Prosím čekejte...
stdClass Object
(
    [nazev] => Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
    [adresa_url] => 
    [api_hash] => 
    [seo_desc] => Vysoká škola chemicko-technologická; VŠCHT Praha; Oficiální webové stránky; vzdělávání; univerzita; studium; studenti; chemie; technologie
    [jazyk] => 
    [jednojazycny] => 
    [barva] => 
    [indexace] => 1
    [ga_force] => 
    [secureredirect] => 
    [google_verification] => zSH2Mh_yqm4NLfi9h6dswY5h3oQAwDQa_Ng7v7QLuQo
    [ga_account] => 
    [ga_domain] => 
    [gtm_id] => GTM-MLPTFM
    [gt_code] => 
    [kontrola_pred] => 13.09.2014
    [omezeni] => 0
    [pozadi1] => 
    [pozadi2] => 
    [pozadi3] => 
    [pozadi4] => 
    [pozadi5] => 
    [robots] => 
    [iduzel] => 942
    [platne_od] => 30.06.2017 15:55:00
    [zmeneno_cas] => 30.06.2017 15:55:08.003431
    [zmeneno_uzivatel_jmeno] => Jan Kříž
    [canonical_url] => //www.vscht.cz
    [idvazba] => 1969
    [cms_time] => 1527308593
    [skupina_www] => Array
        (
        )

    [slovnik] => stdClass Object
        (
            [paticka_budova_a_nadpis] => BUDOVA A
            [aktualizovano] => Aktualizováno
            [autor] => Autor
            [paticka_adresa] => VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha
na sociálních sítích [paticka_budova_1_nadpis] => NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA [paticka_budova_1_popis] => [paticka_budova_2_nadpis] => STUDENTSKÁ KAVÁRNA CARBON [paticka_budova_a_popis] => Rektorát, oddělení komunikace, pedagogické oddělení, děkanát FCHT, centrum informačních služeb [paticka_budova_b_nadpis] => BUDOVA B [paticka_budova_b_popis] => Věda a výzkum, děkanát FTOP, děkanát FPBT, děkanát FCHI, výpočetní centrum, zahraniční oddělení, kvestor [paticka_budova_c_nadpis] => BUDOVA C [paticka_budova_c_popis] => Dětský koutek Zkumavka, praktický lékař, katedra ekonomiky a managementu, ústav matematiky [paticka_odkaz_mail] => mailto:info@vscht.cz [stahnout] => Stáhnout [top_login] => Přihlášení [social_fb_odkaz] => https://www.facebook.com/vscht [social_fb_title] => Facebook VŠCHT Praha [social_tw_odkaz] => https://twitter.com/vscht [social_tw_title] => Twitter VŠCHT Praha [social_yt_odkaz] => https://www.youtube.com/user/VSCHTPraha [social_yt_title] => Youtube VŠCHT Praha [drobecky] => Nacházíte se: VŠCHT Praha [logo] => logo VŠCHT [more_info] => více informací [top_search_placeholder] => hledat... [odpocet_dny] => dní [odpocet_hodiny] => hodin [odpocet_minuty] => minut [odpocet_vteriny] => vteřin [zobrazit_kalendar] => zobrazit kalendář [logo_href] => / [dokumenty_kod] => Kód [dokumenty_nazev] => Název [dokumenty_platne_od] => Platné od [dokumenty_platne_do] => Platné do [paticka_budova_2_popis] => [google_search] => 001523547858480163194:u-cbn29rzve [archiv_novinek] => Archiv novinek [submenu_novinky_rok_title] => Zobrazit novinky pro daný rok. [adresa_url] => [paticka_mapa_alt] => Zobrazit mapu [den_kratky_5] => pá [den_kratky_4] => čt [den_kratky_3] => st [den_kratky_1] => po [den_kratky_0] => ne [den_kratky_2] => út [den_kratky_6] => so [zobrazit_vice_kalendar] => více zde → [novinky_kategorie_1] => Akce VŠCHT Praha [novinky_kategorie_2] => Důležité termíny [novinky_kategorie_3] => Studentské akce [novinky_kategorie_4] => Zábava [novinky_kategorie_5] => Věda [novinky_archiv_url] => /novinky [novinky_servis_archiv_rok] => Archiv z roku [novinky_servis_nadpis] => Nastavení novinek [novinky_dalsi] => zobrazit další novinky [novinky_archiv] => Archiv novinek [intranet_odkaz] => http://intranet.vscht.cz/ [intranet_text] => Intranet [hledani_nadpis] => Vyhledávání [search_placeholder] => hledat [mobile_over_nadpis_menu] => Menu [mobile_over_nadpis_search] => Hledání [mobile_over_nadpis_jazyky] => Jazyky [mobile_over_nadpis_login] => Přihlášení [menu_home] => Domovská stránka [logo_mobile_href] => / [logo_mobile] => [zobraz_desktop_verzi] => zobrazit plnou verzi [zobraz_mobilni_verzi] => zobrazit responzivní verzi [paticka_mapa_odkaz] => http://www.vscht.cz/kontakt [nepodporovany_prohlizec] => Ve Vašem prohlížeči se nemusí vše zobrazit správně. Pro lepší zážitek použijte jiný. [copyright] => [preloader] => Prosím čekejte... [hledani_nenalezeno] => Nenalezeno... [hledani_vyhledat_google] => vyhledat pomocí Google [hledani_platnost] => platnost: [hledani_platnost_do_neomezene] => neomezeně [hledani_platnost_od_veku] => od věků [novinka_publikovano] => Publikovano: [novinka_datum_konani] => Datum konani: ) [poduzel] => stdClass Object ( [26184] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [26185] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web.vscht.cz/tinyurl/resolve [iduzel] => 26185 [canonical_url] => //www.vscht.cz/_ [skupina_www] => Array ( ) [url] => /_ [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 26184 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [993] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [995] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 995 [canonical_url] => //www.vscht.cz [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [996] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 996 [canonical_url] => //www.vscht.cz [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [997] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 997 [canonical_url] => //www.vscht.cz [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) ) [iduzel] => 993 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [994] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [1001] => stdClass Object ( [nazev] => Vysoká škola chemicko-technologická v Praze [seo_title] => Domovská stránka Vysoké školy chemicko-technologické v Praze [seo_desc] => Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, univerzita, která nabízí široké spektrum studijních oborů, týkajících se nejen chemie. [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 1001 [canonical_url] => //www.vscht.cz/home [skupina_www] => Array ( ) [url] => /home [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_novinky [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [40481] => stdClass Object ( [nazev] => VŠCHT Praha na veletrzích [seo_title] => VŠCHT Praha na veletrzích [seo_desc] => VŠCHT Praha, veletrhy, Gaudeamus, Veletrh veřejných vysokých škol [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Zajímáte se o chemii? Uvažujete o studiu na vysoké škole? Potkat nás můžete na Veletrzích pomaturitního vzdělávání - ptejte se na cokoli, my zkusíme podle nejlepšího svědomí odpovědět.

[ikona] => [obrazek] => 0001~~c8xOTDm8MjczUcGpKLEkszgnsSxRwRAA.jpg [obsah] =>

Zájemci se od studentů a pracovníků naší univerzity můžou v různých městech dozvědět, co lze na VŠCHT Praha studovat, jaké je uplatnění absolventů i jaké jsou radosti a nástrahy studia samotného. Nechybí ani informace o životě v Praze, ubytování a kulturním vyžití.

V současném akademickém roce se VŠCHT Praha účastní 5 veletrhů v Česku a na Slovensku. 

Nadcházející veletrhy 2018

Veletrh pražských veřejných vysokých škol

(1. 2. 2018, Fakulta stavební ČVUT Praha, Praha – Dejvice) –  přidat do kalendáře

Veletrh zaměřený na středoškolské studenty pořádají společně pražské veřejné vysoké školy, které zde prezentují bakalářské a víceleté magisterské studijní obory. Akce se účastní kolem 3000 studentů.

Web Veletrhu pražských veřejných vysokých škol

 



 

 

Proběhlé veletrhy   

Gaudeamus Praha

23. – 25. 1. 2018, PVA EXPO Praha – Letňany, stánek č. 31 –  přidat do kalendáře

Přednáška: 25. 1. 2018, 10:10 - 10:30, Přednáškový sál Hala 4

Zde vystavuje na 190 univerzit i dalších vzdělávacích institucí z Prahy, celého Česka i zahraničí. Zúčastněte se největšího veletrhu pomaturitního vzdělávání v Praze. Veletrh navštíví více než 10 000 návštěvníků. Jde o 11. ročník.

Web Gaudeamu v Praze

 

Gaudeamus Brno

 31. 10. - 3. 11. 2017, Výstaviště Brno, stánek č. 29 (pavilon G2) –  přidat do kalendáře

Přednáška: 1. 11. 2017, 9:05 - 9:25, Sál B (pavilon G1)
Přednášky pro pedagogy: 31. 10. 2017 , 9:00 - 9:20; 2. 11. 2017, 9:00 - 9:20 (Pedagogické centrum)

Na veletrhu vystavuje na více než 240 univerzit i dalších vzdělávacích institucí z Česka a dalších dvaceti zemí světa. Jedná se o největší veletrh pomaturitního vzdělávání v Česku, který každý rok navštíví až 28 000 návštěvníků. Letos nás čeká již 24. ročník.

Web Gaudeamu v Brně

 

Akadémia & Vapac Bratislava

10. – 12. 10. 2017, AEGON Aréna, Bratislava –  přidat do kalendáře

Přednáška: 11. 10. 2017, 10:00 - 10:25, Sekce A

Veletrh studia i kariéry konaný v hlavním městě Slovenska. 240 institucí a vysokých škol prezentuje své bakalářské, magisterské programy, výměnné pobyty, jazykové kurzy, kurzy dalšího vzdělávaní, poradenské služby, nabídky zaměstnaní a další služby. Každoročně jej navštíví 9000 návštěvníků. Letos se jedná o 21. ročník tohoto veletrhu.

Web veletrhu Akadémia & Vapac Bratislava

 

Gaudeamus Nitra

27. – 28. 9. 2017, Agrokomplex Nitra, stánek č. 35 –  přidat do kalendáře

Přednáška: 28. 9. 2017, 9:15 - 9:35, Pavilon G

Veletrh pořádaný pátým rokem navštíví více než 5 000 návštěvníků z celého Slovenska. Vystavuje zde více než 150 škol a institucí.

Web Gaudeamu v Nitře

[iduzel] => 40481 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /veletrhy [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_vertical [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39703] => stdClass Object ( [nazev] => Oslavy 65 let VŠCHT Praha [seo_title] => Oslavy 65 let VŠCHT Praha [seo_desc] => VŠCHT Praha, oslavy 65 výročí [autor] => [autor_email] => [perex] => [ikona] => [obrazek] => 0001~~8y_OSSyrVDAzVchJLVEIO7rA2SNEIaAoMSMRAA.jpg [obsah] =>

Oslavy již proběhly. 

 


V sobotu 23. září 2017 se v obou budovách i blízkém okolí rozpoutá oslava významného výročí naší školy. Přidejte se.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze oslaví letos v září 65 let své samostatné existence.

Byť se jedná o slušné číslo, nechceme v rámci oslav ulpívat příliš v minulosti. Naopak, chceme tuto příležitost využít k zamyšlení nad budoucností chemie. Jaká bude ve skutečnosti, to nikdo zcela přesně vědět nemůže, ale současní experti mohou vývoj poměrně úspěšně predikovat.

Jsme hrdí, že VŠCHT Praha vychovala řadu špičkových vědců a výzkumníků, kteří udávají tón ve svých oborech. Několik z nich jsme se rozhodli na oslavy pozvat a poprosili je o příspěvek na téma Budoucnost (nejen) chemie. Účast přislíbili mimo jiné Tomáš Cihlář, viceprezident pro virologii americké firmy Gilead Science, Lenka Švecová z Laboratoře elektrochemie a fyzikální chemie materiálů na Univerzitě v Grenoble, Boris Fačkovec, konzultant McKinsey&Company a absolvent Univerzity v Cambridge a Jan Genzer z North Carolina State University. Poslechnout si můžete také držitele ERC grantu Janu Roithovou a Martina Pumeru, který momentálně vede na VŠCHT Praha excelentní tým pro výzkum nanorobotů.

Mimoto představíme v rámci bohatého programu také současný stav výzkumu na jednotlivých fakultách a těšit se můžete na exkurze po laboratořích s důrazem na nové špičkové přístroje pořízené z operačního programu.

VŠCHT Praha ovšem nikdy nebyla zaměřena pouze na kvalitní vědu. Při oslavách chceme navázat na tradici kulturních akcí pořádaných studentskými spolky i na rodinnou atmosféru, kterou si dodnes vybaví každý absolvent naší školy. Připravena jsou vystoupení našich studentských hudebních kapel, výtvarná výstava, divadelní představení, improvizace, grilování před školou a mnoho dalšího. Na oslavy naváže studentský festival KampusFest.

Dovolte, abychom Vás touto cestou na oslavy 65 let VŠCHT Praha pozvali. Uskuteční se v sobotu 23. září od 10:00 a budou trvat celý den. Z organizačních důvodů nám velmi pomůže, pokud se zaregistrujete prostřednictvím formuláře umístěného na konci stránky.

Program oslav - sobota 23. září 2017

 

Neformální konference na téma Budoucnost (nejen) chemie

Budova A VŠCHT Praha (Technická 5, Praha 6)

Program

10:00    Karel Melzoch, rektor VŠCHT Praha

10:20     Tomáš Cihlář, viceprezident pro virologii americké firmy Gilead Science

10:50     Marie Urbanová, děkanka Fakulty chemicko-inženýrské VŠCHT Praha

11:10     Lenka Švecová, Laboratoř elektrochemie a fyzikální chemie materiálů na Univerzitě v Grenoble

11:40     Vladimír Kočí, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha

12:00     Martin Pumera, vedoucí excelentního týmu na výzkum nanorobotů na VŠCHT Praha, držitel ERC grantu

12:30 – 13:30     přestávka na oběd

13:30    Tomáš Ruml, děkan Fakulty potravinářské a biochemické technologie

13:50     Jan Genzer, Ústav chemického a biomolekulárního inženýrství North Carolina State University

14:20     Karel Bouzek, děkan Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha

14:40     Jana Roithová, Přírodovědecká fakulta UK, držitelka ERC grantu 

15:10     Boris Fačkovec, konzultant McKinsey&Company a absolvent University of Cambridge

  • Moderuje: Petr Slavíček, vedoucí výzkumné skupiny Photox

 

Fakultní exkurze

start před budovou A  (Technická 5, Praha 6)

10:30, 11:30, 12:30, 13:30 Exkurze po vybraných laboratořích

 

Doprovodný program

Před budovou A

12:00   Hudební produkce (Futher Down - klavírní improvizace)

13:00   FameLab – krátká popularizační vystoupení našich studentů

14:00   Impro - divadlo bez scénáře

15:00   Vernisáž výstavy studentského spolku UniArt

15:30   vyhlášení 1. ročníku Šípkova poháru

16:00   KampusFest

16:30   DIVOCH - vystoupení školního divadelní souboru (Respirium, budova B)

Z organizačních důvodů prosíme o registraci, pokud se chcete oslav zúčastnit.

[iduzel] => 39703 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /oslavy [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39285] => stdClass Object ( [nazev] => Personální odbor [seo_title] => Personální odbor [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 39285 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /personalni-odbor [sablona] => stdClass Object ( [class] => boxy [html] => [css] => [js] => $(function() { setInterval(function () { $('*[data-countdown]').each(function() { CountDownIt('#'+$(this).attr("id")); }); },1000); setInterval(function () { $('.homebox_slider:not(.stop)').each(function () { slide($(this),true); }); },5000); }); function CountDownIt(selector) { var el=$(selector);foo = new Date; var unixtime = el.attr('data-countdown')*1-parseInt(foo.getTime() / 1000); if(unixtime<0) unixtime=0; var dnu = 1*parseInt(unixtime / (3600*24)); unixtime=unixtime-(dnu*(3600*24)); var hodin = 1*parseInt(unixtime / (3600)); unixtime=unixtime-(hodin*(3600)); var minut = 1*parseInt(unixtime / (60)); unixtime=unixtime-(minut*(60)); if(unixtime<10) {unixtime='0'+unixtime;} if(dnu<10) {unixtime='0'+dnu;} if(hodin<10) {unixtime='0'+hodin;} if(minut<10) {unixtime='0'+minut;} el.html(dnu+':'+hodin+':'+minut+':'+unixtime); } function slide(el,vlevo) { if(el.length<1) return false; var leva=el.find('.content').position().left; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; var cislo=leva/sirka*-1; if(vlevo) { if(cislo+1>pocet) cislo=0; else cislo++; } else { if(cislo==0) cislo=pocet-1; else cislo--; } el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } function slideTo(el,cislo) { if(el.length<1) return false; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; if(cislo<0 || cislo>pocet) return false; el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } [autonomni] => 1 ) ) [1011] => stdClass Object ( [nazev] => Vítejte ve světě moderní chemie  [seo_title] => Vítejte ve světě moderní chemie  [seo_desc] => Škola; Vysoká škola chemicko-technologická; VŠCHT Praha; Oficiální webové stránky; vzdělávání; univerzita; studium; studenti; chemie; technologie [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [obsah] =>

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Všechny aktivity instituce směřují k cíli profilovat VŠCHT Praha jako výzkumnou technickou univerzitu s velmi kvalitním základním a aplikovaným výzkumem a s dobrým mezinárodním renomé v oblasti vzdělávání a vědy a výzkumu.

Pro VŠCHT Praha je charakteristická tradiční a velmi úzká spolupráce s průmyslovou sférou, aktivní transfer vědeckých poznatků do praxe, podíl na inovacích a průmyslovém výzkumu a vývoji. 

[iduzel] => 1011 [canonical_url] => //www.vscht.cz/skola [skupina_www] => Array ( ) [url] => /skola [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1220] => stdClass Object ( [nazev] => Úřední deska [seo_title] => Úřední deska [seo_desc] => Úřední deska; základní dokumenty; výběrová řízení VŠCHT; kariéra; akreditace; průběh přijímacího řízení; dlouhodobý plán; institucionální rozvojový plán; výroční zprávy;nostrifikace diplomů; habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem; vnitřní předpisy; interní grantová agentura; závěrečné zprávy MŠMT [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Na úřední desce VŠCHT Praha najdete veškeré povinně zveřejňované dokumenty. 

Postup při podávání a vyřizování žádostí o poskytnutí informace na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění 

[iduzel] => 1220 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uredni-deska [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uredni-deska [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1013] => stdClass Object ( [nazev] => Fakulty, ústavy [seo_title] => Fakulty, ústavy [seo_desc] => Počty ústavů, studentů, absolventů a akademických pracovníků na jednotlivých fakultách. [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

 

  Počet ústavů Počet studentů Počet ak. a vědeckých pracovníků (přepočteno na FTE) Počet absolventů
bc./mgr./Ph.D.
Webové stránky
originál 12   1261  202  172/122/29  fcht.vscht.cz  
originál  5  492 77  36/63/6  ftop.vscht.cz 
originál  7  1607  177  268/158/29  fpbt.vscht.cz 
originál  6  744  150  109/117/21  fchi.vscht.cz 

Data dle výroční zprávy za rok 2016

[iduzel] => 1013 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /fakulty [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1012] => stdClass Object ( [nazev] => Studium [seo_title] => Studium [seo_desc] => Studium na VŠCHT Praha; informace pro studenty; děkanáty; studijní obory; studijní předpisy; studium v zahraničí [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 1012 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studium [sablona] => stdClass Object ( [class] => boxy [html] => [css] => [js] => $(function() { setInterval(function () { $('*[data-countdown]').each(function() { CountDownIt('#'+$(this).attr("id")); }); },1000); setInterval(function () { $('.homebox_slider:not(.stop)').each(function () { slide($(this),true); }); },5000); }); function CountDownIt(selector) { var el=$(selector);foo = new Date; var unixtime = el.attr('data-countdown')*1-parseInt(foo.getTime() / 1000); if(unixtime<0) unixtime=0; var dnu = 1*parseInt(unixtime / (3600*24)); unixtime=unixtime-(dnu*(3600*24)); var hodin = 1*parseInt(unixtime / (3600)); unixtime=unixtime-(hodin*(3600)); var minut = 1*parseInt(unixtime / (60)); unixtime=unixtime-(minut*(60)); if(unixtime<10) {unixtime='0'+unixtime;} if(dnu<10) {unixtime='0'+dnu;} if(hodin<10) {unixtime='0'+hodin;} if(minut<10) {unixtime='0'+minut;} el.html(dnu+':'+hodin+':'+minut+':'+unixtime); } function slide(el,vlevo) { if(el.length<1) return false; var leva=el.find('.content').position().left; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; var cislo=leva/sirka*-1; if(vlevo) { if(cislo+1>pocet) cislo=0; else cislo++; } else { if(cislo==0) cislo=pocet-1; else cislo--; } el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } function slideTo(el,cislo) { if(el.length<1) return false; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; if(cislo<0 || cislo>pocet) return false; el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } [autonomni] => 1 ) ) [1629] => stdClass Object ( [nazev] => Absolventi [seo_title] => Absolventi [seo_desc] => Absolventi VŠCHT Praha; nabídka práce pro absolventy; kariérní centrum; databáze závěrečných prací; webové stránky klubu Alumni; Alumni VŠCHT Praha; [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Tento rozcestník je určen absolventům VŠCHT Praha. Zde se můžete zaregistrovat do databáze absolventů, přečíst si rozhovory z úspěšnými absolventy, projít nabídky práce, prohlédnout si obhájené práce či získat kopie svých ztracených nebo zničených dokumentů o studiu. 

 

Poradenské a kariérní  centrum


Studentům a absolventům nabízíme poradenskou činnost, psychologickou poradnu, workshopy pro zlepšení měkkých dovedností a nabídky práce.

Alumni VŠCHT Praha


Alumni, klub absolventů VŠCHT Praha sdružuje absolventy a přátele VŠCHT Praha. Usiluje o vytvoření vzájemné komunikační platformy mezi školou, absolventy a současnými studenty. Klub nabízí setkávání absolventů a přednášky zajímavých absolventů. 

[iduzel] => 1629 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /absolventi [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1014] => stdClass Object ( [nazev] => Věda a výzkum [seo_title] => Věda a výzkum [seo_desc] => Věda a výzkum na VŠCHT Praha, kontakty, projekty, ocenění vědeckých a výzkumných výstupů. [autor] => Oddělení pro Vědu a výzkum [autor_email] => sci@vscht.cz [perex] => [ikona] => oko [obrazek] => [obsah] =>

Lidé 

Pavel Kotrba

Prorektor pro vědu a výzkum
prof. Ing. Pavel Kotrba, Ph.D.
b pavel.kotrba@vscht.cz
e (+420) 220 443 215

 

Oddělení transferu technologií


Zajišťuje transfer technologií, ochranu duševního vlastnictví a spolupráci s průmyslem.

Radka BartošováRadka Bartošová, BSc.

Podpora komercializace a spolupráce s průmyslem
b 
Radka.Bartosova@vscht.cz

e (+420) 220 444 356

Kateřina KovaříčkováIng. Kateřina Kovaříčková 

Ochrana duševního vlastnictví
b Katerina.Kovarickova@vscht.cz
e (+420) 220 444 356

 

Oddělení pro vědu a výzkum


Zajišťuje administrativu českých a zahraničních vědeckých grantů a projektů a doktorských studií, řeší vlastní projekty.

Iveta PospíšilováProjekty TAČR, ESF, smluvní vztahy
Ing. Iveta Pospíšilová
 
b Iveta.Pospisilova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 232
Hana MalichováAdministrace českých projektů VaVaI (GA ČR, ministerstva)
Ing. Hana Čadková
  
b hana.cadkova@vscht.cz 
e (+420) 220 444 466
Veronika PopováDoktorské studium a granty IGA,
habilitace, jmenovací řízení
Mgr. Veronika Popová
   
b Veronika.Popova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 806    
Hana ŠtěpánkováKonzultantka mezinárodních projektů VaV, operační programy, projekt KOMPAS 

Ing. Hana Štěpánková

Kancelář: B09

b Hana.Stepankova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 210

Karolína FriessováKonzultantka mezinárodních projektů VaV, Norské fondyprojekt MŠMT EUPRO II  KOMPAS

Ing. Karolína Friessová, Ph.D.

Kancelář: B09

b Karolina.Friessova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 210    

Kurova_foto (výška 215px)Konzultantka mezinárodních projektů VaV, projekt KOMPAS

Mgr. Marika Kůrová

Kancelář: B09
 (+420) 220 443 210
b  Marika.Kurova@vscht.cz

Michaela Urbanová2 (ořez 215*215px)Konzultantka mezinárodních projektů VaV, operační programy, projekt ChemJets

Mgr. Michaela Urbanová, Ph.D.

 (+420) 220 444 403
b  Michaela.Urbanova@vscht.cz

Marie KolmanováIng. Marie Kolmanová

Částečný úvazek v projetu EUPRO II KOMPAS
Spolupráce ve VaVaI v rámci EU
b 
Marie.Kolmanova@vscht.cz

Projekty Oddělení pro vědu a výzkum

Anna MittnerováIng. Anna Mittnerová

projekt 7.RP EU TRIGGER, MŠMT EUPRO II PEDICEV

Kancelář A102b
b Anna.Mittnerova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 675

[iduzel] => 1014 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /veda-a-vyzkum [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1015] => stdClass Object ( [nazev] => Spolupráce [seo_title] => Spolupráce [seo_desc] => Spolupráce [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

VŠCHT Praha tradičně patří k předním českým výzkumným pracovištím s intenzivní spoluprací s průmyslovou praxí. Výzkumní pracovníci z VŠCHT Praha participují na řadě výzkumných projektů financovaných z veřejných zdrojů v rámci projektů tuzemských poskytovatelů (TA ČR, MPO – TIP, MZe – NAZV, MV – Bezpečnostní výzkum, …) i z neveřejných zdrojů v rámci přímé smluvní spolupráce s podnikatelskými subjekty.

Výsledkem výzkumné spolupráce při řešení uvedených projektů je řada aplikovaných výstupů, které škola vykazuje do databáze RIV. Počet užitných vzorů, které jsou plánovanými výsledky projektů aplikovaného výzkumu, vzrostl meziročně oproti roku 2013 o 76 %.

V rámci grantů aplikovaného výzkumu v délce trvání minimálně 3 roky je prováděn koncepční výzkum a vývoj s aktivním zapojením studentů doktorských a magisterských studijních programů. V rámci smluvního výzkumu s podnikatelskými subjekty jsou pak zpravidla řešeny aktuální technologické a analytické problémy. Výhodou je, že VŠCHT Praha je při řešení požadavků technologické praxe velmi flexibilní a je schopna rychlé reakce na vzniklou situaci. To zvyšuje její konkurenceschopnost mezi ostatními subjekty na trhu.

 

Na specializační výuce v rámci jednotlivých ústavů VŠCHT Praha se podílí řada významných odborníků z aplikační sféry. V r. 2014 se jednalo hlavně o odborníky z farmaceutického průmyslu, petrochemického průmyslu a z oblasti odpadového hospodářství. Odborníci působí především v navazujícím magisterském studiu.

Vědecko-výzkumná oblast má také významný nadregionální charakter, kde téměř 70 % partnerů aplikovaného výzkumu má sídlo mimo Prahu. VŠCHT Praha zaujímá v řadě především technologických oborů výsadní postavení v rámci ČR (např. technologie vody, technologie paliv, anorganické technologie, biotechnologie, potravinářské technologie).

V roce 2014 se VŠCHT Praha opět aktivně zapojila do projektu Inovační vouchery v Praze, jehož cílem je podpora spolupráce podniků s pražskými výzkumnými organizacemi. Podnikateli je prostřednictvím inovačního voucheru poskytnuta jednorázová dotace na spolupráci s poskytovatelem znalostí, která je založena na transferu znalostí, a to formou nákupu služeb výzkumu a vývoje.

V souladu s dlouhodobým záměrem se VŠCHT Praha aktivně zapojuje do mezinárodní integrace a rozšiřuje a prohlubuje spolupráci v oblasti vědecko-výzkumné i pedagogické s evropskými i mimoevropskými partnery. Základními pilíři těchto aktivit jsou mezinárodní vědecko-výzkumné projekty, meziuniverzitní smlouvy o spolupráci a na ERASMUS, společné studijní programy se zahraničními univerzitami. V r. 2014 měla VŠCHT Praha téměř 70 aktivních meziuniverzitních smluv o spolupráci a 130 bilaterálních smluv ERASMUS. Aktivní účast akademických pracovníků a studentů v mezinárodních projektech a programech vede k navazování nových kontaktů a rozšiřování oblastí spolupráce jak z hlediska obsahového, tak i geografického. Zájem o uzavírání nových smluv ze strany zahraničních partnerů je trvalý, ze strany VŠCHT Praha je prioritou uzavírat takové smlouvy, u kterých je předpoklad oboustranné akademické spolupráce a reciprocity studentských a vědeckých mobilit.

