovaný biochemik potřebuje ke svému bádání.

Co považujete za svůj největší úspěch a kdy jste se vydal vyloženě špatným směrem? A proč?

Za největší úspěch svého akademického života považuji skutečnost, že se mi podařilo vytvořit podmínky tvůrčí nezávislosti pro svůj výzkum, kdy jsem si mohl s chutí a radostí hrát se svými projekty. To, že University of California mi nabídla po roce postdoktorování místo výzkumníka a získala pro mne přednostní udělení amerického občanství, bylo ocenění nejenom kvality mé práce, ale uznání výchovy poskytnuté mi na VŠCHT. Díky originálnosti svého výzkumu jsem získal, navzdory pokročilému věku, trvalé zaměstnání na University of Hawaii. Zvolení do Executive Committee (Výkonného výboru) Agrochemické Divise Americké chemické společnosti, zvolení do funkce prezidenta Hawajské /Pacificské větve Americké chemické společnosti, pověření organizováním jejich symposií a jmenování do redakční rady dvou mezinárodních časopisů bylo dalším krokem. S tím souvisely i tisíce žádostí o recenze vědeckých článků, které chodily na mou adresu, či spoluúčast na návrhu výzkumných projektů. To jsou další příklady uznání mé práce v oblasti chemie pesticidů.

Nezávislost a originalitu se mi podařilo vytvořit i ve výuce. Vypracoval jsem nové kursy a zavedl pro US netradiční vyhodnocování studentské práce. Ač mé kursy byly obtížnější a odlišné od těch, na které američtí studenti byli zvyklí, jejich pozitivní hodnocení mi potvrdilo správnost mého nového přístupu v pedagogice.

Dvě špatná rozhodnutí ovlivnila negativně moji kariéru. Z neporozumění americkému systému jsem zůstal příliš dlouho v Berkeley, ač bylo jasné, že univerzita neplánuje otevření žádného stálého profesorského místa v mém oboru. Důležitost této skutečnosti jsem si neuvědomoval, protože prostředí v Berkeley pro výzkum a žití bylo bezkonkurenční. A miloval jsem Kalifornii jako svůj nový domov. Odmítnutím několika nabídek ke stálému zaměstnání z různých univerzit z jiných států jsem ztratil důležitý čas k vybudování vlastního nezávislého postavení v akademii. Druhou osudovou chybou, která ovlivnila můj výzkumný program, bylo rozhodnutí americké administrativy omezit podporu výzkumu v pesticidní chemii. Administrativa University of Hawaii mi nepovolila změnit cíle mého výzkumu: mechanismy účinku pesticidů, na obecnější studium mechanismu účinku toxikantů. Tím se mi značně omezila možnost dosáhnout federální podpory pro svůj výzkum. 

Vraťme se proti proudu času do chvíle, kdy jste přijal pozvání a odjel na roční stáž do USA. Co bylo pak?

Pracoval jsem tady ve skupině profesora Davídka na hledání nespecifického účinku pesticidů. On si uvědomoval důležitost sbírání zkušeností v jiných laboratořích pro růst začínajícího vědeckého pracovníka a doporučil mi přijmout pozvání z University of California v Berkeley k jednoročnímu pobytu v laboratoři pesticidní chemie a toxikologie.

Být přijat do laboratoře chemie a toxikologie pesticidů v Berkeley, to byl v těch letech sen každého, kdo pracoval v oboru pesticidní chemie, především kvůli vedoucímu laboratoře, profesoru J. E. Casidovi. Jeho skupina byla více než půl století vedoucí silou ve světě pesticidní chemie. Hlavním cílem výzkumu Dr. Casidy bylo studium mechanismů metabolismu a účinku pesticidů, jak v cílových, tak necílových organismech. Výsledkem byla implikace těchto znalosti pro ochranu zdraví lidí, zvířat a životního prostředí a objevy nových, bezpečnějších pesticidů. Můj první projekt v Berkeley bylo studium teratogenity organofosfátů. Z počátku to byla čistě biochemická práce, postupně jsem přecházel více do oboru toxikologie a farmakologie, a stal se ze mne biochemický toxikolog. Oficiální definice této odbornosti je “mutant mezi biochemikem, toxikologem a farmakologem”, s cílem definovat mechanismy účinku toxických látek, v mém případě pesticidů. Z mých dalších hlavních projektů jmenuji studium zpožděné neurotoxicity organofosfátů, izolaci a solubilizaci GABA receptorů se zřetelem na mechanismus působení chlorovaných pesticidů, izolaci a solubilizaci ryanodinových receptorů. Práce v Berkeley byla fantastická, díky způsobu vedení Dr. Casidy plná tvůrčí svobody, bez finančních problémů, pokud se týká podpory experimentální práce (to byla zodpovědnost Johna Casidy), a jedinečnému prostředí špičkové kosmopolitní University of California. V Berkeley jsem pracoval 9 let.

Pak jsem přijal jmenování docentem v Oddělení environmentální biochemie na University of Hawaii v Honolulu. Po dvou letech jsem získal definitivu a poté byl jmenován profesorem. Pokračoval jsem ve svém výzkumu necílených interakcí pesticidů, dále rozvíjel znalosti o teratogenitě organofosfátů a chlorovaných insekticidů, definoval ontogenesi GABA receptorů, studoval zpožděnou neurotoxicitu organofosfátů, vypracoval nové metody ke sledování metabolismu tryptofanu, objevil nový typ působení neonikotinoidů u obratlovců a změny v expresi proteinů způsobené organofosfáty. Z počátku byl jedním z mých úkolů pomoci aplikovanému výzkumu (to je specialita USA systému – okamžité přenesení výsledků výzkumu do zemědělské praxe). Zkoušeli jsme použití analogů juvenilních hormonů proti důležitému škůdci ovoce (Ceratitis capitata); já jsem pomáhal entomologům v tomto projektu analýzou reziduí tohoto hormonu metheoprenu po aplikaci na papáju. Na University of Hawaii jsem měl relativně velký pedagogický úvazek. Vypracoval jsem nové kursy Toxikologie pesticidů a Pesticidy v životním prostředí pro doktorandy. Ve výčtu mých činností na Hawaii nesmí chybět zmínka o mém jmenování vedoucím ústavu - pár let svého života jsem promarnil v této funkci.

Radostí profesionálního života na amerických universitách je možnost, obvykle jednou za sedm let, strávit jeden rok výzkumem, studiem či jinou přiměřenou činností v kterémkoliv zvoleném místě světa. Já jsem přijal v roce 1992 pozvání na jeden rok a jmenování hostujícím profesorem Universitou of California v Davisu na oddělení Avian Sciences a Environmental Toxicology. Vypracoval jsem novou metodu solubilizace neurotoxických esteráz v souvislosti se studiem zpožděné neurotoxicity organofosfátů. Hlavním cílem pobytu v Davisu bylo zvládnutí imunologických metod. Připravil jsem protilátky k metabolitům fosfátu saligeninu (salicylalkoholfosfátu), látce, která je aktivní pro indukci pozdních účinků neuropathie indukované organofosfáty. Sedm měsíců své další vědecké dovolené jsem strávil na Cornell University v Ithace. Tam jsem se stal mistrem klonování, pracoval jsem na identifikaci genu, který je v domácí mouše zodpovědný za vývoj resistence vůči pyrethrinovým insekticidům. Dalších pár měsíců jsem strávil v University of Nevada v Reno a zkoumal syntézu juvenilního hormonu v lišajích rodu Manduca.

V roce 2008 jsem odešel do penze a získal čestné jmenování Emeritus Professor/Researcher. Po přemístění do Sierra Nevada, do hor a nevadské pouště,  pracuji v oddělení Biochemie University of Nevada v Reno na svém starém koníčku, teratogenitě organofosfátů . V jejich laboratoři počítačového modelování identifikuji s pomocí programu kritické struktury organofosfátů, které způsobují jejich teratogenitu.

  
V čem vidíte rozdíl mezi vědeckými pracoviště v Čechách a v Americe?

Celý svůj pracovní život jsem strávil na univerzitách a o výzkumu v jiném prostředí mám jen obecné informace z doslechu. Proto se soustředím pouze na rozdíly v akademických pracovištích a uvedu několik faktorů, které vidím jako příčiny vyšší produktivity výzkumu na amerických univerzitách:
Široký a důkladný výběr akademických pracovníků - odborníci z celého světa mají možnost si zažádat o veřejně inzerovaná místa. Přijímací pohovory s kandidáty jsou extrémně důkladné. Konečné rozhodnutí o kandidátovi se provádí demokraticky, od studentů, přes členy katedry až po děkana, všichni mají možnost se k procesu vyjádřit a výběr ovlivnit;
Definitiva – úspěch každého začínajícího profesora závisí jen na jeho úsilí (nejsou podřízeni svým starším kolegům), nadšení pro práci a umění realizovat své plány, které naslibovali během přijímacího pohovoru. Kromě výzkumu se od nich očekává dobrá pedagogická činnost a mimopracovní aktivita v profesionálních i neprofesionálních organizacích. Vše je limitováno časem – kandidát musí prokázat, obvykle do 7 let, že je hoden udělení definitivy. Vyhodnocení kandidáta a doporučení ohledně jejího udělení se obvykle provádí na úrovních katedry, fakulty a univerzitní administrativy. Tento proces rozhoduje o bytí a nebytí profesora, v negativním případě musí kandidát opustit univerzitu; 
Tvůrčí svoboda profesora se přenáší na tvůrčí svobodu studenta – iniciativa studentů je kritická pro úspěšné zvládnutí daného programu a přínos neočekávaných objevů;
potenciál spolupráce a pomoci uvnitř komplexu amerických univerzit – nejrůznější obory vyššího vzdělávání jsou na amerických univerzitách sdruženy v jeden komplex (campus); v případě potřeby lze snadno obdržet radu, pomoc, spolupráci od fyzicky blízkých pracovišť; to samé platí i o organizaci tradičních knihoven;
Znalost anglického jazyka a umění mysli formulovat cíle navrženého výzkumu – žádný jiný jazyk neumí vyjádřit podstatu problému v logické a jednoduché formě; 
Celoroční využívání času na amerických univerzitách – v úspěšných laboratořích se pracuje o sobotách, nedělích a svátcích, letní univerzitní prázdniny jsou nejlepší dobou pro výzkum;
Menší byrokracie vládla v době mého příjezdu do USA, ale nyní se situace zhoršuje v souvislosti s ekonomickou krizí a tlakem rozmanitých skupin aktivistů, restriktivními se stávají pravidla o zacházení s chemikáliemi, radioaktivními izotopy, práce se zvířaty (nemohu odolat uvést příklad ze svého výzkumu, kde má práce s vejci a kuřecími embryi byla omezena univerzitním výborem pro schválení používání zvířat pro výzkum na základě zdůvodnění, že vejce cítí bolest). 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 887 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/seifert [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [888] => stdClass Object ( [nazev] => Dr. Ing. Michal Ďurovič [seo_title] => Dr. Ing. Michal Ďurovič [seo_desc] => Dr. Ing. Michal Ďurovič [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Bez přírodních věd není možná záchrana památek

Desky Království českého, zápisy stavovských soudů nebo soudní spis z procesu s Miladou Horákovou - i tyhle historické dokumenty držel v ruce a velmi ho oslovily. „Ale každý dokument má svou historii, jak ty středověké, tak ty novodobé, všechny jsou zajímavé, netroufnu si říct, který je ten nej,“ říká zamyšleně Dr. Ing. Michal Ďurovič, vedoucí Oddělení péče o fyzický stav archiválií Národního archivu, absolvent fakulty chemické technologie VŠCHT Praha.

 

[ikona] => [obrazek] => Durovic.jpg [obsah] =>
Jak dlouho vydrží historický dokument?

Musíme rozlišit třeba papírové a pergamenové dokumenty. Nejstarší listina, kterou jsme restaurovali, pochází z roku 993 – a je v pořádku. Papírové rukopisy, pokud jsou vyrobeny z kvalitního ručního papíru, a vznikly ve středověku, vydržely bez velkých problémů. Nejhorší z hlediska stability je druhá polovina 19. století, když se začalo na výrobu papíru používat dřevo. Papír se prostě rozpadá.

Chemii jste šel studovat kvůli zájmu o historii, nebo čím vás zlákala?
Původně jsem chtěl jí po maturitě na Akademii výtvarných umění, ale potom, tuším ve 3. nebo 4. ročníku gymnázia jsem se dočetl o Laboratoři chemie a restaurování uměleckých děl, kterou tady na VŠCHT založil pan profesor Zelinger. Zhodnotil jsem, myslím, docela reálně, svoje šance přijetí na AVU, kdy se lidi pokoušeli třeba sedmkrát či osmkrát o přijetí a stejně neuspěli… A svůj vliv na moje rozhodnutí měl i docela dobrý kantor chemie na gymnáziu. Dobře to vysvětlil, člověk tomu rozuměl, takže spojení chemie a umění na VŠCHT pro mě znamenalo jen docela malý úkrok od mého původního záměru.

Splnila škola vaše očekávání?
Ze začátku mi dělaly problém matematika a fyzikální chemie, ale popral jsem se s tím. Během studia jsem chodil na praxe, dělal jsem SVOČ, každé prázdniny jsem byl někde s restaurátory.  Začalo mě to bavit, v podstatě od 2. ročníku jsem neměl ani žádné studijní problémy, všechno probíhalo celkem hladce. Moje diplomka se týkala polymerních disperzí, které se v té době používaly jako pojidla pro   fasádové nátěrové hmoty.  Tehdy totiž Laboratoř restaurování uměleckých děl byla na VŠCHT součástí katedry polymerů. Takže naše práce se hodně zaměřovala na syntetické polymery a jejich využití při restaurování památek. Zabývali jsme se kupříkladu vodními disperzemi syntetických polymerů a jejich aplikací pro restaurování papírových dokumentů.  Různě jsme testovali, prověřovali, vymýšleli receptury lepidel, které by se používaly pro restaurování.
Po skončení mi pomohl právě nedávno zesnulý pan profesor Zelinger, který mě nasměroval na obor, který dělám. Tenkrát (v roce 1983) se v Národní knihovně uvolnilo místo, on se tam s někým znal, doporučil mě a tím to všechno začalo, opravdu mu za hodně vděčím. Nastoupil jsem v restaurátorském oddělení jako technolog. Měl jsem štěstí, střídal jsem chemika, středoškoláka, vynikajícího praktika, s nímž jsme si sedli i lidsky, on ten obor velmi posunul dopředu a byl to člověk, který rád předával. Díky němu jsem měl začátky jednodušší.  Velký zlom byl, když tento kolega opravdu odešel do důchodu a já tam zůstal sám. Hrozný byl hlavně ten první den, kdy jsem si říkal – ježíši, co já tady budu dělat?! Ale potom se to nějakým způsobem usadilo, kolegové, kteří tam byli, mě vzali. Běželo to nějak přirozeně. 

Zkazil jste někdy něco?
Ano. Nesmí se to stávat, ale někdy se to stane. Existuje jedna docela kontroverzní technologie při restaurování papíru, a to je jeho bělení. Metody, které se používají, jsou sice – jak bych to řekl – zvládnutelné, ale mně se „povedlo“, že se mi jedna, dvě grafiky, když jsem je bělil, rozpadly. Bylo to hodně nepříjemné.

Z čeho máte naopak největší radost?
To musím zabrousit do historie. Já jsem v roce 1989 v Národní knihovně skončil a přešel jsem do Národního archivu. Na Chodovci se budovala jeho nová budova a s kolegy jsme si tam vysnili restaurátorské pracoviště spojené s vědeckým restaurátorským výzkumem. Byli jsme, řekl bych, na to velmi dobře připraveni, co se týče ideje. A přišli jsme v pravou chvíli na správné místo, tenkrát ještě byly peníze. Takže se podařilo vybudovat pěkné pracoviště, které má dobré renomé.

Konzervátorský výzkum je velmi obecný pojem, konkretizujte to, prosím.
Na pracovišti jsou jak výkonní restaurátoři, tak technologický výzkum. A právě výzkum má za úkol vyvíjet a ověřovat  nové metody, postupy a materiály,  které potom restaurátoři použijí tak, aby to bylo naprosto v pořádku a nehrozilo nějaké velké nebezpečí právě z hlediska bočních, nežádoucích efektů v budoucnu.
Vznik takového pracoviště kdysi akcelerovala jedna nešťastná událost. V padesátých letech v Národním archivu jeden náš předchůdce ty nevzácnější pergamenové listiny z Archivu české koruny - je jich asi 3000 – nešťastně dezinfikoval.  Asi dvě třetiny z nich dezinfikoval betanaftolem a během krátké doby pár týdnů začaly měnit barvu, zrůžověly, zčervenaly. To byl hrozný průšvih. Tehdy se potvrdilo, že bez přírodních věd není restaurování a vlastně jakákoliv záchrana památek prostě možná. 

