Prosím čekejte...
stdClass Object
(
    [nazev] => Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
    [adresa_url] => 
    [api_hash] => 
    [seo_desc] => Oficiální stránky Vysoké školy chemicko-technologické - moderní vědecké instituce se špičkovým uplatněním absolventů.
    [jazyk] => 
    [jednojazycny] => 
    [barva] => 
    [indexace] => 1
    [ga_force] => 
    [secureredirect] => 
    [google_verification] => zSH2Mh_yqm4NLfi9h6dswY5h3oQAwDQa_Ng7v7QLuQo
    [ga_account] => 
    [ga_domain] => 
    [gtm_id] => GTM-MLPTFM
    [gt_code] => 
    [kontrola_pred] => 13.09.2014
    [omezeni] => 0
    [pozadi1] => 
    [pozadi2] => 
    [pozadi3] => 
    [pozadi4] => 
    [pozadi5] => 
    [robots] => 
    [iduzel] => 942
    [platne_od] => 03.07.2018 17:26:00
    [zmeneno_cas] => 03.07.2018 17:26:38.763735
    [zmeneno_uzivatel_jmeno] => Jan Kříž
    [canonical_url] => 
    [idvazba] => 1969
    [cms_time] => 1548139047
    [skupina_www] => Array
        (
        )

    [slovnik] => stdClass Object
        (
            [paticka_budova_a_nadpis] => BUDOVA A
            [aktualizovano] => Aktualizováno
            [autor] => Autor
            [paticka_adresa] => VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha
na sociálních sítích [paticka_budova_1_nadpis] => NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA [paticka_budova_1_popis] => [paticka_budova_2_nadpis] => STUDENTSKÁ KAVÁRNA CARBON [paticka_budova_a_popis] => Rektorát, oddělení komunikace, pedagogické oddělení, děkanát FCHT, centrum informačních služeb [paticka_budova_b_nadpis] => BUDOVA B [paticka_budova_b_popis] => Věda a výzkum, děkanát FTOP, děkanát FPBT, děkanát FCHI, výpočetní centrum, zahraniční oddělení, kvestor [paticka_budova_c_nadpis] => BUDOVA C [paticka_budova_c_popis] => Dětský koutek Zkumavka, praktický lékař, katedra ekonomiky a managementu, ústav matematiky [paticka_odkaz_mail] => mailto:info@vscht.cz [stahnout] => Stáhnout [top_login] => Přihlášení [social_fb_odkaz] => https://www.facebook.com/vscht [social_fb_title] => Facebook VŠCHT Praha [social_tw_odkaz] => https://twitter.com/vscht [social_tw_title] => Twitter VŠCHT Praha [social_yt_odkaz] => https://www.youtube.com/user/VSCHTPraha [social_yt_title] => Youtube VŠCHT Praha [drobecky] => Nacházíte se: VŠCHT Praha [logo] => logo VŠCHT [more_info] => více informací [top_search_placeholder] => hledat... [odpocet_dny] => dní [odpocet_hodiny] => hodin [odpocet_minuty] => minut [odpocet_vteriny] => vteřin [zobrazit_kalendar] => zobrazit kalendář [logo_href] => / [dokumenty_kod] => Kód [dokumenty_nazev] => Název [dokumenty_platne_od] => Platné od [dokumenty_platne_do] => Platné do [paticka_budova_2_popis] => [google_search] => 001523547858480163194:u-cbn29rzve [archiv_novinek] => Archiv novinek [submenu_novinky_rok_title] => Zobrazit novinky pro daný rok. [adresa_url] => [paticka_mapa_alt] => Zobrazit mapu [den_kratky_5] => pá [den_kratky_4] => čt [den_kratky_3] => st [den_kratky_1] => po [den_kratky_0] => ne [den_kratky_2] => út [den_kratky_6] => so [zobrazit_vice_kalendar] => více zde → [novinky_kategorie_1] => Akce VŠCHT Praha [novinky_kategorie_2] => Důležité termíny [novinky_kategorie_3] => Studentské akce [novinky_kategorie_4] => Zábava [novinky_kategorie_5] => Věda [novinky_archiv_url] => /novinky [novinky_servis_archiv_rok] => Archiv z roku [novinky_servis_nadpis] => Nastavení novinek [novinky_dalsi] => zobrazit další novinky [novinky_archiv] => Archiv novinek [intranet_odkaz] => http://intranet.vscht.cz/ [intranet_text] => Intranet [hledani_nadpis] => Vyhledávání [search_placeholder] => hledat [mobile_over_nadpis_menu] => Menu [mobile_over_nadpis_search] => Hledání [mobile_over_nadpis_jazyky] => Jazyky [mobile_over_nadpis_login] => Přihlášení [menu_home] => Domovská stránka [logo_mobile_href] => / [logo_mobile] => [zobraz_desktop_verzi] => zobrazit plnou verzi [zobraz_mobilni_verzi] => zobrazit responzivní verzi [paticka_mapa_odkaz] => http://www.vscht.cz/kontakt [nepodporovany_prohlizec] => Ve Vašem prohlížeči se nemusí vše zobrazit správně. Pro lepší zážitek použijte jiný. [copyright] => [preloader] => Prosím čekejte... [hledani_nenalezeno] => Nenalezeno... [hledani_vyhledat_google] => vyhledat pomocí Google [hledani_platnost] => platnost: [hledani_platnost_do_neomezene] => neomezeně [hledani_platnost_od_veku] => od věků [novinka_publikovano] => Publikovano: [novinka_datum_konani] => Datum konani: ) [poduzel] => stdClass Object ( [993] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [995] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 995 [canonical_url] => //www.vscht.cz [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [996] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 996 [canonical_url] => //www.vscht.cz [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [997] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 997 [canonical_url] => //www.vscht.cz [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) ) [iduzel] => 993 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [994] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [1001] => stdClass Object ( [nazev] => Vysoká škola chemicko-technologická v Praze [seo_title] => Domovská stránka Vysoké školy chemicko-technologické v Praze [seo_desc] => Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, univerzita, která nabízí široké spektrum studijních oborů, týkajících se nejen chemie. [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 1001 [canonical_url] => //www.vscht.cz/home [skupina_www] => Array ( ) [url] => /home [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_novinky [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [46061] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 46061 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /[cs]/46061 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [40481] => stdClass Object ( [nazev] => VŠCHT Praha na veletrzích [seo_title] => VŠCHT Praha na veletrzích [seo_desc] => Vysoká škola chemicko-technologická představuje své studijní programy na veletrzích v Česku a na Slovensku. [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Zajímáte se o chemii? Uvažujete o studiu na vysoké škole? Potkat nás můžete na Veletrzích pomaturitního vzdělávání - ptejte se na cokoli, my zkusíme podle nejlepšího svědomí odpovědět.

[ikona] => [obrazek] => 0001~~c8xOTDm8MjczUcGpKLEkszgnsSxRwRAA.jpg [obsah] =>

Zájemci se od studentů a pracovníků naší univerzity můžou v různých městech dozvědět, co lze na VŠCHT Praha studovat, jaké je uplatnění absolventů i jaké jsou radosti a nástrahy studia samotného. Nechybí ani informace o životě v Praze, ubytování a kulturním vyžití.

V současném akademickém roce se VŠCHT Praha účastní 5 veletrhů v Česku a na Slovensku. 

Nadcházející veletrhy 2018/2019

Gaudeamus Praha

22. – 24. 1. 2019, PVA EXPO Praha – Letňany

Přednáška: 24. 1. 13.00 - 13.20 - Přednáškový sál
Přednášky pro pedagogy: 22. 1. 2019 - 11.05 - 11.25 - Hala 4

Zde vystavuje na 190 univerzit i dalších vzdělávacích institucí z Prahy, celého Česka i zahraničí. Potkejte nás na největším veletrhu pomaturitního vzdělávání v Praze. Veletrh navštíví více než 10 000 návštěvníků. Jde o 12. ročník.

Web Gaudeamu v Praze



  

Proběhlé veletrhy

Gaudeamus Brno

23. 10. - 26. 10. 2018, Výstaviště Brno

Přednáška: 24. 10. 2018 -  9.15 - 9.35 - Sál B (pavilon V)
Přednášky pro pedagogy: 23. 10. 2018 - 13:35 - 13:55, pavilon V  : Sdílení poznatku z praxe poradenství na VŠ

Na veletrhu vystavuje na více než 300 univerzit i dalších vzdělávacích institucí z Česka a dalších dvaceti zemí světa. Jedná se o největší veletrh pomaturitního vzdělávání v Česku, který každý rok navštíví až 28 000 návštěvníků. Letos nás čeká již 25. ročník.

Web Gaudeamu v Brně

 

Akadémia & Vapac Bratislava

9. – 11. 10. 2017, AEGON Aréna, Bratislava

Přednáška:  10. 10. 2018  - 11:00 – 11:25 - Sekce A

Veletrh studia i kariéry konaný v hlavním městě Slovenska. 240 institucí a vysokých škol prezentuje své bakalářské, magisterské programy, výměnné pobyty, jazykové kurzy, kurzy dalšího vzdělávaní, poradenské služby, nabídky zaměstnaní a další služby. Každoročně jej navštíví 9000 návštěvníků. Letos se jedná o 22. ročník tohoto veletrhu.

Web veletrhu Akadémia & Vapac Bratislava

 

Gaudeamus Nitra

26. – 27. 9. 2018, Agrokomplex Nitra

Přednáška: bude upřesněno

Veletrh pořádaný šestým rokem navštíví více než 6 000 návštěvníků z celého Slovenska. Vystavuje zde více než 180 škol a institucí.

Web Gaudeamu v Nitře

Veletrh pražských veřejných vysokých škol

(1. 2. 2018, Fakulta stavební ČVUT Praha, Praha – Dejvice)

Veletrh zaměřený na středoškolské studenty pořádají společně pražské veřejné vysoké školy, které zde prezentují bakalářské a víceleté magisterské studijní obory. Akce se účastní kolem 3000 studentů.

Web Veletrhu pražských veřejných vysokých škol

 

[urlnadstranka] => [iduzel] => 40481 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /veletrhy [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_vertical [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39703] => stdClass Object ( [nazev] => Oslavy 65 let VŠCHT Praha [seo_title] => Oslavy 65 let VŠCHT Praha [seo_desc] => VŠCHT Praha, oslavy 65 výročí [autor] => [autor_email] => [perex] => [ikona] => [obrazek] => 0001~~8y_OSSyrVDAzVchJLVEIO7rA2SNEIaAoMSMRAA.jpg [obsah] =>

Oslavy již proběhly. 

 


V sobotu 23. září 2017 se v obou budovách i blízkém okolí rozpoutá oslava významného výročí naší školy. Přidejte se.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze oslaví letos v září 65 let své samostatné existence.

Byť se jedná o slušné číslo, nechceme v rámci oslav ulpívat příliš v minulosti. Naopak, chceme tuto příležitost využít k zamyšlení nad budoucností chemie. Jaká bude ve skutečnosti, to nikdo zcela přesně vědět nemůže, ale současní experti mohou vývoj poměrně úspěšně predikovat.

Jsme hrdí, že VŠCHT Praha vychovala řadu špičkových vědců a výzkumníků, kteří udávají tón ve svých oborech. Několik z nich jsme se rozhodli na oslavy pozvat a poprosili je o příspěvek na téma Budoucnost (nejen) chemie. Účast přislíbili mimo jiné Tomáš Cihlář, viceprezident pro virologii americké firmy Gilead Science, Lenka Švecová z Laboratoře elektrochemie a fyzikální chemie materiálů na Univerzitě v Grenoble, Boris Fačkovec, konzultant McKinsey&Company a absolvent Univerzity v Cambridge a Jan Genzer z North Carolina State University. Poslechnout si můžete také držitele ERC grantu Janu Roithovou a Martina Pumeru, který momentálně vede na VŠCHT Praha excelentní tým pro výzkum nanorobotů.

Mimoto představíme v rámci bohatého programu také současný stav výzkumu na jednotlivých fakultách a těšit se můžete na exkurze po laboratořích s důrazem na nové špičkové přístroje pořízené z operačního programu.

VŠCHT Praha ovšem nikdy nebyla zaměřena pouze na kvalitní vědu. Při oslavách chceme navázat na tradici kulturních akcí pořádaných studentskými spolky i na rodinnou atmosféru, kterou si dodnes vybaví každý absolvent naší školy. Připravena jsou vystoupení našich studentských hudebních kapel, výtvarná výstava, divadelní představení, improvizace, grilování před školou a mnoho dalšího. Na oslavy naváže studentský festival KampusFest.

Dovolte, abychom Vás touto cestou na oslavy 65 let VŠCHT Praha pozvali. Uskuteční se v sobotu 23. září od 10:00 a budou trvat celý den. Z organizačních důvodů nám velmi pomůže, pokud se zaregistrujete prostřednictvím formuláře umístěného na konci stránky.

Program oslav - sobota 23. září 2017

 

Neformální konference na téma Budoucnost (nejen) chemie

Budova A VŠCHT Praha (Technická 5, Praha 6)

Program

10:00    Karel Melzoch, rektor VŠCHT Praha

10:20     Tomáš Cihlář, viceprezident pro virologii americké firmy Gilead Science

10:50     Marie Urbanová, děkanka Fakulty chemicko-inženýrské VŠCHT Praha

11:10     Lenka Švecová, Laboratoř elektrochemie a fyzikální chemie materiálů na Univerzitě v Grenoble

11:40     Vladimír Kočí, děkan Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha

12:00     Martin Pumera, vedoucí excelentního týmu na výzkum nanorobotů na VŠCHT Praha, držitel ERC grantu

12:30 – 13:30     přestávka na oběd

13:30    Tomáš Ruml, děkan Fakulty potravinářské a biochemické technologie

13:50     Jan Genzer, Ústav chemického a biomolekulárního inženýrství North Carolina State University

14:20     Karel Bouzek, děkan Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha

14:40     Jana Roithová, Přírodovědecká fakulta UK, držitelka ERC grantu 

15:10     Boris Fačkovec, konzultant McKinsey&Company a absolvent University of Cambridge

  • Moderuje: Petr Slavíček, vedoucí výzkumné skupiny Photox

 

Fakultní exkurze

start před budovou A  (Technická 5, Praha 6)

10:30, 11:30, 12:30, 13:30 Exkurze po vybraných laboratořích

 

Doprovodný program

Před budovou A

12:00   Hudební produkce (Futher Down - klavírní improvizace)

13:00   FameLab – krátká popularizační vystoupení našich studentů

14:00   Impro - divadlo bez scénáře

15:00   Vernisáž výstavy studentského spolku UniArt

15:30   vyhlášení 1. ročníku Šípkova poháru

16:00   KampusFest

16:30   DIVOCH - vystoupení školního divadelní souboru (Respirium, budova B)

Z organizačních důvodů prosíme o registraci, pokud se chcete oslav zúčastnit.

[iduzel] => 39703 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /oslavy [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39285] => stdClass Object ( [nazev] => Personální odbor [seo_title] => Personální odbor [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 39285 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /personalni-odbor [sablona] => stdClass Object ( [class] => boxy [html] => [css] => [js] => $(function() { setInterval(function () { $('*[data-countdown]').each(function() { CountDownIt('#'+$(this).attr("id")); }); },1000); setInterval(function () { $('.homebox_slider:not(.stop)').each(function () { slide($(this),true); }); },5000); }); function CountDownIt(selector) { var el=$(selector);foo = new Date; var unixtime = el.attr('data-countdown')*1-parseInt(foo.getTime() / 1000); if(unixtime<0) unixtime=0; var dnu = 1*parseInt(unixtime / (3600*24)); unixtime=unixtime-(dnu*(3600*24)); var hodin = 1*parseInt(unixtime / (3600)); unixtime=unixtime-(hodin*(3600)); var minut = 1*parseInt(unixtime / (60)); unixtime=unixtime-(minut*(60)); if(unixtime<10) {unixtime='0'+unixtime;} if(dnu<10) {unixtime='0'+dnu;} if(hodin<10) {unixtime='0'+hodin;} if(minut<10) {unixtime='0'+minut;} el.html(dnu+':'+hodin+':'+minut+':'+unixtime); } function slide(el,vlevo) { if(el.length<1) return false; var leva=el.find('.content').position().left; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; var cislo=leva/sirka*-1; if(vlevo) { if(cislo+1>pocet) cislo=0; else cislo++; } else { if(cislo==0) cislo=pocet-1; else cislo--; } el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } function slideTo(el,cislo) { if(el.length<1) return false; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; if(cislo<0 || cislo>pocet) return false; el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } [autonomni] => 1 ) ) [1011] => stdClass Object ( [nazev] => Vítejte ve světě moderní chemie  [seo_title] => Vítejte ve světě moderní chemie  [seo_desc] => Škola; Vysoká škola chemicko-technologická; VŠCHT Praha; Oficiální webové stránky; vzdělávání; univerzita; studium; studenti; chemie; technologie [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [obsah] =>

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze spojuje tradici s nejmodernějšími nano- a biotechnologiemi a dalšími progresivními směry a obory ve vědě a výzkumu. Spolu s vynikajícím mezinárodním renomé a špičkovým přístrojovým vybavením otevírá každému studentovi možnosti zapojit se do vědeckých projektů dle vlastního výběru, umožňuje zahraniční stáže a je následně vstupenkou k prestižnímu, dobře ohodnocenému uplatnění doma i v zahraničí.

Všechny aktivity instituce směřují k cíli profilovat VŠCHT Praha jako výzkumnou technickou univerzitu s velmi kvalitním základním a aplikovaným výzkumem a s dobrým mezinárodním renomé v oblasti vzdělávání a vědy a výzkumu.

Pro VŠCHT Praha je charakteristická tradiční a velmi úzká spolupráce s průmyslovou sférou, aktivní transfer vědeckých poznatků do praxe, podíl na inovacích a průmyslovém výzkumu a vývoji. 

[iduzel] => 1011 [canonical_url] => //www.vscht.cz/skola [skupina_www] => Array ( ) [url] => /skola [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1220] => stdClass Object ( [nazev] => Úřední deska [seo_title] => Úřední deska [seo_desc] => Úřední deska; základní dokumenty; výběrová řízení VŠCHT; kariéra; akreditace; průběh přijímacího řízení; dlouhodobý plán; institucionální rozvojový plán; výroční zprávy;nostrifikace diplomů; habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem; vnitřní předpisy; interní grantová agentura; závěrečné zprávy MŠMT [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Na úřední desce VŠCHT Praha najdete veškeré povinně zveřejňované dokumenty. 

Postup při podávání a vyřizování žádostí o poskytnutí informace na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění 

[iduzel] => 1220 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uredni-deska [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uredni-deska [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1013] => stdClass Object ( [nazev] => Fakulty, ústavy [seo_title] => Fakulty, ústavy [seo_desc] => Počty ústavů, studentů, absolventů a akademických pracovníků na jednotlivých fakultách. [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

 

  Počet ústavů Počet studentů Počet ak. a vědeckých pracovníků (přepočteno na FTE) Počet absolventů
bc./mgr./Ph.D.
Webové stránky
originál 12   1261  202  172/122/29  fcht.vscht.cz  
originál  5  492 77  36/63/6  ftop.vscht.cz 
originál  7  1607  177  268/158/29  fpbt.vscht.cz 
originál  6  744  150  109/117/21  fchi.vscht.cz 

Data dle výroční zprávy za rok 2016

[iduzel] => 1013 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /fakulty [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1012] => stdClass Object ( [nazev] => Studium [seo_title] => Studium [seo_desc] => Studium na VŠCHT Praha; informace pro studenty; děkanáty; studijní obory; studijní předpisy; studium v zahraničí [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 1012 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studium [sablona] => stdClass Object ( [class] => boxy [html] => [css] => [js] => $(function() { setInterval(function () { $('*[data-countdown]').each(function() { CountDownIt('#'+$(this).attr("id")); }); },1000); setInterval(function () { $('.homebox_slider:not(.stop)').each(function () { slide($(this),true); }); },5000); }); function CountDownIt(selector) { var el=$(selector);foo = new Date; var unixtime = el.attr('data-countdown')*1-parseInt(foo.getTime() / 1000); if(unixtime<0) unixtime=0; var dnu = 1*parseInt(unixtime / (3600*24)); unixtime=unixtime-(dnu*(3600*24)); var hodin = 1*parseInt(unixtime / (3600)); unixtime=unixtime-(hodin*(3600)); var minut = 1*parseInt(unixtime / (60)); unixtime=unixtime-(minut*(60)); if(unixtime<10) {unixtime='0'+unixtime;} if(dnu<10) {unixtime='0'+dnu;} if(hodin<10) {unixtime='0'+hodin;} if(minut<10) {unixtime='0'+minut;} el.html(dnu+':'+hodin+':'+minut+':'+unixtime); } function slide(el,vlevo) { if(el.length<1) return false; var leva=el.find('.content').position().left; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; var cislo=leva/sirka*-1; if(vlevo) { if(cislo+1>pocet) cislo=0; else cislo++; } else { if(cislo==0) cislo=pocet-1; else cislo--; } el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } function slideTo(el,cislo) { if(el.length<1) return false; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; if(cislo<0 || cislo>pocet) return false; el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } [autonomni] => 1 ) ) [1629] => stdClass Object ( [nazev] => Absolventi [seo_title] => Absolventi [seo_desc] => Absolventi VŠCHT Praha; nabídka práce pro absolventy; kariérní centrum; databáze závěrečných prací; webové stránky klubu Alumni; Alumni VŠCHT Praha; [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Tento rozcestník je určen absolventům VŠCHT Praha. Zde se můžete zaregistrovat do databáze absolventů, přečíst si rozhovory z úspěšnými absolventy, projít nabídky práce, prohlédnout si obhájené práce či získat kopie svých ztracených nebo zničených dokumentů o studiu. 

 

Poradenské a kariérní centrum


Studentům a absolventům nabízíme poradenskou činnost, psychologickou poradnu, workshopy pro zlepšení měkkých dovedností a nabídky práce.

Alumni VŠCHT Praha


Alumni, klub absolventů VŠCHT Praha sdružuje absolventy a přátele VŠCHT Praha. Usiluje o vytvoření vzájemné komunikační platformy mezi školou, absolventy a současnými studenty. Klub nabízí setkávání absolventů a přednášky zajímavých absolventů. 

Magazín SPIN

[urlnadstranka] => [iduzel] => 1629 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /absolventi [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1014] => stdClass Object ( [nazev] => Věda a výzkum [seo_title] => Věda a výzkum [seo_desc] => Věda a výzkum na VŠCHT Praha, kontakty, projekty, ocenění vědeckých a výzkumných výstupů. [autor] => Oddělení pro Vědu a výzkum [autor_email] => sci@vscht.cz [perex] => [ikona] => oko [obrazek] => [obsah] =>

Lidé 

Pavel Kotrba

Prorektor pro vědu a výzkum
prof. Ing. Pavel Kotrba, Ph.D.
b pavel.kotrba@vscht.cz
e (+420) 220 443 215

 

Oddělení transferu technologií


Zajišťuje transfer technologií, ochranu duševního vlastnictví a spolupráci s průmyslem.

Radka BartošováRadka Bartošová, BSc.

Podpora komercializace a spolupráce s průmyslem
b 
Radka.Bartosova@vscht.cz

e (+420) 220 444 356

Kateřina KovaříčkováIng. Kateřina Kovaříčková 

Ochrana duševního vlastnictví
b Katerina.Kovarickova@vscht.cz
e (+420) 220 444 356

 

Oddělení pro vědu a výzkum


Zajišťuje administrativu českých a zahraničních vědeckých grantů a projektů a doktorských studií, řeší vlastní projekty.

1397854172 (šířka 215px)Vedoucí oddělení pro vědu a výzkum
Mgr. Kateřina Mandlová
b Katerina.Mandlova@vscht.cz 
e (+420) 220 446 230

Iveta PospíšilováProjekty TAČR, ESF, smluvní vztahy
Ing. Iveta Pospíšilová
 
b Iveta.Pospisilova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 232
Hana MalichováAdministrace českých projektů VaVaI (GA ČR, ministerstva)
Ing. Hana Čadková
  
b hana.cadkova@vscht.cz 
e (+420) 220 444 466
Veronika PopováDoktorské studium a granty IGA,
habilitace, jmenovací řízení
Mgr. Veronika Popová
   
b Veronika.Popova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 806    
Hana ŠtěpánkováKonzultantka mezinárodních projektů VaV, operační programy, projekt KOMPAS 

Ing. Hana Štěpánková

Kancelář: B09

b Hana.Stepankova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 210

Karolína FriessováKonzultantka mezinárodních projektů VaV, Norské fondyprojekt MŠMT EUPRO II  KOMPAS

Ing. Karolína Friessová, Ph.D.

Kancelář: B09

b Karolina.Friessova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 210    

Kurova_foto (výška 215px)Konzultantka mezinárodních projektů VaV, projekty KOMPAS a CHEMFELLS4UCTP

Mgr. Marika Kůrová

Kancelář: B09
 (+420) 220 443 403
b  Marika.Kurova@vscht.cz

Michaela Urbanová2 (ořez 215*215px)Konzultantka mezinárodních projektů VaV, operační programy, projekt ChemJets

Mgr. Michaela Urbanová, Ph.D.

 (+420) 220 444 403
b  Michaela.Urbanova@vscht.cz

Marie KolmanováIng. Marie Kolmanová

Částečný úvazek v projetu EUPRO II KOMPAS
Spolupráce ve VaVaI v rámci EU
b 
Marie.Kolmanova@vscht.cz

Projekty Oddělení pro vědu a výzkum

Anna MittnerováIng. Anna Mittnerová

projekt 7.RP EU TRIGGER, MŠMT EUPRO II PEDICEV

Kancelář A102b
b Anna.Mittnerova@vscht.cz 
e (+420) 220 443 675

[urlnadstranka] => [iduzel] => 1014 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /veda-a-vyzkum [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1015] => stdClass Object ( [nazev] => Spolupráce [seo_title] => Spolupráce [seo_desc] => Spolupráce [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

VŠCHT Praha tradičně patří k předním českým výzkumným pracovištím s intenzivní spoluprací s průmyslovou praxí. Výzkumní pracovníci z VŠCHT Praha participují na řadě výzkumných projektů financovaných z veřejných zdrojů v rámci projektů tuzemských poskytovatelů (TA ČR, MPO – TIP, MZe – NAZV, MV – Bezpečnostní výzkum, …) i z neveřejných zdrojů v rámci přímé smluvní spolupráce s podnikatelskými subjekty.

Výsledkem výzkumné spolupráce při řešení uvedených projektů je řada aplikovaných výstupů, které škola vykazuje do databáze RIV. Počet užitných vzorů, které jsou plánovanými výsledky projektů aplikovaného výzkumu, vzrostl meziročně oproti roku 2013 o 76 %.

V rámci grantů aplikovaného výzkumu v délce trvání minimálně 3 roky je prováděn koncepční výzkum a vývoj s aktivním zapojením studentů doktorských a magisterských studijních programů. V rámci smluvního výzkumu s podnikatelskými subjekty jsou pak zpravidla řešeny aktuální technologické a analytické problémy. Výhodou je, že VŠCHT Praha je při řešení požadavků technologické praxe velmi flexibilní a je schopna rychlé reakce na vzniklou situaci. To zvyšuje její konkurenceschopnost mezi ostatními subjekty na trhu.

 

Na specializační výuce v rámci jednotlivých ústavů VŠCHT Praha se podílí řada významných odborníků z aplikační sféry. V r. 2014 se jednalo hlavně o odborníky z farmaceutického průmyslu, petrochemického průmyslu a z oblasti odpadového hospodářství. Odborníci působí především v navazujícím magisterském studiu.

Vědecko-výzkumná oblast má také významný nadregionální charakter, kde téměř 70 % partnerů aplikovaného výzkumu má sídlo mimo Prahu. VŠCHT Praha zaujímá v řadě především technologických oborů výsadní postavení v rámci ČR (např. technologie vody, technologie paliv, anorganické technologie, biotechnologie, potravinářské technologie).

V roce 2014 se VŠCHT Praha opět aktivně zapojila do projektu Inovační vouchery v Praze, jehož cílem je podpora spolupráce podniků s pražskými výzkumnými organizacemi. Podnikateli je prostřednictvím inovačního voucheru poskytnuta jednorázová dotace na spolupráci s poskytovatelem znalostí, která je založena na transferu znalostí, a to formou nákupu služeb výzkumu a vývoje.

V souladu s dlouhodobým záměrem se VŠCHT Praha aktivně zapojuje do mezinárodní integrace a rozšiřuje a prohlubuje spolupráci v oblasti vědecko-výzkumné i pedagogické s evropskými i mimoevropskými partnery. Základními pilíři těchto aktivit jsou mezinárodní vědecko-výzkumné projekty, meziuniverzitní smlouvy o spolupráci a na ERASMUS, společné studijní programy se zahraničními univerzitami. V r. 2014 měla VŠCHT Praha téměř 70 aktivních meziuniverzitních smluv o spolupráci a 130 bilaterálních smluv ERASMUS. Aktivní účast akademických pracovníků a studentů v mezinárodních projektech a programech vede k navazování nových kontaktů a rozšiřování oblastí spolupráce jak z hlediska obsahového, tak i geografického. Zájem o uzavírání nových smluv ze strany zahraničních partnerů je trvalý, ze strany VŠCHT Praha je prioritou uzavírat takové smlouvy, u kterých je předpoklad oboustranné akademické spolupráce a reciprocity studentských a vědeckých mobilit.

Stejně jako v předchozích letech pokračovalo úsilí zaměřené na rozšiřování možností studia na zahraničních univerzitách pro studenty VŠCHT Praha. Kromě dlouhodobých studijních pobytů byly díky rozvojovým projektům i dalším zdrojům výrazně podpořeny i krátkodobé pobyty, které umožnily studentům účastnit se intenzivních odborných kurzů, workshopů, konferencí a seminářů. Účast na podobných akcích byla většinou spojena s aktivní prezentací vlastního pracoviště, což významně přispívá k propagaci školy a současně podporuje rozvoj odborných a osobních schopností studentů.

Velká pozornost byla věnována zahraničním studentům a hostujícím odborným pracovníkům. Intenzivní snaha o rozšíření nabídky pro zahraniční zájemce o studium vedla k akreditaci nových bakalářských a magisterských studijních programů vyučovaných v angličtině, a k realizaci čtyř mezinárodních magisterských a doktorských programů ERASMUS MUNDUS rovněž vyučovaných v angličtině. Tato snaha dále pokračuje přípravou dalších projektů.

 

Úspěšnou formou propagace VŠCHT Praha vedoucí ke zvýšení zájmu o spolupráci je pořádání mezinárodních vědeckých konferencí a seminářů přímo v prostorách školy. Zahraniční účastníci, kteří měli možnost seznámit se osobně s řešitelskými týmy a špičkovým přístrojovým vybavením školy, projevili následný zájem o spolupráci např. formou odborného školení zahraničních pracovníků našimi specialisty, buď na pracovištích VŠCHT Praha nebo na zahraniční univerzitě. Účinnou formou propagace VŠCHT Praha byla i aktivita řady akademických pracovníků pozvaných k přednáškové činnosti na zahraničních univerzitách a letních školách. Další formou získávání zahraničních studentů, zejména doktorandů, byly pak osobní kontakty výzkumných pracovníků, kteří přijímali studenty do svého řešitelského kolektivu.

Vědecké týmy všech fakult VŠCHT Praha se velmi intenzivně zapojují do programů mezinárodní spolupráce ve VaVaI, významná je především účast v projektech 7. RP EU, kde VŠCHT Praha patří mezi 3 nejúspěšnější instituce v ČR.

V roce 2014 probíhalo řešení 16 projektů, z nichž VŠCHT Praha 2 koordinovala. Bylo zahájeno i řešení projektu TRIGGER, který se zabývá transformací institucionální kultury z hlediska genderové rovnováhy, jak v oblasti řízení lidských zdrojů, tak i v obsahu výzkumu. Na VŠCHT Praha bylo v roce 2014 podáno 19 návrhů projektů do programu H2020, z nichž dva uspěly a jsou schváleny k financování. Do Norských fondů bylo podáno 19 návrhů projektů, z nichž jeden, koordinovaný VŠCHT Praha, byl přijat k řešení.

[iduzel] => 1015 [canonical_url] => //www.vscht.cz/spoluprace [skupina_www] => Array ( ) [url] => /spoluprace [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5161] => stdClass Object ( [nazev] => Popularizace, média [seo_title] => Popularizace, média [seo_desc] => [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [obsah] =>

Prorektor pro vnější vztahy a komunikaci

 prorektor Pavel Matějka

 

prof. Dr. RNDr. Pavel Matějka
e-mail: pavel.matejka@vscht.cz 
telefon: 220 444 446

220 443 687

Oddělení komunikace

Tým Oddělení komunikace VŠCHT Praha

 Mgr. Michal Janovský

L Mgr. Michal Janovský
b Michal.Janovsky@vscht.cz
e 220 444 159
e 733 690 543
místnost: A205a

Vedoucí oddělení

 Ing. Petra Karnetová, Ph.D.

D Ing. Petra Karnetová, Ph.D. 
b Petra.Karnetova@vscht.cz
e 220 444 459
: 739 249 128
místnost A205

Smluvní partneři školy, popularizace, nábor zahraničních studentů

 Ing. Jana Zapletalová

D Ing. Jana Zapletalová
Jana.Zapletalova@vscht.cz
e 220 444 443
místnost A205

Popularizace, veletrhy, akce školy

 Ing. Dana Bílková

D Ing. Dana Bílková
b Dana.Bilkova@vscht.cz 
e 220 444 443
místnost A205

Garant Hodin moderní chemie, popularizace

 Anna Hoskovcová, DiS.

Anna Hoskovcová, DiS.
b  Anna.Hoskovcova@vscht.cz

e 220 444 459
místnost A205

Grafika, fotografie

 Mgr. Jan Kříž

Mgr. Jan Kříž
Jan2.Kriz@vscht.cz
e 220 443 799
místnost A318

Webová prezentace VŠCHT

 

D Mgr. Stephanie Krueger, Ph.D.
Stephanie.Krueger@vscht.cz

Webová prezentace v angličtině

 

 Blanka Pilátová
Blanka.Pilatova@vscht.cz

Sociální sítě

[urlnadstranka] => [iduzel] => 5161 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [4184] => stdClass Object ( [nazev] => Hodina moderní chemie [seo_title] => Hodina moderní chemie [seo_desc] => Popularizační aktivita pro studenty středních a základních škol. [autor] => Dana Bílková [autor_email] => Dana.Bilkova@vscht.cz [perex] =>

Projekt „Hodina moderní chemie“ popularizuje chemii a moderní chemické obory, a tím se snaží přiblížit chemii studentům středních a základních škol. Zástupci VŠCHT Praha objasňují nejnovější trendy v chemii a především ukazují praktické aplikace chemie, bez kterých se neobejde náš každodenní život. Hodina je velmi interaktivní, probíhá formou dialogu s množstvím pokusů, které jsou předvedeny v průběhu hodiny.

[ikona] => [obrazek] => HMCH+II.jpg [obsah] =>
Výklad je uzpůsoben délce běžné vyučovací hodiny.

→ Jak probíhá hodina moderní chemie

Nabízíme scénáře: 

 

Přednášky pro středoškoláky: (pro cca 25 žáků/hod.)

  • Je to prosté, milý Watsone, aneb Strhující příběh DNA (45 min)

Podmínky:

Vždy pouze pro jednu třídu - třídy se nespojují!
Učitel zodpovídá za hodinu a chování žáků po čas výuky Hodin moderní chemie.
Studenti VŠCHT Praha nepřebírají zodpovědnost za studenty školy.
Je povinností učitele počítat s bezpečnostními riziky.
Vyučující po konci HMCH zašle elektronicky jmenný seznam studentů pro vznik databáze odučených studentů.
Pro HMCH VIII  je nutná dokonale zatemněná místnost! 

Pro školy zdarma!


Odezvy na projekt Hodina moderní chemie:

Žďárští studenti se při chemii pobavili, 3. 2. 2016, denik. cz
Hodina moderní chemie v Prima hodince, 9. 4. 2015, Prima hodinka, od 21:25 minuty
Gymnazisté se proměnili ve forenzní experty. Na Hodině moderní chemie, denik.cz, 19. 3. 2015
Výbuchy a pokusy. I Harry Potter by jim záviděl, denik.cz, 20. 2. 2015
Ohňová chemie a křehká guma. To je Hodina moderní chemie, denik.cz, 16. 2. 2015
Semafor, zmrzlina či barevný oheň. Chemie nemusí být nuda, deniík.cz, 5. 4. 2014
V hodině chemie viděli filmový kouř a smlsli si na zmrzlině, denik.cz, 6. 2. 2014
Chemie nemusí být jen nudné vzorečky, ale i velká zábava, denik.cz, 21. 1. 2014
Chemici vyrobili studentům oříškovou zmrzku i hasicí přístroj, denik.cz, 14. 11. 2013
Moderní chemie je strhujícím oborem. Přesvědčili se o tom gymnazisté, denik.cz, 6. 11. 2013
Chemii učí moderně. Zmrzlinu na katedře připraví z kapalného dusíku, denik.cz, 25. 3. 2013
Studenti gymnázia se promění v detektivy, deník.cz, 28. 1. 2013
Chemici vykouřili školu. Pomocí střelného prachu zaplnili učebnu dýmem, denik.cz, 13. 11. 2012
Chemie? Je zábavná a napínavá, denik.cz, 11. 11. 2011
Škola hrou aneb i chemie může být zábavná, Hranický týdeník 22. 5. 2009
Škola hrou aneb i chemie může být zábavná, Hranický deník 21. 5. 2009
Na gymnáziu zapalovali pomeranče, Výbuchy na gymnáziu byly pod dohledem, Domažlický deník, 19. 10. 2007
Chemici polévali žáky dusíkem, Českobudějovický deník, 14. 10. 2006
Gymnazisté zažehnali ekologickou katastrofu, Žatecký a lounský deník, 29. 9. 2006

 

[urlnadstranka] => [iduzel] => 4184 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /hmch [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_galerie [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [511] => stdClass Object ( [nazev] => Kontakt [seo_title] => Kontakt [seo_desc] => Kontaktní údaje VŠCHT Praha, formulář pro otázku [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [perex] =>

Veškeré dotazy vám rádi zodpovíme na e-mailu info@vscht.cz.

[ikona] => dopis [obrazek] => [obsah] =>

Škola se nachází severozápadním směrem od stanice metra Dejvická, u Vítězného náměstí v Praze 6.

VŠCHT Praha má v Dejvicích tři budovy:

  • Budova A – Technická 5 – dále od stanice metra
  • Budova B – Technická 3 – blíže ke stanici metra
  • Budova C – Studentská 6

Návštěvy mohou vstupovat do budov pouze hlavním vchodem.

Mapa - budovy v Dejvicích

Zobrazit místo VŠCHT Praha kontakt na větší mapě

Jak se k nám dostanete:

Z letiště:

Autobusem č. 119 do stanice Nádraží Veleslavín, metrem do stanice Dejvická, podchodem – směr vysoké školy (2. ulice vlevo) – cesta z letiště trvá cca 20 minut, normální jízdenka MHD. 
Firma CEDAZ provozuje přepravu mikrobusy z letiště přes Vítězné nám. na nám. Republiky za cenu 90 Kč za osobu (denně od 5.30 do 21.30 h). Firma CEDAZ může zajistit jízdu z letiště do hotelu v centru, mimo centrum, event. i mimo Prahu.

Z vlakového nádraží:

  • Z Hlavního nádraží 
    Metro C směr Háje, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut. Tramvaj č. 26 směr Divoká Šárka, výstupní stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut.
  • Z Masarykova nádraží 
    Metro B směr Zličín, stanice Můstek, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut. Tramvaj č. 26 směr Divoká Šárka, výstupní stanice Dejvická. Cesta trvá cca 20 minut.
  • Ze Smíchovského nádraží 
    Metro B směr Černý Most, stanice Můstek, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 30 minut.
  • Z Nádraží Holešovice 
    Metro C směr Háje, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 25 minut.

Z autobusového nádraží:

  • Z nádraží Florenc 
    Metro B směr Zličín, do stanice Můstek, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 25 minut. Metro C směr Háje, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 25 minut.
  • Z nádraží Roztyly 
    Metro C směr Letňany, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 35 minut.

Další důležitá spojení

Z kolejí Jižní Město
Autobusem ze zastávky Volha libovolným směrem na metro C – směr Letňany, stanice Muzeum, zde přestup na trasu A směr Nemocnice Motol do stanice Dejvická. Cesta trvá cca 45 minut.

Automobilem
Automobilem do Dejvic na Vítězné náměstí, směr Evropská (letiště) a zabočit do 1. ulice vpravo (Šolínovy), poté do ulice Technické (druhá vlevo).

Cesta na koleje Jižní Město
Metrem trasy C do stanice Chodov, z vestibulu Metra vyjděte prvním východem vpravo, odtamtud autobusem 177 nebo 193 do stanice Volha (3 zastávky). Cesta trvá z Václavského náměstí asi 30 min. – podle intervalu autobusů.

[iduzel] => 511 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /kontakt [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5565] => stdClass Object ( [nazev] => Dodatek k diplomu - Diploma Supplement [seo_title] => Dodatek k diplomu - Diploma Supplement [seo_desc] => [autor] => Pedagogické oddělení [autor_email] => ped@vscht.cz [obsah] =>


výška 215px    výška 215px


Od akademického roku 2005/2006 získávají všichni absolventi Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, podobně jako absolventi všech vysokých škol v ČR, dodatek k diplomu – Diploma Supplement.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze obdržela v červnu 2010 od Evropské komise ocenění Diploma Supplement Label.

Tento certifikát potvrzuje kvalitu a mezinárodní standardizaci vydávaných dokladů o získané kvalifikaci při absolvování akreditovaného studijního programu na VŠCHT Praha.

 

Co je dodatek k diplomu a jak vypadá?

Dodatek k diplomu je vydáván dvoujazyčně (anglicko-česky).  Shrnuje údaje o absolvovaném studijním programu včetně výpisu všech vykonaných zkoušek a dosaženého hodnocení. Vznikl na základě Lisabonské úmluvy o uznávání vysokoškolských kvalifikací z roku 1997 (Convention the recognition of Qualifications concerning Higher Education in the European Region). Formát a strukturu dodatku navrhla společná pracovní skupina složená ze zástupců Rady Evropy, Evropské komise a UNESCO/CEPES v roce 1998. Účelem dodatku je poskytnout odpovídající nezávislé údaje, které přispějí ke zlepšení mezinárodní „průhlednosti“ a spravedlivosti akademického a profesního uznávání kvalifikací (diplomů, titulů, osvědčení atd.) Dodatek je určen pro popis podstaty, obsahu, úrovně a postavení studií, která byla uskutečněna a úspěšně dokončena držitelem kvalifikace, ke které je tento dodatek připojen. Podporuje a usnadňuje mobilitu občanů, která je podmíněna průkaznými doklady o jejich kvalifikaci. Zároveň usnadňuje vysokým školám uznávání zahraničních kvalifikací.

Vzor dodatku k diplomu:
 bakalářský
 inženýrský

Co je obsahem dodatku k diplomu

  • Informace o totožnosti držitele kvalifikace
  • Informace o druhu kvalifikace
  • Informace o úrovni kvalifikace
  • Informace o obsahu a dosažených výsledcích
  • Informace o funkci kvalifikace
  • Doplňkové informace
  • Potvrzení dodatku
  • Informace o národním vysokoškolském systému

Jak lze získat dodatek k diplomu?

VŠCHT Praha vydává absolventům od roku 2006 dodatek k diplomu automaticky, jako přílohu k diplomu.

Ostatní absolventi mohou za stejných podmínek obdržet výpis absolvovaných zkoušek.

[iduzel] => 5565 [canonical_url] => //www.vscht.cz/ds-label [skupina_www] => Array ( ) [url] => /ds-label [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1149] => stdClass Object ( [nazev] => VŠCHT na sociálních sítích [seo_title] => VŠCHT na sociálních sítích [seo_desc] => VŠCHT na sociálních sítích [autor] => [autor_email] => webmaster@vscht.cz [perex] => [ikona] => fb [obrazek] => [obsah] =>

VŠCHT Praha

 

Studentské skupiny na Facebooku

 

Fakultní skupiny na Facebooku 

 

Ústavy a pracoviště na Facebooku

 

Obory na Facebooku

 

Studentské organizace na Facebooku

 

Projekty na Facebooku

 

[urlnadstranka] => [iduzel] => 1149 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /social-media [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [4622] => stdClass Object ( [nazev] => LOGA [seo_title] => Zkopírujte si logo do svého textu... [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

origináloriginálšířka 215pxšířka 215pxvýška 215px

originálvýška 215pxšířka 215pxoriginálšířka 215px

origináloriginálorigináloriginálšířka 215px

[iduzel] => 4622 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => navod [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [18681] => stdClass Object ( [nazev] => Seznamovací kurzy VŠCHT Praha [seo_title] => Seznamovací kurzy VŠCHT Praha [seo_desc] => Akce pořádané při zahájení studia pro seznámení se s prostředím školy a budoucími i staršími spolužáky. [autor] => seznamovak@vscht.cz [autor_email] => seznamovak@vscht.cz [obsah] =>

Vydejte se s námi na Seznamovací kurz a nepropásněte tak šanci být u toho již od začátku! 

KAPACITA je 360 lidí, rozdělených do 3 kurzů po 120. Turnusy nejsou rozděleny dle fakult ani oborů. Na kažném termínu budete rozděleni do kruhů, ve kterých budete studovat i na VŠCHT Praha tak, abyste již před nástupem do školy poznali co nejvíce budoucích kolegů.

MÍSTO: RS Star Line Hrachov. Akce proběhne v areálu, který disponuje širokou paletou možných aktivit.
GPS:  49.659989, 14.303755

Nájezd od 15 do 18 hodin.

DOPRAVA tam po vlastní ose.
Bude zajištěn kyvadlový autobus do RS z Příbrami. Doprava zpět možná sjednaným autobusem do Prahy (hlavní nádraží/koleje), odjezd v 10:00 od střediska. 

Kyvadlový bus
- zdarma, od finančního úřadu Příbram. Odjezd v časech 15:15, 16:20 a 17:25 do RS
Kousek od finančního úřadu (u aut. nádr.) je zastávka autobusů (za zastávkou je rybník) a tam bude čekat autobus od nás.

PROGRAM sestavily studentské organizace a senátoři studentské samosprávy z VŠCHT Praha. Kromě nejrůznějších aktivit a sportovního vyžití bude zajištěn i večerní program. Spolky pro vás postaví bar, zajistí hudbu na večer a pro klidnější povahy alternativu v podobě ohně, společenských her a filmů.

Registrace kurzu od 26. 6. do 31. 7. 2018, nebo do zaplnění kapacity. 

CENA:
 1390 Kč

  • plnou penzi (začíná první den večeří, končí poslední den snídaní)
  • ubytování na 3 noci (není třeba spacák)
  • širokou škálu aktivit


Každý účastník seznamováku dostane jako pozornost tričko a školní diář.

Uhrazení sumy je závazným aktem potvrzení přihlášky, platba je vratná pouze ze závažných důvodů (nemoc). Zároveň tím akceptujete podmínky VŠCHT Praha

Podmínky účasti:

1. Věk nad 18 let.
2. 
Zájemce musí být v termínech kurzu zapsaný do 1. ročníku bakalářského studia na VŠCHT Praha.
3. V případě nenaplnění kurzu min. 80 studenty si VŠCHT Praha vyhrazuje právo kurz zrušit.

Škola si vyhrazuje právo v případě nízkého zájmu některé termíny zrušit a přihlášeným účastníkům nabídnout alternativu v podobě jiného termínu.

Zápis na koleje probíhá od 10. do 13. 9. 2018 od 8 - 14 hodin.  Toto rozmezí limituje hlavně 2. a 3. turnus. Na kolejích je vše domluveno a počítají s vámi po ukončení kurzu. Máte možnost jet společným autobusem přímo na koleje a rovnou se ubytovat. Pokud vám ani jeden z termínů nevyhovuje, obraťte se prosím na: Ludmila.Valachova@vscht.cz a domluvte si náhradní termín ubytování.

Pro registraci na kurzy je nutné přihlášení se loginem a heslem účtu VŠCHT Praha - informace o tom, kde se dozvím svůj logina heslo.

[urlnadstranka] => [iduzel] => 18681 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /seznamovak [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_galerie_velka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5444] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 5444 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [5678] => stdClass Object ( [nazev] => Mapa stránek [seo_title] => Mapa stránek [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] => [iduzel] => 5678 [canonical_url] => //www.vscht.cz/sitemap [skupina_www] => Array ( ) [url] => /sitemap [sablona] => stdClass Object ( [class] => sitemap [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [10947] => stdClass Object ( [nazev] => Přístup odepřen (chyba 403) [seo_title] => Přístup odepřen [seo_desc] => Chyba 403 [autor] => [autor_email] => [perex] => [ikona] => zamek [obrazek] => [obsah] =>

Nemáte přístup k obsahu stránky.

Zkontrolujte, zda jste v síti VŠCHT Praha, nebo se přihlaste (v pravém horním rohu stránek).

[urlnadstranka] => [iduzel] => 10947 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /[error403] [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1485] => stdClass Object ( [nazev] => Stránka nenalezena [seo_title] => Stránka nenalezena (chyba 404) [seo_desc] => Chyba 404 [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Požadovaná stránka se na webu (již) nenachází. Kontaktuje prosím webmastera a upozorněte jej na chybu.

Pokud jste změnili jazyk stránek, je možné, že požadovaná stránka v překladu neexistuje. Pro pokračování prosím klikněte na home.  

Děkujeme!

[urlnadstranka] => [iduzel] => 1485 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /[error404] [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 994 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [26184] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [26185] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web.vscht.cz/tinyurl/resolve [iduzel] => 26185 [canonical_url] => //www.vscht.cz/_ [skupina_www] => Array ( ) [url] => /_ [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 26184 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [519] => stdClass Object ( [nadpis] => [data] => [poduzel] => stdClass Object ( [44911] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web.vscht.cz/redirect/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 44911 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [45623] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-staff.vscht.cz/studijni-plan/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 45623 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system-plan-pdf [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [44910] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web.vscht.cz/programy/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 44910 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /programy [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [30128] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/redirect/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 30128 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [30124] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/redirect/context/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 30124 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [30011] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/studijni-system/ [urlwildcard] => cis-path [iduzel] => 30011 [canonical_url] => //study.vscht.cz/studijni-system [skupina_www] => Array ( ) [url] => /studijni-system [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28344] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/studijni-system/obory/U/sitemap/lang/cs [urlwildcard] => [iduzel] => 28344 [canonical_url] => //study.vscht.cz/obory_sitemap_cs.xml [skupina_www] => Array ( ) [url] => /obory_sitemap_cs.xml [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [30344] => stdClass Object ( [nadpis] => [apiurl] => https://cis-web-test.vscht.cz/studijni-system/obory/U/sitemap/lang/en/foreigner [urlwildcard] => [iduzel] => 30344 [canonical_url] => //study.vscht.cz/obory_sitemap_foreigner.xml [skupina_www] => Array ( ) [url] => /obory_sitemap_foreigner.xml [sablona] => stdClass Object ( [class] => api_html [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 519 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) ) [sablona] => stdClass Object ( [class] => web [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) [api_suffix] => )

DATA


stdClass Object
(
    [nazev] => Popularizace, média
    [seo_title] => Popularizace, média
    [seo_desc] => 
    [autor] => Oddělení komunikace
    [autor_email] => info@vscht.cz
    [obsah] => 

Prorektor pro vnější vztahy a komunikaci

 prorektor Pavel Matějka

 

prof. Dr. RNDr. Pavel Matějka
e-mail: pavel.matejka@vscht.cz 
telefon: 220 444 446

220 443 687

Oddělení komunikace

Tým Oddělení komunikace VŠCHT Praha

 Mgr. Michal Janovský

L Mgr. Michal Janovský
b Michal.Janovsky@vscht.cz
e 220 444 159
e 733 690 543
místnost: A205a

Vedoucí oddělení

 Ing. Petra Karnetová, Ph.D.

D Ing. Petra Karnetová, Ph.D. 
b Petra.Karnetova@vscht.cz
e 220 444 459
: 739 249 128
místnost A205

Smluvní partneři školy, popularizace, nábor zahraničních studentů

 Ing. Jana Zapletalová

D Ing. Jana Zapletalová
Jana.Zapletalova@vscht.cz
e 220 444 443
místnost A205

Popularizace, veletrhy, akce školy

 Ing. Dana Bílková

D Ing. Dana Bílková
b Dana.Bilkova@vscht.cz 
e 220 444 443
místnost A205

Garant Hodin moderní chemie, popularizace

 Anna Hoskovcová, DiS.

Anna Hoskovcová, DiS.
b  Anna.Hoskovcova@vscht.cz

e 220 444 459
místnost A205

Grafika, fotografie

 Mgr. Jan Kříž

Mgr. Jan Kříž
Jan2.Kriz@vscht.cz
e 220 443 799
místnost A318

Webová prezentace VŠCHT

 

D Mgr. Stephanie Krueger, Ph.D.
Stephanie.Krueger@vscht.cz

Webová prezentace v angličtině

 

 Blanka Pilátová
Blanka.Pilatova@vscht.cz

Sociální sítě

[submenuno] => [urlnadstranka] => [iduzel] => 5161 [platne_od] => 21.11.2018 14:55:00 [zmeneno_cas] => 21.11.2018 14:55:59.23349 [zmeneno_uzivatel_jmeno] => Jan Kříž [canonical_url] => [idvazba] => 5758 [cms_time] => 1548136104 [skupina_www] => Array ( ) [slovnik] => Array ( ) [poduzel] => stdClass Object ( [5779] => stdClass Object ( [obsah] => [poduzel] => stdClass Object ( [5781] => stdClass Object ( [nadpis] => [popis] => [platne_od] => [platne_do] => [odkaz] => [text_odkazu] => [obrazek_pozadi] => 10569052_706054132783212_5549104573329648862_n.jpg [barva_textu] => [iduzel] => 5781 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => slider [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 5779 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => slider [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) [1314] => stdClass Object ( [nazev] => Pro média [seo_title] => Pro média [seo_desc] => Média [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [obsah] =>

Kontakt pro média

Oddělení komunikace poskytne informace o VŠCHT Praha a zprostředkuje kontakty na odborníky působící na univerzitě pro účely mediálních vystoupení.

Hlavní kontakt

L Mgr. Michal Janovský
b Michal.Janovsky@vscht.cz
e 220 444 159
e 733 690 543
místnost: A205a

Zástupce

D Ing. Petra Karnetová, Ph.D. 
b Petra.Karnetova@vscht.cz
e 220 444 459
: 739 249 128
místnost A205


Tiskové zprávy VŠCHT

2018

Starší tiskové zprávy jsou dostupné v archivu.