Stejně jako v předchozích letech pokračovalo úsilí zaměřené na rozšiřování možností studia na zahraničních univerzitách pro studenty VŠCHT Praha. Kromě dlouhodobých studijních pobytů byly díky rozvojovým projektům i dalším zdrojům výrazně podpořeny i krátkodobé pobyty, které umožnily studentům účastnit se intenzivních odborných kurzů, workshopů, konferencí a seminářů. Účast na podobných akcích byla většinou spojena s aktivní prezentací vlastního pracoviště, což významně přispívá k propagaci školy a současně podporuje rozvoj odborných a osobních schopností studentů.

Velká pozornost byla věnována zahraničním studentům a hostujícím odborným pracovníkům. Intenzivní snaha o rozšíření nabídky pro zahraniční zájemce o studium vedla k akreditaci nových bakalářských a magisterských studijních programů vyučovaných v angličtině, a k realizaci čtyř mezinárodních magisterských a doktorských programů ERASMUS MUNDUS rovněž vyučovaných v angličtině. Tato snaha dále pokračuje přípravou dalších projektů.

 

Úspěšnou formou propagace VŠCHT Praha vedoucí ke zvýšení zájmu o spolupráci je pořádání mezinárodních vědeckých konferencí a seminářů přímo v prostorách školy. Zahraniční účastníci, kteří měli možnost seznámit se osobně s řešitelskými týmy a špičkovým přístrojovým vybavením školy, projevili následný zájem o spolupráci např. formou odborného školení zahraničních pracovníků našimi specialisty, buď na pracovištích VŠCHT Praha nebo na zahraniční univerzitě. Účinnou formou propagace VŠCHT Praha byla i aktivita řady akademických pracovníků pozvaných k přednáškové činnosti na zahraničních univerzitách a letních školách. Další formou získávání zahraničních studentů, zejména doktorandů, byly pak osobní kontakty výzkumných pracovníků, kteří přijímali studenty do svého řešitelského kolektivu.

Vědecké týmy všech fakult VŠCHT Praha se velmi intenzivně zapojují do programů mezinárodní spolupráce ve VaVaI, významná je především účast v projektech 7. RP EU, kde VŠCHT Praha patří mezi 3 nejúspěšnější instituce v ČR.

V roce 2014 probíhalo řešení 16 projektů, z nichž VŠCHT Praha 2 koordinovala. Bylo zahájeno i řešení projektu TRIGGER, který se zabývá transformací institucionální kultury z hlediska genderové rovnováhy, jak v oblasti řízení lidských zdrojů, tak i v obsahu výzkumu. Na VŠCHT Praha bylo v roce 2014 podáno 19 návrhů projektů do programu H2020, z nichž dva uspěly a jsou schváleny k financování. Do Norských fondů bylo podáno 19 návrhů projektů, z nichž jeden, koordinovaný VŠCHT Praha, byl přijat k řešení.

[iduzel] => 1015 [canonical_url] => //www.vscht.cz/spoluprace [skupina_www] => Array ( ) [url] => /spoluprace [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5161] => stdClass Object ( [nazev] => Popularizace, média [seo_title] => Popularizace, média [seo_desc] => [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [obsah] =>

Prorektor pro vnější vztahy a komunikaci

 prorektor Pavel Matějka

 

prof. Dr. RNDr. Pavel Matějka
e-mail: pavel.matejka@vscht.cz 
telefon: 220 444 446

220 443 687

Oddělení komunikace

Tým Oddělení komunikace VŠCHT Praha

 Mgr. Michal Janovský

L Mgr. Michal Janovský
b Michal.Janovsky@vscht.cz
e 220 444 159
e 733 690 543
místnost: A205a

Vedoucí oddělení

 Ing. Petra Karnetová, Ph.D.

D Ing. Petra Karnetová, Ph.D. 
b Petra.Karnetova@vscht.cz
e 220 444 459
: 739 249 128
místnost A205

Koordinátorka komunikace

 Ing. Jana Zapletalová

D Ing. Jana Zapletalová
Jana.Zapletalova@vscht.cz
e 220 444 443
místnost A205

Popularizace, veletrhy, akce školy

 Ing. Dana Bílková

D Ing. Dana Bílková
b Dana.Bilkova@vscht.cz 
e 220 444 443
místnost A205

Garant Hodin moderní chemie, popularizace

 Anna Hoskovcová, DiS.

Anna Hoskovcová, DiS.
b  Anna.Hoskovcova@vscht.cz

e 220 444 459
místnost A205

 Bc.  Richard Nevšímal

 Bc.  Richard Nevšímal
Richard.Nevsimal@vscht.cz
e 220 444 157
místnost A450

Sociální sítě a komunitní akce

 Mgr. Jan Kříž

Mgr. Jan Kříž
Jan2.Kriz@vscht.cz
e 220 443 799
místnost A318

Webová prezentace VŠCHT

  D Mgr. Stephanie Krueger, Ph.D.
Stephanie.Krueger@vscht.cz
   Ing. Miroslav Dragoun
Miroslav.Dragoun@vscht.cz

[urlnadstranka] => [iduzel] => 5161 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [4184] => stdClass Object ( [nazev] => Hodina moderní chemie [seo_title] => Hodina moderní chemie [seo_desc] => Popularizační aktivita pro studenty středních a základních škol. [autor] => Dana Bílková [autor_email] => Dana.Bilkova@vscht.cz [perex] =>

Projekt „Hodina moderní chemie“ popularizuje chemii a moderní chemické obory, a tím se snaží přiblížit chemii studentům středních a základních škol. Zástupci VŠCHT Praha objasňují nejnovější trendy v chemii a především ukazují praktické aplikace chemie, bez kterých se neobejde náš každodenní život. Hodina je velmi interaktivní, probíhá formou dialogu s množstvím pokusů, které jsou předvedeny v průběhu hodiny.

[ikona] => [obrazek] => HMCH+II.jpg [obsah] =>
Výklad je uzpůsoben délce běžné vyučovací hodiny.

→ Jak probíhá hodina moderní chemie

Nabízíme scénáře: 

 

Přednášky pro středoškoláky: (pro max. 25 žáků/hod.)

  • Co je dobré vědět o mléčných výrobcích a tucích? (90 min)
  • Telomery – naše buněčné hodiny aneb tajemství nesmrtelnosti (45 min)
  • Je to prosté, milý Watsone, aneb Strhující příběh DNA (45 min)

Podmínky:

Vždy pouze pro jednu třídu - třídy se nespojují!
Učitel zodpovídá za hodinu a chování žáků po čas výuky Hodin moderní chemie.
Studenti VŠCHT Praha nepřebírají zodpovědnost za studenty školy.
Je povinností učitele počítat s bezpečnostními riziky.
Vyučující po konci HMCH zašle elektronicky jmenný seznam studentů pro vznik databáze odučených studentů.
Pro HMCH VIII  je nutná dokonale zatemněná místnost! 

Pro školy zdarma!


Odezvy na projekt Hodina moderní chemie:

Žďárští studenti se při chemii pobavili, 3. 2. 2016, denik. cz
Hodina moderní chemie v Prima hodince, 9. 4. 2015, Prima hodinka, od 21:25 minuty
Gymnazisté se proměnili ve forenzní experty. Na Hodině moderní chemie, denik.cz, 19. 3. 2015
Výbuchy a pokusy. I Harry Potter by jim záviděl, denik.cz, 20. 2. 2015
Ohňová chemie a křehká guma. To je Hodina moderní chemie, denik.cz, 16. 2. 2015
Semafor, zmrzlina či barevný oheň. Chemie nemusí být nuda, deniík.cz, 5. 4. 2014
V hodině chemie viděli filmový kouř a smlsli si na zmrzlině, denik.cz, 6. 2. 2014
Chemie nemusí být jen nudné vzorečky, ale i velká zábava, denik.cz, 21. 1. 2014
Chemici vyrobili studentům oříškovou zmrzku i hasicí přístroj, denik.cz, 14. 11. 2013
Moderní chemie je strhujícím oborem. Přesvědčili se o tom gymnazisté, denik.cz, 6. 11. 2013
Chemii učí moderně. Zmrzlinu na katedře připraví z kapalného dusíku, denik.cz, 25. 3. 2013
Studenti gymnázia se promění v detektivy, deník.cz, 28. 1. 2013
Chemici vykouřili školu. Pomocí střelného prachu zaplnili učebnu dýmem, denik.cz, 13. 11. 2012
Chemie? Je zábavná a napínavá, denik.cz, 11. 11. 2011
Škola hrou aneb i chemie může být zábavná, Hranický týdeník 22. 5. 2009
Škola hrou aneb i chemie může být zábavná, Hranický deník 21. 5. 2009
Na gymnáziu zapalovali pomeranče, Výbuchy na gymnáziu byly pod dohledem, Domažlický deník, 19. 10. 2007
Chemici polévali žáky dusíkem, Českobudějovický deník, 14. 10. 2006
Gymnazisté zažehnali ekologickou katastrofu, Žatecký a lounský deník, 29. 9. 2006

 

[iduzel] => 4184 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /hmch [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_galerie [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [511] => stdClass Object ( [nazev] => Kontakt [seo_title] => Kontakt [seo_desc] => Kontaktní údaje VŠCHT Praha, formulář pro otázku [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [perex] =>

Veškeré dotazy vám rádi zodpovíme na e-mailu info@vscht.cz.

[ikona] => dopis [obrazek] => [obsah] =>

Škola se nachází severozápadním směrem od stanice metra Dejvická, u Vítězného náměstí v Praze 6.

VŠCHT Praha má v Dejvicích tři budovy:

  • Budova A – Technická 5 – dále od stanice metra
  • Budova B – Technická 3 – blíže ke stanici metra
  • Budova C – Studentská 6

Návštěvy mohou vstupovat do budov pouze hlavním vchodem.

Mapa - budovy v Dejvicích

Zobrazit místo VŠCHT Praha kontakt na větší mapě

Jak se k nám dostanete:

Z letiště:

Autobusem č. 119 do stanice Nádraží Veleslavín, metrem do stanice Dejvická, podchodem – směr vysoké školy (2. ulice vlevo) – cesta z letiště trvá cca 20 minut, normální jízdenka MHD. 
Firma CEDAZ provozuje přepravu mikrobusy z letiště přes Vítězné nám. na nám. Republiky za cenu 90 Kč za osobu (denně od 5.30 do 21.30 h). Firma CEDAZ může zajistit jízdu z letiště do hotelu v centru, mimo centrum, event. i mimo Prahu.

Z vlakového nádraží:

  • Z Hlavního nádraží 
    Metro C směr Háje, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut. Tramvaj č. 26 směr Divoká Šárka, výstupní stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut.
  • Z Masarykova nádraží 
    Metro B směr Zličín, stanice Můstek, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut. Tramvaj č. 26 směr Divoká Šárka, výstupní stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut.
  • Ze Smíchovského nádraží 
    Metro B směr Černý Most, stanice Můstek, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 30 minut.
  • Z Nádraží Holešovice 
    Metro C směr Háje, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 25 minut.

Z autobusového nádraží:

  • Z nádraží Florenc 
    Metro B směr Zličín, do stanice Můstek, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 25 minut. Metro C směr Háje, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 25 minut.
  • Z nádraží Roztyly 
    Metro C směr Letňany, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 35 minut.

Další důležitá spojení

Z kolejí Jižní Město
Autobusem ze zastávky Volha libovolným směrem na metro C – směr Letňany, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 45 minut.

Automobilem
Automobilem do Dejvic na Vítězné náměstí, směr Evropská (letiště) a zabočit do 1. ulice vpravo (Šolínovy), poté do ulice Technické (druhá vlevo).

Cesta na koleje Jižní Město
Metrem trasy C do stanice Chodov, z vestibulu Metra vyjděte prvním východem vpravo, odtamtud autobusem 177 nebo 193 do stanice Volha (3 zastávky). Cesta trvá z Václavského náměstí asi 30 min. – podle intervalu autobusů.

[iduzel] => 511 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /kontakt [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5565] => stdClass Object ( [nazev] => Dodatek k diplomu - Diploma Supplement [seo_title] => Dodatek k diplomu - Diploma Supplement [seo_desc] => [autor] => Pedagogické oddělení [autor_email] => ped@vscht.cz [obsah] =>


výška 215px    výška 215px


Od akademického roku 2005/2006 získávají všichni absolventi Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, podobně jako absolventi všech vysokých škol v ČR, dodatek k diplomu – Diploma Supplement.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze obdržela v červnu 2010 od Evropské komise ocenění Diploma Supplement Label.

Tento certifikát potvrzuje kvalitu a mezinárodní standardizaci vydávaných dokladů o získané kvalifikaci při absolvování akreditovaného studijního programu na VŠCHT Praha.

 

Co je dodatek k diplomu a jak vypadá?

Dodatek k diplomu je vydáván dvoujazyčně (anglicko-česky).  Shrnuje údaje o absolvovaném studijním programu včetně výpisu všech vykonaných zkoušek a dosaženého hodnocení. Vznikl na základě Lisabonské úmluvy o uznávání vysokoškolských kvalifikací z roku 1997 (Convention the recognition of Qualifications concerning Higher Education in the European Region). Formát a strukturu dodatku navrhla společná pracovní skupina složená ze zástupců Rady Evropy, Evropské komise a UNESCO/CEPES v roce 1998. Účelem dodatku je poskytnout odpovídající nezávislé údaje, které přispějí ke zlepšení mezinárodní „průhlednosti“ a spravedlivosti akademického a profesního uznávání kvalifikací (diplomů, titulů, osvědčení atd.) Dodatek je určen pro popis podstaty, obsahu, úrovně a postavení studií, která byla uskutečněna a úspěšně dokončena držitelem kvalifikace, ke které je tento dodatek připojen. Podporuje a usnadňuje mobilitu občanů, která je podmíněna průkaznými doklady o jejich kvalifikaci. Zároveň usnadňuje vysokým školám uznávání zahraničních kvalifikací.

Vzor dodatku k diplomu:
 bakalářský
 inženýrský

Co je obsahem dodatku k diplomu

  • Informace o totožnosti držitele kvalifikace
  • Informace o druhu kvalifikace
  • Informace o úrovni kvalifikace
  • Informace o obsahu a dosažených výsledcích
  • Informace o funkci kvalifikace
  • Doplňkové informace
  • Potvrzení dodatku
  • Informace o národním vysokoškolském systému

Jak lze získat dodatek k diplomu?

VŠCHT Praha vydává absolventům od roku 2006 dodatek k diplomu automaticky, jako přílohu k diplomu.

Ostatní absolventi mohou za stejných podmínek obdržet výpis absolvovaných zkoušek.

[iduzel] => 5565 [canonical_url] => //www.vscht.cz/ds-label [skupina_www] => Array ( ) [url] => /ds-label [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1149] => stdClass Object ( [nazev] => VŠCHT na sociálních sítích [seo_title] => VŠCHT na sociálních sítích [seo_desc] => VŠCHT na sociálních sítích [autor] => Lenka Matějová [autor_email] => lenka.matejova@vscht.cz [obsah] =>

VŠCHT – oficiální sítě

Facebook

https://www.facebook.com/vscht 

Youtube

https://www.youtube.com/user/VSCHTPraha 

Google+

https://plus.google.com/u/0/111160779938962652273/

Twitter

https://twitter.com/vscht 

Flickr

https://www.flickr.com/photos/ictprague

Instagram

https://www.instagram.com/vschtpraha/ 


Fakultní skupiny – oficiální 

FPBT

https://www.facebook.com/groups/skupinafpbt

FCHT

https://www.facebook.com/groups/skupinafcht 

FCHI

https://www.facebook.com/groups/skupinafchi 

FTOP

https://www.facebook.com/groups/skupinaftop 

Ústavy, katedry, pracoviště

Facebook LICH

https://www.facebook.com/ich.vscht

Facebook UEM VŠCHT Praha

https://www.facebook.com/kem.vscht.praha 

Facebook UTVP

https://www.facebook.com/pages/Ústav-technologie-vody-a-prostředí-VŠCHT-Praha

Facebook KTV

https://www.facebook.com/KtvVschtPraha

Facebook SUZ VŠCHT Praha

https://www.facebook.com/suzvscht

Facebook CIS

https://www.facebook.com/CIS.vscht

Facebook Kariérní centrum VŠCHT Praha

https://www.facebook.com/KarierniCentrumVschtPraha

Obory

Facebook Forenzní analýza

https://www.facebook.com/vscht.forenznianalyza

Facebook Studuj bioinformatiku

https://www.facebook.com/studuj.bioinformatiku

Studentské organizace, sítě pro studenty

Facebook SCAS 

https://www.facebook.com/SCASVschtPraha 

Facebook IAESTE

https://www.facebook.com/vscht.iaeste

Facebook ESC

https://www.facebook.com/ESC.ICT.PRG

Facebook Majáles

https://www.facebook.com/MajalesVSCHT

Facebook Divadlo

https://www.facebook.com/divadlochemiku

Facebook 4Students

https://www.facebook.com/4students.cz

Facebook Kachekran

https://www.facebook.com/Kachekran

Facebook Zorientuj se!

https://www.facebook.com/groups/199898926801176/

Facebook Carbon Café

https://www.facebook.com/pages/CARBON-café/

Facebook VŠCHT Skripta

https://www.facebook.com/VschtSkripta

Projekty

Facebook STEP

https://www.facebook.com/vschtstep

Facebook SciChallenge

https://www.facebook.com/scichallenge/

Facebook GRO 

https://www.facebook.com/gro.vscht 

Oficiální studentské skupiny pro prváky

Prváci 2016/17 https://www.facebook.com/groups/prvaci1617
Doktorandi na VŠCHT https://www.facebook.com/groups/524506847729811/?fref=ts 
[iduzel] => 1149 [canonical_url] => //www.vscht.cz/social-media [skupina_www] => Array ( ) [url] => /social-media [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [4622] => stdClass Object ( [nazev] => LOGA [seo_title] => Zkopírujte si logo do svého textu... [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

origináloriginálšířka 215pxšířka 215pxvýška 215px

originálvýška 215pxšířka 215pxoriginálšířka 215px

origináloriginálorigináloriginálšířka 215px

[iduzel] => 4622 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => navod [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [18681] => stdClass Object ( [nazev] => Seznamovací kurzy VŠCHT Praha [seo_title] => Seznamovací kurzy VŠCHT Praha [seo_desc] => [autor] => seznamovak@vscht.cz [autor_email] => seznamovak@vscht.cz [obsah] =>

Vydejte se s námi na Seznamovací kurz a nepropásněte tak šanci být u toho již od začátku! 

KAPACITA je 300 lidí, rozdělených do 3 kurzů po 100 (případně až 110). Turnusy nejsou rozděleny dle fakult ani oborů. Na kažném termínu budete rozděleni do kruhů, ve kterých budete studovat i na VŠCHT Praha tak, abyste již před nástupem do školy poznali co nejvíce budoucích kolegů.

MÍSTO: Upřesníme Akce proběhne v areálu, který disponuje širokou paletou možných aktivit.
GPS:  UPŘESNÍME

DOPRAVA tam po vlastní ose, bude zajištěň kyvadlový autobus do RS . Doprava zpátky možná sjednaným autobusem do Prahy. 
Kyvadlový bus - od 13:45 do 17:00 v půlhodinových až hodinových intervalech.

PROGRAM sestavily studentské organizace a senátoři studentské samosprávy z VŠCHT Praha. Kromě nejrůznějších aktivit a sportovního vyžití bude zajištěn i večerní program. Spolky pro vás postaví bar, zajistí hudbu na večer a pro klidnější povahy alternativu v podobě ohně, společenských her a filmů.

Registrace kurzu po přijetí na VŠ.

CENA:
 bude upřešněna

  • plnou penzi (začíná první den večeří, končí poslední den snídaní)
  • ubytování na 3 noci (není třeba spacák)
  • širokou škálu aktivit


Každý účastník seznamováku dostane jako pozornost tričko.

Uhrazení sumy je závazným aktem potvrzení přihlášky, platba je vratná pouze ze závažných důvodů (nemoc). Zároveň tím akceptujete podmínky VŠCHT Praha

Zápis na koleje bude upřesněn. 

Podmínky účasti:

1. Věk nad 18 let.
2. 
Zájemce musí být v termínech kurzu zapsaný do 1. ročníku bakalářského studia na VŠCHT Praha.
3. V případě nenaplnění kurzu min. 80 studenty si VŠCHT Praha vyhrazuje právo kurz zrušit.

Škola si vyhrazuje právo v případě nízkého zájmu některé termíny zrušit a přihlášeným účastníkům nabídnout alternativu v podobě jiného termínu.

[urlnadstranka] => [iduzel] => 18681 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /seznamovak [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_galerie_velka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5444] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 5444 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [5678] => stdClass Object ( [nazev] => Mapa stránek [seo_title] => Mapa stránek [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 5678 [canonical_url] => //www.vscht.cz/sitemap [skupina_www] => Array ( ) [url] => /sitemap [sablona] => stdClass Object ( [class] => sitemap [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [10947] => stdClass Object ( [nazev] => Přístup odepřen [seo_title] => Přístup odepřen [seo_desc] => Chyba 403 [autor] => [autor_email] => [perex] => [ikona] => zamek [obrazek] => [obsah] =>

Nemáte přístup k obsahu stránky.

Zkontrolujte, zda jste v síti VŠCHT Praha, nebo se přihlaste (v pravém horním rohu stránek).

[iduzel] => 10947 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /[error403] [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1485] => stdClass Object ( [nazev] => Stránka nenalezena [seo_title] => Stránka nenalezena [seo_desc] => Chyba 404 [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Požadovaná stránka se na webu již nenachází. Kontaktuje prosím webmastera a upozorněte jej na chybu.

Pokud jste změnili jazyk stránek, je možné, že požadovaná stránka v překladu neexistuje. Pro pokračování prosím klikněte na home.  

Děkujeme!

[iduzel] => 1485 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /[error404] [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 994 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [519] => stdClass Object ( [nadpis] => [data] => [poduzel] => stdClass Object ( [22178] => stdClass Object ( [nazev] => Detaily oboru [seo_title] => Detaily oboru [seo_desc] => [autor] => Pedagogické oddělení [autor_email] => studium@vscht.cz [obsah] => [iduzel] => 22178 [canonical_url] => //study.vscht.cz/studijni-system1/obory [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system1/obory [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39581] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-staff.vscht.cz/studijni-plan/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 39581 [canonical_url] => //study.vscht.cz/studijni-system-plan-pdf [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system-plan-pdf [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [30344] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/studijni-system/obory/U/sitemap/lang/en/foreigner [urlwildcard] => [iduzel] => 30344 [canonical_url] => //study.vscht.cz/obory_sitemap_foreigner.xml [skupina_www] => Array ( ) [url] => /obory_sitemap_foreigner.xml [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [30128] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/redirect/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 30128 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [30124] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/redirect/context/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 30124 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [30011] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/studijni-system/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 30011 [canonical_url] => //study.vscht.cz/studijni-system [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28344] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/studijni-system/obory/U/sitemap/lang/cs [urlwildcard] => [iduzel] => 28344 [canonical_url] => //study.vscht.cz/obory_sitemap_cs.xml [skupina_www] => Array ( ) [url] => /obory_sitemap_cs.xml [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [25054] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => http://cis-test1.vscht.cz:8001/prace/seznam/druh/I/fakulta/FCHI/index/schovat/obor,ustav/seskupit/ustav,obor/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 25054 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [25057] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => http://cis-test1.vscht.cz/prace/seznam/ [iduzel] => 25057 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [22180] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web.vscht.cz/obory/S/predmet/ [iduzel] => 22180 [canonical_url] => //study.vscht.cz/studijni-system1/predmet [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system1/predmet [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [22177] => stdClass Object ( [nazev] => Studijní plán [seo_title] => Studijní plán [seo_desc] => [autor] => Pedagogické oddělení [autor_email] => studium@vscht.cz [obsah] => [iduzel] => 22177 [canonical_url] => //study.vscht.cz/studijni-system1/studijni-plan [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system1/studijni-plan [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [22005] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web.vscht.cz/obory/U/obory/obor/FCHI-CHEMIE,FCHT-T,FCHT-V,FCHI-ANFYCH [iduzel] => 22005 [canonical_url] => //study.vscht.cz [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 519 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) ) [sablona] => stdClass Object ( [class] => web [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) [api_suffix] => )

DATA


stdClass Object
(
    [nazev] => Rozhovory
    [seo_title] => Rozhovory
    [seo_desc] => 
    [autor] => 
    [autor_email] => 
    [obsah] => 
foto_Rumlova (ořez 215*215px)

Reálná pomoc lidem je pro mou práci zásadní

 

Cena předsedkyně Grantové agentury České republiky je prestižní ocenění, které se uděluje za mimořádné výsledky při řešení grantových projektů v oblasti základního výzkumu. Od roku 2003, kdy byla cena poprvé udělena, jej pro VŠCHT Praha získali pouze dva vědci. V roce 2015 profesor Václav Švorčík, letos v září pak doktorka Michaela Rumlová z Fakulty potravinářské a biochemické technologie. „Za tím oceněním je třeba vidět kontinuitu, protože z mého pohledu jsme cenu nedostali pouze za poslední tři roky, kdy projekt běžel, ale vlastně za celých dvacet let výzkumu v oblasti retrovirových částic. Experimenty, které vedly k významným výsledkům, leží daleko v minulosti,“ říká doktorka Rumlová.

 

→ Rozhovor s Dr. Michaelou Rumlovou

Ramato Ashu (ořez 215*215px)

Chtěl bych být prvním profesorem v oboru obnovitelné energie

 

Na VŠCHT Praha jej přivádí podpora z programu Marie Skłodowska-Curie, který umožňuje individuální vědecko-výzkumné pobyty pro zkušené výzkumné pracovníky. Ramato se profesně věnuje membránovým procesům pro vodu, obnovitelné energii a výrobě vodíku, a především vývoji materiálů a procesů pro přeměnu a uchování energie. 

 

→ Rozhovor s Dr. Tufou

prof. Kosek

Studenti by se neměli bát přicházet s vlastními nápady

 

Profesor Kosek v rozhovoru zdůrazňuje, že je pro vědeckou skupinu důležité se občas zastavit a zamyslet se nad dalším směřováním. Podstatné je vyhledávat skutečné společenské výzvy, které dávají smysl, a před kterými je dobré neuhnout.

Část jeho týmu se věnuje průtočným bateriím. Prototyp vanadové baterie je ve fázi diskuse s potenciálními komerčními partnery. Vědci se mezitím snaží optimalizovat baterie a najít levnější komponenty.

 

→ Rozhovor s prof. Koskem

pumera_web (2 of 3) (šířka 215px)

Mezinárodní složení týmu prospívá kvalitě výzkumu

 

Martin Pumera buduje na VŠCHT Praha nový excelentní vědecký tým, jehož hlavním tématem je vývoj a výzkum nanorobotů.

Doktorát obhájil v Praze na Univerzitě Karlově, poté působil jako výzkumný pracovník v řadě zemí včetně USA, Španělska a Japonska.

V roce 2010 získal ERC Starting Grant a přijal místo profesora na Nanyang Technological University v Singapuru.

 

→ Rozhovor s Dr. Pumerou

 Willi Pabst

Český humor je nejlepší, který znám

 

Prof. Dr. Dipl.-Min. Willi Pabst byl jmenován profesorem pro obor Chemie a technologie anorganických materiálů. V rámci VŠCHT Praha působí na Ústavu skla a keramiky Fakulty chemické technologie. Jmenovací dekret převzal z rukou ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové 21. 6. 2016 v Karolinu.

 

→ Rozhovor s prof. Pabstem

 ořez 215*215px

Nukleofilní adice s kádrovým posudkem

  

Doc. RNDr. Jan Staněk, CSc. je oblíbeným přednášejícím na Ústavu chemie přírodních látek, poslední čtvrtstoletí vykonával mnoho různých funkcí na ministerstvu školství, v Radě vysokých škol, zasedal v Akademickém sněmu AV ČR i v grantových agenturách. 1. června 2016 mu rakouský velvyslanec Alexander Grubmayr předal Čestný kříž za vědu a umění I. třídy. V těchto dnech se doc. Staněk dožívá 70 let.

  

→ Rozhovor s doc. Staňkem

Prof. Petr Slavíček

Chemik budoucnosti musí být také zdatným informatikem

 

Profesor Petr Slavíček z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze převzal 18. května 2016 Cenu Neuron pro mladé vědce do 40 let. Nadační fond mu ji udělil za vynikající vědecké výsledky v oboru chemie.  „Stihl jsem to jen tak tak, být to o den později, jsem za věkovým limitem,“ říká s úsměvem zakladatel Laboratoře teoretické fotodynamiky, která působí na Ústavu fyzikální chemie Fakulty chemicko-inženýrské.

 

Kromě toho, že má vlastní výzkumnou skupinu, má za sebou profesor Slavíček také prestižní publikace například v Nature Chemistry a Science, ale i nedávnou obhajobu bakalářské práce na Teologické fakultě Univerzity Karlovy na téma Zázraky českých středověkých světců…

 

→ Rozhovor s profesorem Slavíčkem

 Dalibor Vojtěch  

Nezažil jsem, že by náš absolvent neměl práci

 

Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství na sebe před nedávnem upozornil, když jím vyvinutá metoda výroby nanostrukturovaného stříbra zaujala armádu USA, která ji hodlá využít pro výrobu specifického typu munice. 