S těmi listinami se dalo ještě něco udělat?
Byl to veliký výzkum, tehdy se jím zabýval pan profesor Procházka na Přírodovědecké fakultě UK. V podstatě zreagovaný betanaftol, který tam ještě zůstal (mluvím o osmdesátých letech), se na základě jeho výzkumných závěrů vyextrahoval a listiny se uložily do speciální trezorové místnosti v archivní budově v Dejvicích. 

A podařilo se je uvést do původního stavu?
Tohle všechno jsou velmi drastické zásahy. Byli bychom schopni barvy vrátit zpátky, ale možná i za cenu poškození toho materiálu. Takže se rozhodlo, že se nechají, jak jsou, ale devastující proces se podařilo zastavit. Někdy v roce 1988 – 89 se otevíral v Dejvicích nový depozitář a v něm od té doby jsou. Udržuje se tam teplota 15 stupňů, padesátiprocentní vlhkost, listiny visí, čistí se vzduch, pro jejich zachování se udělalo v dané situaci maximum.

A jiné cíle výzkumu, nejen ty, které reagují na nějaké nepříjemné události?
Zabýval jsem se třeba polymerními disperzními látkami na lepení, ty jsou jasně definovány a mají dobré vlastnosti. Ale musím pokorně říci, že se vracíme zpátky k přírodním látkám typu škrobu a klihu. Nakonec se ukazuje, že ani syntetické polymery nejsou úplně na věky, navíc se špatně odstraňují atd. Ale je pravda, že se spíš ve výzkumu řeší konkrétní problémy – třeba právě rozpad papíru. Celosvětově řešený problém je problém s inkoustem. Od dob starého Říma se používaly tzv. železogalové  inkousty. Je to tříslovina s ionty železa, železitoduběnkové se jim dříve říkalo. Rukopisy psané těmito inkousty se rozpadají – inkoust je agresivní a  papír praská. Je to celosvětový problém a zatím nikdo neví, co s tím. Byli jsme v Iráku, v Peru – vyskytuje se to všude a jde o velké téma, které se řeší. Jak to zastavit ještě nikdo uspokojivě nevymyslel… 

Učíte na VŠCHT, co vás k tomu vede?
Především jsem kontakt se školou nikdy nepřerušil. Jak za dob profesora Zelingra, i pak když nastoupil docent Kotlík, tak vždycky jsme spolupracovali. Byl jsem konzultant diplomových i bakalářských prací, v Národní knihovně i teď v Národním archivu definujeme problémy, které pak studenti řešili a pomáhají řešit v rámci svých bakalářských nebo diplomových prací. Byla to vždycky velice dobrá spolupráce. A od roku 2009, kdy mě oslovil současný šéf ústavu profesor Novák, jsem tu na čtvrt úvazku. Baví mě učení, myslím si, že člověk něco za sebou má, co může studentům předat. Vedu diplomové práce a pomalu směřuji k habilitaci.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 888 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/durovic [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [889] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jan Genzer [seo_title] => Ing. Jan Genzer [seo_desc] => Ing. Jan Genzer [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Práce chemika ovlivňuje životy druhých

Absolvent Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha prof. Ing. Jan Genzer, Ph.D. je v současné době profesorem Severokarolinské státní university v USA. Patří k významným vědeckým osobnostem svého oboru, je nositelem řady ocenění, mj. získal Cenu národní nadace pro vědu za mimořádnou kreativitu nebo Medaili Americké fyzikální společnosti. V současné době pracuje prof. Ing. Jan Genzer, PhD. na této univerzitě v oddělení chemického a biomolekulárního inženýrství.

[ikona] => [obrazek] => Genzer.jpg [obsah] =>
Pane profesore, proč jste si vybral ke studiu chemii?
Já jsem si chemii nevybral - ona si tak trochu vybrala mě.  Vlastně to byla souhra okolnosti, na něž jsem já sám neměl moc vliv.  Vždy mě bavila fyzika a tu jsem chtěl také studovat na MFF UK.  Na školu jsem se ale nedostal (z politických důvodů, jak jsem se později dozvěděl).  Nedlouho po zamítnutí mé přihlášky na MFF (v roce 1984) jsem dostal nabídku ke studiu na VŠCHT na nově otevíraném oboru Materiály pro elektroniku (dnes Ústav inženýrství pevných látek).  Musím přiznat, že jsem nabídku bral zprvu jako z nouze ctnost.  Ale chemie se mi zalíbila, hlavně studium inženýrství materiálů, kterému jsem zůstal věrný dodnes.  Když se podívám zpět na svou karieru - počínaje studiem na VŠCHT, přes stáže na Fyzikálním Ústavu AV, doktorandské studium a dvě post-doktorandské stáže v USA, a mou současnou práci – musím se smát, protože jsem vystřídal radu oborů (inženýrství elektronických materiálů, vysoko vakuová fyzika, počítačové simulace, polymerní fyzika) a až teprve teď můžu říci, že „děláme chemii“ v tom smyslu, jak to vidí laik, tedy, že syntetizujeme polymery.  Ale ona chemie je vlastně směsicí všech možných podoborů, které zahrnují teorii, chemickou analýzu, experimenty všeho druhu a mnohé další oblasti.

Zvolil byste po zkušenostech i dnes totéž?
Kdybyste se mě zeptala v roce 1984, když jsem na VŠCHT začínal, tak bych řekl, že ne.  Ale to jsem o VŠCHT vlastně vůbec nic nevěděl.  Já žil jenom pro fyziku.  O pět let později, kdy jsem promoval, bych rozhodně změnil názor a řekl, že ano.  Totéž tvrdím i dnes.  Jsem pyšný na to, že jsem absolventem VŠCHT, a vděčný za vše, co jsem se naučil a měl možnost dělat.  Když jsem se nedostal na studium fyziky, můj otec řekl: „Vše špatné je pro něco dobré!“  Ačkoli jsem to v onu chvíli bral jako „klišé“, dnes mu rozhodně musím dat za pravdu.

Co jste dělal po absolutoriu a jaké znalosti Vám v tu chvíli chyběly?
Po ukončení studia na VŠCHT (červen 1989) a 11měsíční vojenské službě jsem začal jako vědecký aspirant na katedře (dnes ústavu) fyzikální chemie na VŠCHT u pana profesora Holuba.  Většinu času jsem ale trávil na Fyzikálním ústavu Akademie věd (FU AV) v Cukrovarnické, ve skupině pana doktora Lázničky.  Chtěl jsem se totiž dozvědět více o tzv. Molecular Beam Epitaxy (MBE).  V té době jsem se na FU AV potkal s panem doktorem Šmilauerem, který mě zasvětil do tajů počítačové simulace. Byl to báječný rok, na který moc rád vzpomínám.  V létě 1991 jsem přerušil aspiranturu a odešel na Pennsylvánskou univerzitu do USA, kde jsem začal studovat doktorát v materiálovém inženýrství.  Původně jsem měl v úmyslu pokračovat v práci na MBE, ale profesor, pro nějž jsem chtěl pracovat, nebral nové studenty.  Tehdy jsem si připadal, že jsem se vrátil o 7 let zpět, kdy jsem se nedostal na studium fyziky a „pod nohy se mi připletla“ chemie… Přijal jsem tedy „jako náhradu“ nabídku pana profesora Composta a začal s fyzikou polymerů. Začátky nebyly lehké, protože jsem o fyzice polymerů nevěděl zhola nic.  Ale obor se mi moc zalíbil a zůstal jsem mu věrný dodnes.  

Po ukončení doktorátu na PENNu jsem přešel na post-doktorandskou stáž na Cornellovu univerzitu k panu profesoru Kramerovi, s nímž jsem se po roce a půl přemístil na Kalifornskou univerzitu v Santa Barbaře.  V roce 1998 jsem začal svou nezávislou kariéru na Státní univerzitě Severní Karolíny (North Carolina State University) na katedře chemického inženýrství (dnes Department of Chemical & Biomolecular Engineering) jako Assistant Professor.  V roce 2004 jsem byl povýšen do pozice Associate Professor s tzv „tenure“ (t.j. s doživotním trváním) a o dva roky později jsem se stal řádným profesorem (full professor).  Od roku 2009 jsem držitelem „endowed“ profesury Celanese Professor, dotované firmou Celanese. Po přijetí na Pennsylvánskou univerzitu jsem měl trochu obavy, zda mám patřičné znalosti, které jsou nutné ke studiu doktorátu v USA.  Brzy jsem ale poznal, že mně studium na VŠCHT dalo dobrou průpravu.  Výuka z matematiky, fyziky, chemie ale i specializovaných oborů, kterou jsem na VŠCHT absolvoval, byla dostatečná na to, abych získal patřičnou sebedůvěru a prošel bez obtíží zkouškami, kvalifikací na doktorát a posloužila mi v experimentální části mého doktorandského studia.  Myslím, že nejsem sám, kdo podobné věci říká.  Řada lidi, kteří prošli vysokoškolským studiem ve „starém režimu“ a s nimiž jsem se osobně v zahraničí setkal, to vidí podobně.  Nevím, zda totéž mohou říci současní absolventi školy, protože nejsem v plné míře obeznámen s dnešní kvalitou a šíří výuky na VŠCHT.  Co nám asi všem, kteří jsme z (tehdy ještě) Československa odešli za velkou vodu, chybělo, byl pocit sebevědomí.  Sebevědomí jsme se mnozí naučili, až když nás “hodili“ do vody a řekli: „Plavte“.  Dnešní mladé generaci, jak tak pozoruji, sebevědomí rozhodně nechybí, ale jsem poněkud kritický k tomu, co opravdu umějí.  Sebevědomí je zdravé, ale musí byt podepřeno znalostmi a tvrdou prací.  Nejsem si úplně jist, zda všichni berou studium tak vážně, jako ho brala má generace...

Čemu se věnujete v současnosti?
Když jsem v roce 1991 začínal se studiem doktorátu, „připletla se mi do cesty“ fyzika polymerů.  V tomto oboru už pracuji 20 let a stale se nenudím.  Za doby studií a post-doktorandských stáží jsem měl možnost pracovat na mnoha projektech, které mají co do činění s fyzikou a také chemií makromolekul.  Začal jsem se zabývat nejenom studiem modelových systémů a pochopeni různých fyzikálně-chemických problémů v základním výzkumu, ale zajímalo mě i jejich využití v praxi.  Dnes mohu říci, že řada projektů, na kterých pracujeme, je inspirována problémy z praxe.  Naším úkolem je pak provést tzv. „reverzní inženýrství“ (reverse enigneering) a studovat jevy, které chováni praktického problému ovlivňují, na modelových studiích. Co se současných aktivit v mé skupině týká, zabýváme se přípravou, studiem chování a aplikacemi tzv. měkkých materiálů (soft materials), které v sobě zahrnuji polymery, sítě (gels), koloidní systémy, a mnohé další jim podobné struktury.  Specializujeme se na přípravu, „samo-sestavení“ (self-assembly), „nucené sestaveni“ (forced assembly) měkkých materiálů na površích a výzkumem vlastností takto vytvořených struktur.  Kromě studia jevů, které ono „sestavení“ ovlivňují, se snažíme najít uplatnění těchto nových materialů jako povlaků, které zaručují biokompatibilitu, chrání před nánosy biologických usazenin ve vodách či biologických kapalinách (jako je třeba krev), umožňují selektivní „vychytávání“ specifických sloučenin či prvků z roztoku, vedou k nesmáčivosti povrchu, či slouží jako inteligentní kombinatorická platforma pro studium adsorbce a diferenciace (makro)molekul na površích materiálů.  Zabýváme se také studiem polymerizace z povrchu, a to jak experimentálně tak pomocí počítačových simulací, či přípravou samo-skládacích (self-folding) struktur.  Zůstáváme stále „věrni“ také studiu chováni biopolymerů, polymerů a polymerních agregátů v tenkých vrstvách. 

Co považujete za svůj největší úspěch a kdy jste nezvolil správně? A proč?
Největším úspěchem rozhodně byla a je volba studentů a spolupracovníků, s nimiž jsem měl to privilegium pracovat.  Vždy jsem měl veliké štěstí natrefit na schopné lidi, kteří jsou zapálení pro práci.  Za úspěch také považuji svou touhu nejít „se smečkou“ a zkusit něco nového.  To, že jsem v minulosti změnil několikrát obor své práce, povazuji za obrovské plus.  Co jsem se naučil o elektronických materiálech, fyzice vakua, či počítačových simulacích, se dnes moc hodí.  Snažím se hledat inspiraci pro projekty v oblastech, které nejsou zrovna přímo vázané na polymerní fyziku.  Mnohokrát se mi vyplatilo zajít na přednášku o něčem, co nemá s tím, co známe a co děláme, zdánlivě nic společného.  A někdy pak přijde jiskra a nápad.  Ne vždy to ovšem vyjde.  Vlastně těch propadáků bylo a je více než úspěchů.  To ale nevadí.  Člověk si musí zachovat klidnou mysl a nesmí se nechat odradit.  Já vždy říkám svým studentům: „Když experiment vyjde na první pokus, není s ním něco v pořádku.“  Vždyť špatný výsledek vlastně ani neexistuje!  Existuje jenom očekávaný a neočekávaný výsledek.  A já bych mohl psát celí stati o tom, kdy se nám něco očekávaného nepodařilo, což vzápětí (tedy ne hned, ale až po čase, kdy jsme věci začali víc rozumět) vedlo k něčemu novému a neočekávanému.  Takže sečteno a podtrženo, špatným směrem jsem se vydal proto, že jsem měl špatný úsudek a byl tvrdohlavý.  Ono to ale nakonec vedlo k něčemu jinému, ale možná stejně (ne-li více) zajímavému.

Mohl byste srovnat vědecká pracoviště v Čechách a v Americe?
Rozdílů je asi mnoho, jako i způsobů posuzování. Ono vlastně ani není férové takové porovnání dělat, protože se systémy organizace vědy i podmínky k ní velmi liší.  Navíc nevím, zda jsem ten správný člověk, který se k onomu tématu může fundovaně vyjadřovat, protože nejsem zcela v obraze, jak to dnes s vědeckými pracovišti v Česku vypadá.  Prvním rozdílem je, samozřejmě, počet pracovišť. Čím více pracovišť, tím je lepší konkurence -schopnost, možnost spolupráce, ale také specializace.  Ačkoli v USA existuje řada národních laboratoří zabývajících se základním výzkumem, většina základního výzkumu se provádí na univerzitách.  Ty tam jsou doby, kdy si mnohé firmy „dovolily“ mít vlastní základní výzkum… Vědecké týmy na školách jsou samostatné, v čele stojí vedoucí, který musí „vydělat“ peníze na vědeckých grantech, z nichž se zaplatí platy studentům, post-doktorandům, laborantům, popřípadě nakoupí nové přístroje.  A jsme u dalšího rozdílu, tedy peněžním a materiálním zabezpečení.  To je zde USA dobré, ačkoli je stále těžší a těžší granty získávat.  Pravděpodobnost udělení grantu se každým rokem snižuje, protože množství peněz věnovaných na vědu z rozličných vládních zdrojů se nenavyšuje tak rychle jako počet lidi, kteří o ně žádají.  Člověk se musí ohánět, aby „prodal“ své projekty a zaplatil lidem, kteří na nich pracují. Každý vedoucí laboratoře je tedy osobně „materiálně zainteresován“ na práci svého týmu.  Obrovskou výhodou zdejšího systému je diverzita či rozmanitost lidí, kteří zde pracují.  Týká se to jak vedoucích vědeckých týmů, tak i studentů.  Já osobně považuji za obrovskou výhodu i to, že učím často o věcech, na nichž můj tým pracuje.  To mi umožňuje zabudovat nové výsledky přímo do vykládané látky a tak získávat nové studenty, kteří by rádi pracovali v mé skupině.

Kdybyste měl dneska někomu vysvětlit, proč je dobré studovat chemii, jaké argumenty byste použil?
Moderní chemie je široká vědecká disciplína.  Ty tam jsou doby, kdy si lidé představovali chemika jako vousatého staříka, který přelévá kapalinu z jedné zkumavky do druhé.  Dnes víme, že chemie ovlivňuje vše, co je kolem nás, včetně nás samých.  Podobory chemie, které se za léta vytvořily jako samostatné vědní disciplíny, se postupně sbližují a chemie se neochvějně překrývá s dalšími odvětvími, jako je materiálové inženýrství, biochemie, ochrana životního prostředí, či výroba a využití energie.  Dnešní chemik se neučí jenom chemické reakce, ani jenom neanalyzuje výsledný produkt.  Zaměřuje se na praktické problémy, které ovlivňují celé lidstvo.  V tomto ohledu má člověk studující chemii neobyčejně široké pole uplatnění, které s sebou přináší také velikou zodpovědnost.  Lidé se na chemiky budou spoléhat ne proto, že rozumí struktuře atomu či dovedou vyřešit komplikovanou kvantově mechanickou rovnici.  Oni je budou posuzovat podle toho, jak jejich práce ovlivnila životy druhých.  V tomto je veliký úkol (možná i úděl) chemie, ale také její krása a neomezené možnosti.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 889 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/genzer [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [890] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Dr. Vladimír Pliška [seo_title] => Prof. Dr. Vladimír Pliška [seo_desc] => Prof. Dr. Vladimír Pliška [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Od vůní k etice

Profesor Vladimír Pliška se do Prahy vrací rád. Každý rok tu anglicky přednáší na speciálním kurzu pro studenty VŠCHT. Do této své aktivity angažoval i další kolegy z curyšské Vysoké školy technické (ETH).  Získal tak zajímavou možnost porovnávat zdatnost a úroveň studentů, kteří se hlásí do jeho kurzů už osmnáct let.