[urlnadstranka] => [poduzel] => stdClass Object ( [1473] => stdClass Object ( [nazev] => Archiv tiskových zpráv [seo_title] => Archiv tiskových zpráv [seo_desc] => Tiskové zprávy [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [perex] => [ikona] => dokument [obrazek] => [obsah] =>

2018

2017

2016

2015

2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

[urlnadstranka] => [iduzel] => 1473 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/media/tiskove-zpravy [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [1474] => stdClass Object ( [nazev] => VŠCHT Praha v médiích [seo_title] => VŠCHT Praha v médiích [seo_desc] => VŠCHT Praha v médiích [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [perex] => [ikona] => kamera [obrazek] => [obsah] =>

Výsledky ve vědě, výzkumu a vzdělání, které byly dosaženy na VŠCHT Praha, jsou prezentovány v médiích.

originál 
Poradna pro spotřebitele, Český rozhlas 2 Praha - pořad s pravidelnou účastí odborníků z VŠCHT

 

Výběr z médií

2017

Vu Nguyen Hong: Výroba lithia je velmi nákladná, EURO, 20. 8. 2017
Žijeme ve vodním blahobytu. Lidé si neuvědomují, že voda je vzácná, říká odborník, ČRo Plus, Zaostřeno, 31. 5. 2017
Potřebujete posílit imunitu? Pijte ocet, jezte kvasnice, ČRo Dvojka, Spotřebitelská poradna, 18. 5. 2017 
Nakupujete v koutku s "prošlými" potravinami? Koledujete si o malér!
, ČRo Dvojka, Spotřebitelská poradna, 20. 4. 2017
Je třeba se bát geneticky modifikovaných potravin? "Z moderních Mičurinů strach nemám" říká odborník z VŠCHT
, ČRo Dvojka, Spotřebitelská poradna, 16. 3. 2017
Objev vědců z VŠCHT by mohl urychlit výrobu zdravotnických stentů, TECHNICKÝPORTÁL.cz
, 1. 3. 2017
Proč pít kefír? Pomáhá vašemu imunitnímu systému a způsobuje dlouhověkost, říká odbornice z VŠCHT, ČRo Dvojka, Spotřebitelská poradna, 16. 2. 2017
Pravda a mýty o celozrnném pečivu: obsahuje těžké kovy, pesticidy a dobarvuje se
, ČRo Dvojka, Spotřebitelská poradna, 19. 1. 2017

2016

Pokud vybíráte prací prášek podle ceny, kupujete jen kuchyňkou sůl, ČRo Dvojka, Spotřebitelská poradna, 15. 12. 2016
Jak se vyhnout pesticidům v jídle?
, ČRo Radiožurnál, 22. 10. 2016
Zmrazit, sušit nebo vakuovat? Kdy potraviny neztrácejí nutriční hodnoty?
, ČR Dvojka, Spotřebitelská poradna, 20. 10. 2016
Zakaleno: Ekologická kauza, která hýbe veřejností – kdo za to může?
, Česká televize, Nedej se, 16. 10. 2016
Potravinových doplňků se bojím víc než éček, můžou v nich být hormony i těžké kovy, říká expertka
, Aktuálně.cz, 3. 10. 2016
Brno: problémy s pitnou vodou
 (140:50 - 146:10), Česká televize, Studio 6 víkend, 17. 9. 2016
Jak poznáte biopotraviny? A jsou opravdu kvalitnější?
, ČR Dvojka, Spotřebitelská poradna, 15. 9. 2016
Jsou vejce zdravá?
, ČR Dvojka, Spotřebitelská poradna, 18. 8. 2016
Dostál, medvěd na kajaku, u kterého vyhrál chleba se sádlem, 16. 8. 2016, Týden.cz
Pivo už dneska není jako dřív. Jeho chuť se změnila
, ČR Dvojka, Spotřebitelská poradna, 21. 7. 2016
Test zmrzlin: nejhorší obsahuje jen tři procenta jahod, cukru je až moc
, 19. 7. 2016, idnes.cz
Proč vám vzduch po dešti tak krásně voní? Protože máte "superčich", 11. 7. 2016, Technet.cz
Teorie dává experimentu příběh, vysvětluje chemik světla, 5. 7. 2016, rozhlas.cz, Studio Leonardo 
Promyšlený systém, nebo pouze další honba za body?, 3.7. 2016, tzb-info.cz    
Proč je na Zemi tak málo helia?, 28. 6. 2016, Český rozhlas Dvojka, Meteor
Ani s papírovou taškou moc přírodu nešetříte, přitom kompostovatelný plast už existuje, 28. 6. 2016, Český rozhlas Plus
Česko je obří skládka, nová asociace to chce změnit, 27. 6. 2016, ekobydleni.eu 
Jak na škodlivé emise CO2? Vysokoteplotní karbonátovou smyčkou!, ČR Plus, Studio Leonardo, 24. 6. 2016
Jednoduchý trik, jak v obchodě poznat „zdravější“ nanuk a zmrzlinu, ČR Dvojka, Spotřebitelská poradna, 16. 6. 2016
Lepek, Český rozhlas Dvojka, 9. 6. 2016 
Tým z pražské vysoké školy pomáhá připravovat pro NATO přístroj na detekci výbušnin, www.prazskypatriot.cz, 2. 6. 2016 
Několikadenní průjem často způsobuje Campylobacterie. Pozor na grilování, koupání a třeba i na mouchy, 19. 5. 2016, ČR Dvojka, Spotřebitelská poradna
Čištěné odpadní vody budou u nás vždy jen doplňkovým zdrojem, uklidňuje expert, 6. 5. 2016, ČR Plus, Studio Leonardo
Jsou v potravinách nebezpečná éčka? ČR Dvojka, 30. 4. 2016
Mikrovlný ohřev a jeho vliv na potraviny, ČR Dvojka, Spotřebitelksá poradna, 20. 4. 2016
Profesorka Jitka Moravcová v pořadu Sama doma, 14. 4. 2016
Ze všech mikroorganismů na planetě zná věda stále jen zlomek, říká mikrobioložka, 17. 3. 2016, ČR Plus, Studio Leonardo
Tajemství starých římských stavitelů?, 16. 3. 2016, ČR Plus, Studio Leonardo
Cukr je i v potravinách, kde ho nečekáte. Takový ananas ho má 17 %, 16. 3. 2016, ČR Dvojka, Spotřebitelská poradna
Co se děje v chemičce u Litvínova? Rozhovor s nejvyšším šéfem Unipetrolu, 15. 3. 2016, denik.cz
Jahody nemůžou být ve všem, 22. 2. 2016, ČR Radiožurnál
Sůl nad zlato?, 18. 2. 2016, ČR Dvojka, Spotřebitelská poradna (10:00)
Test slaných arašídů, 18. 2. 2016, Černé ovce
Ceny Wernera von Siemense dostalo jedenáct studentů a mladých vědců, 4. 2. 2016, Česká televize
Žďárští studenti se při chemii pobavili, 3. 2. 2016, denik.cz
Jak si izolovat DNA doma v kuchyni. Stačí na to jahody a ananas, 2. 2. 2016, technet.cz
České potraviny méně kvalitní, než německé!
, 31. 1. 2016, Otázky Václava Moravce
Revoluce mezi chemickými prvky, 30. 1. 2016, Meteor
Studenti VŠCHT dostali nové vybavení za 760 milionů, 28. 1. 2016, prazskypatriot.cz
Celostátní přehlídka sýrů, 21. 1. 2016, vitalita.cz
Vitamin C v potravinách
, 20. 1. 2016, Spotřebitelská poradna, ČR Dvojka
Test nakládaných okurek, 19. 1. 2016, iDNES.cz
Kakaové nápoje, 19. 1. 2016, Černé ovce

Zdroj: http://zdarsky.denik.cz/zpravy_region/zdarsti-studenti-se-pri-chemii-pobavili-20160203.html

2015

prof. Jitka Moravcová novou členkou RVVI, 15. 12. 2015, kdu.cz
V NTK v Dejvicích vzniká největší chemická knihovna v ČR
, 11. 11. 2015, ceskenoviny.cz
Rektor Karel Melzoch: Čeští studenti jdou často tam, kde snáz projdou
, 12. 10. 2015, denik.cz
Velký test šunek: Které jsou jen samá sůl, zahušťovadla a voda?
, 7. 10. 2015, blesk.cz, video
Reklamní triky při prodeji kosmetiky
, 28. 9. 2015, ČT 1 Události
Díky českému objevu rostou lidské buňky i na materiálu, který nemají rády, 26. 9. 2015, Rozhlas.cz   
Kečupy
, 20. 9. 2015, A DOST!
Kvalita potravin u nás a v Německu
, 16. 9. 2015, Český rozhlas Dvojka, Spotřebitelská poradna
Přes 20 000 lidí navštívilo letošní Vědecký jarmark, 9. 9. 2015, feedit.cz
Zavařování ovoce, 15. 7. 2015, Český rozhlas Dvojka, Spotřebitelská poradna
Potraviny: Němci dostanou za tutéž cenu lepší, říká srovnání, 2.7 . 2015, penize.cz
Kampus v Dejvicích opět ožije, vznikne i pěší zóna s kavárnou, 24. 6. 2015, denik.cz

Zdroj: http://prazsky.denik.cz/zpravy_region/kampus-v-dejvicich-opet-ozije-vznikne-i-pesi-zona-s-kavarnou-20150623.html
Falšování potravin, 17. 6. 2015, Český rozhlas Dvojka, Spotřebitelská poradna
Nový Technopark v Kralupech bude sloužit českým podníkům, 5. 6. 2015, Svět průmyslu
Nejvíce pesticidů mohou obsahovat jahody, pozor i na slupku citrusů
, 28. 5. 2015, Vitalita.cz
Kvalita pitné vody
, 20. 5. 2015, Český rozhlas Dvojka, Spotřebitelská poradna
Akademici: Důvody odmítnutí jsou zástupné, Zeman do volby nemá zasahovat, 7. 5. 2015, Lidovky.cz
Cesta k získání profesorského titulu
, 6. 5. 2015, ČT 1, od 35. minuty
V Litvínově studují chemici přímo v areálu tamní chemičky
 - 29. 4. 2015, ČT 24
V průmyslovém areálu v Záluží vyrostlo nové univerzitní centrum - 24. 4. 2015, e-mostecko.cz
Kvalita ovzduší
, 15. 4. 2015, Český rozhlas Dvojka, Spotřebitelská poradna
Hodina moderní chemie, 9. 4. 2015, Prima hodinka, od 21:25 minuty
Češi poprvé získali „Oskara“ za zelenou technologii  - 3. 4. 2015, moravskoslezskenovinky.cz
Češi rekordně moc solí, 17. 3. 2015, ČT Studio 6
O aktuální dění na VŠCHT Praha, 13. 3. 2015, Český rozhlas Plus, Studio Leonardo
Horké čokolády v testu propadly. Většina z nich je spíš řídké kakao, 10. 3. 2015, Test MF Dnes
Vše, co jste kdy chtěli vědět o mléce a mléčných výrobcích, 9. 3. 2015, Rozhlas Pardubice
MÝTY O JÍDLE: Nebezpečné kuřecí maso a škodlivé pečivo! Jak to je?, 9. 3. 2015, TN.cz
Tavené sýry, 4. 3. 2015, Černé ovce
Bioplasty, 10. 2. 2015, Magazín Víkend TV Nova (od 16:54 minuty)
Jak dosáhnout, aby chleba vydržel 14 dnů,  5. 2. 2015, Vitalita.cz
Vyznáte se ve značení na obalech s potravinami?, 30. 1. 2015, Český rozhlas Regina 
Éčka jsou jen byznys. Nutriční terapeuti je démonizují, říká profesorka, 22. 1. 2015, OnaDnes.cz
Spalování biomasy v domácích topeništích, 21. 1. 2015, Spotřebitelská poradna, Český rozhlas Dvojka
Nechci prosedět celý život u počítače, říká vývojář aplikací pro iphone, 19. 1. 2015, Přerovský deník
Antibiotika v mléce, sója místo masa, dietní kuřecí, 16. 1. 2015, Český rozhlas Radiožurnál
Rok kajakáře Dostála: z Moskvy přes Betlémskou kapli ke královské koruně, 16. 1. 2015, iDNES.cz/Sport
Co vše je v našem tělem nahraditelné?, 15. 1. 2015, Studio leonardo, Český rozhlas Plus

2014

Zájem veřejnosti o kvalitní nadstandardně aditivovaná paliva roste - 31. 12. 2014, petrol.cz
Kriminálka bude mít zřejmě další zbraň proti pachatelům
, 22. 11. 2014. PRIMA, Krimi zprávy
Revoluce v kriminalistice: Vědci vymýšlejí stroj na detekci pachů, 16. 11. 2014, TN.CZ 
Čokoládové vejce ukrývalo kromě překvapení i peroxid vodíku
, ČT24, 3. 11. 2014
Test nakládaných okurek, ČT Černé ovce, 22. 10. 2014
Alkohol v bludišti nezabloudí, dokazují čestí vědci
, Lidovky.cz, 15. 10. 2014
Analýza pachových stop, Události ČT, 13. 10. 2014
Opravdu o to běží? Pít či nepít?, ČT 24, 12. 10. 2014
Program Amgen Teach investuje téměř 3 miliony korun do vzdělání v České republice, parlamentnilisty.cz, 6. 10. 2014
Tradiční chemie děti nebaví. Zájem mají o „sexy“ forenzní analýzu,  iDNES.cz/Zprávy, 30. 9. 2014
O kvalitě a výživě potravin, ČT Hydepark Civilizace, 27. 9. 2014
Noc vědců 2014, ČT Události v kultuře, 26. 9. 2014
Čeští vědci vyvíjejí umělý čenich, odhalí pachové stopy zločinců, iDNES.cz/Zprávy, 6. 9. 2014
Pesticidy na ovoci zůstávají i po omytí, říká odbornice, Lidovky.cz, 22. 8. 2014
Chemikálie se na kůře citrusů udrží i po omytí, zjistili vědci, ČT 24, 21. 8. 2014
Dopékané pečivo vydrží déle, Týden.cz, 30. 7. 2014
Že je turek méně zdravý než presso? Není to pravda, i60.cz, 6. 6. 2014
Největší mýty o zdravém životním stylu, novinky.cz, 9. 5. 2014
Kralupský VTP Technopark se po dokončení zaměří na výzkum stavebních materiálů, novinky.cz, 17. 4. 2014
Místo ovoce je v knedlících přeslazený džem, ukázal test MF DNES, MF Dnes,  17. 4. 2014
V Trutnově zažili výbuch střelného prachu, denik.cz, 13. 4. 2014
Špičky ve výzkumu vodíku se sjely do České republiky, hybrid.cz, 4. 4. 2014
Test tuků a olejů: Jak to vidí kuchař, vitalia.cz, 234. 3. 2014
Chemie nemusí být jen nudné vzorečky, ale i velká zábava, denik.cz, 21. 1. 2014

2013

Vodíkový sklad energie ožívá i díky českým vědcům, článek vytvořený s ohlasem na workshop, který se konal 11.4.2013 na téma Přeměny energie
Kvalitu potravin určuje dlouhá řada atributů, Český rozhlas 2 Praha, 29. 5. 2013
Od nejlevnějších prostředků nemůžeme čekat, že by praly. , Český rozhlas 2 Praha, 5. 3. 2013
Jak vybírat maso?,Český rozhlas 2 Praha, 5. 2. 2013
Potravinářské obaly, co od nich očekáváme? , Český rozhlas 2 Praha, 8. 1. 2013

Kompletní archiv:

Z elektronických médií
Točí se o nás 

[iduzel] => 1474 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/media/v-mediich [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 1314 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/media [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_submenu [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5163] => stdClass Object ( [nazev] => Popularizační projekty VŠCHT Praha [seo_title] => Popularizační projekty [seo_desc] => [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [obsah] =>

VŠCHT Praha se věnuje popularizaci chemie a přírodovědných oborů již více než 10 let. Kromě aktivit sponzorovaných školou a soukromými subjekty se jedná i o projekty POPUCH, Step, Step by Step, CIAAU, CIAAUNet.

[poduzel] => stdClass Object ( [5177] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 5177 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => [html] => [css] => [js] => [autonomni] => ) ) [42608] => stdClass Object ( [nazev] => Věda hrou [seo_title] => Věda hrou [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

 Propagace a popularizace společné tvůrčí činnosti tří vysokých škol - CRP 2018

Vysoké školy chemicko technologické v Praze

České zemědělské univerzity v Praze

Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích 

[ikona] => [obrazek] => 0002~~cw4KiC9PTYovSy0qyUxOzAEA.png [obsah] =>

Cíl projektu

Projekt je cílen na rozvoj meziuniverzitní spolupráce v oblasti propagace a popularizace vědecko-výzkumné činnosti zapojených univerzit využívající příbuznosti oblastí výzkumu spoluřešitelských vysokých škol.

Jednotlivé aktivity projektu se připravují ve spolupráci zapojených vysokých škol s využitím jejich oborové synergie. Projekt přispěje nejen k diseminaci výsledků výzkumné práce, ale také k naplňování „třetí role“ vysokých škol a měl by přispět ke zvýšení zájmu žáků a studentů středních a vysokých škol o problematiku zemědělských, přírodovědných a technických disciplín, která může pozitivně ovlivnit výběr jejich profesní orientace.

Všechny pořádané aktivity projektu mají za cíl kromě samotné propagace a popularizace také nalézt talenty různých věkových kategorií a zapojit je do tvůrčí činnosti na zúčastněných univerzitách.

Leták

Aktivity

Cílovou skupinou projektu jsou zejména studenti středních škol, i když plánované aktivity jsou okrajově cílené i na magisterské studenty a žáky základních škol. Aktivity projektu zahrnují sérii popularizačních a odborných přednášek, jednodenních prakticky orientovaných odborných programů a týdenních letních workshopů. Přidanou hodnotou společně řešeného projektu je komplexnost témat, která mohou být studentům prezentována díky meziuniverzitní spolupráci a oborové synergii univerzit. To přinese výsledky na kvalitativně vyšší úrovni, než kdyby tyto aktivity realizovala každá ze zapojených škol samostatně.

Odborné přednášky

V průběhu akademického roku budou připraveny odborné přednášky se zaměřením na zajímavá témata doplněna dobrovolnou diskuzí odborníků s posluchači.

Tajemství vody 20. století 
25. 06. 2018   13:00   VŠCHT Praha
20. 11. 2018   13:00   JU ČB
27. 11. 2018   13:00   ČZU v Praze
Kvalita vody a její změny ve 20. století   -   doc. Ing. Nina Strnadová, CSc. (VŠCHT Praha)
Vliv znečištění na chování vodních organismů - Ing. Pavel Horký, PhD. (ČZU v Praze)
Rybářství ve 20. století - Ing. Ján Regenda, Ph.D. (JU ČB)

Pivo - zlatý univerziní mok
26. 09. 2018   13:00   VŠCHT Praha
05. 11. 2018   13:00   ČZU v Praze
26. 11. 2018   13:00   JU ČB
Pivo jako funkční potravina?   -   Ing. Robert Kala (JU ČB)
Suroviny ve výrobě piva - historie a současnost   -   Ing. Vladimír Plachý, Ph.D. (ČZU v Praze)
Pivovarská tradice na VŠCHT zavazuje   -   Rudolf Jung (VŠCHT Praha)

Léčivé rostliny
08. 11. 2018   13:00   VŠCHT Praha
12. 12. 2018   13:00   ČZU v Praze
14. 12. 2018   13:00   JU ČB
Psychoaktivní rostliny v medicíně - Ing. Martin Kuchař, Ph.D. (VŠCHT Praha)
Zajímavé léčivé druhy rostlin z čeledi miříkovité (Apiaceae) - Ing. Tomáš Nix, Ph.D. (JU ČB)
Historie využití LAKR v minulosti a dnes. Byliny pěstované u nás - Ing. Tauchen Jan, Ph.D. (ČZU v Praze)

Popularizační přednášky

Série popularizačních přednášek je vytvořená z různých témat, která představují zajímavosti řešené na různých pracovištích dané univerzity.

Hodiny moderní chemie
V rámci těchto hodin popularizují chemii a moderní chemické obory odborníci z VŠCHT Praha na základních a středních školách. Snaží se tak přiblížit chemii studentům ZŠ a SŠ. Žákům jsou objasněny nejnovější trendy v chemii a ukazovány praktické aplikace chemie, bez kterých se neobejde náš každodenní život. Hodina je velmi interaktivní, probíhá formou komunikace, dialogu, s množstvím pokusů, které jsou předvedeny v průběhu hodiny.

Jednodenní workshopy

V průběhu roku budou připraveny jednodenní workshopy s pestrým programem.

Workshop Chemie v létě I
18. 7. 2018   9:00   VŠCHT Praha

Workshop Chemie v létě II
21. 8. 2018   9:00   VŠCHT Praha

Workshop k ChemQuestu
7. 9. 2018   9:00   VŠCHT Praha

Workshop nejen černobílé fotografie
září - prosinec 2018   VŠCHT Praha

Pětidenní workshopy

V letním období bude pro zájemce připraven několikadenní workshop.

Letní workshop Projekt Fénix - CIVILIZACE XVIII: Věky Fénixe
12. - 17. 8. 2018  VŠCHT Praha

Schůzky koordinátorů projektu

15. 2. 2018   11:00      Akademický klub ČZU v Praze
29. 6. 2018   10:00      MEVPIS Vodňany

20180629_131646 (originál)

Odpovědní řešitelé za VŠCHT Praha

Ing. Dana Bílková

Mgr. Michal Janovský 

 

[urlnadstranka] => [iduzel] => 42608 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/projekty/crp [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_vertical [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [42205] => stdClass Object ( [nazev] => Dej si jedno na Ballinga [seo_title] => Dej si jedno na Ballinga [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Desítku, nebo dvanáctku? O tom, že pivo může mít různou stupňovistost, ví v Česku každý. Co přesně ale stupně znamenají a že u jejich zrodu stál v 19. století významný chemik Karel Napoleon Balling z Pražské polytechniky (VŠCHT Praha je následovníkem chemických ústavů polytechniky), to už zase tak známé není.

[ikona] => [obrazek] => 0002~~c0nNUijOVMhKTcnLV8hLVHBKzMnJzEtPBAA.jpg [obsah] =>

Slavte s námi

Při příležitosti 150. výročí úmrtí Karla Napoleona Ballinga bychom si rádi připili 17. března na jeho památku a dílo, které nás stále provází. Ať již zvolíte desítku nebo dvanáctku, ať budete ten večer sedět doma, nebo s kamarády v hospodě, vzpomeňte na českého profesora chemie, který ovlivnil nejen svět piva, ale i cukrovarnictví nebo knihovnictví.

V pondělí 19. března pak přijďte v 15:00 do Dejvic, kde VŠCHT Praha pořádá neformální setkání milovníků a milovnic českého piva. Budete moci ochutnat školní pivo Lachout a dát si "jedno malé na Ballinga" zdarma.

Připravili jsme pro Vás soutěž o soudek školního piva Lachout. Stačí se jen vyfotit na FCB nebo Instagram, jak si připíjíte na Ballingovu památku, a přidat hashtag #jednonaballinga. Výherce soutěže bude stanoven losem a pivo z výzkumného pivovaru VŠCHT Praha je jeho.

Dále jsou pro vás připraveny komentované prohlídky školního výzkumného pivovaru - startují v 15:30, 16:00, 16:30 a 17:00. Těšíme se na Vás na plácku mezi Národní technickou budovou a budovou A VŠCHT Praha (Technická 5, Praha 6).

Karel Balling - chemik, co se zapsal do historie piva

Karel Joseph Napoleon Balling (21. duben 1805 – 17. březen 1868) byl profesorem chemie a v roce 1865-1866 též rektorem Pražské polytechniky. Ve své chemické kariéře se zabýval zejména kvasnou a analytickou chemií.

Od druhé poloviny 30. let 19. století začal aktivně propagovat cukrovarnictví, přičemž roku 1839 vynalezl cukroměr, neboli sacharometr, který umožnil stanovit množství cukru v příslušném roztoku. Kromě cukrovarnictví zanechal jeho chemický výzkum a vynález sacharometru nesmazatelnou stopu také v pivovarnictví. Ballingova stupnice měří hustotu extraktu původní mladiny a díky němu se začala rozlišovat stupňovitost piva. Stupnice se rozšířila i do zahraničí a po různých úpravách se používá dodnes. Vypracoval attenuační teorii kvašení a sestavil vzorec pro výpočet původní stupňovitosti mladiny z rozboru piva. Obojí se dnes používá na celém světě. Zdokonalil též sacharometr pro měření procenta cukru v mladině a zavedl jeho používání v pivovarnickém průmyslu. 

Více o Karlu Ballingovi na české Wikipedii

Sládci z VŠCHT Praha

VŠCHT Praha je pevnou součástí pivovarnictví v Česku – valnou většinu tuzemských piv mají v rukou sládci, kteří vzešli právě z naší školy. Absolventi studijních programů, které je připravují na kariéru v pivovarech a potravinářských provozech, nemají nouzi o uplatnění. Naopak je po nich v posledních letech enormní poptávka.

Balling a knihovna

Karel Balling stál také u zrodu knihovních fondů, které se postupně staly základem pro Národní technickou knihovnu, nyní sídlící v Dejvicích. Na jeho počest nese největší konferenční sál knihovny jméno Balingův.

[iduzel] => 42205 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/projekty/balling [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [5189] => stdClass Object ( [nazev] => Pro učitele [barva_pozadi] => seda [uslideru] => false [text] => [iduzel] => 5189 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => [sablona] => stdClass Object ( [class] => infobox [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 0 ) ) ) [iduzel] => 5163 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/projekty [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/projekty [sablona] => stdClass Object ( [class] => boxy [html] => [css] => [js] => $(function() { setInterval(function () { $('*[data-countdown]').each(function() { CountDownIt('#'+$(this).attr("id")); }); },1000); setInterval(function () { $('.homebox_slider:not(.stop)').each(function () { slide($(this),true); }); },5000); }); function CountDownIt(selector) { var el=$(selector);foo = new Date; var unixtime = el.attr('data-countdown')*1-parseInt(foo.getTime() / 1000); if(unixtime<0) unixtime=0; var dnu = 1*parseInt(unixtime / (3600*24)); unixtime=unixtime-(dnu*(3600*24)); var hodin = 1*parseInt(unixtime / (3600)); unixtime=unixtime-(hodin*(3600)); var minut = 1*parseInt(unixtime / (60)); unixtime=unixtime-(minut*(60)); if(unixtime<10) {unixtime='0'+unixtime;} if(dnu<10) {unixtime='0'+dnu;} if(hodin<10) {unixtime='0'+hodin;} if(minut<10) {unixtime='0'+minut;} el.html(dnu+':'+hodin+':'+minut+':'+unixtime); } function slide(el,vlevo) { if(el.length<1) return false; var leva=el.find('.content').position().left; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; var cislo=leva/sirka*-1; if(vlevo) { if(cislo+1>pocet) cislo=0; else cislo++; } else { if(cislo==0) cislo=pocet-1; else cislo--; } el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } function slideTo(el,cislo) { if(el.length<1) return false; var sirka=el.width(); var pocet=el.find('.content .homebox').length-1; if(cislo<0 || cislo>pocet) return false; el.find('.content').animate({'left':-1*cislo*sirka}); el.find('.slider_puntiky a').removeClass('selected'); el.find('.slider_puntiky a.puntik'+cislo).addClass('selected'); return false; } [autonomni] => 1 ) ) [17259] => stdClass Object ( [nazev] => Rozhovory [seo_title] => Rozhovory [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>
foto_Rumlova (ořez 215*215px)

Reálná pomoc lidem je pro mou práci zásadní

 

Cena předsedkyně Grantové agentury České republiky je prestižní ocenění, které se uděluje za mimořádné výsledky při řešení grantových projektů v oblasti základního výzkumu. Od roku 2003, kdy byla cena poprvé udělena, jej pro VŠCHT Praha získali pouze dva vědci. V roce 2015 profesor Václav Švorčík, letos v září pak doktorka Michaela Rumlová z Fakulty potravinářské a biochemické technologie. „Za tím oceněním je třeba vidět kontinuitu, protože z mého pohledu jsme cenu nedostali pouze za poslední tři roky, kdy projekt běžel, ale vlastně za celých dvacet let výzkumu v oblasti retrovirových částic. Experimenty, které vedly k významným výsledkům, leží daleko v minulosti,“ říká doktorka Rumlová.

 

→ Rozhovor s Dr. Michaelou Rumlovou

Ramato Ashu (ořez 215*215px)

Chtěl bych být prvním profesorem v oboru obnovitelné energie

 

Na VŠCHT Praha jej přivádí podpora z programu Marie Skłodowska-Curie, který umožňuje individuální vědecko-výzkumné pobyty pro zkušené výzkumné pracovníky. Ramato se profesně věnuje membránovým procesům pro vodu, obnovitelné energii a výrobě vodíku, a především vývoji materiálů a procesů pro přeměnu a uchování energie. 

 

→ Rozhovor s Dr. Tufou

prof. Kosek

Studenti by se neměli bát přicházet s vlastními nápady

 

Profesor Kosek v rozhovoru zdůrazňuje, že je pro vědeckou skupinu důležité se občas zastavit a zamyslet se nad dalším směřováním. Podstatné je vyhledávat skutečné společenské výzvy, které dávají smysl, a před kterými je dobré neuhnout.

Část jeho týmu se věnuje průtočným bateriím. Prototyp vanadové baterie je ve fázi diskuse s potenciálními komerčními partnery. Vědci se mezitím snaží optimalizovat baterie a najít levnější komponenty.

 

→ Rozhovor s prof. Koskem

pumera_web (2 of 3) (šířka 215px)

Mezinárodní složení týmu prospívá kvalitě výzkumu

 

Martin Pumera buduje na VŠCHT Praha nový excelentní vědecký tým, jehož hlavním tématem je vývoj a výzkum nanorobotů.

Doktorát obhájil v Praze na Univerzitě Karlově, poté působil jako výzkumný pracovník v řadě zemí včetně USA, Španělska a Japonska.

V roce 2010 získal ERC Starting Grant a přijal místo profesora na Nanyang Technological University v Singapuru.

 

→ Rozhovor s Dr. Pumerou

 Willi Pabst

Český humor je nejlepší, který znám

 

Prof. Dr. Dipl.-Min. Willi Pabst byl jmenován profesorem pro obor Chemie a technologie anorganických materiálů. V rámci VŠCHT Praha působí na Ústavu skla a keramiky Fakulty chemické technologie. Jmenovací dekret převzal z rukou ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové 21. 6. 2016 v Karolinu.

 

→ Rozhovor s prof. Pabstem

 ořez 215*215px

Nukleofilní adice s kádrovým posudkem

  

Doc. RNDr. Jan Staněk, CSc. je oblíbeným přednášejícím na Ústavu chemie přírodních látek, poslední čtvrtstoletí vykonával mnoho různých funkcí na ministerstvu školství, v Radě vysokých škol, zasedal v Akademickém sněmu AV ČR i v grantových agenturách. 1. června 2016 mu rakouský velvyslanec Alexander Grubmayr předal Čestný kříž za vědu a umění I. třídy. V těchto dnech se doc. Staněk dožívá 70 let.

  

→ Rozhovor s doc. Staňkem

Prof. Petr Slavíček

Chemik budoucnosti musí být také zdatným informatikem

 

Profesor Petr Slavíček z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze převzal 18. května 2016 Cenu Neuron pro mladé vědce do 40 let. Nadační fond mu ji udělil za vynikající vědecké výsledky v oboru chemie.  „Stihl jsem to jen tak tak, být to o den později, jsem za věkovým limitem,“ říká s úsměvem zakladatel Laboratoře teoretické fotodynamiky, která působí na Ústavu fyzikální chemie Fakulty chemicko-inženýrské.

 

Kromě toho, že má vlastní výzkumnou skupinu, má za sebou profesor Slavíček také prestižní publikace například v Nature Chemistry a Science, ale i nedávnou obhajobu bakalářské práce na Teologické fakultě Univerzity Karlovy na téma Zázraky českých středověkých světců…

 

→ Rozhovor s profesorem Slavíčkem

 Dalibor Vojtěch  

Nezažil jsem, že by náš absolvent neměl práci

 

Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství na sebe před nedávnem upozornil, když jím vyvinutá metoda výroby nanostrukturovaného stříbra zaujala armádu USA, která ji hodlá využít pro výrobu specifického typu munice. 

Hlavní postavou výzkumného týmu byl profesor Dalibor Vojtěch. „Zájem americké armády nás pochopitelně těší, ale v našich laboratořích se toho děje mnohem, mnohem víc,“ říká profesor Vojtěch, který je zároveň vedoucím zmíněného ústavu.

 

→ Rozhovor s profesorem Vojtěchem

ořez 215*215px

Kariéra v přírodních vědách a inženýrství je zajímavá

 

Prof. Ing. Miloš Marek, DrSc. získal jednu ze čtyř cen ministryně školství za mimořádné výsledky vědy a výzkumu za rok 2015 s odůvodněním „za výzkum, vývoj a experimentální ověření matematických modelů a softwaru pro modelování monolitických reaktorů používaných v automobilech s benzinovými a dieselovými motory“.

 

→ Rozhovor s profesorem Markem

 ořez 215*215px

V potravinách je budoucnost, každý musí jíst

 

Ing. Monika Tomaniová, Ph.D. obdržela za rozvoj vědy, výzkumu, pedagogiky a inovací, včetně působení v akademické sféře.

 

→ Rozhovor s doktorkou Monikou Tomaniovou


ořez 215*215px 

 

Vznikem fyzikální chemie se chemie odstřihla od alchymie

 

Prof. Ing. Květoslav Růžička, CSc. vyučuje bakalářské kurzy fyzikální chemie a specializační magisterské předměty, vede diplomové i doktorské práce. Se svým bývalým doktorandem doc. Fulemem vybudoval během několika let odborně silnou vědeckou skupinu v oblasti aplikované termodynamiky na Ústavu fyzikální chemie VŠCHT Praha s významnou mezinárodní spoluprací.

 

→ Rozhovor s profesorem Květoslavem Růžičkou 

 ořez 215*215px  

Za výfuky jsem jel do Německa, říká doc. Ciahotný

 

Plynárenství, které se před 20 lety rozvíjelo, nyní stagnuje a plynárenské firmy mají malý zájem o výzkumné aktivity, proto došlo k posunu výzkumné činnosti ústavu od plynárenství do oblasti ekologických aktivit. Ústav se dnes z velké části věnuje ochraně ovzduší, zachycování CO2 ze spalin a jeho ukládání do podzemí.

 

→ Rozhovor s docentem Karlem Ciahodným 

ořez 215*215px

O výzkumu profesora Urbana

  

„Měli jsme na dosah rukou financování výzkumu molekul mezihvězdného prachu ve spolupráci s centrem ALMA v Chilské poušti Atacama – nejambicióznějším astronomickým centrem na světě, postaveném za 1,5 mld. dolarů. Vše šlo podle plánu. Pak se ten jediný člověk, který fungoval jako spojnice mezi námi, chemiky, a jimi, astronomy, zabil v autě. A bylo po projektu, astrofyzikální analýze se věnujeme doteď, ale bylo jasné, že na jedinečnou ALMU budeme muset počkat…“

 

→ Rozhovor s profesorem Štěpánem Urbanem

ořez 215*215px

Nejlepší pivo je to, které si uvařím sám, tvrdí prof. Pavel Dostálek

 

Profesor Pavel Dostálek obdržel koncem září Cenu Františka Ondřeje Poupěte za přínos pivovarství, sladařství a návazným odvětvím. V současné době pracuje a přednáší předměty pivovarství a sladařství na Ústavu biotechnologie na VŠCHT Praha. Je autorem více než stovky odborných článků, řady patentů a spoluautorem několika knižních publikací.

  

→ Rozhovor s profesorem Pavlem Dostálkem

 ořez 215*215px

Prof. Koon ze St. Lawrence University strávil téměř celý rok na VŠCHT Praha

 
Proč si americký fyzik vybral pro svůj sabatikl právě VŠCHT Praha, Ústav inženýrství pevných látek na Fakultě chemické technologie, s kým zde spolupracoval, co bylo předmětem vědeckého bádání a i něco navíc, vám přiblížíme v následujícím rozhovoru.

 

→ Rozhovor s prof. Koonem

ořez 215*215px 

 

Při přednášení mi řada věcí sepne

 

Je ženatý a má tři děti. Brzy bude jmenován profesorem. Vede Ústav chemického inženýrství na Fakultě chemicko-inženýrské. Docent Michal Přibyl rozhodně nezahálí. „Vidím za sebou hodně dobré práce, teď se chci ale více zaměřit na excelenci,“ říká rodák ze severočeských Teplic. 

 

→ Rozhovor s docentem Michalem Přibylem

 

 ořez 215*215px

Spojení vědy a učení mou práci obohacuje

  

Nebýt nové prezidentské kauzy, mohl být v Karolinu 7. května docent Jaroslav Kvíčala, specialista na organickou fluorovou chemii, jmenován profesorem. Zasloužené kariérní ocenění však pana docenta Kvíčalu z Ústavu organické chemie nemine, jmenovací dekret převezme v náhradním termínu. Ale politikum stranou, s jeho osobou je spjata především pozoruhodná výzkumná a pedagogická činnost.

 

→ Rozhovor s docentem Jaroslavem Kvíčalou



[poduzel] => stdClass Object ( [23095] => stdClass Object ( [nazev] => Za výfuky jsem jel do Německa, říká doc. Ciahotný [seo_title] => Za výfuky jsem jel do Německa, říká doc. Ciahotný [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Doc. Ciahotný je vedoucím Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší od roku 2006, před tím byl prorektorem pro vědu a výzkum. Jeho osobní i profesní život je úzce propojen s Německem.

[ikona] => [obrazek] => Ciahotn%C3%BD_mal%C3%A9-4718.jpg [obsah] =>

Studoval jsem Střední průmyslovou školu chemickou v Ostravě, přičemž při výběru školy zapůsobila má sestra svým progresivním myšlením, kdy mi naznačila, že chemie má ze všech technických oborů nejlepší perspektivu. Na střední škole nás profesor Klančík, velmi pokrokový člověk, rozdělil na 2 skupiny, na tu, která nechce pokračovat na vysokou školu, a na tu, která studovat chce. A té druhé se místo laboratorních cvičení měřicí a řídicí techniky věnoval a učil nás matematiku, determinanty, vektory, dvojné a trojné integrály a derivace. Díky tomu jsme uměli dobře matematiku a chemii, byli jsme velmi zdatní v laboratořích. Na vysokou školu do Prahy náš šlo patnáct, většina na Fakultu technologie paliv a vody (nyní Fakulta technologie ochrany prostředí) a polovina z nás zakončila školu s červeným diplomem, tak kvalitní základy nám ostravská průmyslovka dala.

Střední i vysokou školu se mnou studovali spolužáci, kteří se později prosadili do klíčových postů průmyslových gigantů:  Pavel Švarc, generální ředitel Unipetrolu, Miroslav Kuliha, generální ředitel Chemopetrolu Litvínov, později Spolana Neratovice. Jiří Kaličinský se pak zpět vrátil na chemickou průmyslovku a nyní tam je ředitelem. Bohužel v současnosti nejsou vztahy s ostravskou průmyslovkou tak úzké jako dřív, studenti dávají  z finančních důvodů přednost studiu v Ostravě, popř. ve Zlíně.

Díky výbornému základu ze střední školy jsem se nemusel moc učit a už v prvním ročníku jsem nastoupil jako studentská pomocná síla na katedru plynárenství a koksárenství (dnešní ústav plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší). Dostal jsem stůl v místnosti 162 a za stejným stolem jsem seděl celých 30 let až do roku 2006, tedy i jako prorektor. (Smích)

Jako mladý asistent jsem měl za úkol doprovázet exkurze studentů katedry do NDR  (Bergakademie Freiberg) a při jedné z exkurzí jsem pomáhal vedoucímu katedry prof. Macákovi s dovozem výfuků do Československa. Prof. Macák byl velkým fandou starých automobilů vyráběných v NDR, zabýval se jejich renovací a výfuky mu tou dobou chyběly. Po několikáté exkurzi jsem získal pocit, že si potřebuji zlepšit znalost němčiny, a tak jsem požádal vedoucího katedry prof. Macáka o možnost studijního pobytu v Německu. Asi byl s mou prací spokojen, a tak mi dojednal stáž v Karlsruhe, v bývalém západním Německu. Po několika peripetiích se získáním stipendia DAAD jsem odjel na podzim 1987 na tříměsíční stáž, později jsem získal i roční stáž, na kterou jsem odjel v roce 1989. Sametovou revoluci jsem tak prožil pouze zprostředkovaně v televizi, byl jsem však velmi dojat a chvílemi mi bylo líto, že v Praze nemohu být osobně.

Po revoluci jsem v Německu získal další stáž, tentokrát v Erlangenu, poté mi zde byl mi nabídnut roční pracovní pobyt. Kromě toho, že jsem si během druhé stáže v Karlsruhe našel manželku, mi zdejší pobyt umožnil nahlédnout do německé povahy, pečlivosti a dochvilnosti, ale i mi ukázal způsob, jakým zachází v Německu šéfové se svými podřízenými. A na dochvilnosti trvám dodnes, spolupracovníci musí platit za pozdní příchody na schůze ústavu a za vybrané peníze pak chodíme hrát kuželky.

Také se mi velmi líbilo, že v Karlsruhe se každý den v půl desáté celý ústav sešel u svačiny u kávy. Byla to velmi produktivní setkání, většinou se řešily odborné problémy a dalo se toho při této příležitosti mnoho zvládnout.

V letech 2002–2006 jsem vykonával funkci prorektora pro vědu a výzkum, během které jsem měl možnost připravit druhé kolo výzkumných záměrů, ze kterých škola tenkrát vyšla velmi úspěšně a jako jediná získala 6 ze 6 podaných návrhů. Funkce prorektora je pouze úřednická pozice, ale během těchto let jsem navázal řadu nových kontaktů a z toho nyní ústav profituje.

I přes prorektorsko-úřednickou minulost se nejvíce cítím být vědcem, těší mě, že ústav má 15 různých projektů s poměrně vysokým finančním objemem (10 mil. Kč od TA ČR) a projekt z Norských fondů.

Vědecká práce doc. Ciahotného

V roce 1984 jsme od Ústavu pro výzkum a využití paliv v Běchovicích převzali projekt státního plánu základního výzkumu zaměřený na vývoj nových typů adsorbentů na separaci plynných směsí. To byly technologie, které Němci vyvíjeli v CarboTechu v Essenu, a proto se vlády východního bloku rozhodly zkoumat něco podobného.  Díky tomu se adsorbentům věnuji celý svůj odborný život. První aplikací bylo zařízení na separaci CO2 z bioplynu v čistírně odpadních vod v Teplicích. Perličkou je, že jsme pomohli zprovoznit první traktor jezdící v Čechách na biomethan už v roce 1985.

Zaměření Ústavu plynárenství, koksochemie a ochrany ovzduší

Plynárenství, které se před 20 lety rozvíjelo, nyní stagnuje a plynárenské firmy mají malý zájem o výzkumné aktivity, proto došlo k posunu výzkumné činnosti ústavu od plynárenství do oblasti ekologických aktivit. Ústav se dnes z velké části věnuje ochraně ovzduší, zachycování CO2 ze spalin a jeho ukládání do podzemí.

Při nejisté ceně plynu je provoz aut na plyn těžko předvídatelný, plynu je dostatek, ale vysoké ceny plynu jsou faktorem, který brzdí rozvoj plynárenství. Je to spíše ekonomická otázka než technologická, rozvoj výroby aut na plyn je značný, i Škoda vyrábí auta na CNG. Jistě je to vhodné pro majitele bioplynových stanic, aby si vlastní vyrobený plyn mohli tankovat do traktorů, nákladních automobilů a další techniky.

Ve spolupráci s ÚJV Řež ústav řeší skladování elektrické energie vyráběné obnovitelnými zdroji,  kdy přebytečná energie slouží k elektrolýze vody na vodík a jeho reakcí s CO2 na methan, tzv. methanizace. Tento proces je ekonomicky výhodný, protože se očekává produkce CO2 s negativní cenou a zároveň pro odbyt vodíku nejsou takové možnosti jako pro methan, který je možné vtláčet do rozvodů zemního plynu.

[iduzel] => 23095 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/ciahotny [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/ciahotny [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [45730] => stdClass Object ( [nazev] => Nespoléháme pouze na komerční přístroje. Stavíme si vlastní [seo_title] => Nespoléháme pouze na komerční přístroje. Stavíme si vlastní [seo_desc] => [autor] => Michal Janovský [autor_email] => michal.janovsky@vscht.cz [perex] =>

Na začátku volil mezi studiem ekonomie a chemie. Vybral si, samozřejmě, chemii, konkrétně pak fyzikální. Po doktorátu sepsal pro jistotu tři žádosti o postdoktorandské granty – vyšly mu všechny. Má zkušenosti z Japonska, Portugalska, Kanady i USA. Na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze je garantem programu Fyzikální a výpočetní chemie a členem výzkumné skupiny aplikované termodynamiky. V úterý 18. prosince 2018 převzal Michal Fulem z rukou ministra školství profesorský dekret. „Nikdy jsem to neměl jako cíl,“ říká otec dvou dětí a tvůrce několika raritních experimentálních přístrojů.

[ikona] => [obrazek] => 0001~~CyjKT0stzi9S8M1MzkjMUXArzUnNBQA.jpg [obsah] =>

Nebyl-li vaším cílem, co pro vás tedy profesorský titul znamená?

Silnější pozici pro vyjednávání a lepší výchozí pozici pro získávání projektů, protože jak všichni víme, CV hraje důležitou roli, když se hodnotí fundovanost řešitele. Víc nic, nejsem člověk, který by si na akademických titulech zakládal. Snažím se jen provádět svou práci, co nejlépe to jde, a profesura přišla vlastně jako vedlejší efekt.

Věděl jste už během studií na rokycanském gymnáziu, že se budete chtít věnovat chemii?
Částečně. Měli jsme učitelku, která byla absolventkou VŠCHT. Vedla chemický seminář, kde jsme studovali nadstavbu nad běžnou gymnaziální chemii. K tomu mě bavila matematika, takže maturitní předměty byly jasné. V souladu s tím jsem si dal přihlášky na VŠE a VŠCHT a na obě školy jsem se dostal. Potom, co jsem po pár dnech objevil krásu a kvalitu VŠCHT, jsem ale studium VŠE rychle opustil.

Litoval jste někdy?
Nikdy. Jsem moc rád, že jsem se tak rozhodl. Práce mě dodnes baví a naplňuje. Nejsem si jist, že by to bylo stejné, kdybych dělal ekonoma.

Jak na studium na VŠCHT vzpomínáte? Co bylo jinak oproti dnešku?
Nechci v žádném případě generalizovat. Za sebe si myslím, že ta škola byla dříve tvrdší, náročnější. Já i moji kolegové jsme dnes dostupní pro studenty prakticky neustále, jsme otevření, a někdy dokonce snížíme laťku, protože není jiné východisko. To dříve nebylo možné. Nepovolovalo se více termínů, nenabízela se žádná individuální řešení.
Hodně se také proměnily technologie. Dříve prakticky neexistovaly názorné vizualizace, na seminářích jsme nebyli schopni dopočítat matematicky náročnější příklady a pouze načrtávali řešení. Dnes díky výpočetním technologiím umíme problémy řešit až do konce, studenti názorně vidí, že to jde a kde jsou jaká úskalí. To je obrovský pokrok.

Proč jste si tehdy zvolil jako specializaci fyzikální chemii?

Na ústavu byla výborná parta učitelů i studentů. Každoročně se pořádal tzv. PuFyCh, neboli putování fyzikálních chemiků. Dále různé společenské akce, do kterých byli studenti zataženi. U zkoušek jsem viděl, že naproti mě sedí sympatičtí lidé, a navíc mě ta oblast studia samozřejmě bavila. Na začátku jsem koketoval ještě s analytickou a organickou chemií, protože jsem byl poměrně dobrý student a profesoři o mě stáli. Ale nakonec jsem jednoznačně zvolil fyzikální chemii.

Po doktorátu jste odmítl grant GAČR a Roman Herzog Research Fellowship? Co vás k tomu vedlo?
Ke konci doktorátu jsem věděl, že se chci věnovat vědecké kariéře. V takovém případě se nabízí jako logické pokračování postdoktorandské studium. Chtěl jsem zvýšit svoje šance na přijetí, a proto jsem sepsat tři žádosti – kromě dvou zmíněných ještě na University of Porto. A ony všechny vyšly. Kromě toho jsem chtěl také cestovat a poznat život v jiné zemi. Laboratoře v Německu i Portugalsku byly co do kvality na stejné úrovni, nakonec tedy rozhodla větší exotika a Atlantik.

Představy, co by vám pobyt na Pyrenejském poloostrově měl po vědecké stránce dát, byly naplněny?

Ano. S laboratoří v Portu mám dodnes velmi pevné vazby a na řadě věcí spolupracujeme. V rámci spolupráce jsme získali řadu významných výsledků, takže profit z mé stáže je dodnes na obou stranách, včetně vzájemných výměnných pobytů studentů obou laboratoří.

Na jakém tématu jste tam tehdy pracoval?

Primárně šlo o studium termodynamických vlastností organických látek a budování nových experimentálních aparátů pro tuto oblast.

Původně jste měl být v Portu na tři roky, ale namísto toho jste po roce putoval do Kanady. Jak k tomu došlo?

Zaprvé jsem se chtěl zase trochu posunout a poznat prostředí severoamerické vědy, zadruhé můj školitel disertační práce, profesor Růžička, se potkal na konferenci s profesorem Shawem z University of Alberta, ten potřeboval post-doka, který by rozvíjel téma rekonciliace termodynamických veličin pro ropné systémy. Znal renomé naší laboratoře, nemusel jsem tedy psát projekt a pobyt mi hradil z vlastních zdrojů. Po roce mi ho navíc prodloužil o další rok.

Jak na vás kanadská věda zapůsobila?

Zjistil jsem, že se to proti Evropě zase tolik neliší. Myslel jsem, že to bude všechno fungovat jednodušeji a budu se moct soustředit jen na vědu, ale nebylo tomu tak. Například byrokratická zátěž byla na stejné úrovni jako tady, v některých oblastech možná ještě větší. Edmonton je navíc dost odlehlá oblast, čili dodavatelé tam nezajíždějí pravidelně a na některé chemikálie a přístroje jsme museli dlouho čekat.

Když zpětně zhodnotíte postdoktorandské pobyty, co nejdůležitějšího vám přinesly?

Strašně mě nabily energií. Po návratu jsem měl chuť a elán měnit věci k lepšímu. Hned po návratu na VŠCHT jsem se pustil například do rekonstrukce laboratoře. Další věcí bylo, že tady po mém návratu například úplně chyběly pozice post-doků, kteří jsou všude jinde tahouny vědy. Teď už se to rozjelo, ale trvalo to dost dlouho.

Věděl jste dopředu, že se vrátíte na VŠCHT?
Já se vracet chtěl, chtěl jsem využít toho, co jsem načerpal v zahraničí, a také pokračovat v tom, co jsem tu na doktorátu začal. Navíc nebylo tehdy tolik výzkumných center, jako je teď, takže VŠCHT byla vlastně jasná volba.

Než se dostaneme k vašemu aktuálnímu působení ve škole, rád bych se zeptal ještě na jednu vaši zahraniční zkušenost, a to pracovní stáž v Japonsku.

V rámci doktorátu jsem byl na tříměsíční pracovní stáži v Mitsubishi Chemicals. Poznal jsem tam chemii z druhé strany, byla to tehdy sedmá největší chemička na světě. Odnesl jsem si spoustu zkušeností, jak to funguje ve firemním prostředí a také ve specifickém japonském kulturním prostředí. Zajímavá byla kombinace velkého tlaku na výkon a skutečnosti, že nikoho nepropouští, i když není zrovna momentálně potřeba. Lidé jsou stále zaměstnáni, každý den chodí do práce, ale čtou si tam třeba noviny. Firmy jsou také velmi věkově strukturované, rozhoduje ten, kdo je starší. A zásadně se nechodí domů dříve, než odejde šéf. Když sedí do půlnoci u počítače, musíte tam sedět s ním.

Nyní již k současnosti. Na VŠCHT pracujete ve skupině aplikované termodynamiky a spolu s kolegy jste držitelem grantu GAČR Teoretické a experimentální studie termodynamických vlastností a fázového chování molekulárních krystalů. Oč v něm jde?
Projekt kombinuje více výzkumných oblastí, kterými se v laboratoři zabýváme – od teoretických výpočtů po experiment. Většina léčivých substancí jsou molekulární krystaly, u nichž je důležité polymorfní chování, tj. že každý krystal se může vyskytovat v různých modifikacích. Každá modifikace má různé fyzikální vlastnosti, které mohou ovlivňovat například biodostupnost léčiva. My se snažíme teoreticky predikovat termodynamické vlastnosti a polymorfní chování krystalu a následně teoretické předpovědi ověřujeme pomocí experimentálních studií. Řekl bych, že kombinace pokročilých výpočtů a unikátních experimentů činí naši skupinu výjimečnou. Nespoléháme se totiž jen na komerční přístroje, ale stavíme si vlastní.

Což je asi časově hodně náročné...

To ano. Má to třeba vliv i na počet publikací, který logicky není tak vysoký jako u lidí, kteří si přístroje pouze kupují. Vývoj někdy trvá dva, někdy ale i třeba pět let. Jsme známí tím, že spolupracujeme na vývoji doporučených termodynamických dat pro kalibrační účely, občas, když se například najde rozpor v literatuře, tak ho umíme vyřešit právě díky přesným experimentům v kombinaci s pokročilými výpočty. Ve výbavě máme, myslím, celkem raritní přístroje.

Na VŠCHT jste garantem nového programu Fyzikální a výpočetní chemie. V čem se liší od svého předchůdce Analytické a fyzikální chemie?

Jak z názvu vyplývá, program neobsahuje tu analytickou část, kterou nově postihuje jiný program. Myslím si, že to je dobře. Fyzikální chemie si jako jeden z pilířů chemie zaslouží mít vlastní program, zaměřený na mimo jiné mikroskopické chápání chemie v kombinaci s dobrou znalostí matematiky a informatiky. Program jsme sestavili ve spojení s ústavem ASŘ, který zajišťuje zmíněnou informatickou část.

Baví vás učit?

Ano. Nepatřím k těm, kdo by stavěli učení na druhou kolej. Snažím se vždy odvádět co nejlepší výkon a věnuji se tomu, co mohu. Snažím se přednášky a semináře aktualizovat a vylepšovat, i když je to někdy časově náročné a ohodnocení pedagogické činnosti není srovnatelné s výzkumnou činností.

Evidentně jste dost vytížený. Zbývá vám čas i na něco jiného?

Pracuju naplno, ale snažím se věnovat také rodině, mám dvě malé děti a vyčítal bych si, kdybych se jim nevěnoval. Sice pak ve finále nezbývá moc času na mé hobby a na spánek, ale zatím to zvládám.

[urlnadstranka] => [iduzel] => 45730 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/michal-fulem-nespolehame-pouze-na-komercni-pristroje-stavime-si-vlastni [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [45726] => stdClass Object ( [nazev] => Cesta od farmacie k technologii a zase zpátky [seo_title] => Cesta od farmacie k technologii a zase zpátky [seo_desc] => [autor] => Petra Karnetová [autor_email] => houserop@vscht.cz [perex] =>

Prof. Ing. Petr Zámostný, Ph.D. byl jmenován profesorem pro obor Organická technologie. Na počátku své profesní dráhy se věnoval matematickému modelování kinetiky komplexních reakčních systémů, jednotkovým operacím farmaceutických výrob a nejnověji vývoji lékových forem pro modifikované uvolňování léčiv. Je garantem bakalářského i magisterského studijního programu Syntéza a výroba léčiv a od roku 2014 na Fakultě chemické technologie zastává funkci proděkana pro pedagogiku.

[ikona] => [obrazek] => 0001~~C0gtKVKIOrwwN7-4JO_wXgA.jpg [obsah] =>

Jaká byla Vaše cesta na VŠCHT Praha?

Od gymnaziálních let jsem chtěl studovat vysokou školu v nějakém přírodovědném oboru. Hodně jsem se věnoval biologii, ale postupně mne stále více lákala chemie, v té době celkem pochopitelně hlavně ta praktická. Tehdy jsem viděl lákavé spojení  všech svých zájmů ve farmacii, a proto jsem se v posledním ročníku gymnázia hlásil na Farmaceutickou fakultu UK. Po vzoru rodičů jsem si však podal přihlášky i na VŠCHT Praha a Přírodovědeckou fakultu UK. Na VŠCHT se tehdy dělaly přijímací zkoušky a já k nim tehdy šel již pevně rozhodnutý, že ze mne bude student Farmaceutické fakulty v Hradci Králové, kam jsem byl již přijat. Mé rozhodnutí se však neukázalo tak pevné, jak se zdálo, a vše nakonec skončilo jinak. Na VŠCHT na mne zapůsobilo, že se na mne již od přijímacích zkoušek pohlíželo jako na člověka, nikoliv jen na číslo v seznamu studentů. Především jsem zde však potkal člověka, který mou kariéru na dlouhou dobu ovlivnil – Zdeňka Bělohlava (současný prorektor pro pedagogiku, pozn. redakce). Zdeněk mě přesvědčil, že budoucnost chemie je nejen v experimentech, ale i „v počítačích“, v matematickém modelování, a tak jsem se nakonec rozhodl studovat VŠCHT, kde jsem pod jeho vedením vypracoval diplomovou i disertační práci. K farmacii jsem se nakonec přece jen vrátil, ale až téměř o 20 let později. I laboratorní chemii jsem se zprvu trochu odcizil. Věnoval jsem se výpočetní chemii a matematickému modelování procesů pro aplikace v chemickém průmyslu. Začínal jsem s aplikovanou reakční kinetikou, kterou jsme postupně rozvinuli do modelů, které implementují složité sítě reakcí, které jsou počítačově generované podle šablon vycházejících z vlastností molekul.

A jak jste se vrátil k farmacii?

Přes průmyslové aplikace. Zpočátku jsem byl hodně orientovaný na spolupráci s petrochemickým průmyslem, ale s řadou kolegů jsme „koketovali“ i s tím farmaceutickým, přičemž jsem zjistil, že farmaceutické technologie mají za těmi petrochemickými v některých ohledech zpoždění, protože vzhledem k vyšší přidané hodnotě produktů zde nebyl takový tlak na úspory a ekonomizaci procesů. Těsně před mou habilitací v roce 2006 se začaly masivně optimalizovat i farmaceutické výroby a podniky byly otevřené ke spolupráci, já jsem v tom všem viděl svou příležitost něco významně zlepšit a možnost vrátit se k  oboru, který jsem kdysi opustil.

S tím souvisí i obor, který garantujete?

Jsem garantem magisterského oboru Výroba léčiv. Tento obor začínal v období kolem mé habilitace nově a já chtěl studentům nabídnout témata, která s farmaceutickým průmyslem úzce souvisí a připraví je na to, jaké problémy budou jako přípravkoví technologové, inženýři, nebo formulační specialisté reálně řešit. To samozřejmě nejde bez toho, aby se člověk dané oblasti věnoval naplno i v rámci svého vědeckého zaměření. U mě tato změna tematiky probíhala postupně osm, možná deset let. Témata bakalářských a magisterských prací řeší problematiku farmaceutických výrob již dlouho, ale v posledních letech již publikujeme více odborných článků ve farmaceutické oblasti než v té tradiční petrochemické.

Od letoška také garantuji bakalářský i magisterský studijní program Syntéza a výroba léčiv. Potěšilo mne, že jsme náročným akreditačním procesem prošli prakticky bez připomínek a akreditace nám byla udělena na 10 let. V roce 2017 se pro obor Výroba léčiv podařilo navázat na vědecko-výzkumnou spolupráci a uzavřít smlouvu o studiu v rámci dvojího diplomu s University of Applied Sciences and Arts Northwestern Switzerland se sídlem v Basileji, podle které mj. probíhá vypracovávání diplomových prací pod společným vedením pedagogů z obou univerzit. Tato spolupráce bude samozřejmě pro nově akreditovaný program pokračovat.

Jaké předměty učíte?