Hlavní postavou výzkumného týmu byl profesor Dalibor Vojtěch. „Zájem americké armády nás pochopitelně těší, ale v našich laboratořích se toho děje mnohem, mnohem víc,“ říká profesor Vojtěch, který je zároveň vedoucím zmíněného ústavu.

 

→ Rozhovor s profesorem Vojtěchem

ořez 215*215px

Kariéra v přírodních vědách a inženýrství je zajímavá

 

Prof. Ing. Miloš Marek, DrSc. získal jednu ze čtyř cen ministryně školství za mimořádné výsledky vědy a výzkumu za rok 2015 s odůvodněním „za výzkum, vývoj a experimentální ověření matematických modelů a softwaru pro modelování monolitických reaktorů používaných v automobilech s benzinovými a dieselovými motory“.

 

→ Rozhovor s profesorem Markem

 ořez 215*215px

V potravinách je budoucnost, každý musí jíst

 

Ing. Monika Tomaniová, Ph.D. obdržela za rozvoj vědy, výzkumu, pedagogiky a inovací, včetně působení v akademické sféře.

 

→ Rozhovor s doktorkou Monikou Tomaniovou


ořez 215*215px 

 

Vznikem fyzikální chemie se chemie odstřihla od alchymie

 

Prof. Ing. Květoslav Růžička, CSc. vyučuje bakalářské kurzy fyzikální chemie a specializační magisterské předměty, vede diplomové i doktorské práce. Se svým bývalým doktorandem doc. Fulemem vybudoval během několika let odborně silnou vědeckou skupinu v oblasti aplikované termodynamiky na Ústavu fyzikální chemie VŠCHT Praha s významnou mezinárodní spoluprací.

 

→ Rozhovor s profesorem Květoslavem Růžičkou 

 ořez 215*215px  

Za výfuky jsem jel do Německa, říká doc. Ciahotný

 

Plynárenství, které se před 20 lety rozvíjelo, nyní stagnuje a plynárenské firmy mají malý zájem o výzkumné aktivity, proto došlo k posunu výzkumné činnosti ústavu od plynárenství do oblasti ekologických aktivit. Ústav se dnes z velké části věnuje ochraně ovzduší, zachycování CO2 ze spalin a jeho ukládání do podzemí.

 

→ Rozhovor s docentem Karlem Ciahodným 

ořez 215*215px

O výzkumu profesora Urbana

  

„Měli jsme na dosah rukou financování výzkumu molekul mezihvězdného prachu ve spolupráci s centrem ALMA v Chilské poušti Atacama – nejambicióznějším astronomickým centrem na světě, postaveném za 1,5 mld. dolarů. Vše šlo podle plánu. Pak se ten jediný člověk, který fungoval jako spojnice mezi námi, chemiky, a jimi, astronomy, zabil v autě. A bylo po projektu, astrofyzikální analýze se věnujeme doteď, ale bylo jasné, že na jedinečnou ALMU budeme muset počkat…“

 

→ Rozhovor s profesorem Štěpánem Urbanem

ořez 215*215px

Nejlepší pivo je to, které si uvařím sám, tvrdí prof. Pavel Dostálek

 

Profesor Pavel Dostálek obdržel koncem září Cenu Františka Ondřeje Poupěte za přínos pivovarství, sladařství a návazným odvětvím. V současné době pracuje a přednáší předměty pivovarství a sladařství na Ústavu biotechnologie na VŠCHT Praha. Je autorem více než stovky odborných článků, řady patentů a spoluautorem několika knižních publikací.

  

→ Rozhovor s profesorem Pavlem Dostálkem

 ořez 215*215px

Prof. Koon ze St. Lawrence University strávil téměř celý rok na VŠCHT Praha

 
Proč si americký fyzik vybral pro svůj sabatikl právě VŠCHT Praha, Ústav inženýrství pevných látek na Fakultě chemické technologie, s kým zde spolupracoval, co bylo předmětem vědeckého bádání a i něco navíc, vám přiblížíme v následujícím rozhovoru.

 

→ Rozhovor s prof. Koonem

ořez 215*215px 

 

Při přednášení mi řada věcí sepne

 

Je ženatý a má tři děti. Brzy bude jmenován profesorem. Vede Ústav chemického inženýrství na Fakultě chemicko-inženýrské. Docent Michal Přibyl rozhodně nezahálí. „Vidím za sebou hodně dobré práce, teď se chci ale více zaměřit na excelenci,“ říká rodák ze severočeských Teplic. 

 

→ Rozhovor s docentem Michalem Přibylem

 

 ořez 215*215px

Spojení vědy a učení mou práci obohacuje

  

Nebýt nové prezidentské kauzy, mohl být v Karolinu 7. května docent Jaroslav Kvíčala, specialista na organickou fluorovou chemii, jmenován profesorem. Zasloužené kariérní ocenění však pana docenta Kvíčalu z Ústavu organické chemie nemine, jmenovací dekret převezme v náhradním termínu. Ale politikum stranou, s jeho osobou je spjata především pozoruhodná výzkumná a pedagogická činnost.

 

→ Rozhovor s docentem Jaroslavem Kvíčalou



[submenuno] => [urlnadstranka] => [iduzel] => 17259 [platne_od] => 19.10.2017 16:15:00 [zmeneno_cas] => 19.10.2017 16:19:56.488063 [zmeneno_uzivatel_jmeno] => Jan Kříž [canonical_url] => [idvazba] => 21285 [cms_time] => 1527307054 [skupina_www] => Array ( ) [slovnik] => Array ( ) [poduzel] => stdClass Object ( [23095] => stdClass Object ( [nazev] => Za výfuky jsem jel do Německa, říká doc. Ciahotný [seo_title] => Za výfuky jsem jel do Německa, říká doc. Ciahotný [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Doc. Ciahotný je vedoucím Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší od roku 2006, před tím byl prorektorem pro vědu a výzkum. Jeho osobní i profesní život je úzce propojen s Německem.

[ikona] => [obrazek] => Ciahotn%C3%BD_mal%C3%A9-4718.jpg [obsah] =>

Studoval jsem Střední průmyslovou školu chemickou v Ostravě, přičemž při výběru školy zapůsobila má sestra svým progresivním myšlením, kdy mi naznačila, že chemie má ze všech technických oborů nejlepší perspektivu. Na střední škole nás profesor Klančík, velmi pokrokový člověk, rozdělil na 2 skupiny, na tu, která nechce pokračovat na vysokou školu, a na tu, která studovat chce. A té druhé se místo laboratorních cvičení měřicí a řídicí techniky věnoval a učil nás matematiku, determinanty, vektory, dvojné a trojné integrály a derivace. Díky tomu jsme uměli dobře matematiku a chemii, byli jsme velmi zdatní v laboratořích. Na vysokou školu do Prahy náš šlo patnáct, většina na Fakultu technologie paliv a vody (nyní Fakulta technologie ochrany prostředí) a polovina z nás zakončila školu s červeným diplomem, tak kvalitní základy nám ostravská průmyslovka dala.

Střední i vysokou školu se mnou studovali spolužáci, kteří se později prosadili do klíčových postů průmyslových gigantů:  Pavel Švarc, generální ředitel Unipetrolu, Miroslav Kuliha, generální ředitel Chemopetrolu Litvínov, později Spolana Neratovice. Jiří Kaličinský se pak zpět vrátil na chemickou průmyslovku a nyní tam je ředitelem. Bohužel v současnosti nejsou vztahy s ostravskou průmyslovkou tak úzké jako dřív, studenti dávají  z finančních důvodů přednost studiu v Ostravě, popř. ve Zlíně.

Díky výbornému základu ze střední školy jsem se nemusel moc učit a už v prvním ročníku jsem nastoupil jako studentská pomocná síla na katedru plynárenství a koksárenství (dnešní ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší). Dostal jsem stůl v místnosti 162 a za stejným stolem jsem seděl celých 30 let až do roku 2006, tedy i jako prorektor. (Smích)

Jako mladý asistent jsem měl za úkol doprovázet exkurze studentů katedry do NDR  (Bergakademie Freiberg) a při jedné z exkurzí jsem pomáhal vedoucímu katedry prof. Macákovi s dovozem výfuků do Československa. Prof. Macák byl velkým fandou starých automobilů vyráběných v NDR, zabýval se jejich renovací a výfuky mu tou dobou chyběly. Po několikáté exkurzi jsem získal pocit, že si potřebuji zlepšit znalost němčiny, a tak jsem požádal vedoucího katedry prof. Macáka o možnost studijního pobytu v Německu. Asi byl s mou prací spokojen, a tak mi dojednal stáž v Karlsruhe, v bývalém západním Německu. Po několika peripetiích se získáním stipendia DAAD jsem odjel na podzim 1987 na tříměsíční stáž, později jsem získal i roční stáž, na kterou jsem odjel v roce 1989. Sametovou revoluci jsem tak prožil pouze zprostředkovaně v televizi, byl jsem však velmi dojat a chvílemi mi bylo líto, že v Praze nemohu být osobně.

Po revoluci jsem v Německu získal další stáž, tentokrát v Erlangenu, poté mi zde byl mi nabídnut roční pracovní pobyt. Kromě toho, že jsem si během druhé stáže v Karlsruhe našel manželku, mi zdejší pobyt umožnil nahlédnout do německé povahy, pečlivosti a dochvilnosti, ale i mi ukázal způsob, jakým zachází v Německu šéfové se svými podřízenými. A na dochvilnosti trvám dodnes, spolupracovníci musí platit za pozdní příchody na schůze ústavu a za vybrané peníze pak chodíme hrát kuželky.

Také se mi velmi líbilo, že v Karlsruhe se každý den v půl desáté celý ústav sešel u svačiny u kávy. Byla to velmi produktivní setkání, většinou se řešily odborné problémy a dalo se toho při této příležitosti mnoho zvládnout.

V letech 2002–2006 jsem vykonával funkci prorektora pro vědu a výzkum, během které jsem měl možnost připravit druhé kolo výzkumných záměrů, ze kterých škola tenkrát vyšla velmi úspěšně a jako jediná získala 6 ze 6 podaných návrhů. Funkce prorektora je pouze úřednická pozice, ale během těchto let jsem navázal řadu nových kontaktů a z toho nyní ústav profituje.

I přes prorektorsko-úřednickou minulost se nejvíce cítím být vědcem, těší mě, že ústav má 15 různých projektů s poměrně vysokým finančním objemem (10 mil. Kč od TA ČR) a projekt z Norských fondů.

Vědecká práce doc. Ciahotného

V roce 1984 jsme od Ústavu pro výzkum a využití paliv v Běchovicích převzali projekt státního plánu základního výzkumu zaměřený na vývoj nových typů adsorbentů na separaci plynných směsí. To byly technologie, které Němci vyvíjeli v CarboTechu v Essenu, a proto se vlády východního bloku rozhodly zkoumat něco podobného.  Díky tomu se adsorbentům věnuji celý svůj odborný život. První aplikací bylo zařízení na separaci CO2 z bioplynu v čistírně odpadních vod v Teplicích. Perličkou je, že jsme pomohli zprovoznit první traktor jezdící v Čechách na biomethan už v roce 1985.

Zaměření Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší

Plynárenství, které se před 20 lety rozvíjelo, nyní stagnuje a plynárenské firmy mají malý zájem o výzkumné aktivity, proto došlo k posunu výzkumné činnosti ústavu od plynárenství do oblasti ekologických aktivit. Ústav se dnes z velké části věnuje ochraně ovzduší, zachycování CO2 ze spalin a jeho ukládání do podzemí.

Při nejisté ceně plynu je provoz aut na plyn těžko předvídatelný, plynu je dostatek, ale vysoké ceny plynu jsou faktorem, který brzdí rozvoj plynárenství. Je to spíše ekonomická otázka než technologická, rozvoj výroby aut na plyn je značný, i Škoda vyrábí auta na CNG. Jistě je to vhodné pro majitele bioplynových stanic, aby si vlastní vyrobený plyn mohli tankovat do traktorů, nákladních automobilů a další techniky.

Ve spolupráci s ÚJV Řež ústav řeší skladování elektrické energie vyráběné obnovitelnými zdroji,  kdy přebytečná energie slouží k elektrolýze vody na vodík a jeho reakcí s CO2 na methan, tzv. methanizace. Tento proces je ekonomicky výhodný, protože se očekává produkce CO2 s negativní cenou a zároveň pro odbyt vodíku nejsou takové možnosti jako pro methan, který je možné vtláčet do rozvodů zemního plynu.

[poduzel] => stdClass Object ( [23813] => stdClass Object ( [nadpis] => [iduzel] => 23813 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => galerie [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 23095 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/ciahotny [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/ciahotny [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [41030] => stdClass Object ( [nazev] => Reálná pomoc lidem je pro mou práci zásadní [seo_title] => Reálná pomoc lidem je pro mou práci zásadní [seo_desc] => [autor] => Michal Janovský [autor_email] => janovski@vscht.cz [perex] =>

Cena předsedkyně Grantové agentury České republiky je prestižní ocenění, které se uděluje za mimořádné výsledky při řešení grantových projektů v oblasti základního výzkumu. Od roku 2003, kdy byla cena poprvé udělena, jej pro VŠCHT Praha získali pouze dva vědci. V roce 2015 profesor Václav Švorčík, letos v září pak doktorka Michaela Rumlová z Fakulty potravinářské a biochemické technologie. „Za tím oceněním je třeba vidět kontinuitu, protože z mého pohledu jsme cenu nedostali pouze za poslední tři roky, kdy projekt běžel, ale vlastně za celých dvacet let výzkumu v oblasti retrovirových částic. Experimenty, které vedly k významným výsledkům, leží daleko v minulosti,“ říká doktorka Rumlová.

[ikona] => [obrazek] => 0001~~881MzkhMzUlUCCrNzckvO7wQAA.jpg [obsah] =>

Co si můžeme představit pod těmi významnými výsledky?

S německými kolegy z Heidelbergu jsme vyřešili trojrozměrnou strukturu nezralé částice viru HIV, což jsme publikovali v časopise Nature a také v nejvyšší lize virologických časopisů, jako je například Journal of Virology. Ta částice je asi 100 nanometrů velká, skládá se z 2000 molekul. Je to něco obrovského, co se nedá vyřešit běžnou strukturní analýzou. Pomocí metody kryoelektronové mikroskopie spojené s tomografií se nám podařilo odhalit uspořádání symetrických částí nezralé částice viru HIV (virus dělá dvě částice – nezralou a zralou, přičemž každá má úplně jiné uspořádání). Nyní známe konkrétní úseky, které se spojují, aby vznikla nezralá částice. Pokud by částice nevznikla, je virus neinfekční. Na základě znalosti této strukturní topologie můžeme navrhovat látky (inhibitory), které by se vázaly na dané úseky a zabránily vzniku nezralé částice.

Kromě toho se Vám podařilo vyvinout novou testovací metodu funkčnosti potenciálních antiretrovirotik…

Ano, v rámci řešení projektu jsme zavedli novou screenovací metodu, která in vitro umožňuje testovat, zda navržené látky skutečně působí tak, aby zabránily složení nezralých částic. Tuto fluorescenční metodu jsme patentovali a je komerčně dostupná, jako kit ji prodává česká firma Generi Biotech.

Jaký má pro vědce význam, když získá Cenu předsedy GAČR?

Předně bych chtěla říct, že náš podíl (výzkumných skupin na Ústavu organické chemie a biochemie AVČR, kde byla doktorka Rumlová dříve zaměstnaná, a VŠCHT) na vyřešení problému struktury retrovirů nebyl tak zásadní, jako byl přínos pracoviště v Heidelbergu. To mělo a má k dispozici kryoelektronový mikroskop s tomografickou softwarovou analýzou, což je unikátní přístroj, prototyp. Z toho důvodu ocenění nepřeceňuji. Nicméně jsem ráda, že se informace o výzkumu dostanou touto cestou do medií a veřejnost vidí, že peníze získané z daní lidí jsou snad vynaloženy vhodně a k něčemu slouží. Přestože jde „jen“ o základní výzkum.

Další rovina je osobní. Cena mě lidsky potěšila, a nejen mě, i ostatní členy týmu. Je pro nás další motivací. Poslední dobou žije většina vědců v administrativním kolotoči, člověk pořád jen píše granty a hodnotící zprávy, řeší tisíc drobných a mnohdy zbytečných věcí. Samotnou vědu pak už dělá jen jako hobby ve volných chvílích.

4) Zmínila jste, že se tématu věnujete 20 let. Teď jste uzavřeli jednu podstatnou fázi, skládání nezralých částic. Jaká bude ta další? Předpokládám totiž, že své téma nyní neopustíte.

Dostali jsme nový grant od GAČR, díky němuž můžeme studovat nejen skládání nezralých a zralých virových částic, ale i jejich rozložení. Kromě inhibitorů skládání nezralých částic existují i látky znemožňující rozložení právě těch zralých částic. Což je další část procesu nákazy buňky, kdy se zralá částice musí rozložit, aby mohla přepsat a uvolnit svou genetickou informaci, a následně ji vložit do genomu napadené buňky. Pokud tomu zabráníme,  zablokujeme replikaci. Když to zkrátím – dvacet let jsme se snažili, aby se částice viru HIV nesložila, teď se budeme snažit, aby se nerozložila.

5) Proč jste si vlastně kdysi vybrala téma retrovirů?

Nabídl mi ho pro disertaci můj tehdejší školitel profesor Ruml, který se vrátil z dvouleté stáže ve Spojených státech u profesora Erica Huntera, velmi respektované osoby na poli retrovirů. V 90. letech všichni pracovali na proteázách, reverzních transkriptázách a integrázách, to znamená na enzymech HIV.  Enzym je snazší systém, izolovaný protein, který má, nebo nemá aktivitu. Kdežto do procesu skládání částice vstupuje 2000 různých proteinů na jedné straně a genomová RNA na straně druhé. Tehdy to bylo až neuchopitelné téma. Neměli jsme elektronový mikroskop, pořádnou ultracentrifugu… Mě hrozně lákalo, že jde o něco úplně nového. Zásluhou mého školitele se nám podařilo sehnat chybějící přístroje a práce se mi rychle začala líbit. Navíc jsme měli štěstí, že jsme v roce 1995 jako první laboratoř na světě ukázali, že retrovirové částice lze složit in vitro z purifikovaných proteinů. Řada laboratoří po světě to od nás převzala a skládání retrovirových částic se stalo významným tématem. Vstoupili jsme tím do povědomí komunity okolo retrovirů a ta nás registruje dodnes.

Retroviry jsou beze sporu velmi atraktivní téma. Předpokládám tedy, že je v dané oblasti výzkumu velká mezinárodní konkurence. Dá se jí ve skromném českém prostředí čelit?

Částečně ano. Už jsme někde jinde než na začátku devadesátých let, kdy jsme neměli vybavení ani dostatek informací. Díky GAČR a podpoře vědy nyní máme kvalitní, až špičkové vybavení, jak na škole, tak na akademii věd. Řada vědců byla na stážích v USA, naučili se aktuální metodologie, a přinesli know-how zpět. Navíc, jak jsme zmínila před chvílí, světová komunita v oblasti retrovirologie nás stále respektuje.

Na oceněném projektu jste pracovala ještě jako zaměstnankyně Ústavu organické chemie a biochemie. Proč jste se rozhodla akademii věd opustit a zamířila na VŠCHT? Běžnější bývá opačná cesta…

Jedním z důvodů byla saturace čistou vědou, člověk se pořád dokola zaobíral jedním problémem. Na VŠCHT se mi naopak moc líbí kontakt se studenty, baví mě práce s mladými nadšenými lidmi, to je čistá radost. Ne, že by na ÚOCHB kontakt se studenty nebyl žádný, ale byl výrazně užší. Navíc mám na VŠCHT možnost přednášet molekulární biologii, čili předmět, který mám opravdu ráda.

V rámci Ústavu biotechnologie vedete vlastní výzkumný tým. Čím dalším kromě viru HIV se zabýváte?

Studujeme buněčné proteiny, které retrovirům buď pomáhají, nebo škodí. Virus sám toho totiž moc neumí. Vstoupí do buňky, ale není schopen replikace. K ní potřebuje celou řadu buněčných proteinů.

Dalším směrem jsme se vydali celkem nedávno, když jsme začali studovat flaviviry. Jedná se o třídu RNA virů, které způsobují například klíšťovou encefalitidu, žlutou zimnici. Do skupiny patří také Dengue virus nebo Zika virus. Mám v laboratoři nadšeného studenta, kterého to strašně baví. Konkrétně se u flavivirů věnujeme skládání virových částic, což víme, že umíme dobře. Cílem je zavedení testovací metody pro hledání látek, blokujících skládání flavivirových částic.

Zmiňovala jste, při své práci často využíváte metodu kryoelektoronové mikroskopie. Za tu byla nedávno udělena Nobelova cena za chemii 2017.

Ano, je to tak. My jsme metodu využili u tří publikací (2x Nature, 1x Journal of Virology) a jedna publikace se momentálně připravuje a rádi bychom ji ve spolupráci využívali samozřejmě nadále. Je to unikátní metoda, v současnosti neexistuje alternativa, pomocí níž byste mohli určit struktury velkých biomolekul. (více informací najdete ZDE)

Ve svém oboru jste evidentně úspěšná. Čeho byste chtěla v následujících letech ještě dosáhnout?

Velkou motivací v práci vědce je samozřejmě publikace v prestižním časopise typu Nature nebo Science. Za daleko důležité ovšem považuji, že bychom mohli najít další funkční inhibitor skládání nebo rozkládání retrovirových částic, a rozšířit tak spektrum léčby pro lidi infikované virem HIV. Vidina reálné pomoci lidem byla pro mou práci vždycky zásadní.

 

Medailonek dr. Rumlové

 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 41030 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/michaela-rumlova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39990] => stdClass Object ( [nazev] => Ramato Ashu Tufa [seo_title] => Ramato Ashu Tufa [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Na VŠCHT Praha přichází díky podpoře z programu Marie Skłodowska-Curie, který umožňuje individuální vědecko-výzkumné pobyty pro zkušené výzkumné pracovníky. Obstál ve velké konkurenci žadatelů v evropském rámcovém programu Horizont 2020 a stal se jedním ze 14 zahraničních vědců, kteří se rozhodli tento grant řešit na české instituci.
Dr. Tufa se profesně věnuje membránovým procesům pro vodu, obnovitelné energii a výrobě vodíku, a především vývoji materiálů a procesů pro přeměnu a uchování energie. Je absolventem programů Erasmus Mundus Joint Doctrate in Membrane Engineering a European Joint Master Degree in Quality in Analytical Laboratories.

[ikona] => [obrazek] => 0003~~C0rMTSzJVyhPTVJILilLLUpNVshNzKkEAA.jpg [obsah] =>

Jak jste se dostal do Prahy?

Cesta do Prahy byla dlouhá. Ve své rodné Etiopii jsem vystudoval bakalářský studijní program v Hawasse a magisterský v Addis Abebě. Poté jsem chvíli pracoval na univerzitě a rozhodl jsem se, že by bylo vhodné si ještě rozšířit obzory. Tou dobou se v programu Erasmus Mundus otevíraly studijní programy pro studenty třetích zemí. Přihlásil jsem se a byl jsem vybrán a tak jsem se dostal do Evropy.

Co Vás na Evropě nejvíce překvapilo?

Před tím jsem v Evropě nikdy nebyl a tak jsem měl vysoká očekávání. Do Gdaňsku jsem přijel 5. září 2009 a byl jsem překvapen, že domy vypadají podobně, lidé jsou podobní. Co jsem ocenil a shledal mnohem lepší jsou veřejné služby, doprava, bankovnictví a bydlení. Jen jídlo a především zeleninu (poukazuje na zeleninový salát v menze) máme v Etiopii lepší. A příjemně mě překvapilo, jak lehce se vyřizují na úřadech všechny dokumenty. Během svého studia jsem procestoval mnoho evropských zemí, nejsložitější byrokracie byla v Itálii, ale i tak se to nedá srovnat s Etiopií. Na Evropě rovněž oceňuji vysokou hodnotu a respekt k občanům v porovnání s rozvojovými zeměmi jako je ta má. 

Plně jste využil programy Erasmus Mundus. Co si o nich myslíte?

Myslím si, že jsem zářným příkladem toho, jak evropské programy skvěle fungují. Velmi jsem si rozšířil obzory, poznal jsem mnoho zemí a výzkumných týmů. Rozhodně mi Evropa umožnila profesně vyrůst. A mé rozsáhlé zkušenosti s programy vyústily v získání prestižního grantu MSCA IF, u které ho ovšem nemohu opomenout podporu mého současného školitele profesora Bouzka.

Kde se vidíte za 10 let?

Když to vezmu obecně, tak mě zajímají výzvy, kterým čelí svět, od čisté vody po obnovitelnou energii. Rád si kladu vysoké cíle a určitě bych se chtěl stát uznávaným vědcem ve svém oboru, chci přispět k řešení problémů získávání čisté vody a energie, s velkým důrem na změny klimatu za využití obnovitelných zdrojů. Obecně vzato je mým cílem stát se profesorem nebo uznávaným vědcem v oboru obnovitelných energií a čas rozhodne, kde se usadím.

Máte nějaký vzor, někoho, kdo Vás inspiruje?

Nejsem osoba, která vyhledává velké vzory, ale existují lidé, kteří mě v životě insirují, například můj otec, který věří v tvrdou práci a motivuje mě k tomu, abych pracoval tvrdě ať už jsem kdekoliv. Také mě inspirují lidé, kteří dosahují dříve nepředstavitelné, lidé, kteří tvrdě pracují na velkých cílech, ačkoliv se zdají nedosažitelné.
Určitě na mě hodně zapůsobil Barack Obama. Nejen tím, že to byl první afroameričan v čele USA, ale i svým vztahem k životnímu prostředí a jeho ochraně a také svou sebejistou a ambiciózní povahou udržující pozitivní vztahy kolem sebe. Také proto je jeho motem „Yes we can.“.

Váš projekt má akronym Marvel, souvisí nějak s komiksy?

To mě vůbec nenapadlo (smích). Pro tvorbu akronymů jsou jistá doporučení a mně se líbilo poukázat na anglický význam slova „marvellous - výjimečný“, protože máme velké cíle při prosazování nově vznikajících technologií obnovitelných energií a výroby vodíku. Myslím si, že můj projekt výjimečný je a také se tento akronym dobře pamatuje. Možná i taková maličkost přispěla k úspěchu mého projektu.

[poduzel] => stdClass Object ( [39991] => stdClass Object ( [nazev] => Akce Marie Skłodowska-Curie [barva_pozadi] => cervena [uslideru] => false [text] =>

Rámcový program pro výzkum a inovace Horizont 2020 nabízí v rámci pilíře „vynikající věda“ několik schémat zaměřených na mobilitu výzkumníků, která se souhrnně nazývají „Akce Marie Skłodowska-Curie“ (MSCA). Jedním z nich jsou i individuální vědecko-výzkumné pobyty pro zkušené výzkumné pracovníky (Individual Fellowships, MSCA-IF). Tento typ grantu umožní výzkumníkovi mezinárodní mobilitu v délce až dva roky, která má přispět k jeho profesnímu růstu a navíc umožňuje financovat jeho další krátkodobé stáže, ať už na jiné výzkumné instituci nebo v soukromém sektoru.

Existují dva typy individuálních grantů, a to globální a evropské. Druhý typ, tzv. European Fellowship, je určen výzkumníkům všech národností, jejichž hostitelská instituce se nachází v EU nebo v zemi asociované k programu Horizont 2020. Celkově na institucích v ČR od spuštění rámcového programu v roce 2014 řešilo nebo řeší tento grant 14 výzkumníků. Podle poslední monitorovací zprávy Evropské komise byla v roce 2015 průměrná křivka úspěšnosti při získávání finanční podpory z EU pro veškeré typy projektů MSCA pouhých 10 %. U individuálních grantů lze předpokládat, že je křivka ještě výrazně nižší, což značí excelenci projektu, který v hodnocení uspěl, a poukazuje na prestiž tohoto grantu.

[iduzel] => 39991 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => infobox [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 39990 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/39990 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [38837] => stdClass Object ( [nazev] => Mezinárodní složení týmu prospívá kvalitě výzkumu, říká doktor Pumera [seo_title] => Mezinárodní složení týmu prospívá kvalitě výzkumu, říká doktor Pumera [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Martin Pumera buduje na VŠCHT Praha nový excelentní vědecký tým, jehož hlavním tématem je vývoj a výzkum nanorobotů.

Doktorát obhájil v Praze na Univerzitě Karlově, poté působil jako výzkumný pracovník v řadě zemí včetně USA, Španělska a Japonska.

V roce 2010 získal ERC Starting Grant a přijal místo profesora na Nanyang Technological University v Singapuru.

Do této chvíle má na kontě přes 470 článků v indexovaných žurnálech, více než 18.000 citací, h-index 67 a podle Essential Science Indicators patří mezi 0.11% nejlepších vědců v oblasti chemie.

Od prosince 2016 je klíčovým zahraničním vědeckým pracovníkem na VŠCHT Praha a buduje zde nový excelentní vědecký tým, jehož hlavním zájmem je výzkum nanorobotů. Umožnil mu to úspěch v Operačním programu Výzkum, vývoj a vzdělávání; jeho společný projekt s doc. Zdeňkem Soferem byl hodnocen ve velké konkurenci jako třetí nejlepší.