[ikona] => [obrazek] => Vladimir_Pliska_web.jpg [obsah] =>

Tehdy byl v Praze profesor z curyšské ETH téměř zjevením; jedna z nejprestižnějších evropských technik, kde působili a jíž prošli špičkoví vědci z celého světa (mezi nimi Vladimir Prelog, kdysi doktorand chemické fakulty pražského ČVUT a později laureát Nobelovy ceny za chemii), byla najednou u nás. V ETH, kde cizinci tvoří podle odhadů profesora Plišky zhruba polovina vědců, uspěje jen ten, kdo opravdu přesvědčí.

„Celosvětově  má v přepočtu na obyvatele Švýcarsko nejvíc Nobelových cen v přírodovědeckých oborech. Je známo, že v okolním světě provází Švýcary – ne zcela spravedlivá - pověst nevlídnosti k cizincům. Když se ale podíváte na strukturu švýcarských nobelovských laureátů, vidíte, že zhruba třetina jsou původem cizinci. A to nepočítám ty, kteří na ETH či na jiné švýcarské univerzitě působili jako profesoři dočasně a Nobelovu cenu získali později. Švýcaři ale včas pochopili, jaký význam věda pro malý národ má a jsou natolik chytří, že navzdory zmíněné dubiosní pověsti, dokáží vytvořit i pro cizince vynikající podmínky na universitách; to zatím v Česku nejde. Ale dojde-li jednou k tomu, že se v České republice dobré podmínky nastaví - a bude-li možné profesorská místa vypisovat skutečně mezinárodně, může i zde vát jiný vítr (snad zdravější). Ještě to nějaký čas potrvá, ale myslím, že to přijde,“ uvažuje profesor Pliška. Zatím hodnotí své české studenty:

„Když jsem sem před téměř dvaceti roky přijel na pozvání tehdejšího děkana potravinářské fakulty, umělo pořádně anglicky jen velmi málo studentů. Kurz byl primárně určen pro doktorandy. Ohromně se snažili, poslouchali dva týdny od rána do pozdního odpoledne; byly to dlouhé dny, ale měl jsem z toho vynikající dojem. Pak jsme se postupně zaměřili i na studenty vyšších ročníků, začali jsme přednášky zaměřovat praktičtěji, spíš na medicinální biochemii. To se setkalo s velkým úspěchem, o něčem takovém tu studenti tehdy ještě málo slyšeli. Mezitím jsem do přednášek zapojil i svého kolegu Gerda Folkerse, profesora farmaceutické chemie na ETH, pak se přidal jeden kolega z Německa a teď jsme ještě k přednáškám přibrali mladou docentku z ETH. A zájem studentů zatím neklesá, to je pro nás potěšitelé …,“ hodnotí téměř dvě desetiletí mezi studenty VŠCHT Praha profesor Pliška.

Klikatá cesta do ETH

Od dob, kdy obhájil na VŠCHT Praha svou disertační práci, v níž se věnoval závislostem mezi strukturou vonných látek a jejich fysiologickými účinky, změnil trochu své zaměření. Po nástupu do Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV začal dělat něco zdánlivě úplně jiného – peptidovou biochemii. „Od ´čisté´ biochemie jsem poněkud přehodil výhybku do biomedicíny a dlouho – ještě v Americe – jsem se zabýval peptidovou farmakologií, účinkem hormonů na krevní tlak, metabolismus vody, centrální a periferní nervový systém, na nadledvinky (to nás později přivedlo k projektům souvisejícím se stresem, především tzv. prenatálním) a ke studiím vlivu peptidických hormonů na krevní srážlivost,“ vysvětluje profesor.  „Kromě toho mě vlastně nikdy neopustily zájmy pramenící z universitního curicula chemika – jakýsi dar VŠCHT, které jsem za to velmi vděčný: fysikální chemie, která u mne přešla do chemie biofysikální, matematika – ta dala základ biomatematice, modelům interakcí farmak s jejich receptory, tzv. ´cellular signaling´, korelace mezi strukturou farmak a jejich účinky atd. Spolu s četnými spolupracovníky tu vzniklo několik ne nezajímavých prací.“„Tenkrát farmakologicky zaměřená endokrinologie peptidů byla velmi perspektivní obor, dnes je to trochu passé; existují otázky, které jsou aktuálnější. V Ústavu organické chemie a biochemie, kde jsem od roku 1960 pracoval, jsme se tehdy zabývali studiem vztahů struktury a farmakologických vlastností peptidů odvozených od hormonů neurohypofysy – oxytocinu a vasopressinu. V osobní retrospektivě to pokládám za nejproduktivnější období své vědecké kariéry: úzká spolupráce s vynikajícími organickými chemiky – Josef Rudinger, Karel Jošt, Milan Zaoral a další, možnost věnovat čas převážně jen výzkumu, široce rozvinuté styky s dalšími kolegy z ústavů Akademie či vysokých škol, a přes nepřízeň doby a panujícího politického systému celkem klidné a přátelské prostředí. Několik těchto peptidových „analogů“ bylo i klinicky zajímavých.

V polovině šedesátých let syntetizovali peptidoví chemici z ÚOCHB farmakologicky zajímavý a potenciálně rovněž klinicky použitelný analog hormonu vasopressinu, deamino-D-arginin-vasopressin (DDAVP). S českým podnikem Léčiva nebyla o jeho produkci jednoduchá jednání, na výrobu nebyl připraven, a tak byl k disposici pouze preparát syntetizovaný v ÚOCHAB. Byl jsem v té době na stáži v Dánsku na univerzitě v Kodani a spolupracoval jsem v Malmö s malou rodinnou farmaceutickou firmou FERRING AB, s jehož ředitelem a jeho paní jsme se velmi sblížili.  Ve firmě projevili zájem o DDAVP, a ten jsem tlumočil po svém návratu řediteli ÚOCHAB prof. Františkovi Šormovi. Když pak bylo jasné, že s Léčivy k dohodě nedojde, rozhodl prof. Šorm, že se licence podepíše s FERRINGem. A tak se licence na výrobu DDAVP prodala do Švédska. Ve FERRINGu mu věnovali zaslouženou pozornost a velmi na tom vydělali, dnes je to veliká mezinárodní firma. Pro mne bylo ale důležité, že se slibný lék dostal včas k pacientům,“ vzpomíná profesor Pliška.

Po návratu ze Švédska v roce 1969 měl odjet na dlouho plánovanou stáž na Kolumbijské univerzitě v New Yorku a i když ho profesor Šorm pouštěl nerad, nakonec s jeho odjezdem souhlasil. „Po roce či dvou jsme se chtěli do Prahy vrátit. Jenže pak se tu poměry jak ve společnosti, tak ve vědě vyvinuly velice nepříznivě. S ne právě lehkým srdcem jsme se s manželkou rozhodli zůstat na Západě.“

V Americe pokračoval v práci na biosyntéze vasopresinu, ale věnoval se i dalším peptidům a jiným tématům. Jenže ani tehdejší tamní výborné podmínky ho neudržely – když přišla nabídka z Curychu, Pliškovi neváhali a vrátili se po půldruhém roce do Evropy.

Ve Švýcarsku tenkrát vznikal na ETH ústav molekulární biologie a biofyziky. Profesor Pliška se tam sešel s dalšími osobnostmi z pražského ÚOCHAB – Josefem Rudingerem, který byl vedoucí postavou v peptidové syntéze, a Jiřím Sychrem, v té době profesorem organické chemie na universitě v Lausanne; oba odešli hned po srpnu 1968 – a, bohužel, oba velmi brzy nato zemřeli. Na ústavu tehdy vedl biofysikální skupinu Kurt Wüthrich, pozdější laureát Nobelovy ceny za chemii (2002). „Já jsem se začal víc věnovat fyziologické chemii, i moje profesura byla na téma celulární a molekulární endokrinologie, dala by se přiřadit k dnešní biomedicinální chemii. Jde o biologické mechanismy, které dnes medicína - často velmi úspěšně - využívá. Víte, jsem přesvědčen, že medicína není sama o sobě věda, uznávají to nejen rozumní - akademičtí – lékaři, ale i četné soudobé teorie vědy. Samozřejmě musí být lékař dostatečně vzdělán v příslušných přírodovědeckých disciplínách - biologii, fyzice a chemii. Medicína ale postrádá jakýsi ´axiomatický´ základ, její úkol je podle hippokratických zásad jasný – používat jakékoliv, ne nutně ´vědecké´prostředky k pomoci nemocným. I když – uznávám, mohou na to být různé názory,“ tvrdí profesor Pliška.

Od biochemie k etice

Jméno profesora Plišky je ale ve Švýcarsku spojeno i s etickými problémy, především v souvislosti s pokusy na zvířatech. „Všechno začalo v polovině sedmdesátých let, kdy parlament novelizoval zákon o ochraně zvířat. Okamžitě se objevila skupina ochránců zvířat, kteří chtěli prosadit do ústavy článek zakazující pokusy na zvířatech. To by bylo pro akademický výzkum fatální,“ vrací se do minulosti pan profesor.

Ve Švýcarsku není ve všech kantonech možné, aby se občanskou iniciativou zavedl nový zákon, ale je možné změnit nebo odhlasovat nový ústavní článek. Dále je možné přijít s iniciativou proti parlamentem přijatému zákonu a odhlasovat jeho anulaci.  „V posledních desetiletích existovaly tři takové iniciativy. Jedna z nich cílila na ´omezení´ pokusů na zvířatech především v univerzitním měřítku, a i když se tvářila velmi mírně, byla vlastně velice nebezpečná. Pro firmy takové omezení v zákoně velký problém není - přesunou pokusy do svých poboček v cizině, ale pro nás na universitách to byla existenční záležitost. Protože jsem byl tehdy jeden z mála profesorů na ETH, ne-li jediný, v jehož laboratoři se takové pokusy používaly, přešla reprezentace ETH a část odpovědnosti v této záležitosti na mne,“ vzpomíná.

Tak začal zápas s fundamentalistickými tendencemi v ochraně  zvířat – a díky rozumným argumentům se nakonec podařilo ve všech hlasováních získat celošvýcarskou většinu, až dvoutřetinovou. „Nutno podotknout, že mezi odpůrci jakýchkoliv pokusů na zvířatech byli i kolegové z ETH, povětšinou teoretičtí fyzici, architekti a podobně. Postupem času se pak řada kolegů začala zabývat bioetikou profesionálně, dneska jsou na některých univerzitách dokonce profesury v tomto oboru. Pokrok v medicíně bez pokusů na zvířatech je těžko představitelný, přes některá opačná tvrzení. Měli bychom se zamyslet, chceme-li moderní (ovšem, drahou!) medicínu, zvláště pak medicínu ´špičkovou´, denně zachraňující individuální životy ještě nedávno beznadějně ztracené, nebo na ni rezignovat a spokojit se s nejistými, i když ne zcela neúčinnými alternativami. Od roku 1978, kdy byl zákon o ochraně zvířat přijat v rozumné podobě, klesl ve Švýcarsku počet využitých pokusných zvířat na čtvrtinu; s menšími variacemi klesá dál. Že se při pokusech se postupuje s maximální šetrností tak, jak je to jen možné, se stalo samozřejmostí. Reprezentace ETH pro práci s živými organismy pro mne znamenala pracovat v kantonálních komisích, které povinné žádosti o projekty s pokusy na zvířatech přezkušují a fakticky povolují či zamítají, ať už jde o firmy nebo universitní ústavy; zákon vyžaduje evidovat každou podrobnost, skoro do poslední myšky.  To mi ovšem v posledních dvou desítiletích zabralo mnoho času; nadto bylo nutné členství v komisích prodloužit ještě o čtyři léta po mém emeritování v roce 1999. K tomu přibyl později ještě další, již vyloženě eticko-politický problém -  zárodečné buňky. I tady dopadlo hlasování v roce 1998 v náš prospěch.  Ale i tohle už skončilo, penze má své výhody,“ usmívá se profesor Pliška.

Penze není jen odpočinek

„Myslím, že je dobře, když profesor v druhé polovině své šedesátky odejde a přenechá pole působnosti těm mladším. Většina z nás stejně neopustí ETH hned po emeritování: v mém případě to byly ještě dva a půl roku přednášek, než nastoupil následovník... Měl by také mít víc příležitosti ke komunikaci s emeritovanými kolegy. Na ETH se k tomu účelu, z iniciativy jednoho z bývalých rektorů, vytvořil tzv. „Emeritenstamm“: jedno pondělí v měsíci společný oběd emeritních ETH profesorů všech oborů s přednáškou, jakýmsi ´lunch-talkem´ bud´ někoho z nás, nebo pozvaného hosta. Je to nejen příjemné setkání s bývalými kolegy, ale i významný příspěvek k udržení jakési ´duševní čilosti´ a k rozšíření obzoru (v pokročilém věku velmi potřebné).  K tomu banální, ale důležitá poznámka: profesor, který svou činnost úspěšně zakončil, by neměl být nucen na penzi měnit svůj životní styl tím, že je špatně finančně zajištěn. Slyším, že se zde v tomto směru proti ještě poslednímu desítiletí minulého století poměry na českých universitách velmi zlepšily; je-li tomu tak, upřímně by mě to těšilo. “

Pohled zpátky

A když se ohlédne zpátky a srovná dnešní studenty se svými začátky na vysoké škole? „Naše studium bylo velice dobře orientované chemicky, pro biochemiky ale chyběla – a dosud na VŠCHT převážně chybí - moderní biologie; to je pro biochemika velký handicap (podotýkám ale, že v molekulární biologii, zvláště pak v molekulární genetice, je VŠCHT na velice dobré úrovni). My jsme hodně pracovali v laboratořích a - berme to anekdoticky - znali jsme mnohem víc chemických vzorečků než dnešní generace. Ale ta dovede pracovat s počítačem, což je dneska v chemii možná důležitější; zdá se, že ´znát vzorečky´ je dnes spíše doménou vybraných chemiků. Studovat molekulární modely, modely metabolických drah, farmakokinetiku a mnoho dalšího, je nejen nutné, ale i fascinující. My jsme prostě studovali v jiné době a já při svých návštěvách vidím, že na VŠCHT se po zúčtování s neslavnou minulostí pokrok nezanedbal. Dnes není nezbytné zabývat se při našich přednáškách na VŠCHT pojmy, který by měl každý akademik znát, ať už jsou z jeho oboru nebo ze záležitostí obecně-společenských. To je obrovský rozdíl mezi rokem 1992 a dneškem, a velký přínos. Tradice ´silné´ chemie pro biochemiky z VŠCHT zřejmě trvá: zdá se, že jejich chemická základna je pevnější než u studentů z ETH, kde je naopak silnější stránka biologická. Tak se to alespoň jeví mně a kolegům, kteří se mnou v Praze přednášejí.

A při pohledu na vysokoškolské vzdělávání – v Evropě vůbec –, myslím, že nejsem sám, kdo není Boloňským systémem příliš nadšen. U nás na ETH to osobně pokládám za – možná – škodlivé, ale rozhodně nepotřebné narušení po desetiletí přezkoušené tradice; zdá se mi, že v tom směru je to zde podobné. Ale dobu asi musíme než akceptovat; politické tendence zasahují do akademického světa a jeho autonomie stále hlouběji a ne vždy se znalostí věcí. Tak tedy záleží jen na mladších kolezích, aby z možností, které mají, vytěžili maximum. Uvidíme, jak uspějí.“ 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 890 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/pliska [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [891] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Petr Jenčík [seo_title] => Ing. Petr Jenčík [seo_desc] => Ing. Petr Jenčík [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Autor pití pro chemiky – a nejen pro ně

V Prádle, malé obci kousek od Nepomuka na Plzeňsku, je snad nejvíc palíren u nás v přepočtu na počet obyvatel. „Víc je jich prý jenom v Mexiku, kde se všude pálí tequilla, tady máme tři,“ uvádí mě do místního koloritu majitel likérky - společnosti Jenčík a dcery, inženýr Petr Jenčík, samozřejmě absolvent VŠCHT Praha.
Neodpustím si na úvod malou osvětovou vsuvku, neboť, jak mě v Prádle poučili, lidi v tom mají zmatek. Obecně totiž nerozlišují mezi palírnou, lihovarem či výrobnou lihovin. Takže: v palírně či pálenici se pálí většinou ovoce. Destilát, který je finálním produktem, by měl mít charakteristické znaky suroviny, z níž byl vypálen. Vinný destilát má jiné, slivovice také jiné, třešňovice by se měla lišit od meruňkovice a tak dále. Lihovary naopak vyrábějí čistý líh z cukernatých či škrobnatých surovin, který naopak musí být chuťově neutrální, a prodávají ho dál. Mimo jiné i inženýru Jenčíkovi, který ho zpracovává ve své likérce na další produkty: třeba ho aromatizuje bylinkami, ovocem, květy či plody.