Předmětů jsem učil a také učím poměrně hodně. Nemyslím si, že by někdo nutně musel učit „svůj“ předmět po celý život, ale naopak je vhodné předměty předávat tak, jak se osobnost pedagoga vyvíjí. Pokud výuka předmětu na dlouhou dobu ustrne a ztratí kontakt se současným děním, tak to není ten nejlepší způsob. Teoretické základy se sice nemění, ale s tím, jak se mění svět kolem nás, je často třeba upravit kontext výuky, aby studenti neztratili motivaci k učení a byli schopni aplikovat poznatky na řešení problémů, které jsou v současnosti aktuální.
Pokud mám být konkrétní a zmínit některé předměty, tak musím zmínit Bezpečnost chemických výrob. Tu vnímám jako určitý odkaz po profesoru Horákovi, který byl v této oblasti velkým vizionářem a snažil se studentům vštěpovat, že technolog, kromě toho, že navrhne či udržuje technologii ve správné funkci za podmínek, pro něž byla navržena, se musí také zabývat tím, co se stane, když se daná technologie dostane mimo tyto podmínky. Některé nešťastné události v průmyslu v poslední době dávají této myšlence poměrně velkou váhu a já se na něj snažím navázat a podnítit studenty k otevřenému uvažování o rizicích, která s sebou chemické výroby nesou. Ne s tím, že by bylo třeba technologie regulovat či zakázat, ale jak se dá pochopením zákonitostí jejich funkce přispět k celkové bezpečnosti jejich provozování.
Relativně novější záležitostí je předmět Inženýrství chemicko-farmaceutických výrob, s jehož výukou jsem začal před 12 lety, a ve kterém navazuji na přístup profesora Haniky. V něm chci studentům poskytnout určité základní znalosti a schopnost uvažování, které by farmaceutický technolog měl mít o různých typech průmyslových procesů od průmyslové syntézy, až po výrobu lékových forem, která má často blízko spíše k materiálovému inženýrství. Od roku 2013 tento předmět přednáším i v angličtině.

Jaký máte vztah ke studentům?

Mě učení baví a určitě se považuji více za pedagoga než za vědce. Považuji za velký úspěch pedagogické práce, pokud se mi, především u studentů v nižších ročnících, podaří studentovi vysvětlit něco na hranici jeho aktuálních možností a zkušeností. Vedl jsem více než 50 diplomových prací a myslím si, že na vysoké škole je krásné především to, že si každý student může vybrat téma, ke kterému má nějaký vztah a předpoklady pro jeho řešení. A vzhledem k tomu, že mým oborem jsou technologie, mne těší, že řada mých absolventů v rámci své práce vyřešila nějaký průmyslový nebo technologický problém a nezřídka v daném podniku nastoupila i do zaměstnání. Ostatně, většina mých absolventů pracuje spíše v průmyslu než v akademických institucích.

Již 5 let jste pedagogickým proděkanem, jak Vás to ovlivňuje?

Proděkanství je časově dosti náročné, ale na druhou stranu mi to dává šanci přispívat ke směřování fakulty na pedagogické úrovni. VŠCHT při různých příležitostech dává budoucím studentům – středoškolákům – příslib, že jsme školou, na které mají pedagogové ke studentům blízko a na které je vždy otevřená možnost individuálního přístupu. Tento příslib se snažím naplňovat, ať se jedná o poskytování informací či rad, kde se daný student může nejlépe vědecky uplatnit, nebo v případě že student potřebuje vyjít vstříc při harmonogramu plnění studijních povinností. Na studijní problémy se snažím pohlížet shovívavě, a pokud student musí překonávat nejrůznější překážky, můžeme se mu v tom snažit pomoci. Nakonec ale vždy musí prokázat kvalitu, schopnosti a disciplínu, které u absolventa očekáváme – jsem zastáncem principu rovné příležitosti pro všechny, ne však nutně rovného výsledku.
Celkově jsem rád, že mohu být proděkanem právě na FCHT, kterou považuji za fakultu velmi pestrou, ale zároveň velmi kolegiální. I v konkurenčním prostředí na fakultě převládá ochota spolupracovat a společně se posouvat k vyšším metám, nad partikulárními zájmy jednotlivců. Pro svou činnost proděkana zde tedy cítím velkou podporu, která mi práci usnadňuje, a jsem za to všem spolupracovníkům velmi vděčný.

 

Děkuji za rozhovor.

[urlnadstranka] => [iduzel] => 45726 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/petr-zamostny-cesta-od-farmacie-k-technologii-a-zase-zpatky [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [41030] => stdClass Object ( [nazev] => Reálná pomoc lidem je pro mou práci zásadní [seo_title] => Reálná pomoc lidem je pro mou práci zásadní [seo_desc] => [autor] => Michal Janovský [autor_email] => janovski@vscht.cz [perex] =>

Cena předsedkyně Grantové agentury České republiky je prestižní ocenění, které se uděluje za mimořádné výsledky při řešení grantových projektů v oblasti základního výzkumu. Od roku 2003, kdy byla cena poprvé udělena, jej pro VŠCHT Praha získali pouze dva vědci. V roce 2015 profesor Václav Švorčík, letos v září pak doktorka Michaela Rumlová z Fakulty potravinářské a biochemické technologie. „Za tím oceněním je třeba vidět kontinuitu, protože z mého pohledu jsme cenu nedostali pouze za poslední tři roky, kdy projekt běžel, ale vlastně za celých dvacet let výzkumu v oblasti retrovirových částic. Experimenty, které vedly k významným výsledkům, leží daleko v minulosti,“ říká doktorka Rumlová.

[ikona] => [obrazek] => 0001~~881MzkhMzUlUCCrNzckvO7wQAA.jpg [obsah] =>

Co si můžeme představit pod těmi významnými výsledky?

S německými kolegy z Heidelbergu jsme vyřešili trojrozměrnou strukturu nezralé částice viru HIV, což jsme publikovali v časopise Nature a také v nejvyšší lize virologických časopisů, jako je například Journal of Virology. Ta částice je asi 100 nanometrů velká, skládá se z 2000 molekul. Je to něco obrovského, co se nedá vyřešit běžnou strukturní analýzou. Pomocí metody kryoelektronové mikroskopie spojené s tomografií se nám podařilo odhalit uspořádání symetrických částí nezralé částice viru HIV (virus dělá dvě částice – nezralou a zralou, přičemž každá má úplně jiné uspořádání). Nyní známe konkrétní úseky, které se spojují, aby vznikla nezralá částice. Pokud by částice nevznikla, je virus neinfekční. Na základě znalosti této strukturní topologie můžeme navrhovat látky (inhibitory), které by se vázaly na dané úseky a zabránily vzniku nezralé částice.

Kromě toho se Vám podařilo vyvinout novou testovací metodu funkčnosti potenciálních antiretrovirotik…

Ano, v rámci řešení projektu jsme zavedli novou screenovací metodu, která in vitro umožňuje testovat, zda navržené látky skutečně působí tak, aby zabránily složení nezralých částic. Tuto fluorescenční metodu jsme patentovali a je komerčně dostupná, jako kit ji prodává česká firma Generi Biotech.

Jaký má pro vědce význam, když získá Cenu předsedy GAČR?

Předně bych chtěla říct, že náš podíl (výzkumných skupin na Ústavu organické chemie a biochemie AVČR, kde byla doktorka Rumlová dříve zaměstnaná, a VŠCHT) na vyřešení problému struktury retrovirů nebyl tak zásadní, jako byl přínos pracoviště v Heidelbergu. To mělo a má k dispozici kryoelektronový mikroskop s tomografickou softwarovou analýzou, což je unikátní přístroj, prototyp. Z toho důvodu ocenění nepřeceňuji. Nicméně jsem ráda, že se informace o výzkumu dostanou touto cestou do medií a veřejnost vidí, že peníze získané z daní lidí jsou snad vynaloženy vhodně a k něčemu slouží. Přestože jde „jen“ o základní výzkum.

Další rovina je osobní. Cena mě lidsky potěšila, a nejen mě, i ostatní členy týmu. Je pro nás další motivací. Poslední dobou žije většina vědců v administrativním kolotoči, člověk pořád jen píše granty a hodnotící zprávy, řeší tisíc drobných a mnohdy zbytečných věcí. Samotnou vědu pak už dělá jen jako hobby ve volných chvílích.

4) Zmínila jste, že se tématu věnujete 20 let. Teď jste uzavřeli jednu podstatnou fázi, skládání nezralých částic. Jaká bude ta další? Předpokládám totiž, že své téma nyní neopustíte.

Dostali jsme nový grant od GAČR, díky němuž můžeme studovat nejen skládání nezralých a zralých virových částic, ale i jejich rozložení. Kromě inhibitorů skládání nezralých částic existují i látky znemožňující rozložení právě těch zralých částic. Což je další část procesu nákazy buňky, kdy se zralá částice musí rozložit, aby mohla přepsat a uvolnit svou genetickou informaci, a následně ji vložit do genomu napadené buňky. Pokud tomu zabráníme,  zablokujeme replikaci. Když to zkrátím – dvacet let jsme se snažili, aby se částice viru HIV nesložila, teď se budeme snažit, aby se nerozložila.

5) Proč jste si vlastně kdysi vybrala téma retrovirů?

Nabídl mi ho pro disertaci můj tehdejší školitel profesor Ruml, který se vrátil z dvouleté stáže ve Spojených státech u profesora Erica Huntera, velmi respektované osoby na poli retrovirů. V 90. letech všichni pracovali na proteázách, reverzních transkriptázách a integrázách, to znamená na enzymech HIV.  Enzym je snazší systém, izolovaný protein, který má, nebo nemá aktivitu. Kdežto do procesu skládání částice vstupuje 2000 různých proteinů na jedné straně a genomová RNA na straně druhé. Tehdy to bylo až neuchopitelné téma. Neměli jsme elektronový mikroskop, pořádnou ultracentrifugu… Mě hrozně lákalo, že jde o něco úplně nového. Zásluhou mého školitele se nám podařilo sehnat chybějící přístroje a práce se mi rychle začala líbit. Navíc jsme měli štěstí, že jsme v roce 1995 jako první laboratoř na světě ukázali, že retrovirové částice lze složit in vitro z purifikovaných proteinů. Řada laboratoří po světě to od nás převzala a skládání retrovirových částic se stalo významným tématem. Vstoupili jsme tím do povědomí komunity okolo retrovirů a ta nás registruje dodnes.

Retroviry jsou beze sporu velmi atraktivní téma. Předpokládám tedy, že je v dané oblasti výzkumu velká mezinárodní konkurence. Dá se jí ve skromném českém prostředí čelit?

Částečně ano. Už jsme někde jinde než na začátku devadesátých let, kdy jsme neměli vybavení ani dostatek informací. Díky GAČR a podpoře vědy nyní máme kvalitní, až špičkové vybavení, jak na škole, tak na akademii věd. Řada vědců byla na stážích v USA, naučili se aktuální metodologie, a přinesli know-how zpět. Navíc, jak jsme zmínila před chvílí, světová komunita v oblasti retrovirologie nás stále respektuje.

Na oceněném projektu jste pracovala ještě jako zaměstnankyně Ústavu organické chemie a biochemie. Proč jste se rozhodla akademii věd opustit a zamířila na VŠCHT? Běžnější bývá opačná cesta…

Jedním z důvodů byla saturace čistou vědou, člověk se pořád dokola zaobíral jedním problémem. Na VŠCHT se mi naopak moc líbí kontakt se studenty, baví mě práce s mladými nadšenými lidmi, to je čistá radost. Ne, že by na ÚOCHB kontakt se studenty nebyl žádný, ale byl výrazně užší. Navíc mám na VŠCHT možnost přednášet molekulární biologii, čili předmět, který mám opravdu ráda.

V rámci Ústavu biotechnologie vedete vlastní výzkumný tým. Čím dalším kromě viru HIV se zabýváte?

Studujeme buněčné proteiny, které retrovirům buď pomáhají, nebo škodí. Virus sám toho totiž moc neumí. Vstoupí do buňky, ale není schopen replikace. K ní potřebuje celou řadu buněčných proteinů.

Dalším směrem jsme se vydali celkem nedávno, když jsme začali studovat flaviviry. Jedná se o třídu RNA virů, které způsobují například klíšťovou encefalitidu, žlutou zimnici. Do skupiny patří také Dengue virus nebo Zika virus. Mám v laboratoři nadšeného studenta, kterého to strašně baví. Konkrétně se u flavivirů věnujeme skládání virových částic, což víme, že umíme dobře. Cílem je zavedení testovací metody pro hledání látek, blokujících skládání flavivirových částic.

Zmiňovala jste, při své práci často využíváte metodu kryoelektoronové mikroskopie. Za tu byla nedávno udělena Nobelova cena za chemii 2017.

Ano, je to tak. My jsme metodu využili u tří publikací (2x Nature, 1x Journal of Virology) a jedna publikace se momentálně připravuje a rádi bychom ji ve spolupráci využívali samozřejmě nadále. Je to unikátní metoda, v současnosti neexistuje alternativa, pomocí níž byste mohli určit struktury velkých biomolekul. (více informací najdete ZDE)

Ve svém oboru jste evidentně úspěšná. Čeho byste chtěla v následujících letech ještě dosáhnout?

Velkou motivací v práci vědce je samozřejmě publikace v prestižním časopise typu Nature nebo Science. Za daleko důležité ovšem považuji, že bychom mohli najít další funkční inhibitor skládání nebo rozkládání retrovirových částic, a rozšířit tak spektrum léčby pro lidi infikované virem HIV. Vidina reálné pomoci lidem byla pro mou práci vždycky zásadní.

 

Medailonek dr. Rumlové

 

[iduzel] => 41030 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/michaela-rumlova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39990] => stdClass Object ( [nazev] => Ramato Ashu Tufa [seo_title] => Ramato Ashu Tufa [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Na VŠCHT Praha přichází díky podpoře z programu Marie Skłodowska-Curie, který umožňuje individuální vědecko-výzkumné pobyty pro zkušené výzkumné pracovníky. Obstál ve velké konkurenci žadatelů v evropském rámcovém programu Horizont 2020 a stal se jedním ze 14 zahraničních vědců, kteří se rozhodli tento grant řešit na české instituci.
Dr. Tufa se profesně věnuje membránovým procesům pro vodu, obnovitelné energii a výrobě vodíku, a především vývoji materiálů a procesů pro přeměnu a uchování energie. Je absolventem programů Erasmus Mundus Joint Doctrate in Membrane Engineering a European Joint Master Degree in Quality in Analytical Laboratories.

[ikona] => [obrazek] => 0003~~C0rMTSzJVyhPTVJILilLLUpNVshNzKkEAA.jpg [obsah] =>

Jak jste se dostal do Prahy?

Cesta do Prahy byla dlouhá. Ve své rodné Etiopii jsem vystudoval bakalářský studijní program v Hawasse a magisterský v Addis Abebě. Poté jsem chvíli pracoval na univerzitě a rozhodl jsem se, že by bylo vhodné si ještě rozšířit obzory. Tou dobou se v programu Erasmus Mundus otevíraly studijní programy pro studenty třetích zemí. Přihlásil jsem se a byl jsem vybrán a tak jsem se dostal do Evropy.

Co Vás na Evropě nejvíce překvapilo?

Před tím jsem v Evropě nikdy nebyl a tak jsem měl vysoká očekávání. Do Gdaňsku jsem přijel 5. září 2009 a byl jsem překvapen, že domy vypadají podobně, lidé jsou podobní. Co jsem ocenil a shledal mnohem lepší jsou veřejné služby, doprava, bankovnictví a bydlení. Jen jídlo a především zeleninu (poukazuje na zeleninový salát v menze) máme v Etiopii lepší. A příjemně mě překvapilo, jak lehce se vyřizují na úřadech všechny dokumenty. Během svého studia jsem procestoval mnoho evropských zemí, nejsložitější byrokracie byla v Itálii, ale i tak se to nedá srovnat s Etiopií. Na Evropě rovněž oceňuji vysokou hodnotu a respekt k občanům v porovnání s rozvojovými zeměmi jako je ta má. 

Plně jste využil programy Erasmus Mundus. Co si o nich myslíte?

Myslím si, že jsem zářným příkladem toho, jak evropské programy skvěle fungují. Velmi jsem si rozšířil obzory, poznal jsem mnoho zemí a výzkumných týmů. Rozhodně mi Evropa umožnila profesně vyrůst. A mé rozsáhlé zkušenosti s programy vyústily v získání prestižního grantu MSCA IF, u které ho ovšem nemohu opomenout podporu mého současného školitele profesora Bouzka.

Kde se vidíte za 10 let?

Když to vezmu obecně, tak mě zajímají výzvy, kterým čelí svět, od čisté vody po obnovitelnou energii. Rád si kladu vysoké cíle a určitě bych se chtěl stát uznávaným vědcem ve svém oboru, chci přispět k řešení problémů získávání čisté vody a energie, s velkým důrem na změny klimatu za využití obnovitelných zdrojů. Obecně vzato je mým cílem stát se profesorem nebo uznávaným vědcem v oboru obnovitelných energií a čas rozhodne, kde se usadím.

Máte nějaký vzor, někoho, kdo Vás inspiruje?

Nejsem osoba, která vyhledává velké vzory, ale existují lidé, kteří mě v životě insirují, například můj otec, který věří v tvrdou práci a motivuje mě k tomu, abych pracoval tvrdě ať už jsem kdekoliv. Také mě inspirují lidé, kteří dosahují dříve nepředstavitelné, lidé, kteří tvrdě pracují na velkých cílech, ačkoliv se zdají nedosažitelné.
Určitě na mě hodně zapůsobil Barack Obama. Nejen tím, že to byl první afroameričan v čele USA, ale i svým vztahem k životnímu prostředí a jeho ochraně a také svou sebejistou a ambiciózní povahou udržující pozitivní vztahy kolem sebe. Také proto je jeho motem „Yes we can.“.

Váš projekt má akronym Marvel, souvisí nějak s komiksy?

To mě vůbec nenapadlo (smích). Pro tvorbu akronymů jsou jistá doporučení a mně se líbilo poukázat na anglický význam slova „marvellous - výjimečný“, protože máme velké cíle při prosazování nově vznikajících technologií obnovitelných energií a výroby vodíku. Myslím si, že můj projekt výjimečný je a také se tento akronym dobře pamatuje. Možná i taková maličkost přispěla k úspěchu mého projektu.

[iduzel] => 39990 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/39990 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [38837] => stdClass Object ( [nazev] => Mezinárodní složení týmu prospívá kvalitě výzkumu, říká doktor Pumera [seo_title] => Mezinárodní složení týmu prospívá kvalitě výzkumu, říká doktor Pumera [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Martin Pumera buduje na VŠCHT Praha nový excelentní vědecký tým, jehož hlavním tématem je vývoj a výzkum nanorobotů.

Doktorát obhájil v Praze na Univerzitě Karlově, poté působil jako výzkumný pracovník v řadě zemí včetně USA, Španělska a Japonska.

V roce 2010 získal ERC Starting Grant a přijal místo profesora na Nanyang Technological University v Singapuru.

Do této chvíle má na kontě přes 470 článků v indexovaných žurnálech, více než 18.000 citací, h-index 67 a podle Essential Science Indicators patří mezi 0.11% nejlepších vědců v oblasti chemie.

Od prosince 2016 je klíčovým zahraničním vědeckým pracovníkem na VŠCHT Praha a buduje zde nový excelentní vědecký tým, jehož hlavním zájmem je výzkum nanorobotů. Umožnil mu to úspěch v Operačním programu Výzkum, vývoj a vzdělávání; jeho společný projekt s doc. Zdeňkem Soferem byl hodnocen ve velké konkurenci jako třetí nejlepší.

O kovových nanomagnetech si můžete také pustit rozhlasový rozhovor s docentem Soferem.


[ikona] => [obrazek] => 0001~~KyjNTS1K1DUEAA.jpg [obsah] =>

Můžete stručně popsat hlavní předmět Vašeho zájmu, tedy nanoroboty?

Téma nanorobotů a mikrorobotů je dalším stupněm vývoje nanotechnologií. Nanotechnologie vytvářejí malé objekty, které jsou buď konstruovány zmenšováním větších struktur, nebo naopak spojováním atomů a molekul. Ve všech případech zatím byly výsledkem stacionární objekty. Měly skvělé vlastnosti, funkčnost, ale tím to končí. Naši nanoroboti a mikroroboti jsou dynamické systémy, které se mění. Jsou to jakoby umělé organismy (z hlediska funkčnosti, nikoli konstrukce), které se dokážou pohybovat podobně jako živé mikroorganismy. Tedy tak, že berou chemickou energii z prostředí a přeměňují ji v pohyb. Stejně jako bakterie, které se pohybují bez nějakého vnějšího vstupu, magnetického nebo elektrického pole.

Jakou mají takoví roboti funkčnost?

Pohyb samozřejmě není to hlavní. Klíčové je, co takový nanorobot dokáže udělat. My jsme schopni nanoroboty na povrchu funkcionalizovat různými skupinami, aby buď katalyzoval reakci, nebo nesl rozpoznávací prvky (krátká originální DNA, protein), které dokážou vychytat v prostředí další elementy, viry či buňky. Nebo může mít na rozpoznávacím elementu něco navázaného (třeba léčivo), a když se dostane do oblasti, kde je například jiné pH, tak léčivo na daném místě uvolní.

Pokud bychom si tedy představili konstrukci nanorobotů, první úrovní složitosti je tedy motor, pohyb, který je autonomní, rychlý, nicméně náhodný. Druhou úrovní je funkcionalita, tj. že se robot v určitém prostředí nějak chová – vychytává elementy, nebo něco uvolňuje nebo katalyzuje. Třetí úroveň je, že se k autonomnímu, náhodnému pohybu přidá schopnost navigace. Čili že připravíme takové roboty, kteří budou schopni následovat například světlo, slabé magnetické pole nebo gradient koncentrace nějaké chemikálie. Tomu se říká fototaxe, magnetotaxe či chemotaxe a je typickou vlastností živých organismů. Přičemž robot může zdroj následovat, nebo se od něj naopak vzdalovat. Čili se může chovat „inteligentně“.

Třemi úrovněmi to končí, nebo počítáte s dalšími?

Čtvrtou úrovní je, aby spolu roboti komunikovali a drželi se při sobě jako hejno. To by umožňovalo použít je ve velkém množství, a logicky čím jich bude více, tím účinnější efekt dokážou přinést.

Předpokládám, že se stále pohybujeme na půdě základního výzkumu. K čemu to pak může být dobré v praxi?

Ano, jde o základní výzkum, který by ale měl mít reálné využití v biomedicíně a v oblasti životního prostředí. Co se týče medicíny, nabízí se samozřejmě léčba rakoviny. Je důležité, aby ti roboti nebyli toxičtí a mohli se dostat z těla jednoduše ven. První využití by tedy mohlo být pro léčení rakoviny trávicího traktu. V průběhu výzkumu se ovšem může ukázat, že roboty půjde nakonec využít mnohem snáze pro léčbu něčeho jiného, to teď ale nevíme. Je to zkrátka výzkum, u něj nikdy nemůžete přesně vědět, co objevíme, co bude za rok. Znáte směr, ale ne konkrétní výstupy. Kdybych věděl, kde budeme za pět let, zaměřím se na to teď hned, protože před ostatními získám pětiletý náskok.

Jak mohou roboti pomoci se znečištěním životní prostředí?

Vezměme si za příklad havárii, která skončí olejovou skvrnou na moři. Pokud naši roboti budou fungovat v již zmíněných hejnech a budou nadáni schopností navigace, umožní jim to pohyb podle gradientu nějaké chemikálie, která je nebezpečná. Její přítomnost roboty aktivuje, oni se budou pohybovat dopředně směrem ke zdroji, budou nést dekontaminanty, a tedy budou schopni znečištěnou oblast vyčistit. A to mnohem rychleji a přesněji než doposud. Další možnost využití je použít roboty jako indikátory znečištění. Tím, že budou vystaveni kontaminantu, přepne se konformace chemické látky a oni změní barvu, případně začnou být fluorescenční. To upozorní na problém.

Na VŠCHT působí od roku 2008 úspěšná výzkumná skupina Chobotix pod vedením profesora Františka Štěpánka. V centru jejího zájmu jsou „mikroskopičtí chemičtí roboti“ (více zde: www.chobotix.cz ) Můžete popsat rozdíly ve vašich výzkumech?

Pole nanorobotů, nanostrojů je velmi široké, od molekulárních mašinek - za jejichž výzkum získal minulý rok profesor Fraser Stoddart, Jean-Pierre Sauvage a Ben Feringa Nobelovu cenu - přes nanostroje, nanoroboty až po mikroroboty. V tomto poli pracují desítky skupin. Některé instituty, jako např. Max Planck ve Stuttgartu, se pyšní tím, že mají pod jednou střechou několik skupin zabývajících se nanoroboty. Z mého pohledu nejsme se skvělou skupinou profesora Štěpánka v přímé konkurenci, rozdíl je v pohybu robotů a v aplikaci. Jestli to správně chápu, roboti pana profesora Štěpánka jsou stacionární systémy, které se nepohybují. Naši ano. Každopádně nevnímám přítomnost dvou silných skupin se zdánlivě podobným tématem na jedné univerzitě konkurenčně, ale naopak. Je to ohromné posílení mezinárodního renomé VŠCHT Praha v dané oblasti. My totiž nesoutěžíme mezi sebou, ale se zahraničím, protože oba děláme vědu na světové úrovni.

Koho tedy považujete za přímou konkurenci v mezinárodním měřítku?

Tématem nanorobotů se samozřejmě nezabývá jen naše skupina. Pracují na tom výzkumníci z Kalifornie, z Barcelony, zmíněný Max Planck Institut ve Stuttgartu a také dvě silné skupiny z university v Pensylvánii, která je naším největším konkurentem. O nich vím, že vyvíjejí nanoroboty, kteří mají fungovat jako skauti pro objevy ropných polí. Což je sice hodně futuristické, ale nikoli nereálné.

Omlouvám se za nedostatek fantazie, ale jak může nanorobot identifikovat ropná pole?

Idea je celkem jasná. Vypustíte nanoroboty do vrtu, necháte je nějaký čas působit a sbírat vzorky. Pak roboty sesbíráte zpět a zanalyzujete získané vzorky. Realizace je ale zatím daleko. Nicméně řada zadavatelů kouká cíleně daleko do budoucnosti. V roce 2013 jsem měl v Singapuru zajímavý rozhovor s americkou Air Force. Její zástupci jezdí po univerzitách, sledují zajímavé nápady a nabízejí jednoroční granty. Vůbec se nezajímají o současné technologie, ani o ty příští, na kterých se už pracuje. Zajímají je „next next“ technologie s aplikací za 10 až 20 let.

Vraťme se na chvíli ještě k té konkurenci…

V tématu nanorobotů se pohybuji od roku 2008. Několikrát jsem narazil na problém, který se mi zdálo těžké překonat. Říkal jsem si: To se vyřeší nejdříve tak za 5-10 let. A pak jsem byl příští rok překvapen, že problém naše konkurence překonala nějakým chytrým řešením a celé pole jelo dál. To je výhoda konkurence v jakémkoliv oboru, různé skupiny mají různá know-how. A jak se navzájem snaží jedna druhou předběhnout, významně posouvají výzkum vpřed. Téma nanorobotů v poslední době nabývá na atraktivitě. Na začátku nás na konferencích bylo pár desítek, teď už potkávám kolem 200 kolegů, kteří se danou oblastí zabývají. Různé skupiny přispívají různou měrou k pokroku, navíc to téma je hodně široké, ale konkurence zřetelně roste. Díky tomu je jisté, že aplikace přijdou rychleji, než si teď myslíme.

V projektové žádosti jsem se dočetl, že budete spolupracovat se čtyřmi špičkovými zahraničními centry. Kde je hranice mezi konkurencí a kooperací?

Já jsem velmi otevřený vzájemné spolupráci. Přímým konkurentům samozřejmě neřeknete, na čem právě děláte. Ale máte svou klíčovou oblast, ve které přesně víte, co děláte, a jste v ní silní. Na tu pak nabalujete další oblasti, kde už tolik silní nejste, ale víte, že někdo jiný je. Přímo si nekonkurujete, navíc se vzájemně hodně obohatíte a ušetříte čas i energii. Nesnažíme se za každou cenu naučit něco, co použijeme jednou za několik let, na to je lepší mít externí spolupracovníky.

Spolupracovat budete s University of California, japonským National Institute for Material Science, německým Forschungszentrum Jülich a University of Cambridge. Jaké budou role jednotlivých partnerů?

V Cambridge působí skupina, která se zaměřuje na výzkum pohybu v mikrofluidních kanálcích, čili jde o zkušenost relevantní k pohybu v tělních kapilárách. Dominantou japonského institutu je funkcionalizace povrchů. Výzkumné centrum v Jülichu vytváří nanoobjekty pro zcela jiné využití, ale jsou schopni je změnit v tom smyslu, aby byly funkční pro nás. Tým Kalifornské univerzity má zkušenosti s bioaplikacemi - aplikují chemické motory do myší. To bychom se od nich chtěli naučit, jsou v tom nejlepší na světě. Sice patří mezi naše blízké konkurenty, ale máme skvělé osobní vztahy, takže aspekt vzájemné soutěže přehlížíme. Spolupráce se všemi institucemi je samozřejmě založena na tom, že dané výzkumníky znám a vím, že jsou experti v tom, co dělají.  

Vaše nová výzkumná skupina na VŠCHT bude z poloviny mezinárodní. Jak jste dával tým dohromady?

Zahraniční vědci se rekrutují jak z otevřených výběrových řízení, tak i z přímo oslovených vědců z oboru. Další část budou tvořit čeští vědci a studenti. Idea je mít skutečně mezinárodní tým, což v ČR není až tak obvyklé. Výhoda mezinárodního týmu je ta, že každý člen má úplně jiný background, přináší odlišnou zkušenost nejen vědeckou, ale i z hlediska přístupu. To ve výsledku ohromně posiluje kvalitu výzkumu. Osobně jsem velký fanoušek toho, aby lidi měli velkou mobilitu, protože se naučí jiné věci než na alma mater. Zároveň vidíte, že tito lidé jsou schopní ve vědě přežít, protože jako cizinec musíte být lepší než domácí, jinak vás nikam nevezmou. Musíte také své postavení pravidelně obhajovat. Takže velká mobilita slouží jako filtr kvalitních vědců. Samozřejmě čest výjimkám, které dělají velkou vědu na světové úrovni i bez výrazné mobility, s několika mám čest spolupracovat.

Jak těžké je dostat vybrané výzkumníky do České republiky?

Není to úplně snadné. Češtinou se jinde nedomluvíte, takže prohloubení znalosti světového jazyka jako motivace nefunguje. Adepti mimo EU, např. ze Singapuru nebo Peru, potřebují víza, k čemuž musí doložit svou bezúhonnost za poslední tři roky. To znamená, že musí cestovat na úřad do každé země, kde v posledních třech letech pracovali, což je stojí spoustu peněz osobních, já to z projektu zaplatit nemůžu. V USA, Japonsku, Singapuru podobná potvrzení nikdo nechce. Paradoxně je ve finále snazší najmout někoho, kdo není mobilní. K tomu si vezměte, že ti lidé mají rodiny, tzn. najít pro partnery nebo partnerky práci, mezinárodní školy, které jsou drahé a nelze je platit z projektu. V zásadě sem jdou ti lidé jen proto, že je neskutečně zajímá naše téma. Do týmu se nám nyní hlásí i zahraniční vědci i studenti, například ze Španělska a Anglie, se svým vlastním stipendiem, protože chtějí být součástí této skupiny.

A co Vy? Bylo složité rozhodnout se pro návrat?

Upřímně, nebýt programu OP VVV, asi bych se do Čech nevrátil. Přestože tu mám řadu osobních vazeb, za posledních 16 let v zahraničí jsem vybudoval velice produktivní tým, který dělá výbornou vědu na světové úrovni. A chci ji dělat i v budoucnu. Na špičkovou vědu jsou potřeba finance. Úspěšná skupina je jako „start-up“ firma. Musíte shánět sponzory, granty, abyste měl z čeho platit své pracovníky, chemikálie, nové přístroje, opravy přístrojů. Musíte se věnovat studentům pracujícím ve skupině, aby se z nich stali experti; psát vědecké články a reporty, diskutovat s členy týmu, řešit personální otázky atd. K tomu učíte 300 studentů a připravujete zkoušky. Je to práce na 14-16 hodin denně. Pokud vás chce nějaká instituce v zahraničí k sobě přetáhnout, tak je obvyklé, že vám nabídne plné vybavení nové laboratoře, zaměstná členy týmu atd. Grantové schéma projektu OP VVV mi návrat umožňuje, protože nabízí srovnatelné podmínky -  kromě platů - s nabídkami z top univerzit v USA nebo Koreji, které mi také ležely na stole. Mohu vybudovat velký tým, vlastní laboratoř a hned se vrhnout do práce. Programů na podporu excelentních zahraničních týmů je určitě třeba víc napříč obory, protože věda je zejména o kvalitních vědcích a kvalitních výzkumných tématech.

Už máte celý tým pohromadě?

Ne. Budování excelentního týmu trvá normálně několik let. V případě projektu OP VVV budeme rychlejší, tým sestavujeme v několika fázích v průběhu přibližně jednoho roku. Některé pozice jsou jmenované, na ostatní vypisujeme výběrová řízení. Zásadní je, aby zájemci měli zkušenosti vždy v dílčích specifických oblastech, protože máme jasnou představu, jakou práci by měli vykonávat. Potřebujeme například člověka s expertízou na modifikaci nanorobotů, experta na nanofabrikace atd.

Budete na VŠCHT kromě vedení výzkumné skupiny také učit? Jaký je Váš vztah k pedagogice?

Když jsem působil v Japonsku, měl jsem permanentní pozici ve výzkumné instituci, kde nebyla možnost učit. A viděl jsem na vlastní oči, jak řada starších kolegů po letech ustrnula bez těch neustálých otázek a výzev, které před vás pokládají studenti. Musíte vlastně pořád přemýšlet nad základními věcmi, když jim vysvětlujete, co a jak funguje. Ptáte se pak sám sebe – jak já vlastně vím, že to tak funguje? A začnete přemýšlet, ověřovat. Když jsem pak byl na univerzitě v Singapuru, znovu jsem si uvědomil, jak mě výuka nabíjí a inspiruje. Také na VŠCHT chci určitě učit, i když to pozice v projektu nevyžaduje. Samozřejmě to, čemu opravdu rozumím a o čem vím, že je v současné době důležité znát.

[iduzel] => 38837 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/pumera [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/pumera [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [38352] => stdClass Object ( [nazev] => Studenti by se neměli bát přicházet s vlastními nápady [seo_title] => Juraj Kosek - Studenti by se neměli bát přicházet s vlastními nápady [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Profesor Kosek v rozhovoru zdůrazňuje, že je pro vědeckou skupinu důležité se občas zastavit a zamyslet se nad dalším směřováním. Podstatné je vyhledávat skutečné společenské výzvy, které dávají smysl, a před kterými je dobré neuhnout.

Část jeho týmu se věnuje průtočným bateriím. Prototyp vanadové baterie je ve fázi diskuse s potenciálními komerčními partnery. Vědci se mezitím snaží optimalizovat baterie a najít levnější komponenty.

Studenti by se neměli bát přicházet s vlastními nápady. Kariéru lze nejlépe postavit na řešení aktuálních společenských výzev a při použití nastupujících technologií.

[ikona] => [obrazek] => 0002~~y84vTs2Oz03MSVXQMFTIT1Mw1gQA.jpg [obsah] =>

Čím přesně se zabýváte a jak vidíte budoucnost Vaší skupiny?

Jedna věc je naše vize a ta druhá příležitosti. Snažím se naslouchat na konferencích firmám a zjišťovat, kde je třeba nového poznání či nového vývoje. Spolupráce s průmyslem je v tomto skvělý inspirativní nástroj, protože pomáhá definovat opravdu potřebné výzvy, abychom se jako akademici netočili okolo stejného problému, akorát každý z jiného úhlu.

Naše skupina se v současnosti zabývá dvěma hlavními směry: Zaprvé to je polymerační reaktorové inženýrství. Zabýváme se polymery, které se vyrábí v obrovských množstvích a zlepšujeme jejich kvalitu, morfologii, efektivitu jejich výroby, cenu a další faktory. V tomto kontextu se především věnujeme klasickým polyolefinům, polymerním pěnám a polymerům vyráběných emulzní polymerací. Také vyvíjíme zcela nové produkty, např. mikro-celulární pěny.

Druhý směr, který nám v poslední době dělá velkou radost, je ukládání energie v bateriích. Oba směry v začátku neměly vlastně vůbec nic společného, vzniklo to tak nějak přirozeně. Po třech letech v zahraničí se vrátil jeden z mých bývalých doktorandů (z průmyslové stáže) a chtěl zakotvit na VŠCHT. S nadšením jsem ho přijal. Chtěl jsem mladému kolegovi pomoci najít své vlastní téma, protože nejhorší je pozorovat ambiciózní a nadějné mladé výzkumníky vnímané neprávem jako poskoky svého šéfa. Mladí kolegové by neměli jen recyklovat již dávno běžící výzkum. Společně jsme našli právě téma průtočných baterií, které bylo perfektní inženýrskou výzvou. S tímto kolegou to nakonec bohužel nevyšlo, protože nám ho jako odborníka s praxí v zahraničních korporacích přetáhli do jedné české firmy. Ale pro téma se neskutečně nadchli studenti a nyní již doktorandi Jirka Vrána s Honzou Dundálkem, později pak dva post-doci – Jarda Pocedič, který předtím dělal bioreaktory, a Petr Mazúr jako vynikající elektrochemik od Karla Bouzka z FCHT. Touto čtveřicí vzniklo skvělé jádro skupiny, která zvládá nejen výzkum, ale dokázala dotáhnout vanadové průtočné baterie až do demonstračních prototypů uplatnitelných ihned v řadě aplikací.

To není běžné, že by výzkumná skupina pracovala na dvou tématech…

Není to časté a našich témat je ještě více. Myslím, že by se člověk měl každých pár let zastavit a zeptat se sám sebe: „Dobře, děláme tato témata, opustíme některá, pustíme se do nových výzev? Co udělat v těch starých, abychom je mohli důstojně uzavřít?“ Opravdu nechci, aby náš tým třicet let stagnoval na místě. Proto i v rámci polymerů hledáme nová témata, jako částicové a nanočásticové technologie, elektrostatické nabíjení nebo simulace koloidů v průmyslových zařízeních i v aplikacích. Není pro nás výzvou vyprodukovat řadu publikací v pro nás již tradiční oblasti, kde si jsme jistí, ale zkusit něco nového a zkusit i nahlédnout do vědecké komunity, která nás zatím nezná. Zkoušet nové a rozšiřovat své obzory. A v bateriích vidíme skutečně velkou společenskou výzvu, která dává smysl, a před kterou je dobré neuhnout.

Jak přesně došlo ke spolupráci se Západočeskou univerzitou v Plzni?

Důvody byly dva. Na začátku jsme narazili na nedostatek fyzického prostoru tady na VŠCHT, který rostoucí skupiny trápí dlouho – snad ČVUT již brzy vyklidí část budovy B. V tehdejší době se také řešily evropské operační programy VaVpI a bylo vyjednáno, že do Prahy nepůjde ani koruna. Musel jsem se tehdy rozhodnout, zda zůstat osobně loajální škole na sto procent, ale nechat si ujít jedinečnou příležitost, nebo dát šanci k rozvoji celému týmu a dát tak přednost jejich budoucnosti. Nakonec byla volba jasná.

Líbilo se nám tehdy, že v Plzni již existoval zárodek centra pro projekt OP VaVpI s vlastními prostory, takže nebylo třeba lít peníze do betonu, a že plzeňští kolegové oslovili jak nás z VŠCHT, tak třeba i odborníky z Akademie věd. Z jejich strany to považuji za férový krok vůči Praze v kontextu tehdejší, již zmiňované politiky. Kolegové z Plzně si cenili našeho výzkumného potenciálu a díky svým zkušenostem z aplikovaného výzkumu byli ochotni vytvářet podmínky pro mladé výzkumníky pracující na zajímavých tématech. Naši Laboratoř ukládání energie tak prezentujeme jako společnou laboratoř VŠCHT a ZČU.

Máte ambice zasadit se o komerční užití vanadových článků?

Jistě. Máme nyní sestavenou již větší demonstrační baterii o nominálním výkonu 2 kW, přetížitelnou na 6 kW bez vlivu na životnost. To jsme schopní zájemcům ze soukromé sféry demonstrovat a paralelně probíhá další vývoj zaměřený na přípravu výroby levnějších komponent. Postupně probíhají diskuse s několika potenciálními komerčními partnery nad formou, jakou by se mohli zapojit. V oboru je obrovská konkurence, na různých bateriích pracuje řada týmů z celého světa. Nebojím se ale říct, že jsme, z hlediska účinnosti a proudových hustot našli pro určité aplikace jedno z nejlepších a přitom velmi levných řešení. Nakonec nás posoudí trh a uvidíme, jak obstojíme.

Těžba lithia a dalších prvků pro současné baterie je velmi kontroverzní – extrakce vhodná pro baterie je možná jen v několika málo zemích třetího světa, kde způsobuje neuvěřitelné společenské a přírodní škody, politicky destabilizuje celé státy a je nekontrolovatelná. Jak se k této otázce stavíte vy?

Jakožto chemičtí inženýři máme v základu našeho kodexu i společenskou zodpovědnost. Dostupnost surovin je i jedním z důvodů, proč jsme se pustili do průtočných baterií. Vytvářeli jsme si vlastní úsudek na základě různých geologických zpráv a zjistili jsme, že vanad se těží na minimálně 10 místech různě po světě, kde jsou dostatečné zásoby, a navíc lze získávat z odpadu po zpracování ropy. Proto je vanad pro určité aplikace vhodnou alternativou lithia. Samozřejmě ani to není ideální stav. Rozvíjíme proto dál princip průtočných baterií s jinými chemiemi, které by využívaly naprosto běžné suroviny a třeba i obnovitelné zdroje. To je nicméně zatím v zárodku na úrovni experimentů v bakalářských pracích, ale je to jeden ze směrů, který plánujeme v budoucnu dále rozvíjet.

Co byste poradil studentům?

Studenti si samozřejmě pokládají základní otázky: a) co je baví, b) co je uživí, c) jaké mají dovednosti a znalosti, které jim v tom dopomohou. Měli by sledovat trendy, které mohou vytvářet příležitosti pro jejich kariéru, ať už to je řešení společenských výzev (s výsledným řešením bez dotací od státu) nebo možnosti přinášené nastupujícími technologiemi. Firmy reagující na tyto trendy zpravidla totiž rostou rychleji a nabízejí zajímavé kariéry. A také by se neměli bát přicházet s vlastními nápady, ať už pro vlastní podnikání nebo pro inovace jako zaměstnanci firem.  To jim umožní se zamyslet nad tím, co umí lépe než ostatní a jakou budou mít na pracovním trhu hodnotu. Většina mých studentů si například vyzkouší, jaké to je sepsat bakalářskou a diplomovou práci v angličtině.

Co si myslíte o mobilitě studentů napříč ústavy?

Ta samozřejmě již dávno probíhá. Studenti se sami profilují a rozhodují, kde pokračovat ve studiu. Samozřejmě by neměli přecházet mezi ústavy třeba v polovině bakalářské práce – je potřeba se naučit dokončovat projekty a neutíkat od rozdělané práce, i když se zrovna nedaří.

Jaké jsou přednosti VŠCHT a co byste jí přál do budoucnosti?

Je to škola s hlubokou tradicí a s celou řadou špičkových odborníků a cením si, že pod obecnou střechou chemie se zde pracuje a bádá na celé škále neuvěřitelně zajímavých věcí. Na konferencích typu ICCT v Mikulově a dalších si lze udělat základní přehled, čemu všemu zajímavému se kolegové na škole věnují a člověk se nestačí občas divit. Personální politika VŠCHT je ale nesrozumitelná – některé tarify pro akademické pracovníky jsou na hraně tzv. zaručené mzdy a tarify pro technicko-administrativní pracovníky také nereflektují reálnou situaci na trhu práce. To je především pro mladé kolegy demotivující. Druhá velice cenná hodnota jsou samozřejmě studenti, obzvlášť ti zvídaví, a to, že je škola dokáže neustále přitahovat. Nemyslím si ale, že infantilizace chemie prostřednictvím kouzelnických čísel láká skutečně kvalitní středoškoláky.

Ve škole přeji samozřejmě úspěchy všeho druhu mým kolegům a studentům, protože jsem za instituci pyšný na to, když se jim daří. Myslím, že bude muset přijít určitá optimalizace a zlepšení efektivity, a to jak ve výuce, tak i ve vědě, v alokaci prostředků a v administrativě. Obzvlášť v situaci, kdy je neskutečně obtížné najít prostor i finance pro nové projekty, by byl na místě nějaký audit. Těším se, až budeme jako akademická komunita seznámeni s výsledky tzv. GENERELu, který mimo jiné porovná transparentně všechny ústavy z hlediska hodnoty přinášené instituci na jednotku plochy a na jednoho pracovníka. Považuji to za cennou zpětnou vazbu a za základ pro racionální návrh změn na VŠCHT. Myslím, že není třeba mít tak široce rozmanitý počet studijních oborů a jejich efektivnější koncepce by mohla dát vědcům více času na bádání a studentům snadnější orientaci.


 

pozn. autora: Škola vypracovává projekt GENEREL, který posuzuje vývoj ústavů a jejich potřeby pro vhodnější rozdělení prostor. Na druhé frontě se počítá s využitím prostorových kapacit získaných vystěhováním ČVUT z budovy B. V delším horizontu se plánuje využití pozemků VŠCHT na Vítězném náměstí mimo jiné k výstavbě nových budov určených pro akademické účely.

S novým Národním akreditačním úřadem zřízeným novelou VŠ zákona přijde možnost jednodušeji zasahovat do akreditovaných studijních oborů a bude tedy možné jednodušeji a dynamičtěji pracovat s jejich náplní a rozsahem.

[iduzel] => 38352 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/kosek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/kosek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [37979] => stdClass Object ( [nazev] => Masovosti ve výuce jsme nepodlehli [seo_title] => Masovosti ve výuce jsme nepodlehli [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Rektor VŠCHT Praha poskytl velký rozhovor Lidovým novinám.


Přinášíme Vám přepis rozhovoru rektora VŠCHT Praha, profesora Karla Melzocha s redaktorem Martinem Rychlíkem v Lidových novinách ze dne 15. 2. 2017.

[ikona] => [obrazek] => 8_R1jzc2NzRX0EhNySxJTVEwNNUz0jMyAIoYGloZGlkZG2oCAA.png [obsah] =>

- LN Získali jste teď podporu 219 milionů korun na jeden z excelentních týmů, kdy k vám přijde Martin Pumera ze Singapuru, aby šest let s kolegy zkoumal nanoroboty. Co to přinese? 

S ohledem na velikost naší školy je to velký úspěch. Podali jsme dva projekty, přičemž jsme získali jeden – byl vyhodnocen na třetím místě v rámci celé ČR. Špičkový chemik Martin Pumera je už naším zaměstnancem; projekt běží, jak má. Bude spolupracovat se Zdeňkem Soferem, držitelem Ceny Neuron, ale nechceme, aby se tým "zapouzdřil" do sebe, proto se už v rámci školy na kolegu Pumeru napojují i další skupiny a aktivity. Jde o výzkum nanorobotů, my už na tuto tematiku máme vlastně dva velmi kvalitní týmy... 

- LN Nepletu-li se, prestižní ERC grant dostal roku 2008 na chemroboty i František Štěpánek. 

Ano, téma nanorobotů k nám jako první přivedl profesor Štěpánek. Bavil jsem se teď s docentem Pumerou, zda či jak si spolu "lezou do zelí", a bylo mi řečeno, že vlastně vůbec: ani publikačně se nepotkávají. Je tam trochu jiná filozofie, jiný systém. V obecném principu jde však u obou výzkumných skupin o to, aby nanoroboti na jisté místo v lidském těle dopravili účinné látky a tam je aktivovali. Nanoroboti fungují jako transportéry, jedná se o cílené dávkování léčiv do konkrétního místa v organismu a pozdější spuštění dané reakce jejich aktivací – ať již světlem, magnetismem, nebo změnou podmínek. 

- LN Kde bude nový tým, jenž má čítat do šestnácti lidí, sídlit? Ptám se, protože obě budovy VŠCHT v pražských Dejvicích jsou známy svou vytížeností... 

Nás to dost omezuje. Kolega Sofer je z Ústavu anorganické chemie, kde má zázemí, něco navíc už máme připraveno, ale problém s volnými prostory se stává kritickým. Všechny vnitřní rezervy jsme již vyčerpali od sklepa až po střechu, naše vysoká škola nemá jinou možnost rozvoje než v rámci dvou stávajících historických budov. Je to takový "kanibalismus" – prostory se špatně získávají a je to ožehavé téma i z důvodu, že v minulém programovacím období unijních fondů měla VŠCHT v porovnání s mimopražskými školami omezené možnosti investičního rozvoje. Teď si hodně slibujeme od prostor, které získáme po uvolnění ploch pronajímaných Českému vysokému učení technickému (ČVUT). 

- LN Myslíte tím rektorát ČVUT, který sídlí ve vaší budově B? 

Zdaleka nejde jen o rektorát. Je to část ze Zikovy ulice, víceméně půlka celé té budovy, kde je ČVUT v dlouhodobém nájmu. Jsou tam čtyři pracoviště ČVUT: rektorát, fakulta elektrotechnická, Kloknerův ústav i výpočetní centrum. Pokud tyto prostory ČVUT uvolní, získáme místo pro další rozvoj naší školy o asi deseti tisících metrech čtverečních. 

- LN To je dost. Vše se má přesunout do nedaleké věže nového kybercentra ČVUT-CIIRC? 

Byli bychom rádi, kdyby ano. V rámci centra byla postavena i budova nového rektorátu ČVUT, velmi kvalitní a moderní prostory jsou tam již k dispozici. Teď se ještě finišuje s instalací nábytku. Nicméně musím připomenout, že dle původního záměru mělo být vše hotovo již před rokem, pak do loňského června, další termín byl do zahájení akademického roku neboli k 1. říjnu 2016, ale ani to se nestalo. Teď už máme nový rok a stěhování ještě nezačalo. 

- LN Vy jste tedy dali ČVUT, sousedům, výpověď z nájmu? 

Ano, podávali jsme ji již ke konci listopadu minulého roku, poté, co jsme se marně snažili od pana rektora ČVUT (Petra Konvalinky) získat reálné termíny uvolňování naší budovy a narovnání výše nájmu, který nám za tyto prostory platí. Již dříve nám bylo přislíbeno, že za prostory, které po 1. lednu 2017 bude ČVUT užívat, bude platit nájemné místně obvyklé. Loni na podzim nám pan rektor napsal, že nemá harmonogram uvolňování prostor a není připraven přijmout změnu smlouvy. Proto ta výpověď z nájmu – jako krajní řešení z naší strany. 

- LN Co tam nově bude? 

Dobře víme, co budeme s uvolněnou budovou dělat, máme zpracován komplexní generel rozvoje školy, který již s vrácenými prostory počítá. Máme zmapovány potřeby stávajících ústavů, které trpí kritickým nedostatkem místa a potřebují se zvětšit, abychom si "nešlapali po hlavách" a konečně začali reflektovat požadavky na moderní chemický výzkum v 21. století. Některé zrekonstruované prostory budou sdíleny tak, abychom měli možnost podpořit velké mezinárodní projekty. S tím míváme z kapacitních důvodů problém, ať již to byl František Štěpánek s ERC grantem, nebo Martin Pumera s excelentním týmem; abychom jim mohli nabídnout důstojné místo. 

- LN A máte dost peněz na to, abyste prostory přebudovali? 

To není a nebude snadné. Jsme vlastníky asi dvaceti tisíc metrů čtverečních pozemků na Vítězném náměstí. Máme tři roky starý znalecký posudek na částku 750 milionů korun. Kdybychom část těchto pozemků prodali, na menší části bychom vybudovali rozumně dimenzovaný objekt pro potřeby VŠCHT, kde by byly umístěny posluchárny, prostory pro studentské aktivity i sociální zázemí. Peníze z prodeje bychom využili vedle nové výstavby i na rekonstrukci uvolněných prostor po ČVUT a na další rozvoj v obou historických budovách. Samozřejmě peněz pro generální rekonstrukci a uvedení kampusu do podoby odpovídající mezinárodním standardům je potřeba mnohem, mnohem více... Tady spoléháme i na dotaci ze státního rozpočtu. Část prostředků na rozvoj školy jsme získali v roce 2015 z "pražské výzvy" minulého operačního programu – skoro 760 milionů jsme tehdy využili na opravy i vybavení laboratoří. Do některých věcí se ale dlouho neinvestovalo: například zařízení v základních laboratořích byla přes třicet let stará. Dokonce tak, že i já jsem na některých aparaturách pracoval ještě jako student... 

- LN Obě budovy tedy praskají ve švech, jak jsou naplněny lidmi? 

Studentů máme asi 3600, z toho kolem 700 doktorandů. To je velký podíl i ve srovnání s ostatními tuzemskými školami. Náš výzkum na nich stojí; vědí, co chtějí, a odvedou spoustu práce. K tomu máme kolem tisíce zaměstnanců, 600 z nich je akademických, věnují se vzdělávání a vědě, zbytek tvoří technici a administrativa, jež se dost rozbujela. 

- LN Ale poměr učitele na studenty 1 : 6 je v ČR nebývale slušný. 

Je to hodně slušné. V posledních ročnících studia je to opravdu výuka face-to-face, tváří v tvář. Student přichází do kontaktu s pedagogem a nezná jej jen z fotografií či z vyprávění (smích). 

- LN Jste náročná, výzkumná škola. Čím to, že vy jste nevsadili na počty studentů, masovost? 

My jsme masovost vypustili, nijak jsme jí nepodlehli. Když si vezmu tak patnáctiletý trend v počtu studentů, držíme si konstantu. Je to mírně nahoru dolů dle roku, ale ne že bychom počty studentů pětkrát navýšili jako některé univerzity, které teď mají potíže, co dál... My máme jen dvě budovy, víme, co chceme dělat. Když se dívám na staré stavební plány, které měl pan architekt Engel, tak budova A, kde právě sedíme, byla postavena skutečně pro chemii a nebyla anonymní: v plánech jsou vypsány laboratoře na jméno, například profesorů Maděry a Votočka nebo jeho asistentů... Bylo to stavěno pro někoho, a to tu studovalo výrazně méně studentů! Z pohledu moderního výzkumu je už náročné dostát třeba i současným požadavkům na bezpečnost práce nebo požární ochranu... 

- LN Nenapadlo dříve někoho rozšířit zájmy školy mimo chemii? 

I u nás byly snahy založit další fakultu – třeba zaměřenou na ekonomiku a management. Ve své době by to možná byla výhra, ale teď jsme vlastně rádi, že se to nepovedlo... Zůstali jsme jen u chemie, kterou nicméně chápeme daleko šířeji a zahrnujeme pod ni obory zaměřené na bio-, životní prostředí, potraviny, energie a materiály, inženýrství a další. Zvenku jsme vnímáni jako homogenní škola. Ano, jsme skutečně kompaktní, což je ku prospěchu věci, jsme schopni se ve dvou budovách bez potíží domluvit – bez ohledu na fakultu, na ústav. Snažili jsme se, aby i přístroje nakoupené z unijních fondů sloužily všem, nedublovaly se. 

- LN Když se dívám do žebříčku Nature Index, jste v Česku z hlediska top článků čtvrtí nejlepší: za Akademií věd, Karlovou a Masarykovou univerzitou! 

VŠCHT se v různých žebříčcích dostává do skupiny pěti či sedmi nejvýkonnějších univerzit v Česku, ale oproti vámi jmenovaným kolosům jsme opravdový trpaslík. Fakt. Bohužel mnohé rankingy nepoměřují přepočet na počty zaměstnanců, studentů. V mezinárodním kontextu jsme měli problémy s názvem Institute, proto jsme se v angličtině přejmenovali na University of Chemistry and Technology, Prague (UCT), neboť nás často považovali jen za nějaký ústav, ne vysokou školu. 

- LN Kdo exceluje ve vědě a výzkumu – kromě již jmenovaných? 

Skvělých vědců máme řadu. Škola je líhní nápadů a jsou tu i lidé, kteří to umějí zúročit. Například uvedu Karla Bouzka, nynějšího děkana Fakulty chemické technologie, jenž se věnuje elektrochemii, energii a vodíkovému programu. Rovněž Václav Švorčík, který dělá materiálové inženýrství, je aplikačně úspěšný. Dalibor Vojtěch zkoumá struktury kovů, Willi Pabst silikáty – a to je, prosím, rodilý Němec, ale požádal o české státní příslušenství. I to se děje! Bezpečností potravin se zabývá Jana Hajšlová, Tomáš Ruml zkoumá retroviry. Z mladších je už i veřejnosti znám Petr Slavíček věnující se fotodynamice, Juraj Kosek zkoumá úložiště elektrické energie... A tak dále, je těžké vyjmenovat všechny. 

- LN Odrazuje chemie ženy? 

Mezi studenty už dívky převažují; ten poměr je přes šedesát na čtyřicet v jejich prospěch. Je to změna, překlopilo se to. Ženy dnes dokonce výrazně pronikají i do těch dříve dosti "maskulinních" oborů, jako byly chemická technologie, chemické inženýrství... Bývaly tam vždy, samozřejmě, ale nyní je jich více. Snad bych i řekl, že převaha žen mezi absolventy je ještě významnější, neboť dívky jsou cílevědomější a snaživější; dostudují. Máme na škole i genderové projekty, snažíme se k těmto otázkám přistupovat rozumně. Ano, ve vedení školy a fakult to sice není plně reciproční, ale myslím si, že to je dáno rolemi, čím se chtějí ženy realizovat, je to i ryze individuální. Velmi nám pomohlo, že už pět let máme dětský koutek s hlídáním pro 24 dětí od dvou let věku, je tam flexibilní režim, rodiče se objednávají přes internet a pomáhá to "navracení" nejen matek, ale i tátů do školy. 