O kovových nanomagnetech si můžete také pustit rozhlasový rozhovor s docentem Soferem.


[ikona] => [obrazek] => 0001~~KyjNTS1K1DUEAA.jpg [obsah] =>

Můžete stručně popsat hlavní předmět Vašeho zájmu, tedy nanoroboty?

Téma nanorobotů a mikrorobotů je dalším stupněm vývoje nanotechnologií. Nanotechnologie vytvářejí malé objekty, které jsou buď konstruovány zmenšováním větších struktur, nebo naopak spojováním atomů a molekul. Ve všech případech zatím byly výsledkem stacionární objekty. Měly skvělé vlastnosti, funkčnost, ale tím to končí. Naši nanoroboti a mikroroboti jsou dynamické systémy, které se mění. Jsou to jakoby umělé organismy (z hlediska funkčnosti, nikoli konstrukce), které se dokážou pohybovat podobně jako živé mikroorganismy. Tedy tak, že berou chemickou energii z prostředí a přeměňují ji v pohyb. Stejně jako bakterie, které se pohybují bez nějakého vnějšího vstupu, magnetického nebo elektrického pole.

Jakou mají takoví roboti funkčnost?

Pohyb samozřejmě není to hlavní. Klíčové je, co takový nanorobot dokáže udělat. My jsme schopni nanoroboty na povrchu funkcionalizovat různými skupinami, aby buď katalyzoval reakci, nebo nesl rozpoznávací prvky (krátká originální DNA, protein), které dokážou vychytat v prostředí další elementy, viry či buňky. Nebo může mít na rozpoznávacím elementu něco navázaného (třeba léčivo), a když se dostane do oblasti, kde je například jiné pH, tak léčivo na daném místě uvolní.

Pokud bychom si tedy představili konstrukci nanorobotů, první úrovní složitosti je tedy motor, pohyb, který je autonomní, rychlý, nicméně náhodný. Druhou úrovní je funkcionalita, tj. že se robot v určitém prostředí nějak chová – vychytává elementy, nebo něco uvolňuje nebo katalyzuje. Třetí úroveň je, že se k autonomnímu, náhodnému pohybu přidá schopnost navigace. Čili že připravíme takové roboty, kteří budou schopni následovat například světlo, slabé magnetické pole nebo gradient koncentrace nějaké chemikálie. Tomu se říká fototaxe, magnetotaxe či chemotaxe a je typickou vlastností živých organismů. Přičemž robot může zdroj následovat, nebo se od něj naopak vzdalovat. Čili se může chovat „inteligentně“.

Třemi úrovněmi to končí, nebo počítáte s dalšími?

Čtvrtou úrovní je, aby spolu roboti komunikovali a drželi se při sobě jako hejno. To by umožňovalo použít je ve velkém množství, a logicky čím jich bude více, tím účinnější efekt dokážou přinést.

Předpokládám, že se stále pohybujeme na půdě základního výzkumu. K čemu to pak může být dobré v praxi?

Ano, jde o základní výzkum, který by ale měl mít reálné využití v biomedicíně a v oblasti životního prostředí. Co se týče medicíny, nabízí se samozřejmě léčba rakoviny. Je důležité, aby ti roboti nebyli toxičtí a mohli se dostat z těla jednoduše ven. První využití by tedy mohlo být pro léčení rakoviny trávicího traktu. V průběhu výzkumu se ovšem může ukázat, že roboty půjde nakonec využít mnohem snáze pro léčbu něčeho jiného, to teď ale nevíme. Je to zkrátka výzkum, u něj nikdy nemůžete přesně vědět, co objevíme, co bude za rok. Znáte směr, ale ne konkrétní výstupy. Kdybych věděl, kde budeme za pět let, zaměřím se na to teď hned, protože před ostatními získám pětiletý náskok.

Jak mohou roboti pomoci se znečištěním životní prostředí?

Vezměme si za příklad havárii, která skončí olejovou skvrnou na moři. Pokud naši roboti budou fungovat v již zmíněných hejnech a budou nadáni schopností navigace, umožní jim to pohyb podle gradientu nějaké chemikálie, která je nebezpečná. Její přítomnost roboty aktivuje, oni se budou pohybovat dopředně směrem ke zdroji, budou nést dekontaminanty, a tedy budou schopni znečištěnou oblast vyčistit. A to mnohem rychleji a přesněji než doposud. Další možnost využití je použít roboty jako indikátory znečištění. Tím, že budou vystaveni kontaminantu, přepne se konformace chemické látky a oni změní barvu, případně začnou být fluorescenční. To upozorní na problém.

Na VŠCHT působí od roku 2008 úspěšná výzkumná skupina Chobotix pod vedením profesora Františka Štěpánka. V centru jejího zájmu jsou „mikroskopičtí chemičtí roboti“ (více zde: www.chobotix.cz ) Můžete popsat rozdíly ve vašich výzkumech?

Pole nanorobotů, nanostrojů je velmi široké, od molekulárních mašinek - za jejichž výzkum získal minulý rok profesor Fraser Stoddart, Jean-Pierre Sauvage a Ben Feringa Nobelovu cenu - přes nanostroje, nanoroboty až po mikroroboty. V tomto poli pracují desítky skupin. Některé instituty, jako např. Max Planck ve Stuttgartu, se pyšní tím, že mají pod jednou střechou několik skupin zabývajících se nanoroboty. Z mého pohledu nejsme se skvělou skupinou profesora Štěpánka v přímé konkurenci, rozdíl je v pohybu robotů a v aplikaci. Jestli to správně chápu, roboti pana profesora Štěpánka jsou stacionární systémy, které se nepohybují. Naši ano. Každopádně nevnímám přítomnost dvou silných skupin se zdánlivě podobným tématem na jedné univerzitě konkurenčně, ale naopak. Je to ohromné posílení mezinárodního renomé VŠCHT Praha v dané oblasti. My totiž nesoutěžíme mezi sebou, ale se zahraničím, protože oba děláme vědu na světové úrovni.

Koho tedy považujete za přímou konkurenci v mezinárodním měřítku?

Tématem nanorobotů se samozřejmě nezabývá jen naše skupina. Pracují na tom výzkumníci z Kalifornie, z Barcelony, zmíněný Max Planck Institut ve Stuttgartu a také dvě silné skupiny z university v Pensylvánii, která je naším největším konkurentem. O nich vím, že vyvíjejí nanoroboty, kteří mají fungovat jako skauti pro objevy ropných polí. Což je sice hodně futuristické, ale nikoli nereálné.

Omlouvám se za nedostatek fantazie, ale jak může nanorobot identifikovat ropná pole?

Idea je celkem jasná. Vypustíte nanoroboty do vrtu, necháte je nějaký čas působit a sbírat vzorky. Pak roboty sesbíráte zpět a zanalyzujete získané vzorky. Realizace je ale zatím daleko. Nicméně řada zadavatelů kouká cíleně daleko do budoucnosti. V roce 2013 jsem měl v Singapuru zajímavý rozhovor s americkou Air Force. Její zástupci jezdí po univerzitách, sledují zajímavé nápady a nabízejí jednoroční granty. Vůbec se nezajímají o současné technologie, ani o ty příští, na kterých se už pracuje. Zajímají je „next next“ technologie s aplikací za 10 až 20 let.

Vraťme se na chvíli ještě k té konkurenci…

V tématu nanorobotů se pohybuji od roku 2008. Několikrát jsem narazil na problém, který se mi zdálo těžké překonat. Říkal jsem si: To se vyřeší nejdříve tak za 5-10 let. A pak jsem byl příští rok překvapen, že problém naše konkurence překonala nějakým chytrým řešením a celé pole jelo dál. To je výhoda konkurence v jakémkoliv oboru, různé skupiny mají různá know-how. A jak se navzájem snaží jedna druhou předběhnout, významně posouvají výzkum vpřed. Téma nanorobotů v poslední době nabývá na atraktivitě. Na začátku nás na konferencích bylo pár desítek, teď už potkávám kolem 200 kolegů, kteří se danou oblastí zabývají. Různé skupiny přispívají různou měrou k pokroku, navíc to téma je hodně široké, ale konkurence zřetelně roste. Díky tomu je jisté, že aplikace přijdou rychleji, než si teď myslíme.

V projektové žádosti jsem se dočetl, že budete spolupracovat se čtyřmi špičkovými zahraničními centry. Kde je hranice mezi konkurencí a kooperací?

Já jsem velmi otevřený vzájemné spolupráci. Přímým konkurentům samozřejmě neřeknete, na čem právě děláte. Ale máte svou klíčovou oblast, ve které přesně víte, co děláte, a jste v ní silní. Na tu pak nabalujete další oblasti, kde už tolik silní nejste, ale víte, že někdo jiný je. Přímo si nekonkurujete, navíc se vzájemně hodně obohatíte a ušetříte čas i energii. Nesnažíme se za každou cenu naučit něco, co použijeme jednou za několik let, na to je lepší mít externí spolupracovníky.

Spolupracovat budete s University of California, japonským National Institute for Material Science, německým Forschungszentrum Jülich a University of Cambridge. Jaké budou role jednotlivých partnerů?

V Cambridge působí skupina, která se zaměřuje na výzkum pohybu v mikrofluidních kanálcích, čili jde o zkušenost relevantní k pohybu v tělních kapilárách. Dominantou japonského institutu je funkcionalizace povrchů. Výzkumné centrum v Jülichu vytváří nanoobjekty pro zcela jiné využití, ale jsou schopni je změnit v tom smyslu, aby byly funkční pro nás. Tým Kalifornské univerzity má zkušenosti s bioaplikacemi - aplikují chemické motory do myší. To bychom se od nich chtěli naučit, jsou v tom nejlepší na světě. Sice patří mezi naše blízké konkurenty, ale máme skvělé osobní vztahy, takže aspekt vzájemné soutěže přehlížíme. Spolupráce se všemi institucemi je samozřejmě založena na tom, že dané výzkumníky znám a vím, že jsou experti v tom, co dělají.  

Vaše nová výzkumná skupina na VŠCHT bude z poloviny mezinárodní. Jak jste dával tým dohromady?

Zahraniční vědci se rekrutují jak z otevřených výběrových řízení, tak i z přímo oslovených vědců z oboru. Další část budou tvořit čeští vědci a studenti. Idea je mít skutečně mezinárodní tým, což v ČR není až tak obvyklé. Výhoda mezinárodního týmu je ta, že každý člen má úplně jiný background, přináší odlišnou zkušenost nejen vědeckou, ale i z hlediska přístupu. To ve výsledku ohromně posiluje kvalitu výzkumu. Osobně jsem velký fanoušek toho, aby lidi měli velkou mobilitu, protože se naučí jiné věci než na alma mater. Zároveň vidíte, že tito lidé jsou schopní ve vědě přežít, protože jako cizinec musíte být lepší než domácí, jinak vás nikam nevezmou. Musíte také své postavení pravidelně obhajovat. Takže velká mobilita slouží jako filtr kvalitních vědců. Samozřejmě čest výjimkám, které dělají velkou vědu na světové úrovni i bez výrazné mobility, s několika mám čest spolupracovat.

Jak těžké je dostat vybrané výzkumníky do České republiky?

Není to úplně snadné. Češtinou se jinde nedomluvíte, takže prohloubení znalosti světového jazyka jako motivace nefunguje. Adepti mimo EU, např. ze Singapuru nebo Peru, potřebují víza, k čemuž musí doložit svou bezúhonnost za poslední tři roky. To znamená, že musí cestovat na úřad do každé země, kde v posledních třech letech pracovali, což je stojí spoustu peněz osobních, já to z projektu zaplatit nemůžu. V USA, Japonsku, Singapuru podobná potvrzení nikdo nechce. Paradoxně je ve finále snazší najmout někoho, kdo není mobilní. K tomu si vezměte, že ti lidé mají rodiny, tzn. najít pro partnery nebo partnerky práci, mezinárodní školy, které jsou drahé a nelze je platit z projektu. V zásadě sem jdou ti lidé jen proto, že je neskutečně zajímá naše téma. Do týmu se nám nyní hlásí i zahraniční vědci i studenti, například ze Španělska a Anglie, se svým vlastním stipendiem, protože chtějí být součástí této skupiny.

A co Vy? Bylo složité rozhodnout se pro návrat?

Upřímně, nebýt programu OP VVV, asi bych se do Čech nevrátil. Přestože tu mám řadu osobních vazeb, za posledních 16 let v zahraničí jsem vybudoval velice produktivní tým, který dělá výbornou vědu na světové úrovni. A chci ji dělat i v budoucnu. Na špičkovou vědu jsou potřeba finance. Úspěšná skupina je jako „start-up“ firma. Musíte shánět sponzory, granty, abyste měl z čeho platit své pracovníky, chemikálie, nové přístroje, opravy přístrojů. Musíte se věnovat studentům pracujícím ve skupině, aby se z nich stali experti; psát vědecké články a reporty, diskutovat s členy týmu, řešit personální otázky atd. K tomu učíte 300 studentů a připravujete zkoušky. Je to práce na 14-16 hodin denně. Pokud vás chce nějaká instituce v zahraničí k sobě přetáhnout, tak je obvyklé, že vám nabídne plné vybavení nové laboratoře, zaměstná členy týmu atd. Grantové schéma projektu OP VVV mi návrat umožňuje, protože nabízí srovnatelné podmínky -  kromě platů - s nabídkami z top univerzit v USA nebo Koreji, které mi také ležely na stole. Mohu vybudovat velký tým, vlastní laboratoř a hned se vrhnout do práce. Programů na podporu excelentních zahraničních týmů je určitě třeba víc napříč obory, protože věda je zejména o kvalitních vědcích a kvalitních výzkumných tématech.

Už máte celý tým pohromadě?

Ne. Budování excelentního týmu trvá normálně několik let. V případě projektu OP VVV budeme rychlejší, tým sestavujeme v několika fázích v průběhu přibližně jednoho roku. Některé pozice jsou jmenované, na ostatní vypisujeme výběrová řízení. Zásadní je, aby zájemci měli zkušenosti vždy v dílčích specifických oblastech, protože máme jasnou představu, jakou práci by měli vykonávat. Potřebujeme například člověka s expertízou na modifikaci nanorobotů, experta na nanofabrikace atd.

Budete na VŠCHT kromě vedení výzkumné skupiny také učit? Jaký je Váš vztah k pedagogice?

Když jsem působil v Japonsku, měl jsem permanentní pozici ve výzkumné instituci, kde nebyla možnost učit. A viděl jsem na vlastní oči, jak řada starších kolegů po letech ustrnula bez těch neustálých otázek a výzev, které před vás pokládají studenti. Musíte vlastně pořád přemýšlet nad základními věcmi, když jim vysvětlujete, co a jak funguje. Ptáte se pak sám sebe – jak já vlastně vím, že to tak funguje? A začnete přemýšlet, ověřovat. Když jsem pak byl na univerzitě v Singapuru, znovu jsem si uvědomil, jak mě výuka nabíjí a inspiruje. Také na VŠCHT chci určitě učit, i když to pozice v projektu nevyžaduje. Samozřejmě to, čemu opravdu rozumím a o čem vím, že je v současné době důležité znát.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 38837 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/pumera [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/pumera [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [38352] => stdClass Object ( [nazev] => Studenti by se neměli bát přicházet s vlastními nápady [seo_title] => Juraj Kosek - Studenti by se neměli bát přicházet s vlastními nápady [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Profesor Kosek v rozhovoru zdůrazňuje, že je pro vědeckou skupinu důležité se občas zastavit a zamyslet se nad dalším směřováním. Podstatné je vyhledávat skutečné společenské výzvy, které dávají smysl, a před kterými je dobré neuhnout.

Část jeho týmu se věnuje průtočným bateriím. Prototyp vanadové baterie je ve fázi diskuse s potenciálními komerčními partnery. Vědci se mezitím snaží optimalizovat baterie a najít levnější komponenty.

Studenti by se neměli bát přicházet s vlastními nápady. Kariéru lze nejlépe postavit na řešení aktuálních společenských výzev a při použití nastupujících technologií.

[ikona] => [obrazek] => 0002~~y84vTs2Oz03MSVXQMFTIT1Mw1gQA.jpg [obsah] =>

Čím přesně se zabýváte a jak vidíte budoucnost Vaší skupiny?

Jedna věc je naše vize a ta druhá příležitosti. Snažím se naslouchat na konferencích firmám a zjišťovat, kde je třeba nového poznání či nového vývoje. Spolupráce s průmyslem je v tomto skvělý inspirativní nástroj, protože pomáhá definovat opravdu potřebné výzvy, abychom se jako akademici netočili okolo stejného problému, akorát každý z jiného úhlu.

Naše skupina se v současnosti zabývá dvěma hlavními směry: Zaprvé to je polymerační reaktorové inženýrství. Zabýváme se polymery, které se vyrábí v obrovských množstvích a zlepšujeme jejich kvalitu, morfologii, efektivitu jejich výroby, cenu a další faktory. V tomto kontextu se především věnujeme klasickým polyolefinům, polymerním pěnám a polymerům vyráběných emulzní polymerací. Také vyvíjíme zcela nové produkty, např. mikro-celulární pěny.

Druhý směr, který nám v poslední době dělá velkou radost, je ukládání energie v bateriích. Oba směry v začátku neměly vlastně vůbec nic společného, vzniklo to tak nějak přirozeně. Po třech letech v zahraničí se vrátil jeden z mých bývalých doktorandů (z průmyslové stáže) a chtěl zakotvit na VŠCHT. S nadšením jsem ho přijal. Chtěl jsem mladému kolegovi pomoci najít své vlastní téma, protože nejhorší je pozorovat ambiciózní a nadějné mladé výzkumníky vnímané neprávem jako poskoky svého šéfa. Mladí kolegové by neměli jen recyklovat již dávno běžící výzkum. Společně jsme našli právě téma průtočných baterií, které bylo perfektní inženýrskou výzvou. S tímto kolegou to nakonec bohužel nevyšlo, protože nám ho jako odborníka s praxí v zahraničních korporacích přetáhli do jedné české firmy. Ale pro téma se neskutečně nadchli studenti a nyní již doktorandi Jirka Vrána s Honzou Dundálkem, později pak dva post-doci – Jarda Pocedič, který předtím dělal bioreaktory, a Petr Mazúr jako vynikající elektrochemik od Karla Bouzka z FCHT. Touto čtveřicí vzniklo skvělé jádro skupiny, která zvládá nejen výzkum, ale dokázala dotáhnout vanadové průtočné baterie až do demonstračních prototypů uplatnitelných ihned v řadě aplikací.

To není běžné, že by výzkumná skupina pracovala na dvou tématech…

Není to časté a našich témat je ještě více. Myslím, že by se člověk měl každých pár let zastavit a zeptat se sám sebe: „Dobře, děláme tato témata, opustíme některá, pustíme se do nových výzev? Co udělat v těch starých, abychom je mohli důstojně uzavřít?“ Opravdu nechci, aby náš tým třicet let stagnoval na místě. Proto i v rámci polymerů hledáme nová témata, jako částicové a nanočásticové technologie, elektrostatické nabíjení nebo simulace koloidů v průmyslových zařízeních i v aplikacích. Není pro nás výzvou vyprodukovat řadu publikací v pro nás již tradiční oblasti, kde si jsme jistí, ale zkusit něco nového a zkusit i nahlédnout do vědecké komunity, která nás zatím nezná. Zkoušet nové a rozšiřovat své obzory. A v bateriích vidíme skutečně velkou společenskou výzvu, která dává smysl, a před kterou je dobré neuhnout.

Jak přesně došlo ke spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni?

Důvody byly dva. Na začátku jsme narazili na nedostatek fyzického prostoru tady na VŠCHT, který rostoucí skupiny trápí dlouho – snad ČVUT již brzy vyklidí část budovy B. V tehdejší době se také řešily evropské operační programy VaVpI a bylo vyjednáno, že do Prahy nepůjde ani koruna. Musel jsem se tehdy rozhodnout, zda zůstat osobně loajální škole na sto procent, ale nechat si ujít jedinečnou příležitost, nebo dát šanci k rozvoji celému týmu a dát tak přednost jejich budoucnosti. Nakonec byla volba jasná.

Líbilo se nám tehdy, že v Plzni již existoval zárodek centra pro projekt OP VaVpI s vlastními prostory, takže nebylo třeba lít peníze do betonu, a že plzeňští kolegové oslovili jak nás z VŠCHT, tak třeba i odborníky z Akademie věd. Z jejich strany to považuji za férový krok vůči Praze v kontextu tehdejší, již zmiňované politiky. Kolegové z Plzně si cenili našeho výzkumného potenciálu a díky svým zkušenostem z aplikovaného výzkumu byli ochotni vytvářet podmínky pro mladé výzkumníky pracující na zajímavých tématech. Naši Laboratoř ukládání energie tak prezentujeme jako společnou laboratoř VŠCHT a ZČU.

Máte ambice zasadit se o komerční užití vanadových článků?

Jistě. Máme nyní sestavenou již větší demonstrační baterii o nominálním výkonu 2 kW, přetížitelnou na 6 kW bez vlivu na životnost. To jsme schopní zájemcům ze soukromé sféry demonstrovat a paralelně probíhá další vývoj zaměřený na přípravu výroby levnějších komponent. Postupně probíhají diskuse s několika potenciálními komerčními partnery nad formou, jakou by se mohli zapojit. V oboru je obrovská konkurence, na různých bateriích pracuje řada týmů z celého světa. Nebojím se ale říct, že jsme, z hlediska účinnosti a proudových hustot našli pro určité aplikace jedno z nejlepších a přitom velmi levných řešení. Nakonec nás posoudí trh a uvidíme, jak obstojíme.

Těžba lithia a dalších prvků pro současné baterie je velmi kontroverzní – extrakce vhodná pro baterie je možná jen v několika málo zemích třetího světa, kde způsobuje neuvěřitelné společenské a přírodní škody, politicky destabilizuje celé státy a je nekontrolovatelná. Jak se k této otázce stavíte vy?

Jakožto chemičtí inženýři máme v základu našeho kodexu i společenskou zodpovědnost. Dostupnost surovin je i jedním z důvodů, proč jsme se pustili do průtočných baterií. Vytvářeli jsme si vlastní úsudek na základě různých geologických zpráv a zjistili jsme, že vanad se těží na minimálně 10 místech různě po světě, kde jsou dostatečné zásoby, a navíc lze získávat z odpadu po zpracování ropy. Proto je vanad pro určité aplikace vhodnou alternativou lithia. Samozřejmě ani to není ideální stav. Rozvíjíme proto dál princip průtočných baterií s jinými chemiemi, které by využívaly naprosto běžné suroviny a třeba i obnovitelné zdroje. To je nicméně zatím v zárodku na úrovni experimentů v bakalářských pracích, ale je to jeden ze směrů, který plánujeme v budoucnu dále rozvíjet.

Co byste poradil studentům?

Studenti si samozřejmě pokládají základní otázky: a) co je baví, b) co je uživí, c) jaké mají dovednosti a znalosti, které jim v tom dopomohou. Měli by sledovat trendy, které mohou vytvářet příležitosti pro jejich kariéru, ať už to je řešení společenských výzev (s výsledným řešením bez dotací od státu) nebo možnosti přinášené nastupujícími technologiemi. Firmy reagující na tyto trendy zpravidla totiž rostou rychleji a nabízejí zajímavé kariéry. A také by se neměli bát přicházet s vlastními nápady, ať už pro vlastní podnikání nebo pro inovace jako zaměstnanci firem.  To jim umožní se zamyslet nad tím, co umí lépe než ostatní a jakou budou mít na pracovním trhu hodnotu. Většina mých studentů si například vyzkouší, jaké to je sepsat bakalářskou a diplomovou práci v angličtině.

Co si myslíte o mobilitě studentů napříč ústavy?

Ta samozřejmě již dávno probíhá. Studenti se sami profilují a rozhodují, kde pokračovat ve studiu. Samozřejmě by neměli přecházet mezi ústavy třeba v polovině bakalářské práce – je potřeba se naučit dokončovat projekty a neutíkat od rozdělané práce, i když se zrovna nedaří.

Jaké jsou přednosti VŠCHT a co byste jí přál do budoucnosti?

Je to škola s hlubokou tradicí a s celou řadou špičkových odborníků a cením si, že pod obecnou střechou chemie se zde pracuje a bádá na celé škále neuvěřitelně zajímavých věcí. Na konferencích typu ICCT v Mikulově a dalších si lze udělat základní přehled, čemu všemu zajímavému se kolegové na škole věnují a člověk se nestačí občas divit. Personální politika VŠCHT je ale nesrozumitelná – některé tarify pro akademické pracovníky jsou na hraně tzv. zaručené mzdy a tarify pro technicko-administrativní pracovníky také nereflektují reálnou situaci na trhu práce. To je především pro mladé kolegy demotivující. Druhá velice cenná hodnota jsou samozřejmě studenti, obzvlášť ti zvídaví, a to, že je škola dokáže neustále přitahovat. Nemyslím si ale, že infantilizace chemie prostřednictvím kouzelnických čísel láká skutečně kvalitní středoškoláky.

Ve škole přeji samozřejmě úspěchy všeho druhu mým kolegům a studentům, protože jsem za instituci pyšný na to, když se jim daří. Myslím, že bude muset přijít určitá optimalizace a zlepšení efektivity, a to jak ve výuce, tak i ve vědě, v alokaci prostředků a v administrativě. Obzvlášť v situaci, kdy je neskutečně obtížné najít prostor i finance pro nové projekty, by byl na místě nějaký audit. Těším se, až budeme jako akademická komunita seznámeni s výsledky tzv. GENERELu, který mimo jiné porovná transparentně všechny ústavy z hlediska hodnoty přinášené instituci na jednotku plochy a na jednoho pracovníka. Považuji to za cennou zpětnou vazbu a za základ pro racionální návrh změn na VŠCHT. Myslím, že není třeba mít tak široce rozmanitý počet studijních oborů a jejich efektivnější koncepce by mohla dát vědcům více času na bádání a studentům snadnější orientaci.


 

pozn. autora: Škola vypracovává projekt GENEREL, který posuzuje vývoj ústavů a jejich potřeby pro vhodnější rozdělení prostor. Na druhé frontě se počítá s využitím prostorových kapacit získaných vystěhováním ČVUT z budovy B. V delším horizontu se plánuje využití pozemků VŠCHT na Vítězném náměstí mimo jiné k výstavbě nových budov určených pro akademické účely.

S novým Národním akreditačním úřadem zřízeným novelou VŠ zákona přijde možnost jednodušeji zasahovat do akreditovaných studijních oborů a bude tedy možné jednodušeji a dynamičtěji pracovat s jejich náplní a rozsahem.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 38352 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/kosek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/kosek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [37979] => stdClass Object ( [nazev] => Masovosti ve výuce jsme nepodlehli [seo_title] => Masovosti ve výuce jsme nepodlehli [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Rektor VŠCHT Praha poskytl velký rozhovor Lidovým novinám.


Přinášíme Vám přepis rozhovoru rektora VŠCHT Praha, profesora Karla Melzocha s redaktorem Martinem Rychlíkem v Lidových novinách ze dne 15. 2. 2017.

[ikona] => [obrazek] => 8_R1jzc2NzRX0EhNySxJTVEwNNUz0jMyAIoYGloZGlkZG2oCAA.png [obsah] =>

- LN Získali jste teď podporu 219 milionů korun na jeden z excelentních týmů, kdy k vám přijde Martin Pumera ze Singapuru, aby šest let s kolegy zkoumal nanoroboty. Co to přinese? 

S ohledem na velikost naší školy je to velký úspěch. Podali jsme dva projekty, přičemž jsme získali jeden – byl vyhodnocen na třetím místě v rámci celé ČR. Špičkový chemik Martin Pumera je už naším zaměstnancem; projekt běží, jak má. Bude spolupracovat se Zdeňkem Soferem, držitelem Ceny Neuron, ale nechceme, aby se tým "zapouzdřil" do sebe, proto se už v rámci školy na kolegu Pumeru napojují i další skupiny a aktivity. Jde o výzkum nanorobotů, my už na tuto tematiku máme vlastně dva velmi kvalitní týmy... 

- LN Nepletu-li se, prestižní ERC grant dostal roku 2008 na chemroboty i František Štěpánek. 

Ano, téma nanorobotů k nám jako první přivedl profesor Štěpánek. Bavil jsem se teď s docentem Pumerou, zda či jak si spolu "lezou do zelí", a bylo mi řečeno, že vlastně vůbec: ani publikačně se nepotkávají. Je tam trochu jiná filozofie, jiný systém. V obecném principu jde však u obou výzkumných skupin o to, aby nanoroboti na jisté místo v lidském těle dopravili účinné látky a tam je aktivovali. Nanoroboti fungují jako transportéry, jedná se o cílené dávkování léčiv do konkrétního místa v organismu a pozdější spuštění dané reakce jejich aktivací – ať již světlem, magnetismem, nebo změnou podmínek. 

- LN Kde bude nový tým, jenž má čítat do šestnácti lidí, sídlit? Ptám se, protože obě budovy VŠCHT v pražských Dejvicích jsou známy svou vytížeností... 