[ikona] => [obrazek] => Petr_Jencik_web1.jpg [obsah] =>

„Děláme jedenáct výrobků, ale začínal jsem s fernetem. Jeho recepturu jsem jako pracovník Stocku, dříve Likérky Plzeň  Západočeských lihovarů a konzerváren, dobře znal. Dneska to bude znít jako pohádka, ale jeho receptura nebyla žádným velkým  tajemstvím – dokonce se kdysi objevila v rámco- vé formě v technicko-hospodářských normách, které za starého režimu platily v celém oboru.“ Do tohoto produktu se ovšem pustili po roce 1990 i další podnikatelé, kteří se rozhodli, že výroba nedostatkové lihoviny bude jistou cestou k úspěchu. Ne každý ale měl původní recepturu, a tak mnohokrát zklamaný spotřebitel začal požadovat ten „pravý“ fernet pouze z Božkova. „Naprostá většina nových značek tuzemských  fernetů  , stejně jako nově dovážené značky z Itálie, neodpovídaly chuťově našemu tradičnímu typu fernetu. Prodělali jsme na tom,“ konstatuje inženýr Jenčík, „ten náš  je sice také pravý, vyrábíme jej dál, ale ani zdaleka netvoří páteř produkce.“

Když člověk vejde do kanceláře majitele prádelského lihovaru a zaostří v oblacích cigaretového dýmu, uvidí člověka, kterého bych přirovnala k bodrým postavám francouzských románů. Trochu Colas Breugnon, střižený špetkou pařížského šarmu a jistého zdravého nadhledu i zapálením pro to, co dělá. Inu, vliv Francie se nezapře. Petr Jenčík patří totiž k těm pár desítkám Čechů, kteří v dobách, kdy něco takového představovalo těžko splnitelný sen, absolvovali střední školu na francouzském lyceu v Dijonu, kam byli oficiálně vysláni. On to stihl téměř v hodině dvanácté, nastoupil v roce 1968, studia ukončil v roce 1971, kdy byly výjezdy zrušené… „Dnes je to obnovené, ale moc zájem není, což je pro mě nepochopitelné…“, diví se inženýr Jenčík.

V roce 1971 nastoupil na VŠCHT v Praze. „Mně totiž bylo jasné, čím budu, už od šesti let. Ještě v pěti jsem chtěl být zedníkem, ale pak mě to naštěstí přešlo,“ směje se bodrý inženýr. Rodinná tradice totiž vykonala své.  „Táta byl lihovarníkem tady v Prádle od roku 1946 ještě za sedláků, jeho otec byl lihovarníkem v Týništi nad Orlicí, rod pochází z východních Čech a otcův bratr byl také lihovarníkem.  Celá široká rodina, jednou jsem to počítal, měla asi deset lihovarníků, já jsem jedenáctý. Takže to bylo úplně jasné. Do Dijonu jsem jel bez ohledu na to, co budu dělat potom, ale i tam jsem měl kliku. Burgundsko je svým způsobem oblast dobrého jídla a pití . Ve Francii jsem navázal kontakt s firmou Martell z Cognacu, kde jsem měl kamaráda. Tam, ale i při svých cestách třeba do Anglie o prázdninách a svátcích, které tam jsou dlouhé, jsem viděl spoustu věcí. Odmala jsem tuhle profesi pro sebe bral jako samozřejmost. Rodinná tradice vám dá prostě takové geny, že už si vlastně nepředstavujete svůj život jinak. Když jsme bydleli v lihovaru, tak táta taky plno věcí dělal doma. Protože tehdy lihovar byl víceméně jenom výrobnou polotovarů, takže se tu dělaly destiláty. A pokud chtěl mít táta doma nějaké dobré pití, tak si ho musel dodělat. Já jsem pořád žil mezi demižóny, filtračními papíry a tak dále, takže jsem o tom oboru měl docela jasnou představu a od 15 let, kdy už jsem mohl na brigádu, jsem destiloval v lihovaru.“

Byl jeden král a měl tři dcery… Realita je zajímavější než pohádka. Inženýr Jenčík má tři dospělé dcery a byla otázka, zda se některá vydá na cestu rodinné tradice. Přeci jen rovnoprávnost sem, rovnoprávnost tam – sládková je také v pivovarech výjimkou, což teprve lihovarnice. Ale proč ne? Prostřední dcera Hana se vydala v tátových stopách, absolvovala také VŠCHT Praha na kvasné chemii, byla dobrá i při studiu a je nadějí firmy do budoucna. Ještě si dodělává účetnictví, aby byla připravená opravdu dokonale…

Ale vraťme se k počátkům, kdy dcery byly ještě malé a otec v prostorách u domu svých rodičů v Nepomuku plánoval, co bude vyrábět, když se mu nepovedl první pokus o privatizaci pálenice v Prádle. „Z  předcházející doby měl člověk představu, že se všecko prodá samo; když jsem dělal u Západočeských lihovarů a konzerváren, tak spíš byly problémy něco vyrobit, než prodat. Bylo mi 40 a bez jakéhokoli ekonomického vzdělání nebylo jednoduché se strefit třeba do přesného ekonomického odhadu trhu…  Časem jsem zjistil, že vyrábět jenom fernet je málo, že musím dělat minimálně hlavní lihoviny, které hostinští potřebují. Od začátku jsme zaměřeni na gastronomii, tak děláme tuzemský rum, vodku a další základní lihoviny, které každý hostinský potřebuje, nepřijede si přeci ke mně jenom pro fernet,“ vzpomíná na začátky majitel likérky.

Postupně sortiment rozšiřoval a zásadní změna začala kolem roku 2000. „Začali jsme vyrábět Ďábelský Krvesaj, což je lihovina podivného názvu a dělali jsme ji na zakázku. Přišli za mnou kluci, kteří měli někde na západní hranici diskotéku. Prý se tam hodně pije německá lihovina Dracula, což byla lihovina s malým obsahem lihu, jenom 24 %, ale obsahovala čínské ostré koření. Lidem to chutnalo, navíc lihovina se dala míchat s nealkem, což frčelo už tehdy a trvá to dodnes. A kluci chtěli, abych jim udělal něco takového. To jsem odmítl, protože jsem nechtěl dělat nějakou kopii, ale vzal jsem základní věc, což znamená ostré čínské koření a trochu jsem to jinak naladil. Základem je šťáva z třešní, Němci mají, řekl bych, lesní plody.  Udělal jsem výrobek, který byl jiný, což si myslím, že bylo fajn. K novému výrobku jsme si nechali udělat docela zajímavou lahev. Lihovina měla úspěch, i když to není nic levného. Navíc se pije podle rituálu ze zkumavek umístěných ve stojánku. Je to zajímavé asi i pro hostinské, je to vlastně malý panák 0,2 dcl a ve vysoké a úzké zkumavce vypadá, že to je hodně pití. Takže hostinští si mohou nasadit dobrou cenu. Od začátku století  představuje náš hlavní produkt a tvoří nějakých 90 procent výroby. Ostatní výrobky jsou prostě doplňkové. Dneska jsme se s Krvesajem dostali i na náročný trh do Kanady a něco jsme vyvezli i do Nizozemí.“

Výroba nových produktů ho jako technologa nesmírně zajímala, bavila, takže vyrobil sérii určitých specialit, které u nás na trhu nejsou běžné. „Děláme třeba Elixír sv. Jana Nepomuckého. Vznikl na zakázku rodiště světce Nepomuka a tamní farnosti, protože chtěli mít svůj poutní likér. U něj jsem zase vycházel z myšlenky, že takové věci by měly mít svou historii nebo alespoň zdůvodnění, proč jsou takové, jaké jsou. Využil jsem toho, že v době svatého Jana tady byl klášter cisterciáků pod Zelenou horou a cisterciáci nynější, tedy jejich odnož trapisté v Římě, dělají všechno na bázi eukalyptu – od čokolád přes inhalační roztoky až po lihovinu. To jsem vzal jako pojítko a Elixír sv. Jana Nepomuckého kromě toho, že má bylinný základ, má chuť a vůni eukalyptu,“ vypráví o vzniku dalšího úspěšného produktu. „V lihovarnictví není moc absolventů naší školy, většinou dělají pivo. I proto si mnohé firmy nechávají celou sestavu udělat od dodavatelské firmy včetně receptury.  V zásadě namíchají jenom líh, cukr, aromata, vyfiltrují to a mají hotový výrobek.  Já se snažím, i když s aromaty pracujeme samozřejmě taky – ale jen s přírodními,  vždycky si recepturu sestavovat sám. To znamená nebrat to jako hotový výrobek, který může dělat kdokoli. Vždycky chci, aby to bylo typické pro firmu. A samozřejmě je to tajné,“ definuje své krédo Ing. Jenčík.

Ve vzpomínkách se do školy rád vrací i Petr Jenčík. Vzpomíná na slavná jména: profesora Petrů,  profesora Šíchy, docenta Černého („Při první přednášce nám řekl svou adresu, prý, kdybychom ho chtěli ztlouct. Každou posluchačku na chodbě zdravil první a absolutně nesnášel taháky… Na jeho přednášky bylo narváno a zkouška u něj byla sice náročná, ale  bez stresu, prostě jsme si povídali, chtěl, aby člověk fyzikální chemii rozuměl.“). I za jeho časů byla sítem úspěšnosti hned v prvním ročníku matematika. „Tím, že jsem byl ve Francii a studoval na matematické větvi, jsem na vysoké škole nikdy neměl vyšší matematiku, než co jsem znal ze střední školy. V Dijonu jsme měli osm hodin matematiky týdně a sedm hodiny fyziky, včetně integraci a derivaci. Matematika na VŠCHT nebyla pro mě nic složitého“.

A co s odstupem několika desetiletí na své mateřské vysoké škole nejvíce oceňuje? „Podle toho, co vím od kolegů z jiných škol, bych řekl, že naše škola si dlouho zachovala, asi díky pedagogům, smysl pro realitu. To znamená, že to nikdy nebylo jenom nějaké výzkumné a odtržené pracoviště. Konkrétně kvasná chemie vždycky velmi dobře spolupracovala s pivovary, to je u nás hlavní nápojářské odvětví. Docenta Čepičku znali ve všech pivovarech a on je znal také, teď to bude podobné, paní profesorka Basařová je pojem pro dnešní pivovarníky.  VŠCHT byla a je škola, která vždycky byla docela praktická a díky některým špičkám byla i na vědecké úrovni hodně vysoko.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 891 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/jencik [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [892] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Pavel Kočovský [seo_title] => Prof. Ing. Pavel Kočovský [seo_desc] => Prof. Ing. Pavel Kočovský [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Věda je dřina i potěšení

Studovali u nás, pak se vydali do světa a dosáhli tam vynikajících výsledků i prestižního postavení  –  i takové osudy mají naši absolventi. A nejde jenom o emigranty, kteří opustili republiku z různých, hlavně politických důvodů před rokem 1989. Ještě před vstupem do EU, ale i po něm zamířili do zahraničí buď na vysoké školy nebo do firem mnozí lidé s diplomem VŠCHT. Příkladem je i profesor univerzity v Glasgowě Ing. Pavel Kočovský, DSc.

[ikona] => [obrazek] => kocovsky_web.jpg [obsah] =>
Na začátku jeho životní dráhy chemika byl jako v mnoha jiných případech nadšený učitel. Nejen na základní škole („Na úžasného Karla Trpáka dodnes vzpomínám, byl to neobyčejný kantor.“), ale i na VŠCHT Praha, která v době, kdy stál před maturitou, pořádala večerní přednášky pro studenty z gymnázií; probíhaly jednou týdně, několik týdnů za sebou. „Chtěli studentům ukázat, jak vypadá vysokoškolská přednáška, a případně je nalákat na studium. Přednášky byly z organické, anorganické, analytické, i fyzikální chemie, a zbytek si nepamatuju. Ale vím, že profesor Červinka mě přímo uhranul způsobem, jak přednášel,“ vzpomíná Pavel Kočovský.

Usměvavý pán má svým zjevem i projevem daleko k tradičním klišé lehce odtažitého vážného profesora přírodních věd a člena Královské společnosti v Edinburghu. Kulatý, samý smích – těžko by někdo hádal, že patří k těm osobnostem chemického bádání, které mají za sebou výrazné vědecké úspěchy a světové priority v oblasti vývoje nových syntetických metod, vysoce selektivních katalyzátorů a detailního studia reakčních mechanismů v organické chemii.

Ale vraťme se ještě k začínajícímu studentovi, který měl hned po vstupu na fakultu svého obdivovaného „boha“. „Profesor Červinka tehdy základní organiku nepřednášel, ale v letním semestru 4. a v zimním 5. ročníku měl přednášky z reakčních mechanismů pro studenty specializace. Začal jsem na ně chodit, ale mezi studenty z vyšších ročníků jsem byl najednou nápadný. Chodilo nás tam nějakých deset-dvanáct, pan profesor samozřejmě všechny ostatní znal, teď jsem se tam octl já – cizí a tak se hned ptal: „A odkud jste vy?“ Já jsem si netroufl říci, že jsem prvňák, tak jsem jenom špitnul, že jsem z nižšího ročníku. Ale nechal mě tam. Po pár měsících jsem za ním sám šel a vysvětlil jsem mu, že končím teprve první ročník.  Že zkoušku ze specializace sice dělat nemůžu, ale že bych si přišel udělat zkoušku ze základní organiky, která se učila až od třetího semestru. Odsouhlasil mi to.“
Samozřejmě, že byla za jedna…

Během studií už kromě práce v laboratoři profesora Červinky začal Pavel Kočovský docházet do ÚOCHB. „Já jsem začal studovat na podzim v roce 1969, kdy už byl u moci Husák a Akademie věd byla těžce stíhaná. Dokonce to tam dospělo k tomu, že se nepovolovalo některým lidem dokončit aspiranturu, měli sepsané disertace, několik let pak ležely v šuplíku… S velkými doktoráty (DrSc) to bylo ještě horší, mnozí se jich nedočkali nikdy, zatímco jiní je dostávali za to, že měli stranickou ligitimaci. Povedlo se mi dát v ÚOCHB pomyslně nohu do dveří a dostal jsem se tam.“

„Ústav na okupaci v roce 1968 těžce doplatil. Řada vůdčích a ve světě uznávaných chemiků odešla na západ, do Švýcarska, Francie, Holandska, i do zámoří.  Na jejich místa nastoupili lidé, kteří mnohdy nebyli na jejich úrovni. Nic se nesmělo, cestovat se nemohlo, publikovat prakticky jenom v Collectionu, v zahraničí jen výjimečně. Všechny rukopisy, které se kamkoliv posílaly, musel schválit ředitel.  Já jsem chtěl koncem roku 1982 poslat rukopis do Tetrahedronu, mezinárodního časopisu vydávaného v Anglii. Tehdy chtěli jedno číslo věnovat památce Prof. Františka Šorma, nedávno zesnulého zakladatele ústavu. A protože byl členem redakční rady Tetrahedronu, vyzvali chemiky z celého světa, aby tam přispěli. Já jsem do Tetrahedronu napsal práci a byl jsem volán na kobereček k řediteli, chtěl vědět, co tím zamýšlím. Nakonec mi to povolil a byla to jediná práce ze Šormova mateřského ústavu, která byla v Tetrahedronu otištěna…“

„Zahájil jsem v ústavu aspiranturu, tématem jsem načichl už tady ve škole – stereochemií, kterou jsem chtěl rozvíjet v oblasti steroidů. V ÚOCHB jsem pak pokračoval a zůstal celkem 15 let,“ vrací se zpátky v čase profesor Kočovský. Nabídli mu tehdy i z Karlovy univerzity, zda by tam externě nepřednášel, souhlasil. „Přinesl jsem tam, mimo jiné, retrosyntetickou analýzu v organické chemii, která byla do té doby v Československu věcí neznámou, a přednášel jsem ji až do svého odchodu z Československa (1989). V polovině 70. let jsem také inicioval domácí ‚Chemické dýchánky‘, které se střídavě konaly u mě doma a u Dr. Františka Turečka (nynějšího profesora na University of Washington v Seattlu) pro pečlivě vybranou společnost, vždy s něčím dobrým k jídlu i k pití. Obvykle jsme se bavili o tom, co zrovna děláme, co se chystáme dělat, a co se děje v našem oboru na západ od Šumavy (ale i na východ). Doc. Jan Konvalinka (ŮOCHB, Karlova univerzita, a člen Učené společnosti) si dodnes pokládá za čest, že se jich směl zúčastnit. Nebyla to setkání ve stylu režimu ne právě přátelsky laděných seminářů, jaké pořádal policií umučený Prof. Patočka, ale k ‚hanobení‘ tam kromě chemie docházelo vždycky; nicméně nikdo nás nikdy neudal, a tak jsme se scházeli bez omezení, jak se nám a naší chemii zachtělo. Ta setkání byla úžasně inspirující, často vedla k nové spolupráci, ale hlavně tam docházelo k ‚jiskření ducha‘, jak to charakterizoval nedávno zesnulý, o generaci starší Dr. Vladimír Hanuš (žák Prof. Heyrovského a Brdičky), který se sice nedočkal velkých poct, ale který byl nám všem nejvyšší vědeckou, i morální autoritou.“