- LN Pro ženy je patrně nejzajímavější potravinářská fakulta. Tam vaříte i svoje pivo... Našli se už lidé, kteří šli na VŠCHT právě a jen kvůli tomu? 

Tato fakulta neměla s ženami problém nikdy, ani s počty profesorek. A pivo máme dobrý (smích). Ve výzkumném minipivovaru si vaříme vlastního Lachouta – je to tradiční název znamenající pivo lahodné chuti. Zkoušíme i různé slady, chmelení, netradiční receptury a postupy, vařili jsme i pivo s přídavkem řas a další atypy. Myslím, že na technologických postech sládků v českých pivovarech a sladovnách jsou lidé především od nás. A jak jste se ptal: někdy je to už rodinnou tradicí, takže "děti" jdou studovat rovnou k nám. 

[iduzel] => 37979 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/melzoch [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/melzoch [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28142] => stdClass Object ( [nazev] => Český humor je nejlepší, který znám [seo_title] => Český humor je nejlepší, který znám [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Prof. Dr. Dipl.-Min. Willi Pabst byl jmenován profesorem pro obor Chemie a technologie anorganických materiálů. V rámci VŠCHT Praha působí na Ústavu skla a keramiky Fakulty chemické technologie. Jmenovací dekret převzal z rukou ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřiny Valachové 21. 6. 2016 v Karolinu.

[ikona] => [obrazek] => K0hMKi4xAgA.jpg [obsah] =>

Narodil jste se v Německu, co Vás přivedlo do Česka?

V Německu jsem studoval mineralogii na univerzitě v Tübingenu. Profesor mineralogie resp. vulkanologie, který pocházel z Krkonoš, začal pro studenty v září 1989 plánovat exkurzi do ČSSR. Po revoluci se hranice otevřely a my jsme tak mohli v květnu 1990 přijet volně bez víz a složitého papírování. Exkurze mě ovlivnila, bylo to nádherné a já jsem začal uvažovat o tom, že bych sem šel studovat. Jazyky mě vždy bavily a tak jsem se česky začal učit už v Německu. Měl jsem štěstí, protože jsem měl skvělou učitelku, která mě zasvětila do mnohých tajemství češtiny.

 

Proč jste si vybral VŠCHT Praha?

Z hlediska mého odborného zaměření mi byla VŠCHT Praha nejbližší a Ústav skla a keramiky byl pro mě tehdy jako mineraloga přirozenou volbou. Z pedagogů mě nejvíce zaujal a ovlivnil doc. Ivan Samohýl, který mě upozornil na školu racionální mechaniky a termodynamiky Clifforda Truesdella. Tato škola je velmi kritická k mnoha tradičním směrům výuky fyzikální chemie i mechaniky materiálů a fascinovala mě svou obecností a matematickou složitostí. Na VŠCHT jsem dostal možnost se této tematice intenzivně věnovat a následně ji zapracovat do výuky.

 

Učíte rád? Máte úspěšné studenty?

Velmi rád učím, přednáším myšlenky a jevy, které jsou překvapující. Rád ukazuji věci i ze stránky, o které studenti ještě neslyšeli nebo ji znají z jiných předmětů trochu jinak. V roce 1997 jsem převzal předmět Mechanika materiálů a koncipoval jsem ho po vzoru Truesdella jako racionální mechaniku. Učím jej dodnes. Snažím se studentům přiblížit výsledky moderního výzkumu a s oblibou upozorňuji na zásadní chyby či nedostatky v klasických a uznávaných učebnicích. Mým dosud nejúspěšnějším studentem je určitě Jan Hostaša, který se svou diplomovou prací vyhrál Cenu Siemens a za doktorskou práci získal – kromě jiných cen (cena Jean-Marie Lehn, cena Preciosa) – ve stejné soutěži druhé místo. V současnosti pracuje na Institutu vědy a technologie pro keramiku ISTEC ve Faenze (Itálie) a vede si velmi dobře.

 

Čemu se věnujete odborně?

Zajímají mě heterogenní materiály s jasně rozlišenými fázemi, tj. kompozity a především porézní materiály, na které lze nahlížet jako na speciální případ kompozitů.  Právě v oblasti porézních materiálů, což jsou dvoufázové směsi, jsme přišli ve velmi krátkém časovém sledu na spoustu zajímavých poznatků, jednu dobu každý náš druhý článek obsahoval novou rovnici. Zabývám se především závislostí vlastností na pórovitosti, a naše exponenciální rovnice a tzv. křížové vztahy, ač byly původně koncipovány  pro keramiku, lze aplikovat i na kovy a jiné materiály. Tomuto tématu se věnuji dodnes, přičemž v současnosti existují numerické simulační programy, které dovolují vypočítat i vlastnosti mikrostruktur, které nelze jednoduše vyrábět.

V roce 2002 jsem narazil na tehdy úplně novou knihu Salvatore Torquata shrnující znalosti v oblasti heterogenních materiálů, kterou mám nyní ve všech svých knihovnách a která mě ovlivnila ze všech knih nejvíc.

Ve svém volném čase se zabývám především dějinami věd, zajímá mě arabská i čínská věda, které mají velký význam v dnešní diskusi o kulturách. Mluví se o problémech západní kultury, ale jedná se o velmi komplexní věc a dějiny se vyvíjejí jinak než podle přírodních zákonů, často se jedná o vliv jednotlivců, který mění tok dějin.

 

Jaké jazyky umíte a v jakých jazycích čtete?

Narodil jsem se v Německu blízko francouzských hranic a tak jsme francouzštinu měli ve škole (vedle angličtiny samozřejmě). Na gymnáziu jsem se učil latinsky a na vysoké škole španělsky (ještě před češtinou). Také mám základy některých jiných jazyků, ve kterých však dnes nemám prakticky žádné aktivní jazykové dovednosti. Velmi mě láká čínština (a v současnosti se ji i učím), ale to je opravdu složitý jazyk s obtížnou výslovností a ještě obtížnějšími znaky. Odborné publikace čtu většinou v angličtině, ale např. v oblasti dějin věd využívám střídavě prakticky všechny jazyky, které jsem se naučil.

 

Co čtete ve svém volném čase a jaké máte jiné zájmy?

Beletrii nečtu téměř vůbec, ale jinak jsou knihy mé hobby, čtu vždy několik knih současně. V pubertě jsem přečetl takřka všechno od Franze Kafky a přes něho jsem se dostal i k české literatuře. Dnes mám pocit, že na beletrii nemám čas. Určitě nejvzdálenější žánr je pro mě poezie, ovšem s jednou výjimkou, a tou je Bob Dylan, kterého považuji za jednoho z největších básníků a hudebníků 20. století. S jeho hudbou jsem vyrůstal a zejména na základě jeho textů, mnoho z nich jsem znal nazpaměť, jsem se naučil lépe anglicky. K hudbě mám velmi blízko, i když dnes už jen pasivně. Mám rád jazz, blues a rockovou hudbu. Mí oblíbenci jsou, vedle Dylana, např. Van Morrison, Tom Waits, Rolling Stones a Bruce Springsteen. Rád je poslouchám a ještě raději chodím na jejich koncerty.

 

Čím se liší Češi a Němci?

Podle mě si jsou Češi a Němci velmi blízcí, mnohem bližší než Němci a Francouzi nebo Španělé. Jen humor je odlišný, ale ten český je rozhodně lepší, pro mě vůbec nejlepší, který znám. V češtině se mi líbí např. knihy Bohumila Hrabala, jejichž humor je tak specifický, že snad ani nejde přeložit do jiných jazyků. Němci mají bohužel tu nepříjemnou vlastnost, že berou sami sebe nesmírně vážně a jsou přesvědčeni, že vědí všechno nejlíp. Proto je Česká republika bohužel v očích mnoha Němců neustále ona „východní Evropa“, se všemi předsudky, co toto označení přináší. Češi na druhé straně mají často zcela neoprávněně pocit, že Němci (a tzv. Západ vůbec) jsou něčím „vyspělejší“, jejich úvahy a rozhodnutí „zralejší“. Řekl bych, že opak je pravdou. A zásadní rozdíl je, že Němcům naprosto chybí nejen patřičná sebereflexe, ale i ona vtipná sebeironie, která se mně na Češích tak líbí. Každopádně je to pro mě jeden z důvodů, proč se cítím lépe v Čechách než v Německu a proč chci nyní požádat o české občanství.

[iduzel] => 28142 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/pabst [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/pabst [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [27746] => stdClass Object ( [nazev] => Nukleofilní adice s kádrovým posudkem [seo_title] => Nukleofilní adice s kádrovým posudkem [seo_desc] => [autor] => Petra Karnetová [autor_email] => Petra.Karnetova@vscht.cz [perex] =>

Doc. RNDr. Jan Staněk, CSc. je oblíbeným přednášejícím na Ústavu chemie přírodních látek, poslední čtvrtstoletí vykonával mnoho různých funkcí na ministerstvu školství, v Radě vysokých škol, zasedal v Akademickém sněmu AV ČR i v grantových agenturách. 1. června 2016 mu rakouský velvyslanec Alexander Grubmayr předal Čestný kříž za vědu a umění I. třídy. V těchto dnech se doc. Staněk dožívá 70 let.

[ikona] => [obrazek] => 80rMiw8uScw7MjsbAA.jpg [obsah] =>

Před rokem 1989 se kontrolovalo, aby studenty učil člověk s vhodným kádrovým posudkem. A jelikož se bratr doc. Staňka rozhodl „nevrátit“ z návštěvy Švýcarska, pedagogický úvazek mu byl na dlouhou dobu odepřen a věnoval se pouze výzkumu. Přednášet začal až ve 40 letech a přestože není, dle vlastních slov, žádný showman, stal se jedním z našich nejoblíbenějších pedagogů, což se prokázalo ve školní anketě i na obávaném Primátu. 

Magisterský titul získal na Přírodovědecké fakultě UK a po vojně tam nastoupil na aspiranturu. Současně mu byla nabídnuta i aspirantura se zajímavou prací na VŠCHT Praha, rozhodl se, že zkusí i tento výzkum a na naší škole poté zůstal. Odborně se věnoval monosacharidům, jejich syntéze a analytice. V roce 1982 byl s dalšími kolegy oceněn za vyřešení syntézy a výroby prostaglandinu Oestrophan.

Po revoluci se stal prorektorem pro vědu a výzkum, přičemž na vlastní vědeckou práci už mu nezbylo příliš času. Velmi aktivní byl v Radě vysokých škol, čtyři roky byl jejím předsedou, na MŠMT se věnoval přípravě vysokoškolského zákona. Zasedal v Akademickém sněmu AV ČR i v grantové agentuře Akademie věd ČR.

Po roce 1989 iniciovalo Rakouské ministerstvo pro vědu a výzkum vznik bilaterálních grantových programů AKTION podporujících vzdělávání a následně i vědeckou spolupráci (program WTZ). Doc. Staněk po dlouhou dobu jako jediný zasedal v grémiích vzdělávacích i vědeckých grantových programů, což mu umožnilo ladit odlišnosti a případné rozpory mezi nimi. Takřka deset let byl předsedou Řídícího grémia programu AKTION.  A nejen za tuto práci mu rakouský prezident Heinz Fischer udělil 11. března Čestný kříž za vědu a umění I. třídy.

V mládí hrál tenis a hodně lyžoval, po úrazu se s velkou intenzitou vrhl na softball, kterému se doteď aktivně věnuje. Letos se zúčastnil pravděpodobně jako nejstarší účastník Mistrovství ČR veteránů v softballu. Hory ale stále vyhledává, jsou jeho velkou vášní a stále objevuje místa, která nejsou příliš přelidněná.

[iduzel] => 27746 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/stanek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/stanek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [27205] => stdClass Object ( [nazev] => „Chemik budoucnosti musí být také zdatným informatikem“ [seo_title] => „Chemik budoucnosti musí být také zdatným informatikem“ [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Profesor Petr Slavíček z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze převzal 18. května 2016 Cenu Neuron pro mladé vědce do 40 let. Nadační fond mu ji udělil za vynikající vědecké výsledky v oboru chemie.  „Stihl jsem to jen tak tak, být to o den později, jsem za věkovým limitem,“ říká s úsměvem zakladatel Laboratoře teoretické fotodynamiky, která působí na Ústavu fyzikální chemie Fakulty chemicko-inženýrské.

Kromě toho, že má vlastní výzkumnou skupinu, má za sebou profesor Slavíček také prestižní publikace například v Nature Chemistry a Science, ale i nedávnou obhajobu bakalářské práce na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy na téma Zázraky českých středověkých světců…

[ikona] => [obrazek] => C0gtKVIIzkksO7z2SG9qtkKignNqXqKCX2ppUX4eAA.jpg [obsah] =>

Co pro vás ocenění od Nadačního fondu Neuron znamená?

Jakkoli to může znít jako klišé, je to pro mě čest. Cenu mi přiřkli velmi respektovaní kolegové z oboru, kteří chemii rozumí a dospěli k závěru, že to, co dělám, za něco stojí. Což každého aspoň trochu ješitného člověka potěší. Kromě toho se mi líbí celkový koncept Nadačního fondu Neuron. Vážím si lidí, kteří jsou ochotni své vlastní peníze věnovat na to, aby měnili společnost. Tento duch občanské angažovanosti znám z USA, kde i střední třída je zvyklá podporovat finančně to, co považuje za důležité. V neposlední řadě jsem polichocen udělením ceny pro mladé vědce. Má kolena sice vydávají při dřepech zvláštní zvuky, ale já jsem prostřednictvím cen ujištěn, že jsem stále ještě mladý.

Cena Neuron není prvním oceněním, které jste během své vědecké kariéry získal. Máte na kontě dvě Ceny Učené společnosti, projekt, jehož jste spoluřešitelem, získal Cenu předsedy Grantové agentury ČR. Jak se díváte na téma cen za vědeckou činnost obecně. Mají smysl?

Jasně, chválit se má, povzbudí to k další práci! Donátor udělením ceny navíc dává najevo, co považuje za správné a potřebné. Ceny jsou obzvláště důležité pro mladé a začínající vědce. Člověk si na počátku není vůbec jistý tím, co dělá nebo co by dělat měl, zda jeho práce má smysl. A ocenění je pro něj zajímavé vodítko.

Cenu Neuron jste získal za mimořádné vědecké výsledky. V oficiálním odůvodnění vaší nominace je mimo jiné zmíněna vaše role vedoucího výzkumné skupiny teoretické fotodynamiky. Zkuste stručně popsat, čím se skupina zabývá.

Zabýváme se oblastí teoretické a počítačové chemie. Jedná se o obor zásadně interdisciplinární, neboť se pohybujeme na rozhraní chemie (zajímají nás molekuly či materiály, chemické děje), fyziky (řešíme fyzikální rovnice) a vědy o počítačích (dnes se málokdy na něco přijde jen s tužkou v ruce). V poslední době mám tendenci akcentovat tu poslední část – počítače.

Proč?

Všichni vnímáme virtualizaci světa kolem nás. Nevyhýbá se samozřejmě ani chemii a já osobně v tom vidím budoucnost našeho oboru. Ano, chemie je věda experimentální, věda, která „bouchá a smrdí“, ale já jsem přesvědčen, že i experimenty dnes prováděné lidmi budou nahrazeny experimenty robotickými a virtuálními. Už dnes je to technicky možné, ale pořád dost drahé. Jakmile současné drahé technologie zlevní, půjde se tímto směrem, a to i v oblastech, jako je třeba organická syntéza. I syntetik budoucnosti tak bude muset být zdatným informatikem, jak jsme toho koneckonců již dnes svědky v molekulární biologii. Chemie možná ztratí část svého půvabu, nad čímž ale nemá smysl lkát. Chemické znalosti je třeba propojovat se znalostmi z jiných oborů.

Na webu vaší výzkumné skupiny je uvedena řada konkrétních výzkumných témat, která momentálně řešíte. Mohl byste přiblížit alespoň některá z nich?

V nejširším slova smyslu se soustředíme na interakci světla a molekul. Fyzici dokázali úžasným způsobem ovládnout světlo a my se prostřednictvím světla snažíme ovládat hmotu. Zkoumáme, co se děje s hmotou, když na ni posvítíme světlem, co nastane za tanečky, když vybudíme molekulu. Zajímá nás oblast fotokatalýzy, zajímá nás chemie atmosféry, která je velmi silně stimulována světlem. V poslední době pronikáme do astrochemie.

Skutečně zajímavých výsledků jste dosáhli v oblasti interakce rentgenových fotonů s molekulami…

Výzkum v této oblasti byl stimulován experimentálním rozvojem. Potřebujete k tomu strašně drahé zařízení, bavíme se o podobných sumách, jakou stojí experimenty pro částicovou fyziku. Synchrotronů či laserů s volnými elektrony po světě přibývá a dělají se na nich zajímavé pokusy, které musí někdo interpretovat. Takto se k dané oblasti dostala naše laboratoř. Objevili jsme zatím některé nové jevy, formy přenosu energie mezi molekulami při stimulaci rentgenovým zářením. Povedlo se nám popsat děj, kdy je díky ohromné energii ze záření vyražen nízko postavený elektron, a oproti předpokladům pak dojde k přenosu energie do sousedních molekul. Tato oblast mě i kolegy v tuto chvíli zajímá nejvíce, máme na výzkum velký grant GA ČR. Práce na tomto tématu nám umožňuje spolupráci s řadou skvělých světových pracovišť a jsem opravdu rád, že jsme se mohli stát součástí této mezinárodní komunity. Tady bych měl asi zdůraznit, že by to nešlo bez skvělých kolegů v naší skupině. Mám štěstí na chytré a pracovité spolupracovníky a studenty, kteří řadu nápadů rozvíjejí způsobem, který by mě asi nikdy nenapadl.

Zmínil jste, že se věnujete také astrochemii. Co si pod tímto označením můžeme představit?

Astrochemie je chemií vesmíru, zaměřuje se přitom nejen na molekulární současnost, ale i na chemickou historii vesmíru.  My se dlouhodobě zabýváme atmosférickou chemií, kde nás zajímají především děje na atmosférických aerosolech. Spolupracovali jsme a spolupracujeme na tomto tématu s Ústavem fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd. Před několika lety jsme například navrhovali nové mechanismy, díky kterým může docházet k zániku ozonové vrstvy. S kolegy z Göttingenu jsme zase vyvinuli nové přístupy, jak charakterizovat atmosférické aerosoly, což jsme publikovali v časopise Science. Čili atmosférické aerosoly jsou oblastí, kde máme v ruce metodiku. Nyní se ukázalo, že naše nástroje a metody by zajímaly i kolegy studující chemii vesmíru. Astrochemie spojuje tři vědecké okruhy – observační astronomii, laboratorní experimenty a oblast teorie. Všechny jsou nutnou podmínkou, abychom mohli dělat věrohodné modely chemického vývoje atmosféry. Ale náš výzkum je teprve na samotném počátku.

Kam byste chtěl směřovat práci skupiny v budoucnu?

Teorie i experiment jsou schopny produkovat gigantické množství dat, je ale těžké se v nich orientovat. Cítím, že v propojování oblasti teorie informace a metod teoretické chemie je dosud nevytěžený potenciál. Na tuto oblast bych rád do budoucna kladl důraz i s ohledem na budoucí uplatnění absolventů z naší laboratoře. Ale samozřejmě středobodem našeho zájmu zůstanou molekuly a materiály.

Kdyby se chtěl někdo ze studentů stát členem vaší skupiny, co by pro to měl udělat?

Napsat mi nebo se zastavit. Klíčová není dokonalá znalost, ale student by měl mít pro chemii vášeň. Bez toho se špatně pracuje. Naším limitujícím faktorem jsou v tuto chvíli prostory, v čemž ale nemáme problém jediní.

Vychováte si také budoucí zaměstnance ústavu, na němž působíte?

Jsem přesvědčen, na základě vlastní zkušenosti, že to nejlepší, co můžete pro studenty udělat, je dovést je k doktorátu a postrčit je do světa. Nejsem zastáncem toho, aby absolvent hned po doktorátu nastoupil do práce ve škole, která ho vychovala. Je třeba, aby kvality prokázal jinde a nabral jinou perspektivu a třeba se po čase vrátil. Pracovat v laboratoři, ve které jsem byl vychován, je nešvar poškozující nejen školu jako celek, ale i vědce samotné.

Vy jste získal novou perspektivu v USA na Univerzitě v Illinois. Proč jste strávil dva roky zrovna tam?

Poté, co jsem dokončil doktorát na Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského pod vedení Pavla Jungwirtha, bylo jasné, že je třeba se naučit něco nového. Zjišťoval jsem možnosti a zaujala mě nabídka práce v týmu profesora Todda Martíneze z Univerzity v Illinois. Todd mě do týmu přijal a já se od něj naučil strašně moc. Vedli jsme nekonečné diskuze o vědě, i nyní jsme stále v kontaktu, pracujeme stále na společném projektu. Kromě toho byl postdoktorandský pobyt život definující zkušeností v tom, že jsem zažil prostředí, kdy univerzita fungovala tak, jak by asi správně fungovat měla.  25 let kontaktů se světem naše univerzity hodně posunulo, i když vše samozřejmě není ani zdaleka ideální.

Kromě vědecké práce vykonáváte i pedagogickou činnost. Jaký je váš vztah k výuce?

Učím rád. Dlouhodobě mám přitom pocit, že výuka je trochu podceňovaná. Výchova nové generace je naše hlavní mise, což platí nejen pro univerzity, ale třeba i pro Akademii věd. Budeme-li upřímní, musíme vidět, že přínosy české vědy jsou spíše inkrementální. Vědu dnes dělají na celém světě miliony lidí, při tomto frontálním útoku nemůžeme realisticky doufat, že provedeme převratnou změnu přístupu, jako se to povedlo Newtonovi a Einsteinovi. Co ale udělat můžeme, je vychovat novou generaci vysoce kvalifikovaných vědců a občanů. Výchova nové generace je základ a přijde mi, že to bývá podceňováno, třeba i z hlediska financování školství. Mám teď na mysli celé školství, nejen vysokoškolské. Společnost tomu nedává, co této oblasti života patří, a to je cesta do pekel.

V přehledu vaší publikační činnosti jsem našel jeden záznam, který mě trochu překvapil. Šlo o obhájenou bakalářskou práci na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy na téma Zázraky českých středověkých světců. Jak jste se ke studiu teologie dostal?

Motivací byl ryzí rozmar, sám nejsem věřící. Říkal jsem si zkrátka, že bych mohl po čase zase něco studovat. Na děkanát Katolické teologické fakulty to mám blíže než na děkanát vlastní fakulty a nikdy jsem neměl ke společenským a humanitním vědám daleko. Naopak, chovám k nim velký respekt a jsem velmi rozpačitý, když někdo chválí technické a přírodní vědy jako to, co jediné potřebujeme, a s despektem mluví třeba o kulturních antropolozích. Obávám se, že takový člověk nemluví s dobrou znalostí věci.

K jakým závěrům jste v bakalářské práci dospěl?

Nešlo v principu o zázraky samotné, jak by mohl evokovat název práce, ale o to, že zázraky jsou odrazem myšlení středověkého člověka. Snažil jsem se ukázat, co se ve středověku od svatého očekávalo, jaké břímě na něj tehdejší lidé nakladli. Neliší se to příliš od dneška. Hlavní penzum evidovaných zázraků byla zázračná uzdravení, to se chtělo po světcích, dnes to chceme od neurochirurgů, nebo třeba biotroniků. Existuje zkrátka trvale potřeba naklást koncentrát kladných vlastností na nějakou osobu. U českých světců se také v nebývalé míře objevuje zázračné osvobození vězňů, vysloveným přeborníkem v oboru by Sv. Václav. Snad právě touto tradicí byl inspirován jeden z držitelů svatováclavského stolce při své slavné amnestii. Studium teologie bylo celkově velmi zajímavé. Práci jsem psal pod vedení historika doc. Kubína, naučil jsem se mnohé o metodice práce ve společenských vědách.

Obohatilo vás studium zcela odlišného oboru ve vaší primární vědecké činnosti?

V řadě směrů. Zjistil jsem, že historici jsou v metodě práce s historickými prameny pečlivější, než jsme my chemici při přejímání našich zdrojů. Došlo mi také, že historie není záležitostí akumulace dat, ale rozmýšlení a přemýšlení.

[iduzel] => 27205 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/slavicek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/slavicek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [26213] => stdClass Object ( [nazev] => Motivační podpora mladých vědeckých pracovníků VŠCHT Praha 2016 [seo_title] => Motivační podpora mladých vědeckých pracovníků VŠCHT Praha 2016 [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Ve čtvrtek 24. 3. 2016 předal prorektor pro vědu a výzkum Pavel Kotrba ocenění pěti mladým vědeckým pracovníkům VŠCHT Praha. Finanční podpora ve výši 110 tisíc, kterou každý z nich získal, má vybraným talentovaným akademickým pracovníkům VŠCHT Praha usnadnit začátky vlastní badatelské kariéry v oblasti, kterou předpokládá na VŠCHT Praha hlouběji rozvíjet. 

Ocenění získali doc. Ing. Zdeněk Sofer, Ph.D. a Ing. Tomáš Bystroň, Ph.D. z FCHT, doc. Ing. Ondřej Uhlík, Ph.D. z FPBT, Ing. Jitka Čejková, Ph.D a Ing. Zdeněk Slouka, Ph.D z FCHI. Blahopřejeme!

originál

Foto: Z. Slouka, O. Uhlík, J. Čejková, Z. Sofer a T. Bystroň (zleva)

Do soutěže se přihlásilo celkem 23 mladých vědeckých pracovníků: FCHI 12, FPBT 4, FCHT 4, FTOP 2, Centrální laboratoře VŠCHT Praha 1.

Všem oceněným jsme položili několik otázek:

Mohli byste v pár větách představit svůj výzkum?

Zdeněk Sofer: Můj současný výzkum je zaměřen na studium nových nanostruktur na bázi vrstevnatých materiálů. Tento typ látek se vyznačuje mnoha unikátními vlastnostmi, které souvisejí s jejich anizotropií. Nejtypičtějším zástupcem těchto látek je grafen, ale patří tam mnoho dalších materiálů jako např. vrstevnaté dichalkogenidy přechodných kovů. Intenzivně studuji vliv složení a dalších vlastností těchto materiálů na jejich aplikace v oblasti katalýzy, nanoelektroniky a senzorové techniky.

Jitka Čejková: Věnuji se studiu kapek dekanolu. Ty se například dokážou pohybovat chemotakticky, tedy orientovaně následovat signální látky. Ukázali jsme, jak kapka dekanolu najde cestu v bludišti, když „běží“ za solí. V současné době pozorujeme zajímavé změny tvaru kapek dekanolu během odpařování okolního média. Těšte se na článek, kde vám naše „chobotničky“ představíme! Jedná se ale o základní výzkum, takže se těžko odpovídá, „k čemu je to dobré“. Objasnění jevů probíhajících v tomto modelovém systému může samozřejmě posloužit k pochopení jevů v jiných systémech, protože kapky, odpařování, surfaktanty, alkoholy… S tím se potkáváme v běžném životě i v průmyslu.

Ondřej Uhlík: Předmětem našeho výzkumu je především studium vztahů rostlina‑mikroorganismus v životním prostředí včetně jejich potenciálního využití. Náš výzkum spadá do oboru mikrobiální ekologie – v současnosti velmi dynamické disciplíny mikrobiologie, kde centrální úlohu již neplní čistá kultura, ale do popředí zájmu se dostávají především vzájemné vztahy mezi mikroorganismy, ale i mezi mikroorganismy a jejich biotickým a abiotickým okolím. Studium mikrobiální ekologie nám může pomoci v mnoha ohledech, ať již v základním poznání enormní diverzity mikrobiálního světa, tak v poznání aplikovaném, kdy mikrobiální ekologie může významně přispět ke zvýšení kvality života člověka – využitím mikroorganismů pro obnovu kontaminovaných lokalit, produkcí potravin či jiných biotechnologicky významných materiálů atp. 

Tomáš Bystroň: Mezi hlavní oblasti mého profesního zájmu patří studium dějů probíhajících v elektrochemických soustavách zejména z pohledu kinetiky a mechanismu elektrodových dějů. Protože naše skupina Technické elektrochemie je zaměřena spíše aplikačně, mají studovaná témata většinou vztah k nějaké praktické aplikaci. Jako příklady bych zmínil např. elektrochemickou syntézu železanů, velmi zajímavých oxidačních činidel, která patří mezi dlouhodobě studovaná témata na Ústavu anorganické technologie. V posledních 10–15 letech je u nás významným tématem výzkum v oblasti palivových článků a nověji také elektrolýzy vody, tedy témat spojených s konverzí elektrické a chemické energie. Zde se zabývám zejména studiem degradačních dějů probíhajících v těchto zařízeních. Cílem je těmto dějům porozumět a minimalizovat jejich negativní dopady. Výsledkem by mělo být snížení ceny zmíněných zařízení, prodloužení jejich životnosti a jejich uplatnění v praxi, např. při řešení současných energetických problémů. Mimo těchto témat mě přitahuje elektroorganická chemie, ve volných chvílích se zabývám selektivní elektrochemickou oxidací organických látek/výrobou selektivních organických oxidačních činidel.

Zdeněk Slouka: Výzkum, který se snažím realizovat na VŠCHT Praha, je motivován snahou vyvinout nové, moderní diagnostické testy v angličtině označované jako „point-of-care“. Do češtiny se tento výraz volně překládá „v místě léčby“ a jako jednoduchý příklad může být uveden těhotenský test. V našem případě se snažíme vyvinout technologie, jež by v budoucnu umožnily detekci např. různých druhů rakoviny ze snadno dostupných lidských vzorků (krev, moč, sliny) či patogenů způsobujících onemocnění s významným dopadem na lidskou populaci (malárie, horečka dengue, tuberkulóza,…). Oblast „point-of-care“ diagnostiky je do velké míry mezioborová a vyžaduje celou řadu znalostí jak z inženýrských disciplín, tak vědních oborů, jakými jsou molekulární biologie, chemie, fyzika apod. Inženýrské disciplíny nám pomáhají s vlastním technickým řešením otázek, jako např. jak to vyrobit či jak to zrealizovat. Hledání odpovědí na různé vědecké otázky spadající do základního výzkumu nám slouží jako inspirace pro nová technická řešení naší problematiky. Například výzkum v oblasti vlivu nukleových molekul na charakteristiky iontově-výměnných membrán, které se průmyslově využívají např. k odsolování mořské vody či syrovátky, položil základ pro konstrukci mikrofluidního čipu ke specifické detekci nukleových kyselin, konkrétně miRNA molekul pocházejících z rakovinných buněk ústní dutiny. 

Co Vás nejvíce zajímá z toho, čím se zabýváte?

Zdeněk Sofer: V současnosti se zabývám dosud neprozkoumanou oblastí chemických modifikací anorganických analogů grafenu a jejich vlivu na elektrochemické a transportní vlastnosti. Pro tuto oblast výzkumu zatím existují převážně pouze teoretické studie a slibuje mnoho nových zajímavých objevů v budoucím výzkumu.

Jitka Čejková: Poslední dobou mě zajímají témata, kterým se v Čechách věnuje jen několik málo pracovišť. České názvy obvykle zní divně, a tak použiju původní anglické: unconventional computing, artificial life, origin of life, science in art…  A to moje „hraní si s kapkami“ v podstatě do těchto oblastí spadá taky.

Ondřej Uhlík: Asi nejvíce mě zajímá úloha sekundárních metabolitů rostlin v ekologii půdních mikroorganismů. Konkrétně pak jak tyto sekundární metabolity utvářejí strukturu půdních mikrobiálních komunit a zda a jak se enzymy původně vyvinuté pro detoxikaci či degradaci sekundárních metabolitů náhodně podílejí i na degradaci antropogenních polutantů a zvyšují tak biodegradační potenciál mikrobiálních komunit. Rovněž se velmi zajímám o možnosti modifikací extrakčních a kultivačních postupů pro zvýšení efektivity izolace bakterií z životního prostředí.

Tomáš Bystroň: Ze studovaných témat mě osobně nejvíce zajímá poslední diskutované téma, tedy elektrochemická oxidace organických látek. Krása elektrochemie zde spočívá v tom, že při oxidaci lze přímo kontrolovat stupeň naoxidování sloučenin pomocí kontroly potenciálu elektrody bez nutnosti použití oxidačních činidel. Odpadají tak nepříjemnosti s produkty jejich redukce. Samozřejmě to vyžaduje použití vhodného elektrodového materiálu a nastavení vhodných podmínek, což znamená, že je zapotřebí rozumět procesům v roztoku elektrolytu i na povrchu elektrody.

Zdeněk Slouka: Asi nemohu říct, že mě nějaká konkrétní vědecká oblast zajímá více než ty ostatní. Spíše naopak. Hledání souvislostí mezi různými oblastmi, snaha o nalezení odpovědí na různé otázky pomocí metod netradičních pro danou oblast, či syntéza vědeckých poznatků z různých oborů do jednoho funkčního celku je to, co činí moji práci opravdu zajímavou, i když zároveň poměrně náročnou.   

Jaké jsou Vaše dosavadní největší vědecké úspěchy? Máte nějakou metu, čeho byste chtěli dosáhnout?

Zdeněk Sofer: Mezi moje největší objevy patří detailní studium výroby grafenu termickými metodami, při kterém vzniká mnoho toxických organických látek. Donedávna se předpokládalo, že tady příprava grafenu vede pouze k vedlejším produktům, jako je oxid uhličitý, uhelnatý a voda. Detailní studium mechanismu vzniku grafenu ukázalo, že dochází k uvolňování velkého množství organických a často toxických látek. Mezi další významné objevy patří popis mnoha mechanismů chemických modifikací grafenu za použití technik izotopového značení, které jsem v případě grafenu použil jako jeden z prvních. Dále se podařilo objevit mnoho nových unikátních metod přípravy vrstevnatých nanomateriálů a jejich neobyčejných vlastností, jako jsou třeba anizotropie magnetických vlastností černého fosforu.

Jitka Čejková: Dnešní svět vědy spočívá zejména v boji o finanční podporu, takže většina vědců místo čtení výstupů svých kolegů, provádění vědecko-výzkumné činnosti a publikovaní výsledků, čte metodiku podávání grantových přihlášek a sepisuje návrhy grantů. S tím souvisí i počet výstupů, místo kvality se mnozí musí ubírat směrem kvantity. Mojí metou je zůstat sama sebou a nepropadnout těmto tlakům. Nebudu psát články jeden za druhým jen proto, že mi stále chybí několik publikací k podání habilitace. Nechci publikovat data, která nejsou dostatečně podložena experimenty a fakty. A jako úspěch vidím ohlasy na své dosavadní výstupy, pozvánky přednášet na seminářích a konferencích v zahraničí, nabídky spolupráce apod.

Ondřej Uhlík: Těch úspěchů je zatím myslím docela dost – velkou radost jsem měl z Ceny ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR, z úspěšné habilitace… každé ocenění práce udělá radost. Ale je třeba říct, že mám velké štěstí, že mě lidé v mém okolí podporovali a podporují a na těch úspěších se spolupodílejí – hodně vděčný jsem svým školitelům, přátelům z laboratoře a samozřejmě rodině. A co se týče mety, tak mě napadá, že nejdůležitější pro mě je, aby mě vědecká práce i nadále těšila a bavila.

Tomáš Bystroň:  Významnějších vědeckých úspěchů ve smyslu dosažení nějakého širšího uznání, např. v zahraničí, jsem zatím nedosáhl. Částečně to může být dáno tím, že jsem doposud nebyl dostatečně publikačně aktivní, což se teď snažím změnit. Přiznám se, že psaní publikací není věc, kterou bych si zrovna užíval. Ale vím, že bez toho nejde ve vědeckém světě existovat. Také jsem měl od výzkumu menší pauzu a ještě pořád jsem to zcela nedohnal. Výzkum je pro mě osobní výzva, je to jako puzzle, člověk musí vzít do ruky ty správné kousky a správně je položit k ostatním. Vždy mám radost, když další kousek zapadne do skládačky. Myslím, že máme rozpracováno pár velmi zajímavých témat, tak by těch kousků snad mohlo v dohledné době zapadnout více.

Zdeněk Slouka: To je těžká otázka. Pro někoho by to byly publikace v časopisech s impakt faktorem více jak 6, pro mě osobně asi konstrukce integrovaného mikrofluidního čipu založeného na iontově-výměnných membránách určeného k detekci DNA/RNA. V současné době jsou práva k tomuto čipu vlastněny jednou americkou společností, jež se snaží o vývoj komerčního diagnostického testu.

Takovou malou metou je vybudovat mladý vědecký tým sestávající se z lidí a studentů, co mají rádi vědu a práci v laboratoři. A hlavně získat dostatek financí, aby tito lidé a studenti byli za svoji práci náležitě odměněni a abychom se mohli soustředit na to, co opravdu chceme dělat.  

Jak využijete získanou podporu?

Zdeněk Sofer: Na stipendia pro moje studenty, úhradu nákladů spojených s účastí na mezinárodní konferenci a na nezbytné provozní náklady laboratoře.

Jitka Čejková: K účasti na konferenci ALIFE (The Fifteenth International Conference on the Synthesis and Simulation of Living Systems) a na finanční odměny svých studentů.

Ondřej Uhlík: Podporu bych rád využil na úhradu nákladů na konferenci o půdní metagenomice, která se koná v prosinci v Německu, dále pak částečně na stipendia pro mé tři doktorandy a velmi dobré spolupracovníky a pak na osobní náklady – z těch bych pak rád koupil dceři např. skluzavku na zahradu.

Tomáš Bystroň:  Podporu použiji podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Část půjde na (doufám úspěšné) dokončení již několik let rozpracované publikace. K jejímu dokončení mi chyběly finance na provedení analýz. Také pojedu na zajímavou konferenci do Německa. Další část bude použita jako stipendium mým nejbližším spolupracovníkům, kteří mi významně pomáhají při práci, protože to není „one man show“. Poslední část navýší náš rodinný rozpočet. Určitě se bude hodit na pokrytí části rozpočtu plánové svatby, mohlo by zbýt i na pořízení botiček pro naši malou Aničku, aby se naučila správně došlapovat na svět :).    

Zdeněk Slouka: Pojedu na konferenci a zbytek vyplatím nejpilnějším studentům.

Jak se Vám pracuje na VŠCHT Praha?

Zdeněk Sofer: Na VŠCHT jsem od roku 1999, nejprve jako student a následně jako zaměstnanec. Pozitivně hodnotím výrazné zlepšení podmínek pro výzkumnou činnost a možnost práce v mladém dynamickém kolektivu.

Jitka Čejková: Myslím, že VŠCHT Praha se příliš neliší od jiných institucí, ideální pracoviště prostě neexistuje. Jak kdysi prohlásil pan profesor Labík, kdyby se počet zaměstnanců snížil na čtvrtinu, fungovala by naše škola úplně stejně. Jsou zde lidé, kteří vám život někdy spíše komplikují, ale těm já se snažím vyhýbat. A pak je tu spousta úžasných kolegů, kteří jsou ochotni kdykoli pomoci, umí povzbudit a je radost s nimi spolupracovat. Mají spoustu zajímavých nápadů, a to nejen po stránce vědecké, tvrdě pracují a dosahují vynikajících výsledků. A takových lidí já si moc vážím a mám je jako své vzory.

Ondřej Uhlík: Vždycky, když se někde bavíme o práci, říkám, že mám obrovské štěstí, že mám takovou práci, jakou mám. A opravdu je to tak. Nejvíc si vážím toho, že můžu pracovat mezi chytrými a slušnými lidmi.

Tomáš Bystroň:  VŠCHT jsem vystudoval, nyní na VŠCHT pracuju, takže mám k této škole srdečný vztah a lidem zde za mnohé vděčím. Samozřejmě největší díky patří lidem u nás na ústavu, zejména pak panu prof. Bouzkovi. Vážím si toho, že jsem u něj měl a mám, i přes jeho vytížení, dveře vždy otevřené. Zároveň mi dokázal pomoci i v těžkých životních situacích. Je to z velké části on, který z pozice vedoucího vytváří a udržuje jak na ústavu, tak ve skupině příjemnou atmosféru a přátelské prostředí, bez níž se podle mě tvořivě pracovat nedá. Výzkum nevyhnutelně přináší momenty, kdy se člověk pouští na tenký led a po tenkém ledě se nedá chodit bez dobrého zázemí a podpory. 

Zdeněk Slouka: Já jsem na VŠCHT opravdu spokojený. Je to dáno hlavně lidmi, které mám kolem sebe. Jsou to nejenom vynikající vědci ale hlavně skvělí kolegové. Velmi mě baví i vlastní práce, ať už pedagogická, nebo ta vědecká. Na mém mateřském ústavu mi byla dána naprostá svoboda zkoumat si svůj vlastní vědecký problém a kromě toho mi byly poskytnuty i prostory, kde tak mohu činit. A v neposlední řadě i studenti, se kterými jsem se doposud na VŠCHT setkal a se kterými úzce pracuji, jsou důležitým důvodem, proč bych VŠCHT nevyměnil za jiné pracoviště. Potom se dá poměrně jednoduše přežít i vyplňování různých formulářů, o jejichž významu máte dost velké pochybnosti.     

Věděli jste již během bakalářského či magisterského studia, že se chcete věnovat výzkumu? Kdy a proč jste se pro to rozhodli?

Zdeněk Sofer: O výzkumné dráze v oblasti chemie jsem byl přesvědčen již od středoškolského studia. K této dráze mě vedlo studium odborné literatury a také moje záliba v mineralogii, která má poměrně blízko k anorganické a materiálové chemii. Po příchodu na VŠCHT jsem začal pracovat v laboratoři již od prvních týdnů a velice jsem si ji oblíbil. Od té doby jsem byl pevně rozhodnut věnovat se výzkumu i v budoucnu. 

Jitka Čejková: Moji vědeckou dráhu ovlivnily dvě osoby. Nejprve Hanka Ševčíková, která mě jakožto má školitelka diplomové práce nasměrovala jít na doktorát. A potom Franta Štěpánek, můj školitel během doktorského studia. Oba mi ukázali, v čem vědecká práce spočívá, ukázali mi, jak je důležité trávit čas tím, co vás baví, a mě má práce baví.

Ondřej Uhlík: Naopak. Během inženýrského studia jsem se právě výzkumu věnovat nechtěl. Můj postoj změnila až stáž na Michigan State University v roce 2006 – po jejím absolvování jsem se rozhodl dodělat si doktorát. Postupem času se pak na Ústavu uvolnilo místo a já jsem ho s radostí přijal.

Tomáš Bystroň: To, že budu pracovat na VŠCHT, mě během magisterského studia nenapadlo. Stejně tak mě ale nenapadla spousta jiných věcí, které v životě dělám. Později v průběhu doktorského studia se mi možnost zůstat na škole začala jevit jasněji. Po dokončení doktorského studia se mi naskytla příležitost jet na dva roky pracovat do zahraničí, což byla zajímavá zkušenost, která mi mnoho dala. Vždy jsem se však chtěl vrátit do Prahy a nastoupit zpět na Ústav anorganické technologie. Zajímavá práce, příjemné prostředí, možnost něco změnit k lepšímu… takových míst není mnoho.       

Zdeněk Slouka: Rozhodně nevěděl. Až do čtvrtého ročníku na VŠCHT jsem byl rozhodnut jít pracovat do průmyslu. Pak jsem ale nastoupil do laboratoře pana prof. Šnity a vše bylo jinak. Vlastně má vědecká kariéra začala jednoho rána, když mi pan prof. Šnita oznámil, že se mnou počítá na postgraduál. A já neřekl ne.

[iduzel] => 26213 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/26213 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/26213 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_galerie_velka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [26118] => stdClass Object ( [nazev] => Nezažil jsem, že by náš absolvent neměl práci [seo_title] => Nezažil jsem, že by náš absolvent neměl práci [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Ústav kovových materiálů a korozního inženýrství na sebe před nedávnem upozornil, když jím vyvinutá metoda výroby nanostrukturovaného stříbra zaujala armádu USA, která ji hodlá využít pro výrobu specifického typu munice. 

Hlavní postavou výzkumného týmu byl profesor Dalibor Vojtěch. „Zájem americké armády nás pochopitelně těší, ale v našich laboratořích se toho děje mnohem, mnohem víc,“ říká profesor Vojtěch, který je zároveň vedoucím zmíněného ústavu.

[ikona] => [obrazek] => C8vPKklNzlDQMFTIT1Mw1AQA.jpg [obsah] =>

Čím se na ústavu aktuálně zabýváte?

To bude poněkud delší odpověď. Naše výzkumná i pedagogická činnost se dělí na tři základní oblasti: chemickou metalurgii, jejímž předmětem zájmu je výroba kovů z rud a získávání kovů recyklací z průmyslových odpadů; fyzikální metalurgii, která vyvíjí technologie, které kovové surovině dodají požadované užitné vlastnosti (tvar, pevnost, vzhled atd.). Třetí oblast – korozní inženýrství – řeší konec života kovu, kdy je výrobek v provozu, funguje a časem logicky degraduje. V každé z těchto oblastí máme rozběhnutou řadu projektů.

Zkusme začít s projekty v oblasti chemické metalurgie.

Výroba z rud se v ČR praktikuje pouze v případě železa. Ostatní kovy se u nás vyrábějí recyklací z odpadních surovin, jedná se o tzv. kovonosné odpady. Je až překvapivé, kolik je u nás etablovaných firem zaměřených právě na tento byznys. Tyto firmy zajímá, jak co nejefektivněji získat například z použitých mobilů nebo počítačů cenné kovy, jako jsou stříbro, zlato nebo platinové kovy. Jejich cena na světových trzích roste.

Jaké množství lze získat například ze stolního počítače?

Hovoříme v řádu několika gramů stříbra, ale i to se, jak je vidět, vyplatí.

Velká poptávka je také po dříve přehlíženém lithiu…

Ano, samozřejmě. Hodně se mluví o uskladňování energie, které dokážou zajistit lithium-iontové baterie. Jsou lehké a s velkým výkonem, dávají se do hybridních automobilů. Nedávno se zjistilo, že v Krušných horách se dříve ve velkém těžil cín. Jsou tam miliony tun odpadu z předchozí těžby obsahující poměrně velké množství lithia, které v dané době nikoho nezajímalo. Aktuálně se tím zabýváme v rámci jednoho projektu se soukromými investory.

Na začátku jsme zmiňovali metodu výroby stříbra s ultrajemnou strukturou, kterou chce použít americká armáda na výrobu munice. Zabýváte se ultrajemnou strukturou i u jiných kovů?

Stříbro bylo paradoxně jen modelovým výzkumem. Náš ústav, konkrétně jeho skupina fyzikální metalurgie, je součástí velkého projektu Centra excelence Grantové agentury ČR, zaměřeného na ultrajemnozrné částice obecně. Podílí se na něm také Akademie věd a Univerzita Karlova.
Podařilo se nám vyrobit několik druhů materiálů s ultrajemnozrnou až nanokrystalickou strukturou, počínaje ultrapevnými slitinami hliníku a kobaltem konče. Používáme metodu slinování v plazmatu, které umožňuje spojení ultrajemných zrníček velmi rychle a za nepříliš velké teploty. To nám umožní udržet se v hladině desítek nanometrů. A protože platí pravidlo, čím menší, tím pevnější, přinášejí naše metody významnou finanční úsporu. Nepotřebujete tolik výchozích surovin.

V jakých oborech se tyto materiály uplatní?

Nejčastěji jako součástky v motorech, které jsou hodně mechanicky a tepelně namáhané.

Předmětem zájmu vašeho ústavu jsou také biomateriály pro medicínské aplikace. Jak se situace vyvíjí v této oblasti?

Je faktem, že roste věk populace a co se týče implantátů typu kyčle, zuby, klouby, tak co dříve stačilo, dnes nestačí. Rok od roku se zvyšuje počet reoperací vynucených selháním implantátu. Prostě skončí jejich životnost. My hledáme s výrobci implantátů cesty, jak životnost prodloužit.
Celosvětovým hitem jsou dnes ovšem hlavně biodegradabilní implantáty. Ve velkém se vyvíjejí kovy, které se vám v těle rozpustí za určitou dobu. Když si například zlomíte nohu a ortoped vám ji musí sešroubovat, nemusíte díky biodegradabilním šroubům na další operaci. Samy časem zmizí.
My jsme ve stavu, kdy materiál pro fixace zlomených kostí máme vyvinutý a teď probíhají biologické testy, aby nám úřady schválily přijatelnost pro lidský organismus. Což je ovšem ještě dlouhá a drahá cesta.

Bude to světový unikát?

Němci vyvíjejí to samé, pečlivě je sledujeme. Uvidíme, kdo bude rychlejší. Nikde jinde na světě nejsou ve vývoji tak daleko. Když se biologické testy podaří, bude mít nový materiál velké uplatnění. Ušetří hodně peněz na operacích a zároveň rizicích s operacemi spojených.

Na jakých projektech pracuje skupina korozního inženýrství?

Obecně řeší různé aspekty chemického a mechanického poškozování kovových materiálů. Momentálně probíhají práce na projektu zaměřeném na materiály, které jsou vhodné pro výrobu kontejnerů na použité jaderné palivo. Neboť než palivo vyhoří, uběhnou tisíce let, a proto ta schránka musí být schopná vytrvat extrémně dlouho.
Dále běží projekt na ochranné protikorozní povlaky pro karoserie aut. V principu se hledají alternativy k zinku, jehož cena díky ohromné spotřebě na světě roste. Kolegové se zabývají také kovovými památkami a jejich restaurováním.

Projektů řešíte evidentně mnoho. Jak je to s pedagogickou činností vašeho ústavu?

Co se týče bakalářského studia, máme tu zejména studenty čtyř oborů: Chemie a technologie materiálů, Chemie materiálů pro automobilový průmysl, Biomateriály pro medicínské využití a Chemie a materiály ve forenzní analýze. Z části u nás studují také studenti oboru Konzervování –restaurování uměleckořemeslných děl se specializací na kovové materiály.

Naprostá většina bakalářů pokračuje v magisterském studiu, což v našem případě znamená obor Kovové materiály, kde člověk získá skutečně komplexní a hluboké znalosti. Druhou variantou je pak obor Biomateriály.  Absolventi mají silný chemický základ, materiálové znalosti, ale umí také pracovat s moderním softwarem, ovládají technické kreslení i vybrané strojařské předměty.

O uplatnění, předpokládám, nemají nouzi.

Ještě jsem nezažil, že by náš absolvent neměl práci. Naopak. Poptávka vysoce převyšuje počet našich absolventů. Zapomněl jsem ještě zmínit doktorské studium oboru Metalurgie. Tam je pak další kariéra jasně daná, lidé pracují ve výzkumných organizacích v čele s Akademií věd.

[iduzel] => 26118 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/vojtech [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/vojtech [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [26103] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Miloš Marek, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Miloš Marek, DrSc. [seo_desc] => [autor] => Richard Nevšímal [autor_email] => Richard.Nevsimal@vscht.cz [perex] =>

Prof. Ing. Miloš Marek, DrSc. získal jednu ze čtyř cen ministryně školství za mimořádné výsledky vědy a výzkumu za rok 2015 s odůvodněním „za výzkum, vývoj a experimentální ověření matematických modelů a softwaru pro modelování monolitických reaktorů používaných v automobilech s benzinovými a dieselovými motory“.

[ikona] => [obrazek] => y83MyS9WyE0sSs0GAA.jpg [obsah] =>

Jak a kdy jste se začal věnovat chemii?

Díky kádrovému posudku a jiným věcem mě po gymnáziu (1956) vůbec nedoporučili na vysokou školu, pak mi řekli, že bych mohl jít na chemii na vojenskou školu do Brna. Tu potom rušili, tak mi dovolili jít na chemii. Měli jsme i dobrou učitelku chemie na gymnáziu, takže jsem k oboru měl vztah. 

Vzali mě na fakultu potravinářské technologie. Od prvního ročníku jsem pracoval v laboratoři na katedře anorganické chemie při isolaci skandia. První tři roky na škole jsem to bral tak, abych s minimální námahou udělal zkoušky, a bavil jsem se často jinými věcmi, zejména kulturou.

Potom jste se postupně začal specializovat na matematické modelování reaktorů?

Inu ve čtvrtém ročníku hledali na katedře procesů aparátů (dnešní chemické inženýrství) pracovníky do výuky v laboratořích, v podstatě asistenty. Původně jsem se hlásil na studium v Rusku (technická kybernetika), tam mě nejdříve po třetím ročníku vybrali, ale po kádrových prověřeních změnili názor. Diplomovou práci jsem tedy dělal na katedře kvasné chemie a přitom jsem působil jako poloviční asistent na katedře procesů aparátů. Moje první publikace byla tedy na základě diplomky z oblasti kvasné chemie: „Kontinuální příprava mladiny“ v časopise „Kvasný průmysl“. Z osobních důvodů jsem tehdy nechtěl zůstat na katedře, v roce 1961 jsem odešel jako asistent na katedru procesů aparátů.

Tehdejší vedoucí katedry prof. Steidl zamýšlel založit předmět Reaktory a reakční kinetika. Spolu se spolužákem Vladimírem Hlaváčkem (zemřel 2011 v USA) jsme dostali za úkol, abychom pro předmět vytvořili zázemí. Počítali jsme stohy příkladů. To nás spojilo na dlouhá léta. S Vladimírem jsme spolupracovali až do roku 1980, kdy emigroval do USA.

V roce 1962 otevřeli první kurz aplikované matematiky na Univerzitě Karlově.  Tehdy to byla doba velkého rozvoje tohoto oboru, na „MatFyzu“ na Malostranském náměstí měli první počítač (bubnový). Tři roky jsme pak na UK studovali všechno, co bylo kolem počítání dostupné.

Později jsme počítače a aplikovanou matematiku využili i v disertacích (1965). Moje disertace byla publikována v časopise Chemical Engineering Science, což je dodnes jeden z prestižnějších časopisů oboru. Kvůli tomu jsem ji musel přeložit do angličtiny, i když jsem ve škole měl jen němčinu a ruštinu.

V uvolněné atmosféře roku 1968 jsme se poprvé s Vladimírem Hlaváčkem dostali do zahraničí na konferenci do anglického Brightonu, v srpnu jsme pak byli na konferenci v Bruselu. V roce 1969 byl kolega na Humboldtově stipendiu v Německu, já jsem dostal nějaké nabídky na zahraniční pobyt, do Delftu, do Davisu (University of California) na postdoc a poslední nabídka byla do Kanady (University of Waterloo), kde jsem měl učit jako Associate Professor.

Neváhal jsem. S rodinou jsme v Kanadě žili od roku 1970 přes rok. Učil jsem tam inženýrskou matematiku, reaktory a bioreaktory, současně jsem vymýšlel nové věci a studoval a modeloval jsem transport v porézních katalyzátorech. Sepsal jsem přednášku o možnosti násobných řešení a ukazoval například, kdy může existovat při reakci a transportu na membráně devět stacionárních stavů. Na pozvání jsem s přednáškou objel Kanadu a řadu různých pracovišť ve Spojených státech. Tehdy to celé téma bylo nové. A tak se stalo, že nejznámější  akademik oboru, profesor Amundson na University of Minnesota v Minneapolis tvrdil při přednášce, že výsledky jsou chybné a nabízel sázku 1000 $. To odpovídalo větší části mého měsíčního platu a sázku jsem nemohl přijmout. Později byly mé výsledky potvrzeny a v knihách známého prof. Arise byly označeny jako „Markův problém“.  Na tom jsem si udělal jméno.

Proč jste se z Kanady vrátil na VŠCHT?

Onemocněla maminka a ženě se stýskalo po domovině. To se stávalo lidem, kteří vycestovali, často. Někteří kvůli kariéře rozervali rodiny, ale to já nechtěl, vrátili jsme se. Navíc jsem tu vždy měl dobré studenty, dělaly se zajímavé věci…

Jak jste se dostal ke studiu nelineární dynamiky?

Tu jsem začal studovat právě po návratu do Čech. Zůstalo ve mně nadšení pro biologii a právě ta mne přivedla na myšlenku studovat reakce s oscilačním průběhem, které běžně probíhají v biologických systémech – mozkové vlny, rytmy srdce atd. Na nich jsme se studenty pracovali experimentálně a také vymýšleli kinetické modely a hledali nová řešení a výsledky publikovali. Přineslo nám to s prof. Kubíčkem velkou řadu publikací a úspěchů, bylo to něco nového.

V roce 1976 jsem se i přes obavy, aby mě tady pustili, dostal na stipendium na jméno od Světové zdravotnické organizace do USA a Anglie… Bylo to obtížné, ale někdo to nakonec podepsal. Publikovali jsme o nelineární dynamice s prof. Kubíčkem knihu u prestižního vydavatelství Springer a v osmdesátých letech s prof. Schreibrem knihu o chaosu ve vydavatelství Cambridge University Press. Po roce 1989 bylo cestování na Západ uvolněné. V roce 1990 jsem se na pozvání vydal do „Army Computer Research Center“ na Universitě v Minnesotě, kde jsem působil pár měsíců. Roku 1994 jsem dostal prestižní Hougen professorship na Katedře chemického inženýrství na University of Wisconsin v Madisonu. Potom jsem působil na University of Notre Dame v USA a následující rok v Japonsku jako profesor na University of Nagoya. Vždy jsem si cenil možnosti práce na cizích pracovištích.

Díky svým známým akademikům jsem mohl studenty posílat do zahraničí i před rokem 1989, tam získávali nenahraditelné zkušenosti a rozhled, za to jsem byl rád. Hana Ševčíková byla ve Stanfordu, i Igor Schreiber tam byl. V Madisonu také byla po roce 1989 řada bývalých studentů (např. docent Kosek). Každý se dobře uplatnil a naučili se, jak to chodí venku.

Jak se vyvíjela Vaše práce po revoluci?