Nás to dost omezuje. Kolega Sofer je z Ústavu anorganické chemie, kde má zázemí, něco navíc už máme připraveno, ale problém s volnými prostory se stává kritickým. Všechny vnitřní rezervy jsme již vyčerpali od sklepa až po střechu, naše vysoká škola nemá jinou možnost rozvoje než v rámci dvou stávajících historických budov. Je to takový "kanibalismus" – prostory se špatně získávají a je to ožehavé téma i z důvodu, že v minulém programovacím období unijních fondů měla VŠCHT v porovnání s mimopražskými školami omezené možnosti investičního rozvoje. Teď si hodně slibujeme od prostor, které získáme po uvolnění ploch pronajímaných Českému vysokému učení technickému (ČVUT). 

- LN Myslíte tím rektorát ČVUT, který sídlí ve vaší budově B? 

Zdaleka nejde jen o rektorát. Je to část ze Zikovy ulice, víceméně půlka celé té budovy, kde je ČVUT v dlouhodobém nájmu. Jsou tam čtyři pracoviště ČVUT: rektorát, fakulta elektrotechnická, Kloknerův ústav i výpočetní centrum. Pokud tyto prostory ČVUT uvolní, získáme místo pro další rozvoj naší školy o asi deseti tisících metrech čtverečních. 

- LN To je dost. Vše se má přesunout do nedaleké věže nového kybercentra ČVUT-CIIRC? 

Byli bychom rádi, kdyby ano. V rámci centra byla postavena i budova nového rektorátu ČVUT, velmi kvalitní a moderní prostory jsou tam již k dispozici. Teď se ještě finišuje s instalací nábytku. Nicméně musím připomenout, že dle původního záměru mělo být vše hotovo již před rokem, pak do loňského června, další termín byl do zahájení akademického roku neboli k 1. říjnu 2016, ale ani to se nestalo. Teď už máme nový rok a stěhování ještě nezačalo. 

- LN Vy jste tedy dali ČVUT, sousedům, výpověď z nájmu? 

Ano, podávali jsme ji již ke konci listopadu minulého roku, poté, co jsme se marně snažili od pana rektora ČVUT (Petra Konvalinky) získat reálné termíny uvolňování naší budovy a narovnání výše nájmu, který nám za tyto prostory platí. Již dříve nám bylo přislíbeno, že za prostory, které po 1. lednu 2017 bude ČVUT užívat, bude platit nájemné místně obvyklé. Loni na podzim nám pan rektor napsal, že nemá harmonogram uvolňování prostor a není připraven přijmout změnu smlouvy. Proto ta výpověď z nájmu – jako krajní řešení z naší strany. 

- LN Co tam nově bude? 

Dobře víme, co budeme s uvolněnou budovou dělat, máme zpracován komplexní generel rozvoje školy, který již s vrácenými prostory počítá. Máme zmapovány potřeby stávajících ústavů, které trpí kritickým nedostatkem místa a potřebují se zvětšit, abychom si "nešlapali po hlavách" a konečně začali reflektovat požadavky na moderní chemický výzkum v 21. století. Některé zrekonstruované prostory budou sdíleny tak, abychom měli možnost podpořit velké mezinárodní projekty. S tím míváme z kapacitních důvodů problém, ať již to byl František Štěpánek s ERC grantem, nebo Martin Pumera s excelentním týmem; abychom jim mohli nabídnout důstojné místo. 

- LN A máte dost peněz na to, abyste prostory přebudovali? 

To není a nebude snadné. Jsme vlastníky asi dvaceti tisíc metrů čtverečních pozemků na Vítězném náměstí. Máme tři roky starý znalecký posudek na částku 750 milionů korun. Kdybychom část těchto pozemků prodali, na menší části bychom vybudovali rozumně dimenzovaný objekt pro potřeby VŠCHT, kde by byly umístěny posluchárny, prostory pro studentské aktivity i sociální zázemí. Peníze z prodeje bychom využili vedle nové výstavby i na rekonstrukci uvolněných prostor po ČVUT a na další rozvoj v obou historických budovách. Samozřejmě peněz pro generální rekonstrukci a uvedení kampusu do podoby odpovídající mezinárodním standardům je potřeba mnohem, mnohem více... Tady spoléháme i na dotaci ze státního rozpočtu. Část prostředků na rozvoj školy jsme získali v roce 2015 z "pražské výzvy" minulého operačního programu – skoro 760 milionů jsme tehdy využili na opravy i vybavení laboratoří. Do některých věcí se ale dlouho neinvestovalo: například zařízení v základních laboratořích byla přes třicet let stará. Dokonce tak, že i já jsem na některých aparaturách pracoval ještě jako student... 

- LN Obě budovy tedy praskají ve švech, jak jsou naplněny lidmi? 

Studentů máme asi 3600, z toho kolem 700 doktorandů. To je velký podíl i ve srovnání s ostatními tuzemskými školami. Náš výzkum na nich stojí; vědí, co chtějí, a odvedou spoustu práce. K tomu máme kolem tisíce zaměstnanců, 600 z nich je akademických, věnují se vzdělávání a vědě, zbytek tvoří technici a administrativa, jež se dost rozbujela. 

- LN Ale poměr učitele na studenty 1 : 6 je v ČR nebývale slušný. 

Je to hodně slušné. V posledních ročnících studia je to opravdu výuka face-to-face, tváří v tvář. Student přichází do kontaktu s pedagogem a nezná jej jen z fotografií či z vyprávění (smích). 

- LN Jste náročná, výzkumná škola. Čím to, že vy jste nevsadili na počty studentů, masovost? 

My jsme masovost vypustili, nijak jsme jí nepodlehli. Když si vezmu tak patnáctiletý trend v počtu studentů, držíme si konstantu. Je to mírně nahoru dolů dle roku, ale ne že bychom počty studentů pětkrát navýšili jako některé univerzity, které teď mají potíže, co dál... My máme jen dvě budovy, víme, co chceme dělat. Když se dívám na staré stavební plány, které měl pan architekt Engel, tak budova A, kde právě sedíme, byla postavena skutečně pro chemii a nebyla anonymní: v plánech jsou vypsány laboratoře na jméno, například profesorů Maděry a Votočka nebo jeho asistentů... Bylo to stavěno pro někoho, a to tu studovalo výrazně méně studentů! Z pohledu moderního výzkumu je už náročné dostát třeba i současným požadavkům na bezpečnost práce nebo požární ochranu... 

- LN Nenapadlo dříve někoho rozšířit zájmy školy mimo chemii? 

I u nás byly snahy založit další fakultu – třeba zaměřenou na ekonomiku a management. Ve své době by to možná byla výhra, ale teď jsme vlastně rádi, že se to nepovedlo... Zůstali jsme jen u chemie, kterou nicméně chápeme daleko šířeji a zahrnujeme pod ni obory zaměřené na bio-, životní prostředí, potraviny, energie a materiály, inženýrství a další. Zvenku jsme vnímáni jako homogenní škola. Ano, jsme skutečně kompaktní, což je ku prospěchu věci, jsme schopni se ve dvou budovách bez potíží domluvit – bez ohledu na fakultu, na ústav. Snažili jsme se, aby i přístroje nakoupené z unijních fondů sloužily všem, nedublovaly se. 

- LN Když se dívám do žebříčku Nature Index, jste v Česku z hlediska top článků čtvrtí nejlepší: za Akademií věd, Karlovou a Masarykovou univerzitou! 

VŠCHT se v různých žebříčcích dostává do skupiny pěti či sedmi nejvýkonnějších univerzit v Česku, ale oproti vámi jmenovaným kolosům jsme opravdový trpaslík. Fakt. Bohužel mnohé rankingy nepoměřují přepočet na počty zaměstnanců, studentů. V mezinárodním kontextu jsme měli problémy s názvem Institute, proto jsme se v angličtině přejmenovali na University of Chemistry and Technology, Prague (UCT), neboť nás často považovali jen za nějaký ústav, ne vysokou školu. 

- LN Kdo exceluje ve vědě a výzkumu – kromě již jmenovaných? 

Skvělých vědců máme řadu. Škola je líhní nápadů a jsou tu i lidé, kteří to umějí zúročit. Například uvedu Karla Bouzka, nynějšího děkana Fakulty chemické technologie, jenž se věnuje elektrochemii, energii a vodíkovému programu. Rovněž Václav Švorčík, který dělá materiálové inženýrství, je aplikačně úspěšný. Dalibor Vojtěch zkoumá struktury kovů, Willi Pabst silikáty – a to je, prosím, rodilý Němec, ale požádal o české státní příslušenství. I to se děje! Bezpečností potravin se zabývá Jana Hajšlová, Tomáš Ruml zkoumá retroviry. Z mladších je už i veřejnosti znám Petr Slavíček věnující se fotodynamice, Juraj Kosek zkoumá úložiště elektrické energie... A tak dále, je těžké vyjmenovat všechny. 

- LN Odrazuje chemie ženy? 

Mezi studenty už dívky převažují; ten poměr je přes šedesát na čtyřicet v jejich prospěch. Je to změna, překlopilo se to. Ženy dnes dokonce výrazně pronikají i do těch dříve dosti "maskulinních" oborů, jako byly chemická technologie, chemické inženýrství... Bývaly tam vždy, samozřejmě, ale nyní je jich více. Snad bych i řekl, že převaha žen mezi absolventy je ještě významnější, neboť dívky jsou cílevědomější a snaživější; dostudují. Máme na škole i genderové projekty, snažíme se k těmto otázkám přistupovat rozumně. Ano, ve vedení školy a fakult to sice není plně reciproční, ale myslím si, že to je dáno rolemi, čím se chtějí ženy realizovat, je to i ryze individuální. Velmi nám pomohlo, že už pět let máme dětský koutek s hlídáním pro 24 dětí od dvou let věku, je tam flexibilní režim, rodiče se objednávají přes internet a pomáhá to "navracení" nejen matek, ale i tátů do školy. 

- LN Pro ženy je patrně nejzajímavější potravinářská fakulta. Tam vaříte i svoje pivo... Našli se už lidé, kteří šli na VŠCHT právě a jen kvůli tomu? 

Tato fakulta neměla s ženami problém nikdy, ani s počty profesorek. A pivo máme dobrý (smích). Ve výzkumném minipivovaru si vaříme vlastního Lachouta – je to tradiční název znamenající pivo lahodné chuti. Zkoušíme i různé slady, chmelení, netradiční receptury a postupy, vařili jsme i pivo s přídavkem řas a další atypy. Myslím, že na technologických postech sládků v českých pivovarech a sladovnách jsou lidé především od nás. A jak jste se ptal: někdy je to už rodinnou tradicí, takže "děti" jdou studovat rovnou k nám. 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 37979 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/melzoch [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/melzoch [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28142] => stdClass Object ( [nazev] => Český humor je nejlepší, který znám [seo_title] => Český humor je nejlepší, který znám [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Prof. Dr. Dipl.-Min. Willi Pabst byl jmenován profesorem pro obor Chemie a technologie anorganických materiálů. V rámci VŠCHT Praha působí na Ústavu skla a keramiky Fakulty chemické technologie. Jmenovací dekret převzal z rukou ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové 21. 6. 2016 v Karolinu.

[ikona] => [obrazek] => K0hMKi4xAgA.jpg [obsah] =>

Narodil jste se v Německu, co Vás přivedlo do Česka?

V Německu jsem studoval mineralogii na univerzitě v Tübingenu. Profesor mineralogie resp. vulkanologie, který pocházel z Krkonoš, začal pro studenty v září 1989 plánovat exkurzi do ČSSR. Po revoluci se hranice otevřely a my jsme tak mohli v květnu 1990 přijet volně bez víz a složitého papírování. Exkurze mě ovlivnila, bylo to nádherné a já jsem začal uvažovat o tom, že bych sem šel studovat. Jazyky mě vždy bavily a tak jsem se česky začal učit už v Německu. Měl jsem štěstí, protože jsem měl skvělou učitelku, která mě zasvětila do mnohých tajemství češtiny.

 

Proč jste si vybral VŠCHT Praha?

Z hlediska mého odborného zaměření mi byla VŠCHT Praha nejbližší a Ústav skla a keramiky byl pro mě tehdy jako mineraloga přirozenou volbou. Z pedagogů mě nejvíce zaujal a ovlivnil doc. Ivan Samohýl, který mě upozornil na školu racionální mechaniky a termodynamiky Clifforda Truesdella. Tato škola je velmi kritická k mnoha tradičním směrům výuky fyzikální chemie i mechaniky materiálů a fascinovala mě svou obecností a matematickou složitostí. Na VŠCHT jsem dostal možnost se této tematice intenzivně věnovat a následně ji zapracovat do výuky.

 

Učíte rád? Máte úspěšné studenty?

Velmi rád učím, přednáším myšlenky a jevy, které jsou překvapující. Rád ukazuji věci i ze stránky, o které studenti ještě neslyšeli nebo ji znají z jiných předmětů trochu jinak. V roce 1997 jsem převzal předmět Mechanika materiálů a koncipoval jsem ho po vzoru Truesdella jako racionální mechaniku. Učím jej dodnes. Snažím se studentům přiblížit výsledky moderního výzkumu a s oblibou upozorňuji na zásadní chyby či nedostatky v klasických a uznávaných učebnicích. Mým dosud nejúspěšnějším studentem je určitě Jan Hostaša, který se svou diplomovou prací vyhrál Cenu Siemens a za doktorskou práci získal – kromě jiných cen (cena Jean-Marie Lehn, cena Preciosa) – ve stejné soutěži druhé místo. V současnosti pracuje na Institutu vědy a technologie pro keramiku ISTEC ve Faenze (Itálie) a vede si velmi dobře.

 

Čemu se věnujete odborně?

Zajímají mě heterogenní materiály s jasně rozlišenými fázemi, tj. kompozity a především porézní materiály, na které lze nahlížet jako na speciální případ kompozitů.  Právě v oblasti porézních materiálů, což jsou dvoufázové směsi, jsme přišli ve velmi krátkém časovém sledu na spoustu zajímavých poznatků, jednu dobu každý náš druhý článek obsahoval novou rovnici. Zabývám se především závislostí vlastností na pórovitosti, a naše exponenciální rovnice a tzv. křížové vztahy, ač byly původně koncipovány  pro keramiku, lze aplikovat i na kovy a jiné materiály. Tomuto tématu se věnuji dodnes, přičemž v současnosti existují numerické simulační programy, které dovolují vypočítat i vlastnosti mikrostruktur, které nelze jednoduše vyrábět.

V roce 2002 jsem narazil na tehdy úplně novou knihu Salvatore Torquata shrnující znalosti v oblasti heterogenních materiálů, kterou mám nyní ve všech svých knihovnách a která mě ovlivnila ze všech knih nejvíc.

Ve svém volném čase se zabývám především dějinami věd, zajímá mě arabská i čínská věda, které mají velký význam v dnešní diskusi o kulturách. Mluví se o problémech západní kultury, ale jedná se o velmi komplexní věc a dějiny se vyvíjejí jinak než podle přírodních zákonů, často se jedná o vliv jednotlivců, který mění tok dějin.

 

Jaké jazyky umíte a v jakých jazycích čtete?

Narodil jsem se v Německu blízko francouzských hranic a tak jsme francouzštinu měli ve škole (vedle angličtiny samozřejmě). Na gymnáziu jsem se učil latinsky a na vysoké škole španělsky (ještě před češtinou). Také mám základy některých jiných jazyků, ve kterých však dnes nemám prakticky žádné aktivní jazykové dovednosti. Velmi mě láká čínština (a v současnosti se ji i učím), ale to je opravdu složitý jazyk s obtížnou výslovností a ještě obtížnějšími znaky. Odborné publikace čtu většinou v angličtině, ale např. v oblasti dějin věd využívám střídavě prakticky všechny jazyky, které jsem se naučil.

 

Co čtete ve svém volném čase a jaké máte jiné zájmy?

Beletrii nečtu téměř vůbec, ale jinak jsou knihy mé hobby, čtu vždy několik knih současně. V pubertě jsem přečetl takřka všechno od Franze Kafky a přes něho jsem se dostal i k české literatuře. Dnes mám pocit, že na beletrii nemám čas. Určitě nejvzdálenější žánr je pro mě poezie, ovšem s jednou výjimkou, a tou je Bob Dylan, kterého považuji za jednoho z největších básníků a hudebníků 20. století. S jeho hudbou jsem vyrůstal a zejména na základě jeho textů, mnoho z nich jsem znal nazpaměť, jsem se naučil lépe anglicky. K hudbě mám velmi blízko, i když dnes už jen pasivně. Mám rád jazz, blues a rockovou hudbu. Mí oblíbenci jsou, vedle Dylana, např. Van Morrison, Tom Waits, Rolling Stones a Bruce Springsteen. Rád je poslouchám a ještě raději chodím na jejich koncerty.

 

Čím se liší Češi a Němci?

Podle mě si jsou Češi a Němci velmi blízcí, mnohem bližší než Němci a Francouzi nebo Španělé. Jen humor je odlišný, ale ten český je rozhodně lepší, pro mě vůbec nejlepší, který znám. V češtině se mi líbí např. knihy Bohumila Hrabala, jejichž humor je tak specifický, že snad ani nejde přeložit do jiných jazyků. Němci mají bohužel tu nepříjemnou vlastnost, že berou sami sebe nesmírně vážně a jsou přesvědčeni, že vědí všechno nejlíp. Proto je Česká republika bohužel v očích mnoha Němců neustále ona „východní Evropa“, se všemi předsudky, co toto označení přináší. Češi na druhé straně mají často zcela neoprávněně pocit, že Němci (a tzv. Západ vůbec) jsou něčím „vyspělejší“, jejich úvahy a rozhodnutí „zralejší“. Řekl bych, že opak je pravdou. A zásadní rozdíl je, že Němcům naprosto chybí nejen patřičná sebereflexe, ale i ona vtipná sebeironie, která se mně na Češích tak líbí. Každopádně je to pro mě jeden z důvodů, proč se cítím lépe v Čechách než v Německu a proč chci nyní požádat o české občanství.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 28142 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/pabst [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/pabst [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [27746] => stdClass Object ( [nazev] => Nukleofilní adice s kádrovým posudkem [seo_title] => Nukleofilní adice s kádrovým posudkem [seo_desc] => [autor] => Petra Karnetová [autor_email] => Petra.Karnetova@vscht.cz [perex] =>

Doc. RNDr. Jan Staněk, CSc. je oblíbeným přednášejícím na Ústavu chemie přírodních látek, poslední čtvrtstoletí vykonával mnoho různých funkcí na ministerstvu školství, v Radě vysokých škol, zasedal v Akademickém sněmu AV ČR i v grantových agenturách. 1. června 2016 mu rakouský velvyslanec Alexander Grubmayr předal Čestný kříž za vědu a umění I. třídy. V těchto dnech se doc. Staněk dožívá 70 let.

[ikona] => [obrazek] => 80rMiw8uScw7MjsbAA.jpg [obsah] =>

Před rokem 1989 se kontrolovalo, aby studenty učil člověk s vhodným kádrovým posudkem. A jelikož se bratr doc. Staňka rozhodl „nevrátit“ z návštěvy Švýcarska, pedagogický úvazek mu byl na dlouhou dobu odepřen a věnoval se pouze výzkumu. Přednášet začal až ve 40 letech a přestože není, dle vlastních slov, žádný showman, stal se jedním z našich nejoblíbenějších pedagogů, což se prokázalo ve školní anketě i na obávaném Primátu. 

Magisterský titul získal na Přírodovědecké fakultě UK a po vojně tam nastoupil na aspiranturu. Současně mu byla nabídnuta i aspirantura se zajímavou prací na VŠCHT Praha, rozhodl se, že zkusí i tento výzkum a na naší škole poté zůstal. Odborně se věnoval monosacharidům, jejich syntéze a analytice. V roce 1982 byl s dalšími kolegy oceněn za vyřešení syntézy a výroby prostaglandinu Oestrophan.

Po revoluci se stal prorektorem pro vědu a výzkum, přičemž na vlastní vědeckou práci už mu nezbylo příliš času. Velmi aktivní byl v Radě vysokých škol, čtyři roky byl jejím předsedou, na MŠMT se věnoval přípravě vysokoškolského zákona. Zasedal v Akademickém sněmu AV ČR i v grantové agentuře Akademie věd ČR.

Po roce 1989 iniciovalo Rakouské ministerstvo pro vědu a výzkum vznik bilaterálních grantových programů AKTION podporujících vzdělávání a následně i vědeckou spolupráci (program WTZ). Doc. Staněk po dlouhou dobu jako jediný zasedal v grémiích vzdělávacích i vědeckých grantových programů, což mu umožnilo ladit odlišnosti a případné rozpory mezi nimi. Takřka deset let byl předsedou Řídícího grémia programu AKTION.  A nejen za tuto práci mu rakouský prezident Heinz Fischer udělil 11. března Čestný kříž za vědu a umění I. třídy.

V mládí hrál tenis a hodně lyžoval, po úrazu se s velkou intenzitou vrhl na softball, kterému se doteď aktivně věnuje. Letos se zúčastnil pravděpodobně jako nejstarší účastník Mistrovství ČR veteránů v softballu. Hory ale stále vyhledává, jsou jeho velkou vášní a stále objevuje místa, která nejsou příliš přelidněná.

[poduzel] => stdClass Object ( [27747] => stdClass Object ( [nadpis] => [iduzel] => 27747 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => galerie [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 27746 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/stanek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/stanek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [27205] => stdClass Object ( [nazev] => „Chemik budoucnosti musí být také zdatným informatikem“ [seo_title] => „Chemik budoucnosti musí být také zdatným informatikem“ [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Profesor Petr Slavíček z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze převzal 18. května 2016 Cenu Neuron pro mladé vědce do 40 let. Nadační fond mu ji udělil za vynikající vědecké výsledky v oboru chemie.  „Stihl jsem to jen tak tak, být to o den později, jsem za věkovým limitem,“ říká s úsměvem zakladatel Laboratoře teoretické fotodynamiky, která působí na Ústavu fyzikální chemie Fakulty chemicko-inženýrské.

Kromě toho, že má vlastní výzkumnou skupinu, má za sebou profesor Slavíček také prestižní publikace například v Nature Chemistry a Science, ale i nedávnou obhajobu bakalářské práce na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy na téma Zázraky českých středověkých světců…

[ikona] => [obrazek] => C0gtKVIIzkksO7z2SG9qtkKignNqXqKCX2ppUX4eAA.jpg [obsah] =>

Co pro vás ocenění od Nadačního fondu Neuron znamená?

Jakkoli to může znít jako klišé, je to pro mě čest. Cenu mi přiřkli velmi respektovaní kolegové z oboru, kteří chemii rozumí a dospěli k závěru, že to, co dělám, za něco stojí. Což každého aspoň trochu ješitného člověka potěší. Kromě toho se mi líbí celkový koncept Nadačního fondu Neuron. Vážím si lidí, kteří jsou ochotni své vlastní peníze věnovat na to, aby měnili společnost. Tento duch občanské angažovanosti znám z USA, kde i střední třída je zvyklá podporovat finančně to, co považuje za důležité. V neposlední řadě jsem polichocen udělením ceny pro mladé vědce. Má kolena sice vydávají při dřepech zvláštní zvuky, ale já jsem prostřednictvím cen ujištěn, že jsem stále ještě mladý.

Cena Neuron není prvním oceněním, které jste během své vědecké kariéry získal. Máte na kontě dvě Ceny Učené společnosti, projekt, jehož jste spoluřešitelem, získal Cenu předsedy Grantové agentury ČR. Jak se díváte na téma cen za vědeckou činnost obecně. Mají smysl?

Jasně, chválit se má, povzbudí to k další práci! Donátor udělením ceny navíc dává najevo, co považuje za správné a potřebné. Ceny jsou obzvláště důležité pro mladé a začínající vědce. Člověk si na počátku není vůbec jistý tím, co dělá nebo co by dělat měl, zda jeho práce má smysl. A ocenění je pro něj zajímavé vodítko.

Cenu Neuron jste získal za mimořádné vědecké výsledky. V oficiálním odůvodnění vaší nominace je mimo jiné zmíněna vaše role vedoucího výzkumné skupiny teoretické fotodynamiky. Zkuste stručně popsat, čím se skupina zabývá.

Zabýváme se oblastí teoretické a počítačové chemie. Jedná se o obor zásadně interdisciplinární, neboť se pohybujeme na rozhraní chemie (zajímají nás molekuly či materiály, chemické děje), fyziky (řešíme fyzikální rovnice) a vědy o počítačích (dnes se málokdy na něco přijde jen s tužkou v ruce). V poslední době mám tendenci akcentovat tu poslední část – počítače.

Proč?

Všichni vnímáme virtualizaci světa kolem nás. Nevyhýbá se samozřejmě ani chemii a já osobně v tom vidím budoucnost našeho oboru. Ano, chemie je věda experimentální, věda, která „bouchá a smrdí“, ale já jsem přesvědčen, že i experimenty dnes prováděné lidmi budou nahrazeny experimenty robotickými a virtuálními. Už dnes je to technicky možné, ale pořád dost drahé. Jakmile současné drahé technologie zlevní, půjde se tímto směrem, a to i v oblastech, jako je třeba organická syntéza. I syntetik budoucnosti tak bude muset být zdatným informatikem, jak jsme toho koneckonců již dnes svědky v molekulární biologii. Chemie možná ztratí část svého půvabu, nad čímž ale nemá smysl lkát. Chemické znalosti je třeba propojovat se znalostmi z jiných oborů.

Na webu vaší výzkumné skupiny je uvedena řada konkrétních výzkumných témat, která momentálně řešíte. Mohl byste přiblížit alespoň některá z nich?

V nejširším slova smyslu se soustředíme na interakci světla a molekul. Fyzici dokázali úžasným způsobem ovládnout světlo a my se prostřednictvím světla snažíme ovládat hmotu. Zkoumáme, co se děje s hmotou, když na ni posvítíme světlem, co nastane za tanečky, když vybudíme molekulu. Zajímá nás oblast fotokatalýzy, zajímá nás chemie atmosféry, která je velmi silně stimulována světlem. V poslední době pronikáme do astrochemie.

Skutečně zajímavých výsledků jste dosáhli v oblasti interakce rentgenových fotonů s molekulami…

Výzkum v této oblasti byl stimulován experimentálním rozvojem. Potřebujete k tomu strašně drahé zařízení, bavíme se o podobných sumách, jakou stojí experimenty pro částicovou fyziku. Synchrotronů či laserů s volnými elektrony po světě přibývá a dělají se na nich zajímavé pokusy, které musí někdo interpretovat. Takto se k dané oblasti dostala naše laboratoř. Objevili jsme zatím některé nové jevy, formy přenosu energie mezi molekulami při stimulaci rentgenovým zářením. Povedlo se nám popsat děj, kdy je díky ohromné energii ze záření vyražen nízko postavený elektron, a oproti předpokladům pak dojde k přenosu energie do sousedních molekul. Tato oblast mě i kolegy v tuto chvíli zajímá nejvíce, máme na výzkum velký grant GA ČR. Práce na tomto tématu nám umožňuje spolupráci s řadou skvělých světových pracovišť a jsem opravdu rád, že jsme se mohli stát součástí této mezinárodní komunity. Tady bych měl asi zdůraznit, že by to nešlo bez skvělých kolegů v naší skupině. Mám štěstí na chytré a pracovité spolupracovníky a studenty, kteří řadu nápadů rozvíjejí způsobem, který by mě asi nikdy nenapadl.

Zmínil jste, že se věnujete také astrochemii. Co si pod tímto označením můžeme představit?

Astrochemie je chemií vesmíru, zaměřuje se přitom nejen na molekulární současnost, ale i na chemickou historii vesmíru.  My se dlouhodobě zabýváme atmosférickou chemií, kde nás zajímají především děje na atmosférických aerosolech. Spolupracovali jsme a spolupracujeme na tomto tématu s Ústavem fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd. Před několika lety jsme například navrhovali nové mechanismy, díky kterým může docházet k zániku ozonové vrstvy. S kolegy z Göttingenu jsme zase vyvinuli nové přístupy, jak charakterizovat atmosférické aerosoly, což jsme publikovali v časopise Science. Čili atmosférické aerosoly jsou oblastí, kde máme v ruce metodiku. Nyní se ukázalo, že naše nástroje a metody by zajímaly i kolegy studující chemii vesmíru. Astrochemie spojuje tři vědecké okruhy – observační astronomii, laboratorní experimenty a oblast teorie. Všechny jsou nutnou podmínkou, abychom mohli dělat věrohodné modely chemického vývoje atmosféry. Ale náš výzkum je teprve na samotném počátku.

Kam byste chtěl směřovat práci skupiny v budoucnu?

Teorie i experiment jsou schopny produkovat gigantické množství dat, je ale těžké se v nich orientovat. Cítím, že v propojování oblasti teorie informace a metod teoretické chemie je dosud nevytěžený potenciál. Na tuto oblast bych rád do budoucna kladl důraz i s ohledem na budoucí uplatnění absolventů z naší laboratoře. Ale samozřejmě středobodem našeho zájmu zůstanou molekuly a materiály.

Kdyby se chtěl někdo ze studentů stát členem vaší skupiny, co by pro to měl udělat?

Napsat mi nebo se zastavit. Klíčová není dokonalá znalost, ale student by měl mít pro chemii vášeň. Bez toho se špatně pracuje. Naším limitujícím faktorem jsou v tuto chvíli prostory, v čemž ale nemáme problém jediní.