Pavel Kočovský v roce 1977 aspiranturu dokončil a samozřejmě se rozhlížel, kam by se vydal za dalšími zkušenostmi. S dneškem je to nesrovnatelné, současní studenti i doktorandi si mohou vybírat, kam vyrazí na zkušenou. „My jsme si nesměli nic vyřizovat, nikam napsat, to by bylo na okamžité rozvázání pracovního poměru. Nebyl jsem ve straně a byl jsem svobodný, což byla pro výjezd ta nejhorší kombinace, a tak to trvalo šest let. Nakonec vedení ústavu došlo k závěru, že by snad přece jen stálo za to, aby mě pustili. Povedlo se to, byl jsem ve Státech na Cornell University rok a čtvrt (1983/1984) a pak jsem se vrátil. Bylo to úžasné. Laboratorní technika je samozřejmě v zásadě stejná, baňka je všude na světě kulatá, ale celá atmosféra tam, filosofie bádání, pracovní nasazení, a styk s nejlepšími světovými laboratořemi byly nesmírně inspirující. A taky skvělý šéf, Prof. John McMurry, po němž je pojmenována jedna reakce, a kterého zná celý chemický svět kvůli jeho velmi oblíbené učebnici organické chemie; nedávno se dočkala i českého vydání.“

Samozřejmě musím se s ohledem na průběh vyprávění zeptat, proč se tedy Pavel Kočovský vracel zpátky? „Byly různé důvody…  Jednak jsem měl mít aspiranta a diplomantku, kteří vypadali dobře, tak jsem si říkal, že do začátku to není špatné, když začnu dělat vlastní práci. Pak tu bylo rodinné zázemí. A kromě toho, když se tehdy začalo vážněji jednat o mém výjezdu, přišel za mnou můj tehdejší šéf Dr. Václav Černý a řekl mi, že když mu slíbím, že se vrátím, tak dokáže, abych se ven dostal. Slíbil jsem a on to dokázal. Nemohl jsem se tedy nevrátit…“
Život šel dál. „Byl jsem svobodný, žil jsem u maminky (otec zemřel v roce 1980) a nic moc mi nescházelo. V půl  sedmé ráno jsem odešel do ústavu, o půlnoci jsem se vrátil a nemusel se o nic starat. V roce 1987 jsem se však oženil a začaly běžné starosti; nejtěžší bylo sehnat byt.“ Pavel Kočovský nakonec byt sehnal, jenže po čase do sousedního bytu vtrhla tlupa nepřizpůsobivých občanů, která z domu se štukovými stropy v Nuslích na nám.  Bratří Synků udělala během pár týdnů „kůlničku na dříví“. Žít se v takovém prostředí nedalo… A protože získat jiný byt bylo tehdy nemožné, využil pozvání univerzity v Uppsale k ročnímu pobytu v laboratoři Prof. Jana Bäckvalla jako hostující profesor a počátkem října 1989 odjel i s manželkou do Švédska. „To už hydra komunismu začala umdlévat, a proto nás nakonec pustili oba; rok před tím by to bylo nemyslitelné. Ale odjížděli jsme jako tisíce jiných před námi s tím, že se nikdy nevrátíme, a už nikdy neuvidíme naše blízké, kamarády, a kolegy. A nikomu, ani těm nejbližším, jsme nemohli prozradit, že je moje žena je ve třetím měsíci těhotenství; režim se totiž bránil zuby nehty tomu, aby se děti rodily v cizině.“

„V Uppsale jsem byl v podstatě svým pánem. Měl jsem nějaké výzkumné peníze od NFR (hlavní švédské grantové agentury), takže jsem si víceméně dělal, co jsem chtěl. Bylo to volné pokračování práce v Praze, měl jsem z toho období asi čtyři nebo pět publikací. Pro vědeckou práci vynikající podmínky. Švédsko je zajímavá země, pro nás trochu exotická, hlavně čím víc na sever. Ono když sluníčko od podzimu do jara vychází v 11 a zapadá ve dvě… Ale zase v létě, když koukáte z okna, na jedné straně zapadá (v 11 hodin) a o kus vpravo začne vycházet (v jednu či ve dvě), úžasný zážitek. My jsme prožili nádherný týden před letním slunovratem  na Gotlandu ve Visby, kde jsme měli půjčený dům. Z balkonu jsme koukali na západ slunce do moře, a jak to pohasínalo, tak o kus na východ začala obloha růžovět. Výhled na moře, siluety ranně gotických kostelů, mohutné městské hradby, krása. Je to příjemná země, ale mojí ženě vadila ta zimní tma; a navíc ta švédská drahota a vysoké progresivní daně...  Nabízeli mi docenturu, ale já jsem viděl, že by to prostě nešlo.“

Zastavme se před dalším putováním a řekněme si něco o vědeckém bádání Pavla Kočovského. „To se vysvětluje obtížně, protože nejdřív si musíme ujasnit, co je chiralita, co asymetrický uhlík a k čemu to je.  Zkrátka, naše tělo je postavené z molekul bílkovin; když si postavíte jejich model tak, aby odpovídal originálu, zjistíte, že jeho zrcadlový obraz není s originálem totožný. Ve skutečnosti jen některé molekuly, říká se jim chirální, však mají tuto vlastnost a chovají se navzájem jako pravá a levá ruka (z řečtiny chiros = ruka). A to, co máme v našem těle, to je vždycky jeden „enantiomer“ a ne ten druhý. I léčiva mohou splňovat tuto podmínku a být tedy chirální. Když máte v těle všechno v té jedné chiralitě a budete působit nějakým léčivem, tak se jinak bude chovat předmět a jinak jeho zrcadlový obraz (enantiomer), budou tedy s živou hmotou interagovat odlišně, tak jako pocítíte rozdíl mezi pravou a levou rukavici, chcete-li si ji natáhnout na pravou ruku. V současné době z deseti nejvýnosnějších léčiv na světě je devět, která jsou chirální. Byznys je to tedy velký a samozřejmě tlak na co nejlevnější výrobu je značný.

Navrhovat nové metody, jak selektivně udělat jeden enantiomer a ne ten druhý, je tedy velmi žádoucí. Tak o to se snažím – vyvíjet takové postupy a vyvíjet je katalyticky. K tomu, abyste vyrobili jeden enantiomer, musíte mít nějaký element (činidlo) do začátku, který už tuhle vlastnost má, tedy, že je chirální. A indukuje pak přednostně vznik jednoho enantiomeru produktu a ne toho druhého. Ideální je, když toho činidla stačí katalytické množství, protože chirální substance jsou obvykle drahé. Může to být přírodní nebo modifikovaný enzym a nebo něco uměle stvořeného. Takže my se snažíme o ty uměle stvořené katalyzátory, které způsobují přednostní vznik jednoho enantiomeru; několik z nich už prodává Aldrich. Děláme takovou základní chemii, kdy tohle směřuje ke stavebním kamenům, ze kterých se dá vycházet při syntéze třeba léčiv. Teď máme rozdělané jedno, které inhibuje příjem cholesterolu z potravy, a jiné, které má silné protinádorové účinky; v prvém případě je to zcela umělá molekula, ve druhém se jedná se o analog kolchicínu, což je alkaloid z podzimního ocúnu.“    

Ze Švédska zamířil profesor Kočovský do anglického Leicesteru, kde mu na tamní univerzitě nabídli stálé akademické místo, vyřídili pracovní povolení, prostě všechno. Jenže i tady se ukázalo, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. I tak tu přes různé problémy strávil devět let, publikoval některé ze svých zásadních prací, získal „velký doktorát“ (DSc) a nakonec i profesuru. „Ten doktorát mě obzvlášt potěšil, protože jsem ho dostal rok po příjezdu za to, co jsem dělal v Praze, kde na to za totality nebylo ani pomyšlení.“

V roce 1999 byl povolán na univerzitu ve skotském Glasgowě jako „Sir William Ramsay Professor of Chemistry“, tedy na profesuru pojmenovanou po někdejším absolventovi a prvním britském nositeli Nobelovy ceny. „Tam to je nesrovnatelně lepší než v Leicesteru. Je to čtvrtá nejstarší univerzita v Británii, studovala nebo učila na ní celá řada významných osobností, včetně několika laureátů Nobelovy ceny, a proto má dobrý zvuk i ve světě. Také díky tomu jsem byl pověřen mezinárodním výborem uspořádat v r. 2009 IUPAC symposium o organokovech, OMCOS 15, poprvé v jeho skoro třicetileté historii na britských ostrovech.“

Ani za kanálem nezapomněl profesor Kočovský na rodnou hroudu. Jeho spolupráce s českými chemiky vlastně nebyla nikdy přerušena a v jeho laboratořích v Leicesteru i Glasgowě se za ta léta vystřídaly na tři desítky studentů, diplomantů, doktorandů i postdoktorandů z Čech a Slovenska. „Z těch, na jejichž výchově jsem se podílel, jich v současnosti působí pět na českých vysokých školách a jedna další brzy začne (z toho dva na VŠCHT), tři jsou vedoucími výzkumných týmů v ÚOCHB, další dva odešli z českého univerzitního prostředí do amerického průmyslu, a pět z nich získalo prestižní Cenu Alfreda Badera. Začátky ovšem nebyly jednoduché, zejména před vznikem programu Erasmus. A tak u nás někteří studenti i bydleli, jeden dokonce s rodinou. To vše se podstatně zlepšilo s příchodem do Glasgowa, kde jsem inicioval Erasmus výměnu s Karlovou universitou a s VŠCHT Praha.“

Kde jste doma? „Už jsme tam dvacet let, ale stálé bydliště mám ve Vršovicích, mám český pas, teď v Evropě už to není problém. Kdyby Češi uznávali dvojí občanství, tak už jsme britské možná měli, ale dneska je to v Evropě jedno. Narodil jsem se tu, vystudoval, nehodlám se občanství vzdát. Kdyby to nešlo jinak, tak bychom to samozřejmě museli udělat, ale tahle volba naštěstí není aktuální. Otázka případného návratu sem záleží na našich dětech. My jsme si museli své rodičovství odbýt bez babiček, bez tetiček, bez toho všeho, co k tomu běžně patří a nebylo to vždycky jednoduché,zejména když přišla nemoc nebo když jsem někam odjel a všechno bylo na mojí ženě. A toho bychom naše holky chtěli ušetřit. Ale pokud jedna skončí v Kalifornii a druhá na Novém Zélandu, tak to bude úplně jedno, jestli budeme v Praze nebo Glasgowě; v Praze je ovšem lepší koncertní život.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 892 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kocovsky [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [893] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LLM. [seo_title] => Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LLM. [seo_desc] => Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LLM. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Milníky Ondřeje Beneše

Ondřej Beneš patří k lidem, kteří velmi pečlivě zvažují – slova, rozhodnutí, činy a přitom jim v žádném případě nechybí rozhodnost. Úsměv, který by se dal nazvat i něžným, se v průběhu našeho rozhovoru objevil na jeho tváři jednou – když vzpomínal na svá studentská léta na VŠCHT Praha. Dlouho jsem nepotkala člověka tak viditelně cílevědomého, nesmírně vzdělaného, precizně formulujícího – jak věty, tak svou životní cestu a jednotlivé kroky na ní…

[ikona] => [obrazek] => Ondrej_Benes_web.jpg [obsah] =>
Cesta k chemii byla jednoznačná, tatínek vysokoškolský profesor chemie, maminka středoškolská učitelka matematiky a chemie, syn ovlivněn environmentálním vzedmutím po roce 1989. Tenhle zájem ho přivedl na Fakultu technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha a přinesl specializaci na vodu. „Při vzpomínce na školu se mi hlavně vybaví Carbon klub, kde jsme strávili mnohé krásné okamžiky studentského života. Vybaví se mi malý pivovar, který vlastně patří potravinářům, ale který i pro „vodaře“ představoval velkou inspiraci, a pak tváře profesorů. Profesor Pavel Pitter, který učil hydrochemii, profesor Kadrnožka matematiku, pan profesor Wanner, který byl mým vedoucím diplomové práce i postgraduálního studia, ale i pan Gross a paní Grossová z oboru ekonomika řízení průmyslu, to jsou prostě obličeje, které mám před svým vnitřním zrakem doteď,“ vzpomíná Ondřej Beneš.

Ještě před ukončením magisterského studia stál před rozhodnutím, co dál. Zkušenost z práce u brokerské firmy Expandia ho vedla ke klasickému nástupu do zaměstnání třeba na pozici účetního. Na druhé misce vah leželo pokračování ve studiu a doplnění si vzdělání v druhé – ekonomické oblasti. „Udělal jsem si analýzu a vyšlo mi, že je výrazně výhodnější z dlouhodobého hlediska a z pohledu personálního růstu doplnit si další vzdělání. Rozhodl jsem se udělat si postgraduál „na vodě“ a ještě si doplnit druhého inženýra na VŠCHT Praha v oboru ekonomika a řízení průmyslu.“

Po ukončení stál u dalšího milníku. Ale konkurz na místo ve školícím programu u vodárenské firmy Anglian Watter působící tehdy na českém trhu vyhrál a během dvou let pobytu vystřídal při práci v Anglii několik pozic. Postupoval po pracovním žebříčku, až skončil jako vedoucí provozu, který zásoboval pitnou vodou 350 000 lidí. „Dokážete si představit, jak asi vnímají Angličané, když jim šéfuje mladý člověk – bylo mi 27 – a ještě ze země bývalého „Východu“? Na druhou stranu, když si z toho člověk udělá legraci, tak jde všechno lépe. S týmem lidí z provozu se podařilo navázat linii práce právě takhle. První je dokázat si udělat legraci sám ze sebe a pak už jde všechno snadno, lidé vás lépe přijmou,“ vzpomíná na pobyt v Anglii Ondřej Beneš.
 
Po návratu vedl provoz podobného typu v Čechách, pak ale Angličané udělali z pohledu vodárenské společnosti velmi nešťastný krok, kterým byla akvizice stavební společnosti  a vzhledem k vzniklému předlužení museli české aktivity prodat.  „Zvolil jsem pro své další působení společnost Veolia Water (v ČR zastupuje VEOLIA VODA ČR), což se ukázalo z pohledu následujícího růstu této společnosti v ČR jako velmi prozíravé. Vystřídal jsem několik pozic – od pozice ředitele společnosti Středočeské vodárny, což je oblast Kladenska, Mělnicka, části Rakovnicka a Slánska, přes pozici ředitele Severočeských vodovodů a kanalizací – z pohledu rozsahu provozované infrastruktury největší společnosti v ČR.  Rozvoj v technickém oboru byl ale i nadále prioritou, a tak jsem v roce 2009 souhlasil s nabídkou pozice technického ředitele pro celou skupinu v České republice, na Slovensku a v Polsku.“ To dnes obnáší jenom v České republice přes 4 milióny obyvatel zásobovaných pitnou vodou… „Nebažím po nějakém dalším kariérním růstu. Vrátil jsem se na začátek křivky – zpátky k technickému uvažování. Protože když jste se mě ptala, jestli jsem měl nějaký sen, nějakou vysněnou pozici, tak to skutečně byla pozice technického ředitele pro takovouhle obdobnou mezinárodní společnost. Po letech jsem opravdu dosáhl toho, čeho jsem dosáhnout chtěl. A myslím si, že ta práce mne opravdu naplňuje. Variabilita projektů a práce s kolektivem, který tu mám k dispozici, je prostě úžasná.“