Protože jsem znal docela dobře prof. Ilju Prigogina, laureáta Nobelovy ceny za chemii (1977) a jednoho ze tří vědeckých poradců Evropské unie z univerzity v Bruselu, začal jsem také díky této známosti spolupracovat na evropském projektu TEMPUS. Chvilku jsem byl i jeho koordinátorem. Díky tomuto projektu řada spolupracovníků mohla pobývat na různých evropských univerzitách.

Tou dobou jsme měli na katedře pevnou tradici jak v matematickém modelování, tak i experimentech s heterogenně katalytickými reaktory.  Ta se totiž ukázala jako dobře uplatnitelná při studiu monolitických katalyzátorů pro dospalování výfukových plynů, které jsou v každém automobilu. Publikovali jsme řadu textů a začali v této oblasti spolupracovat se špičkovými zahraničními pracovišti.

V roce 2002 jsem na pozvání odpřednášel o tom, co umíme, ve vedení společnosti Daimler Chrysler (automobilka Mercedes) ve Stuttgartu. Dostali jsme nabídku ke spolupráci, která stále pokračuje. Mladí spolupracovníci jezdí do Stuttgartu, kde pracují jednak v laboratořích, jednak na matematickém modelování. V průběhu let vznikl software, který se dodnes aktivně využívá na řadě pracovišť. Trvající spolupráce rovněž vznikla s největší firmou na vývoj a výrobu katalyzátorů Johnson Matthey v Anglii (podporují naše PhD studenty).

Věřím, že to vše má na studenty stále pozitivní dopad. Ostatně, když se podíváte, kde na škole běží projekty Horizon2020, zjistíte, že jeden vede na naší fakultě doc. Kosek a druhý vede doc. Kočí, který po mně převzal vedení výzkumné skupiny katalýzy (tohoto týmu jsem stále součástí). Prof. Štěpánek, který se mnou, stejně jak oba jmenovaní, v období svých doktorských studií spolupracoval, získal první prestižní grant ERC v ČR a nyní vede početnou výzkumnou skupinu, kde využívá svých rozsáhlých styků získaných při studiu ve Francii, Anglii a výuce na Imperial College.

Na konci minulého roku jste obdržel cenu ministryně školství…

Ano to bylo za výzkum použitý v katalyzátorech automobilů. Jsem samozřejmě poctěn, ale mám pocit, že cena nepřišla v roce 2015, tedy v roce fiaska s emisemi dieselových vozů Volkswagen, úplnou náhodou. Ocenění jsou jen jedna věc. Mě vždycky spíš zajímalo samotné použití výsledků výzkumu a možnost studovat nové problémy.

Máte nějakou obecnou radu ke studiu, kterou byste chtěl předat dál?

Student by měl brzy začít pracovat v nějaké fungující výzkumné skupině. Třeba v té, které jsem součástí, kterou vede doc. Kočí. Není nouze o příležitosti ani finanční podporu – hlavní je zápal pro věc. Musí se naučit cílevědomě pracovat a dovést práci do konce. Nejlépe, když studenti pracují v nějaké skupině, kde se ten mladší učí od toho staršího.

Jestli chtějí něčeho dokázat, musí tvrdě pracovat. Jestli jim ve skupině někdo pomůže, je to jen výhoda. Studenti v Asii dřou tvrdě a je třeba si uvědomit tuto konkurenci.

Kariéra v přírodních vědách a inženýrství je zajímavá, a když se někdo do toho na začátku správně dostane, tak ho to často začne hodně bavit.

[iduzel] => 26103 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/marek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/marek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [24807] => stdClass Object ( [nazev] => V potravinách je budoucnost, každý musí jíst [seo_title] => V potravinách je budoucnost, každý musí jíst [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Ing. Monika Tomaniová, Ph.D., se narodila v roce 1972. Vystudovala obor chemie a analýza potravin v Ústavu chemie a analýzy potravin Fakulty potravinářské a biochemické technologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, kde v roce 2002 obhájila doktorskou práci. Ve své výzkumné práci se věnovala především průniku karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků a jiných kontaminantů do potravních řetězců. V současné době se specializuje na komplexní podporu a řízení výzkumných projektů, zejména mezinárodních, v oblasti kvality a bezpečnosti potravin. Získala mnoho zkušeností při koordinaci vzdělávacích aktivit a pořádání mezinárodních odborných konferencí a workshopů. Představuje tak jednu z klíčových postav VŠCHT v organizaci mezinárodních vědeckých mobilit a rozvoje mezinárodní spolupráce ve vědě a výzkumu.

V prosinci 2015 obdržela doktorka Tomaniová Cenu Julie Hamáčkové za rozvoj vědy, výzkumu, pedagogiky a inovací, včetně působení v akademické sféře.

[ikona] => [obrazek] => 883Py8xOVAjJz03My8wvS4xPyy_JV_DNTM5IzFEILUo9uhAA.jpg [obsah] =>

Mohla byste na úvod vysvětlit, čemu se v rámci práce na VŠCHT věnujete a co vás na tom baví?

V současné době se věnuji komplexní podpoře projektů, které řešíme na Ústavu analýzy potravin a výživy. V první fázi je nutné připravit návrh projektu podle podmínek vyhlášené soutěže. V případě, že je projekt přijatý k financování, zajišťuji kompletní administrativní podporu a v řadě případů i kontrolu plnění úkolů projektu, a to především pokud jde o obsahovou stránku. To znamená, že musíte rozumět tomu, jaké téma projekt řeší, což bez vzdělání v dané oblasti příliš nelze. Vedle této činnosti se věnuji řadě dalších aktivit, které s projektem úzce souvisejí a jsou zaměřené na šíření informací a poznatků vytvořených během řešení projektu. Jedná se například o organizaci školení, letních škol, workshopů, konferencí, přípravu tiskových materiálů apod. Tyto aktivity se prolínají celým projektem, takže na jejich plnění spolupracuji prakticky se všemi členy konsorcia. Vedle spolupráce s řadou významných vědců, kteří jsou často velmi inspirující, mi to umožňuje stálé zdokonalování se v oboru a možnost zůstat v kontaktu s vědou, i když v současné době již nepracuji v laboratoři.

Jak se stalo, že se v současnosti nevěnujete přímo výzkumné činnosti?

To bylo rozhodnutí, které vyplynulo z aktuální situace. V době, kdy jsem čekala první dítě, jsme spolupracovali na přípravě velkého mezinárodního projektu zaměřeného na problematiku autenticity a sledovatelnosti původu potravin, ve kterém jsem byla zodpovědná za oblast školení a vybudování informační sítě. Vzhledem k tomu, že na našem pracovišti nebyl nikdo, kdo by tuto roli mohl převzít, domluvily jsme se s paní profesorkou Hajšlovou, která byla hlavní řešitelkou projektu na VŠCHT, že budu i nadále na projektu spolupracovat. To se optimálně protnulo s mým odchodem na mateřskou dovolenou. Když pracujete na zahraničním projektu, není rozhodující, zda sedíte u počítače doma nebo v práci, zároveň neztrácíte kontakt s oborem, i když s prací v laboratoři samozřejmě ano. Moje aktivity v experimentální oblasti nejsou momentálně tak rozsáhlé, jak bych si přála. Možnosti mám spíše v oblasti pedagogické, kde jsem se například spolu s kolegyní docentkou Zachariášovou podílela na založení nového předmětu zaměřeného na autenticitu potravin, tedy oblast obsahově blízkou projektům, na jejichž managementu se podílím.

Jak jste se dostala k VŠCHT?

Pro mě bylo studium na VŠCHT, Fakultě potravinářské a biochemické technologie, jedinou volbou již na gymnáziu. Na Ústavu chemie a analýzy potravin jsem absolvovala také doktorské studium a poté jsem získala pozici asistenta na témže ústavu.

Proč zrovna potraviny?

Chemie i biologie mě vždycky bavily. Na gymnáziu jsem se orientovala na problematiku agrobiologie. Logickým vyústěním této odborné specializace bylo rozhodnutí studovat Fakultu potravinářské a biochemické technologie. Potraviny mě zaujaly, a i když obory dalších fakult mě přišly také velmi zajímavé, zůstala jsem věrná potravinám. Jejich analýza je zajímavá, a pokud se naučíte principy používané v analytické chemii, můžete je uplatnit v jakémkoli oboru. Na základě vlastní zkušenosti z uplatnění našich absolventů na trhu práce mohu také říct, že perspektiva zaměstnání pro tento obor je dobrá.

Rozhovor proběhl v únoru 2015.

→ pokračování rozhovoru čtěte na stránkách gro.vscht.cz 

[iduzel] => 24807 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/tomaniova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/tomaniova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [24459] => stdClass Object ( [nazev] => Vznikem fyzikální chemie se chemie odstřihla od alchymie [seo_title] => Vznikem fyzikální chemie se chemie odstřihla od alchymie [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Prof. Ing. Květoslav Růžička, CSc. byl jmenován 11. 12. 2015 profesorem pro obor fyzikální chemie. Vyučuje bakalářské kurzy fyzikální chemie a specializační magisterské předměty, vede diplomové i doktorské práce. Se svým bývalým doktorandem doc. Fulemem vybudoval během několika let odborně silnou vědeckou skupinu v oblasti aplikované termodynamiky na Ústavu fyzikální chemie VŠCHT Praha s významnou mezinárodní spoluprací.

[ikona] => [obrazek] => ruzicka%20%282%20of%208%29.jpg [obsah] =>

Proč fyzikální chemie a jak jste se k ní dostal?

S mírnou nadsázkou se říkává, že teprve zapojením fyziky do chemie (tedy vznikem fyzikální chemie) se chemie definitivně odstřihla od alchymie. Díky fyzikální chemii bylo u stále většího počtu dějů a reakcí možno minimálně kvalitativně určit jejich časový průběh, rovnovážný stav apod. Můj osobní zájem o fyzikální chemii vzbudil na ostravské chemické průmyslovce profesor Richard Kalus – a nejen můj. Celá třída jsme ho zbožňovali a fyzikální chemii si zvolili (až na pár jednotlivců) jako maturitní předmět. Není proto divu, že i po přijetí na VŠCHT Praha byla fyzikální chemie mou první volbou. Školu jsem absolvoval bez větších potíží (s výjimkou vojenské katedry), a protože mě nejen bavila fyzikální chemie, ale také na tehdejší Katedře fyzikální chemie byl většinově vstřícný a přátelský kolektiv[1], chtěl jsem ve studiu pokračovat, což se nakonec podařilo. V té době jsem samozřejmě nemohl vědět, že dva fyzikální chemici z VŠCHT Praha se stanou předsedy Akademie věd ČR a dva z  pracovníků ÚFCH budou působit ve funkci rektora VŠCHT Praha, konec konců, měl jsem v té době jiné starosti a zájmy.

Je možno porovnat laboratorní práci v té době a dnes?

Jen do určité míry. Je nutno říci, že přístrojové vybavení katedry představovaly z valné části vlastnoručně vyrobené přístroje, a i když byly často na špičkové úrovni, přinášelo to určitá omezení, například měření většinou nebylo automatizováno; vývoj ve světě byl rychlejší. Katedra se začínala kromě experimentálního programu více zabývat termodynamickými výpočty, což byl i můj úkol. Po listopadu 89 (který jsem prožil na stáži v Norsku) se situace začala pomalu měnit. Díky spolupráci s mým bývalým školitelem Vladimírem Majerem, který působil ve Francii, jsme získali první komerční plně automatizovaný kalorimetr. Dnes kromě několika komerčních kalorimetrů (pokrývajících teplotní rozsah od 2 K do 1000 K), provozujeme i vlastnoručně sestavené přístroje na stanovení tlaku nasycených par „téměř netěkavých“ látek. Takže se v současnosti zabýváme nejen výpočty, ale i náročnými experimenty, neboť tyto dvě oblasti je nejen možné, ale i účelné propojit. Naše laboratoř směřuje své odborné zájmy především do materiálového výzkumu; konkrétně do oblasti charakterizace nových nadějných materiálů pro další generace polovodičů pro elektroniku a optoelektroniku, připravovaných kolegy z VŠCHT Praha,  z Univerzity Pardubice i ze zahraničí. Přístrojové a programové vybavení je však vhodné i pro řešení dalších problémů, např. ke studiu látek, nebezpečných pro životní prostředí.

Kromě výzkumu se zabýváte i výukou. Jací jsou dnešní studenti?

Je škoda, že při dnešních možnostech studijních výjezdů není jejich jazykové vybavení lepší a mrzí mě, že se na středních školách téměř upustilo od výuky programování. Úroveň studentů je patrně rozkolísanější než v minulosti a řada studentů školu nedokončí. Uchazeči o studium na VŠCHT Praha by si neměli namlouvat, že úspěchy přijdou samy a že studium zvládnou „levou zadní“. Myslím, že často za studijním neúspěchem není nedostatek schopností, ale spíše malá motivace. Vím o případech, kdy pobyt na zahraniční univerzitě studentům otevřel oči a následně se z průměrných stali studenti vynikající.
Mezi těmi, kteří přežijí první dva roky, ale kvalitní studenti nechybějí a s těmi je radost pracovat. Co se týče absolventů našeho oboru, je možno konstatovat, že poměrně značná část absolventů zůstává věrná vědě, úspěšní jsou ovšem i ti, kteří se rozhodnou jinak.

A když srovnáte dnešní výuku s dobou, kdy jste studoval vy?

Výuka se mění poměrně výrazně, ve fyzikální chemii je to zejména ve dvou oblastech. Jednak je to už zmíněný pokrok v přístrojovém vybavení, který se zdaleka netýká pouze naší laboratoře a umožňuje studentům seznámit se s moderními přístroji. Stejně významnou změnou jsou moderní programovací prostředky, které i v rámci výuky umožňují řešit poměrně složité problémy, dříve vyhrazené specialistům. V tomto ohledu nelze nezmínit nestora našeho ústavu, bezmála osmdesátiletého profesora Josefa P. Nováka, který s nevídanou vitalitou pokračuje v inovaci předmětů magisterského a doktorského studia a svou invencí a pracovitostí „dává na frak“ nám, kteří jsme o generaci mladší. Máme co dohánět! A máme na co navazovat.

[1] Každoroční červnové PUtování FYzikálních CHemiků pokračuje dodnes; vtip a šarm dnes již bohužel zesnulého Petra Voňky vyvolával salvy smíchu při jeho oslavných projevech při příležitosti životních jubileí členů ÚFCH, stejně jako jeho osobité ztělesnění Mikuláše.

[iduzel] => 24459 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/24459 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/24459 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [23034] => stdClass Object ( [nazev] => Nejlepší pivo je to, které si uvařím sám, říká prof. Pavel Dostálek [seo_title] => Nejlepší pivo je to, které si uvařím sám, říká prof. Pavel Dostálek [seo_desc] => [autor] => Petra Karnetová [autor_email] => Petra.Karnetova@vscht.cz [perex] =>

Profesor Pavel Dostálek obdržel koncem září Cenu Františka Ondřeje Poupěte za přínos pivovarství, sladařství a návazným odvětvím. Prof. Dostálek vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor Kvasná chemie a bioinženýrství. Absolvoval pedagogickou stáž na Dublin City University v Irsku a v roce 1996 úspěšně dokončil jako nejlepší absolvent mezinárodní kurz Potravinářské techologie na Hebrew University v izraelském Rehovotu. Roku 2007 se habilitoval na VŠCHT Praha v oboru biotechnologie a v roce 2012 byl ve stejném oboru jmenován profesorem. V současné době pracuje a přednáší předměty pivovarství a sladařství na Ústavu biotechnologie na VŠCHT Praha. Je autorem více než stovky odborných článků, řady patentů a spoluautorem několika knižních publikací.

[ikona] => [obrazek] => profDost%C3%A1lek.jpg [obsah] =>

Jak jste se dostal ke studiu chemie?

Měl jsem chemii rád už na střední škole, stejně jako matematiku a fyziku. Učitel mi doporučil korespondenční kurz chemie organizovaný studenty VŠCHT Praha za podpory pedagogického kabinetu, jehož součástí bylo i letní soustředění na VŠCHT Praha. V průběhu soustředění jsme navštívili i školní pivovar, perličkou je, že nás provázel současný rektor prof. Karel Melzoch.

Chemii jsem uměl dobře, matematiku také, a tak jsem vysokoškolské studium zvládal bez problémů a už během studií jsem začal pracovat jako pomocná vědecká síla hned na 3 pracovištích, na tehdejší Katedře kvasné chemie a bioinženýrství, Katedře chemie a analýzy potravin a v pedagogickém kabinetu.

Před absolutoriem mi bylo navrhnuto, abych pokračoval v doktorském studiu, a tak kromě pár zahraničních pobytů a stáží v pivovarech jsem ve škole stále.

Kdy jste prvně ochutnal pivo?

Poprvé jsem ochutnal pivo v pěti letech a opravdu mi nechutnalo. Oblíbil jsem si ho až během vysokoškolských studií, kdy jsem měl možnost ochutnat mnoho různých druhů.

Jaké máte rád pivo?

Přes den piji nealkoholické pivo, které sice není tak lahodné, ale zase mi umožňuje mít čistou hlavu. A večer si rád pivo dám, přičemž preferuji místní piva i v zahraničí a ležák u mě vždy zvítězí. Nejlepší je ale to pivo, které si člověk uvaří sám a pije je nefiltrované a nepasterované. Doma si vařím někdy s kamarády pivo, a když jsem byl u přátel ve Spojených státech, tak mě velmi potěšilo, že na počest „profesora z Evropy“ uspořádali party s doma uvařeným pivem a byla to veliká atrakce.

Těší vás boom minipivovarů a domácího vaření piva?

Velmi mě to těší, jednak to prohlubuje znalosti lidí o nápoji a zároveň s rozvojem minipivovarů je na trhu mnoho výrobků, jejichž šíře dřív nebyla myslitelná. Dnes se už ani nedá říci, že úplně všechno pivo z minipivovarů je dobré, což ještě před pár lety bylo, některé minipivovary nepřipravují výrobky, které bych si mohl oblíbit, ale jistě jde o věc vkusu. 

Nastává zlatý věk českého pivovarnictví?

Každá časová perioda má pozitivní i negativní věci. Spotřeba piva u nás kopíruje světový trend a spotřeba piva mírně klesá. Výroba jde naopak mírně nahoru, což je dáno schopností národních a nadnárodních firem pivo exportovat. České pivo je na zahraničních trzích úspěšné, ale na příkladu Belgie, která exportuje ještě více než Česká republika, je vidět, že vývoz českého piva má velký potenciál.

Ovlivňuje velikost pivovaru kvalitu piva?

Malý pivovar je citlivější na změny a na opakovatelnost. U naší 50l varny je každá várka jedinečná a neopakovatelná. Otázkou je, zda to může poznat spotřebitel. My jsme si do nedávna mysleli, že hranice je výše, ale nyní se ukázalo, že u naší 100l varny mohou být piva opakovatelná.

Jaký obal na pivo máte nejraději?

Po sudu pochopitelně sklo. K přenosu piva nebo v případě živého piva je možný i plast, protože pokud je v pivu živá kvasinka, tak si vychytá kyslík, který difunduje přes obal. U filtrovaného piva je třeba používat speciální bariérový plast nebo omezit trvanlivost. Pro mne je plast transportní obal nebo obal na dokvášení piva.

U plechovek nebyla dodnes uspokojivě vyřešena oxidace při plnění a zavírání a to je důvodem, proč plechovky nemám rád.

Čím si vysvětlujete, že absolventi vašeho oboru jsou tak známí a úspěšní?

Nevím, jestli jsou naši absolventi úspěšnější než absolventi jiných oborů, ale u těch našich vidím velkou úctu k oboru a také pokoru. A zároveň jsem nepotkal nikoho z oboru piva, sladu či chmele, ze kterého by vyzařovaly negativní emoce.

Jaké řešíte vy a váš ústav výzkumné úkoly?

Řešíme problémy, které vychází z potřeb průmyslu. Například se pokoušíme zjistit, proč je český chmel, pivo a slad tak dobré. Nezastírám, že pivo je alkoholickým nápojem, ale pivo má zdravotně pozitivní účinky. Například chmel obsahuje mnoho biologicky aktivních látek, např. 8-prenylnaringenin, což je fytoestrogen, který se používá ke zmírnění vedlejších účinků menopauzy. První přípravek již je na trhu a my pracujeme na jeho vylepšení.

Zkoumáme možnosti prodloužení trvanlivosti piva. Velkým úkolem je zvýšení koloidní stability piva, pro které jsme vyvinuli specifický sorbent. Testujeme možnosti zvýšení mikrobiální stability, kromě pasterace zkoumáme i paskalizaci, kdy se za vysokého tlaku 250–350MPa potlačí růst kvasinek.

Velmi zajímavý je i vývoj nových výrobků a speciálních druhů piv, začínáme se orientovat na poli ciderů či perry. Úspěšně jsme se věnovali výzkumu piva bezpečného pro celiaky, které se dříve mohlo vyrábět pouze z čistě bezlepkových surovin, zatímco nyní je možné použít i ječmen a díky vhodné kombinaci sorpčních a enzymatických metod pivo pro celiaky upravit.

Další výzvou je detekce látek stárnutí piva, protože na rozdíl od vína pivo nemá druhotnou zralost, a zkoušíme metody, kterými by se dala produkce těchto látek potlačit.

Děkuji za rozhovor.

Čtěte dále o prof. Dostálkovi → na webu Českého svazu pivovarů a sladoven 

medailonek,  rozhovor na DVTV s Danielou Drtinovou o pivu

[iduzel] => 23034 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/23034 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/23034 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [18148] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Koon ze St. Lawrence University strávil téměř celý rok na VŠCHT Praha [seo_title] => Prof. Koon (USA) bádal celý rok na VŠCHT Praha [seo_desc] => [autor] => Ing. Anna Mittnerová [autor_email] => Anna.Mittnerova@vscht.cz [perex] =>

Vady tenkých vrstev a jejich diagnostika (hodnocení lokální citlivosti elektro-fyzikálních parametrů tenkých vrstev k poruchám při měření metodou van der Pauw) je oblast bádání, která spojila díky šťastným okolnostem dva vědce z opačných koutů světa. Proč si americký fyzik vybral pro svůj sabatikl právě VŠCHT Praha, Ústav inženýrství pevných látek na Fakultě chemické technologie, s kým zde spolupracoval, co bylo předmětem vědeckého bádání a i něco navíc, vám přiblížíme v následujícím rozhovoru.

[ikona] => [obrazek] => interview_Koon%20%281%20of%206%29.jpg [obsah] =>

Pane profesore, čím se zabýváte na St. Lawrence University a kde se zrodila myšlenka, že vy jako fyzik strávíte rok vědeckého bádání zrovna na VŠCHT Praha?

St. Lawrence University[1],  myslím, že česky je to  Svatý Vavřinec, je univerzita, která má asi 2000 studentů. Většina z nich jsou studenti bakalářského studijního programu, nemáme magisterské ani doktorské studijní programy. Jsme vzdělávací instituce, nemáme ani rozdělené fakulty, v americké angličtině tomu říkáme „college“. Na této univerzitě působím už 28 let, nastoupil jsem tam hned po absolvování mého studia v oboru Solid State Physics (fyzika pevných látek). 

Absolvoval jste na St. Lawrence University?

Ne, absolvoval jsem na Rochester Institute of Technology ve státě New York, je to domov světoznámých značek jako Kodak, Xerox. Mým oborem byla experimentální fyzika pevných látek. Na St. Lawrence University učím tři předměty během každého semestru, takže když pořád dokola učíte, je těžké k tomu přidat navíc i výzkum.  Ale každých sedm let máme na naší univerzitě možnost vybrat si rok na vědecké bádání, tzv. sabbatical year, kdekoliv mimo univerzitu. V tom roce se pak zaměříme jen na výzkum, opravdu nikoho neučíme. Většina českých profesorů, se kterými jsem o tom mluvil, mi to závidí.

Jak jste přišel na to jet zrovna do Prahy?

To byla náhoda, dostal jsem od jednoho časopisu k recenzi článek, který mně okamžitě zaujal, ani jsem ho celý nepřečetl a už z obrázků a schémat mi bylo jasné, že vím, o čem autor píše a co je jeho práce. Podíval jsem se na autora, je-li to někdo, koho bych znal, pak jsem se podíval na místo a zjistil, že je to Praha.

Ještě za mlada, těsně před absolvováním mého studia, jsem získal grant od Fulbrightovy komise[2] na studijní pobyt v tehdy západním Berlíně, bylo to v letech 1981–82,  u vás ještě v době hlubokého socialismu. Dva z mých kolegů se chystali navštívit Budapešť a Prahu, tak jsem se k nim připojil a strávil jsem tehdy 24 hodin v Praze. Okamžitě jsem se do ní zamiloval, nádherné město. Takže když se zmíněný článek objevil na mém pracovním stole, hned jsem ho ukázal i své ženě a navrhl jí strávit rok sabatiklu v Praze. Mně ta myšlenka jet do Prahy strašně přitahovala, protože jsem najednou viděl, že někdo na jiném konci světa pracuje na stejném „projektu“ jako já a to mě strašně zaujalo, poznat jak to dělá ten druhý. Porovnat si naše práce, protože v Praze ten projekt řešili na experimentální bázi a já jsem tu samou práci řešil z teoretického pohledu. Lákavé na tom bylo porovnat naše dva rozdílné přístupy, zjišťovat, jak se vzájemně doplňujeme.

Vždycky, než jsem vyjel někam na sabatikl, tak jsem si chtěl předem ověřit, jak to na daném místě vypadá, mluvit s lidmi a se studenty, se kterými strávím následující rok. Takže, než jsem se zavázal k sabatiklu v Praze, přijel jsem na týden do Prahy i s manželkou, bylo to v  létě 2013. Naskytla se báječná příležitost ukázat jí historické město, Karlův most a další pamětihodnosti. Pro mě zase setkat se studenty a lidmi, se kterými budu na projektu pracovat, prohlédnout si laboratoře, zjistit si jaké mají vybavení, možnosti. Taky jsem chtěl při této příležitosti promluvit s mými kolegy z Dánska z Kodaně, se kterými na projektu též spolupracuji, probrat s nimi otázky, jak ve výzkumu dál pokračovat. Vnitřně jsem cítil, že je to perfektní kombinace, nádherné místo, kde budu pracovat a taky skvělá skupina spolupracovníků, kteří doplňují moje znalosti a dovednosti.

Rozhodnutí bylo učiněno, roční sabatikl v Praze. Ale teď bylo nutné najít možnost, jak pobyt zafinancovat. 

Ano, podali jsme návrh projektu Marie Curie[3] International Incoming Fellowship grant v 7.RP, který jsme ve spolupráci s Oddělením pro vědu a výzkum VŠCHT Praha napsali, dostal i dobré ohodnocení, ale nevešel se do seznamu těch, kterým bylo uděleno financování. Nicméně sabatikl je schéma, kdy zaměstnanec naší univerzity může strávit buď půl roku, to je 1 semestr, za plný plat, nebo 2 semestry při polovičním platu, mimo mateřskou univerzitu, na jiném pracovišti a věnovat se plně výzkumu. Já jsem se rozhodl vybrat si celý rok za poloviční plat, protože když jsem si přepočítal, jaké jsou náklady na živobytí v Praze, vzal jsem v úvahu směnný kurz US$, zjistil jsem, že i když nedostanu navíc žádný grant, na vše budu mít peníze.

A mohu se zeptat, jaký je váš roční příjem,  jestli to není tajné?

Ne není, můj roční příjem je tak okolo 95 000 US$, je to hrubý příjem, musím z toho zaplatit pojištění a zdanit ho.

Napsat návrh projektu Marie Curie byla pro mě dobrá zkušenost, jak poznat fungování systému grantů v EU.  Váš systém mi připadá hodně byrokratický, kromě kvality samotného výzkumu musíte doložit svou publikační činnost, množství článků atd., a to není moje silná stránka, protože já jsem hlavně pedagog. Myslím si ale, že se tam podávají dobré projekty.

V Americe máme možnost žádat o stipendium Fulbrigtovu komisi[4], a to jsem využil, spolu s VŠCHT Praha se mi podařilo získat pobytové stipendium na půl roku.

Hlavně bychom si měli povědět něco o vašem výzkumu, o projektu, na kterém pracujete, o vašich pražských spolupracovnících, panu Ing. Josefu Náhlíkovi, CSc., to je to nejdůležitější, proč jste sem přijel.

Jak bych vám to přiblížil – jedna z analogií je historka kolem Archimedova zákona, určitě ji znáte, kdy syrakuský král Hierón potřeboval zjistit, zda jeho zlatá koruna je opravdu jen ze zlata, jestli v ní není část zlata nahrazena stříbrem. Archimédes dokázal spočítat, kolik zlata v koruně skutečně chybí, na základě znalosti toho, jaký objem zaujímá jeden gram zlata a jaký objem jeden gram stříbra. No a co zajímá nás v našem projektu? Podívejte se tady, když použijeme tento kruhový disk měděné folie na naší zkušební destičce a měříme na ní elektrické vlastnosti, pak uděláme v disku malý kulatý otvor, změní se vlastnosti, které měříme? Otázka je, jak velkou roli hraje velikost, umístění a tvar otvoru na zmíněném disku na změnu měřených fyzikálních vlastností. 

Tady bych přeci jenom raději vložila popis pokusů, jak je vysvětluje doktorandka Dr. Náhlíka Ing. Martina Heřmanová, která pilně pracuje na experimentální části projektu, a velice napomohla teorii potvrdit.

V naší laboratoři se zabýváme výzkumem v oblasti citlivosti tenkých vrstev k lokálním defektům. K tomuto účelu využíváme elektrická měření, konkrétně měření rezistivity a Hallova koeficientu metodou Van der Pauw. Metoda Van der Pauw má tu výhodu, že po splnění známých předpokladů nevyžaduje konkrétní tvar vzorku. Velikost citlivosti závisí na více faktorech – na tvaru vzorku (tenké vrstvy) a velikosti, tvaru a umístění defektu. Abychom byli schopni prověřit všechny tyto faktory, připravili jsme několik sérií vzorků rozličných tvarů s různou velikostí a umístěním defektů. Vzorky byly připraveny fotolitograficky, postupem vyvinutým v naší laboratoři, aplikací na běžně dostupné desky plošných spojů (měděná fólie tloušťky 35μm). K měření rezistivity a Hallova koeficientu využíváme speciální přípravky vyvinuté Ing. Náhlíkem a přístroje značky Keithley. Experimenty jsou řízeny počítačem (software v prostředí NI LabView vyvinutý v naší laboratoři).

Z porovnání naměřených hodnot u vzorku s defektem a bez defektu lze posuzovat citlivost sledovaných veličin k defektům. Prof. Koon zkoumá tento problém teoreticky řešením Laplaceovy parciální diferenciální rovnice metodou sítí v programu MS Excel. Naše výsledky jsou v dobré shodě.  A jak dodává Dr. Náhlík, to co prof. Koon nasimuloval teoreticky, to my jsme bezprostředně ověřili experimentálně. Podnětem pro naši spolupráci bylo zjistit, zda teorie a experiment dojde ke stejnému výsledku, a to se nám buď potvrdilo, nebo jsme společně našli příčinu odchylek a používané postupy operativně korigovali jak na straně teoretické, tak experimentální. Jsme s Danielem podobného ražení, je radostné, když dojde ke shodě teorie s experimentem, ale ještě více vzrušující je hledat příčiny rozdílů.

Strávil jste rok v Praze na VŠCHT, můžete porovnat práci na St. Lawrence University a u nás? Co byste nám doporučil, kde můžeme něco zlepšit?

Těžko říci, jsem solitér, rád bádám v laboratoři, pohlcen svým projektem. Nejsem typ člověka, který by vyhledával širší společnost, takže je pro mě těžké odpovědět na vaši otázku. Každopádně musím říci, že tým, se kterým jsem zde spolupracoval na tomto oddělení, je výborný, dokonce jsme měli i krásnou vánoční besídku. 

Ano znám to, chemici jsou lidé, kteří jsou spokojeni, když mohou bádat ve své laboratoři a obtěžují je všechny ostatní záležitosti, jako je administrativa, shánění peněz na granty. Proto je potřebné, aby na škole byla servisní oddělení, které za výzkumníky všechny tyto záležitosti vyřizují.

Pro cizince je velmi těžké zjistit, jaké jsou v příslušné zemi možnosti, jaká je tam výzkumná infrastruktura, jaké projekty se tam řeší, kdo co dělá, vyjma toho úzkého oboru, ve kterém bádáme. Pro nás Američany je zejména bývalý socialistický blok pořád oblast, která je velkou záhadou, částečně i kvůli jazyku, jakým mluvíte.

Já mohu doporučit sledovat FACEBOOK, ne kvůli posílání osobních fotografií, ale Fulbrightova komise má velmi dobré stránky se spoustou zajímavých nabídek zejména pro studenty[5], mají spoustu programů, nabízejí českým studentům specifická místa v USA, kde mohou získat studijní stipendium.

Doporučuji, abyste zveřejnili, jaké jsou spolupráce na vašich fakultách a ústavech s americkými týmy, tím byste měli začít. Nyní v Americe vzrůstá povědomí a zájem, zejména u mladých lidí, o Českou republiku. Ti, co už zde byli, předávají dobré reference svým kamarádům, využijte toho.

Co byste chtěl dodat na závěr?

Když jsem našel článek s prací, která nás spojila, a podíval jsem se na název instituce, která se jmenovala, Institute of Chemical Technology, tak jsem si říkal, no ale já jsem fyzik, ne chemik, jaké to bude? Bylo to pro mě velmi přínosné být jako fyzik v týmu fyziků a být obklopen ostatními, kteří jsou chemiky. Vždyť většina přístrojů, které dnes chemici využívají, je vyvinuta fyziky.

 

 výška 215px

Laboratoř Ústavu inženýrství pevných látek, zleva: Ing. J. Náhlík, CSc., prof. D. Koon, Ing. M. Heřmanová 

Rozhovor s  prof. Koonem vedla Ing. Anna Mittnerová z Oddělení pro vědu a výzkum.
Podpořeno projektem LE12005, http://eupro.vscht.cz/kampus,  programu MŠMT EUPRO II 

[1] http://www.stlawu.edu/

[2] http://fulbright.org/ 

[3] http://ec.europa.eu/research/mariecurieactions/ 

[4] http://www.fulbright.cz/about-us

[5] https://www.facebook.com/czechfulbright

[iduzel] => 18148 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/koon [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/koon [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [17914] => stdClass Object ( [nazev] => Spojení vědy a učení mou práci obohacuje [seo_title] => Spojení vědy a učení mou práci obohacuje [seo_desc] => [autor] => Michal Janovský [autor_email] => Michal.Janovsky@vscht.cz [perex] =>

Nebýt nové prezidentské kauzy, mohl být v Karolinu 7. května docent Jaroslav Kvíčala, specialista na organickou fluorovou chemii, jmenován profesorem. Zasloužené kariérní ocenění však pana docenta Kvíčalu z Ústavu organické chemie nemine, jmenovací dekret převezme v náhradním termínu. Ale politikum stranou, s jeho osobou je spjata především pozoruhodná výzkumná a pedagogická činnost.

[ikona] => [obrazek] => Kv%C3%AD%C4%8Dala%20%281%20of%201%29.jpg [obsah] =>

Jak vzniklo spojení vy a chemie?

Studoval jsem gymnázium v Českých Budějovicích, kde tehdy působil pan profesor Janda. Byl opravdu skvělým pedagogem a řadu z nás, samozřejmě včetně mě, nadchnul pro chemii tak, že nám to vydrželo celý život. Zajímavé bylo, že ho měli rádi i spolužáci, kteří rozhodně v přírodních vědách nevynikali.

Proč jste si pak zvolil Vysokou školu chemicko-technologickou?

Nejlepší chemie tehdy byla právě na VŠCHT Praha a také na Univerzitě Karlově. Tam by mě ale nevzali. Můj otec byl vyloučen z KSČ, tudíž jsem neměl doporučení ředitele gymnázia a cesta na univerzitu byla zavřená. Na VŠCHT Praha tehdy působil osvícený komunista, jehož totožnost mohu jen hádat. Ten přes můj kádrový nedostatek stál o zapálené šikovné chemiky a nějak mě do školy protlačil.

Vybral jste si studium organické chemie. Z jakého důvodu?

Organika mě prostě bavila a baví dodnes. Líbí se mi, že je extrémně manuální. Sice také používáme počítačové výpočty a modely, ale pořád převažuje to, že jsme v laboratoři a vaříme. Je to krev, pot a slzy (vzpomeňme hudební skupinu Blood, Sweat and Tears) J Musíte být trochu blázen, pak tomuhle oboru propadnete.

Postgraduální studium po inženýrském titulu byla automatická volba?

Ano, ale trvalo to rok, než mě jako nekomunistu s nepříznivou rodinnou minulostí prokádrovali a ke studiu připustili. Oficiálně jsem pak působil pod profesorem Dědkem, fakticky pak pod profesorem Paletou. Tomu vděčím za to, kde dnes jsem.

Školu jste neopustil ani poté…

Měl jsem rozdělaný projekt, který bylo třeba dodělat, takže jsem asi dva roky působil jako externí zaměstnanec. Roli hrál i fakt, že bych se jako nestraník na nějakých vyšších pozicích mimo školu neměl šanci uchytit. Postupně jsem začal pracovat na docentuře a kromě vědy mě hrozně bavilo, a dodnes baví, učit. Líbí se mi, když přijde na začátku student, působí jako mouchy, snězte si mě. A za čtyři roky odchází sebevědomý, vzdělaný a vychovaný mladý člověk, který skvěle ovládá svůj obor. Spojení vědy a učení je to, co mou práci obohacuje.

Po revoluci jste díky svému výzkumu hodně cestoval.

Brzy jsem začal hledat zahraniční stáž, která by obohatila mé dosavadní zkoumání kolem fluoru. Dostal jsem se do Walesu, konkrétně města Swansea, kde jsem pracoval pod vedením skvělého profesora Andrewa Peltera. Nevím, proč se při svém významu ocitl na tak malé univerzitě, každopádně odborné diskuze s ním byly jedním z nejsilnějších zážitků, které jsem ve svém vědeckém životě zažil. Jeho schopnost se nad problémem zamyslet a rychle navrhnout originální a správné řešení mě naprosto fascinovala.

Kam jste zamířil pak?

Pár měsíců jsem strávil v Montpellier, ale mnohem zajímavější byl roční pobyt v americkém Coloradu, kam jsem odcestoval na pozvání profesora Michla.

Čím jste se tam zabýval?

Společně s manželkou jsme pronikali do zákoutí extrémně zajímavé chemie deltahedrálních boranových klastrů. Pracovali jsme v mezinárodním kolektivu se skvělým chytrým vedoucím. Profesor Michl dokázal nahlížet chemii z mnoha stran, nezůstal v bublině jednoho oboru, úžasná zkušenost. V době volna jsme pak také v rámci možností cestovali a viděli krásy tamější přírody.

Vaším životním tématem je ovšem fluor…

Je. Kromě řady publikací na témata spojená s fluorem jsem například členem redakční rady Journal of Fluorine Chemistry a členem výboru, který připravuje fluorové konference. Tématem mé habilitační práce byly fluorované stavební bloky v organické chemii.

Na čem pracujete nyní?

Před nedávnem se nám povedly dvě světové novinky v oblasti chemie polyfluorovaných sloučenin. Vyřešili jsme problém fluorové recyklace rutheniových homogenních katalyzátorů metateze alkenů a věříme, že by to mohlo být v budoucnu zajímavé pro průmyslové využití, protože se jedná o nepříliš nákladné a ekologicky bezpečné řešení. Druhou věcí, která se podařila, byla syntéza hydrofobní fluorofilní iontové kapaliny. Ta má také velký potenciál pro průmyslové aplikace, které vyžadují přenos iontů v bezvodém prostředí.

[iduzel] => 17914 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/kvicala [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/kvicala [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [17917] => stdClass Object ( [nazev] => O výzkumu profesora Urbana [seo_title] => O výzkumu profesora Urbana [seo_desc] => [autor] => Richard Nevšímal [autor_email] => Richard.Nevsimal@vscht.cz [perex] =>

prof. RNDr. Štěpán Urban, CSc., vedoucí Ústavu analytické chemie, FCHI

[ikona] => [obrazek] => Urban3.jpg [obsah] =>

 „Měli jsme na dosah rukou financování výzkumu molekul mezihvězdného prachu ve spolupráci s centrem ALMA v Chilské poušti Atacama – nejambicióznějším astronomickým centrem na světě, postaveném za 1,5 mld. dolarů. Vše šlo podle plánu. Pak se ten jediný člověk, který fungoval jako spojnice mezi námi, chemiky, a jimi, astronomy, zabil v autě. A bylo po projektu, astrofyzikální analýze se věnujeme doteď, ale bylo jasné, že na jedinečnou ALMU budeme muset počkat…

Náhodou jsem se nedávno potom bavil s kamarádem kriminalistou nad pivem. Vyprávěl mi, jak pátrací pes najde lidskou stopu i několik dní starou. Zároveň jsem se dozvěděl o častých systémových chybách při výcviku a dalších nedostatcích, které páchají neplechu při vyšetřování s pomocí pátracích psů. No a došlo mi, že mezi hledáním molekul mezi galaxiemi, nebo na místě činu, vlastně není rozdíl. Po rešerši dosavadního výzkumu jsem zjistil, že se o samotné podstatě pachové identity lidí ví pramálo. A tak jsme se pustili do práce…

Myslíme si, že pach funguje podobně jako obličej: všichni máme oči, ústa, nos, ale každý v jiném, unikátním poměru velikostí a umístění. Stejně tak máme každý svou nezaměnitelnou pachovou signaturu.

Z počátečních přibližně pěti set molekul, které jsme ve vzorcích lidí nabrali, jsme zdokonalili techniku odběrů na dvojnásobek čili přibližně tisíc molekul. Můj odhad je, že pes umí molekul rozeznat přibližně na dva tisíce. Věděli jsme, že nás zajímají málo těkavé látky, které na místě vydrží delší dobu. Velký posun ve snaze separovat co nejmenší soubor, ze kterého by šlo bez pochyb rozeznat stopu specifického člověka, byla vlastně nehoda, jak už to ve vědě někdy bývá. Na jedné z testovacích sestav nám ve výsledném vzorku chyběl ralen[1] – látka, která se vyskytovala ve vzorcích každého člověka. Místo abychom nad tím mávli rukou, rozebrali jsme celou sestavu a část po části ji analyzovali.

Až jsme u jedné záslepky ralen našli, tedy spolu s dalšími asi padesáti molekulami. U záslepky byla nejspíš vlivem nedostatečného těsnění o něco nižší teplota, čímž se tam vlastně provedla frakční destilace vzorku. S napětím jsme se třemi různými psy zkoušeli, jestli z tohoto zlomku molekul poznají, z kterého kompletního souboru (od kterého člověka) pochází. Bez váhání všichni poznali…

Výzkum pokračuje ve dvou hlavních směrech: snažíme se dále zdokonalit individuální identifikaci člověka, čili unikátní poměr několika desítek hlavních molekul pachové signatury, zároveň pak zjišťujeme pachové stopy jednotlivých detailů, tzv. druhovou identifikaci. V praxi zjišťujeme jak poznat, jestli vzorek patří muži nebo ženě, jakými trpí nositel vzorku nemocemi, jaké je rasy, zda se v poslední době fyzicky namáhal atp. Toho, co lze z pachu člověka vyčíst, se zdá být nepřeberně.

Pro náš výzkum je v současnosti nejdůležitější získat více nadšených spolupracovníků, samozřejmě pak i nové přístroje a více finančních prostředků.“

 

[1] ralen je smyšlený název z důvodu uchování tajemství

 

[iduzel] => 17917 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/urban [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/urban [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [17915] => stdClass Object ( [nazev] => Při přednášení mi řada věcí sepne [seo_title] => Při přednášení mi řada věcí sepne [seo_desc] => [autor] => Michal Janovský [autor_email] => Michal.Janovsky@vscht.cz [perex] =>

Je ženatý a má tři děti. Brzy bude jmenován profesorem. Vede Ústav chemického inženýrství na Fakultě chemicko-inženýrské. Docent Michal Přibyl rozhodně nezahálí. „Vidím za sebou hodně dobré práce, teď se chci ale více zaměřit na excelenci,“ říká rodák ze severočeských Teplic.

[ikona] => [obrazek] => P%C5%99ibyl%20%281%20of%202%29.jpg [obsah] =>

Jak probíhala úvodní setkání mezi vámi a chemií?

Měl jsem ji rád od začátku už na základní škole, která měla rozšířenou výuku matematiky a přírodních věd. Lákaly mě samozřejmě všechny ty pokusy se zapáleným hořčíkem a podobně. Vždycky jsem se na hodiny chemie těšil. Což samozřejmě souviselo s tím, že se mi chemie dařila a měl jsem z ní vynikající prospěch. Stejné to pak bylo i na Střední průmyslové škole v Ústí nad Labem.

VŠCHT Praha pak byla další logickou volbou?

Ano. Navíc mi škola oproti Univerzitě Karlově, kam jsem byl též přijat, nabídla kolej. Studium mi nečinilo velké potíže, ve srovnání se spolužáky z gymnázií jsem měl díky chemicky zaměřené střední škole docela náskok. Diplomovou práci jsem dělal u současného prorektora Pavla Hasala, který mi pak nabídl možnost pokračovat v doktorském studiu, během nějž jsem si na rok odskočil do soukromého sektoru – pracoval jsem v technologii výroby plochého skla v Teplicích.

Věděl jste hned po obhajobě, že chcete i nadále působit na VŠCHT Praha?

Tak přímočará skutečnost nebyla, protože do toho vstoupila nabídka ze zahraničí.

Z jaké univerzity?

Nabídli mi postdoktorandskou pozici na americkém Princetonu, kde jsem mohl přičichnout k problematice molekulární biologie, kterou jsem se do té doby vůbec nezabýval. Vyvíjel jsem tam matematické modely mezibuněčné komunikace s využitím klasických chemicko-inženýrských postupů.

Jak na pobyt na Princetonu vzpomínáte s odstupem více než deseti let?

Především jsem mohl dělat skvělou práci a soustředit se pouze a jen na ni. Vůbec jsem se nemusel zabývat administrativou. Vlastně jedinou administrativou spojenou s prací bylo psaní publikací. Na druhou stranu, v osobním životě jsem se musel o všechno postarat sám, nikdo vám tam s ničím nepomůže, všechna rozhodnutí jsou bytostně vaše a nesete za ně odpovědnost. Což je, myslím, klíčová věc, kterou jsem se tam naučil.

Po Princetonu jste zamířil opět na VŠCHT Praha.

Dostal jsem roční smlouvu a nevěděl, jestli je pokračování akademické kariéry to pravé. Jenže jsem se brzy zapojil do skupiny pana profesora Marka a začal jsem spolupracovat s profesorem Šnitou v oblasti mikrofluidiky. Zabývali jsme se místní specialitou – interakcí chemických systémů s elektrickým polem. Připravili jsme například hodně modelů i experimentů s elektroosmotickými čerpadly, vrátil jsem se i ke svému původnímu tématu enzymových reakcí tentokrát v mikroměřítku. A mnoho jiného.

Čím se zabýváte nyní?

Aktuálně například adresováním malých objemů tekutiny v mikrofluidních strukturách. Intenzivně se také zabývám tématem fázového rozhraní elektrolyt – pevná fáze, kdy mě hodně zajímá struktura onoho rozhraní.

Mimo toho také hodně učíte…

To je pravda, zajišťuji poměrně velké množství předmětů, řadu z nich jsem sám vytvořil, jako například Tepelné procesy, Multifunkční chemické a biochemické mikrosystémy a jiné. Mám výhodu, že mě vyučování baví. Vlastně si během přednášení skvěle mentálně odpočinu a také mi řada věcí sepne. Protože když člověk něco studentům vysvětluje, musí opravdu hluboce přemýšlet o tom, co říká.

Řekněte mi, jak jde dohromady špičková věda, výuka a profesura v nízkém věku s manželkou a třemi dětmi?

Musíte se dobře oženit (smích). Bez ženy, která nejen toleruje, že jsem často a dlouho v práci, ale navíc mě i podporuje, si to nedovedu vůbec představit.

Poslední otázka: Brzy budete profesor, jste vedoucím ústavu; kam chcete kariéru směřovat dál?

Vidím, že se mi podařilo v minulosti vykonat spoustu dobré práce, ale ne všechno bylo tak dokonalé, jak bych si představoval. Právě na vysokou kvalitu, excelenci, se chci v budoucnu orientovat.

 

[iduzel] => 17915 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/rozhovory/pribyl [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory/pribyl [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 17259 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/rozhovory [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [26318] => stdClass Object ( [nazev] => Čím se zabýváme na VŠCHT Praha? [seo_title] => Čím se zabýváme na VŠCHT Praha? [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [obsah] =>

Přečtěte si novou sérii popularizačních článků, jejichž autory jsou naši doktorandi. Dozvíte se zajímavé postřehy z vědeckého prostředí a spoustu technologických novinek... 

Obr. 1 - Mikroskopický snímek vaginálního stěru (barveno dle Grama; zvětšení 1600x) (ořez 215*215px)

Laktobacily – mléčné bakterie, které najdeme i ve vaginálním traktu

Řada z Vás jistě někdy slyšela něco o laktobacilech. Jsou to bakterie, které jsou hojně využívány při výrobě fermentovaných mléčných výrobků či fermentované zeleniny. Jedná se však i o bakterie, které jsou součástí těla savců. V lidském těle osídlují dutinu ústní, gastrointestinální a vaginální trakt. A právě ve vaginálním traktu žen hrají laktobacily důležitou roli, podílí se na jeho zdraví a chrání ho před rozvojem nežádoucích infekcí.

 

→ celý článek

 

Želatina baryt 2 (ořez 215*215px)

Jak dezinfikovat historické černobílé fotografické sbírky?

 

Různé druhy historických fotografií jsou jedinečným dokladem lidské minulosti – vývoje vědy, techniky i kultury a mají tak právem čestné místo ve fondech archivů, knihoven, muzeí a všech památkových institucí. Bohužel ale nepřitahují pouze zájem náš, jako svědkové starých časů, ale i zájem mikroskopických hub (plísní) a bakterií, kteří se jimi za vhodných podmínek živí a znehodnocují tak jejich svědectví. Takové znehodnocení nelze z pohledu konzervátorské péče tolerovat a při napadení mikroorganismy je zapotřebí rychle jednat – vhodnou dezinfekční metodou.

 

→ celý článek

 

Obr. 3 - Elektronový snímek Lactobacillus plantarum 299v v přítomnosti cholesterolu; z obrázku je patrné navázání cholesterolu na buňky (ořez 215*215px)

Laktobacily a jejich schopnost snižovat hladinu cholesterolu

 

Laktobacily patří mezi bakterie mléčného kvašení, které jsou velmi důležité technologické mikroorganismy. Využívají se především v potravinářských technologiích při výrobě mléčných, cereálních, masných či ovocných a zeleninových produktů. Stále častěji jsou některé z těchto bakterií využívány také jako probiotika z důvodu prokázaných pozitivních efektů na lidské zdraví.

 

→ celý článek

 

Obr. 1 - Principy zpětné vazby (ořez 215*215px)

Co je to kybernetika a jak se dá využít v medicíně?

 

Podobně jako se v očích laika matematika zabývá čísly či biologie živou přírodou, kybernetika se zabývá tím, jak věci řídit. Jeli jste ráno do práce metrem? Nový mobil? Bez kybernetiky byste neměli to ani ono. Kybernetika je poměrně mladá věda, která se zabývá řízením - tedy jak něco dostat ze stavu A do stavu B. Obecně. Umí popsat neskutečnou řadu dějů i interakcí a navrhnout a realizovat jejich řízení. Její pole působnosti je obrovské, ale původně nacházela největší uplatnění hlavně pro řízení strojů. My se ale společně podíváme, jak může pomáhat v medicíně.

 

→ celý článek

 

NMR - struktura insulinu (ořez 215*215px)

Nový lepší insulin

 

Cukrovka (latinsky Diabetes mellitus) je onemocnění, při kterém tělo nezvládá regulovat množství glukosy v krvi. O insulinu a jeho roli v diabetu víme už od začátku 20. století. Ve 30. letech 20. století se začal insulin používat pro terapeutické účely. V 70. letech se začalo experimentovat se změnou struktury insulinu, aby lépe sloužil pacientům. V dnešní době se na trhu vyskytuje 6 různých analogů insulinu, ale stále není k dispozici insulin specifický pro játra. A proč bychom měli chtít insulin specifický pro játra? Neváhejte číst dál a dozvíte se!

 

→ celý článek

 

Obr. 1 - Snímek z mikroskopu atomárních sil polymerního povrchu,ozářeného laserem s cílem vytvořit globulární strukturu vyrovnanou v liniích (ořez 215*215px)

Laserové nanostrukturování – jak malé struktury ovlivňují vlastnosti velkých materiálů

„Tam dole je spousta místa.“ Tak zní název přednášky, která dala vzniknout novému oboru nanotechnologie. Jedním ze způsobů jak vytvářet na povrchu materiálu struktury malých rozměrů a tím měnit jeho vlastnosti je laserové nanostrukturování. Tím můžeme zajistit, že materiál bude vhodnější pro růst kožních buněk, reakci povrchu s okolní atmosférou či vedení elektrického proudu daným směrem.

 

→ celý článek

 

Vícečetné emulze - ilustrační obrázek (ořez 215*215px)

Vícečetné emulze v/o/v jako součást funkčních potravin

 

Mléčné výrobky jsou velmi často tvořeny jednoduchými emulzemi typu o/v (olej ve vodě) či v/o (voda v oleji), kdy příkladem emulze o/v je mléko a emulze v/o pak máslo. Vícečetné emulze v/o/v (voda v oleji ve vodě) jsou složité struktury, které mohou být součástí funkčních potravin. Z Obr. 1. je patrné, že se jedná o systém, kdy je olejová fáze v jednoduché emulzi o/v nahrazena emulzí v/o. Hovoříme tak vlastně o emulzi v emulzi. Svou průmyslovou aplikaci našly vícečetné emulze v/o/v již v oblasti vývoje léčiv a kosmetice.

 

→ celý článek

 

kamen-mudrcu (šířka 215px)

Moderní kameny mudrců?

Kámen mudrců je bezpochybně jedním z nejznámějších mýtických předmětů. Již od starověku byl objektem bádání alchymistů z celého světa. Co na něm bylo tak zvláštního? Dle legend se daly pomocí kamene mudrců přeměnit kovy na zlato, vyléčit všechny nemoci a dosáhnout nesmrtelnosti. Opomineme-li léčivé schopnosti, kámen mudrců můžeme považovat za prototyp moderního katalyzátoru.

 

→ celý článek

 

Obr. 1 - Výsledek korozního procesu po 14 dnech v dynamickém testu na oceli tř. 11 bez inhibitoru. (ořez 215*215px)

Testování korozivních vlastností lihobenzínových směsí

 

Ropa je základním pilířem moderního života a najedeme ji ve všem, co nás obklopuje. Stačilo 150 let a tato surovina změnila lidský život natolik, až se stala motorem globální ekonomiky. Výroba a spotřeba se neustále zvyšuje a to co příroda tvořila miliony let je v současné době nedostatkovým zbožím. Vzhledem k tomu, že největší část surové ropy je využita na pohonné hmoty (benzin, motorová nafta) je snahou částečně nebo zcela tyto fosilní paliva nahradit. Jednu z alternativ představují biopaliva, tj. paliva vyrobená z biomasy. Navíc je přimíchávání biosložky do pohonných paliv dáno národními legislativními předpisy a požadavky automobilového průmyslu.

 

→ celý článek

 

Obr. 1 - bakterie v biofilmu (ořez 215*215px)

Matrix biofilmů

 

Vážené dámy, Vážení pánové, už jste někdy viděli biofilm? Pravděpodobně ano, jen jste to možná netušili nebo jste přesně nevěděli, o co se vlastně jedná.

Biofilmy nejsou žádné filmy s biologickou tématikou, ani filmy z dobře rozložitelného materiálu. Jedná se o živá společenstva mikroorganismů přisedající k povrchu (Obr. 1). Existence těchto společenstev nachází uplatnění v bioremediačních procesech, např. při čištění odpadních vod. Biofilmy ale také významně negativně zasahují do potravinářského průmyslu, kde se podílejí na kontaminaci potravin. V medicíně biofilmy rostou na katetrech či kloubních implantátech a znepříjemňují léčbu pacientům i doktorům.

 

→ celý článek

 

Obr. 1 - Ukázka různých druhů ultrafialovým (UV) světlem osvícených fluorescenčních krystalů, které vyzařují ve viditelné spektrální oblasti. CC BY-SA 2.5 Hannes Grobe-AWI (ořez 215*215px)

Krystaly, které zesilují světelné záření

 

Fotonika je vědní obor zabývající se vznikem a využíváním světla, respektive světelné energie. Patří do ní celá škála aplikací, jako například světelné zdroje typu laser nebo LED, předávání a zpracování informací „opticky“ v digitálních přenosech včetně internetu pomocí optických vláken, detekce nebezpečných látek pomocí optických senzorů, laserové operace očí, termovize, laserové svařování a řezání kovů, holografie a stále větší množství aplikací z mikro- a nano-fotoniky. Žádná z těchto aplikací by ale nebyla možná, kdyby neexistovaly materiály umožňující vytváření a „ovlivňování“ světla. A právě jedním typem těchto materiálů jsou krystaly. Ovšem ne všechny, nebo alespoň ne v jejich původním „stavu“. Studiem ovlivňování struktury krystalů pro vytváření opticky aktivních krystalů se zabývá skupina materiálů pro fotoniku na ústavu anorganické chemie, VŠCHT Praha.

 

→ celý článek

 

 Nanočástice stříbra (ořez 215*215px)

Nanočástice stříbra - ochránce stavebních materiálů

 

Stříbro se už dávno před antibiotiky používalo pro léčebné účely. I v současnosti se rozvíjí výzkum, jak využít stříbro jako alternativu k antibiotikům, proti kterým některé bakterie získaly rezistenci, nebo ve stavebnictví.