Vychováte si také budoucí zaměstnance ústavu, na němž působíte?

Jsem přesvědčen, na základě vlastní zkušenosti, že to nejlepší, co můžete pro studenty udělat, je dovést je k doktorátu a postrčit je do světa. Nejsem zastáncem toho, aby absolvent hned po doktorátu nastoupil do práce ve škole, která ho vychovala. Je třeba, aby kvality prokázal jinde a nabral jinou perspektivu a třeba se po čase vrátil. Pracovat v laboratoři, ve které jsem byl vychován, je nešvar poškozující nejen školu jako celek, ale i vědce samotné.

Vy jste získal novou perspektivu v USA na Univerzitě v Illinois. Proč jste strávil dva roky zrovna tam?

Poté, co jsem dokončil doktorát na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského pod vedení Pavla Jungwirtha, bylo jasné, že je třeba se naučit něco nového. Zjišťoval jsem možnosti a zaujala mě nabídka práce v týmu profesora Todda Martíneze z Univerzity v Illinois. Todd mě do týmu přijal a já se od něj naučil strašně moc. Vedli jsme nekonečné diskuze o vědě, i nyní jsme stále v kontaktu, pracujeme stále na společném projektu. Kromě toho byl postdoktorandský pobyt život definující zkušeností v tom, že jsem zažil prostředí, kdy univerzita fungovala tak, jak by asi správně fungovat měla.  25 let kontaktů se světem naše univerzity hodně posunulo, i když vše samozřejmě není ani zdaleka ideální.

Kromě vědecké práce vykonáváte i pedagogickou činnost. Jaký je váš vztah k výuce?

Učím rád. Dlouhodobě mám přitom pocit, že výuka je trochu podceňovaná. Výchova nové generace je naše hlavní mise, což platí nejen pro univerzity, ale třeba i pro Akademii věd. Budeme-li upřímní, musíme vidět, že přínosy české vědy jsou spíše inkrementální. Vědu dnes dělají na celém světě miliony lidí, při tomto frontálním útoku nemůžeme realisticky doufat, že provedeme převratnou změnu přístupu, jako se to povedlo Newtonovi a Einsteinovi. Co ale udělat můžeme, je vychovat novou generaci vysoce kvalifikovaných vědců a občanů. Výchova nové generace je základ a přijde mi, že to bývá podceňováno, třeba i z hlediska financování školství. Mám teď na mysli celé školství, nejen vysokoškolské. Společnost tomu nedává, co této oblasti života patří, a to je cesta do pekel.

V přehledu vaší publikační činnosti jsem našel jeden záznam, který mě trochu překvapil. Šlo o obhájenou bakalářskou práci na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy na téma Zázraky českých středověkých světců. Jak jste se ke studiu teologie dostal?

Motivací byl ryzí rozmar, sám nejsem věřící. Říkal jsem si zkrátka, že bych mohl po čase zase něco studovat. Na děkanát Katolické teologické fakulty to mám blíže než na děkanát vlastní fakulty a nikdy jsem neměl ke společenským a humanitním vědám daleko. Naopak, chovám k nim velký respekt a jsem velmi rozpačitý, když někdo chválí technické a přírodní vědy jako to, co jediné potřebujeme, a s despektem mluví třeba o kulturních antropolozích. Obávám se, že takový člověk nemluví s dobrou znalostí věci.

K jakým závěrům jste v bakalářské práci dospěl?

Nešlo v principu o zázraky samotné, jak by mohl evokovat název práce, ale o to, že zázraky jsou odrazem myšlení středověkého člověka. Snažil jsem se ukázat, co se ve středověku od svatého očekávalo, jaké břímě na něj tehdejší lidé nakladli. Neliší se to příliš od dneška. Hlavní penzum evidovaných zázraků byla zázračná uzdravení, to se chtělo po světcích, dnes to chceme od neurochirurgů, nebo třeba biotroniků. Existuje zkrátka trvale potřeba naklást koncentrát kladných vlastností na nějakou osobu. U českých světců se také v nebývalé míře objevuje zázračné osvobození vězňů, vysloveným přeborníkem v oboru by Sv. Václav. Snad právě touto tradicí byl inspirován jeden z držitelů svatováclavského stolce při své slavné amnestii. Studium teologie bylo celkově velmi zajímavé. Práci jsem psal pod vedení historika doc. Kubína, naučil jsem se mnohé o metodice práce ve společenských vědách.

Obohatilo vás studium zcela odlišného oboru ve vaší primární vědecké činnosti?

V řadě směrů. Zjistil jsem, že historici jsou v metodě práce s historickými prameny pečlivější, než jsme my chemici při přejímání našich zdrojů. Došlo mi také, že historie není záležitostí akumulace dat, ale rozmýšlení a přemýšlení.

[poduzel] => stdClass Object ( [27223] => stdClass Object ( [nadpis] => [iduzel] => 27223 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => galerie [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 27205 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/slavicek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/slavicek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [26213] => stdClass Object ( [nazev] => Motivační podpora mladých vědeckých pracovníků VŠCHT Praha 2016 [seo_title] => Motivační podpora mladých vědeckých pracovníků VŠCHT Praha 2016 [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Ve čtvrtek 24. 3. 2016 předal prorektor pro vědu a výzkum Pavel Kotrba ocenění pěti mladým vědeckým pracovníkům VŠCHT Praha. Finanční podpora ve výši 110 tisíc, kterou každý z nich získal, má vybraným talentovaným akademickým pracovníkům VŠCHT Praha usnadnit začátky vlastní badatelské kariéry v oblasti, kterou předpokládá na VŠCHT Praha hlouběji rozvíjet. 

Ocenění získali doc. Ing. Zdeněk Sofer, Ph.D. a Ing. Tomáš Bystroň, Ph.D. z FCHT, doc. Ing. Ondřej Uhlík, Ph.D. z FPBT, Ing. Jitka Čejková, Ph.D a Ing. Zdeněk Slouka, Ph.D z FCHI. Blahopřejeme!

originál

Foto: Z. Slouka, O. Uhlík, J. Čejková, Z. Sofer a T. Bystroň (zleva)

Do soutěže se přihlásilo celkem 23 mladých vědeckých pracovníků: FCHI 12, FPBT 4, FCHT 4, FTOP 2, Centrální laboratoře VŠCHT Praha 1.

Všem oceněným jsme položili několik otázek:

Mohli byste v pár větách představit svůj výzkum?

Zdeněk Sofer: Můj současný výzkum je zaměřen na studium nových nanostruktur na bázi vrstevnatých materiálů. Tento typ látek se vyznačuje mnoha unikátními vlastnostmi, které souvisejí s jejich anizotropií. Nejtypičtějším zástupcem těchto látek je grafen, ale patří tam mnoho dalších materiálů jako např. vrstevnaté dichalkogenidy přechodných kovů. Intenzivně studuji vliv složení a dalších vlastností těchto materiálů na jejich aplikace v oblasti katalýzy, nanoelektroniky a senzorové techniky.

Jitka Čejková: Věnuji se studiu kapek dekanolu. Ty se například dokážou pohybovat chemotakticky, tedy orientovaně následovat signální látky. Ukázali jsme, jak kapka dekanolu najde cestu v bludišti, když „běží“ za solí. V současné době pozorujeme zajímavé změny tvaru kapek dekanolu během odpařování okolního média. Těšte se na článek, kde vám naše „chobotničky“ představíme! Jedná se ale o základní výzkum, takže se těžko odpovídá, „k čemu je to dobré“. Objasnění jevů probíhajících v tomto modelovém systému může samozřejmě posloužit k pochopení jevů v jiných systémech, protože kapky, odpařování, surfaktanty, alkoholy… S tím se potkáváme v běžném životě i v průmyslu.

Ondřej Uhlík: Předmětem našeho výzkumu je především studium vztahů rostlina‑mikroorganismus v životním prostředí včetně jejich potenciálního využití. Náš výzkum spadá do oboru mikrobiální ekologie – v současnosti velmi dynamické disciplíny mikrobiologie, kde centrální úlohu již neplní čistá kultura, ale do popředí zájmu se dostávají především vzájemné vztahy mezi mikroorganismy, ale i mezi mikroorganismy a jejich biotickým a abiotickým okolím. Studium mikrobiální ekologie nám může pomoci v mnoha ohledech, ať již v základním poznání enormní diverzity mikrobiálního světa, tak v poznání aplikovaném, kdy mikrobiální ekologie může významně přispět ke zvýšení kvality života člověka – využitím mikroorganismů pro obnovu kontaminovaných lokalit, produkcí potravin či jiných biotechnologicky významných materiálů atp. 

Tomáš Bystroň: Mezi hlavní oblasti mého profesního zájmu patří studium dějů probíhajících v elektrochemických soustavách zejména z pohledu kinetiky a mechanismu elektrodových dějů. Protože naše skupina Technické elektrochemie je zaměřena spíše aplikačně, mají studovaná témata většinou vztah k nějaké praktické aplikaci. Jako příklady bych zmínil např. elektrochemickou syntézu železanů, velmi zajímavých oxidačních činidel, která patří mezi dlouhodobě studovaná témata na Ústavu anorganické technologie. V posledních 10–15 letech je u nás významným tématem výzkum v oblasti palivových článků a nověji také elektrolýzy vody, tedy témat spojených s konverzí elektrické a chemické energie. Zde se zabývám zejména studiem degradačních dějů probíhajících v těchto zařízeních. Cílem je těmto dějům porozumět a minimalizovat jejich negativní dopady. Výsledkem by mělo být snížení ceny zmíněných zařízení, prodloužení jejich životnosti a jejich uplatnění v praxi, např. při řešení současných energetických problémů. Mimo těchto témat mě přitahuje elektroorganická chemie, ve volných chvílích se zabývám selektivní elektrochemickou oxidací organických látek/výrobou selektivních organických oxidačních činidel.

Zdeněk Slouka: Výzkum, který se snažím realizovat na VŠCHT Praha, je motivován snahou vyvinout nové, moderní diagnostické testy v angličtině označované jako „point-of-care“. Do češtiny se tento výraz volně překládá „v místě léčby“ a jako jednoduchý příklad může být uveden těhotenský test. V našem případě se snažíme vyvinout technologie, jež by v budoucnu umožnily detekci např. různých druhů rakoviny ze snadno dostupných lidských vzorků (krev, moč, sliny) či patogenů způsobujících onemocnění s významným dopadem na lidskou populaci (malárie, horečka dengue, tuberkulóza,…). Oblast „point-of-care“ diagnostiky je do velké míry mezioborová a vyžaduje celou řadu znalostí jak z inženýrských disciplín, tak vědních oborů, jakými jsou molekulární biologie, chemie, fyzika apod. Inženýrské disciplíny nám pomáhají s vlastním technickým řešením otázek, jako např. jak to vyrobit či jak to zrealizovat. Hledání odpovědí na různé vědecké otázky spadající do základního výzkumu nám slouží jako inspirace pro nová technická řešení naší problematiky. Například výzkum v oblasti vlivu nukleových molekul na charakteristiky iontově-výměnných membrán, které se průmyslově využívají např. k odsolování mořské vody či syrovátky, položil základ pro konstrukci mikrofluidního čipu ke specifické detekci nukleových kyselin, konkrétně miRNA molekul pocházejících z rakovinných buněk ústní dutiny. 

Co Vás nejvíce zajímá z toho, čím se zabýváte?

Zdeněk Sofer: V současnosti se zabývám dosud neprozkoumanou oblastí chemických modifikací anorganických analogů grafenu a jejich vlivu na elektrochemické a transportní vlastnosti. Pro tuto oblast výzkumu zatím existují převážně pouze teoretické studie a slibuje mnoho nových zajímavých objevů v budoucím výzkumu.

Jitka Čejková: Poslední dobou mě zajímají témata, kterým se v Čechách věnuje jen několik málo pracovišť. České názvy obvykle zní divně, a tak použiju původní anglické: unconventional computing, artificial life, origin of life, science in art…  A to moje „hraní si s kapkami“ v podstatě do těchto oblastí spadá taky.

Ondřej Uhlík: Asi nejvíce mě zajímá úloha sekundárních metabolitů rostlin v ekologii půdních mikroorganismů. Konkrétně pak jak tyto sekundární metabolity utvářejí strukturu půdních mikrobiálních komunit a zda a jak se enzymy původně vyvinuté pro detoxikaci či degradaci sekundárních metabolitů náhodně podílejí i na degradaci antropogenních polutantů a zvyšují tak biodegradační potenciál mikrobiálních komunit. Rovněž se velmi zajímám o možnosti modifikací extrakčních a kultivačních postupů pro zvýšení efektivity izolace bakterií z životního prostředí.

Tomáš Bystroň: Ze studovaných témat mě osobně nejvíce zajímá poslední diskutované téma, tedy elektrochemická oxidace organických látek. Krása elektrochemie zde spočívá v tom, že při oxidaci lze přímo kontrolovat stupeň naoxidování sloučenin pomocí kontroly potenciálu elektrody bez nutnosti použití oxidačních činidel. Odpadají tak nepříjemnosti s produkty jejich redukce. Samozřejmě to vyžaduje použití vhodného elektrodového materiálu a nastavení vhodných podmínek, což znamená, že je zapotřebí rozumět procesům v roztoku elektrolytu i na povrchu elektrody.

Zdeněk Slouka: Asi nemohu říct, že mě nějaká konkrétní vědecká oblast zajímá více než ty ostatní. Spíše naopak. Hledání souvislostí mezi různými oblastmi, snaha o nalezení odpovědí na různé otázky pomocí metod netradičních pro danou oblast, či syntéza vědeckých poznatků z různých oborů do jednoho funkčního celku je to, co činí moji práci opravdu zajímavou, i když zároveň poměrně náročnou.   

Jaké jsou Vaše dosavadní největší vědecké úspěchy? Máte nějakou metu, čeho byste chtěli dosáhnout?

Zdeněk Sofer: Mezi moje největší objevy patří detailní studium výroby grafenu termickými metodami, při kterém vzniká mnoho toxických organických látek. Donedávna se předpokládalo, že tady příprava grafenu vede pouze k vedlejším produktům, jako je oxid uhličitý, uhelnatý a voda. Detailní studium mechanismu vzniku grafenu ukázalo, že dochází k uvolňování velkého množství organických a často toxických látek. Mezi další významné objevy patří popis mnoha mechanismů chemických modifikací grafenu za použití technik izotopového značení, které jsem v případě grafenu použil jako jeden z prvních. Dále se podařilo objevit mnoho nových unikátních metod přípravy vrstevnatých nanomateriálů a jejich neobyčejných vlastností, jako jsou třeba anizotropie magnetických vlastností černého fosforu.

Jitka Čejková: Dnešní svět vědy spočívá zejména v boji o finanční podporu, takže většina vědců místo čtení výstupů svých kolegů, provádění vědecko-výzkumné činnosti a publikovaní výsledků, čte metodiku podávání grantových přihlášek a sepisuje návrhy grantů. S tím souvisí i počet výstupů, místo kvality se mnozí musí ubírat směrem kvantity. Mojí metou je zůstat sama sebou a nepropadnout těmto tlakům. Nebudu psát články jeden za druhým jen proto, že mi stále chybí několik publikací k podání habilitace. Nechci publikovat data, která nejsou dostatečně podložena experimenty a fakty. A jako úspěch vidím ohlasy na své dosavadní výstupy, pozvánky přednášet na seminářích a konferencích v zahraničí, nabídky spolupráce apod.

Ondřej Uhlík: Těch úspěchů je zatím myslím docela dost – velkou radost jsem měl z Ceny ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR, z úspěšné habilitace… každé ocenění práce udělá radost. Ale je třeba říct, že mám velké štěstí, že mě lidé v mém okolí podporovali a podporují a na těch úspěších se spolupodílejí – hodně vděčný jsem svým školitelům, přátelům z laboratoře a samozřejmě rodině. A co se týče mety, tak mě napadá, že nejdůležitější pro mě je, aby mě vědecká práce i nadále těšila a bavila.

Tomáš Bystroň:  Významnějších vědeckých úspěchů ve smyslu dosažení nějakého širšího uznání, např. v zahraničí, jsem zatím nedosáhl. Částečně to může být dáno tím, že jsem doposud nebyl dostatečně publikačně aktivní, což se teď snažím změnit. Přiznám se, že psaní publikací není věc, kterou bych si zrovna užíval. Ale vím, že bez toho nejde ve vědeckém světě existovat. Také jsem měl od výzkumu menší pauzu a ještě pořád jsem to zcela nedohnal. Výzkum je pro mě osobní výzva, je to jako puzzle, člověk musí vzít do ruky ty správné kousky a správně je položit k ostatním. Vždy mám radost, když další kousek zapadne do skládačky. Myslím, že máme rozpracováno pár velmi zajímavých témat, tak by těch kousků snad mohlo v dohledné době zapadnout více.

Zdeněk Slouka: To je těžká otázka. Pro někoho by to byly publikace v časopisech s impakt faktorem více jak 6, pro mě osobně asi konstrukce integrovaného mikrofluidního čipu založeného na iontově-výměnných membránách určeného k detekci DNA/RNA. V současné době jsou práva k tomuto čipu vlastněny jednou americkou společností, jež se snaží o vývoj komerčního diagnostického testu.

Takovou malou metou je vybudovat mladý vědecký tým sestávající se z lidí a studentů, co mají rádi vědu a práci v laboratoři. A hlavně získat dostatek financí, aby tito lidé a studenti byli za svoji práci náležitě odměněni a abychom se mohli soustředit na to, co opravdu chceme dělat.  

Jak využijete získanou podporu?

Zdeněk Sofer: Na stipendia pro moje studenty, úhradu nákladů spojených s účastí na mezinárodní konferenci a na nezbytné provozní náklady laboratoře.

Jitka Čejková: K účasti na konferenci ALIFE (The Fifteenth International Conference on the Synthesis and Simulation of Living Systems) a na finanční odměny svých studentů.

Ondřej Uhlík: Podporu bych rád využil na úhradu nákladů na konferenci o půdní metagenomice, která se koná v prosinci v Německu, dále pak částečně na stipendia pro mé tři doktorandy a velmi dobré spolupracovníky a pak na osobní náklady – z těch bych pak rád koupil dceři např. skluzavku na zahradu.

Tomáš Bystroň:  Podporu použiji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Část půjde na (doufám úspěšné) dokončení již několik let rozpracované publikace. K jejímu dokončení mi chyběly finance na provedení analýz. Také pojedu na zajímavou konferenci do Německa. Další část bude použita jako stipendium mým nejbližším spolupracovníkům, kteří mi významně pomáhají při práci, protože to není „one man show“. Poslední část navýší náš rodinný rozpočet. Určitě se bude hodit na pokrytí části rozpočtu plánové svatby, mohlo by zbýt i na pořízení botiček pro naši malou Aničku, aby se naučila správně došlapovat na svět :).    

Zdeněk Slouka: Pojedu na konferenci a zbytek vyplatím nejpilnějším studentům.

Jak se Vám pracuje na VŠCHT Praha?

Zdeněk Sofer: Na VŠCHT jsem od roku 1999, nejprve jako student a následně jako zaměstnanec. Pozitivně hodnotím výrazné zlepšení podmínek pro výzkumnou činnost a možnost práce v mladém dynamickém kolektivu.

Jitka Čejková: Myslím, že VŠCHT Praha se příliš neliší od jiných institucí, ideální pracoviště prostě neexistuje. Jak kdysi prohlásil pan profesor Labík, kdyby se počet zaměstnanců snížil na čtvrtinu, fungovala by naše škola úplně stejně. Jsou zde lidé, kteří vám život někdy spíše komplikují, ale těm já se snažím vyhýbat. A pak je tu spousta úžasných kolegů, kteří jsou ochotni kdykoli pomoci, umí povzbudit a je radost s nimi spolupracovat. Mají spoustu zajímavých nápadů, a to nejen po stránce vědecké, tvrdě pracují a dosahují vynikajících výsledků. A takových lidí já si moc vážím a mám je jako své vzory.

Ondřej Uhlík: Vždycky, když se někde bavíme o práci, říkám, že mám obrovské štěstí, že mám takovou práci, jakou mám. A opravdu je to tak. Nejvíc si vážím toho, že můžu pracovat mezi chytrými a slušnými lidmi.

Tomáš Bystroň:  VŠCHT jsem vystudoval, nyní na VŠCHT pracuju, takže mám k této škole srdečný vztah a lidem zde za mnohé vděčím. Samozřejmě největší díky patří lidem u nás na ústavu, zejména pak panu prof. Bouzkovi. Vážím si toho, že jsem u něj měl a mám, i přes jeho vytížení, dveře vždy otevřené. Zároveň mi dokázal pomoci i v těžkých životních situacích. Je to z velké části on, který z pozice vedoucího vytváří a udržuje jak na ústavu, tak ve skupině příjemnou atmosféru a přátelské prostředí, bez níž se podle mě tvořivě pracovat nedá. Výzkum nevyhnutelně přináší momenty, kdy se člověk pouští na tenký led a po tenkém ledě se nedá chodit bez dobrého zázemí a podpory. 

Zdeněk Slouka: Já jsem na VŠCHT opravdu spokojený. Je to dáno hlavně lidmi, které mám kolem sebe. Jsou to nejenom vynikající vědci ale hlavně skvělí kolegové. Velmi mě baví i vlastní práce, ať už pedagogická, nebo ta vědecká. Na mém mateřském ústavu mi byla dána naprostá svoboda zkoumat si svůj vlastní vědecký problém a kromě toho mi byly poskytnuty i prostory, kde tak mohu činit. A v neposlední řadě i studenti, se kterými jsem se doposud na VŠCHT setkal a se kterými úzce pracuji, jsou důležitým důvodem, proč bych VŠCHT nevyměnil za jiné pracoviště. Potom se dá poměrně jednoduše přežít i vyplňování různých formulářů, o jejichž významu máte dost velké pochybnosti.     

Věděli jste již během bakalářského či magisterského studia, že se chcete věnovat výzkumu? Kdy a proč jste se pro to rozhodli?

Zdeněk Sofer: O výzkumné dráze v oblasti chemie jsem byl přesvědčen již od středoškolského studia. K této dráze mě vedlo studium odborné literatury a také moje záliba v mineralogii, která má poměrně blízko k anorganické a materiálové chemii. Po příchodu na VŠCHT jsem začal pracovat v laboratoři již od prvních týdnů a velice jsem si ji oblíbil. Od té doby jsem byl pevně rozhodnut věnovat se výzkumu i v budoucnu. 

Jitka Čejková: Moji vědeckou dráhu ovlivnily dvě osoby. Nejprve Hanka Ševčíková, která mě jakožto má školitelka diplomové práce nasměrovala jít na doktorát. A potom Franta Štěpánek, můj školitel během doktorského studia. Oba mi ukázali, v čem vědecká práce spočívá, ukázali mi, jak je důležité trávit čas tím, co vás baví, a mě má práce baví.

Ondřej Uhlík: Naopak. Během inženýrského studia jsem se právě výzkumu věnovat nechtěl. Můj postoj změnila až stáž na Michigan State University v roce 2006 – po jejím absolvování jsem se rozhodl dodělat si doktorát. Postupem času se pak na Ústavu uvolnilo místo a já jsem ho s radostí přijal.

Tomáš Bystroň: To, že budu pracovat na VŠCHT, mě během magisterského studia nenapadlo. Stejně tak mě ale nenapadla spousta jiných věcí, které v životě dělám. Později v průběhu doktorského studia se mi možnost zůstat na škole začala jevit jasněji. Po dokončení doktorského studia se mi naskytla příležitost jet na dva roky pracovat do zahraničí, což byla zajímavá zkušenost, která mi mnoho dala. Vždy jsem se však chtěl vrátit do Prahy a nastoupit zpět na Ústav anorganické technologie. Zajímavá práce, příjemné prostředí, možnost něco změnit k lepšímu… takových míst není mnoho.       

Zdeněk Slouka: Rozhodně nevěděl. Až do čtvrtého ročníku na VŠCHT jsem byl rozhodnut jít pracovat do průmyslu. Pak jsem ale nastoupil do laboratoře pana prof. Šnity a vše bylo jinak. Vlastně má vědecká kariéra začala jednoho rána, když mi pan prof. Šnita oznámil, že se mnou počítá na postgraduál. A já neřekl ne.

[poduzel] => stdClass Object ( [26214] => stdClass Object ( [nadpis] => Neformální předání ocenění podepsaného rektorem prof. Karlem Melzochem [iduzel] => 26214 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => galerie [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 26213 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/26213 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/26213 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_galerie_velka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [26118] => stdClass Object ( [nazev] => Nezažil jsem, že by náš absolvent neměl práci [seo_title] => Nezažil jsem, že by náš absolvent neměl práci [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství na sebe před nedávnem upozornil, když jím vyvinutá metoda výroby nanostrukturovaného stříbra zaujala armádu USA, která ji hodlá využít pro výrobu specifického typu munice. 

Hlavní postavou výzkumného týmu byl profesor Dalibor Vojtěch. „Zájem americké armády nás pochopitelně těší, ale v našich laboratořích se toho děje mnohem, mnohem víc,“ říká profesor Vojtěch, který je zároveň vedoucím zmíněného ústavu.

[ikona] => [obrazek] => C8vPKklNzlDQMFTIT1Mw1AQA.jpg [obsah] =>

Čím se na ústavu aktuálně zabýváte?

To bude poněkud delší odpověď. Naše výzkumná i pedagogická činnost se dělí na tři základní oblasti: chemickou metalurgii, jejímž předmětem zájmu je výroba kovů z rud a získávání kovů recyklací z průmyslových odpadů; fyzikální metalurgii, která vyvíjí technologie, které kovové surovině dodají požadované užitné vlastnosti (tvar, pevnost, vzhled atd.). Třetí oblast – korozní inženýrství – řeší konec života kovu, kdy je výrobek v provozu, funguje a časem logicky degraduje. V každé z těchto oblastí máme rozběhnutou řadu projektů.

Zkusme začít s projekty v oblasti chemické metalurgie.

Výroba z rud se v ČR praktikuje pouze v případě železa. Ostatní kovy se u nás vyrábějí recyklací z odpadních surovin, jedná se o tzv. kovonosné odpady. Je až překvapivé, kolik je u nás etablovaných firem zaměřených právě na tento byznys. Tyto firmy zajímá, jak co nejefektivněji získat například z použitých mobilů nebo počítačů cenné kovy, jako jsou stříbro, zlato nebo platinové kovy. Jejich cena na světových trzích roste.

Jaké množství lze získat například ze stolního počítače?

Hovoříme v řádu několika gramů stříbra, ale i to se, jak je vidět, vyplatí.

Velká poptávka je také po dříve přehlíženém lithiu…

Ano, samozřejmě. Hodně se mluví o uskladňování energie, které dokážou zajistit lithium-iontové baterie. Jsou lehké a s velkým výkonem, dávají se do hybridních automobilů. Nedávno se zjistilo, že v Krušných horách se dříve ve velkém těžil cín. Jsou tam miliony tun odpadu z předchozí těžby obsahující poměrně velké množství lithia, které v dané době nikoho nezajímalo. Aktuálně se tím zabýváme v rámci jednoho projektu se soukromými investory.

Na začátku jsme zmiňovali metodu výroby stříbra s ultrajemnou strukturou, kterou chce použít americká armáda na výrobu munice. Zabýváte se ultrajemnou strukturou i u jiných kovů?

Stříbro bylo paradoxně jen modelovým výzkumem. Náš ústav, konkrétně jeho skupina fyzikální metalurgie, je součástí velkého projektu Centra excelence Grantové agentury ČR, zaměřeného na ultrajemnozrné částice obecně. Podílí se na něm také Akademie věd a Univerzita Karlova.
Podařilo se nám vyrobit několik druhů materiálů s ultrajemnozrnou až nanokrystalickou strukturou, počínaje ultrapevnými slitinami hliníku a kobaltem konče. Používáme metodu slinování v plazmatu, které umožňuje spojení ultrajemných zrníček velmi rychle a za nepříliš velké teploty. To nám umožní udržet se v hladině desítek nanometrů. A protože platí pravidlo, čím menší, tím pevnější, přinášejí naše metody významnou finanční úsporu. Nepotřebujete tolik výchozích surovin.

V jakých oborech se tyto materiály uplatní?

Nejčastěji jako součástky v motorech, které jsou hodně mechanicky a tepelně namáhané.

Předmětem zájmu vašeho ústavu jsou také biomateriály pro medicínské aplikace. Jak se situace vyvíjí v této oblasti?

Je faktem, že roste věk populace a co se týče implantátů typu kyčle, zuby, klouby, tak co dříve stačilo, dnes nestačí. Rok od roku se zvyšuje počet reoperací vynucených selháním implantátu. Prostě skončí jejich životnost. My hledáme s výrobci implantátů cesty, jak životnost prodloužit.
Celosvětovým hitem jsou dnes ovšem hlavně biodegradabilní implantáty. Ve velkém se vyvíjejí kovy, které se vám v těle rozpustí za určitou dobu. Když si například zlomíte nohu a ortoped vám ji musí sešroubovat, nemusíte díky biodegradabilním šroubům na další operaci. Samy časem zmizí.
My jsme ve stavu, kdy materiál pro fixace zlomených kostí máme vyvinutý a teď probíhají biologické testy, aby nám úřady schválily přijatelnost pro lidský organismus. Což je ovšem ještě dlouhá a drahá cesta.