V podstatě se zdá, že bylo řečeno vše, leč zdání klame. Když se totiž podívá člověk na vizitku inženýra Beneše, zjistí, že počet jeho titulů je výrazně vyšší, než mohl získat studiem na VŠCHT v Praze. Takže je nasnadě otázka: Proč?
„Když jste v reálném světě klasického zaměstnání, velmi rychle pochopíte, že bez neustálého vzdělávání ustrnete na jednom místě. A to ustrnutí přichází plíživě, většinou ve formě jakési rutiny, která vás jednoduše řečeno oblbne. Děláte každodenní činnosti, pravidelné reporty pro projekty a už se moc nezamýšlíte nad tím, co dál, jaké jsou strategické cíle, co dalšího můžete ve společnosti prosadit, co společnost potáhne kupředu.“ V Anglii existuje pro všechny zaměstnance VEOLIA VODA ČR kontinuální proces vzdělávání a Ing. Beneš toho využil. Napřed získal titul MBA a pak se rozhodl pro postgraduální studium v Brně na právnické fakultě. „Musím říci, že náhled určitého širokého spektra různých oborů práva byl opravdu úžasný. Člověk si uvědomí, že není jenom jeden obor nebo několik, s nimiž se potkáte každý den, ať se jedná o ekonomiku nebo právě chemii a vodařinu obecně. Oborů, které nás ovlivňují, je ohromná řada a zde musím zmínit důležitost právního vzdělání, neboť samotná existence národního a mezinárodního práva nás zásadně ovlivňuje. Pro naši vodárenskou společnost je proto naprosto klíčové, abychom dokázali s právem pracovat, v onom procesu najít místo pro sebe a hájit zájmy svoje, ale i celého oboru. A to je i součást – řekl bych 20procentní až 30procentní náplň mé pracovní doby, kdy vlastně veškeré normy, které se připravují v podobě zákonů, vyhlášek, nařízení vlády nebo směrnic, českých či evropských norem, prochází mýma rukama a mám možnost se k nim vyjádřit. Je ale naprostý nesmysl domnívat se, že člověk může obsáhnout celou legislativu v oboru – proto máme v naší skupině VEOLIA VODA ČR i ve sdružení vodárenských společností SOVAK ČR řadu odborníků, kterým plně důvěřuji a kteří dokáží identifikovat potřeby legislativních změn a možné problémy stávajících návrhů. Právě platforma SOVAK ČR je výbornou základnou, v rámci které komunikujeme napříč vodárenským oborem a hledáme společnou řeč.“

Ale určitě je člověk s takovým vzděláním schopen fundovaně reagovat?
„Musím přiznat, že v řadě případů pouze řeknu, že si to dohledám, protože  díky rozmanitosti legislativy oboru často nedokážete reagovat hned; potřebujete čas, potřebujete se podrobně seznámit s detaily, najít si odpovídající judikaturu, výklady, správní rozhodnutí. K tomu přistupují také názory našeho právního útvaru nebo právní komise SOVAK. Samozřejmostí je samostudium a databáze znalostí, již je nutné si neustále doplňovat. Prostě není možné si říci, že tím, že má člověk dokončenou jednu zkoušku, napíše si někam nějaký titul a tím to končí. V žádném případě! Neustále se musíte účastnit procesu, jinak znalosti hlavu opustí. Jakmile člověk něco zaškatulkuje, přelepí nějakým štítkem, tak to sice v hlavě zůstává, ale už to z ní nikdy nedostanete.“

Nejen prací živ je člověk, a tak i s ohledem na pohled do ulice, kde panují červencová vedra, se musím zeptat, u jaké vody tráví dovolenou technický ředitel „přes českou vodu“.  A samozřejmě jsme zase v práci… „Každý rok trávím dovolenou na Bedřichově na rekreačním zařízení Severočeských vodovodů a kanalizací. V blízkosti jsou vodárenské nádrže jako Josefův Důl nebo Souš. To je ta voda, kterou mám rád; jsou to však nádrže, kde je koupání zakázáno a existují dobře hlídaná ochranná pásma, což  představuje jeden z velmi pozitivních výdobytků socialismu. Díky existenci ochranných pásem nám nehrozí rizika podobná jako v Anglii, kde jsou veškeré nádrže přístupné všem způsobům využití, ať už se jedná o jachtaře, rybáře nebo širokou veřejnost. Česká republika je v tomhle unikátní, takže říkám, že mám rád českou vodu a je jedno zda  z příhraničních oblastí nebo z podzemních vrtů. To je moje dovolená, ale každoročně mířím ještě do nějaké frankofonní země, už jenom z toho důvodu, že vlastníkem naší společnosti je francouzská firma a zdokonalovat si jazyk je prostě potřeba neustále.“

Ondřej Beneš má přímo vynikající možnost – s ohledem na různá vzdělání, která získával - s odstupem let hodnotit právě ten první stupeň, který zdolal, tedy VŠCHT Praha. Co vidí jako klady a co naopak jako zápory?
„Řekl bych, že VŠCHT Praha má velmi kvalitní přípravu studentů v prvních dvou letech. A to zejména v oblasti matematiky, fyziky a následně fyzikální chemie, organické chemie – základy, na kterých se staví a jež dosud využívám. Matematiku prostě člověk potřebuje, ať se věnuje zpracování ekonomických modelů nebo vyhodnocování efektivity provozu nebo navrhování různých technologií. Chemii také každý den, nebo spíš každý týden využívám. Co bych vytkl, a to jsem několikrát probíral s lidmi z ústavu, to je legislativa. Myslím si, že v tom by studenti, ať se jedná o jakýkoli obor, měli mít větší záběr a i větší koncentraci. Legislativa a její reálné používání je bezesporu bude ovlivňovat v jejich pracovních pozicích. Když se podívám na náš kroužek, jak se rozprchl po celém světě, vidím spoustu lidí, kteří pracují jako technologové nebo jako vedoucí nějakých provozů. Spousta lidí však utekla do úplně jiného oboru. Asi tak polovina pracuje zcela mimo vodu, byť v oborech, které široce souvisejí s chemií. Ale i v těchto oblastech potřebují znalosti legislativy. Přesto bych řekl, že systém vzdělávání je poměrně ucelený. Chemie je o logice, to nás učil pan profesor Paleta (organické chemie): Neexistuje reakce, jež by neměla logiku; je v každé, každá se dá zdůvodnit i s využitím určitých znalostí i predikovat. A právě to je nádherné na našem oboru. My sice pracujeme na moderních systémech řízení, ale v naprosté většině případů si dokážeme vystačit s obyčejnou trojčlenkou. Využijete získaných znalostí a můžete v tom oboru působit dlouhodobě.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 893 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/benes [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [894] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Blanka Valušová [seo_title] => Ing. Blanka Valušová [seo_desc] => Ing. Blanka Valušová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Óda na život s chemií

Energická, chytrá, šikovná, vtipná, půvabná – ještě řadu kladných přívlastků bych určitě našla a hodily by se ke generální ředitelce české pobočky firmy Danisco ve Smiřicích. Ing. Blanka Valušová je samozřejmě také úspěšnou absolventkou VŠCHT Praha.

[ikona] => [obrazek] => Blanka_Valusova_web.jpg [obsah] =>
Co se vám vybaví, když se řekne VŠCHT Praha?
I po těch letech vždycky ráda vzpomínám. Myslím, že to bylo nejlepší vzdělání, jaké jsem do života mohla získat. Když jsem se ve čtvrtém ročníku humanitního gymnázia rozhodovala, co dál, bylo vzhledem ke „kádrovému“ profilu naší rodiny jasné, že můj výběr bude dost omezený. Protože jsem rozhodně studovat chtěla, byla jediná možnost zkusit to na tzv. preferovaných oborech, což tehdy byly některé obory ČVUT, Vysoká škola zemědělská a VŠCHT. Pro VŠCHT jsem se nakonec rozhodla prostou vylučovací metodou – obory nabízené na ČVUT mě vysloveně děsily, Vysoká škola zemědělská sídlila v Suchdole a tak daleko se mi dojíždět nechtělo, jediné, co zbylo, byla nakonec chemie. Přijímací pohovor nebyl nic příjemného, ačkoliv jsem písemnou část přijímacích zkoušek zvládla dobře, komisi se nelíbilo mé humanitní vzdělání. Nakonec jsem prošla s tím, že – podle jejich názoru - víc než jeden semestr tam stejně nevydržím. Byl to nepříjemný zážitek, ale zároveň to asi byl důležitý impulz, kdy jsem se rozhodla, že jim všem ještě ukážu. Vzhledem k celkově humanitnímu zaměření naší rodiny a humanitnímu vzdělání na střední škole byl pro mě nástup na technický obor vstup do úplně nového světa. Naučila jsem se věci, o kterých jsem dřív ani netušila, že existují, začala jsem život vidět v úplně jiné perspektivě.  Bylo to hodně těžké, ale kdykoliv se, jak postupně stárnu, ohlédnu zpět, tak vím, že to bylo nejlepší vzdělání, které jsem mohla dostat.  Skutečnost, že jsem nic jiného studovat nemohla, se nakonec ukázala jako velké životní štěstí.

Neříkejte, že to šlo snadno. Přeci jenom technické obory prvního ročníku jsou opravdu náročné…
Začala jsem jako technický analfabet s velkým handicapem za spolužáky z technických středních škol. Neměla jsem ponětí, co je integrál nebo derivace., Ale zvládnout jsem to musela, doučila jsem se to. Myslím, že se v tom odrazil i můj postoj k životu – když musím, tak prostě musím. První těžkou krizi jsem měla už v prvním semestru, protože jeden z prvních předmětů byla technická fyzika. Z ní se dělala laboratorní cvičení, což spočívalo v tom, že se měřily stovky nějakých hodnot, které se potom statisticky vyhodnocovaly. V té době se tohle všechno dělalo na šupleře, kalkulačky nebyly.  Zkuste si sečíst dvakrát za sebou ručně dvě stě čísel, nikdy nedostanete stejný výsledek.  Já jsem z toho úplně šílela. Ale taky jsem si řekla – sakra, jsi na škole, kde 70 procent práce budou dělat laborky. Buď si to teď od začátku oblíbíš, nebo toho nech. Dneska si myslím, že jsem na tom osobnostně vyrostla, že jsem se přinutila dělat něco, o čem jsem si myslela, že k tomu vůbec nejsem uzpůsobená a nakonec si to i oblíbit.  Poslední dva roky na katedře technologie potravin a konzervárenství už jsem si vysloveně užívala, tam už to bylo o praktické aplikaci znalostí a o propojování všeho, co jsem se naučila v předcházejících letech.

Proč jste vlastně zvolila fakultu potravinářské a biochemické technologie?
Když jsem se rozhodovala, na jakou fakultu se přihlásit, volila jsem to, co mi připadalo nejblíž praktickému životu – a co už může být blíž než potraviny, že? Když jsem nastoupila na školu, s údivem jsem zjistila, že na potravinářskou fakultu se na škole jak vyučující tak studenti dívají trochu přes prsty, považovala se za jakousi druhou ligu. Dodnes nechápu proč. Mé studium i můj další život mi potvrdily, že jsem se rozhodla správně.  Vzdělání, které jsem na potravinářské fakultě získala, bylo velmi široké, pokrývalo jak základní technické předměty (které byly v prvních dvou letech studia společné pro všechny fakulty), tak studium biochemie, mikrobiologie a  potravinářské chemie.  Bez ohledu na to, čím bych se v budoucnu živila, získala jsem velmi dobrý základ pro život, základní porozumění pro souvislosti, pro to, jak člověk a příroda „funguje uvnitř“ 
Štěstí, které jsem měla při volbě studijního oboru, mě provázelo i dál. Na katedře technologie potravin byl vedoucím katedry pan profesor Kyzlink, velice vzdělaný a moudrý pán.  Mě tenkrát „konzervárenská“ specializace hrozně bavila, uměla jsem to a panu profesorovi jsem nějakým způsobem padla do oka. Měl životní sen – vybudovat v Československu továrnu na výrobu pektinu. Už od 50. let o tom snil, až se konečně v 70. letech ledy hnuly a padlo rozhodnutí, že se pektinka v rámci takzvaných antiimportních opatření vybuduje. V době, kdy jsem končila studia, se už začínalo stavět. Dělala jsem na pektiny diplomku a pan profesor mi navrhl, jestli bych nechtěla v nově vybudované továrně pracovat. Osobně došel za nějakým náměstkem ministra, prostě někým hodně vysoko postaveným, a tu práci mi domluvil. Tehdy pektinka spadala pod Východočeské konzervárny a lihovary a muselo se přes jejich kádrováka, což byla zase velká překážka.  Ale nakonec všechno dobře dopadlo, zřejmě opět díky intervenci profesora Kyzlinka.

Už jste přišla do hotové továrny?
Nebylo tu nic než bláto a staveniště, protože se teprve stavělo.  Jenom pár starých budov do budoucna určených k demolici.  Dostala jsem takovou vybydlenou plesnivou místnost a řekli mi: „Tohle je laborka a v září musí fungovat.“ A jsme zase u toho - když musím, tak musím. Myslela jsem si, že to je prostě ten „praktický život“, že je to takhle normální.  V té době jsem byla jeden z mála lidí v republice, kdo věděl, co to je pektin a jak se dělají analýzy a co je k tomu zapotřebí, ale nejdřív bylo nutné tu vybydlenou laborku zprovoznit, zajistit, aby tam fungovala elektřina, tekla voda do výlevek a správně odtékala do odpadu… Škola mě samozřejmě nenaučila, jak zavádět vodu a opravoval ucpané odpady, to byla jedna z mých velikých životních zkušeností. Úspěch celé akce stál a padal s ochotou socialisticky řízeného „úseku údržby“.  Připomínalo to jeden vtip od Renčína, kdy stál mladý člověk a naproti němu takový vesnický vidlák v rádiovce a říká mu: „Šoufek, tohle jsem chtěl podat, šoufek.  Co vás to na tý vysoký škole učej?!“
Teprve pak došlo na odbornou stránku věci – vybavení přístroji a laboratorním sklem, musela jsem nakoupit chemikálie, přeložit a upravit laboratorní předpisy, najmout a vyškolit laborantky... To byl červen, červenec, srpen. A v září první část provozu najížděla...

Nakonec ale všecko dobře dopadlo, laboratoř jste zprovoznili, vy jste za pár let odešla na pět let na mateřskou.  Vrátila jste se v roce 1989, takže se za pár let před vámi otevřely velké možnosti.
Nastoupila jsem do vývoje, kde byl režim přece jenom volnější než v provozní laboratoři, říkala jsem si, že k dětem to je naprosto ideální. Nechtěla jsem, aby moje děti chodily v šest ráno do jesliček a do školky. Takže než trochu povyrostly a vyhrabaly se z toho nejtěžšího, dělala jsem jenom na šest hodin. Zhruba po roce jsem se stala vedoucí vývoje, zní to honosně - ve skutečnosti jsme tam byly jenom dvě inženýrky, ale okamžitě jsme začaly dělat zajímavé věci. Během dvou let jsme udělaly patent, který vydělal podniku spoustu miliónů. Technologie, kterou jsme tenkrát vymyslely, se používala až do roku 2000. Jinak byla průmyslová praxe v té době dost zoufalá – nebyly náhradní díly, nebyly peníze na rozvoj, všechno se jen tak flikovalo.
Když se v roce 1989 otevřely hranice, bylo naprosto jasné, že malá továrna není konkurenceschopná. Takovýhle typ výroby musí mít určitou kapacitu, aby se to vyplácelo. Ta mez se odhadovala na 800 tun ročně, my měli tehdy slabých 200.

A to zřejmě chtělo zprivatizovat a sehnat zahraniční kapitál, nebo ne?
Začali jsme shánět někoho, kdo by byl schopen investovat do rozšíření výroby a samozřejmě i výrobek na zahraničních trzích prodat. Měli jsme takovou naivní představu, že továrnu zprivatizujeme v rámci velké privatizace. Rok a půl jsme strávili přípravou privatizačního projektu. Byl opravdu dobrý, od všech ministrů a jejich náměstků, se kterými jsme jednali, jsme měli zelenou – že náš projekt je výborný, že ho podporují, ano, takhle se to zprivatizuje. Jenže pak jsme narazili na vlastní naivitu - ukázalo se, že o přijetí projektů nerozhodují ministři a jejich náměstci nahoře, ale nenápadní řadoví úředníci dole… Ke skácení projektu stačilo, když se jeden klíčový dokument na poslední chvíli záhadně ztratil na cestě mezi dvěma ministerstvy. Továrnu nakonec zprivatizovaly Východočeské konzervárny a lihovary a po několika letech ji prodaly našemu původnímu partnerovi, dánské firmě Danisco. Byla to škola života, docela dobrá. Po změně majitele se konečně začala dělat pořádná práce. První roky byly krásné, sice náročné, ale člověk mohl konečně dělat něco, co mělo smysl, a nemusel se dohadovat, jestli koupí čerpadlo nebo nic. Během prvních tří let jsme zoptimalizovali většinu výrobních postupů, lidi se naučili v nových podmínkách pořádně pracovat, kapacitu jsme zvedli bez velkých investic skoro na dvojnásobek. Továrna byla původně postavena na jablečný pektin, ale v roce 1999 padlo strategické rozhodnutí, že se výroba jablečného pektinu ukončí a bude se vyrábět výhradně citrusový pektin.  Tak jako jsou jablečné výlisky odpadem při výrobě jablečného koncentrátu, jsou citrusové výlisky odpadem při výrobě koncentrátu citrusového a citrusového oleje. Kvalita pektinu extrahovaného z citrusových výlisků je výrazně vyšší, než pektinu jablečného, takže ekonomika výroby je mnohem příznivější, navzdory nákladům na dopravu suroviny (výlisky se importují většinou z jižní Ameriky).
Po změně suroviny pak už nestálo nic v cestě výraznému rozšíření výrobní kapacity, vlastně do výrobní kapacity a různých vylepšení investujeme postupně od roku 1995 každý rok.