 

→ celý článek

 

Obr. 4 - Předpovězená 3D struktura mikrocelulární polystyrenové pěny získané pomocí počítačové simulace (ořez 215*215px)

Tepelně izolační materiály nové generace, které výrazně sníží Vaše náklady za energie

 

Chtěli byste mít doma v zimě teplo a v létě příjemně chladno? Pak zvažte, zda nezateplit dům, protože vytápění a chlazení tvoří až 50 % Vašich výdajů za energie ročně! VŠCHT Praha podporuje snižování těchto nákladů výzkumem nano- a mikrocelulárních polymerních pěn. Vyvíjíme tak nejen vlastní tepelně izolační materiály nové generace, ale také počítačové programy, který pomohou dalším výzkumníkům a firmám připravovat a vyrábět tepelně izolační materiály s vylepšenými vlastnostmi.

 

→ celý článek

 

 ropa (ořez 215*215px)

Jak skladovat ropu efektivně?

 

Skladování ropy je jednou z podhodnocených součástí ropného průmyslu. Ropa se skladuje nejen pro okamžitou spotřebu, ale také jako nástroj pro zmírnění kolísání cen na trhu.

Ropa může být skladována krátkodobě anebo dlouhodobě ve velkokapacitních zásobnících za účelem zajištění plynulého zásobování rafinerií, případně za účelem uchování rezerv pro případ déletrvajících výpadků dodávek této suroviny. Takové zásoby jsou udržovány ve formě tzv. státních hmotných rezerv, jejichž objem je dán legislativou.

 

→ celý článek

 

 Může chem léčit (ořez 215*215px)

Může chmel léčit?

 

Když se řekne chmel, drtivé většině populace se vybaví pivo. Je pravdou, že v pivovarství představuje chmel otáčivý (Humulus lupulus L.) nezastupitelnou surovinu. Ovšem výjimečnost této rostliny je v tom, že zasahuje i do celé řady jiných oborů, zejména pak do lékařství, kde je chmel využíván již více než 2000 let. Od starověku jej léčitelé používali při léčbě nemocí a obtíží, jako například malomocenství, zápachu nohou, proti zácpě, či při čištění krve (Karabin a kol., 2015). Od té doby dodnes prošla medicína složitým vývojem, přesto i v současnosti chmel představuje v tradičním léčitelství potenciální řešení při léčbě řady zánětů, nespavosti, hormonálních poruch, případně zlepšení funkce gastrointestinálního traktu (Zanoli a Zavatti, 2008).

 

→ celý článek

 

 Annamox-1 (šířka 215px)

Invaze bakterií anammox na čistírny ušetří stočné

 

Podobně jako v domácnostech šetří spotřebu elektrické energie úsporné zářivky, na čistírnách odpadních vod šetří elektřinu mj. anammox bakterie. Tyto nedávno objevené bakterie jsou základním kamenem inovativních biotechnologií, které čistí odpadní vody od sloučenin dusíku úsporněji, než bylo dosud možné. Na VŠCHT Praha vyvíjíme postupy, které anammox bakteriím umožní expandovat, a my více ušetříme na stočném.

 

→ celý článek

 

Elektroforeogram výsledků PCR

Odhalování falšování potravin pomocí analýzy DNA

 

Falšování potravin doprovází lidstvo již od dob směnného obchodu. V současnosti tento trend neustále narůstá. Často se jedná pouze o „nezávadné“ šizení zákazníka (náhrada dražší složky za levnější a/nebo lépe dostupnou apod.), někdy ale může falšováním potravin dojít k ohrožení zdraví spotřebitelů. Proto, ale i z důvodů náboženských, hygienických či ekonomických, je nezbytné, aby se vyvíjely také metody detekce falšování. V současné době existuje mnoho metod, které umožňují druhovou specifikaci živočichů i rostlin. Jednou z nich je analýza DNA využitím polymerasové řetězové reakce (PCR). Na Ústavu biochemie a mikrobiologie se, mimo jiné, zabýváme vývojem PCR protokolů pro autentizaci hospodářsky významných živočichů, ryb i rostlin. Co to je za metodu a jak taková analýza funguje? To se pokusím objasnit v následujícím textu.

 

→ celý článek

 

 Noroviry_foto ziskané pomocí transmisního elektronového mikroskopu (foto -  Graham Beards at English Wikipedia)

Detekce norovirů v potravinách

 

Nemoci z potravin mohou být způsobeny požitím potravy, ve které jsou přítomné patogenní mikroorganismy nebo jimi produkované toxiny. K mikroorganismům kontaminujícím potraviny a vodu patři mnohé bakterie, plísně a viry. V článku se můžete dozvědět, jak se přenášejí potravinové virové infekce, čím jsou pro nás nebezpečné a jak je můžeme detegovat.

 

→ celý článek

 

Amplifikované fragmenty DNA v agarosovém gelu

DNA analýzou proti falšování rybího masa

 

Potraviny jsou téma, které se týká každého. Každý chce mít na svém talíři čerstvé, zdravé a chutné jídlo. Bohužel na světovém trhu s potravinářskými výrobky se objevují stále častěji falšované výrobky, což může negativně ovlivnit zdraví konzumentů. V článku se můžete dozvědět, jak věda napomáhá v boji proti podvodníkům.

 

→ celý článek

 

 Obrázek 1 Simulace charakteristického poškození povrchu archeologických nálezů na valounku z Baltského jantaru bez historické hodnoty

Jantarová komnata na VŠCHT Praha

 

Stav archeologických nálezů z jantaru bývá mnohdy doslova bídný. Popraskaný a rozpadající se povrch předmětu je zcela běžným jevem. V takových případech přichází na řadu konzervátorský zásah. Bohužel není dostupná žádná ucelená vědecká studie, která by zahrnovala testování možných postupů pro konsolidaci (zpevnění) povrchu a dokázala pomoci při výběru vhodné metody pro reálné archeologické nálezy z jantaru. Výzkumný tým z Ústavu chemické technologie restaurování památek VŠCHT Praha se rozhodl zabývat danou problematikou a tak se z laboratoře č. 63 v přízemí budovy A stala dočasně taková „jantarová komnata“.

 

→ celý článek

 

 Obrázek 1 - poškozený pískovcový pomník (šířka 215px)

Nové řešení staletých problémů

V České republice se nachází 39 tisíc registrovaných památek. Tedy zhruba jedna památka na 2 km2. A i přesto, že se u nás restauruje téměř v „každé vesnici“, nové konsolidanty (tj. zpevňující materiály), jejichž potřeba se jeví dosti zásadní, se téměř nevyvíjejí. Na našem pracovišti se snažíme nejen o vývoj nových materiálů (v rámci základního výzkumu), ale i o mezioborovou spolupráci vědeckých pracovníků a restaurátorů (tj. o aplikovaný výzkum a vývoj inovací).

 

→ celý článek

 

 3D tiskárna

3D tisk tablet aneb léky šité na míru

Současným trendem ve farmacii je rozvoj „personalizované medicíny“, tedy přizpůsobení léku potřebám konkrétního pacienta. Jednou z nejnovějších vyvíjených metod, která má velký potenciál, je využití 3D tisku pro tvorbu tablet. V prvním kroku se připraví pevná vlákna, obsahující léčivo a směs pomocných polymerů, ve druhém kroku jsou vlákna použita jako materiál pro 3D tisk. Tato metoda přináší výhody jako možnost rychle změnit dávku léčiva pro každou tabletu, možnost ovlivnit rychlost uvolňování léčiva a také možnost zabudování více léčiv do jedné tablety.

 

→ celý článek

 

 nanodiamanty-kindermann (šířka 215px)

Nanoléčiva – genová terapie pod taktovkou nanodiamantů

Významné pokroky v oblasti nanotechnologií a genového inženýrství nám v současné době umožňují proniknout hlouběji do podivuhodného světa nanorozměrů, kde se vlastnosti materiálů významně mění s jejich velikostmi a ve kterém se molekuly DNA či RNA stávají „lékem“. Kombinací nanočástic a funkčních DNA/RNA molekul je možné vytvořit nové léčebné systémy fungující na molekulární úrovni, které představují alternativu k současným metodám. Jednou z mnoha aplikací může být léčba rakovinných onemocnění, kterým v dnešní době rozumíme pouze omezeně. Standardně zavedené metody jako ozařování, chemoterapie, mikrovlnná hypertermie apod. nejsou vždy účinné, nebo vykazují mnoho vedlejších účinků. Stejně jako většina standardně zavedených přístupů i nanoléčiva mají svá úskalí. Odvrácenou stranou mince jsou obecná rizika spojená s používáním nanotechnologií a se zásahy na genové úrovni. Otázkou tedy zůstává, zda budou nanoléčiva spásným řešením, nebo další ekologickou katastrofou, kterou způsobili lidé.

 

→ celý článek

 

Salinispora tropica pod mikroskopem, obarvený preparát kristalovou violetí

Tajemná bakterie z mořského dna

Moře a oceány skrývají mnohá tajemství. Jedním z nich jsou bakterie. V naší biotechnologické laboratoři se zabýváme bakterií Salinispora tropica. Tento oranžový mikroorganismus žijící v tropických vodách Karibiku produkuje pro člověka velmi zajímavé a léčivé látky. Díky své oranžové barvě můžeme předpokládat přítomnost karotenoidů. Co jsou karotenoidy? Jaké mají využití pro člověka? Který z nich se skrývá v této mikroskopické bakterii a v čem nám může pomoci? To vše zkusím zodpovědět v článku.
 
→ celý článek

 Prostorový model lidského lektinu s navázaným disacharidem (červená)

Sacharidy jako „léky na smrt“

Jako známí, co se potkají na ulici, podají si ruce a prohodí pár slov tak se i buňky v těle každého z nás vzájemně pozdraví a předají si potřebné informace. Každá buňka má svou „ruku“, kterou může zdravit jinou buňku, pouze je potřeba aby „ruce“ buněk, stejně tak jako ruce lidské do sebe vzájemně správně zapadly. Předané informace mezi buňkami mohou být různého charakteru od „pojď, začněme spolu krásný nový život“ až po „sáhl jsi na mě a proto zemřeš“. Poznání a pochopení těchto komunikačních procesů mezi buňkami, by mohlo otevřít zcela nové cesty a možnosti v oblasti léčby vážných onemocnění.

 

→ celý článek

 Překopávač – jeho hlavním cílem je provzdušnění materiálu

Exkurze do kompostárny za provozní praxí

Kompostování je způsob nakládání s biologicky rozložitelnými odpady (bioodpady), kdy dochází k jejich opětovnému materiálovému využití v podobě kompostu. Dle své kvality může být kompost opět navrácen do půdy, např. v rámci městské zeleně nebo jako hnojivo prodejem mezi občany. Technologie kompostování je poměrně jednoduchá, nejdůležitější je hlídat správný poměr vstupních materiálů, neboť kompost se nevytvoří pouze z trávy. Hlídá se poměr C:N, který má být 25-30:1, a dále proces provzdušňování již zpracovávaného bioodpadu. Kromě klasického komunitního kompostování na pásových hromadách (viz obr. 1)existují ještě tzv. aerobní fermentory. Tyto uzavřené boxy proces kompostování urychlují tím, že je do nich intenzivně vháněn vzduch. Zároveň se zde dosáhne teploty 70°C, při které dochází k odstranění patogenních bakterií, jako např. salmonela nebo escherichia coli.

 

→ celý článek

 kvasinky-zvetsene (šířka 215px)

Není droždí jako droždí

 

Pekařské droždí je možné využít nejenom v kuchyni, ale taky ve vědě.  Z živých kvasinek se postupným vymýváním odstraní jejich vnitřek a použije se jenom zbylá skořápka. Obaly z kvasinek jsou vhodné nosiče různých látek, hlavně léčivých. Uvedené částice jsou vychytávány buňkami lymfatického systému a tak je léčivo dopravené do místa zánětu. V budoucnosti by se mohly podávat lidem ve formě tabletek a působit proti zánětlivým onemocněním jako jsou Crohnova choroba, ulcerózní kolitida a jiné. 

 

→ celý článek

 biofiltr2 (šířka 215px)

Co dělá skládka, když spí?

 

Skládkování je velkým tématem odpadového hospodářství. Skládky obvykle přijímají odpad několik desítek let. Co se ale se skládkou stane, když už se odpad nenaváží? Jaký má uzavřená skládka vliv na životní prostředí? V textu se dozvíte, jak emise ze skládek ovlivňují životní prostředí a jak s nimi lze nakládat, např. o možnosti odstraňování přes tzv. biofiltr.

 

→ celý článek

 Anaerobní membránový reaktor

Anaerobní membránový reaktor pro recyklaci energie z městské odpadní vody

Čištění městských odpadních vod (OV) již neznamená pouze sanitaci urbanizovaných území, tj. likvidaci splašků. Městské odpadní vody jsou nevyčerpatelným zdrojem energie, cenných chemických látek a koneckonců i vody samotné. Tlak na aplikaci nových technologií pro nakládání s odpadními vodami se neustále zvyšuje. Jednak jde o zpřísňující se legislativní požadavky, jednak se s měnícím klimatem zvyšuje tlak na zdroje vody a dalších surovin (včetně zdrojů energie).

Dnešní technologie čištění městských odpadních vod jsou založeny na principu oxidace znečišťujících látek v OV, což je velice energeticky náročné. Tyto aerobní technologie (tzv. aktivační proces) navíc potenciální obnovitelné zdroje z OV odstraňují a znemožňují jejich zpětné využití. Například průměrná spotřeba energie v Česku (rok 2015) na vyčištění 1 m3 OV byla dle MZe vyčíslena na 16,- Kč (medián).

 

→ celý článek

 směs Emcompress + Aerosil 1 % (doba mísení 1000 min) (ořez 215*215px)

Tablety a kapsle

Tablety a kapsle jsou nejrozšířenějšími a především nejoblíbenějšími lékovými formami. Nenechte se ale mýlit, i přesto, že by se mohlo zdát, že jejich výroba neklade zvýšené nároky na sterilitu a je v podstatě levná a jednoduchá, dokáže i tato technologie připravit farmaceutům nejednu bezesnou noc. Začněme ale pěkně od začátku…

 

→ celý článek

 

Odhalte 5 nejzákeřnějších jedů současnosti

Existují prvky a sloučeniny, se kterými se nejspíše za celou svou kariéru nesetkáte. Buďte za to rádi. Mohlo by to skončit rychle a bolestivě.

 

Napsal Jan Havlík pro předmět Vědecká žurnalistika

 

→ celý článek

 

Proč se šíří nesmysly? Stačí namluvit novinářům, že po čokoládě se hubne

Lákavý titulek, hamižný časopis, hladoví čtenáři a utýraná data. Tak málo stačí k tomu, aby do médií pronikla nesmyslná studie. Americký novinář a vědec John Bohannon napálil německé i světové noviny a ukázal, že nutriční věda má problém: lidé spolknou skoro cokoli.

 

Napsal Pavel Kasík, redaktor Technet.cz (článek upraven z původní verze pro Technet.cz), pro předmět Vědecká žurnalistika.

 

→ celý článek

 

Česnek a pórek místo antibiotik: Obstojí středověký recept proti bakteriím?

Vědci z Nottinghamské univerzity zopakovali v minulém roce recept z knihy Bald's Leechbook pocházející zřejmě z devátého století, který popisuje výrobu balzámu proti očním infekcím. Experiment měl dobré výsledky, které překvapily samotné vědce.

 

Napsala Zuzana Vonková pro předmět Vědecká žurnalistika

 

→ celý článek

 komunikace bakterii

Komunikace v mikrobiálním světě: Jak a proč si bakterie povídají

Stejným způsobem, jako se lidé dorozumívají prostřednictvím slov, používají bakterie ke komunikaci v rámci mikrosvěta signální molekuly. Podobně, jako je většina lidí schopna domluvit se v případě potřeby s jinými národy více cizími jazyky, tak i bakterie využívají ke komunikaci se zástupci jiného rodu signální molekuly s různou strukturou. Komunikační proces má vliv na chování bakteriální buňky, na její pohyblivost, produkci látek, které využívá během infekčního procesu a tvorbu biofilmu – vysoce organizovaného společenství mikroorganismů, které je pevně přichyceno k povrchu a velice dobře odolává vlivům z vnějšího prostředí, např. působení antimikrobiálních látek. Studiem mezibuněčné komunikace potencionálně patogenních bakterií, především Pseudomonas aeruginosa, v souvislosti s tvorbou biofilmu se na Ústavu biotechnologie zabývá doktorandka Martina Paldrychová.

 

→ celý článek

 
 laboratorní model

Energeticky soběstačné čištění odpadních vod

Na Ústavu technologie vody a prostředí pracují na konceptu soběstačného čištění městských odpadních vod. Tříletý aplikovaný výzkum ve skupině Anaerobní technologie přechází z litrových laboratorních modelů do poloprovozních instalací, o jejichž výstupy je zájem mezi provozovateli a projektanty čistíren. Recyklace energie z městských odpadních vod je hlavním tématem pro doktoranda Petra Dolejše.

 

→ celý článek

 biofilmy  

Biofilmy: Život mikroorganismů v jednotném společenství

Obdobně jako staví lidé svá obydlí, která se posléze rozrůstají v města až metropole, budují i mikroorganismy svůj vlastní svět – biofilm. V tomto společenství posléze získávají mnoho benefitů, využitelných v jejich činnosti, která se může ubírat různými směry. Mikroorganismy jsou obecně schopné vytvářet pro lidstvo užitečné produkty, jako jsou pivo, víno a zrající sýry. Umí vyrábět složky pro pohonné hmoty, čistit odpady, které vyprodukujeme, a mnoho dalších prospěšných činností. Nicméně stinnou stránkou je jejich neochvějná touha napadat lidský organismus, parazitovat na jeho činnosti a způsobovat tak, v některých případech, až smrtelné infekce. A právě hledání alternativních možností pro jejich prevenci a léčbu je předmětem studie laboratorní skupiny, jejíž součástí je i Ing. Eva Kvasničková, doktorandka Ústavu biotechnologie, VŠCHT Praha.

 

→ celý článek

 Peptidy

Antimikrobiální peptidy – naděje z jedu divokých včel

V laboratořích Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR studuje skupina pod vedením RNDr. Václava Čeřovského, CSc. antimikrobiální peptidy, látky, které mají potenciál léčit špatně se hojící infekce, kde běžně používaná antibiotika již ztratila svou účinnost. „Během naší práce tyto antimikrobiální peptidy, původně objevené v jedových žlázách divoce žijících včel, charakterizujeme a dále vylepšujeme – tzn., měníme chemicky jejich strukturu, abychom zvýšili jejich účinek proti patogenním mikroorganismům a zároveň snížili jejich toxicitu vůči lidským buňkám,“ říká doktorand Ondřej Nešuta. 

 

→ celý článek

 farmakoforový model KAT enzymu

Léky z počítače


Za devatero vrátnicemi v budově B v místnostech Z1X sídlí Laboratoř informatiky a chemie. Studenti doktorského studia Milan Voršilák, Ivan Čmelo a Martin Šícho v ní tvoří utajovanou chemoinformatickou sekci. Jak praví stereotyp: „Správní ajťáci přeměňují kofein na kód.“ Naši tři hrdinové jej však, na rozdíl od běžných ajťáků, mění ve virtuální chemické struktury, které by snad někdy v budoucnosti mohly sloužit jako léčiva.
 

→ celý článek

 Elektřina

Kam s elektřinou? Řešením mohou být vanadové průtočné baterie

Elektřina z větrné a sluneční energie je logickou součástí energetického mixu. Její širší využití je omezeno časovou proměnlivostí dostupných obnovitelných zdrojů. Tento problém umožňují řešit mimo jiné úložiště elektrické energie s dostatečným výkonem a kapacitou. Vhodným kandidátem je například vanadová průtočná baterie, jejíž prototyp o výkonu 2 kW a účinnosti vyšší než 80 % nedávno vyvinuli vědci z  Výzkumného centra Nové technologie (NTC ZČU v Plzni) a Ústavu chemického inženýrství (VŠCHT Praha) pod vedením Juraje Koska.

 

→ celý článek

světlo

Barva, energie a světlo: Pohled na svět očima fotochemika

Světlo. Valná většina života na Zemi existuje právě díky němu. První fototrofní organismy v Kambriu díky fotosyntéze změnily charakter životního prostředí do té míry, aby mohly ostaní organismy vystavět své životní cykly na spotřebě kyslíku. Už z názvu fotosyntézy vyplývá, že jde o chemickou reakci iniciovanou světlem, a vědní obor zabývající se takovými procesy se nazývá fotochemie. Pro moderní fotochemiky je dnes velice významné viditelné světlo. Jak fotochemici pohlížejí na svět barev nám přiblíží Viktor Mojr, doktorand Ústavu organické chemie.

 

→ celý článek

 ořez 215*215px

Izotopová separace lithia pomocí ionexů


Student doktorského studia, Ing. Jiří Mikeš, na Ústavu energetiky VŠCHT Praha zaměřil svůj výzkum na lithium. Lithium je nejlehčí alkalický kov, je značně reaktivní, stříbřitě lesklý a většina z vás si bude ze základní školy pamatovat, že hoří červeným plamenem. Má bohaté využití, najdete ho v bateriích mobilních telefonů, podává se jako lék manické fáze bipolární deprese, najdete jej v akumulátorech a využívá se v jaderné energetice. A protože v přírodě se vyskytují dva stabilní izotopy lithia, Jiří Mikeš provádí jejich izotopovou separaci pomocí ionexů.

 

→ celý článek

Ing. Richard Pokorný

Doktorand z VŠCHT se podílí na likvidaci odpadu z výroby jaderných zbraní

Laboratoř anorganických materiálů, společné pracoviště VŠCHT Praha a ÚSMH AVČR, v.v.i., získala od amerických národních laboratoří dvouletý kontrakt v hodnotě 150 000 USD, v jehož rámci se bude spolupodílet na vývoji matematického modelu tavicích procesů při vitrifikaci jaderného odpadu.

 

→ celý článek

 

Lék z jedu včely místo antibiotika?

Doktorandka Ústavu biochemie a mikrobiologie, Ing. Tereza Tůmová, spolupracuje s kolegy z ÚOCHB AV ČR na výzkumu nových typů antimikrobiálních látek a léčiv, jejichž vývoj je nutný, protože mikroorganismy jsou stále odolnější vůči klasickým antibiotikům. Jak se takovýto výzkum dělá? Molekuly antimikrobiálních látek se nacházejí v celé řadě organismů. Výzkumný tým z ÚOCHB AV ČR se zabývá jejich izolací z jedových váčků včel Halictus sexcintus. Tyto molekuly antimikrobiálních látek, v tomto případě peptidů, se vyznačují vysokým kladným nábojem, který ovlivňuje jejich antimikrobiální aktivitu velmi významně. Ing. Tereza Tůmová a skupina Dr. Kašičky analyzuje právě fyzikálně-chemické vlastnosti těchto molekul, aby se dalo lépe předpovědět jejich využití ve formě léčiv. Jak se taková molekula s kladným nábojem charakterizuje pomocí kapilární elektroforézy?

 

→ celý článek 

ořez 215*215px 

Cesta za výzkumem nových polymerních materiálů pro čištění bioplynu

 

Využití bioplynu jako alternativy k zemnímu plynu závisí na jeho dostatečné čistotě a vysokém obsahu metanu. Vhodnou metodou pro toto přečištění jsou membránové technologie, jejichž současnou slabinou je především nízká separační účinnost používaných polymerních membrán. Laboratoř membránových separačních procesů na VŠCHT pod vedením doc. K. Friesse (www.membranegroup.cz) se podílí na výzkumu nových unikátních polymerních materiálů ve spolupráci s řadou zahraničních pracovišť. Na pracovišti ITM-CNR (www.itm.cnr.it) v Kalábrii se Marek Lanč podílí na vývoji nové metody pro charakterizaci těchto materiálů.

 

→ celý článek

[urlnadstranka] => [poduzel] => stdClass Object ( [41936] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 41936 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/2018 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [41557] => stdClass Object ( [obsah] => [iduzel] => 41557 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/2017 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39550] => stdClass Object ( [nazev] => Sacharidy jako „léky na smrt“ [seo_title] => Sacharidy jako „léky na smrt“ [seo_desc] => [autor] => Ing. Karla Ahne [autor_email] => Karla.Ahne@vscht.cz [perex] =>

Jako známí, co se potkají na ulici, podají si ruce a prohodí pár slov tak se i buňky v těle každého z nás vzájemně pozdraví a předají si potřebné informace. Každá buňka má svou „ruku“, kterou může zdravit jinou buňku, pouze je potřeba aby „ruce“ buněk, stejně tak jako ruce lidské do sebe vzájemně správně zapadly. Předané informace mezi buňkami mohou být různého charakteru od „pojď, začněme spolu krásný nový život“ až po „sáhl jsi na mě a proto zemřeš“. Poznání a pochopení těchto komunikačních procesů mezi buňkami, by mohlo otevřít zcela nové cesty a možnosti v oblasti léčby vážných onemocnění.

[ikona] => [obrazek] => 0002~~808q0lMwtFIIKMovLskvyi87vFchNz8lNUchJzOlOPvwyox8hZzU7JLMvFKFYoW8xLLDC6sS8w7vzVVIySxOTM5ILMpMSc1V0DjSm1pUlpp3eKEmAA.jpg [obsah] =>

Je známo, že vazbu mezi dvěma buňkami zprostředkovává sacharid na povrchu jedné buňky a protein (lektin) na povrchu buňky druhé. Přípravou podobného sacharidu, jako se uplatňuje v těchto vazbách, ale se změněnými vlastnostmi, je pravděpodobně možné zabránit nežádoucí komunikaci mezi buňkami a tím zamezit např. vzniku metastází rakovinných buněk, autoimunitních onemocnění a bakteriálních či virových infekcí.

Naše skupina mladých nadšených vědců z Ústavu chemie přírodních látek VŠCHT Praha se zabývá přípravou těchto biologicky aktivních sacharidů. Snahou je připravit produkty analogické k přírodním, které zároveň budou stabilnější pro výzkum mezibuněčných komunikací a následnou přípravu léčiv. Ke každému takovému konečnému produktu vede náročná cesta plná úspěchů, nezdarů a výzev tyto nezdary řešit. S trochou nadsázky se téměř poslepu snažíme navlékat perly na nit tak, abychom vytvořili dokonalý perlový náhrdelník. Pomocí znalostí, které nám poskytuje studium na VŠCHT Praha a cenných rad školitele, se nám neustále daří připravovat zcela nové struktury a optimalizovat metody jejich přípravy s co nejlepšími výsledky. Všechny naše produkty jsou pak, díky kolegům z Akademie věd ČR, testovány na aktivitu ve snižování rozvoje rakovinných metastází a bakteriálních či virových infekcí.

Obr. 2: Příklady interakcí vznikajících v organismu pomocí vazby lektin-sacharid (šířka 215px)Samotná práce v naší laboratoři je velmi rozmanitá, fascinující, ale také trochu nebezpečná. Oproti klasické kuchyni, náš „papiňák“ zvládne až 200x vyšší tlak než je atmosférický, a to s použitím vodíku místo vzduchu, ústavní mikrovlnný reaktor je na obsluhu trochu náročnější, než klasická „mikrovlnka“ a největším naším nepřítelem je voda. Také je potřeba myslet na to, že led chladí, až pálí, a že některé látky mohou na vzduchu hořet. Z důvodů bezpečnostních i kolegiálních je důležité, aby byl každý člen týmu ohleduplný k ostatním a pohotový k případné pomoci.

[iduzel] => 39550 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/sacharidy-jako-leky-na-smrt [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/sacharidy-jako-leky-na-smrt [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39886] => stdClass Object ( [nazev] => Tajemná bakterie z mořského dna [seo_title] => Tajemná bakterie z mořského dna [seo_desc] => [autor] => Zuzana Ježková [autor_email] => Zuzana.Jezkova@vscht.cz [perex] =>

Moře a oceány skrývají mnohá tajemství. Jedním z nich jsou bakterie. V naší biotechnologické laboratoři se zabýváme bakterií Salinispora tropica. Tento oranžový mikroorganismus žijící v tropických vodách Karibiku produkuje pro člověka velmi zajímavé a léčivé látky. Díky své oranžové barvě můžeme předpokládat přítomnost karotenoidů. Co jsou karotenoidy? Jaké mají využití pro člověka? Který z nich se skrývá v této mikroskopické bakterii a v čem nám může pomoci? To vše zkusíme zodpovědět na následujících řádcích.

[ikona] => [obrazek] => 0001~~BcFLFYAwDARAKysANygIkENeP5uXhvpBABI41Rgzu1TrNpwhyKDbKXBeaFaCo9C1beAhMbWvDx7qEutJlLCRUjl5Yxqr5np_.jpg [obsah] =>

Psal se rok 1989, kdy Salinispora tropica byla vyzdvižena z mořského dna a poprvé kultivována v laboratoři. Od té doby se mnohé změnilo. Zjistilo se, že na pohled oranžové kulaté kolonie Salinispory jsou pod mikroskopem viditelné jako vláknité spletence připomínající podhoubí hub. Také byla pozorována barevná změna kolonií a to ze zářivě oranžové na černou. K této transformaci dochází, když dojde k změnám životních podmínek, které nejsou slučitelné se životem. Dojde k takzvané sporulaci. V tom nás milé bakterie předběhli. Lidský život je o poznání křehčí.

V nedávné době byl pod vedením prof. Tomáše Brányika na fakultě potravinářské a biochemické technologie vytvořen studentský tým, jehož úkolem je prozkoumat tento zajímavý mikroorganismus. Co zatím víme, je, že „Sali“ vytváří ve svém organismu velmi zajímavé látky. Například takový Salinosporamid A, který byl izolovaný z této bakterie, je v současnosti testovaný v USA jako podpůrný prostředek při léčbě rakoviny tlustého střeva a lymfomů. Náš tým ale více zaujala přítomnost karotenoidů způsobujících oranžové zabarvení buněk. Karotenoidy jsou látky rozšířené hlavně v ovoci, zelenině, ale také v řasách a bakteriích. Používáme je v průmyslu, potravinářství a farmacii. Využívají se například jako barviva či konzervanty. Známé jsou také jako antioxidanty, což jsou látky příznivě působící na lidské zdraví. No jen si vzpomeňte, když Vám maminky říkali „Jez pěkně mrkvičku, budeš mít zdravá očička“. Za tuhle větu může již dobře známý ß-karoten.

V naší laboratoři se nám podařilo izolovat směs karotenoidů. Díky spolupráci s Dr. Michaelou Rumlovou jsme získali údaje o pozitivním antioxidačním účinku tohoto extraktu karotenoidů. Extrakt jsme testovali na lidských tkáňových buněčných liniích, například s rakovinou prostaty, jater či jícnu. Naším dalším úkolem je zjistit, zda tyto účinky má i samotný sioxanthin, který je hlavním karotenoidem produkovaným Salinisporou. Co myslíte, bude naše vědecké pátrání o povaze a účincích této látky úspěšné? Postaví se sioxanthin do první linie mezi ß-karoten, lutein či astaxanthin? To se možná jednoho dne dozvíme, ale zatím nás čeká ještě dlouhá cesta. Jedno však víme, naše detektivní pátrání pokračuje. Vždyť jak se to říká - „cesta je cíl“.

[iduzel] => 39886 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/tajemna-bakterie-z-morskeho-dna [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/tajemna-bakterie-z-morskeho-dna [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [41539] => stdClass Object ( [nazev] => Nanoléčiva – genová terapie pod taktovkou nanodiamantů [seo_title] => Nanoléčiva – genová terapie pod taktovkou nanodiamantů [seo_desc] => [autor] => Ing. Marek Kindermann [autor_email] => Marek.Kindermann@vscht.cz [perex] =>

Významné pokroky v oblasti nanotechnologií a genového inženýrství nám v současné době umožňují proniknout hlouběji do podivuhodného světa nanorozměrů, kde se vlastnosti materiálů významně mění s jejich velikostmi a ve kterém se molekuly DNA či RNA stávají „lékem“. Kombinací nanočástic a funkčních DNA/RNA molekul je možné vytvořit nové léčebné systémy fungující na molekulární úrovni, které představují alternativu k současným metodám. Jednou z mnoha aplikací může být léčba rakovinných onemocnění, kterým v dnešní době rozumíme pouze omezeně. Standardně zavedené metody jako ozařování, chemoterapie, mikrovlnná hypertermie apod. nejsou vždy účinné, nebo vykazují mnoho vedlejších účinků. Stejně jako většina standardně zavedených přístupů i nanoléčiva mají svá úskalí. Odvrácenou stranou mince jsou obecná rizika spojená s používáním nanotechnologií a se zásahy na genové úrovni. Otázkou tedy zůstává, zda budou nanoléčiva spásným řešením, nebo další ekologickou katastrofou, kterou způsobili lidé.

[ikona] => [obrazek] => 0002~~808qOrywKjVbwTBRQVchODnj8MrcxJLM5OzDexXyDi_MLkotVkjLKc0H0smpeUd68w6vzchXyEvMy0_JTMxNzCspVShWKMgvK0rOyC_LLwUycypzU4uAyhTKiopLgEIA.png [obsah] =>

Genová terapie je fascinující metodou, která umožňuje zavedení genetické informace (DNA/RNA…) do nitra buňky, kde může plnit svou terapeutickou funkci. Na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR v Dejvicích ve spolupráci s Mikrobiologickým ústavem AV ČR v Krči se skupina dr. Petra Cíglera a dr. Veroniky Benson a v ní i studenti z VŠCHT zaměřují na dopravování krátkých úseků DNA/RNA do vnitřku rakovinných buněk pomocí nanodiamantových částic (ND) s povrchovou polymerní vrstvou nesoucí kladný náboj (viz obr. 1a). Unikátními vlastnostmi nanočástic je jejich malá velikost a enormně velká plocha, kterou poskytují. Volba materiálu nanočástic pak určuje řadu dalších zajímavých vlastností. ND se vyznačují vysokou biokompatibilitou (tělo si takového materiálu takřka nebude všímat), či schopností produkovat fluorescenční záření po osvícení laserovým světlem (jistě si vzpomínáte na fosforescenční hvězdičky, které po nasvícení lampičkou ve tmě svítili na stropě – princip je obdobný). Zdrojem fluorescenčního záření mohou být bodové poruchy v krystalové mříži diamantu, které jsou záměrně ve struktuře  vytvářeny. Těchto „nedokonalostí“ se pak v praxi využívá např. pro sledování polohy ND uvnitř buňky.

Bohužel nic není tak jednoduché, jak se zdá a ani ND nejsou výjimkou. Problém nastává již v okamžiku, kdy jsou ND vloženy do fyziologických podmínek (krev, plazma, fyziologický roztok, …). Takové prostředí zpravidla vyvolává jejich shlukování neboli agregaci a částečnou ztrátu jejich vlastností. Výsledkem je pak stav připomínající zrnka písku nasypaná do sklenice vody. Po krátké chvíli se všechna zrnka usadí na dně. Naproti tomu ND rozpuštěné v prostředí, které se jim zamlouvá (obr. 1b), mohou díky své velikosti dlouhodobě zůstávat v roztoku a jejich přítomnost lze ověřit prosvícením laserovým svazkem. Část paprsku se rozptyluje na jejich povrchu a v roztoku je možné okem pozorovat světelnou stopu.

V této chvíli přicházejí na řadu koloidní a syntetičtí chemikové, kteří na povrchu ND umí vypěstovat polymerní vrstvu chránící částice ve fyziologických podmínkách. Celý proces si můžeme představit jako vypěstování úhledného trávníku na zahradě, kde byla původně jen hlína. Zmíněná vrstva částice nejen chrání, ale propůjčuje jim i další užitečné vlastnosti. Jednou z nich je kladný náboj, který umožňuje elektrostatickou vazbu se záporně nabitými molekulami DNA/RNA a následný vstup do buněčného prostoru. Uvnitř buňky dochází k uvolnění funkčních DNA/RNA molekul z povrchu ND a započíná tak terapeutický proces.

Ačkoliv se takováto vize léčby může jevit jako nereálná, není to tak dlouho, co byly oficiálně schváleny první léčebné metody založené na genové terapii. To však nic nemění na faktu, že genová terapie i nanotechnologie skýtají potenciální rizika, která mohou mít fatální následky v globálním měřítku. Je proto potřeba veškeré kroky pečlivě a objektivně promýšlet.

Reference (obrázky):

[1]

REHOR, Ivan, Hana MACKOVA, Sergey K. FILIPPOV, et al. Fluorescent Nanodiamonds with Bioorthogonally Reactive Protein-Resistant Polymeric Coatings. ChemPlusChem 2014, 79(1), 21-24. DOI: 10.1002/cplu.201300339. ISSN 21926506.

 

Autor textu je doktorským studentem VŠCHT Praha působícím na ÚOCHB AV ČR a MBÚ AV ČR.

[iduzel] => 41539 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/41539 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [38720] => stdClass Object ( [nazev] => Anaerobní membránový reaktor pro recyklaci energie z městské odpadní vody [seo_title] => Anaerobní membránový reaktor pro recyklaci energie z městské odpadní vody [seo_desc] => [autor] => Petr Dolejš [autor_email] => Petr.Dolejs@vscht.cz [perex] =>

Čištění městských odpadních vod (OV) již neznamená pouze sanitaci urbanizovaných území, tj. likvidaci splašků. Městské odpadní vody jsou nevyčerpatelným zdrojem energie, cenných chemických látek a koneckonců i vody samotné. Tlak na aplikaci nových technologií pro nakládání s odpadními vodami se neustále zvyšuje. Jednak jde o zpřísňující se legislativní požadavky, jednak se s měnícím klimatem zvyšuje tlak na zdroje vody a dalších surovin (včetně zdrojů energie).

[ikona] => [obrazek] => 0001~~c8xLTC3KT8o7vFYhNzU3qejwwrz8ssN7FYpSE7NL8osA.jpg [obsah] =>

Dnešní technologie čištění městských odpadních vod jsou založeny na principu oxidace znečišťujících látek v OV, což je velice energeticky náročné. Tyto aerobní technologie (tzv. aktivační proces) navíc potenciální obnovitelné zdroje z OV odstraňují a znemožňují jejich zpětné využití. Například průměrná spotřeba energie v Česku (rok 2015) na vyčištění 1 m3 OV byla dle MZe vyčíslena na 16,- Kč (medián).

Naším cílem je vyvinout technologii založenou na odlišném přístupu k čištění OV. Aplikací anaerobní technologie, jako jsou UASB nebo IC reaktory a různé jejich modifikace, je možné již dnes recyklovat energii z OV při procesu jejího čištění. Tyto technologie jsou však zpravidla aplikovány v regionech světa s vyšší průměrnou denní teplotou (nad 20 °C) a v legislativně méně regulovaném (nenáročném) prostředí (např. Jižní Amerika, Indie, Čína). Přímé využití anaerobních technologií v podmínkách klimaticky „chladné“ střední Evropy bylo dosud nemyslitelné, protože při nižší teplotě nedokáží garantovat potřebnou kvalitu odtoku.

S rapidním nástupem nových materiálů na trh je možné konstruovat membrány, jejich aplikací spolu s anaerobní technologií vznikne tzv. Anaerobní Membránový Reaktor (AnMBR). Ten je schopen zaručit při správném provozování dokonalou kvalitu odtoku a přitom zajistit potřebné prostředí pro růst a aktivitu anaerobních bakterií (retence biomasy uvnitř systému). AnMBR jsou dosud s úspěchem aplikovány v průmyslu ve vyspělém světě, na koncentrované a teplé proudy OV, ze kterých recyklují energii a vyčištěná odpadní voda může být recyklována jako voda provozní.

Jedinečnost námi vyvíjené technologie spočívá v aplikaci tohoto typu reaktoru na městské OV, tedy na relativně zředěný a studený proud OV o značných průtocích. Při teplotě OV typicky pod 15 °C je aktivita anaerobní biomasy limitována a tím i efektivita čištění OV a produkce  energie v podobě methanu – energeticky bohatého plynu.

Před 4 lety jsme zkonstruovali v laboratoři jednoduchý anaerobní reaktor (typ UASB), na kterém jsme testovali účinnost čištění reálné městské odpadní vody při 15 °C. K tomuto reaktoru jsme o dva roky později přidali námi vyrobený membránový modul, kdy samotný materiál membrány nám pro vědecké účely zapůjčili v zahraničí. Během ročního laboratorního testování, kdy jsme dle reálných dat identifikovali limity a perspektivy takového systému a jeho energetickou náročnost, jsme navrhli a sestrojili poloprovozní model o objemu 3 m3, určený na testování přímo u zdroje OV – na reálné ČOV. Tento model je v zásadě zmenšeninou opravdové ČOV, tedy jak by taková inovativní, moderní ČOV mohla v blízké budoucnosti vypadat, s kompletním řídícím systémem, automatizací a bezpečnostními prvky.

V únoru 2017 jsme spustili tuto finální fázi aplikovaného výzkumu na plzeňské ČOV provozovalele Vodárna Plzeň, a.s.

Zásadní výhodou námi vyvinuté technologie je schopnost recyklovat energii z OV, namísto jejího nákladného odstraňování aktivačním procesem. Organické látky (znečištění) jsou činností anaerobních bakterií převedeny na bioplyn (methan), a ten lze energeticky využít. Zvýšené náklady na provoz membrán jsou kompenzovány anaerobním způsobem čištění, tedy úsporou na dodávce vzduchu. Neméně důležitým faktem je kvalita odtoku. Ten je vlivem membrán (dokonale zbaven nerozpuštěných látek) přímo předurčen k autotrofnímu odstraňování dusíkatého znečištění, tedy moderním a levnějším způsobem biotechnologie Anammox®, než je tomu dnes na naprosté většině ČOV po celém vyspělém světě.

[iduzel] => 38720 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/38720 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/38720 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39314] => stdClass Object ( [nazev] => Exkurze do kompostárny za provozní praxí [seo_title] => Exkurze do kompostárny za provozní praxí [seo_desc] => [autor] => Klára Vondráková [autor_email] => klara.vondrakova@vscht.cz [perex] =>

Kompostování je způsob nakládání s biologicky rozložitelnými odpady (bioodpady), kdy dochází k jejich opětovnému materiálovému využití v podobě kompostu. Dle své kvality může být kompost opět navrácen do půdy, např. v rámci městské zeleně nebo jako hnojivo prodejem mezi občany. Technologie kompostování je poměrně jednoduchá, nejdůležitější je hlídat správný poměr vstupních materiálů, neboť kompost se nevytvoří pouze z trávy. Hlídá se poměr C:N, který má být 25-30:1, a dále proces provzdušňování již zpracovávaného bioodpadu. Kromě klasického komunitního kompostování na pásových hromadách (viz obr. 1)existují ještě tzv. aerobní fermentory. Tyto uzavřené boxy proces kompostování urychlují tím, že je do nich intenzivně vháněn vzduch. Zároveň se zde dosáhne teploty 70°C, při které dochází k odstranění patogenních bakterií, jako např. salmonela nebo escherichia coli.

[ikona] => [obrazek] => 0001~~808q0lMwtFIoODozNTu_4PDCssQjvQqPGiYrZKVm5Ctk5CSW5R1em6uQfHhtTmouUFChoCi_rCql9OjCvCOzgVIKuYklqUWZhxfmlAIA.jpg [obsah] =>

Dříve kompostování zvládla každá zahrádka a obecně se vědělo, že provzdušňování, tedy přehazování kompostu, zajistí jeho správnou přeměnu na onu černou hmotu. Nyní je v módě kompostování v domácích kompostérech. Na trhu je možnost i vermikompostování, při kterém je přeměna odpadu na kompost zajištěna pomocí žížal (např. kompostuj.cz). Pokud doma nechcete mít kompostér, jako další možnost se nabízí vyhodit kuchyňské zbytky do příslušné hnědé popelnice, která je odvezena na kompostárnu. Tento systém sběru bioodpadu ovšem není zaveden všude v České republice. Legislativní a dotační podpora kompostování, jak domácího, tak i komunitního v kompostárnách, napomohla tomu, že hnědé popelnice jsou v ulicích stále více vidět. Mezi podporující programy patří i OPŽP (Operační program životní prostředí), který na období 2014 -20 v ose 3.2.2. “Výstavba a modernizace zařízení pro materiálové využití odpadů“ vyhradil 103 398 977 Euro.

V rámci výuky na Ústavu Ochrany Chemie Prostředí (ÚCHOP) se pravidelně konají exkurze do provozních zařízení tak, aby studentům byla ukázána praxe způsobů nakládání s odpady. Mezi tyto exkurze byla zařazena i komunitní kompostárna Želivec, která zpracovává cca 15 000 t bioodpadu ročně. Celá plocha kompostárny, tedy skoro 13 000 m2, je vybetonovaná. Na ní dochází k uložení přijímaného odpadu, jeho třídění, následně převezení do fermentační haly a po té vyskládání na pásové hromady.

Mezi praktické věci, které jsme na kompostárně viděli, patří jednoznačně její technologické vybavení. K hlavním patří nakladač, který zajišťuje každodenní manipulaci s bioodpadem. Dále drtič, který drtí a míchá bioodpad. Důležitý je i překopávač, který provzdušňuje pásy bioodpadu. Pro třídění a síťování je používán prosévač. Všechny tyto stroje ovšem denně spotřebují množství pohonných hmot, takže ekologická stopa kompostárny není zas tak úplně čistá.

Zajímavá byla i specifická řešení kompostárny. Mezi ně patří především hala, kterou běžná komunitní kompostárna nemá. Do haly vstupuje bioodpad a zde zůstává 21 -28 dní, během kterých dosáhne materiál teploty 70 - 80 °C. Teplota je monitorována elektronicky a funguje zde i systém zpětného zkrápění. Na odbourání zápachu je k hale připojen biofiltr, který funguje na základě přirozených biochemických procesů a byl postaven kompostárně na míru. Po hale je materiál vyskládán do pásů na zpevněnou plochu, kde ještě dozrává 4 měsíce, jako na klasické kompostárně.

Ojedinělý je způsob prodeje výstupního kompostu, který je volně pod zakrytou střechou a lidé si jej mohou v libovolném množství sami nabrat. Kompostárna navíc nabízí dva druhy substrátu zahradní a zeleninový. „První dva roky nebyl o kompost vůbec zájem, ale postupně se lidé naučili si jej kupovat. “ říká pan Žilík, který nás kompostárnou mile provázel. I ostatní kompostárny se potýkají s nezájmem o kompost a problémy při jeho odbytu. Čeští zemědělci si bohužel zvykli používat umělá hnojiva a cena kompostu a náklady na jeho zapracování do půdy se umělým hnojivům nevyrovnají. Mezi dalšími odběrateli jsou i městské části, které používají substrát na plochy městské zeleně.

Další úskalí kompostování je ne-čistota vstupního bioodpadu. Lidé často vytřídí svůj kuchyňský bioodpad, ale do popelnice jej vloží v sáčku. Ten se postupem času rozpadá, a pokud není vyndán z odpadu zavčasu, je náročné je jednotlivě malé kousky vybrat.  Dále lidé míchají do bioodpadu i textilie a z větších provozoven jsou zde kameny a zeminy či dokonce betony.  I když logicky jsou pařezy ze dřeva, jejich kořeny jsou často obaleny kamením, a proto nelze pařezy kompostovat. Pařezy jsou tedy přijímány, ale jejich výkupní cena je nejvyšší: 1500 Kč/tunu. Oproti tomu bioodpad je přijímán za 300 – 400 Kč/tunu.

Obr. 2: biofiltr – slouží k odstranění zápachuS bioodpady ze zahrad a městské zeleně souvisí i sezónnost jejich množství. Nejvíc e jich je v na jaře a na podzim. V sezóně je na kompostárně zaměstnáno 5 lidí, mimo sezónu 2 – 3.

Závěrem jsme usoudili, že kompostování jako nakládání s bioodpadem je technologicky nejjednodušší způsob nakládání s bioodpady. Finančně jsou náročné obsluhující stroje (pořízení, servis, pojištění, pohonné hmoty, elektřina) a hlavním problémem je čistota vstupujícího bioodpadu. Odbyt kompostu má kompostárna Želivec vyřešený, ale obecně není o tento velmi cenný materiál zájem.

Pro zájemce bychom doporučili více informací na www.zera.cz. Je zde připraven cyklus 12 ti seminářů "Od odpadu k produktu s vysokou přidanou hodnotou". Tyto semináře jsou zdarma.

[iduzel] => 39314 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/exkurze-do-kompostarny [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/exkurze-do-kompostarny [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [39210] => stdClass Object ( [nazev] => Není droždí jako droždí [seo_title] => Není droždí jako droždí [seo_desc] => droždí, výzkum VŠCHT [autor] => Petra Šalamúnová [autor_email] => petra.salamunova@vscht.cz [perex] =>

Pekařské droždí je možné využít nejenom v kuchyni, ale taky ve vědě.  Z živých kvasinek se postupným vymýváním odstraní jejich vnitřek a použije se jenom zbylá skořápka. Obaly z kvasinek jsou vhodné nosiče různých látek, hlavně léčivých. Uvedené částice jsou vychytávány buňkami lymfatického systému a tak je léčivo dopravené do místa zánětu. V budoucnosti by se mohly podávat lidem ve formě tabletek a působit proti zánětlivým onemocněním jako jsou Crohnova choroba, ulcerózní kolitida a jiné. 

[ikona] => [obrazek] => 0002~~C05MTs5ILMrPrUxOLVZITi1KLcsszkxMVdDILksszszLrtRU0FXITc07uvDwWoWqsiOzS44uTM07vBYA.jpg [obsah] =>

Každý si vzpomene na babiččiny buchty se švestkovými povidly a jejich vůni při nedělním obědě. Většinu také napadne, že za chutné kynuté těsto mohou kvasinky. A nejen za lahodné buchty, ale také za tekutý chléb národa - pivo - jsou zodpovědné pivní kvasinky. Ale kdo by řekl, že malá kostička droždí může mít i jiné uplatnění než v pekařství a pivovarnictví? Tým pana profesora Štěpánka vás může přesvědčit o tom, že obyčejné droždí má mnohem sofistikovanější použití.

Takže, pěkně postupně - co to vlastně droždí je? Jsou to okrouhlé kvasinky rodu Saccharomyces cerevisiae, které pod mikroskopem vypadají jako hrozinky s pupíkem. V podstatě jsou to houby titěrných rozměrů (mikrometry). Samotné kvasinky po styku s lidským tělem vyvolávají nabuzení imunitního systému. Což může být žádoucí, zejména když člověk často trpí opakovanými nemocemi. Všeho ale moc škodí, proto při slabší aktivitě imunitního systému může dojít k přemnožení kvasinek, a to se projeví jako nemoc zvaná mykóza.

Moudré hlavy však napadlo použít jen určitou část z kvasinek. Kvasinky mají na povrchu buněčnou stěnu a uvnitř  cytoplazmu s buněčnými organelami. Když se použije pouze buněčná stěna, skořápka z kvasinek, nevyvolá to v lidském těle imunitní odpověď.

Jak se ale dostat jen ke skořápkám z kvasinek? Vědci vymysleli postup, kterým se odstraní jen vnitřní části kvasinek a zůstává povrchová část - buněčná stěna. Postup spočívá ve vymývání obyčejného pekařského droždí zásadou, pak kyselinou a nakonec organickými rozpouštědly jako je isopropanol a aceton.

Zní to jako drastický způsob, ale konečným výsledkem jsou už uvedené skořápky. Ty se vysoušejí, až nakonec zůstane suchý bílý prášek.

Jednou z dalších výhod těchto skořápek je, že jsou pórovité. Díky pórům do skořápek mohou proniknout jiné látky a uchytit se uvnitř. I když jsou získané obaly poměrně malé, mají celkem velkou kapacitu pro uchycení různých látek (třeba i léčivých).

A teď se dostáváme k podstatě využití připravených obalů z kvasinek. Jejich využití je jako pomocný transportní obal pro jiné / léčivé látky do lidského těla.

Obaly s látkou uvnitř jsou podávané perorálně, tj. ústy do trávicího traktu. V tenkém střevě jsou částice zachytávané buňkami lymfatického systému jako makrofágy, monocyty dendritickými buňkami. Lymfatický systém je v tenkém střevě kvůli tomu, aby se při trávení potravy nedostaly nebezpečné organismy do lidského těla.

Saccharomyces cerevisiae (kvasinky) - větší zvětšení (šířka 215px)

Proč buňky lymfatického systému zachytávají částice z kvasinek? Zbylé buněčné obaly z kvasinek jsou po chemické stránce složeny z beta glukanu, což jsou cukerní jednotky glukózy spojené v řetězci. Tato chemická struktura umožňuje aktivaci receptorů na povrchu lymfatických buněk. Proto se částice v tenkém střevu zachytí a neprojdou do dalších částí trávicího ústrojí. Makrofágy pohltí částice s léčivem, a protože je uvnitř makrofágů kyselé prostředí, dochází k rozkladu částic a uvolnění léčiva.

Další otázka, která vás může napadnout, je, k čemu se obaly z kvasinek budou využívat? Odpověď je jednoduchá. Makrofágy se mimo jiné vyskytují v zánětech. Z toho vyplývá, že je vhodné do připravených kvasinkových částic dát protizánětlivá léčiva a využít je k terapii zánětlivých onemocnění. V budoucnosti by se mohla takovým způsobem léčit onemocnění jako střevní zánětlivé ochoření (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida), ateroskleróza nebo revmatoidní artritida.

[iduzel] => 39210 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/neni-drozdi-jako-drozdi [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/neni-drozdi-jako-drozdi [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [38870] => stdClass Object ( [nazev] => Co dělá skládka, když spí? [seo_title] => Co dělá skládka, když spí? [seo_desc] => [autor] => Klára Vondráková [autor_email] => klara.vondrakova@vscht.cz [perex] =>

Skládkování je velkým tématem odpadového hospodářství. Skládky obvykle přijímají odpad několik desítek let. Co se ale se skládkou stane, když už se odpad nenaváží? Jaký má uzavřená skládka vliv na životní prostředí? V textu se dozvíte, jak emise ze skládek ovlivňují životní prostředí a jak s nimi lze nakládat, např. o možnosti odstraňování přes tzv. biofiltr.

[ikona] => [obrazek] => 0002~~S8rMT8vMKSkyAgA.jpg [obsah] =>

Po uzavření skládky následuje rekultivace. Cílem je zabezpečení místa a vytvoření vhodných technických podmínek pro následné využití území.  Rekultivace začleňuje již nevyužívanou skládku zpět do krajiny tak, aby se omezily negativní vlivy na životní prostředí. Ideálně také umožní přiměřené využití území pro další účely. Po ukončení rekultivace následuje další období následné péče, které je v Evropské unii stanoveno na 30 let. Během této doby se musí uzavřená skládka monitorovat a vyhodnocují se tři nejdůležitější ukazatele. Za prvé jde o emise plynů, které skládka kvůli svému složení produkuje. Tyto emise zachycují v atmosféře energii původně pocházející ze Slunce, a tím přispívají ke skleníkovému efektu (Obr. 1). Druhý ukazatel je výluh, neboli skládková voda, která vzniká z odpadů samotných a i vlivem dešťové vody. Jako třetí faktor se sleduje sedání skládky, kdy vlivem času dochází k postupnému zmenšování objemu odpadu.

Mezi zajímavou oblast patří zmíněné emise plynů ze skládky. Lze je jímat a jedním ze způsobů zpracování je energetické využití v kogenerační jednotce. V té se vyrábí kombinovaně elektrická energie a teplo a tím dochází i k ekonomickému využití plynu. Ovšem kvalita skládkového plynu není dostatečná po celou dobu, obzvlášť když je již skládka uzavřená. V této fázi zbývá skládkový plyn pouze zneškodňovat bez využití energie. Legislativa nabízí dvě možnosti – spalováním na fléře nebo přes aktivní biooxidační jednotku (biofiltr, obr. 2). Fléra (či tzv. polní hořák) je hořící pochodeň, která se většinou používá jako nouzové- nebo krátkodobě nutné zařízení. Navíc při spalování vznikají se vzrůstající teplotou další emise NOX. Oproti tomu je biofiltr samostatně fungující jednotka, která nevyžaduje častou kontrolu. Jde o přirozený proces odbourání methanu pomocí bakterií. Ty jsou osídleny v horní části biofiltru. Spodní část biofiltru je vyplněná koksem. Ta má za účel tlumit výkyvy barometrického tlaku. Díky tomuto složení se často biofiltry nazývají kokso-kompostové.

Samotný biofiltr je navrhován podle produkce skládkového plynu dané skládky. Do biofiltru ústí svodné potrubí plynu. Obvykle je zapuštěn do povrchu skládky, a tak ani nenarušuje její vzhled. Údržba není náročná, každé 2-3 roky se materiál vymění za nový. Měření na biofiltru probíhá dle legislativy 2 x ročně, a to nad jeho těsným povrchem. Výhodou biofiltrů je nízká pořizovací cena.

V České republice je instalováno okolo 20 biofiltrů. Na jejich propagaci se podílel Ústav pro výzkum paliv, který dokonce sestavil první plnoprovozní biofiltry na skládkách. I ve světě se biofiltry hojně používají a s provozem je řada pozitivních zkušeností.

Další pracoviště, které se věnuje výzkumu biofiltrů, je Ústav Chemie Ochrany prostředí (ÚCHOP) na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze. Zde probíhá výzkum na posouzení účinnosti biofiltrů, jednak laboratorně a jednak i měřením na provozních biofiltrech. Různé biologicky aktivní materiály se liší svoji účinností. Dále se sleduje vliv teploty a vlhkosti. Cílem je prověřit biologicko-chemické děje v biofiltrech a případně jej optimalizovat. ÚCHOP je i členem mezinárodní profesionální skupiny TG CLEAR, která se zabývá výhradně biofiltry. Tím je výzkum probíhající na VŠCHT v kontaktu s nejnovějšími informacemi ze zahraničního výzkumu.