Bude to světový unikát?

Němci vyvíjejí to samé, pečlivě je sledujeme. Uvidíme, kdo bude rychlejší. Nikde jinde na světě nejsou ve vývoji tak daleko. Když se biologické testy podaří, bude mít nový materiál velké uplatnění. Ušetří hodně peněz na operacích a zároveň rizicích s operacemi spojených.

Na jakých projektech pracuje skupina korozního inženýrství?

Obecně řeší různé aspekty chemického a mechanického poškozování kovových materiálů. Momentálně probíhají práce na projektu zaměřeném na materiály, které jsou vhodné pro výrobu kontejnerů na použité jaderné palivo. Neboť než palivo vyhoří, uběhnou tisíce let, a proto ta schránka musí být schopná vytrvat extrémně dlouho.
Dále běží projekt na ochranné protikorozní povlaky pro karoserie aut. V principu se hledají alternativy k zinku, jehož cena díky ohromné spotřebě na světě roste. Kolegové se zabývají také kovovými památkami a jejich restaurováním.

Projektů řešíte evidentně mnoho. Jak je to s pedagogickou činností vašeho ústavu?

Co se týče bakalářského studia, máme tu zejména studenty čtyř oborů: Chemie a technologie materiálů, Chemie materiálů pro automobilový průmysl, Biomateriály pro medicínské využití a Chemie a materiály ve forenzní analýze. Z části u nás studují také studenti oboru Konzervování –restaurování uměleckořemeslných děl se specializací na kovové materiály.

Naprostá většina bakalářů pokračuje v magisterském studiu, což v našem případě znamená obor Kovové materiály, kde člověk získá skutečně komplexní a hluboké znalosti. Druhou variantou je pak obor Biomateriály.  Absolventi mají silný chemický základ, materiálové znalosti, ale umí také pracovat s moderním softwarem, ovládají technické kreslení i vybrané strojařské předměty.

O uplatnění, předpokládám, nemají nouzi.

Ještě jsem nezažil, že by náš absolvent neměl práci. Naopak. Poptávka vysoce převyšuje počet našich absolventů. Zapomněl jsem ještě zmínit doktorské studium oboru Metalurgie. Tam je pak další kariéra jasně daná, lidé pracují ve výzkumných organizacích v čele s Akademií věd.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 26118 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/vojtech [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/vojtech [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [26103] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Miloš Marek, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Miloš Marek, DrSc. [seo_desc] => [autor] => Richard Nevšímal [autor_email] => Richard.Nevsimal@vscht.cz [perex] =>

Prof. Ing. Miloš Marek, DrSc. získal jednu ze čtyř cen ministryně školství za mimořádné výsledky vědy a výzkumu za rok 2015 s odůvodněním „za výzkum, vývoj a experimentální ověření matematických modelů a softwaru pro modelování monolitických reaktorů používaných v automobilech s benzinovými a dieselovými motory“.

[ikona] => [obrazek] => y83MyS9WyE0sSs0GAA.jpg [obsah] =>

Jak a kdy jste se začal věnovat chemii?

Díky kádrovému posudku a jiným věcem mě po gymnáziu (1956) vůbec nedoporučili na vysokou školu, pak mi řekli, že bych mohl jít na chemii na vojenskou školu do Brna. Tu potom rušili, tak mi dovolili jít na chemii. Měli jsme i dobrou učitelku chemie na gymnáziu, takže jsem k oboru měl vztah. 

Vzali mě na fakultu potravinářské technologie. Od prvního ročníku jsem pracoval v laboratoři na katedře anorganické chemie při isolaci skandia. První tři roky na škole jsem to bral tak, abych s minimální námahou udělal zkoušky, a bavil jsem se často jinými věcmi, zejména kulturou.

Potom jste se postupně začal specializovat na matematické modelování reaktorů?

Inu ve čtvrtém ročníku hledali na katedře procesů aparátů (dnešní chemické inženýrství) pracovníky do výuky v laboratořích, v podstatě asistenty. Původně jsem se hlásil na studium v Rusku (technická kybernetika), tam mě nejdříve po třetím ročníku vybrali, ale po kádrových prověřeních změnili názor. Diplomovou práci jsem tedy dělal na katedře kvasné chemie a přitom jsem působil jako poloviční asistent na katedře procesů aparátů. Moje první publikace byla tedy na základě diplomky z oblasti kvasné chemie: „Kontinuální příprava mladiny“ v časopise „Kvasný průmysl“. Z osobních důvodů jsem tehdy nechtěl zůstat na katedře, v roce 1961 jsem odešel jako asistent na katedru procesů aparátů.

Tehdejší vedoucí katedry prof. Steidl zamýšlel založit předmět Reaktory a reakční kinetika. Spolu se spolužákem Vladimírem Hlaváčkem (zemřel 2011 v USA) jsme dostali za úkol, abychom pro předmět vytvořili zázemí. Počítali jsme stohy příkladů. To nás spojilo na dlouhá léta. S Vladimírem jsme spolupracovali až do roku 1980, kdy emigroval do USA.

V roce 1962 otevřeli první kurz aplikované matematiky na Univerzitě Karlově.  Tehdy to byla doba velkého rozvoje tohoto oboru, na „MatFyzu“ na Malostranském náměstí měli první počítač (bubnový). Tři roky jsme pak na UK studovali všechno, co bylo kolem počítání dostupné.

Později jsme počítače a aplikovanou matematiku využili i v disertacích (1965). Moje disertace byla publikována v časopise Chemical Engineering Science, což je dodnes jeden z prestižnějších časopisů oboru. Kvůli tomu jsem ji musel přeložit do angličtiny, i když jsem ve škole měl jen němčinu a ruštinu.

V uvolněné atmosféře roku 1968 jsme se poprvé s Vladimírem Hlaváčkem dostali do zahraničí na konferenci do anglického Brightonu, v srpnu jsme pak byli na konferenci v Bruselu. V roce 1969 byl kolega na Humboldtově stipendiu v Německu, já jsem dostal nějaké nabídky na zahraniční pobyt, do Delftu, do Davisu (University of California) na postdoc a poslední nabídka byla do Kanady (University of Waterloo), kde jsem měl učit jako Associate Professor.

Neváhal jsem. S rodinou jsme v Kanadě žili od roku 1970 přes rok. Učil jsem tam inženýrskou matematiku, reaktory a bioreaktory, současně jsem vymýšlel nové věci a studoval a modeloval jsem transport v porézních katalyzátorech. Sepsal jsem přednášku o možnosti násobných řešení a ukazoval například, kdy může existovat při reakci a transportu na membráně devět stacionárních stavů. Na pozvání jsem s přednáškou objel Kanadu a řadu různých pracovišť ve Spojených státech. Tehdy to celé téma bylo nové. A tak se stalo, že nejznámější  akademik oboru, profesor Amundson na University of Minnesota v Minneapolis tvrdil při přednášce, že výsledky jsou chybné a nabízel sázku 1000 $. To odpovídalo větší části mého měsíčního platu a sázku jsem nemohl přijmout. Později byly mé výsledky potvrzeny a v knihách známého prof. Arise byly označeny jako „Markův problém“.  Na tom jsem si udělal jméno.

Proč jste se z Kanady vrátil na VŠCHT?

Onemocněla maminka a ženě se stýskalo po domovině. To se stávalo lidem, kteří vycestovali, často. Někteří kvůli kariéře rozervali rodiny, ale to já nechtěl, vrátili jsme se. Navíc jsem tu vždy měl dobré studenty, dělaly se zajímavé věci…

Jak jste se dostal ke studiu nelineární dynamiky?

Tu jsem začal studovat právě po návratu do Čech. Zůstalo ve mně nadšení pro biologii a právě ta mne přivedla na myšlenku studovat reakce s oscilačním průběhem, které běžně probíhají v biologických systémech – mozkové vlny, rytmy srdce atd. Na nich jsme se studenty pracovali experimentálně a také vymýšleli kinetické modely a hledali nová řešení a výsledky publikovali. Přineslo nám to s prof. Kubíčkem velkou řadu publikací a úspěchů, bylo to něco nového.

V roce 1976 jsem se i přes obavy, aby mě tady pustili, dostal na stipendium na jméno od Světové zdravotnické organizace do USA a Anglie… Bylo to obtížné, ale někdo to nakonec podepsal. Publikovali jsme o nelineární dynamice s prof. Kubíčkem knihu u prestižního vydavatelství Springer a v osmdesátých letech s prof. Schreibrem knihu o chaosu ve vydavatelství Cambridge University Press. Po roce 1989 bylo cestování na Západ uvolněné. V roce 1990 jsem se na pozvání vydal do „Army Computer Research Center“ na Universitě v Minnesotě, kde jsem působil pár měsíců. Roku 1994 jsem dostal prestižní Hougen professorship na Katedře chemického inženýrství na University of Wisconsin v Madisonu. Potom jsem působil na University of Notre Dame v USA a následující rok v Japonsku jako profesor na University of Nagoya. Vždy jsem si cenil možnosti práce na cizích pracovištích.

Díky svým známým akademikům jsem mohl studenty posílat do zahraničí i před rokem 1989, tam získávali nenahraditelné zkušenosti a rozhled, za to jsem byl rád. Hana Ševčíková byla ve Stanfordu, i Igor Schreiber tam byl. V Madisonu také byla po roce 1989 řada bývalých studentů (např. docent Kosek). Každý se dobře uplatnil a naučili se, jak to chodí venku.

Jak se vyvíjela Vaše práce po revoluci?

Protože jsem znal docela dobře prof. Ilju Prigogina, laureáta Nobelovy ceny za chemii (1977) a jednoho ze tří vědeckých poradců Evropské unie z univerzity v Bruselu, začal jsem také díky této známosti spolupracovat na evropském projektu TEMPUS. Chvilku jsem byl i jeho koordinátorem. Díky tomuto projektu řada spolupracovníků mohla pobývat na různých evropských univerzitách.

Tou dobou jsme měli na katedře pevnou tradici jak v matematickém modelování, tak i experimentech s heterogenně katalytickými reaktory.  Ta se totiž ukázala jako dobře uplatnitelná při studiu monolitických katalyzátorů pro dospalování výfukových plynů, které jsou v každém automobilu. Publikovali jsme řadu textů a začali v této oblasti spolupracovat se špičkovými zahraničními pracovišti.

V roce 2002 jsem na pozvání odpřednášel o tom, co umíme, ve vedení společnosti Daimler Chrysler (automobilka Mercedes) ve Stuttgartu. Dostali jsme nabídku ke spolupráci, která stále pokračuje. Mladí spolupracovníci jezdí do Stuttgartu, kde pracují jednak v laboratořích, jednak na matematickém modelování. V průběhu let vznikl software, který se dodnes aktivně využívá na řadě pracovišť. Trvající spolupráce rovněž vznikla s největší firmou na vývoj a výrobu katalyzátorů Johnson Matthey v Anglii (podporují naše PhD studenty).

Věřím, že to vše má na studenty stále pozitivní dopad. Ostatně, když se podíváte, kde na škole běží projekty Horizon2020, zjistíte, že jeden vede na naší fakultě doc. Kosek a druhý vede doc. Kočí, který po mně převzal vedení výzkumné skupiny katalýzy (tohoto týmu jsem stále součástí). Prof. Štěpánek, který se mnou, stejně jak oba jmenovaní, v období svých doktorských studií spolupracoval, získal první prestižní grant ERC v ČR a nyní vede početnou výzkumnou skupinu, kde využívá svých rozsáhlých styků získaných při studiu ve Francii, Anglii a výuce na Imperial College.

Na konci minulého roku jste obdržel cenu ministryně školství…

Ano to bylo za výzkum použitý v katalyzátorech automobilů. Jsem samozřejmě poctěn, ale mám pocit, že cena nepřišla v roce 2015, tedy v roce fiaska s emisemi dieselových vozů Volkswagen, úplnou náhodou. Ocenění jsou jen jedna věc. Mě vždycky spíš zajímalo samotné použití výsledků výzkumu a možnost studovat nové problémy.

Máte nějakou obecnou radu ke studiu, kterou byste chtěl předat dál?

Student by měl brzy začít pracovat v nějaké fungující výzkumné skupině. Třeba v té, které jsem součástí, kterou vede doc. Kočí. Není nouze o příležitosti ani finanční podporu – hlavní je zápal pro věc. Musí se naučit cílevědomě pracovat a dovést práci do konce. Nejlépe, když studenti pracují v nějaké skupině, kde se ten mladší učí od toho staršího.

Jestli chtějí něčeho dokázat, musí tvrdě pracovat. Jestli jim ve skupině někdo pomůže, je to jen výhoda. Studenti v Asii dřou tvrdě a je třeba si uvědomit tuto konkurenci.

Kariéra v přírodních vědách a inženýrství je zajímavá, a když se někdo do toho na začátku správně dostane, tak ho to často začne hodně bavit.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 26103 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/marek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/marek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [24807] => stdClass Object ( [nazev] => V potravinách je budoucnost, každý musí jíst [seo_title] => V potravinách je budoucnost, každý musí jíst [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Ing. Monika Tomaniová, Ph.D., se narodila v roce 1972. Vystudovala obor chemie a analýza potravin v Ústavu chemie a analýzy potravin Fakulty potravinářské a biochemické technologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde v roce 2002 obhájila doktorskou práci. Ve své výzkumné práci se věnovala především průniku karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků a jiných kontaminantů do potravních řetězců. V současné době se specializuje na komplexní podporu a řízení výzkumných projektů, zejména mezinárodních, v oblasti kvality a bezpečnosti potravin. Získala mnoho zkušeností při koordinaci vzdělávacích aktivit a pořádání mezinárodních odborných konferencí a workshopů. Představuje tak jednu z klíčových postav VŠCHT v organizaci mezinárodních vědeckých mobilit a rozvoje mezinárodní spolupráce ve vědě a výzkumu.

V prosinci 2015 obdržela doktorka Tomaniová Cenu Julie Hamáčkové za rozvoj vědy, výzkumu, pedagogiky a inovací, včetně působení v akademické sféře.

[ikona] => [obrazek] => 883Py8xOVAjJz03My8wvS4xPyy_JV_DNTM5IzFEILUo9uhAA.jpg [obsah] =>

Mohla byste na úvod vysvětlit, čemu se v rámci práce na VŠCHT věnujete a co vás na tom baví?

V současné době se věnuji komplexní podpoře projektů, které řešíme na Ústavu analýzy potravin a výživy. V první fázi je nutné připravit návrh projektu podle podmínek vyhlášené soutěže. V případě, že je projekt přijatý k financování, zajišťuji kompletní administrativní podporu a v řadě případů i kontrolu plnění úkolů projektu, a to především pokud jde o obsahovou stránku. To znamená, že musíte rozumět tomu, jaké téma projekt řeší, což bez vzdělání v dané oblasti příliš nelze. Vedle této činnosti se věnuji řadě dalších aktivit, které s projektem úzce souvisejí a jsou zaměřené na šíření informací a poznatků vytvořených během řešení projektu. Jedná se například o organizaci školení, letních škol, workshopů, konferencí, přípravu tiskových materiálů apod. Tyto aktivity se prolínají celým projektem, takže na jejich plnění spolupracuji prakticky se všemi členy konsorcia. Vedle spolupráce s řadou významných vědců, kteří jsou často velmi inspirující, mi to umožňuje stálé zdokonalování se v oboru a možnost zůstat v kontaktu s vědou, i když v současné době již nepracuji v laboratoři.

Jak se stalo, že se v současnosti nevěnujete přímo výzkumné činnosti?

To bylo rozhodnutí, které vyplynulo z aktuální situace. V době, kdy jsem čekala první dítě, jsme spolupracovali na přípravě velkého mezinárodního projektu zaměřeného na problematiku autenticity a sledovatelnosti původu potravin, ve kterém jsem byla zodpovědná za oblast školení a vybudování informační sítě. Vzhledem k tomu, že na našem pracovišti nebyl nikdo, kdo by tuto roli mohl převzít, domluvily jsme se s paní profesorkou Hajšlovou, která byla hlavní řešitelkou projektu na VŠCHT, že budu i nadále na projektu spolupracovat. To se optimálně protnulo s mým odchodem na mateřskou dovolenou. Když pracujete na zahraničním projektu, není rozhodující, zda sedíte u počítače doma nebo v práci, zároveň neztrácíte kontakt s oborem, i když s prací v laboratoři samozřejmě ano. Moje aktivity v experimentální oblasti nejsou momentálně tak rozsáhlé, jak bych si přála. Možnosti mám spíše v oblasti pedagogické, kde jsem se například spolu s kolegyní docentkou Zachariášovou podílela na založení nového předmětu zaměřeného na autenticitu potravin, tedy oblast obsahově blízkou projektům, na jejichž managementu se podílím.

Jak jste se dostala k VŠCHT?

Pro mě bylo studium na VŠCHT, Fakultě potravinářské a biochemické technologie, jedinou volbou již na gymnáziu. Na Ústavu chemie a analýzy potravin jsem absolvovala také doktorské studium a poté jsem získala pozici asistenta na témže ústavu.

Proč zrovna potraviny?

Chemie i biologie mě vždycky bavily. Na gymnáziu jsem se orientovala na problematiku agrobiologie. Logickým vyústěním této odborné specializace bylo rozhodnutí studovat Fakultu potravinářské a biochemické technologie. Potraviny mě zaujaly, a i když obory dalších fakult mě přišly také velmi zajímavé, zůstala jsem věrná potravinám. Jejich analýza je zajímavá, a pokud se naučíte principy používané v analytické chemii, můžete je uplatnit v jakémkoli oboru. Na základě vlastní zkušenosti z uplatnění našich absolventů na trhu práce mohu také říct, že perspektiva zaměstnání pro tento obor je dobrá.

Rozhovor proběhl v únoru 2015.

→ pokračování rozhovoru čtěte na stránkách gro.vscht.cz 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 24807 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/tomaniova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/tomaniova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [24459] => stdClass Object ( [nazev] => Vznikem fyzikální chemie se chemie odstřihla od alchymie [seo_title] => Vznikem fyzikální chemie se chemie odstřihla od alchymie [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Prof. Ing. Květoslav Růžička, CSc. byl jmenován 11. 12. 2015 profesorem pro obor fyzikální chemie. Vyučuje bakalářské kurzy fyzikální chemie a specializační magisterské předměty, vede diplomové i doktorské práce. Se svým bývalým doktorandem doc. Fulemem vybudoval během několika let odborně silnou vědeckou skupinu v oblasti aplikované termodynamiky na Ústavu fyzikální chemie VŠCHT Praha s významnou mezinárodní spoluprací.

[ikona] => [obrazek] => ruzicka%20%282%20of%208%29.jpg [obsah] =>

Proč fyzikální chemie a jak jste se k ní dostal?

S mírnou nadsázkou se říkává, že teprve zapojením fyziky do chemie (tedy vznikem fyzikální chemie) se chemie definitivně odstřihla od alchymie. Díky fyzikální chemii bylo u stále většího počtu dějů a reakcí možno minimálně kvalitativně určit jejich časový průběh, rovnovážný stav apod. Můj osobní zájem o fyzikální chemii vzbudil na ostravské chemické průmyslovce profesor Richard Kalus – a nejen můj. Celá třída jsme ho zbožňovali a fyzikální chemii si zvolili (až na pár jednotlivců) jako maturitní předmět. Není proto divu, že i po přijetí na VŠCHT Praha byla fyzikální chemie mou první volbou. Školu jsem absolvoval bez větších potíží (s výjimkou vojenské katedry), a protože mě nejen bavila fyzikální chemie, ale také na tehdejší Katedře fyzikální chemie byl většinově vstřícný a přátelský kolektiv[1], chtěl jsem ve studiu pokračovat, což se nakonec podařilo. V té době jsem samozřejmě nemohl vědět, že dva fyzikální chemici z VŠCHT Praha se stanou předsedy Akademie věd ČR a dva z  pracovníků ÚFCH budou působit ve funkci rektora VŠCHT Praha, konec konců, měl jsem v té době jiné starosti a zájmy.

Je možno porovnat laboratorní práci v té době a dnes?

Jen do určité míry. Je nutno říci, že přístrojové vybavení katedry představovaly z valné části vlastnoručně vyrobené přístroje, a i když byly často na špičkové úrovni, přinášelo to určitá omezení, například měření většinou nebylo automatizováno; vývoj ve světě byl rychlejší. Katedra se začínala kromě experimentálního programu více zabývat termodynamickými výpočty, což byl i můj úkol. Po listopadu 89 (který jsem prožil na stáži v Norsku) se situace začala pomalu měnit. Díky spolupráci s mým bývalým školitelem Vladimírem Majerem, který působil ve Francii, jsme získali první komerční plně automatizovaný kalorimetr. Dnes kromě několika komerčních kalorimetrů (pokrývajících teplotní rozsah od 2 K do 1000 K), provozujeme i vlastnoručně sestavené přístroje na stanovení tlaku nasycených par „téměř netěkavých“ látek. Takže se v současnosti zabýváme nejen výpočty, ale i náročnými experimenty, neboť tyto dvě oblasti je nejen možné, ale i účelné propojit. Naše laboratoř směřuje své odborné zájmy především do materiálového výzkumu; konkrétně do oblasti charakterizace nových nadějných materiálů pro další generace polovodičů pro elektroniku a optoelektroniku, připravovaných kolegy z VŠCHT Praha,  z Univerzity Pardubice i ze zahraničí. Přístrojové a programové vybavení je však vhodné i pro řešení dalších problémů, např. ke studiu látek, nebezpečných pro životní prostředí.

Kromě výzkumu se zabýváte i výukou. Jací jsou dnešní studenti?

Je škoda, že při dnešních možnostech studijních výjezdů není jejich jazykové vybavení lepší a mrzí mě, že se na středních školách téměř upustilo od výuky programování. Úroveň studentů je patrně rozkolísanější než v minulosti a řada studentů školu nedokončí. Uchazeči o studium na VŠCHT Praha by si neměli namlouvat, že úspěchy přijdou samy a že studium zvládnou „levou zadní“. Myslím, že často za studijním neúspěchem není nedostatek schopností, ale spíše malá motivace. Vím o případech, kdy pobyt na zahraniční univerzitě studentům otevřel oči a následně se z průměrných stali studenti vynikající.
Mezi těmi, kteří přežijí první dva roky, ale kvalitní studenti nechybějí a s těmi je radost pracovat. Co se týče absolventů našeho oboru, je možno konstatovat, že poměrně značná část absolventů zůstává věrná vědě, úspěšní jsou ovšem i ti, kteří se rozhodnou jinak.

A když srovnáte dnešní výuku s dobou, kdy jste studoval vy?

Výuka se mění poměrně výrazně, ve fyzikální chemii je to zejména ve dvou oblastech. Jednak je to už zmíněný pokrok v přístrojovém vybavení, který se zdaleka netýká pouze naší laboratoře a umožňuje studentům seznámit se s moderními přístroji. Stejně významnou změnou jsou moderní programovací prostředky, které i v rámci výuky umožňují řešit poměrně složité problémy, dříve vyhrazené specialistům. V tomto ohledu nelze nezmínit nestora našeho ústavu, bezmála osmdesátiletého profesora Josefa P. Nováka, který s nevídanou vitalitou pokračuje v inovaci předmětů magisterského a doktorského studia a svou invencí a pracovitostí „dává na frak“ nám, kteří jsme o generaci mladší. Máme co dohánět! A máme na co navazovat.

[1] Každoroční červnové PUtování FYzikálních CHemiků pokračuje dodnes; vtip a šarm dnes již bohužel zesnulého Petra Voňky vyvolával salvy smíchu při jeho oslavných projevech při příležitosti životních jubileí členů ÚFCH, stejně jako jeho osobité ztělesnění Mikuláše.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 24459 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/24459 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/24459 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [23034] => stdClass Object ( [nazev] => Nejlepší pivo je to, které si uvařím sám, říká prof. Pavel Dostálek [seo_title] => Nejlepší pivo je to, které si uvařím sám, říká prof. Pavel Dostálek [seo_desc] => [autor] => Petra Karnetová [autor_email] => Petra.Karnetova@vscht.cz [perex] =>

Profesor Pavel Dostálek obdržel koncem září Cenu Františka Ondřeje Poupěte za přínos pivovarství, sladařství a návazným odvětvím. Prof. Dostálek vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor Kvasná chemie a bioinženýrství. Absolvoval pedagogickou stáž na Dublin City University v Irsku a v roce 1996 úspěšně dokončil jako nejlepší absolvent mezinárodní kurz Potravinářské techologie na Hebrew University v izraelském Rehovotu. Roku 2007 se habilitoval na VŠCHT Praha v oboru biotechnologie a v roce 2012 byl ve stejném oboru jmenován profesorem. V současné době pracuje a přednáší předměty pivovarství a sladařství na Ústavu biotechnologie na VŠCHT Praha. Je autorem více než stovky odborných článků, řady patentů a spoluautorem několika knižních publikací.

[ikona] => [obrazek] => profDost%C3%A1lek.jpg [obsah] =>

Jak jste se dostal ke studiu chemie?

Měl jsem chemii rád už na střední škole, stejně jako matematiku a fyziku. Učitel mi doporučil korespondenční kurz chemie organizovaný studenty VŠCHT Praha za podpory pedagogického kabinetu, jehož součástí bylo i letní soustředění na VŠCHT Praha. V průběhu soustředění jsme navštívili i školní pivovar, perličkou je, že nás provázel současný rektor prof. Karel Melzoch.

Chemii jsem uměl dobře, matematiku také, a tak jsem vysokoškolské studium zvládal bez problémů a už během studií jsem začal pracovat jako pomocná vědecká síla hned na 3 pracovištích, na tehdejší Katedře kvasné chemie a bioinženýrství, Katedře chemie a analýzy potravin a v pedagogickém kabinetu.

Před absolutoriem mi bylo navrhnuto, abych pokračoval v doktorském studiu, a tak kromě pár zahraničních pobytů a stáží v pivovarech jsem ve škole stále.

Kdy jste prvně ochutnal pivo?

Poprvé jsem ochutnal pivo v pěti letech a opravdu mi nechutnalo. Oblíbil jsem si ho až během vysokoškolských studií, kdy jsem měl možnost ochutnat mnoho různých druhů.

Jaké máte rád pivo?

Přes den piji nealkoholické pivo, které sice není tak lahodné, ale zase mi umožňuje mít čistou hlavu. A večer si rád pivo dám, přičemž preferuji místní piva i v zahraničí a ležák u mě vždy zvítězí. Nejlepší je ale to pivo, které si člověk uvaří sám a pije je nefiltrované a nepasterované. Doma si vařím někdy s kamarády pivo, a když jsem byl u přátel ve Spojených státech, tak mě velmi potěšilo, že na počest „profesora z Evropy“ uspořádali party s doma uvařeným pivem a byla to veliká atrakce.

Těší vás boom minipivovarů a domácího vaření piva?

Velmi mě to těší, jednak to prohlubuje znalosti lidí o nápoji a zároveň s rozvojem minipivovarů je na trhu mnoho výrobků, jejichž šíře dřív nebyla myslitelná. Dnes se už ani nedá říci, že úplně všechno pivo z minipivovarů je dobré, což ještě před pár lety bylo, některé minipivovary nepřipravují výrobky, které bych si mohl oblíbit, ale jistě jde o věc vkusu. 

Nastává zlatý věk českého pivovarnictví?

Každá časová perioda má pozitivní i negativní věci. Spotřeba piva u nás kopíruje světový trend a spotřeba piva mírně klesá. Výroba jde naopak mírně nahoru, což je dáno schopností národních a nadnárodních firem pivo exportovat. České pivo je na zahraničních trzích úspěšné, ale na příkladu Belgie, která exportuje ještě více než Česká republika, je vidět, že vývoz českého piva má velký potenciál.

Ovlivňuje velikost pivovaru kvalitu piva?

Malý pivovar je citlivější na změny a na opakovatelnost. U naší 50l varny je každá várka jedinečná a neopakovatelná. Otázkou je, zda to může poznat spotřebitel. My jsme si do nedávna mysleli, že hranice je výše, ale nyní se ukázalo, že u naší 100l varny mohou být piva opakovatelná.

Jaký obal na pivo máte nejraději?

Po sudu pochopitelně sklo. K přenosu piva nebo v případě živého piva je možný i plast, protože pokud je v pivu živá kvasinka, tak si vychytá kyslík, který difunduje přes obal. U filtrovaného piva je třeba používat speciální bariérový plast nebo omezit trvanlivost. Pro mne je plast transportní obal nebo obal na dokvášení piva.

U plechovek nebyla dodnes uspokojivě vyřešena oxidace při plnění a zavírání a to je důvodem, proč plechovky nemám rád.

Čím si vysvětlujete, že absolventi vašeho oboru jsou tak známí a úspěšní?

Nevím, jestli jsou naši absolventi úspěšnější než absolventi jiných oborů, ale u těch našich vidím velkou úctu k oboru a také pokoru. A zároveň jsem nepotkal nikoho z oboru piva, sladu či chmele, ze kterého by vyzařovaly negativní emoce.

Jaké řešíte vy a váš ústav výzkumné úkoly?