A kdy jste se stala generální ředitelkou? Neodpustím si samozřejmě klasickou otázku, jaké jsou vaše zkušenosti coby ženy na tomhle postu?
Dánská společnost převzala továrnu v roce 1995, v roce 1996 odešel tehdejší ředitel, a mně bylo nabídnuto jeho místo. Tehdy jsem se rozhodovala hodně obtížně, děti byly ještě poměrně malé a já jsem od přírody lenivý člověk.  Obvykle mě posune k nějakému rozhodnutí potřeba dělat věci jinak, líp.  Asi kdybych žila v perfektním světě a všechno by krásně šlapalo, tak jsem zůstala u nějaké časově nenáročné práce a odpoledne bych pekla buchty. Ale moje nespokojenost mě tlačila dopředu na tu pozici, kde budu moct rozhodovat.  Žena na tomto postu? Je to tak profláknuté téma, že se mi o tom nechce ani mluvit… Řízení na takové úrovni je mužská práce. Na ženu se kladou vyšší nároky, míň se jí promine. S tím je potřeba počítat. Pořád je žen na manažerských postech málo a já mám z nich mnohdy nepříjemný pocit, že to nedělají jako ženské. Prostě si myslí, že když dělají manažera, že to musí dělat mužským způsobem. Což je plýtvání potenciálem, protože právě ženský přístup k věci je velká konkurenční výhoda. Myslím si, že žena, když se umí k životu postavit, si užije mnohem víc radosti ze života než muž. Množinu možných radostí máme mnohem větší. Péče o domácnost není jenom otravná dřina a vaření je vysloveně tvůrčí záležitost.  Ale zároveň umíme dělat i mužskou práci. Když se na to podíváte, tak větší procento žen je schopno dělat manažerskou práci, než mužů  postarat se o domácnost. 

Na základě vlastní zkušenosti: Jakou školu byste volila dnes, kdybyste dostala šanci znovu vybírat?
Kdybych se měla dneska rozhodnout pro školu, volím stejně. Když to hodnotím z hlediska schopnosti uživit se a uživit rodinu – jíst budou lidé potřebovat vždycky, s rozvojem průmyslové výroby potravin stále roste i potřeba vzdělaných odborníků. A i kdybych měla zůstat doma a péct ty buchty, chemické vzdělání je pro ženu ideální. Pochopí, jak věci vevnitř fungují, pozná věci kolem výživy a co se děje v lidském těle. Potravinářská fakulta je v tomto ohledu naprosto vynikající, protože kromě té „tvrdé“ chemie je tam, jak už jsem řekla, i biochemie a mikrobiologie. Ale abych nelobovala pořád jenom za technické vzdělání.  Když teď vidím, jak se pořád říká, že by se děti měly víc technicky vzdělávat, mám k tomu jedno „ale“. Upřednostňovat technické vzdělání na úkor humanitního je krátkozraké a v konečném důsledku neproduktivní.  Každý člověk by úplně na začátku měl dostat dostatečně široké vzdělání humanitní, tj. znát dobře svůj mateřský jazyk a minimálně jeden další, znát historii, základy literatury a umění, mít načteno.  Na to pak by mělo navázat vzdělání technické. Jinak nám z technických škol budou vycházet lidé, kteří neznají pravopis, nemají slovní zásobu, nedovedou se vyjadřovat, ani chápat psané slovo, nedovedou se orientovat ve složitějších životních nebo společenských situacích, protože neznají historické souvislosti událostí… Když se ohlédnu zpátky, vidím, že moje humanitní vzdělání pro mě znamenalo po vstupu do „technického světa“ velkou konkurenční výhodu.
Na druhou stranu ale v posledních letech sleduji i jiný nepříjemný trend.  Dochází k postupnému snižování nároků na studenty technických škol včetně VŠCHT. VŠCHT Praha bývala nejlepší chemická škola, která v tomto státě existovala, snesla úspěšně i srovnání s velkými zahraničními univerzitami. Poskytovala široké a dobře provázané vzdělání, na studenty kladla vysoké nároky, kdo na to neměl, nedostudoval. Teď když přibírám mladé lidi, tak vidím, jak rok od roku úroveň absolventů klesá, rok od roku je těžší sehnat kvalitního člověka s chemickým vzděláním. Což je veliká škoda.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 894 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/valusova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1051] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Lenka Průšová [seo_title] => Ing. Lenka Průšová [seo_desc] => Ing. Lenka Průšová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Krásný svět vědy a fantazie

Inženýrka Lenka Průšová, vývojářka největší české kosmetické firmy RYOR, je živel. Myslím, že si s majitelkou firmy inženýrkou Evou Štěpánkovou, také naší absolventkou, musí velmi dobře rozumět.
Působí dojmem, že vždycky věděla, co chce dělat a jasnou představu má i dnes. Při našem setkání postavila na stůl několik krabiček s výrobky RYORu – a začala ze sebe chrlit, čím jsou zajímavé a že si prosadila, že budou s probiotiky. „Mě šéfová brzdí, nemůžu prý pořád vymýšlet nové výrobky, musí mít prostor je také na trhu zpropagovat…,“ směje se. Dcera lékařů – chirurga a zubařky – nechtěla jít v jejich stopách. I když s průměrem  1,1  mohla jít na medicínu automaticky bez přijímaček.

[ikona] => [obrazek] => prusova.jpg [obsah] =>

Měla jste k medicíně odpor nebo nesnášela krev?
Chtěla jsem si cestu prošlapat sama, nechtěla jsem, aby někdo říkal, no jo, pan doktor/paní doktorka to dceři zařídili. VŠCHT jsem si ale vybrala už ve druhém ročníku gymnázia. Tehdy jsme si volili předměty na seminář. Jsem přirozeně strašně líná a nechtěla jsem se učit nic navíc, tak jsem si tehdy nastudovala všechny možné informace o dalším studiu a rozhodla se pro VŠCHT, dokonce jsem měla vybraný i ústav – technologie mléka a tuků. Teď už je to Ústav mléka, tuků a kosmetiky, a vybrala jsem si i pana profesora Šmidrkala. Zvolila jsem si tehdy na gymplu seminář z matematiky a chemie a vlastně svému tehdejšímu rozhodnutí jsem už pak podřídila všechno.

Splnila VŠCHT vaše očekávání?
O VŠCHT všichni říkali, jaká je těžká, že se hodně vyhazuje v prváku. Byla jsem na to připravená a hodně jsem si věřila.  Při matematice, na které hodně lidí vypadne, jsem byla  v klidu. Za celých pět let mě ze zkoušky vyhodili pouze jednou  - paní profesorka Hajšlová z Analýzy potravin a přírodních produktů. A doteď trvám na tom, že neoprávněně. Víceméně škola opravdu splnila má očekávání.
Cíleně jsem mířila na Ústav mléka a tuků a v období, kdy jsme si měli vybrat téma bakalářské práce, byla jsem rozhodnuta pro jediné vypsané kosmetické téma – Vlasové šampony. Rozhodla jsem se, že si ho nenechám vzít, a tak jsem šla za panem profesorem Šmidrkalem, vysvětlila mu, že jsem pro něj nejlepší volba a on mi dal napsat tři A4 na téma  solubilizace. Já jsem věděla jen to, že se jedná o fyzikální jev… Když jsem se zeptala do kdy, klidně odpověděl, že do zítřka. Bylo úterý a ve středu ráno ta témata měla viset na nástěnce… Přes noc jsem to napsala, ráno přinesla, on to položil na stůl, ani to nepřečetl a řekl: „ OK, já vás beru.“ Trochu jsem se vzbouřila, že to ani nepřečte!? A pan profesor klidně řekl, že jsem tam určitě nenapsala nic, co by nevěděl, jen si potřeboval zjistit, zda to zvládnu… Vypsané bylo opravdu jediné kosmetické téma, kruh mě nenáviděl, lidé přišli třeba ráno v osm a téma už bylo obsazené. Pan profesor si mě pak nechal i na diplomku. A dodnes se často vídáme a problémy konzultujeme.

Měla jste během studia představu, kam po škole půjdete?
Bakalářku jsem psala na šampony a při diplomce – ta byla specifická na téma tenzidy - jsme zkoumali  kritické micelární koncentrace jejich směsí…. Byla tam hodně fyzikální chemie, hodně počítání. Chtěla jsem po promoci do kosmetiky, ale začínala jsem u bytové chemie – prací prášky a aviváže v jedné malé firmě v Rakovníku. Jednou jsem si při návštěvě pana profesora Šmidrkala povzdychla, jaká by byla paráda dělat v Ryoru. Jsem z Kladna, měla bych to kousek a strašně by mě to bavilo. On mi to vymlouval, že majitelka inženýrka Štěpánková má dceru v mém věku, čili nástupkyni do vývoje. Netušil, že v té době už studuje marketing, nikoliv chemii…
Tak jsem z Rakovníka přešla na Vysočinu do firmy, která vyvíjela vlasovou kosmetiku včetně barev, chtěli vybudovat značku pro profesionální využití. Jsem městský člověk, takže v Bystřici nad Perštejnem, která má asi 8000 obyvatel, jsem si těžko zvykala. Obchody zavíraly ve čtyři odpoledne, když se mě v práci ptali, zda jdu domů, tak jsem odpovídala, že „na byt“… Na druhou stranu, měla jsem tam slušné možnosti, jezdila jsem po mezinárodních výstavách, v Paříži i v Barceloně jsem viděla ten „velký svět kosmetiky“. Dávala jsem si ale maximálně tři roky s tím, že pokud se mi za tu dobu nepovede udělat kontakty v kosmetice, chytit se na zajímavém místě, tak z problematiky kosmetologie odcházím a měním obor. A tehdy se mi ozvala jedna společnost z Kanady, že shání vývojáře.  Kývla jsem na to, řekla jsem si, že budu v Kanadě tak 5 – 7 let a získám tam nějaké zkušenosti.
Tehdy v listopadu 2012 se konal seminář o carbomerech a já na něj – jako na jednu ze svých  posledních akcí v Česku – taky jela. Tam ke mně najednou přistoupila světlovlasá dáma a řekla mi, že by si chtěla se mnou rozumně promluvit. Byla to inženýrka Štěpánková. Už asi měla o mně informace, ale zarazila se, když zjistila, že mám nabídku z Kanady. Vzala jsem si tři týdny na rozmyšlenou, přišla domů a řekla si – proboha, o čem tady uvažuju, nějaká Kanada, na to kašlu. Přeci nepojedu do Kanady za nějakou louži, kde nikoho neznám, když tady se mi tu nabízí Ryor! Před Vánoci jsme se sešly a domluvily se.
Ještě než jsem nastoupila bylo třeba vyřídit vše kolem přesunu zpět na Kladno a já se už tehdy doma děsně nudila a těšila se do laborky. Navíc můj první pracovní týden v Ryoru byla paní inženýrka na dovolené,  tak jsme se dopředu  domluvily, že budu dělat arganovou řadu, argan je teď hit.  Domů jsem si proto vzala emulgátory a pár emolientů, šlehala je míchátkem na cafe laté a zkoušela kombinace. Výsledkem bylo sérum. Když paní ředitelka dorazila z dovolené, jásala jsem: „Mám sérum, mám sérum!“ Prohlédla ho a řekla: „Dobrý!“

Byla vám etapa na Vysočině k něčemu?
Byla, naučila jsem se trochu dělat kosmetiku. Jinak se dělá, když máte učitele, jinak když vás nikdo nevede. Když jsem na Vysočinu přišla, byla tam sice laboratoř, ale v ní nikdo , kdo by se kosmetikou zabýval. Škola dá obecný náhled, naučí vás obecné principy. Organiku, fyzikální chemii, mikrobiologii, ale jestli si někdo myslí, že když vyjde ze školy, umí něco konkrétně umíchat, tak to fakt ne. To si člověk musí dostudovat, vyzkoušet teorii i praxi. Ale škola ho naučí myslet. Takže když jsem přišla na Vysočinu, řekla jsem si: „To tady mám umíchat nějaký šampon?!“ Tak člověk prostě začne číst… Tam jsem dostala prostě možnost si to zkusit. Dobré je, když si tohle někde zkusíte „nanečisto“, takže když přijdete do další práce, už zkazíte výrazně méně.

Co musí mít šikovná vývojářka?
Chápavého šéfa. Málokdo si to uvědomuje. Děkuju Bohu, že šéfka je chemička. První receptury pro svou firmu dělala ona, ještě v době, kdy byla v Ústavu lékařské kosmetiky. . Ví, co to obnáší. V jiné práci, pokud je šéfem ekonom, bude chtít po dvou měsících nějaký vzorek. A nedojde mu, že jenom tři měsíce jsou stability, že třeba čtyři týdny vám nepřichází vzorek  suroviny. Myslí si, že odborné semináře, kde člověk dostane oběd, jsou za odměnu. Ale tam se jezdí pro informace! Pokud máte chápavého šéfa, který ví, co obnáší vývoj, tak je to výhra. Umožní vám dál se vzdělávat, jezdit na všechny přednášky, míchat věci, které míchat chcete… A také pochopí, že když látka stojí 180 000 Kč za kilo – to jsou kmenové buňky, které teď letí a potřebujeme je – že ho nechcete finančně zruinovat, ale chcete udělat dobrý produkt, který bude žádaný. Že prostě 15 let staré věci nemají na trhu šanci získávat nové a mladé zákazníky.
A dobrý vývojář také potřebuje šikovnou paní laborantku. Tu také mám – míchá všechny moje výmysly i nesmysly.
A pak potřebujete trpělivost, když se učíte s novými látkami. S každou se člověk musí naučit pracovat, to znamená třeba deset neúspěšných pokusů. Jednou je to moc tekuté, podruhé moc tuhé, pak se vám nelíbí vstřebatelnost. Člověk musí skousnout, že se mu to nepovede napoprvé, musí být trpělivý…

A co fantazie?
Já mám spíš druhý problém, mě musí ve fantazii brzdit. Za šéfovou přijdu, že mám nový produkt. A hned slyším: „Neééé, nemůžeme dělat dvacet nových produktů ročně, vždyť to nestihneme propagovat.“ Jenže já pak jedu na nějaký seminář, prezentuje se tam zase nějaká nová látka a já prostě bez ní nemůžu žít. Teď máme nový výrobek v rámci arganové řady - připravujeme novou látku, která vyplní tukové buňky, ale vaším vlastním tukem. Což je revoluční, vrásky se nelikvidují pouze dočasně mechanicky, ale zevnitř, což je nejlepší. To jsem přeci nemohla opustit, takže jsem  to prosadila a líbilo se to všem tak, že to vůbec nedalo práci V hlavě mám další nápady, ale paní inženýrka se směje a říká mi: „ Už dost a mysli realisticky!“ Takže teď vyvíjím na rok 2015. Příští týden jedu na veletrh In Cosmetics,a když se mi tam bude něco líbit, tak to můžeme uvést na trh v lednu 2015, rok 2014 je již propagačně beznadějně obsazen až do konce

Hraje reklama v tomto oboru hlavní roli?
Asi  tak z 95 procent je to hlavně reklama a forma uvedení značky. Někdy mě to jako vývojáře až trochu uráží. Třeba  všeobecný názor spotřebitelů EU na parabeny. Všichni proti nim brojí, ale nikdo pořádně neví, co to je. Jde o konzervační látky, které se užívají v kosmetice zhruba 50 let, jsouprověřené, nealergenní a doteď neexistuje jediná potvrzená studie, která by potvrzovala jejich škodlivost. Síla médií je tak obrovská, že stačí, aby jedna redaktorka v nějakém populárním časopise nebo nějaký koncern pustil hlášku „bez parabenů“ a mají to všichni. A ostatní si myslí, že „s parabeny“ je to špatně. Snažíme se hlídat trendy a hlavně je následovat, proto máme arganovou řadu – arganový olej je dobrý, jak z hlediska mastných kyselin, tak z hlediska doprovodných látek a momentálně i z hlediska marketingu. Z  kosmetického hlediska je to jeden z nejlepších olejů. Ale máme i lepší, třeba amarantový olej, ale nikdo to neví i přes fakt, že to už posledních 14 let učíme republiku. Bohužel nikdy žádná velká korporace nepřišla s tím, že je vynikající. U průměrného spotřebitele nemůžete očekávat, že nastuduje, že amarantový olej je lepší než arganový… Před třemi lety byla jojoba, měli ji všichni, předtím makadamový olej, teď letí argan, trendy se střídají.  Přišel za mnou jeden dodavatel a nabídl olej tsubaki…. A řekl mi, že se velké dodavatelské společnosti zabývají průběžně tím, co by mohlo být trendem za pár let a pracují na tom. Za pár měsíců dá možná nějaká nadnárodní korporace miliony na propagaci. Takže já už mám koncept řady s tsubaki olejem .Pokud to  přijde, abychom už měli výrobky. My nejsme jako česká firma schopni platit reklamu v takových rozměrech, mezinárodní zvýraznění této látky je tedy podmínkou

A co bio a eko trendy?
Dotknu se jenom konzervantů. Problém nových – „eko“, je v dávkování. Běžných jsme dávali 0,1 %, nových přírodních desetkrát  či patnáctkrát tolik (minimálně). A u zákazníků registrujeme první alergie. Najednou se totiž  ve všech kosmetických výrobcích, které byly původně konzervovány prověřenými, účinnými a „nízkodávkovými“  chemickými konzervanty musela vyměnit konzervace za bohužel „modernější soft alternativy“. Lidé jsou vystaveni působení desetkrát vyššímu než předtím ; za rok začnou reagovat a přijdou, že krém, který používají mnoho let, je najednou začal pálit. Ale to není důsledek našeho krému, nýbrž působením veškeré kosmetiky vůbec, mýdel i jiných přípravků,  protože všude se musela najednou změnit konzervace a lidé jsou exponováni na každém kroku Navíc přírodní konzervanty páchnou , bourají viskozity, je to hodně komplikované. Takže jsme se s Evou dohodly, že budu zkoumat různé emulzní systémy, protože máme několik druhů emulzních základů, ale s tím, že nebudu používat předmíchané směsi konzervačních látek. Poptala jsem asi 30 jednotlivých složek s antimikrobiální aktivitou, které budu skládat na míru emulznímu systému a zkoumat jejich konkrétní vlastnosti v daném médiu. Napadlo  nás, že bych si na tom mohla udělat doktorát, pan profesor Šmidrkal souhlasil, podala jsem přihlášku, tak snad v září začnu.