[iduzel] => 38870 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/38870 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/38870 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28513] => stdClass Object ( [nazev] => Odhalte 5 nejzákeřnějších jedů současnosti [seo_title] => Odhalte 5 nejzákeřnějších jedů současnosti [seo_desc] => [autor] => Jan Havlík [autor_email] => Jan.Havlik@vscht.cz [obsah] =>

Existují prvky a sloučeniny, se kterými se nejspíše za celou svou kariéru nesetkáte. Buďte za to rádi. Mohlo by to skončit rychle a bolestivě.

Pavučinec plyšový

V padesátých létech minulého století zasáhla Polsko záhadná epidemie, která za sebou zanechala jedenáct mrtvých a desítky dalších obětí s doživotními následky. Její příčinu se velmi dlouho nedařilo najít. Jako překvapivý viník byl nakonec polským lékařem Stanisławem Grzymalou určen pavučinec plyšový – asi 5 cm velká hnědá houba považovaná do té doby za zcela neškodnou. I přes to, že je její jedovatost srovnatelná s muchomůrkou zelenou, první příznaky otravy se projevují až po velmi dlouhé době. Ze začátku navíc připomínají spíše chřipku. K počáteční zimnici, žaludeční nevolnosti a bolesti hlavy a svalů se postupně přidává i pocit žízně a bolest v kříži. S pokračujícím časem je také původně častá potřeba na močení vystřídána její úplnou absencí. Krátce poté nastává smrt v důsledku úplného selhání ledvin. Léčba je úspěšná pouze v případě časného lékařského zásahu. Otrava tak bývá z důvodu neurčitých příznaků často rozpoznána až příliš pozdě.

ilustrační obrázek: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Cortinarius_orellanus_2.JPG 

Pavučinec plyšový

Síran thallný

Tato látka je odpradávna označována za ideální jed travičů. Jedná se o bezbarvou, ve vodě snadno rozpustnou sůl bez chuti a zápachu. Pouhá čajová lžička postačí ke smrtelné otravě několika desítek lidí a její identifikace je obtížná. První příznaky akutní otravy se objevují do několika hodin intenzivním zvracením, průjmem a silnou bolestí břicha. Během následujících dnů se objevuje též pálivá bolest v rukou a nohou připodobňovaná k chůzi po rozžhaveném uhlí. Oběť otravy zpravidla umírá pomalou a bolestivou smrtí na zástavu srdce. Oběť však nemá zcela vyhráno, ani pokud dávka jedu nebyla dostatečná. Během dvou až tří týdnů po otravě dochází k náhlé a rychle se rozvíjející ztrátě vlasů, bolesti v krku a ústech, vyrážkám a různým dlouhé roky přetrvávajícím neurologickým poruchám. Léčba je plně účinná pouze v prvních hodinách po podání jedu. Po vyvolání zvracení je otrávenému podávána směs aktivního uhlí a pruské modři, která má schopnost na sebe thallné ionty bezpečně navázat.

ilustrační obrázek: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:%22Kill_The_Rat..._The_Most_Destructive_and_Dangerous_of_Animal_Pests..._Poison_Rats._Trap_Rats._Never_let_one_go...%22_-_NARA_-_512723.jpg

Thallium bylo používano i jako účinná látka jedu na krysy.

Benzo[a]pyren

První zmínky o schopnosti některých chemických látek vyvolávat nádorové bujení se objevují již v druhé polovině 18. století, kdy si zkušený chirurg Parcivall Pott povšiml podezřele častého výskytu vzácné rakoviny šourku mezi londýnskými kominíky. Jednalo se často o malé chlapce, kteří se díky svým drobným rozměrům zvládali snadno protáhnout i úzkými komíny. Pott si uvědomil možnou souvislost mezi dlouhodobým kontaktem se sazemi z komínů a vznikem této choroby. Předpokládal však, že důvodem je pouze chronické podráždění pokožky. Měl pro to svědčit i velmi volný vztah kominíků k intimní hygieně. Skutečnou příčinu se podařilo identifikovat až v roce 1933. Byl jím polycyklický aromatický uhlovodík benzo[a]pyren, vznikající při nedokonalém spalování organických látek. Následné laboratorní testy na myších odhalili, že pouhé 4 miligramy této látky vstříknuté pod kůži způsobí během 18 týdnů u všech pozorovaných jedinců vznik rakovinného bujení. Benzo[a]pyren je v současnosti považován za jednu z hlavních příčin vzniku rakoviny plic v důsledku kouření. Epidemiologicky byla prokázána také souvislost s jeho přítomností ve smaženém a grilovaném mase a vznikem rakoviny tlustého střeva. Úplná obrana před ním však není jednoduchá. Vzniká totiž také ve velkém množství ve spalovacích motorech automobilů a při nedokonalém spalování. Najdeme ho tedy například i v kouři vonných tyčinek. Tento tichý zabiják proto číhá všude kolem nás a má každý rok na celém světě na svědomí nejspíše až několik milionů lidských životů.

Ilustrační obrázek: https://en.wikipedia.org/wiki/File:Benzopyrene_DNA_adduct_1JDG.png

Benzo[a]pyren způsobuje vznik nádorového bujení navázáním se na molekulu DNA

Dimethylrtuť

Středa 14. srpna 1996 začala pro profesorku Wetterhahnovou jako běžný pracovní den. Chystala se právě studovat interakci DNA s rtuťnatými ionty. Jako standard k přesnému měření používala malé množství organokovové sloučeniny nazývané dimethylrtuť. Přesně podle protokolu těkavou kapalinu v ampulce nejprve ochladila v ledové vodě, čímž snížila její těkavost a poté opatrně v digestoři přenesla pipetou potřebné množství do zkumavky. Zbytek obsahu ampule pečlivě uzavřela a vše důkladně očistila. Za necelý rok poté Karen Wetterhahnová zemřela na otravu rtutí.

Příčinou se ukázala být drobná kapka dimethylrtuti, kterou si potřísnila při manipulaci své latexové rukavice. Ta během několika sekund pronikla skrz tenkou vrstvu latexu a vstřebala se hluboko do její pokožky. Prvních znepokojivých příznaků si Karen povšimla až v lednu roku 1997. K nepříjemnému mravenčení v prstech na rukou a nohou se začala přidávat i ztráta rovnováhy a periferního vidění. Testy krve ukázaly, že koncentrace rtuti v jejím těle osmdesátkrát překračuje smrtelnou dávku. O čtrnáct dní později upadla Karen do kómatu, ze kterého už se neprobrala. Stala se tak jednou z mnoha tisíc zaznamenaných obětí tohoto extrémně účinného neurotoxinu, který z důvodu velmi dobré rozpustnosti v tucích snadno proniká skrz pokožku i sliznice a postupně se hromadí v nervových tkáních včetně mozku, kdy způsobuje chronickou otravu. V okamžiku, kdy projeví první symptomy, už proto bývá příliš pozdě na účinnou léčbu.

ilustrační obrázek: http://www.chm.bris.ac.uk/motm/dimethylmercury/gloves.gif 

Dimethylrtuť snadno proniká i přes ochranné rukavice  

Polonium

Tento radioaktivní prvek s 33 známými izotopy byl objeven manžely Curieovými již v roce 1898. Jeho první zaznamenanou obětí se pravděpodobně stala jejich dcera, Irène Joliot-Curie, která se ve své dizertační práci poloniem zabývala. Mezi nejznámější otravy však patří spíše vražda Alexandra Litviněnka.  Tento bývalý agent byl otráven 1. listopadu 2006 v Londýně na schůzce se dvěma bývalými kolegy z KGB. Smrtelná dávka jedu byla Litviněnkovi podána výstřikem spreje do jeho čajové konvičky. První zdravotní potíže se u něj projevily už po několika hodinách silným průjmem a zvracením. O dva dny později byl hospitalizován ve vážném stavu v nemocnici s podezřením na otravu thalliem. Pro tu svědčila i ztráta vlasů. Během následujících tří týdnů se jeho zdravotního stav postupně zhoršuje. Silně pohublý Litviněnko je umístěn na jednotku intenzivní péče, kde krátce na to umírá. Pravá příčina jeho úmrtí byla odhalena teprve pár hodin před jeho smrtí, na základě analýzy radionuklidů v jeho moči. Pozdější přesnější měření prokázala v Litviněnkově těle přibližně 10 mikrogramů izotopu polonia 210, tedy množství, které více než stokrát překračuje jeho smrtelnou dávku. Volba tohoto izotopu polonia ke spáchání vraždy byla důkladně promyšlená, neboť se polonium 210 na rozdíl od ostatních izotopů rozpadá takřka výhradně za vzniku alfa částic, které jsou nezaznamenatelné běžnými detektory a zároveň způsobují živé tkáni největší poškození. Jeho poločas rozpadu je navíc pouhých 138 dní. Jeho množství v těle tedy velmi rychle mizí a již po několika letech ho není možné jakkoliv identifikovat.

Ilustrační obrázek: http://estaticos03.elmundo.es/elmundo/imagenes/2006/11/25/1164449771_extras_ladillos_1_0.jpg

Alexandr Litviněnko

[iduzel] => 28513 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/28513 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/28513 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [37852] => stdClass Object ( [nazev] => Tablety a kapsle [seo_title] => Tablety a kapsle [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Tablety a kapsle jsou nejrozšířenějšími a především nejoblíbenějšími lékovými formami. Nenechte se ale mýlit, i přesto, že by se mohlo zdát, že jejich výroba neklade zvýšené nároky na sterilitu a je v podstatě levná a jednoduchá, dokáže i tato technologie připravit farmaceutům nejednu bezesnou noc. Začněme ale pěkně od začátku…

[ikona] => [obrazek] => 0001~~K849MrtYwTU3OT-3oCi1uFhBW8ExtSi_ODNHwVBBVUEjJT8pUSH38Nri1LzDaxUMDQwMFHIz8zQB.png [obsah] =>

Tablety patří mezi perorální lékové formy, tedy takové, které jsou pacientovi podávány ústy. Z fyzikálního hlediska jsou tablety vlastně pevné výlisky, které vznikají slisováním prášků nebo granulátů. Ty obsahují kromě účinné látky také látky pomocné, které jsou přidávány podle své funkce. Některé jen vyplňují hmotu tablety, protože množství účinné látky je často tak miniaturní, že by z něj v podstatě ani nebylo možné slisovat tabletu hmatatelné velikosti. Další látky drží tabletu pohromadě, zajišťují její rozpad v organismu nebo pomáhají právě během výrobního procesu. Pomocné látky mají tedy nejrůznější funkce, ale obecně jsou to látky, které v daném množství a aplikační cestě nemají vlastní terapeutický účinek. Tedy neléčí. Jen pro zajímavost, na světě jich existuje přes 6000.

Připravená tabletovina pak putuje do tabletovacího lisu, v němž se musí z násypky dostat do tzv. matrice (otvoru ve tvaru tablety), kde je pomocí razidel vylisována hotová tableta. Nejmodernější, plně automatizované stroje dokážou vyprodukovat až milion tablet za hodinu. A to už je pořádná rychlost. Proto se také musí tabletovina do matrice rychle a hlavně plynule sypat.

Pomocné látky, které pomáhají zlepšovat sypání práškové směsi ze zásobníku do násypky a následně do matrice tabletovacího lisu, se ve farmaceutické hantýrce nazývají kluzné látky. A najdete je ve složení každé tablety.  Většinu prášků ve farmacii totiž představují velmi jemné prášky s částicemi v řádu mikrometrů, které se sypou jen velmi neochotně. Vypadá to asi tak, jako kdybyste se snažili nasypat hladkou mouku do mísy úzkým trychtýřem. A právě špatná tokovost dělá technologům vrásky, protože nerovnoměrné dávkování je příčinou produkce hmotnostně či – ještě hůře – obsahově nestejnoměrných tablet. Jistě si dokážete představit, co by farmaceutická firma musela vysvětlovat, pokud by jeden pacient v lékárně obdržel balíček s tabletkami s dvojnásobnou dávkou účinné látky, zatímco druhý by si koupil placebo. A to by to ještě nebyl zas tak velký problém u Ibalginu, oproti důsledkům obsahové nerovnoměrnosti u léku na psychické poruchy.

Reálně se to samozřejmě nemůže stát, protože celá farmaceutická výroba je velmi přísně kontrolována. Nicméně pokud prášek špatně teče a finální produkt nesplňuje požadavky na kvalitu, nemůže být z výrobního závodu propuštěn na trh. Následně může chybět pacientům a z pohledu farmaceutické firmy dochází k ekonomickým ztrátám a samozřejmě i k poškození dobrého jména.

Jak tedy připravit dobře tekoucí prášek? To je otázka, kterou se zabývá doktorandka Diana Majerová pod vedením doc. Petra Zámostného na Ústavu organické technologie (FCHT). Jednou z možností je převést prášek na tzv. granulát, tedy upravit ho do hrubších částic. Některé prášky jsou však citlivé na vlhkost či vysoké teploty, kterým je granulát vystaven při sušení, a proto je nutné mít v záloze i jinou variantu, například použití vhodné pomocné kluzné látky.

Mezi kluzné látky patří také Aerosil neboli koloidní oxid křemičitý, který je jedním z nejběžněji používaných klouzadel ve farmaceutickém průmyslu. Aerosil je nadýchaný prášek s velmi nízkou sypnou hustotou. Pokud si tedy objednáte 5 kg tohoto prášku, obdržíte překvapivě veliký pytel plný nadýchané hmoty. Další pozoruhodnou vlastností tohoto prášku je jeho obrovský specifický povrch cca 200 m2/g, což je přibližně rozměr tenisového hřiště! Díky těmto vlastnostem je tento prášek schopný působit již v malém množství. Ve směsi s jinou látkou se Aerosil dokáže navázat na její povrch, redukovat Van der Waalsovy síly a také vyhlazovat povrch částic, čímž se snižuje mezičásticové tření. To vše ve výsledku vede k tomu, že se prášek lépe sype.

Další zajímavou vlastností Aerosilu jako materiálu je fakt, že jeho částice existují ve formě aglomerátu a na primární částice o velikosti v řádech nanometr se rozpadají teprve při mísení. Je tedy důležité trefit optimální čas, kdy je Aerosil ve směsi dostatečně rozmíchán, ale zároveň se to – lidově řečeno – nesmí přehnat, protože by jinak došlo k segregaci, tedy odmísení. Kvůli výše uvedeným důvodům se tedy Aerosil přimíchává k farmaceutickým směsím vždy až v posledním kroku.

Každopádně, i přesto, že použití kluzných látek není žádnou novinkou, naopak spíše tradiční metodou, neexistuje žádný certifikovaný postup, jak určit vhodné množství Aerosilu a dobu jeho mísení s tabletovinou, resp. granulátem. Pro každou směs totiž existuje optimální nastavení těchto parametrů, při kterém je zlepšení tokových vlastností této směsi nejvýznamnější. Ve farmaceutických provozech se však doposud vše odehrává stylem „pokus-omyl“, což je nejen časově, ale i finančně značně nákladné. A ne vždy se tak využije maximální potenciál Aerosilu. „Proto se snažíme navrhnout jednoduché a rychlé testování, kterým by každý prášek smísený s kluznou látkou prošel, a které by ukázalo, zda jsou parametry vhodně nastavené,“ vysvětluje Majerová.

„Pro testování jsme vybrali dvě běžně používané pomocné látky – mikrokrystalickou celulózu a dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého. Obě látky slouží jako plniva, doplňují objem tablet a v tabletě jich je až přes 80 % – tvoří tedy majoritní část objemu. Tyto látky mísíme s Aerosilem v různých poměrech a změny v tokových vlastnostech směsi vyhodnocujeme pomocí práškového rheometru, na který si ,chodíme sednout‘ do Ústavu chemických procesů AV ČR v pražském Suchdole.

Samozřejmě že každá tabletovina má jiné parametry, především velikost primárních částic. Proto naše modelové látky rozsítováváme na různě velké frakce, abychom zjistili, jak právě velikost primárních částic může ovlivnit funkci Aerosilu. Důležitá je také doba mísení směsi, a tak prášky mixujeme v různých intervalech – ten nejmenší je 1 minut, ten největší 1000 minut, což je víc než 16 hodin! Všechny připravené směsi testujeme na rheometru a sledujeme vliv jednotlivých parametrů na to, jak moc dobře bude prášek téct z násypky do tabletovacího lisu.

Všechny výsledky se snažíme zobecnit a vypozorovat z nich nějaké trendy. A řekla bych, že se nám to daří!“ doplňuje Diana Majerová. „Máme už samozřejmě nějaké názory na to, jak se Aerosil ve směsích chová a jak na něj působí například tvar nosné částice. Hypotézy jsou však stále jen hypotézy, pokud k nim nemáte důkazy. A tak se na směsi prášků s Aerosilem koukáme také pod elektronovým mikroskopem, abychom odhalili, co se s Aerosilem opravdu děje na povrchu částic a zda mají naše teorie reálný základ. A občas jsou to opravdu úžasné pohledy do světa mikročástic (viz obrázky).

Těší mě, že jsem vám prostřednictvím tohoto článku mohla alespoň trochu pootevřít dvířka do úžasného světa farmaceutické výroby. Jak vidíte, s výrobou pevných lékových forem se dá užít spousty legrace, a když vám někdo bude chtít tvrdit opak, máte už v ruce pádné argumenty...“

Infografika výroby tablet

[iduzel] => 37852 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/tablety [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/tablety [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_vertical [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [30766] => stdClass Object ( [nazev] => Komunikace v mikrobiálním světě: Jak a proč si bakterie povídají [seo_title] => Komunikace v mikrobiálním světě: Jak a proč si bakterie povídají [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Stejným způsobem, jako se lidé dorozumívají prostřednictvím slov, používají bakterie ke komunikaci v rámci mikrosvěta signální molekuly. Podobně, jako je většina lidí schopna domluvit se v případě potřeby s jinými národy více cizími jazyky, tak i bakterie využívají ke komunikaci se zástupci jiného rodu signální molekuly s různou strukturou. Komunikační proces má vliv na chování bakteriální buňky, na její pohyblivost, produkci látek, které využívá během infekčního procesu a tvorbu biofilmu – vysoce organizovaného společenství mikroorganismů, které je pevně přichyceno k povrchu a velice dobře odolává vlivům z vnějšího prostředí, např. působení antimikrobiálních látek. Studiem mezibuněčné komunikace potencionálně patogenních bakterií, především Pseudomonas aeruginosa, v souvislosti s tvorbou biofilmu se na Ústavu biotechnologie zabývá doktorandka Martina Paldrychová.

[ikona] => [obrazek] => [obsah] =>

Bakterie jsou schopné syntetizovat signální molekuly, které následně uvolňují do prostředí. Zároveň přijímají signály vysílané jinými bakteriemi. Celý proces jim umožňuje zjistit, jak hustě je okolní prostředí osídleno, a podle toho se zachovat. V závislosti na těchto informacích řídí děje v buňce. V odborné literatuře najdeme pro tento jev termín quorum sensing (QS).

Jedním z nejinvazivnějších a nejobávanějších mikroorganismů často izolovaných na jednotkách intenzivní péče je Pseudomonas aeruginosa. Tato bakterie napadá dýchací systém a vyvolává např. u pacientů s cystickou fibrózou záněty plic, čímž zhoršuje průběh onemocnění. Mimo to se spolupodílí na infekcích popálenin a močových cest. P. aeruginosa během infekčního procesu tvoří biofilm a produkuje řadu dalších faktorů virulence, např. enzymy proteázy (elastázu nebo alkalickou proteázu), které mají na svědomí destrukci hostitelské tkáně nebo např. exotoxin A, který potlačuje imunitní reakci hostitele. Produkce výše uvedených faktorů virulence je řízena právě prostřednictvím signálních molekul.

Jak probíhá celý komunikační proces? Bakterie vyrobí a uvolní do okolního prostředí signální molekulu (vyřkne slovo). U bakterie P. aeruginosa jsou těmito slovy N-acyl-homoserinové laktony. Sama bakterie má receptory pro příjem signálu (slyší slovo) a slyší ho i ostatní bakterie, které mají receptory (uši). Jakmile dojde k zesílení signálu (bakterie slyší slovo vícekrát), následuje reakce. Mohli bychom říci, že se začne s ohledem na přítomnost dalších jedinců v okolním prostředí chovat jinak, doslova dá na jejich slova, a zahájí např. tvorbu biofilmu nebo produkci jiných faktorů virulence, díky kterým je pro hostitele více nebezpečná.

Rezistence bakterií k antibiotikům v důsledku jejich chybného užívání nebo nadužívání je dnes velice diskutovaným tématem. Když k tomu ještě přičteme, že většina běžně dostupných antimikrobiálních látek byla vyvinuta a testována k vymýcení bakterií žijících volně jako jednotlivci, nekomunikujících mezi sebou, neprodukujících faktory virulence včetně tvorby biofilmu a cílících pouze na omezení jejich životaschopnosti, problém je nasnadě. Naštěstí je tady potenciální řešení v podobě látek, které brání komunikaci bakterií (v odborné terminologii inhibitory quorum sensing).

Bránit tomu, aby si bakterie povídaly, můžeme několika způsoby. Nabízí se možnost přídavku inhibitoru, blokujícího tvorbu signální molekuly vazbou na enzym, který je za produkci dané signální molekuly zodpovědný. Tento enzym můžeme přirovnat k lidským hlasivkám – pokud dojde k jejich poškození, bude se nám těžko mluvit. Další možností je aplikace látky, rozkládající signální molekuly. Takové látky vlastně představují rušivý signál (komunikační šum), který v průběhu komunikace narušuje přenos signálu. Dále jsou hledány inhibitory schopné vazby na receptory zprostředkovávající příjem signálu. Můžeme si je představit jako špunty do uší, které brání další reakci bakterií.

Když bakterii P. aeruginosa zakážeme komunikaci, zabráníme tak např. tvorbě biofilmu a budeme blíže vymýcení onemocnění, které způsobuje. Studenti z laboratoře aplikované biologie se řídí rčením „Ticho léčí“ a mezi řadou přírodních anti-biofilmových látek, se snaží identifikovat ty, které zasahují do regulace tvorby biofilmu prostřednictvím inhibice quorum sensing. Mezi látky s touto aktivitou prokazatelně patří cinnamaldehyd (složka esenciálního oleje z kůry skořicovníku) a chitosan (polysacharid odvozený od chitinu, který je složkou schránek korýšů).

výška 215px

[iduzel] => 30766 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/paldrychova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/paldrychova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28511] => stdClass Object ( [nazev] => Česnek a pórek místo antibiotik: Obstojí středověký recept proti bakteriím? [seo_title] => Česnek a pórek místo antibiotik: Obstojí středověký recept proti bakteriím? [seo_desc] => [autor] => Zuzana Vonková [autor_email] => [perex] => [ikona] => [obrazek] => [obsah] =>

Vědci z Nottinghamské univerzity zopakovali v minulém roce recept z knihy Bald's Leechbook pocházející zřejmě z devátého století, který popisuje výrobu balzámu proti očním infekcím. Experiment měl dobré výsledky, které překvapily samotné vědce.

Bald‘s Leechbook je anglosaské lékařské kompendium, které obsahuje popisy chorob a nespočet návodů, jak léčit nejrůznější onemocnění. Tato příručka je datována do 9. století. Některé informace v knize připomínají spíše báchorky či pověsti a odporují dnešním vědeckým poznatkům. Jeden z návodů se však vědci rozhodli vyzkoušet – jednalo se o popis balzámu, který léčí oční infekce.

„Vezmi pórek a česnek, ve stejném množství, rozdrť je, vezmi víno a žluč býka, ve stejném množství a smíchej je s pórkem, vlož je do mosazné nádoby, nech je v ní stát devět dní...“

Asi tak je možné přeložit přes 1000 let starý text, který se vědci snažili co nejvěrněji napodobit. „Hlavní výzvou byl výběr autentických surovin“, říká Dr. Freya Harrison, vedoucí výzkumné skupiny. Dnešní odrůdy česneku a pórku mohou totiž obsahovat jiné látky a recept by nemusel fungovat. Bylo použito víno z anglické historické vinice a žluč, která je podávána jako náhrada lidem s odoperovaným žlučníkem. Mosazná nádoba, která by byla náročná na sterilizaci (proces odstranění mikroorganismů) byla nahrazena skleněnou a do směsi byly přidány částečky mosazi.

Po devíti dnech se ze směsi stal odporný zapáchající sliz. Ukázalo se, že směs neobsahuje bakterie, které byly původně přítomny v česneku a pórku a má tedy schopnost „samosterilizace“. To byla první naděje, že by experiment mohl přinést zajímavé výsledky.

Připravená směs byla testována na poraněné kůži myší, která byla infikována meticilin-rezistentím Staphylococcus aureus (zkráceně MRSA). Jako kontrola byla použita destilovaná voda s mosazí. Středověká směs usmrtila 90 % bakterií. Měla tedy účinnost stejnou jako antibiotikum vankomycin, jenž se v případě MRSA používá a na které však také postupně vzniká rezistence.

Samotní vědci nečekali, že výsledky budou tak dobré.

„Mysleli jsme, že Baldův oční balzám by mohl vykazovat malou antimikrobiální aktivitu, protože každá z ingrediencí už byla pro antimikrobiální aktivitu testována v jiných laboratořích a ingredience vykazovaly jistý inhibiční efekt na bakterie. Byli jsme však zcela unešení tím, jak efektivní kombinace ingrediencí nakonec byla“, řekla Dr. Freya Harrison.

Rezistence mikroorganismů vůči antibiotikům je jedním z největších problémů dnešní medicíny a je tedy důležité hledat nová léčiva a způsoby, jak potlačit narůstající schopnost mikroorganismů se vůči antibiotikům bránit. Vědci doufají, že by bližší studium mohlo odhalit mechanismus působení starodávného balzámu.

Zatím není jasné, čím je antimikrobiální aktivita způsobená. Může se jednat o synergický efekt jednotlivých sloučenin. Ve směsi může působit doposud neobjevená látka. Je také možné, že daná směs interferuje s takzvaným quorum sensing, což je určitý mechanismus, jak bakterie „komunikují“ mezi sebou. Objev už byl prezentován na Výroční konferenci Společnosti pro obecnou mikrobiologii v Birminghamu a zanedlouho by měl vyjít vědecký článek, který by mohl objasnit více.

[iduzel] => 28511 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/vonkova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/vonkova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28514] => stdClass Object ( [nazev] => Proč se šíří nesmysly? Stačí namluvit novinářům, že po čokoládě se hubne [seo_title] => Proč se šíří nesmysly? Stačí namluvit novinářům, že po čokoládě se hubne [seo_desc] => [autor] => Pavel Kasík, redaktor Technet.cz (článek upraven z původní verze pro Technet.cz) [autor_email] => [perex] => [ikona] => [obrazek] => [obsah] =>

Lákavý titulek, hamižný časopis, hladoví čtenáři a utýraná data. Tak málo stačí k tomu, aby do médií pronikla nesmyslná studie. Americký novinář a vědec John Bohannon napálil německé i světové noviny a ukázal, že nutriční věda má problém: lidé spolknou skoro cokoli.

Zprávy o nutričních studiích, revolučních dietách a zaručených návodech na hubnutí se objevují denně. Jak moc se jim dá věřit? Kontrolují novináři své zdroje? A kolik energie věnují prověřování metodiky výzkumu?

Novinář a vědec John Bohannon se rozhodl, že to zkusí prověřit. A podle zásad tzv. „gonzo novinařiny“ tyto otázky nekladl expertům ani novinářům. Místo toho ze sebe počátkem roku 2015 udělal „ředitele německého Institutu pro dietu a zdraví“ a sestavil studii s názvem „Čokoláda s vysokým obsahem kakaa jako urychlovač hubnutí“ (dostupná na https://goo.gl/9TIlUH).

Sociální experiment: Skutečný výzkum, ale záměrně špatná věda

Aby měl sociální experiment nějakou vypovídající hodnotu, dali si Bohannon a jeho spolupracovníci záležet na tom, aby se nikde nedopouštěli žádné lži. Tedy alespoň ne nad rámec toho, co je v obvykle prezentované „nutriční vědě“ běžné.

Ve spolupráci s německými dokumentaristy Peterem Onnekenem a Dianou Löblovou tedy zafinancovali a realizovali skutečný lékařský výzkum. Přes Facebook naverbovali pokusné subjekty a rozdělil je do tří skupin. „Jednu skupinu jsme instruovali, aby dodržovala dietní režim s nízkým zastoupením uhlohydrátů a navíc do něj denně zařadila 42 gramů čokolády s 81% obsahem kakaa (čokoládová skupina). Další skupinu účastníků jsme instruovali, aby se stravovala podle stejné diety, ale bez dodatečné čokolády (skupina s omezeným množstvím uhlohydrátů). Třetí skupinu jsme požádali, aby jedla podle vlastního uvážení bez jakýchkoliv omezení,“ uvedli autoři. Doktor Gunter Frank všechny účastníky prohlédl a vzal jim vzorek krve před a po experimentu. Vážit se měli účastníci sami.

Na takové metodice na první pohled není nic špatného, ale druhý pohled už odhalí dva zásadní problémy: velmi malý vzorek pacientů (pouhých patnáct lidí celkem) a velmi krátkou dobu trvání studie. Oněch „několik týdnů“ byly ve skutečnosti týdny tři. „To například nestačí ani k tomu, aby se podchytil vliv menstruačního cyklu u žen,“ připomíná Bohannon. Další nedostatek studie spočívá v tom, že už tak velmi malé skupiny nebyly srovnatelné co do složení na základě věku. „Nezdržovali jsme se tím,“ říká Bohannon, jehož cílem bylo sestavit takovou studii, která sice naplňuje formální požadavky, ale je plná křiklavých nedostatků.

Grafy na skřipci: Když měříte dost věcí, něco vyjde

Pak nastoupil statistik Alex Droste-Haars, který naměřená data dva dny mučil, dokud z nich nedostal přesvědčivě vypadající výsledky. Hlavní trik spočíval v tom, že výzkumníci dopředu neřekli, podle jakých kritérií budou výsledky hodnotit. Mohli si tak vybrat právě ty hodnoty, které náhodou vyšly. Je to podobné, jako kdybyste nechali patnáct lidí házet kostkou tak dlouho, dokud jim nepadne šestka, a pak je označili za šťastlivce.

Hlavním problémem je v tomto případě tzv. p-hacking, tedy pohrávání si s pravděpodobnostmi tak, aby vyšly statisticky významně. Za hranici významnosti je obvykle považováno p<0,05, což znamená, že je pouze 5% šance, že k výsledku došlo náhodou.

Jenže pokud nějaký experiment opakujeme tak dlouho, dokud nám nevyjde, nemá tento experiment sám o sobě žádnou vypovídající hodnotu. Podobný je i princip u měření více veličin: protože vědci neřekli dopředu, jaká je jejich hypotéza, mohli ve veličinách hledat souvislosti tak dlouho, dokud nějaké nenašli.

Výsledkem víkendového týrání dat byly úhledné a jasné hodnoty: tmavá čokoláda pomáhá lidem hubnout o deset procent rychleji a bez nástupu jo-jo efektu. Také pečlivě vybrané hodnoty z krevních testů potvrzovaly pozitivní vliv čokolády.

Podotkněme, že o vlivu čokolády na hubnutí existují i mnohé další studie. To, že je Bohannonův výzkum záměrně nekvalitní, neznamená, že čokoláda nemůže mít (pozitivní či negativní) vliv na úbytek váhy. Cílem této studie bylo něco jiného - zjistit, jak se bude či nebude šířit.

Predátorské časopisy: Za poplatek vám publikují cokoli

Hotovou studii Bohannon poslal do asi dvaceti vědeckých časopisů s honosně znějícím názvem a pochybnou pověstí. „Naše práce byla do 24 hodiny přijata k publikaci v několika časopisech. Asi je zbytečné dodávat, že neprocházela žádným oponentním řízením,“ popisuje Bohannon.

„Z nápadníků jsme si nakonec vybrali časopis the International Archives of Medicine. Dříve patřil velkému nakladatelství BioMedCentral, ale nedávno změnil majitele. Šéf nového nakladatele, Carlos Vasquez, psal, že jsme vytvořili vynikající rukopis, a že za pouhých 600 eur by mohl být bezodkladně přijat do jejich prémiového časopisu.“

Přestože editor časopisu oficiálně tvrdí, že všechny články jsou podrobovány důkladné kontrole a recenznímu řízení, práce Bohannonova týmu byla publikována za méně než dva týdny po stržení peněz z kreditní karty. „Ve studii jsme nemuseli změnit ani řádku,“ připomíná Bohannon.

Novináři a věda: Chybělo ověření a zasazení do kontextu

Článek tedy vyšel v jakéms takéms vědeckém časopise. To ale k jeho slávě nestačí. K novinářům jej bylo potřeba nějak dotlačit - a to pokud možno co nejrychleji, aby byl článek ještě aktuální. Bohannon oslovil svého nejmenovaného známého, který jej zasvětil do tajů vědeckého PR.

„Klíčem k využití novinářů je jejich lenost,“ všímá si Bohannon. „Když jim informace předložíte ve správné podobě, je to, jako kdybyste ty články v novinách psali sami. Většinou to tak skoro je, protože mnoho reportérů prostě zkopírovalo naši tiskovou zprávu a vložilo ji do svého článku.“ Jelikož Bohannon se sám živí jako vědecký novinář (píše například pro Science nebo Wired), doufal vlastně, že se na studii moc novin nenachytá. „Kvůli nám - kvůli novinářům jako vy a já - je svět zaplavován zprávami o nekvalitních vědeckých studiích,“ řekl pro NPR sebekriticky.

Řada novin, především bulvárních listů, zprávu publikovala, aniž by se zajímala o očividné nedostatky. Největším úlovkem byl zřejmě německý list Bild, kde se zpráva objevila na titulní straně, hned pod článkem o letecké katastrofě Germanwings.Někdy se novináři ozvali, aby zjistili, jak se píše Bohannonovo jméno. Nikdo se nezeptal na počet lidí ve studii.

„Nejvíce mne překvapilo, kolik novin studii převzalo. Asi největší zadostiučinění jsem pocítil, když jsem zmínku zahlédl v magazínu Shape,“ řekl pro Technet.cz John Bohannon. A pro čtenáře má důležitou radu: „Přestaňte číst časopisy a sloupky o dietách. Nestojí to za to.“

Dále jej překvapilo, že se nedočkal žádných nadávek od novinářů, které takto zesměšnil. Paradoxně prý naopak rozhněval některé vědce. „Několik vědců se do mne naváží, protože se domnívá, že jsem si měl tento sociologický experiment nechat schválit etickým panelem,“ řekl pro Technet.cz Bohannon. „To jenom ukazuje, že neví, co taková institucionální etická komise (IRB) vlastně je. Ale asi jim dělá dobře se nad tím pohoršovat.“

Za zmínku stojí, že seriózní noviny se této studii o čokoládovém hubnutí obloukem vyhnuly. Ani to ale není podle Bohannona povzbudivé: „Právě ta bulvární média mají přece největší sledovanost. Články nejspíše četly milióny lidí.“

Podobně špatné studie jsou podle Bohannona v oboru výživového poradenství na denním pořádku: „Tohle odvětví je na tom opravdu špatně. Vědecké postupy jsou zcela ignorovány. A přitom to, co jíme, se přímo dotýká našeho zdraví. Je to stejně důležitá věda, jako onkologie nebo astrofyzika.“

Bohannon varuje, že jeho studie nebyla co do metodiky o nic horší než jiné články o dietách. Lidé by se proto měli zajímat o metodiku výzkumu. Důvěřovat by pak měli jen novinářům, kteří zasazují podobné poznatky do kontextu nebo požádají o názor odborníka z oboru. Jinak se totiž zprávy o nových dietách sotva liší od zpráv aprílových.

[iduzel] => 28514 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/28514 [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/28514 [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [29552] => stdClass Object ( [nazev] => Energeticky soběstačné čištění odpadních vod [seo_title] => Energeticky soběstačné čištění odpadních vod [seo_desc] => [autor] => Petr Dolejš [autor_email] => Petr.Dolejs@vscht.cz [perex] =>

Na Ústavu technologie vody a prostředí pracují na konceptu soběstačného čištění městských odpadních vod. Tříletý aplikovaný výzkum ve skupině Anaerobní technologie přechází z litrových laboratorních modelů do poloprovozních instalací, o jejichž výstupy je zájem mezi provozovateli a projektanty čistíren. Recyklace energie z městských odpadních vod je hlavním tématem pro doktoranda Petra Dolejše.

[ikona] => [obrazek] => [obsah] =>

Splašková odpadní voda je hodnotným zdrojem energie, nutrientů a vody samotné. Energie je v odpadní vodě vázána v organických látkách, respektive v chemických vazbách mezi atomy vodíku-uhlíku-kyslíku. Na přetrhání těchto vazeb a tedy odstranění organického znečištění je dosud vynakládáno 1 až 2 % celkové energetické spotřeby lidstva. Do značné míry zbytečně.

V podmínkách střední Evropy i dále je stále nejpoužívanější klasický způsob čištění odpadní vody, tedy tzv. aktivační proces, jehož principem je biochemická oxidace organických látek vzdušným kyslíkem až na oxid uhličitý a vodu. Dodávka dostatečného množství vzduchu – aerace – je ale velice energeticky náročný proces, který představuje cca polovinu veškerých energetických nákladů na typické městské čistírně odpadních vod (ČOV). Má tedy smysl objevovat a studovat inovativní, udržitelné a energeticky pozitivní procesy pro moderní ČOV.

Některé současné ČOV již dnes atakují energetickou soběstačnost, a to díky účinné separaci organického znečištění z odpadní vody a jeho následnému zpracování v anaerobních fermentaorech (neboli bioplynových stanicích). Při tomto procesu vzniká energeticky bohatý bioplyn. Dosud používané technologie na separaci organických látek z odpadní vody jsou ale limitovány nutností přidávat do odpadní vody ve velkém srážecí a flokulační chemikálie (sloučeniny železa a organické flokulanty).

Před třemi lety byla v laboratoři anaerobní technologie laboratorně otestována tzv. Bioflokulace odpadní vody. Principem je intenzifikace primárního stupně čištění odpadní vody aplikací jednoduché technologické „smyčky“, kdy se namísto chemikálií přidává regenerovaný primární kal, tedy meziprodukt čistírenského procesu přirozeně vznikající na ČOV. Během dalšího roku byly provedeny série krátkodobých i kontinuálních experimentů s modelem o objemu 0,75 l, avšak s reálnou odpadní vodou. Výsledky těchto experimentů potvrdily schopnost dosažení vyššího stupně zakoncentrování odpadní vody než dosud používané technologie, a byly motivačním zárodkem snahy ověřit naši technologii v reálných podmínkách.

Události nabraly rychlý spád. Během měsíce byla navržena a zkonstruována pilotní jednotka Bioflokulace o objemu cca 250 l, ve spolupráci se společností PVK a.s. (Pražské vodovody a kanalizace), vlastněnou firmou Veolia, byla umístěna na největší ČOV v ČR a téměř jeden rok testována se surovou odpadní vodou za reálných podmínek. Dosahovaná účinnost odstranění organických látek z OV byla v kontinuálním režimu stabilně okolo 75 %, což je o cca 25–50 % více, než dosud používané technologie. S optimalizovaným stupněm Bioflokulace OV tedy dokážeme recyklovat až 55 % energie původně obsažené v OV. Spolu se zaznamenanou schopností částečně odstraňovat z OV i fosfor (cca 50 %), získává tato technologie pozornost i mimo vědecké kruhy, což potvrzují pozvání na prestižní zahraniční i české konference.

Bioflokulace může být použita již v současné době v čistírnách, kde dochází k přetížení biologické linky organickým znečištěním. V takovém případě je možné s minimálními provozními náklady dosáhnout vyšších účinností primárního čištění, než je běžně dosahováno chemickým předsrážením. Pokud bude do provozních rozměrů dotažen proces autotrofního odstraňování dusíku z odpadní vody (technologie nitritace-anammox v hlavním proudu), bude Bioflokulace použitelná jako hlavní technologie odstraňování organického znečištění s následným dočištěním v nitritačním stupni. Na této technologii intenzivně pracuje další z doktorandů skupiny anaerobní technologie – Vojtěch Kouba, od kterého se očekává vyvinutí levného procesu odstraňování dusíku z odpadní vody, což by spolu s Bioflokulací zásadním způsobem změnilo pohled na čištění odpadních vod, směrem k energetickým ziskům z odpadních vod.

provozní jednotkalaboratorní modelprincip bioflokulace

[iduzel] => 29552 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/dolejs [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/dolejs [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [29344] => stdClass Object ( [nazev] => Antimikrobiální peptidy – naděje z jedu divokých včel [seo_title] => Antimikrobiální peptidy – naděje z jedu divokých včel [seo_desc] => [autor] => Ondřej Nešuta [autor_email] => Ondrej.Nesuta@vscht.cz [perex] =>

V laboratořích Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR studuje naše skupina pod vedením RNDr. Václava Čeřovského, CSc. antimikrobiální peptidy, látky, které mají potenciál léčit špatně se hojící infekce, kde běžně používaná antibiotika již ztratila svou účinnost. „Během naší práce tyto antimikrobiální peptidy, původně objevené v jedových žlázách divoce žijících včel, charakterizujeme a dále vylepšujeme – tzn., měníme chemicky jejich strukturu, abychom zvýšili jejich účinek proti patogenním mikroorganismům a zároveň snížili jejich toxicitu vůči lidským buňkám,“ říká doktorand Ondřej Nešuta. 

[ikona] => [obrazek] => [obsah] =>

V druhé polovině 20. století zažila lidská společnost velký rozmach v používání antibiotik. Onemocnění, která do té doby ohrožovala lidské životy, mohla být najednou vyléčena v řádech dnů. Bohužel představa, že se jednou provždy podařilo zahnat hrozbu smrtelných infekcí, se brzy ukázala jako mylná. Neuváženým a často neopodstatněným používáním těchto specifických léčiv došlo k celosvětovému rozšíření mikrobů, které již dokážou účinkům antibiotik odolávat. Dnes se podle Světové zdravotnické organizace ocitáme v době „post-antibiotické“, kdy se tzv. „multi-resistentní“ kmeny mikrobů (tj. kmeny odolné proti působení více druhů antibiotik) rozšířily celosvětově a nových antibiotik nepřibývá pro nízký ekonomický zájem farmaceutických společností. Pomalu se tak ocitáme v situaci, ve které jsme byli před objevem prvních antibiotik. „A právě zde je obrovský potenciál námi studovaných látek,“ vysvětluje Ondřej Nešuta.

Antimikrobiální peptidy se vyvinuly jako součást imunitního systému nejrůznějších organismů včetně člověka a, jak už jejich název napovídá, jsou schopny rychle a účinně zabíjet patogenní mikroorganismy, jako jsou bakterie, kvasinky či viry. Z chemického hlediska jsou peptidy řetězce aminokyselin navzájem propojených tzv. peptidovou vazbou, tj. vazbou mezi karboxylovou skupinou jedné aminokyseliny a aminoskupinou té následující (Obr. 1). Aminokyseliny obsahují vedle amino-skupiny a karboxylu ještě postranní řetězec, který určuje jejich fyzikálně-chemické vlastnosti. Právě pořadí a zastoupení jednotlivých aminokyselin v peptidovém řetězci ovlivňuje celkovou strukturu a charakter peptidu. Jednoduše si lze peptidy představit jako šňůru perel, kde má každá z nich jiný charakter. Společně pak jako celek tyto perly určují, jak bude výsledný náhrdelník, čili peptid, vypadat. V přírodě mají antimikrobiální peptidy obvykle délku 10–50 aminokyselin a různé prostorové uspořádání. Nejčastěji se vyskytují ve formě šroubovic (tzv. α-helixů), tzv. skládaných listů a smyček nebo jejich kombinací. Pro antimikrobiální peptidy je typické, že obsahují větší množství kladně nabitých (bazických) aminokyselin – lysinu a argininu a asi 50 % hydrofobních aminokyselin. Toto specifické složení se promítá do prostorového uspořádání molekuly peptidu, které vykazuje tzv. amfipatický charakter. To znamená prostorově oddělené hydrofobní a hydrofilní (polární) oblasti – např., v případě lineárních peptidů jsou postranní řetězce hydrofobních aminokyselin rozloženy na jedné straně a postranní řetězce polárních aminokyselin (včetně těch bazických) na opačně straně šroubovice (Obr. 2).

šířka 450px

Obr. 1: Aminokyseliny jsou v peptidu seřazeny jako šňůra perel. Jednotlivé aminokyseliny jsou mezi sebou spojeny tzv. peptidovou vazbou (označena žlutě). Typ a pořadí aminokyselin určuje celkový charakter peptidu.

šířka 450px

Obr. 2: Přírodní peptid izolovaný z jedu divoké včely Hylaeus signatus v naší laboratoři. Aminokyseliny peptidu jsou uspořádány do šroubovice, která má tzv. amfipatický charakter. Tzn., postranní řetězce hydrofobních aminokyselin ční na jednu a postranní řetězce polárních aminokyselin se třemi kladně nabitými lysiny na druhou stranu šroubovice.

Antimikrobiální peptidy působí mechanismem, který jim umožňuje působit pouze na patogenní mikroorganismy a zároveň neuškodit buňkám lidského těla. Jak je to možné? Tato selektivita je dána rozdíly ve stavbě buněk. Bakteriální buňky mají membrány složené z fosfolipidů nesoucí záporný náboj (fosfatidylglycerol, fosfatidylserin a kardiolipin). Ty, společně s dalšími povrchovými strukturami (buněčnou stěnou u Gram-negativních nebo lipopolysacharidem u Gram-negativních bakterií), udávají buňkám celkově negativní náboj, čímž elektrostaticky přitahují kationické antimikrobiální peptidy. Na rozdíl od toho lidské (živočišné) buňky obsahují ve svých membránách spíše neutrální fosfolipidy (fosfatidylcholin a fosfatidylethanolamin) a cholesterol, který membránu navíc stabilizuje. Antimikrobiální peptidy s bakteriální membránou interagují, zanořují se do ní svou hydrofobní částí a vytvářejí v ní póry (nebo jinak narušují její integritu), což vede k úniku životně důležitých látek z buňky ven a jejímu zániku (Obr. 3). Existuje ovšem i skupina antimikrobiálních peptidů, které membránu neporuší, pouze skrz ní projdou dovnitř buňky a zablokují některý z metabolických procesů. Důležité je, že antimikrobiální peptidy působí rychle, v řádu desítek minut, a spíše fyzikálním mechanismem na celém povrchu buňky, proto je málo pravděpodobné, že by si mikroby vůči nim vypěstovaly resistenci.

šířka 450px

Obr. 3: (A) Mechanismus působení antimikrobiálních peptidů: Kationické peptidy jsou elektrostaticky přitahovány k negativně nabitému povrchu bakteriální buňky. Interagují s membránou a svou hydrofobní částí se zanořují do fosfolipidové dvojvrstvy, čímž ji rozrušují. Výsledkem je vznik pórů, jimiž bakterie ztrácí životně důležitý obsah a zaniká.

Fotografie z elektronového transmisního mikroskopu ukazují patogenní bakterie Pseudomaonas aeruginosa (B) před a (C) po působení antimikrobiálního peptidu. Ten způsobil porušení bakteriální membrány a vylití buněčného obsahu (šipka).

„Jak  práce v naší laboratoři vypadá? Zabýváme se studiem antimikrobiálních peptidů, které jsme objevili v jedu divokých včel. Všechno začíná u entomologů, kteří po identifikaci dané včely vypreparují její jedovou žlázu. Tu u nás potom extrahujeme organickými rozpouštědly a extrakt rozdělíme pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC). Tento přístroj nám umožní oddělit od sebe jednotlivé složky jedu na základě jejich fyzikálně-chemických vlastností. Pokud některá ze složek brání v růstu bakterií na Petriho misce, analyzujeme ji pomocí Edmanova odbourávání a hmotnostní spektrometrie. Metoda Edmanova odbourávání nám prozradí přesné pořadí aminokyselin v peptidovém řetězci a hmotnostní spektrometrie nám zase určí přesnou molekulovou hmotnost peptidu. Jakmile známe oba tyto parametry, připravíme si peptid v naší laboratoři synteticky v dostatečném množství a čistotě, protože v přírodním materiálu se obvykle nachází jen velmi malé množství těchto látek. U takto připraveného peptidu následně stanovujeme jeho antimikrobiální aktivitu a toxicitu. Tj., testujeme ho proti široké škále patogenních bakterií a kvasinek (včetně např. methicilin-rezistentnímu zlatému stafylokoku – MRSA, či kvasince rodu Candida) a měříme jeho hemolytickou aktivitu – zda způsobuje rozpad lidských červených krvinek. Na základě těchto hodnot pak pomocí cílené záměny aminokyselin v řetězci přírodního peptidu připravujeme analoga s vylepšeným antimikrobiálním účinkem a nízkou toxicitou.

Tím však naše práce nekončí. U takto získaných antimikrobiálních peptidů dále podrobně zkoumáme např., jaký je přesný tvar jejich molekul, jak se změní chování bakterií v jejich přítomnosti, jakým způsobem a jak rychle dochází k porušení celistvosti bakteriálních buněk nebo zda mohou bakterie tyto peptidy degradovat. Věříme, že všechny tyto informace nám ve výsledku pomohou vymyslet a připravit ideální molekulu, která bude schopna jednou opravdu nahradit dnešní antibiotika,“ upřesňuje Ondřej. 

[iduzel] => 29344 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/antimikrobialni-peptidy [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/antimikrobialni-peptidy [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [29343] => stdClass Object ( [nazev] => Biofilmy: Život mikroorganismů v jednotném společenství [seo_title] => Biofilmy: Život mikroorganismů v jednotném společenství [seo_desc] => [autor] => Eva Kvasničková [autor_email] => Eva.Kvasnickova@vscht.cz [perex] =>

Obdobně jako staví lidé svá obydlí, která se posléze rozrůstají v města až metropole, budují i mikroorganismy svůj vlastní svět – biofilm. V tomto společenství posléze získávají mnoho benefitů, využitelných v jejich činnosti, která se může ubírat různými směry. Mikroorganismy jsou obecně schopné vytvářet pro lidstvo užitečné produkty, jako jsou pivo, víno a zrající sýry. Umí vyrábět složky pro pohonné hmoty, čistit odpady, které vyprodukujeme, a mnoho dalších prospěšných činností. Nicméně stinnou stránkou je jejich neochvějná touha napadat lidský organismus, parazitovat na jeho činnosti a způsobovat tak, v některých případech, až smrtelné infekce. A právě hledání alternativních možností pro jejich prevenci a léčbu je předmětem studie laboratorní skupiny, jejíž součástí je i Ing. Eva Kvasničková, doktorandka Ústavu biotechnologie, VŠCHT Praha.

[ikona] => [obrazek] => [obsah] =>

Co je to biofilm? Ve skutečnosti není ustanovena jednotná definice, která by tento biologický útvar popisovala. Ve všeobecnou známost však vešlo několik kritérií, která musí být splněna, aby bylo možné danou formu mikrobiálního života za biofilm považovat. Biofilm je tedy společenství většího množství mikrobiálních buněk, které jsou pevně přichyceny k povrchu či sobě navzájem, jsou obaleny tzv. extracelulární neboli mimobuněčnou matricí, tvořenou sloučeninami, které buňky samy produkují, a která je mimo jiné chrání před působením nepříznivých vlivů vnějšího prostředí. Uvnitř této komunity dochází mezi jejími členy k intenzivní komunikaci a zároveň se mění jejich vlastnosti, kterými disponuje buňka, pokud přežívá samostatně. A právě tyto zmíněné aspekty dávají tomuto jednotnému společenství řadu výhod, kterých mikroorganismy s chutí využívají.

Jak biofilm vzniká? V samotném procesu lze skutečně pozorovat určitou paralelu s výstavbou domu, a následným rozvojem celého města. Osamoceně žijící bakterie, kvasinka či plíseň nalezne vhodné prostředí (výběr stavebního pozemku), ke kterému by se mohla přichytit, neboli adherovat. Produkcí látek potřebných pro tento krok dosáhne přilnutí k povrchu, čímž v podstatě začne výstavba základové desky. Pokud vše proběhne správně, začne se buňka množit, postaví tedy zdi a střechu, a vznikne tzv. mikrokolonie. Průběžně dochází k produkci látek, které vytváří již zmíněnou matrici biofilmu, k množení buněk, které matrice obaluje, až je postavené celé město v průběhu tzv. maturace neboli zrání biofilmu. V tomto stádiu mohou biofilmy dosahovat rozměrů běžně viditelných lidským okem, nárůst oproti běžné velikosti buněk, pohybující se v řádu mikrometrů, je tedy skutečně markantní. Ovšem stejně jako je tomu v běžném životě, stavební parcely jsou vyčerpány, kapacita domů naplněna, dochází zdroje potravy apod., a část populace se musí z města vystěhovat a začít svůj domov budovat někde jinde. Tento krok se u životního cyklu biofilmu nazývá disperze a dochází při něm k uvolňování buněk z biofilmu, které mohou následně adhezí k jinému povrchu započít další cyklus, tedy založit nové město.

buňka

Existence mikrobiálních biofilmů, včetně jejich průmyslového využití, sahá do daleké historie. Přestože první publikace obsahující pojem „biofilm“ byla vydána v průběhu 20. století, již od roku 1823 byly mikroorganismy žijící ve formě biofilmu v podstatě využívány pro výrobu octa v tzv. Schützenbachových hoblinových ocetnicích. Ve chvíli uvědomění si existujících rozdílů mezi suspenzními populacemi a aktivně spolupracujícími mikrobiálními komunitami se touto problematikou začala intenzivně zabývat řada vědeckých skupin. Nejvíce probádanou oblastí této části mikrobiálního světa jsou biofilmy bakterií, méně pak biofilmy kvasinek a nejméně biofilmy vláknitých hub, především plísní.

Jak je všeobecně známo, mikroorganismy jsou mistry ve své vynalézavosti při adaptaci na podmínky vnějšího prostředí, především pak ve chvíli, kdy se ve formě biofilmu mezibuněčnou komunikací vzájemně v této činnosti podporují. A proto lze v této otázce bez okolků uplatnit rčení „Biofilm je dobrý sluha, ale špatný pán“. Skutečně lze tuto formu života mikroorganismů využít k výrobě celé škály pro lidstvo prospěšných produktů, avšak nelze zanedbávat druhou stranu mince, kterou jsou infekce, jejichž vznik tato společenství indukují.

Všudypřítomný výskyt okem neviditelných živých systémů, přirozená modifikace mikrobiálních kmenů a neustále nově vznikající mechanismy odolnosti neboli rezistence vůči biologicky aktivním látkám, především často nadužívaným antibiotikům, jsou v podstatě nezastavitelné faktory aktivně ohrožující lidské zdraví. Přesto je však v našich silách rozvíjet metody prevence vzniku těchto onemocnění a získávat poznatky o nových účinných sloučeninách, které zmírní dopad rozvinutých infekcí na lidské zdraví.

Jednou z alternativ boje proti patogenním biofilmům jsou přírodní látky s biologickou aktivitou podobnou antibiotikům. Tyto látky disponují výhodou přirozeného výskytu v okolí mikroorganismů, které tak nemají potřebu se jim bránit, a proto nedochází ke vzniku rezistence. Další možností je také syntéza nových chemických sloučenin se strukturou, která je mikroorganismům zcela neznámá a nedovoluje jim rychlou reakci účinky těchto látek, anebo využití různých fyzikálních vlivů.

V naší laboratoři jsme vyvinuli či optimalizovali řadu metod, umožňujících sledování vlivu biologicky aktivních látek na tvorbu či rozvoj biofilmu, pomocí nichž se nám podařilo porovnat účinnost komerčně dostupných antibiotik používaných v praxi a nových látek, které doposud nejsou k léčbě pacientů používány. Kromě potvrzení všeobecně známého faktu snižující se schopnosti antibiotik ovlivnit vznik biofilmů potenciálně patogenních mikroorganismů a tedy i poklesu jejich účinnosti při léčbě infekčních onemocnění jsme nalezli v této oblasti více efektivní sloučeniny z řady přírodních i chemicky syntetizovaných látek. Za nejúčinnější z nich lze považovat chitosan, který se získává jednokrokovou chemickou přeměnou chitinu, přítomného ve schránkách korýšů (např. krabi, humři a krevety).

biofilm

Aplikace sloučenin tohoto typu může být řešením již dlouhou dobu přetrvávajících obtíží s používáním antibiotik. Přírodní produkty byly pro léčbu nemocí používány lidmi již od pradávna a jsou šetrné k životnímu prostředí. Moderní vybavení, kterým dnes laboratoře disponují, nám navíc umožňuje jejich efektivní izolaci a využití, a proto je tato cesta vhodným směrem k řešení problémů dnešní uspěchané a nemocemi zatížené doby.

[iduzel] => 29343 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/biofilmy [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/biofilmy [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [29037] => stdClass Object ( [nazev] => Léky z počítače [seo_title] => Léky z počítače [seo_desc] => [autor] => Milan Voršilák, Ivan Čmelo, Martin Šícho [autor_email] => Milan.Vorsilak@vscht.cz [perex] =>

Za devatero vrátnicemi v budově B v místnostech Z1X sídlí Laboratoř informatiky a chemie. Studenti doktorského studia Milan Voršilák, Ivan Čmelo a Martin Šícho v ní tvoří utajovanou chemoinformatickou sekci. Jak praví stereotyp: „Správní ajťáci přeměňují kofein na kód.“ Naši tři hrdinové jej však, na rozdíl od běžných ajťáků, mění ve virtuální chemické struktury, které by snad někdy v budoucnosti mohly sloužit jako léčiva.