Řešíme problémy, které vychází z potřeb průmyslu. Například se pokoušíme zjistit, proč je český chmel, pivo a slad tak dobré. Nezastírám, že pivo je alkoholickým nápojem, ale pivo má zdravotně pozitivní účinky. Například chmel obsahuje mnoho biologicky aktivních látek, např. 8-prenylnaringenin, což je fytoestrogen, který se používá ke zmírnění vedlejších účinků menopauzy. První přípravek již je na trhu a my pracujeme na jeho vylepšení.

Zkoumáme možnosti prodloužení trvanlivosti piva. Velkým úkolem je zvýšení koloidní stability piva, pro které jsme vyvinuli specifický sorbent. Testujeme možnosti zvýšení mikrobiální stability, kromě pasterace zkoumáme i paskalizaci, kdy se za vysokého tlaku 250–350MPa potlačí růst kvasinek.

Velmi zajímavý je i vývoj nových výrobků a speciálních druhů piv, začínáme se orientovat na poli ciderů či perry. Úspěšně jsme se věnovali výzkumu piva bezpečného pro celiaky, které se dříve mohlo vyrábět pouze z čistě bezlepkových surovin, zatímco nyní je možné použít i ječmen a díky vhodné kombinaci sorpčních a enzymatických metod pivo pro celiaky upravit.

Další výzvou je detekce látek stárnutí piva, protože na rozdíl od vína pivo nemá druhotnou zralost, a zkoušíme metody, kterými by se dala produkce těchto látek potlačit.

Děkuji za rozhovor.

Čtěte dále o prof. Dostálkovi → na webu Českého svazu pivovarů a sladoven 

medailonek,  rozhovor na DVTV s Danielou Drtinovou o pivu

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 23034 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/23034 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/23034 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [18148] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Koon ze St. Lawrence University strávil téměř celý rok na VŠCHT Praha [seo_title] => Prof. Koon (USA) bádal celý rok na VŠCHT Praha [seo_desc] => [autor] => Ing. Anna Mittnerová [autor_email] => Anna.Mittnerova@vscht.cz [perex] =>

Vady tenkých vrstev a jejich diagnostika (hodnocení lokální citlivosti elektro-fyzikálních parametrů tenkých vrstev k poruchám při měření metodou van der Pauw) je oblast bádání, která spojila díky šťastným okolnostem dva vědce z opačných koutů světa. Proč si americký fyzik vybral pro svůj sabatikl právě VŠCHT Praha, Ústav inženýrství pevných látek na Fakultě chemické technologie, s kým zde spolupracoval, co bylo předmětem vědeckého bádání a i něco navíc, vám přiblížíme v následujícím rozhovoru.

[ikona] => [obrazek] => interview_Koon%20%281%20of%206%29.jpg [obsah] =>

Pane profesore, čím se zabýváte na St. Lawrence University a kde se zrodila myšlenka, že vy jako fyzik strávíte rok vědeckého bádání zrovna na VŠCHT Praha?

St. Lawrence University[1],  myslím, že česky je to  Svatý Vavřinec, je univerzita, která má asi 2000 studentů. Většina z nich jsou studenti bakalářského studijního programu, nemáme magisterské ani doktorské studijní programy. Jsme vzdělávací instituce, nemáme ani rozdělené fakulty, v americké angličtině tomu říkáme „college“. Na této univerzitě působím už 28 let, nastoupil jsem tam hned po absolvování mého studia v oboru Solid State Physics (fyzika pevných látek). 

Absolvoval jste na St. Lawrence University?

Ne, absolvoval jsem na Rochester Institute of Technology ve státě New York, je to domov světoznámých značek jako Kodak, Xerox. Mým oborem byla experimentální fyzika pevných látek. Na St. Lawrence University učím tři předměty během každého semestru, takže když pořád dokola učíte, je těžké k tomu přidat navíc i výzkum.  Ale každých sedm let máme na naší univerzitě možnost vybrat si rok na vědecké bádání, tzv. sabbatical year, kdekoliv mimo univerzitu. V tom roce se pak zaměříme jen na výzkum, opravdu nikoho neučíme. Většina českých profesorů, se kterými jsem o tom mluvil, mi to závidí.

Jak jste přišel na to jet zrovna do Prahy?

To byla náhoda, dostal jsem od jednoho časopisu k recenzi článek, který mně okamžitě zaujal, ani jsem ho celý nepřečetl a už z obrázků a schémat mi bylo jasné, že vím, o čem autor píše a co je jeho práce. Podíval jsem se na autora, je-li to někdo, koho bych znal, pak jsem se podíval na místo a zjistil, že je to Praha.

Ještě za mlada, těsně před absolvováním mého studia, jsem získal grant od Fulbrightovy komise[2] na studijní pobyt v tehdy západním Berlíně, bylo to v letech 1981–82,  u vás ještě v době hlubokého socialismu. Dva z mých kolegů se chystali navštívit Budapešť a Prahu, tak jsem se k nim připojil a strávil jsem tehdy 24 hodin v Praze. Okamžitě jsem se do ní zamiloval, nádherné město. Takže když se zmíněný článek objevil na mém pracovním stole, hned jsem ho ukázal i své ženě a navrhl jí strávit rok sabatiklu v Praze. Mně ta myšlenka jet do Prahy strašně přitahovala, protože jsem najednou viděl, že někdo na jiném konci světa pracuje na stejném „projektu“ jako já a to mě strašně zaujalo, poznat jak to dělá ten druhý. Porovnat si naše práce, protože v Praze ten projekt řešili na experimentální bázi a já jsem tu samou práci řešil z teoretického pohledu. Lákavé na tom bylo porovnat naše dva rozdílné přístupy, zjišťovat, jak se vzájemně doplňujeme.

Vždycky, než jsem vyjel někam na sabatikl, tak jsem si chtěl předem ověřit, jak to na daném místě vypadá, mluvit s lidmi a se studenty, se kterými strávím následující rok. Takže, než jsem se zavázal k sabatiklu v Praze, přijel jsem na týden do Prahy i s manželkou, bylo to v  létě 2013. Naskytla se báječná příležitost ukázat jí historické město, Karlův most a další pamětihodnosti. Pro mě zase setkat se studenty a lidmi, se kterými budu na projektu pracovat, prohlédnout si laboratoře, zjistit si jaké mají vybavení, možnosti. Taky jsem chtěl při této příležitosti promluvit s mými kolegy z Dánska z Kodaně, se kterými na projektu též spolupracuji, probrat s nimi otázky, jak ve výzkumu dál pokračovat. Vnitřně jsem cítil, že je to perfektní kombinace, nádherné místo, kde budu pracovat a taky skvělá skupina spolupracovníků, kteří doplňují moje znalosti a dovednosti.

Rozhodnutí bylo učiněno, roční sabatikl v Praze. Ale teď bylo nutné najít možnost, jak pobyt zafinancovat. 

Ano, podali jsme návrh projektu Marie Curie[3] International Incoming Fellowship grant v 7.RP, který jsme ve spolupráci s Oddělením pro vědu a výzkum VŠCHT Praha napsali, dostal i dobré ohodnocení, ale nevešel se do seznamu těch, kterým bylo uděleno financování. Nicméně sabatikl je schéma, kdy zaměstnanec naší univerzity může strávit buď půl roku, to je 1 semestr, za plný plat, nebo 2 semestry při polovičním platu, mimo mateřskou univerzitu, na jiném pracovišti a věnovat se plně výzkumu. Já jsem se rozhodl vybrat si celý rok za poloviční plat, protože když jsem si přepočítal, jaké jsou náklady na živobytí v Praze, vzal jsem v úvahu směnný kurz US$, zjistil jsem, že i když nedostanu navíc žádný grant, na vše budu mít peníze.

A mohu se zeptat, jaký je váš roční příjem,  jestli to není tajné?

Ne není, můj roční příjem je tak okolo 95 000 US$, je to hrubý příjem, musím z toho zaplatit pojištění a zdanit ho.

Napsat návrh projektu Marie Curie byla pro mě dobrá zkušenost, jak poznat fungování systému grantů v EU.  Váš systém mi připadá hodně byrokratický, kromě kvality samotného výzkumu musíte doložit svou publikační činnost, množství článků atd., a to není moje silná stránka, protože já jsem hlavně pedagog. Myslím si ale, že se tam podávají dobré projekty.

V Americe máme možnost žádat o stipendium Fulbrigtovu komisi[4], a to jsem využil, spolu s VŠCHT Praha se mi podařilo získat pobytové stipendium na půl roku.

Hlavně bychom si měli povědět něco o vašem výzkumu, o projektu, na kterém pracujete, o vašich pražských spolupracovnících, panu Ing. Josefu Náhlíkovi, CSc., to je to nejdůležitější, proč jste sem přijel.

Jak bych vám to přiblížil – jedna z analogií je historka kolem Archimedova zákona, určitě ji znáte, kdy syrakuský král Hierón potřeboval zjistit, zda jeho zlatá koruna je opravdu jen ze zlata, jestli v ní není část zlata nahrazena stříbrem. Archimédes dokázal spočítat, kolik zlata v koruně skutečně chybí, na základě znalosti toho, jaký objem zaujímá jeden gram zlata a jaký objem jeden gram stříbra. No a co zajímá nás v našem projektu? Podívejte se tady, když použijeme tento kruhový disk měděné folie na naší zkušební destičce a měříme na ní elektrické vlastnosti, pak uděláme v disku malý kulatý otvor, změní se vlastnosti, které měříme? Otázka je, jak velkou roli hraje velikost, umístění a tvar otvoru na zmíněném disku na změnu měřených fyzikálních vlastností. 

Tady bych přeci jenom raději vložila popis pokusů, jak je vysvětluje doktorandka Dr. Náhlíka Ing. Martina Heřmanová, která pilně pracuje na experimentální části projektu, a velice napomohla teorii potvrdit.

V naší laboratoři se zabýváme výzkumem v oblasti citlivosti tenkých vrstev k lokálním defektům. K tomuto účelu využíváme elektrická měření, konkrétně měření rezistivity a Hallova koeficientu metodou Van der Pauw. Metoda Van der Pauw má tu výhodu, že po splnění známých předpokladů nevyžaduje konkrétní tvar vzorku. Velikost citlivosti závisí na více faktorech – na tvaru vzorku (tenké vrstvy) a velikosti, tvaru a umístění defektu. Abychom byli schopni prověřit všechny tyto faktory, připravili jsme několik sérií vzorků rozličných tvarů s různou velikostí a umístěním defektů. Vzorky byly připraveny fotolitograficky, postupem vyvinutým v naší laboratoři, aplikací na běžně dostupné desky plošných spojů (měděná fólie tloušťky 35μm). K měření rezistivity a Hallova koeficientu využíváme speciální přípravky vyvinuté Ing. Náhlíkem a přístroje značky Keithley. Experimenty jsou řízeny počítačem (software v prostředí NI LabView vyvinutý v naší laboratoři).

Z porovnání naměřených hodnot u vzorku s defektem a bez defektu lze posuzovat citlivost sledovaných veličin k defektům. Prof. Koon zkoumá tento problém teoreticky řešením Laplaceovy parciální diferenciální rovnice metodou sítí v programu MS Excel. Naše výsledky jsou v dobré shodě.  A jak dodává Dr. Náhlík, to co prof. Koon nasimuloval teoreticky, to my jsme bezprostředně ověřili experimentálně. Podnětem pro naši spolupráci bylo zjistit, zda teorie a experiment dojde ke stejnému výsledku, a to se nám buď potvrdilo, nebo jsme společně našli příčinu odchylek a používané postupy operativně korigovali jak na straně teoretické, tak experimentální. Jsme s Danielem podobného ražení, je radostné, když dojde ke shodě teorie s experimentem, ale ještě více vzrušující je hledat příčiny rozdílů.

Strávil jste rok v Praze na VŠCHT, můžete porovnat práci na St. Lawrence University a u nás? Co byste nám doporučil, kde můžeme něco zlepšit?

Těžko říci, jsem solitér, rád bádám v laboratoři, pohlcen svým projektem. Nejsem typ člověka, který by vyhledával širší společnost, takže je pro mě těžké odpovědět na vaši otázku. Každopádně musím říci, že tým, se kterým jsem zde spolupracoval na tomto oddělení, je výborný, dokonce jsme měli i krásnou vánoční besídku. 

Ano znám to, chemici jsou lidé, kteří jsou spokojeni, když mohou bádat ve své laboratoři a obtěžují je všechny ostatní záležitosti, jako je administrativa, shánění peněz na granty. Proto je potřebné, aby na škole byla servisní oddělení, které za výzkumníky všechny tyto záležitosti vyřizují.

Pro cizince je velmi těžké zjistit, jaké jsou v příslušné zemi možnosti, jaká je tam výzkumná infrastruktura, jaké projekty se tam řeší, kdo co dělá, vyjma toho úzkého oboru, ve kterém bádáme. Pro nás Američany je zejména bývalý socialistický blok pořád oblast, která je velkou záhadou, částečně i kvůli jazyku, jakým mluvíte.

Já mohu doporučit sledovat FACEBOOK, ne kvůli posílání osobních fotografií, ale Fulbrightova komise má velmi dobré stránky se spoustou zajímavých nabídek zejména pro studenty[5], mají spoustu programů, nabízejí českým studentům specifická místa v USA, kde mohou získat studijní stipendium.

Doporučuji, abyste zveřejnili, jaké jsou spolupráce na vašich fakultách a ústavech s americkými týmy, tím byste měli začít. Nyní v Americe vzrůstá povědomí a zájem, zejména u mladých lidí, o Českou republiku. Ti, co už zde byli, předávají dobré reference svým kamarádům, využijte toho.

Co byste chtěl dodat na závěr?

Když jsem našel článek s prací, která nás spojila, a podíval jsem se na název instituce, která se jmenovala, Institute of Chemical Technology, tak jsem si říkal, no ale já jsem fyzik, ne chemik, jaké to bude? Bylo to pro mě velmi přínosné být jako fyzik v týmu fyziků a být obklopen ostatními, kteří jsou chemiky. Vždyť většina přístrojů, které dnes chemici využívají, je vyvinuta fyziky.

 

 výška 215px

Laboratoř Ústavu inženýrství pevných látek, zleva: Ing. J. Náhlík, CSc., prof. D. Koon, Ing. M. Heřmanová 

Rozhovor s  prof. Koonem vedla Ing. Anna Mittnerová z Oddělení pro vědu a výzkum.
Podpořeno projektem LE12005, http://eupro.vscht.cz/kampus,  programu MŠMT EUPRO II 

[1] http://www.stlawu.edu/

[2] http://fulbright.org/ 

[3] http://ec.europa.eu/research/mariecurieactions/ 

[4] http://www.fulbright.cz/about-us

[5] https://www.facebook.com/czechfulbright

[poduzel] => stdClass Object ( [2321] => stdClass Object ( [nadpis] => [title] => KAMPUŠ [odkaz] => http://eupro.vscht.cz/kampus [logo] => kampus3.jpg [iduzel] => 2321 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => partnerske_logo [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 18148 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/koon [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/koon [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [17914] => stdClass Object ( [nazev] => Spojení vědy a učení mou práci obohacuje [seo_title] => Spojení vědy a učení mou práci obohacuje [seo_desc] => [autor] => Michal Janovský [autor_email] => Michal.Janovsky@vscht.cz [perex] =>

Nebýt nové prezidentské kauzy, mohl být v Karolinu 7. května docent Jaroslav Kvíčala, specialista na organickou fluorovou chemii, jmenován profesorem. Zasloužené kariérní ocenění však pana docenta Kvíčalu z Ústavu organické chemie nemine, jmenovací dekret převezme v náhradním termínu. Ale politikum stranou, s jeho osobou je spjata především pozoruhodná výzkumná a pedagogická činnost.

[ikona] => [obrazek] => Kv%C3%AD%C4%8Dala%20%281%20of%201%29.jpg [obsah] =>

Jak vzniklo spojení vy a chemie?

Studoval jsem gymnázium v Českých Budějovicích, kde tehdy působil pan profesor Janda. Byl opravdu skvělým pedagogem a řadu z nás, samozřejmě včetně mě, nadchnul pro chemii tak, že nám to vydrželo celý život. Zajímavé bylo, že ho měli rádi i spolužáci, kteří rozhodně v přírodních vědách nevynikali.

Proč jste si pak zvolil Vysokou školu chemicko-technologickou?

Nejlepší chemie tehdy byla právě na VŠCHT Praha a také na Univerzitě Karlově. Tam by mě ale nevzali. Můj otec byl vyloučen z KSČ, tudíž jsem neměl doporučení ředitele gymnázia a cesta na univerzitu byla zavřená. Na VŠCHT Praha tehdy působil osvícený komunista, jehož totožnost mohu jen hádat. Ten přes můj kádrový nedostatek stál o zapálené šikovné chemiky a nějak mě do školy protlačil.

Vybral jste si studium organické chemie. Z jakého důvodu?

Organika mě prostě bavila a baví dodnes. Líbí se mi, že je extrémně manuální. Sice také používáme počítačové výpočty a modely, ale pořád převažuje to, že jsme v laboratoři a vaříme. Je to krev, pot a slzy (vzpomeňme hudební skupinu Blood, Sweat and Tears) J Musíte být trochu blázen, pak tomuhle oboru propadnete.

Postgraduální studium po inženýrském titulu byla automatická volba?

Ano, ale trvalo to rok, než mě jako nekomunistu s nepříznivou rodinnou minulostí prokádrovali a ke studiu připustili. Oficiálně jsem pak působil pod profesorem Dědkem, fakticky pak pod profesorem Paletou. Tomu vděčím za to, kde dnes jsem.

Školu jste neopustil ani poté…

Měl jsem rozdělaný projekt, který bylo třeba dodělat, takže jsem asi dva roky působil jako externí zaměstnanec. Roli hrál i fakt, že bych se jako nestraník na nějakých vyšších pozicích mimo školu neměl šanci uchytit. Postupně jsem začal pracovat na docentuře a kromě vědy mě hrozně bavilo, a dodnes baví, učit. Líbí se mi, když přijde na začátku student, působí jako mouchy, snězte si mě. A za čtyři roky odchází sebevědomý, vzdělaný a vychovaný mladý člověk, který skvěle ovládá svůj obor. Spojení vědy a učení je to, co mou práci obohacuje.

Po revoluci jste díky svému výzkumu hodně cestoval.

Brzy jsem začal hledat zahraniční stáž, která by obohatila mé dosavadní zkoumání kolem fluoru. Dostal jsem se do Walesu, konkrétně města Swansea, kde jsem pracoval pod vedením skvělého profesora Andrewa Peltera. Nevím, proč se při svém významu ocitl na tak malé univerzitě, každopádně odborné diskuze s ním byly jedním z nejsilnějších zážitků, které jsem ve svém vědeckém životě zažil. Jeho schopnost se nad problémem zamyslet a rychle navrhnout originální a správné řešení mě naprosto fascinovala.

Kam jste zamířil pak?

Pár měsíců jsem strávil v Montpellier, ale mnohem zajímavější byl roční pobyt v americkém Coloradu, kam jsem odcestoval na pozvání profesora Michla.

Čím jste se tam zabýval?

Společně s manželkou jsme pronikali do zákoutí extrémně zajímavé chemie deltahedrálních boranových klastrů. Pracovali jsme v mezinárodním kolektivu se skvělým chytrým vedoucím. Profesor Michl dokázal nahlížet chemii z mnoha stran, nezůstal v bublině jednoho oboru, úžasná zkušenost. V době volna jsme pak také v rámci možností cestovali a viděli krásy tamější přírody.

Vaším životním tématem je ovšem fluor…

Je. Kromě řady publikací na témata spojená s fluorem jsem například členem redakční rady Journal of Fluorine Chemistry a členem výboru, který připravuje fluorové konference. Tématem mé habilitační práce byly fluorované stavební bloky v organické chemii.

Na čem pracujete nyní?

Před nedávnem se nám povedly dvě světové novinky v oblasti chemie polyfluorovaných sloučenin. Vyřešili jsme problém fluorové recyklace rutheniových homogenních katalyzátorů metateze alkenů a věříme, že by to mohlo být v budoucnu zajímavé pro průmyslové využití, protože se jedná o nepříliš nákladné a ekologicky bezpečné řešení. Druhou věcí, která se podařila, byla syntéza hydrofobní fluorofilní iontové kapaliny. Ta má také velký potenciál pro průmyslové aplikace, které vyžadují přenos iontů v bezvodém prostředí.

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 17914 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/kvicala [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/kvicala [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [17917] => stdClass Object ( [nazev] => O výzkumu profesora Urbana [seo_title] => O výzkumu profesora Urbana [seo_desc] => [autor] => Richard Nevšímal [autor_email] => Richard.Nevsimal@vscht.cz [perex] =>

prof. RNDr. Štěpán Urban, CSc., vedoucí Ústavu analytické chemie, FCHI

[ikona] => [obrazek] => Urban3.jpg [obsah] =>

 „Měli jsme na dosah rukou financování výzkumu molekul mezihvězdného prachu ve spolupráci s centrem ALMA v Chilské poušti Atacama – nejambicióznějším astronomickým centrem na světě, postaveném za 1,5 mld. dolarů. Vše šlo podle plánu. Pak se ten jediný člověk, který fungoval jako spojnice mezi námi, chemiky, a jimi, astronomy, zabil v autě. A bylo po projektu, astrofyzikální analýze se věnujeme doteď, ale bylo jasné, že na jedinečnou ALMU budeme muset počkat…

Náhodou jsem se nedávno potom bavil s kamarádem kriminalistou nad pivem. Vyprávěl mi, jak pátrací pes najde lidskou stopu i několik dní starou. Zároveň jsem se dozvěděl o častých systémových chybách při výcviku a dalších nedostatcích, které páchají neplechu při vyšetřování s pomocí pátracích psů. No a došlo mi, že mezi hledáním molekul mezi galaxiemi, nebo na místě činu, vlastně není rozdíl. Po rešerši dosavadního výzkumu jsem zjistil, že se o samotné podstatě pachové identity lidí ví pramálo. A tak jsme se pustili do práce…

Myslíme si, že pach funguje podobně jako obličej: všichni máme oči, ústa, nos, ale každý v jiném, unikátním poměru velikostí a umístění. Stejně tak máme každý svou nezaměnitelnou pachovou signaturu.

Z počátečních přibližně pěti set molekul, které jsme ve vzorcích lidí nabrali, jsme zdokonalili techniku odběrů na dvojnásobek čili přibližně tisíc molekul. Můj odhad je, že pes umí molekul rozeznat přibližně na dva tisíce. Věděli jsme, že nás zajímají málo těkavé látky, které na místě vydrží delší dobu. Velký posun ve snaze separovat co nejmenší soubor, ze kterého by šlo bez pochyb rozeznat stopu specifického člověka, byla vlastně nehoda, jak už to ve vědě někdy bývá. Na jedné z testovacích sestav nám ve výsledném vzorku chyběl ralen[1] – látka, která se vyskytovala ve vzorcích každého člověka. Místo abychom nad tím mávli rukou, rozebrali jsme celou sestavu a část po části ji analyzovali.

Až jsme u jedné záslepky ralen našli, tedy spolu s dalšími asi padesáti molekulami. U záslepky byla nejspíš vlivem nedostatečného těsnění o něco nižší teplota, čímž se tam vlastně provedla frakční destilace vzorku. S napětím jsme se třemi různými psy zkoušeli, jestli z tohoto zlomku molekul poznají, z kterého kompletního souboru (od kterého člověka) pochází. Bez váhání všichni poznali…

Výzkum pokračuje ve dvou hlavních směrech: snažíme se dále zdokonalit individuální identifikaci člověka, čili unikátní poměr několika desítek hlavních molekul pachové signatury, zároveň pak zjišťujeme pachové stopy jednotlivých detailů, tzv. druhovou identifikaci. V praxi zjišťujeme jak poznat, jestli vzorek patří muži nebo ženě, jakými trpí nositel vzorku nemocemi, jaké je rasy, zda se v poslední době fyzicky namáhal atp. Toho, co lze z pachu člověka vyčíst, se zdá být nepřeberně.

Pro náš výzkum je v současnosti nejdůležitější získat více nadšených spolupracovníků, samozřejmě pak i nové přístroje a více finančních prostředků.“

 

[1] ralen je smyšlený název z důvodu uchování tajemství

 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 17917 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/urban [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/urban [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [17915] => stdClass Object ( [nazev] => Při přednášení mi řada věcí sepne [seo_title] => Při přednášení mi řada věcí sepne [seo_desc] => [autor] => Michal Janovský [autor_email] => Michal.Janovsky@vscht.cz [perex] =>

Je ženatý a má tři děti. Brzy bude jmenován profesorem. Vede Ústav chemického inženýrství na Fakultě chemicko-inženýrské. Docent Michal Přibyl rozhodně nezahálí. „Vidím za sebou hodně dobré práce, teď se chci ale více zaměřit na excelenci,“ říká rodák ze severočeských Teplic.

[ikona] => [obrazek] => P%C5%99ibyl%20%281%20of%202%29.jpg [obsah] =>

Jak probíhala úvodní setkání mezi vámi a chemií?

Měl jsem ji rád od začátku už na základní škole, která měla rozšířenou výuku matematiky a přírodních věd. Lákaly mě samozřejmě všechny ty pokusy se zapáleným hořčíkem a podobně. Vždycky jsem se na hodiny chemie těšil. Což samozřejmě souviselo s tím, že se mi chemie dařila a měl jsem z ní vynikající prospěch. Stejné to pak bylo i na Střední průmyslové škole v Ústí nad Labem.

VŠCHT Praha pak byla další logickou volbou?

Ano. Navíc mi škola oproti Univerzitě Karlově, kam jsem byl též přijat, nabídla kolej. Studium mi nečinilo velké potíže, ve srovnání se spolužáky z gymnázií jsem měl díky chemicky zaměřené střední škole docela náskok. Diplomovou práci jsem dělal u současného prorektora Pavla Hasala, který mi pak nabídl možnost pokračovat v doktorském studiu, během nějž jsem si na rok odskočil do soukromého sektoru – pracoval jsem v technologii výroby plochého skla v Teplicích.

Věděl jste hned po obhajobě, že chcete i nadále působit na VŠCHT Praha?

Tak přímočará skutečnost nebyla, protože do toho vstoupila nabídka ze zahraničí.

Z jaké univerzity?

Nabídli mi postdoktorandskou pozici na americkém Princetonu, kde jsem mohl přičichnout k problematice molekulární biologie, kterou jsem se do té doby vůbec nezabýval. Vyvíjel jsem tam matematické modely mezibuněčné komunikace s využitím klasických chemicko-inženýrských postupů.

Jak na pobyt na Princetonu vzpomínáte s odstupem více než deseti let?

Především jsem mohl dělat skvělou práci a soustředit se pouze a jen na ni. Vůbec jsem se nemusel zabývat administrativou. Vlastně jedinou administrativou spojenou s prací bylo psaní publikací. Na druhou stranu, v osobním životě jsem se musel o všechno postarat sám, nikdo vám tam s ničím nepomůže, všechna rozhodnutí jsou bytostně vaše a nesete za ně odpovědnost. Což je, myslím, klíčová věc, kterou jsem se tam naučil.

Po Princetonu jste zamířil opět na VŠCHT Praha.

Dostal jsem roční smlouvu a nevěděl, jestli je pokračování akademické kariéry to pravé. Jenže jsem se brzy zapojil do skupiny pana profesora Marka a začal jsem spolupracovat s profesorem Šnitou v oblasti mikrofluidiky. Zabývali jsme se místní specialitou – interakcí chemických systémů s elektrickým polem. Připravili jsme například hodně modelů i experimentů s elektroosmotickými čerpadly, vrátil jsem se i ke svému původnímu tématu enzymových reakcí tentokrát v mikroměřítku. A mnoho jiného.

Čím se zabýváte nyní?

Aktuálně například adresováním malých objemů tekutiny v mikrofluidních strukturách. Intenzivně se také zabývám tématem fázového rozhraní elektrolyt – pevná fáze, kdy mě hodně zajímá struktura onoho rozhraní.

Mimo toho také hodně učíte…

To je pravda, zajišťuji poměrně velké množství předmětů, řadu z nich jsem sám vytvořil, jako například Tepelné procesy, Multifunkční chemické a biochemické mikrosystémy a jiné. Mám výhodu, že mě vyučování baví. Vlastně si během přednášení skvěle mentálně odpočinu a také mi řada věcí sepne. Protože když člověk něco studentům vysvětluje, musí opravdu hluboce přemýšlet o tom, co říká.

Řekněte mi, jak jde dohromady špičková věda, výuka a profesura v nízkém věku s manželkou a třemi dětmi?

Musíte se dobře oženit (smích). Bez ženy, která nejen toleruje, že jsem často a dlouho v práci, ale navíc mě i podporuje, si to nedovedu vůbec představit.

Poslední otázka: Brzy budete profesor, jste vedoucím ústavu; kam chcete kariéru směřovat dál?

Vidím, že se mi podařilo v minulosti vykonat spoustu dobré práce, ale ne všechno bylo tak dokonalé, jak bych si představoval. Právě na vysokou kvalitu, excelenci, se chci v budoucnu orientovat.

 

[poduzel] => Array ( ) [iduzel] => 17915 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/pribyl [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/pribyl [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) [api_suffix] => )

VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha
na sociálních sítích
zobrazit plnou verzi