A co pak, kam zamíříte? Neříkejte, že celý život budete v Ryoru?
Já doufám, že budu. Je to největší česká kosmetická firma, jsem tam vývojářkou, vyvíjím  výrobky, nikdo mi do  procesu jak to dělám nemluví (Eva má samozřejmě právo veta absolutně na vše :-)) . Na veškeré semináře, kde je třeba být , jedu – přijdu za šéfovou, řeknu, že tam  potřebuju jet, ona řekne samozřejmě . Jsou akce, kam z výrobců  kosmetiky jedu z Čech třeba i jenom já, nebo je nás opravdu velmi málo.
Navíc, díky ní jsem jedna z mála v této republice, kdo má právo – a tedy zkoušky – udělovat certifikáty bezpečnosti . Podle EU musí být na každý kosmetický výrobek napsané  nové hodnocení bezpečnosti. Je to zhruba třicetistránkový protokol. To, co bylo dřív na dvou třech stránkách, když se hodnotil výrobek jako celek, je dnes významně objemnější. Posuzuje se každá surovina zvlášt, počítá se maximální denní expozice , míra bezpečnosti, udělá se závěr, přidává se mikrobiologický rozbor, doplní stabilitní testy, tohle vše se shrne do zprávy a teprve pak se výrobek může prodávat. Jde o docela nákladnou záležitost, hodnocení jednoho výrobku stojí 4 – 8 tisíc korun, podle toho, jak složitý produkt to je. Když si vezmete, že naše firma má zhruba 250 výrobků, tak je to zhruba milion a půl…  Eva (inženýrka Štěpánková) mě poslala do Bruselu vystudovat toxikologii na univeritě ve Vrije, abych dostala akreditaci v oboru hodnocení bezpečnosti kosmetiky. Pro jednotlivce je tohle studium velmi náročné, stálo by to několik set tisíc korun... Nejen studium, ale náklady celkem. Udělaly jsme proto spolu s Evou džentlmenskou dohodu… Ke spokojenosti obou dvou.
Ale nejen proto vidím v Ryoru budoucnost. Eva mi z odborného hlediska dává tolik, co mi nikde jinde nedají. V nadnárodní společnosti bych dělala jenom výsek – třeba šampony. Tady mám široký záběr, vyvíjím různé druhy přípravků, pustí mě na všechny možné konference, v podstatě kamkoliv, podporuje mě v dalším vzdělávání Mám bydliště osm minut od zaměstnání, to mi ani lidi nevěří. V tom malém podniku je to jiné než v nadnárodní společnosti, kde patří k výbavě ostré lokty, kde si jdou lidé mnohdy po krku. Tady jsem skoro sama, mám veškeré vývojové zázemí, skvělou šéfovou, která, když se něco opravdu povede, dokáže  ohodnotit. Navíc ona mi třeba vaří. Já neumím vařit. Když mi jela maminka do lázní, tak jsem se jí svěřila, že budu týden na studeném odchovu. Obvinila mě, že si dělám srandu. Seděla jsem v neděli doma o chlebu s taveným sýrem, přišla mi smska – „V Kyšicích máš v lednici naproti sekretariátu polívku s italskou bagetou v označené tašce. Vezmi si to tam, já přijdu až odpoledne. Zatím se měj. Eva.“ Byla jsem tak hladová, že jsem tam vyrazila okamžitě a snědla jsem to k obědu i k večeři. A taky mi vozí vynikající štrúdl. Jsem tam rok a dnes říkám, že to byl nejlepší rok mého života. Tak proč bych měnila? Evu zkrátka nedám.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 1051 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/prusova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5582] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. David Vejtruba [seo_title] => Ing. David Vejtruba [seo_desc] => Ing. David Vejtruba [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Štěstí přeje připraveným


Inženýr David Vejtruba měl při nastartování kariéry jistě určitou výhodu. Studium na VŠCHT Praha končil v polovině devadesátých let. Do Česka tehdy přicházely zahraniční firmy a hledaly mladé, vzdělané lidi ochotné na sobě dál pracovat. Do jisté míry to uznává, ale zároveň říká: „Doba prostě přeje připraveným.“
Tvrdí, že o první místo by se měli studenti zajímat nejpozději po třetím ročníku, tedy po skončení bakalářského studia.

[ikona] => [obrazek] => Vejruba_David_web.jpg [obsah] =>

„Pokud chcete mít lepší startovní pozici, neznám nikoho, kdo by řekl, že začátek byl super, aniž by ho měl dobře připravený ještě ze školy. Řekněme, že první tři roky na škole stačí klasické brigády, člověk se spíš otrká, jen tak lidsky, ale určitě je dobře přemýšlet o mezinárodní zkušenosti, vypilovat jazyk, získat představu, jak to chodí i v jiných zemích a získat první multikulturní srovnání. Tak dva roky před koncem už jít do kontaktu s vybranou firmou. Protože diplomka samotná, aby se z ní nestalo cvičení pro cvičení, by měla mít vztah k dané firmě. Když o vás vědí, je pravděpodobné, že vás nechají dělat na něčem smysluplném. Sám jsem u nás ve firmě oponoval dvě, tři diplomové práce. Byly součástí práce mého týmu. Vnitřně se v nich prezentoval, protože studenti u nás pracovali třeba od konce třetího ročníku, někteří na poloviční úvazek…“

Ale jít vzhůru znamená učit se celý život, potvrzuje inženýr Vejtruba. „Začínal jsem ve farmaceutické firmě, kde jsem předtím dělal diplomovou práci; před promocí už jsem tam pracoval na plný úvazek. Tématem byla nákladová analýza jednoho provozu. Došel jsem k závěru, že provoz není rentabilní, že by se měl zavřít a společnost by se měla zaměřit na něco jiného. Což se také do tří let opravdu stalo. Já jsem si tam vlastně vytvořil pozici pro sebe. Nastoupil jsem jako manažer pro výzkum trhu, tak by se to jmenovalo v současnosti. Ještě při škole jsem navíc dělal v agentuře na průzkum trhu, i tuhle zkušenost jsem využil. Během asi tří měsíců jsem zjistil, že pozice, kterou jsem vytvořil, nemá vlastně pro firmu smysl, bylo na ni příliš brzo. Přesunul jsem se na pozici produktového manažera na potravní doplňky a do dvou let jsem měl pod sebou už tým dalších manažerů a zároveň jsem stavěl obchodní tým. Co se týká marketingu, byl jsem relativně nepopsaný list. Ačkoliv jsem si tam točil televizní reklamy a budoval tým, tak jsem si asi po třech letech řekl, že tudy cesta nevede, musíš se to naučit od základů.“

Přešel do firmy Nutricia produkující dětskou, kojeneckou a enterální výživu. A samozřejmě se ho lidé občas ptali, co člověk z VŠCHT dělá v takovém zaměstnání, proč se motá kolem marketingu. „Já dodnes tvrdím, že většinu svého profesního života dělám to, co jsem vystudoval - chemii a zároveň ekonomiku a management. A upřímně řečeno, zejména v tom momentě, kdy jsem nebyl manažer, ale na nižší úrovni, bylo nesmírně užitečné, že jsem výrobek uměl popsat a pochopit. Zároveň jsem věděl, na co se v marketingu mám orientovat, co by se tam mělo dělat. A produktový management by měl dostat z výrobku to nejlepší a dokázat to spotřebiteli představit. Pokud výrobku nerozumíte, tak se to dělá hůř. V Nutricii jsem opravdu začal téměř jako elév bez podřízených. Měl jsem štěstí, že moji nadřízení mi dávali tvrdou školu, protože přišli z agresivních rychloobrátkových firem, dali mi „marketingovou fazónu“. Ale pořád jsem hodně čerpal ze svých zkušeností na VŠCHT: měl jsem na starosti portfolio produktů registrovaných jako léky. Postupem času jsem musel doučit třeba imunologii, ačkoliv jsem paní profesorce na zkoušce z biochemie sliboval, že opravdu se jí živit nebudu. Zase mi v téhle etapě VŠCHT podstatně pomohla. Prožil jsem si tam nějakých pět šest let…“

Post marketingového ředitele byl další stupeň na cestě vzhůru. Při nástupu do funkce dostal dva úkoly – postavit strategii na portfolio osmi značek a vybudovat tým, který by byl schopen dlouhodobě pracovat na konkurenceschopnosti. „Postavili jsme strategii a během čtyř let se mi podařilo nejen navyšovat obraty, ale i profitabilitu, a zároveň zúžit portfolio na dvě současné značky. Kdo má děti, tak mu určitě něco říkají značky Nutrilon a Hami, a to byly ve své podstatě moje „děti“. Myslím si, že i druhý úkol se povedl.

Když jsem si budoval tým, tak asi po dvou letech na postu marketingového ředitele jsem úplně přeskládal jeho strukturu. Do té doby byl spíš plošší, měl jsem víc přímých podřízených. Zúžil jsem to, měl jsem míň lidí na postu „seniorů“, ale pod nimi byla podstatně hlubší struktura, byla přidaná jedna úroveň navíc, něco jako „trainee“, junioři z vysokých škol. Asi po 3 – 4 letech takového fungování jsme si získali jméno, lidé si řekli, že v Nutricii se dělají zajímavé věci. Danone, jehož součástí se Nutricie stala, je jeden z posledních mezinárodních mohykánů, který ještě ctí globální know how, ale lokální exekuce. Takže lidé tady mají možnost si, zejména v marketingu, dělat věci od A do Z. V mnoha velkých firmách, které mají centrály v Polsku nebo Maďarsku, to neexistuje. U nich jsou lidé v naší republice trochu posunovači papírů. Sice dobře placení s teoreticky velkou rozhodovací pravomocí, ale razantně okleštěnou náplní práce. I z tohoto důvodu si naše firma získala relativně dobré jméno.

Po osmi letech na pozici ředitele marketingu jsem si říkal, že by to chtělo posun někam dál a také uvolnit místo těm lidem, které jsem si vychoval. Úžasná věc: lidé, které jsem identifikoval, se stali tím, k čemu jsem je směroval! Nový marketingový ředitel na mém místě už měl uvnitř týmu náhradu za sebe, došlo tam jen k přirozenému posunu. To je asi to, co člověka nejvíc potěší a udělá velkou radost.“

Bylo mu čtyřicet a jak sám říká, to je věk, kdy má člověk první bilanční „cuky“ a ptá se sám sebe, čeho by chtěl v následujících dvaceti třiceti letech ještě dosáhnout. Přiznal si, že tempo v byznysu se nedá vydržet do šedesáti, a navíc došel k závěru, že ho strašně baví předávat zkušenosti. To se nakonec projevilo i v Nutricii. Když se stala součástí skupiny Danone, stal se mezinárodním trenérem marketingu.

„Jednou, dvakrát ročně jsem jezdil na mezinárodní campus, jehož se účastnili lidé z celého světa, obvykle měla naše skupina kolem 15 – 17 lidí. Dva trenéři jsme je tam tři až pět dní cvičili v různých marketingových dovednostech. Zjistil jsem, že mě tyhle věci baví, kromě toho jsem trénoval i vlastní tým, který se rozvíjel, a tak jsem si říkal, že možná učení je to pravé. Člověk přirozeně inklinuje k tomu jít do své Alma mater; proto jsem se objevil tady na škole, že bych pomohl učit. Ve svém mladickém nadšení a elánu jsem následně zjistil, že realita je úplně jiná než mé naivní představy. Ano, mám zkušenosti, to je zajímavé, ale abych mohl zapadnout do tohoto systému, musím mít akademické vzdělání. Což jinými slovy otevřelo moji další cestu, začal jsem tady studovat PhD. a pokouším se utřídit své současné marketingové znalosti. Říkal jsem si fajn, co vlastně chci v té další životní etapě dělat. Ano, chci učit, ale na to se musím předtím nějak zabezpečit a za druhé by to možná chtělo nabrat další zkušenosti, aby měl člověk opravdu širší rejstřík toho, co by chtěl lidem předat. Takže jsem si řekl, že bych se tak ještě deset let chtěl v byznysu pohybovat a vedle toho se začít pomalu zapojovat do akademické sféry a řekněme třeba v padesáti se do ní opravdu vrhnout.“

Začal utlumovat aktivity v Danone, a v tu chvíli se objevila nabídka na zajímavý post u české privátní společnosti, která byla před 20 lety opravdu vybudovaná na zelené louce, přesněji v jedné pražské garáži. Dnes je to firma, která má kolem 6 miliard maloobchodního obratu a lidé ji znají pod názvem drogerií Teta, nikoliv pod obchodním názvem PK Solvent.

„To je to, co mě teď baví – dávat dohromady marketingový tým a maloobchodní strategii. A zase upřímně řečeno – drogistické zboží má blízko k chemii a člověk musí přemýšlet o výrobcích, co se v nich spotřebitelům nabízí. V pozadí je pořád vidět právě ta škola, která člověku pomáhá přemýšlet. Samozřejmě, čím výš je člověk v organizační struktuře firmy, tím je méně ve styku s výrobky, tím víc je ve styku s lidmi. Přestáváte řídit podnikání, byznys skrz výrobky, a řídíte je skrz lidi: musíte je motivovat, spolupracovat s nimi, aby byli schopni řídit podnikání. Ale vždycky je dobré mít v hlavě to zázemí, databázi znalostí, kterou škola poskytuje.“

A jaký má po letech v manažerských funkcích recept na motivaci lidí? „Dobré je když respektujete vnitřní nastavení každého člena týmu. Když se nebojíte a stavíte si tým s nějakou vnitřní diverzitou. Aby v něm byla zastoupena celá škála osobností – jak ti, kteří jsou orientovaní na cíl, tak ti, kteří jsou orientovaní do vztahů, aby měl tým určitou rovnováhu, aby to nebyli jen ‚ostří psi‘, kteří dostanou úkol a jdou hlava nehlava, protože ‚citečky, koho to zajímá‘. A zase to nemůže být banda lidí, která se rozplývá v pozitivní atmosféře a ten úkol jim maličko uniká. Je to o respektu i nalézání vyvážené rovnováhy týmu, aby byl schopen se proti sobě vykrývat. Aby jednotlivci byli schopni se doplňovat.

Mně například motivuje, kdy vidím, jak lidé, které řídím, rostou, když mám od nich zpětnou vazbu, když mi třeba řeknou, že se tady v týmu fakt něco naučili, že se tu cítí dobře, že se jim díky tomu něco povedlo. Samozřejmě mě motivuje úspěch, když se člověk může ohlédnout a říct si, že tohle udělal opravdu dobře. A když má člověk dobrého šéfa, který úspěch dokáže ocenit, to je také bonus navíc.“
Vraťme se tedy k úvodní myšlence – opravdu to nebyla supervýhoda, že jste končil v polovině 90. let?
„Možná je to tak, ale ne úplně. Doba prostě přeje připraveným. Byl jsem sice ve správnou dobu na správném místě, ale možnosti obrovské mají – pokud jsou připraveni – i dnešní absolventi. V době absolutoria by dneska měl mít člověk za sebou i určitou mezinárodní zkušenost. Zcela jistě musí umět mluvit cizím jazykem lépe, než jsem tehdy mluvil já, což je téměř absolutní podmínka. Lidé by měli být víc vidět, být aktivní. Když se na své kolegy, spolužáky z ročníku, podívám, myslím, že i my jsme v těch dobách byli aktivní. Ve své podstatě je ten vzorec pořád stejný. Pokud je člověk otevřen příležitosti, tak má určitě i v každé době velkou šanci uspět.“

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 5582 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/5582 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) [api_suffix] => )

VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha 2014
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha
na sociálních sítích
zobrazit plnou verzi