[ikona] => [obrazek] => S0ssyk3Mzk_LL8ovO7xXITc_JTVHwdsxRCE1r6oytxQA.png [obsah] =>

Proces hledání léčivých látek si je možno představit jako zužující se trychtýř. Na jeho vstupu jsou statisíce sloučenin, a každý stupeň vývoje postupně snižuje jejich počet, až se do klinických studií dostane jen malá hrstka látek. V současnosti vývoj začíná již v počítači, kde je možné rychle a levně navrhnout mnoho chemických látek, které by mohly léčit nejrůznější onemocnění. Hledání těchto potenciálně zajímavých molekul v tzv. chemickém prostoru je předmětem vědní disciplíny, chemoinformatiky, která se zabývá právě aplikací informatiky na chemickou problematiku. Celý chemický prostor má podle některých odhadů velikost až 1060 unikátních molekul, což je asi o 40 řádů větší číslo než odhadovaný počet hvězd ve vesmíru a náš státní dluh dohromady. 

Pro systematické procházení chemického prostoru byla u nás ve spolupráci s MFF UK navržena metoda Molpher  inspirovaná morphováním fotografií, kdy např. jeden obličej postupně přechází v jiný. Podobně Molpher postupně vytváří mnoho přechodů mezi dvěma chemickými strukturami. Mezistruktury se generují tzv. chemickým morphingem, drobnými změnami vazeb a atomů a umožňují nám tak získat představu o chemickém prostoru ležícím mezi zadanou dvojicí struktur. Pokud jsou tyto zadané struktury aktivní a ovlivňují některý biologický děj, jejich mezistruktury si mohou zachovat některé žádoucí vlastnosti a být taktéž biologicky aktivní. Poznatky o konzervovaných vlastnostech pak lze využít k výběru vhodných kandidátů pro další zpracování.

MorphingStruktury

Samotný počítačový návrh však (alespoň zatím) k úspěšnému nalezení biologicky aktivních látek nestačí a biologickou aktivitu struktur je vždy potřeba experimentálně ověřit. Přestože jsme schopni molekulárním morphingem vygenerovat miliony struktur, testovat jich můžeme z finančních a časových důvodů mnohem méně. Musíme tak vytipovat ty nejvhodnější k nákupu.

Komerčně nedostupné sloučeniny je potřeba syntetizovat, např. za pomoci studentů z VŠCHT. Je však nutno počítat s tím, že mnoho počítačem navržených struktur ani rozumně uvařit nelze :-) Výstupem této fáze je chemická knihovna tisíců sloučenin, do níž je třeba vybírat struktury, které si nejsou vzájemně moc podobné, mají některé specifické skupiny, nebo v počítačovém modelu dobře zapadají do vybraného cílového místa na bílkovině. 

Projekt už běží nějakou dobu a tak v blízké době očekáváme experimentální otestování naší chemické knihovny navržené pro steroidní receptory. V mezidobí dále upravujeme Molpher do podoby open-source softwarové knihovny (zdrojový kód k nalezení na GitHub), kterou využije výzkumník i programátor, aby si mohl snadno navrhnout struktury podle vlastního postupu. Software je vyvíjen modulárně tak, aby bylo možné celý proces generování struktur a jejich výběr podle individuální potřeby upravit. Pro vývoj našeho software samozřejmě využíváme agilní metodiky, unit testy a ostatní „free, cool a in“ metody. O těch se můžete dozvědět mnohem více na námi bezostyšně propagovaném oboru Bioinformatika  :-)

 

[iduzel] => 29037 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/leky-z-pocitace [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/leky-z-pocitace [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_vertical [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28528] => stdClass Object ( [nazev] => Kam s elektřinou? Řešením mohou být vanadové průtočné baterie [seo_title] => Kam s elektřinou? Řešením mohou být vanadové průtočné baterie [seo_desc] => [autor] => Jiří Vrána, Jan Dundálek [autor_email] => Jiri.Vrana@vscht.cz [perex] =>

Elektřina z větrné a sluneční energie je logickou součástí energetického mixu. Její širší využití je omezeno časovou proměnlivostí dostupných obnovitelných zdrojů. Tento problém umožňují řešit mimo jiné úložiště elektrické energie s dostatečným výkonem a kapacitou. Vhodným kandidátem je například vanadová průtočná baterie, jejíž prototyp o výkonu 2 kW a účinnosti vyšší než 80 % nedávno vyvinuli vědci z  Výzkumného centra Nové technologie (NTC ZČU v Plzni) a Ústavu chemického inženýrství (VŠCHT Praha) pod vedením Juraje Koska.

→ Infografika

Infografika - náhled

[ikona] => [obrazek] => [obsah] =>

V poslední době se Evropa pozvolna odklání od klasických zdrojů elektrické energie (tj. fosilních nebo jaderných) a orientuje se na zdroje obnovitelné, jakými jsou větrné elektrárny či fotovoltaické panely. Jejich prosazování ze začátku nepřijímala s nadšením ani široká veřejnost, a to kvůli státem špatně nastavenému výkupu „zelené“ elektřiny, ani distributoři elektrické energie, kvůli komplikacím se zapojením těchto na rozmarech počasí závislých zdrojů do přenosové soustavy. Teprve masivnější rozšíření stacionárních úložišť energie umožní větrným elektrárnám a fotovoltaickým panelům instalovaným v našich zeměpisných šířkách nabýt na celkovém významu a významně přispěje ke snížení dopadu lidské činnosti na kvalitu životního prostředí a snížení závislosti státu na dovážených strategických surovinách. Je však potřeba, aby ukládání energie bylo zvládnuto nejen technicky, ale také životaschopně z ekonomického pohledu.

Lepší využití elektřiny z obnovitelných zdrojů pomocí lokálních úložišť elektrické energie si můžeme demonstrovat na příkladu fotovoltaické elektrárny. Svítí-li slunce na fotovoltaický panel, je produkována elektřina, ovšem přijde-li mrak, produkce okamžitě výrazně poklesne. Vyprodukovaná elektřina musí být ihned spotřebována zákazníky či uložena pro pozdější využití, například pro večer, kdy vzrůstá odběr domácností, ale slunce již nesvítí a fotovoltaika nepracuje. K tomu potřebujeme úložiště elektrické energie, jež disponuje dostatečným výkonem (kW) a kapacitou (kWh). Vhodným lokálním úložištěm může být akumulátor, což je zařízení, které ukládá elektřinu do chemické energie při nabíjení a při vybíjení mění chemickou energii zpět na elektřinu. Z pohledu ekonomiky je důležitá maximalizace poměru množství uvolněné a uložené elektřiny – musí se jednat o zařízení s vysokou účinností.

Jako stacionární úložiště energie lze použít lithium-iontový akumulátor, který běžně používáme v mobilních telefonech či přenosných počítačích. Tento typ akumulátorů je schopný účinně uložit velké množství energie do malého objemu – má vysokou energetickou hustotu (Wh/m3). Tyto akumulátory je možné vyrobit i v poměrně velkých rozměrech a následně je použít ke stacionárnímu ukládání energie. Tento přístup využívá kupř. miliardář a vizionář Elon Musk u svého úložiště pro domácnosti prodávaného pod názvem Tesla Powerwall. Za tímto účelem staví obrovskou továrnu na lithium-iontové akumulátory, která vychrlí ročně baterie o celkové kapacitě 35 GWh. Kdybychom všechny tyto baterie spojili do jedné obří, jaderná elektrárna Temelín by ji nabíjela při plném výkonu téměř 18 hodin! Čistě z technického hlediska se jedná o velmi zajímavý počin, ale ukazuje se, že zaměření se pouze na lithiové akumulátory není racionální z ekonomického a logistického hlediska. Poptávka po lithiu totiž začíná velmi strmě stoupat a je možné, že omezená roční kapacita těžby lithia přestane v budoucnu být schopna uspokojovat potřeby výrobců baterií.

Zároveň je důležité si uvědomit, že v případě stacionárního úložiště elektrické energie, nejsou rozměry a hmotnost zásadně důležitými parametry. Proto z pohledu ekonomiky, bezpečnosti i technologické vyspělosti mohou být pro některé aplikace výhodnější průtočné baterie na bázi vanadu. Vanadová průtočná baterie umožňuje nezávislé nastavení výkonu a kapacity dle požadavků zákazníka. Kapacita baterie je dána objemem elektrolytů na bázi solí vanadu rozpuštěných ve zředěné kyselině sírové. Elektrolyty jsou ze zásobních tanků čerpány do prostorů bateriového svazku, kde na inertních uhlíkových elektrodách dochází k elektrochemickým reakcím. Velikost aktivní plochy a počet článků v bateriovém svazku určuje výkon systému.  

Tým vědců z  Výzkumného centra Nové technologie Západočeské univerzity v Plzni a Ústavu chemického inženýrství Vysoké školy chemicko-technologické v Praze pod vedením Juraje Koska se technologii vanadových průtočných baterií již několik let úspěšně věnuje. Letos tým dokončil vývoj vlastní vanadové průtočné baterie. Několikaletá optimalizace vnitřních komponent a designu konstrukčních částí byla završena konstrukcí bateriového svazku o výkonu 2 kW s více než 80% účinností. Na základě předběžných testů vědci očekávají životnost vanadových baterií vyšší než 20 let. „Zásadní je volba vhodných konstrukčních materiálů a zejména použití odolné membrány, jež odděluje jednotlivé poločlánky uvnitř bateriového svazku,“ tvrdí Jan Dundálek.

Získané zkušenosti umožňují konstrukci nových systémů akumulace elektrické energie, jež budou vykazovat lepší technické nebo ekonomické parametry v porovnání s lithium-iontovými bateriemi. Vědci věří, že vyvinuli silné a robustní řešení, o čemž svědčí možnost přetížení baterie ze 2 kW na 6 kW bez jakéhokoliv negativního vlivu na životnost baterie. Ani při absolutním vybití baterie nedochází k degradaci vnitřních komponent baterie či elektrolytu. Současně baterie operuje při všech běžných teplotách. Díky použití elektrolytů na vodné bázi se jedná o nehořlavé a bezpečné řešení na rozdíl od systémů na bázi lithia, takže ani při extrémním zatížení či zkratu baterie nehrozí exploze. V neposlední řadě je třeba zmínit možnost úplné recyklace baterie, kdy lze vanadové elektrolyty snadno zregenerovat do původního stavu, a tak znovu použít pro ukládání energie.

Ačkoliv se zatím jedná o v Česku poměrně neznámé řešení elektrochemického úložiště elektřiny, možnost snadného nastavení kapacity a výkonu, vysoká životnost i velmi rychlá odezva v řádu desítek milisekund předurčují vanadové průtočné baterie pro celou škálu použití. Malé systémy o výkonech v jednotkách kW a kapacitě až desítek kWh jsou vhodné pro zvýšení samospotřeby elektřiny z domácích nebo komunitních fotovoltaických panelů o desítky procent. Modulární systémy o výkonech desítek kW a kapacitě desítek až stovek kWh pomohou stabilizovat a zkvalitnit dodávky elektřiny ze sítě pro průmyslové celky. Systémy o výkonech stovek kW a kapacitách převyšující stovky kWh by pak mohly hrát roli při stabilizaci přenosu elektřiny nebo fungovat jako nabíjecí stanice elektromobilů.

Je nepopíratelným faktem, že rozvoj obnovitelných zdrojů nabírá na obrátkách. Oblast lokálních úložišť elektrické energie je vhodné vnímat jako obrovskou příležitost jak pro výzkum, tak komercializaci životaschopných řešení. A je dobře, že technicky i ekonomicky vyspělé řešení založené na technologii průtočné baterie vzniklo také v Česku.

[iduzel] => 28528 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/kam-s-elektrinou [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/kam-s-elektrinou [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28522] => stdClass Object ( [nazev] => Barva, energie a světlo: Pohled na svět očima fotochemika [seo_title] => Barva, energie a světlo: Pohled na svět očima fotochemika [seo_desc] => [autor] => Viktor Mojr [autor_email] => Viktor.Mojr@vscht.cz [obsah] =>

 Světlo. Valná většina života na Zemi existuje právě díky němu. První fototrofní organismy v Kambriu díky fotosyntéze změnily charakter životního prostředí do té míry, aby mohly ostaní organismy vystavět své životní cykly na spotřebě kyslíku. Už z názvu fotosyntézy vyplývá, že jde o chemickou reakci iniciovanou světlem, a vědní obor zabývající se takovými procesy se nazývá fotochemie. Pro moderní fotochemiky je dnes velice významné viditelné světlo. Jak fotochemici pohlížejí na svět barev nám přiblíží Viktor Mojr, doktorand Ústavu organické chemie.

 Svícení pod obojí

Světlo je vnímáno z pohledu fyziky dvojím způsobem. Chceme-li určit rychlost šíření světla, vnímáme ho jako proud fotonů – nehmotných částic, u nichž můžeme určit polohu v čase. Rychlost světla byla poprvé změřena v roce 1849 a následně byla několikrát korigována. Ve valné většině výpočtů bohatě stačí c = 3108 m/s. Existuje však i druhý pohled, který vnímá světlo jako elektromagnetické vlnění. Uvažujeme-li rychlost světla jako konstantu c, energie tohoto záření je funkcí vlnové délky, jejíž škála ve viditelné oblasti je spektrum od fialové až po červenou (Obrázek 1).


PIC

Obrázek 1: Světelné spektrum.


Fialová barva mezi 380 a 410 nm je pro lidské oko nejkratší pozorovatelnou vlnovou délkou. Zkrátíme-li vlnovou délku pod 380 nm, mluvíme o ultrafialovém (UV) záření. Čím je vlnová délka kratší, energie se zvyšuje, jak plyne z de Broglieho hypotézy (rov. 1). Vysokoenergetické (tvrdé) UV-záření má energii jednoho fotonu srovnatelnou s vazebnou energií a není tedy divu, že je schopno štípat chemické vazby, v čemž tkví i jeho nebezpečí pro živé organismy. Naopak energie infračerveného záření o vlnových délkách nad 720 nm je nízká, nižší než je schopno absorbovat barvivo v čípcích oční sítnice, čili je pro nás nepozorovatelné. Energie infračervených fotonů je však srovnatelná s energií nevazebných sil mezi molekulami kondenzovaných systémů, a proto je možno jej použít k ohřívání.

E = hν = hc         λ
(1)

Ve vědě naštěstí v ohledu povahy světla neexistují dva protichůdné proudy názorů, a tak se všichni shodli na vlnově-korpuskulárním charakteru záření. Má to výhody při výpočtech, které perfektně zapadají do všech mechanismů a naměřených hodnot. Z toho vyplývá, že tento popis bude asi velice blízko realitě. Potřebujeme-li například určit energii potřebnou k nějakému fotochemickému ději založenému na pohlcení světla, z vlnové délky absorbovaného záření můžeme tuto energii vypočítat s využitím vlnového popisu. Je-li naší požadovanou veličinou naopak množství pohlcených fotonů, vnímáme světlo jako proud částic.

Pravá barva jenom v hlavě

Viditelné spektrum je škála tzv. pravých barev, tedy barev, které vnímáme v mozku na základě analýzy signálů ze sítnice tak, jak jsme zvyklí. Signály na sítnici jsou výsledkem fotochemické reakce barviva rhodopsinu. Je to Schiffova báze retinalu – aldehydu odvozeného od vitaminu A, retinolu – a lysinového konce proteinu opsinu. Po pohlcení fotonu přejde retinal ze své 11-cis-formy ve stabilnější trans-formu (Obrázek 2) a rychlým sledem chemických reakcí způsobí uzavření iontového kanálu na membráně senzoru, což vede ke vzniku nervového signálu. Retinal v rhodopsinu funguje jako chromofor, tedy část molekuly, která nese barvu. Navíc je to chromofor velice variabilní díky tomu, že je navázán přes dusík, který je možné protonovat, elektronová hustota celého konjugovaného systému se posunuje v závislosti na pH a tím se mění i absorpční maximum. V tyčinkách je toto absorpční maximum kolem 500 nm, což znamená, že při nízké intenzitě světla bychom měli nejlépe vidět zelené předměty. Uvidíme je ovšem v odstínech šedi, protože konečný obraz a barvy jsou záležitostí analýzy zrakového centra mozku.


PIC

Obrázek 2: Isomerace retinalu v rhodopsinu.


Tři typy čípků lidského oka však dokážou rozpoznat, ve které části viditelného spektra se nachází světlo, jež na ně dopadá. Princip je celkem jednoduchý. Každý typ čípku pokrývá jinou část spektra, jak je naznačeno na obrázku 3, přičemž jejich senzorické oblasti se překrývají. Absorpční maxima retinalu na povrchu čípků jsou oproti tomu rhodopsinovému v tyčinkách modifikována pomocí přítomnosti jiného proteinu, který na iminiovém konci zajišťuje jiné chemické prostředí, míra protonace je proto rozdílná, elektronová hustota i absorpční spektrum chromoforu se posunuje. Intenzita odezvy pro daný signál pak vyplývá z intenzity absorpce daného barviva. Mísením signálů vzniká v mozku informace o barvě. Pokud jste někdy toužili mít mozek jako počítač, sen se vám splnil. Analýza těchto dat, kdy každá tyčinka a čípek říká něco jiného, odpovídá výpočetnímu výkonu, na který se nehrabe žádná grafická karta na světě!


PIC

Obrázek 3: Spektrální profil citlivosti lidského oka. Tyto křivky byly naměřeny nepřímými metodami a neodpovídají přesně absorpčním spektrům barviv izolovaných z oční sítnice.


Barvy kolem nás? Jen paběrky

Stačí se rozhlédnout kolem sebe, abychom spatřili spoustu barevných předmětů a okamžitě rozeznali jejich barvy. List pokojové rostliny na parapetu je zelený, to je přece jasné. Ale co ve skutečnosti vidíme? Opět se jedná o záření dopadající na naši sítnici. Buďme přesní: Světlo směřující od toho listu k našemu oku má nejvyšší intenzitu v zelené oblasti viditelného spektra. Je třeba si uvědomit, že ho vidíme pouze v přítomnosti nějakého zdroje světla, ideálně bílého denního světla, které je víceméně rovnoměrnou směsí celého spektra. Na náš list tedy dopadá bílé světlo a my vidíme pouze zelenou. Znamená to tedy, že náš list pohltil velkou část modrého a červeného světla. Z toho by nám vycházela purpurová. A to je z určitého pohledu pravá barva toho listu. To, co vidíme, jsou pouze zbytky světla, které si barevné předměty a materiály nenechaly pro sebe, zbylé světlo, kterému bylo dovoleno podráždit naše sítnice, jakési paběrky, podle nichž usuzujeme, jakou barvu mají předměty, které nás obklopují.


PIC
Obrázek 4: Vnímání barev lidským okem, hodnoty vlnové délky jsou uvedeny v nm.


Na základě tohoto modelu si můžeme vysvětlit systém barev a inverzních barev, sytém RGB a CMYK. Na Obrázku 4 vidíme schéma barevného vnímání. Jeho funkčnost si můžete ověřit snadno. Zadívejte se na nějaký jednobarevný předmět, po chvíli, když se podíváte na bílou stěnu, uvidíte ten předmět, jako by byl vypálený do vašeho oka inverzní barvou. Starší generace si jistě pamatují inverzní obrázky na negativech z fotoaparátů, podobné je to vlastně i se skutečnými barvami předmětů. Ve zobrazování proto nelze použít ten samý systém pro „světelné zdroje“ a „pohlcovače světla“. Na monitoru, který funguje jako světelný zdroj, můžeme dle libosti míchat tři základní barvy, jak je vnímá naše oko. Smícháním modré a zelené získáme azurovou, zelená s červenou nám dají žlutou a modrá s červenou purpurovou. Říká se tomu také aditivní barevný systém. Komplikace ovšem nastává, pokud chceme náš obrázek dostat na papír. Pro zjednodušení předpokládejme, že papír je dokonale bílý a barvy dokonale barevné. Abychom z bílého světla, které se odráží od papíru, dostali zelené, potřebujeme odstranit červenou a modrou složku, o to se nám postarají inverzní barvy, čili azurová, resp. žlutá. Stejným mechanismem uvažujeme i při míchání ostatních barev.


PIC

Obrázek 5: Systémy RGB (vlevo) a CMYK (z angl. Red-Gree-Blue a Cyan-Magenta-Yellow-blacK).


V ideálním případě smícháním všech tří inverzních barev pohltíme všechny tři barevné složky světla a zůstane tma. Do tiskáren však je nutno přidat černou barvu a celkově upravit poměr přidaných barev, protože barviva používaná k tisku nejsou zdaleka dokonalá. Pokud jste někdy tiskli třeba poster na konferenci a nepřevedli barvy do CMYKu, jistě si z toho vezmete ponaučení pro příště.

[iduzel] => 28522 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/mojr [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/mojr [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [28409] => stdClass Object ( [nazev] => Izotopová separace lithia pomocí ionexů [seo_title] => Izotopová separace lithia pomocí ionexů [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Student doktorského studia, Ing. Jiří Mikeš, na Ústavu energetiky VŠCHT Praha zaměřil svůj výzkum na lithium. Lithium je nejlehčí alkalický kov, je značně reaktivní, stříbřitě lesklý a většina z vás si bude ze základní školy pamatovat, že hoří červeným plamenem. Má bohaté využití, najdete ho v bateriích mobilních telefonů, podává se jako lék manické fáze bipolární deprese, najdete jej v akumulátorech a využívá se v jaderné energetice. A protože v přírodě se vyskytují dva stabilní izotopy lithia, Jiří Mikeš provádí jejich izotopovou separaci pomocí ionexů.

[ikona] => [obrazek] => y8zPS61Q0DDWBAA.jpg [obsah] =>

Jak je známo, každý atom se skládá z jádra a obalu, obal je tvořen elektrony a jádro protony a neutrony. Jádra atomů izotopů jednoho prvku mají stejný počet protonů, ale mohou mít rozdílný počet neutronů. Liší se tedy nukleonovým číslem. Většina prvků se v přírodě vyskytuje jako směs různých izotopů. Jednotlivé izotopy mají různé vlastnosti. Konkrétně lithium se v přírodě vyskytuje ve směsi dvou izotopů 7Li a 6Li v přibližném poměru 1 : 10.

Sloučeny izotopu 7Li s malým účinným průřezem[1] se používají v jaderných reaktorech jako pomocné látky. Například hydroxidem lithným 7LiOH se snižuje kyselost chladící vody v běžných jaderných elektrárnách. Fluoridem lithným 7LiF se zase snižuje teplota tání tekutých solí ve speciálních jaderných reaktorech chlazených tekutými solemi (MSR), které se používají například v jaderných ponorkách. Kdyby tyto látky byly z přírodního lithia, kde se nachází 92,5 % 6Li, tak by pohlcovaly tepelné neutrony a zastavovaly jaderné reakce. Naproti tomu izotop 6Li s velkým účinným průřezem pohlcuje velmi dobře neutrony a je možné jej použít při jaderné fúzi – velmi perspektivního zdroje energie budoucnosti. K jaderné fúzi však musí být použito lithium, kde je prakticky jen izotop 6Li.  Stejný důvod k separaci je obecně znám např. u uranu.

Cílem Ing. Jiřího Mikeše je tedy co nejvíce zdokonalit metodu iontové výměny pro co nejefektivnější využití v průmyslu. Toho by mohlo být dosaženo pomocí tzv. ionexu, což je zrnitý materiál, který je schopný měnit ionty na svém povrchu. Ionexy se dělí na dva hlavní druhy, katexy, které vyměňují kationty, a anexy, které vyměňují anionty. Silně kyselý katex vypadá jako malé gelové kuličky, které jsou vyrobeny z polymeru, a díky funkčním skupinám nesou záporný náboj. Záporně nabité skupiny přitahují a vyměňují kladně nabité kationty. Všechny kationty ale nejsou přitahovány stejně velkou silou.

„Katex si můžeme představit jako květ plný nektaru a kationty jako roj včel, které letí okolo. Květ bude jistě přitahovat všechny včely, ale ty hladové a ty co mají za úkol obstarávat potravu jistě více, než ty které hlídají vchod do úlu,“ vysvětluje Jiří Mikeš.

ořez 215*215px ořez 215*215px ořez 215*215px

Když lithnou sůl, např. LiCl, rozpustíme ve vodě, vzniknou nám kationty 6Li+, 7Li+ a chloridové anionty Cl-. Silně kyselý katex o něco silněji přitahuje větší kationty 7Li+ a naopak kationty 6Li+ jím projdou rychleji. Při separaci nejprve přivedeme na vršek kolony roztok lithné soli, při jeho průtoku skrz kolonu proběhne izotopová separace a na spodku kolony začne vytékat směs izotopů, která je bohatší na lehčí (a rychlejší) izotop 6Li. Postupem času vytéká směs, která je podobná vstupnímu roztoku, a nakonec vytéká směs, ve které je naopak více těžšího izotopu 7Li.

Nejúčinněji ionexy pracují v kolonách. Kolony jsou vlastně dlouhé skleněné trubky naplněné ionexem,  přes které protéká roztok lithné soli. Ve skupině Úprava vody ionexy a membránové separační techniky na Ústavu energetiky se zkoušejí různé délky a průměry kolon.

šířka 450px

Čím je kolona delší, tím účinnější je separace, na druhou stranu tato účinnost neroste donekonečna a u velmi dlouhých kolon dochází k velkým tlakovým ztrátám. Jelikož čerpání pod tlakem je energeticky náročná záležitost, není možné v průmyslovém měřítku používat příliš dlouhé kolony. Podobné je to i se zrnitostí ionexu. Čím jsou kuličky ionexu menší, tím je účinnější separace, ale vyšší tlakové ztráty. Na separaci má dále vliv i způsob výroby ionexu, rychlost průtoku děleného lithia, teplota a další faktory.

Po jednom průtoku lithné soli přes kolonu dojde ke zvýšení obsahu jednoho izotopu asi jen o 0,09 %.

Kromě ladění parametrů izotopové separace se zároveň skupina zabývá automatizací separace. „Není možné, aby separace obou izotopů proběhla v jednom kroku. Separačních kroků je potřeba větší množství, například abychom z přírodního lithia vyrobili 99% lithium 6Li, potřebujeme 196 separačních kroků. Při separaci je nutné včas přesměrovat tok do jiné nádoby, aby se nám odseparované izotopy znova nesmíchaly,“ vysvětluje Jiří Mikeš. Do budoucna se počítá právě s automatizací a řízením celého procesu počítačem, aby celý proces byl zase o něco blíže využití v průmyslu.

 


[1] Účinný průřez je fyzikální veličina, která vyjadřuje pravděpodobnost, s jakou ostřelovaná částice zachytí nějakou jinou částici. Často se s touto veličinou počítá v jaderné energetice. Jako jednotka účinného průřezu se používá barn, 1 barn = 10-28 m2.

[iduzel] => 28409 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/izotopova-separace [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/izotopova-separace [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_vertical [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [26319] => stdClass Object ( [nazev] => Cesta za výzkumem nových polymerních materiálů pro čištění bioplynu [seo_title] => Cesta za výzkumem nových polymerních materiálů pro čištění bioplynu [seo_desc] => [autor] => Marek Lanč [autor_email] => Marek.Lanc@vscht.cz [perex] =>

Přečtěte si první z řady popularizačních článků, jejichž autory jsou naši doktorandi. V hlavní roli je tentokrát Ing. Marek Lanč, doktorand Ústavu fyzikální chemie.

[ikona] => [obrazek] => c04tLklUSCwtSc1VSMlX8E7MObwwqSgzFQA.jpg [obsah] =>

Využití bioplynu jako alternativy k zemnímu plynu závisí na jeho dostatečné čistotě a vysokém obsahu metanu. Vhodnou metodou pro toto přečištění jsou membránové technologie, jejichž současnou slabinou je především nízká separační účinnost používaných polymerních membrán. Laboratoř membránových separačních procesů na VŠCHT pod vedením doc. K. Friesse (www.membranegroup.cz) se podílí na výzkumu nových unikátních polymerních materiálů ve spolupráci s řadou zahraničních pracovišť. Na pracovišti ITM-CNR (www.itm.cnr.it) v Kalábrii se Marek Lanč podílí na vývoji nové metody pro charakterizaci těchto materiálů.

Surový bioplyn se složením výrazně liší od čistého metanu. Obsahuje řadu nežádoucích složek, přičemž mezi hlavní patří oxid uhličitý či voda. Tyto nečistoty jsou důsledkem typických zdrojů bioplynu, ať už se jedná o biomasu, skládky komunálního odpadu nebo čističky odpadních vod. Jelikož jsou zdroje bioplynu většinou malé a decentralizované, membránová separace skýtá v tomto ohledu řadu výhod, především z hlediska kompaktnosti a přizpůsobivosti technologie.

Co by měl takový polymer pro membrány splňovat? Ideálně by měl fungovat jako běžný filtr, sítko. Tedy aby jedny molekuly mohly procházet volně, a jiné vůbec. Bohužel rozdíly velikostí molekul dělených plynů nejsou velké a výroba takovéhoto ideálního polymerního síta je dosud nevyřešenou výzvou. S unikátním konceptem, který částečně obchází tuto překážku, přišli zahraniční kolegové doc. K. Friesse, prof. P.M. Budd a prof. N.B. McKeown z Velké Británie. V jejich skupinách připravené tzv. polymery s vnitřní mikroporozitou (PIM) nabízí přiblížení k zmiňovaným ideálním sítům. Propouští sice veškeré molekuly, ale díky sofistikované vnitřní struktuře polymeru jsou některé molekuly na této cestě zpomaleny více než molekuly jiné, a dochází tak k rozdílnému složení směsi před a za membránou, tedy separaci.

Italská i pražská skupina, jichž jsem součástí, se zabývají měřením separačních vlastností těchto materiálů a snaží se o propojení souvislosti mezi strukturou polymeru a jeho schopností dělit zkoumané plyny. A to způsobem, aby bylo možné syntetizovat polymery cíleně pro separaci směsi určitého složení.

Ačkoliv se zabýváme vzorky řádově tenkými, jako je běžná ,igelitka‘, je to dostatečná tloušťka pro účinnou separaci, jelikož pro molekulu plynu představuje dráha skrze bludiště v polymeru velmi velkou vzdálenost ve srovnání s její velikostí. O to těžší je však tomuto procesu dostatečně porozumět. V kontextu světa našich rozměrů je to stejné jako jízda běžným automobilem z Prahy do Kalábrie v jižní Itálii, tedy necelé 2 000 km. A to bez navigace a mapy.

Výzkum polymerních aplikací mne zavedl právě až do Kalábrie, naštěstí s navigací. Ve zdejší laboratoři ve skupině Dr. J.C. Jansena pokračuji ve výzkumu PIMů. Na rozdíl od domovské laboratoře na VŠCHT Praha, kde se můj výzkum zaměřuje především na sorpční vlastnosti, tedy kolik plynu je možné v těchto polymerních materiálech uložit, v laboratoři v ITM-CNR se zabývají propustnostmi těchto materiálů pro čisté plyny.

Ačkoliv jsou měření propustnosti a sorpce jednotlivých plynů pro svou relativní jednoduchost běžným standardem pro charakterizaci polymerů pro membránové separace, v případě PIMů se ukazuje, že odhad chování směsí plynů na základě těchto experimentů nemusí vždy odpovídat reálnému chování, navíc vlivem některých plynů dochází k ovlivňování samotné struktury polymeru.

Výsledný efekt lze opět vysvětlit na jízdě autem: nezávislý proud osobních aut a nezávislý proud nákladních aut se bude pohybovat určitou rychlostí. Dojde-li k reálnému provozu s oběma skupinami, je pravděpodobné, že rychlost osobních aut bude nákladními ovlivněna a naopak; stejně tak bude časem změněna i samotná silnice. Existují sice přístroje umožňující měření permeace směsí plynů, ale mají svá omezení, především v oblasti studia kinetiky propustnosti, která je u PIMů velmi rychlá. Aby bylo možné lépe porozumět reálnému chování těchto polymerů, mým současným úkolem je proto v laboratořích ITM-CNR vývoj metody založené na hmotnostní spektrometrii.

[iduzel] => 26319 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/cisteni-bioplynu [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/cisteni-bioplynu [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [27212] => stdClass Object ( [nazev] => Doktorand z VŠCHT se podílí na likvidaci odpadu z výroby jaderných zbraní [seo_title] => Doktorand z VŠCHT se podílí na likvidaci odpadu z výroby jaderných zbraní [seo_desc] => [autor] => [autor_email] => [perex] =>

Laboratoř anorganických materiálů, společné pracoviště VŠCHT Praha a ÚSMH AVČR, v.v.i., získala od amerických národních laboratoří dvouletý kontrakt v hodnotě 150 000 USD, v jehož rámci se bude spolupodílet na vývoji matematického modelu tavicích procesů při vitrifikaci jaderného odpadu.

[ikona] => [obrazek] => K8jPzi_KqwQA.jpg [obsah] =>

Hlavní postavou výzkumného týmu je Richard Pokorný, student doktorského studia na Ústavu chemického inženýrství, který v rámci svého studia s americkými národními laboratořemi už po několik let spolupracuje.

„Získání tohoto grantu je pro mě odměnou za několikaletou práci. Pro náš nově vznikající tým na VŠCHT Praha je to ale jen začátek. Uděláme všechno pro to, abychom na současný úspěch v budoucnu navázali,“ říká Ing. Pokorný.

Řešení problému zpracování a imobilizace ohromného množství jaderného odpadu, které je dědictvím výroby plutonia do atomových zbraní, totiž není otázkou jen následujících dvou let.

„Společně s docentem Jaroslavem Kloužkem, vedoucím Laboratoře anorganických materiálů, navážeme na mou dosavadní práci, jejímž hlavním cílem je vytvořit model pro tavení odpadního kmene (směs jaderného odpadu s látkami tvořícími sklo) v tavicí peci. Pomocí našeho modelu bude možné spočítat rychlost tavení, a vlastně vůbec optimalizovat celý tavicí proces.“

O projektu vitrifikace:

V Hanfordu, na severozápadě USA ve státě Washington, je v podzemních nádržích uskladněno více než 200.000 m3 radioaktivního odpadu, který je vedlejším produktem výroby plutonia během II. světové a následně studené války. Tento odpad je uskladněn ve 177 stárnoucích podzemních tancích, z nichž více jak 60 už má problémy s průsaky, které vedou ke kontaminaci podzemí a ohrožují řeku Columbia, druhou největší řeku pacifického pobřeží Severní Ameriky.

Za účelem zpracování a stabilizace radioaktivního odpadu se nyní v Hanfordu staví vitrifikační továrna (Waste Treatment Plant – WTP). V té se, zjednodušeně řečeno, radioaktivní odpad smísí s látkami tvořícími sklo, roztaví se při 1150° C v elektrické peci a vzniklé sklo se nalije do ocelových kontejnerů, kde sklo zchladne a ztuhne. Ve formě skla je pak radioaktivní odpad stabilní a odolný vůči svému okolí, a po jeho uskladnění v podzemním úložišti tak bude po další stovky až tisíce let docházet pouze k bezpečnému vyzařování a poklesu radiace.

Ačkoliv je vitrifikace radioaktivních odpadů už odzkoušená a v podstatě zvládnutá technologie, ještě nikdy nebyla použita v takovém rozsahu a na tak komplexní odpad, jaký je skladován v Hanfordu. Vitrifikační továrna je tak obrovským inženýrským oříškem, a jedním z celosvětově nejnáročnějších asanačních projektů. Jen továrna na předzpracování a separaci odpadů na nízko a vysoce radioaktivní odpad má půdorys 165 x 65 metrů, a je 12 podlaží vysoká.

Zdroje obrázků:

Letecké snímky www.hanfordvitplant.com

Model tavicí elektrické pece: Int. J. Appl. Glass Sci. , 1 [3] 309–321 (2010)

[iduzel] => 27212 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/pokorny [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/pokorny [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [27120] => stdClass Object ( [nazev] => Lék z jedu včely místo antibiotika? [seo_title] => Lék z jedu včely místo antibiotika? [seo_desc] => [autor] => Tereza Tůmová [autor_email] => Tereza.Tumova@vscht.cz [perex] =>

Doktorandka Ústavu biochemie a mikrobiologie, Ing. Tereza Tůmová, spolupracuje s kolegy z ÚOCHB AV ČR na výzkumu nových typů antimikrobiálních látek a léčiv, jejichž vývoj je nutný, protože mikroorganismy jsou stále odolnější vůči klasickým antibiotikům. Jak se takovýto výzkum dělá? Molekuly antimikrobiálních látek se nacházejí v celé řadě organismů. Výzkumný tým z ÚOCHB AV ČR se zabývá jejich izolací z jedových váčků včel Halictus sexcintus. Tyto molekuly antimikrobiálních látek, v tomto případě peptidů, se vyznačují vysokým kladným nábojem, který ovlivňuje jejich antimikrobiální aktivitu velmi významně. Ing. Tereza Tůmová a skupina Dr. Kašičky analyzuje právě fyzikálně-chemické vlastnosti těchto molekul, aby se dalo lépe předpovědět jejich využití ve formě léčiv. Jak se taková molekula s kladným nábojem charakterizuje pomocí kapilární elektroforézy?

[ikona] => [obrazek] => [obsah] =>

Stanovení efektivního náboje antimikrobiálních peptidů pomocí kapilární elektroforézy

Nárůst rezistence mikroorganismů vůči klasickým antibiotikům, jakými jsou např. peniciliny a tetracykliny, vyžaduje, aby byly hledány a zkoumány nové typy antimikrobiálních látek a léčiv. Pracovníci Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky se výzkumem takovýchto molekul, izolovaných z hmyzu, zabývají již téměř deset let. Jde o antimikrobiální peptidy, unikátní svým silným kladným nábojem, který hraje významnou roli v antimikrobiálním účinku. Přesné určení náboje peptidu je tedy podstatné pro vysvětlení mechanismu antimikrobiální aktivity. Jednou z metod pro stanovení efektivního náboje molekuly, vedle např. výpočetní chemie, je kapilární elektroforéza.

Antimikrobiální peptidy byly izolovány z celé řady organismů, např. hmyzu, žab i savců. My se zabýváme analýzou a charakterizací peptidů objevených skupinou Dr. Čeřovského v jedových váčcích hmyzu, především včely Halictus sexcintus. Dle tohoto původu byly peptidy pojmenovány haliktiny. Jde o molekuly tvořené řetězci 10-12 aminokyselin spojených peptidovou vazbou. Pro představu je dobré přirovnání aminokyselin v peptidovém řetězci k podobě kuliček navlečených na provázku. Tyto aminokyseliny mají různé postranní řetězce, tj. části molekuly, které jim dávají specifické vlastnosti. Pro nás je u haliktinů podstatná přítomnost aminokyselin, které nesou bazické postranní skupiny a celé molekule peptidu tak udělují kladný náboj. Jeho velikost se však liší v závislosti na pH prostředí, ve kterém se peptid nachází.

Z dosavadního pozorování je zřejmé, že kladný náboj peptidu je důležitou vlastností pro antimikrobiální aktivitu, neboť právě interakce kladného náboje peptidu se záporně nabitou membránou bakterií je podstatou účinku. Přesné určení jeho velikosti by pomohlo lépe vysvětlit mechanismus účinku i navrhnout ještě účinnější molekuly.

V prostředí o různém pH se velikost náboje peptidu mění díky disociaci resp. protonizaci postranních skupin aminokyselin. Hodnota pH, při které dochází k disociaci resp. protonizaci dané skupiny z 50 % je určena tzv. kyselou disociační konstantou této skupiny. Průměrné hodnoty disociačních konstant aminokyselin jsou dostupné v literatuře, ovšem pro naše unikátní peptidy bylo nutno tyto konstanty zjistit experimentálně.

Disociační konstanty ionogenních skupin molekul je možné stanovit kapilární elektroforézou, což je rychlá, vysoce účinná separační technika s minimální spotřebou analyzované látky. Nabité sloučeniny (tedy i naše peptidy) putují kapilárou pod vlivem vloženého elektrického pole. Dochází k jejich separaci na základě rozdílných rychlostí pohybu, které jsou dány různou velikostí jejich náboje, molekulové hmotnosti a tvarem molekuly. Charakteristikou, kterou kapilární elektroforézou určujeme, je efektivní elektroforetická pohyblivost dané látky, tj. rychlost vztažená na jednotkovou intenzitu elektrického pole.

Křemenná kapilára, ve které analýza probíhá, obsahuje na své vnitřní stěně silanolové skupiny, které v roztoku při pH vyšším než 4 nesou záporný náboj. Toto je problém pro analýzu kladně nabitých molekul, neboť dochází k elektrostatickým interakcím a adsorpci molekul na stěnu kapiláry, což v důsledku může vést k chybně určeným elektroforetickým pohyblivostem. Bylo tedy třeba záporné silanolové skupiny „zamaskovat“, aby bylo možno provést měření pohyblivosti haliktinů v široké oblasti pH. Maskování se podařilo pomocí pokryvu vnitřního povrchu kapiláry. Na vnitřní stěnu kapiláry se střídavě nanáší vrstvy roztoků kladně a záporně nabitých molekul, poslední vrstva nese kladný náboj a díky odpuzování kladně nabitých peptidů od tohoto povrchu nedochází k jejich adsorpci na stěnu kapiláry. Takto jsme určili pohyblivosti haliktinů v širokém rozmezí pH a ze závislosti těchto pohyblivostí na pH jsme pomocí nelineární regresní analýzy vypočítali hodnoty disociačních konstant. Znalost těchto konstant nám pak umožnila vypočítat efektivní náboj haliktinů v prostředí o určitém, např. fyziologickém pH, což pomůže při objasňování jejich antimikrobiálního účinku.

Procesem dalšího využití těchto látek do konečné podoby nového druhu antibiotika se zabývají kolegové Ing. Terezy Tůmové v ÚOCHB AV ČR ze skupiny Antimikrobiálních peptidů a o tomto procesu si budete moci brzy přečíst další článek. Nové druhy léků se samozřejmě velmi dlouho testují, než jsou schváleny k používání.

šířka 450px

Schéma uspořádání přístroje pro kapilární elektroforézu.

[iduzel] => 27120 [canonical_url] => //www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/antibiotika-elektroforeza [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou/antibiotika-elektroforeza [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_ikona [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) ) [iduzel] => 26318 [canonical_url] => [skupina_www] => Array ( ) [url] => /popularizace/doktorandi-pisou [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [678] => stdClass Object ( [nazev] => Příběhy úspěšných [seo_title] => Příběhy úspěšných [seo_desc] => Příběhy absolventů VŠCHT Praha - vědců, manažerů i odborných pracovníků. [autor] => Oddělení komunikace [autor_email] => info@vscht.cz [obsah] =>

Pro každou školu jsou nejlepší vizitkou její absolventi. Mezi tisícovkami absolventů VŠCHT Praha je spousta těch, kteří vybudovali či budují skvělou kariéru v nejlepším slova smyslu.  Inženýři a inženýrky všech našich fakult dosáhli (a dosahují) výborných úspěchů jak ve vědě, tak v praxi ve výrobních závodech různých oborů. S některými z nich vás budeme seznamovat v naší nové rubrice Příběhy úspěšných. Třeba se jejich osudy stanou motivací pro někoho z vás.

Jiri_Drahos_web.jpg (šířka 200px)

S předsedou Akademie věd o slivovici i české vědě

Profesor Jiří Drahoš, předseda Akademie věd, je dalším absolventem VŠCHT Praha, který stanul v čele této instituce. Na cestě mladých lidí ke studiu chemie a technických oborů obecně vyzdvihuje velkou roli učitelů na střední i na základní škole. Leč jeho cesta k chemii nebyla zdaleka tak přímočará, jak by se na první pohled mohlo zdát.
→ čtěte více

prof_Basarova_7.jpg (šířka 200px)

Život s pivem

Profesorka Gabriela Basařová – mimořádná osobnost českého pivovarství, profesorka chemie, nositelka státního vyznamenání medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy, výchovy a školství, ředitelka Výzkumného ústavu sladařského a pivovarského v Praze, dlouholetá vedoucí katedry kvasné chemie na VŠCHT Praha, ale také reprezentační juniorská basketbalistka a určitě žena, která si prostě nepřipouští, že něco nejde...
→ čtěte více

 Rous_foto.jpg (šířka 200px)

Umění je rozhodnout se

Inženýr Jaroslav Rous mluví pomalu a pečlivě váží slova. Troufnu si tvrdit, že se stejně pečlivě rozhodoval i v mezních životních situacích, což samozřejmě nevylučuje životní peripetie, kdy v podstatě člověk pouze operativně reaguje na řítící se události…
→ čtěte více

Vavrova.jpg (šířka 200px)

Nechme dokumenty stárnout

Historicky první fotografii na světě viděla zblízka, mohla si sáhnout na Svatováclavskou korunu, ale měla respekt, ruku nezvedla. Sáhla si ale na Zlatou bulu sicilskou a dnes stojí v čele Odboru ochrany fondů Národní knihovny České republiky… A původně měla být zubařkou.
Ing. Petra Vávrová absolvovala VŠCHT Praha na přelomu tisíciletí. „Přeběhla“ na naši školu po dvou letech na medicíně v Olomouci, protože ji prostě chytla chemie a pustila medicína. Dnes sama říká, že by neměnila. A na začátku si upřesněme pojmy – není restaurátorka, je technolog restaurování (conservation scientist). 
→ čtěte více

a1.jpg (šířka 200px)

Naše pivo je lepší než dřív

Jeho podpis znají všichni, kdo někdy vzali do ruky lahev nebo plechovku Gambrinusu. Inženýr Jan Hlaváček, vrchní sládek Plzeňského pivovaru, další z více než osmdesátileté dynastie sládků v plzeňském Prazdroji, svým podpisem symbolizuje odpovědnost všech, kdo se na výrobě nejpopulárnějšího českého piva podílí. A i on, jak jinak, získal inženýrský diplom na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.
→ čtěte více

kujanova_web.jpg (šířka 200px)

Vždycky se dá změnit směr

Největší a nejtěžší zápasy svádíme sami se sebou. Když se mladý člověk, který už několik let věnoval humanitnímu vzdělání, najednou rozhodne, že půjde studovat chemii, určitě vyvolá ve svém okolí i sám v sobě spoustu pochybností a otázek. Zvládnu to? Bude mě to bavit a najdu v tom uspokojení?

Ing. Eva Kujanová, v současné době manažerka kvality firmy Fjord Bohemia, prošla právě takovou cestou. A patří k těm absolventům v naší rubrice, jejichž úspěch je dosažitelný a s nadsázkou řečeno hmatatelný. 
→ čtěte více

adam_broz.jpg (šířka 200px)

Sládkovi z Budvaru se splnil sen

Budvar nebo Prazdroj? Nebudu se stavět do tábora ani jedné značky, podstatné ovšem je, že vrchní sládci obou našich nejslavnějších pivovarů jsou absolventy VŠCHT Praha. V Budějovicích má sice inženýr Adam Brož na své vizitce napsáno „výrobně-technický ředitel“, ale že je pěkně postaru vrchním sládkem, zjistí třeba každý návštěvník přilehlé pivovarské restaurace. Jeho podpis s podtitulem „vrchní sládek“ spatří lační návštěvníci hned na první stránce jídelního lístku.
→ čtěte více

Rovnan__kov____Custom_.jpg (šířka 200px)

Stupně úspěchu

Znovu jsem se o tom přesvědčila při setkání s inženýrkou Soňou Rovnaníkovou z pekárenské firmy Kontinua v Brandýse nad Labem: Absolvent VŠCHT Praha je člověk připravený dělat ve svém oboru i nad jeho rámec spoustu věcí – pokud má chuť, elán a snahu učit se nové věci. Podobný začátek příběhu už jsem mezi absolventy jednou slyšela – adeptce na místo ve firmě nabídli pro začátek práci v laboratoři. Je fakt, že ještě neexistovala, takže se začínalo s hadrem a koštětem…
→ čtěte více

Vola____k_foto_web.jpg (šířka 200px)

Od vody k vínu

Původně jsem předpokládala, že si budeme povídat hlavně o víně, protože Ing. Miroslav Volařík je nositelem prestižního titulu Vinař roku 2011. Jenže je také odborník na čištění odpadních vod, dlouhá léta pracoval v bratislavském Slovnaftu, budoval odsolovací zařízení v  Emirátech, pak měl obchodní firmy, patří mu hotely v Mikulově. A jak říká tento absolvent VŠCHT Praha, každá etapa života ho nějak obohatila.
→ čtěte více

Ticov__.jpg (šířka 200px)

Za volantem veteránů

Drobná, s velkýma očima, drobnými pihami a kudrnatými rezavými vlasy – být o dvacet centimetrů vyšší, určitě mohla ještě před pár lety dělat modelku. Jak si tahle štíhlá paní působící neuvěřitelně křehkým dojmem dokáže zjednat respekt v oboru, který je od svých počátků přímo zaslíben chlapům – v automobilovém průmyslu? Inženýrka Eva Ticová, MBA je šéfrestaurátorkou v Muzeu Škoda v Mladé Boleslavi a samozřejmě také absolventkou VŠCHT Praha. 
→ čtěte více

stoy.jpg (šířka 200px)

Náhradní díly pro naše těla

Ing. Vladimír Stoy, CSc. pracoval u Wichterleho, na konci sedmdesátých let emigroval, prosadil se v USA a po letech se vrátil domů. Jeho podnik dnes úspěšně konkuruje světovým firmám s rozpočty na výzkum (v dolarech) nesrovnatelnými s těmi jeho (v korunách). Na otázku, co potřebuje člověk, aby se prosadil ve světě, odpovídá dost neočekávaně: „Optimismus.“
→ čtěte více

a2.jpg (šířka 200px)

Chceme být první na světě

Ing. Tomáš Němec, Česká gumárenská společnost

VŠCHT Praha byla pro něj po maturitě východiskem z nouze. Nedostal se na medicínu a ze všech možností, které přicházely v úvahu, vyšla nakonec chemie. Plánoval na rok, pak to chtěl zkusit znovu na medicínu. Jenže zůstal. Zda díky tomu, že mu škola umožňovala věnovat se lyžování a dalším sportovním aktivitám, nebo proto, že tady, jak říká „potkal prima lidi“, těžko dnes říct. „Ale nelitoval jsem, zvlášť když vidím, co se dneska děje ve zdravotnictví, ale možná bych už měl nějaký holding – nemocnici,“ dodává se smíchem.
→ čtěte více

Jiri_Prazan_maly_web.jpg (šířka 200px)

Proč sládek vaří kolu?

I když člověk dělá první zkoušku na VŠCHT Praha na potřetí („…pochyboval jsem o tom, co tu vlastně dělám“), neznamená to, že by školu nakonec nemohl dokončit jako vynikající student. Inženýr Jiří Pražan, dnes jeden z lidí, kteří stojí ve vrcholovém managementu společnosti Coca-Cola Česká republika a také prezident Svazu výrobců nealkoholických nápojů, takovým příkladem je. Ale cestu k jednomu z nejoblíbenějších nápojů na světě začal nikoli od píky, ale od piva.
→ čtěte více

Ledahudcova_web.jpg (šířka 200px)  

Z Rakony do světa

Po dlouhém domlouvání, rušení termínů i stanovování nových jsem nakonec stála v rakovnické vrátnici Procter&Gamble a proti mně od pohledu rázná plavovlasá žena. Firemní tričko dokládalo určité prvky firemní kultury, která je tu ostatně patrná na každém kroku po vyleštěných chodbách, provozech i chodnících. 
„Hygiena, bezpečnost provozu – to byly hlavní směry, samozřejmě kromě výrobních otázek, kudy se nový vlastník vydal,“ připomíná situaci před mnoha lety inženýrka Ledahudcová.
→ čtěte více

Vladimir_Marecek_web.jpg (šířka 200px)  

Pokračovatel Heyrovského

Málokterému člověku se v životě podaří posunout lidské vědění o kus dál. I na vědeckém poli mají takové štěstí pouze někteří. I když – dá se mluvit o štěstí? To přeci přeje připraveným…

Současný místopředseda Akademie věd profesor Vladimír Mareček opustil bránu Vysoké školy chemicko-technologické s diplomem v ruce v létě 1967. Nebyl naivním absolventem, měl za sebou jednak rok práce v Léčivech, kam nastoupil po maturitě, ale v sobě hlavně zájem o chemii. Jistě formovaný otcem chemikem, ale od puberty i koníčky, kterými byly jednak elektronika a pak také chemie. 
→ čtěte více

milan_kuncir_web.jpg (šířka 200px)  

Hlavně se člověk musí učit sám

Když jsem se zmínila před lidmi z branže o setkání s dnešním generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Paramo Ing. Milanem Kuncířem, zazněla na jeho adresu slova ocenění, někdy i obdivu. „To, co udělal v Polsku, bylo moc dobrý, ale určitě to neměl jednoduchý.“ „Strčit cizince na místo generálního ředitele, jako se mu to stalo v Polsku, to byl zvláštní tah, ale povedlo se. Nicméně pro něj to muselo být hodně náročné!“ To jsou jen dvě z poměrně shodných vyjádření. Proč se soustředí právě na nedávná necelá čtyři léta života tohoto absolventa VŠCHT Praha z roku 1984? Evidentně proto, že jeho výsledky vynikly.
→ čtěte více

eva_stepankova_web.jpg (šířka 200px)

V laboratoři vybouchla, v životě ne

Maminka Ing. Evy Štěpánkové vždycky říkávala, že kdyby si namluvila ševce, tak se stane ševcem. K chemii jí také přivedla láska ke klukovi, který byl fanda do chemie. Vztah sice nevydržel, ale láska k chemii zůstala na celý život.  
→ čtěte více

ales_cernin_web.jpg (šířka 200px)

Motor: vědět víc než jiní

Když se Aleš Černín rozhodoval, co jít studovat po maturitě, zvažoval mezi medicínou a chemií. Nakonec za něj rozhodly výsledky přijímacích zkoušek, které jej místo do Olomouce nasměrovaly do víru velkoměsta. Nejen, že v roce 1990 slibovala Praha  pro Moraváka mnohem zajímavější život, ale hlavně vyhraněnost pro medicínu tak silná nebyla – chemie nebo farmacie, tohle byl směr, kam ho to přeci jen, jak říká, táhlo. A tak nastoupil na fakultu chemické technologie VŠCHT Praha. 
→ čtěte více

Reinbergr_web.jpg (šířka 200px)  

Rostu s firmou, říká ředitel

Představit si v nažehleném  generálním řediteli TTD cukrovarů  a lihovarů Oldřichu Reinbergrovi pětadvacetiletého ctižádostivého inženýra, který byl schopen se s podřízeným prát, vyžaduje více než notnou dávku fantazie. „Když jsem kvůli lajdáckosti člověka musel zastavit výrobu a on se ještě smál a vůbec se neměl k tomu, aby to napravil, vjeli do mě všichni čerti. Došlo i na pěsti,“ vzpomíná na dva excesy ze začátků práce s lidmi dnešní šéf největšího cukrovarnického podniku v naší republice. „Práci s lidmi vás žádná škola nenaučí, je to nejtěžší, ale zároveň jedna z nejdůležitějších věcí v práci každého vedoucího pracovníka,“ říká poučen čtvrtstoletím  praxe v různých řídících funkcích Oldřich Reinbergr.
→ čtěte více

Jiri_tesar_web.jpg (šířka 200px)  

Osudy českého sklářství v jedné osobě

„Byly lepší roky,“ konstatuje se stoickým klidem ředitel Moravských skláren Květná s.r.o. Ing. Jiří Tesař, ale je přesvědčený, že klinickou smrt už české sklářství překonalo.  Kdybych soudila podle jeho osudu, pak bych mu dala za pravdu. V posledních deseti letech putoval republikou v řídících funkcích po sklářských firmách, v nichž bohužel po jeho nástupu pak za krátkou dobu majitelé „zavřeli krám“ nebo minimálně změnili výrobu. Ale před čtyřmi lety i on zakotvil a buduje slávu sklářství na Moravě. „Věřím, že české sklo má perspektivu a pokračování,“ řekl mi na úvod.
→ čtěte více

Martin_novotny_web.jpg (šířka 200px)  

S puncem poctivosti

Existuje zlato bílé, červené, ba dokonce prý i zelené. Najdou se „šikulové“, kteří tenkou vrstvičkou kovu pozmění žluté zlato na bílé, dražší a zákazník až po pár měsících zjistí, že byl napálen. Je známo mnoho fíglů, které z lecčehos dokážou alespoň na krátký čas udělat to, co zákazník už dlouhá staletí žádá – kvalitní zlato. Ale tentokrát se naše setkání s předsedou Puncovního úřadu Ing. Martinem Novotným netočilo kolem zlata. I když v přeneseném smyslu slova…
→ čtěte více

helena_kalova_web.jpg (šířka 200px)  

Osud jménem laboratoř

„Chemie je živá. Znamená to, že i když se pracuje podle stejných postupů, výsledek nemusí být stejný. Pak se hledá příčina – ve hře mohou být třeba jiná čistota chemikálií, teplota místnosti a další faktory. Není nikdy prostor, že by se člověk nudil, je stále co optimalizovat, řešit – například když provoz má problém.“ Práce v chemické laboratoři přináší Ing. Heleně Kalové, vedoucí provozních laboratoří Kaučuku Kralupy, nyní Synthos Kralupy a.s., uspokojení i po téměř třech desetiletích mezi přístroji, zkumavkami, kádinkami, vzorkovnicemi s plynnými, kapalnými i pevnými látkami.
→ čtěte více

Petr_Vachal_web.jpg (šířka 200px)  

Chemie umožňuje fascinující výzkum

Nerada dělám rozhovor, aniž bych se s partnerem potkala, prostě bezprostřední kontakt považuji za velký přínos. Výjimka daná vzdáleností mezi Prahou a New Yorkem předčila mé očekávání. Ing. Petr Váchal, PhD, vedoucí automatické syntézy (Automated Synthesis and Purification), Merck Research Labs., Merck & Co., Rahway, New Jersey, USA byl jako partner po internetu povídavý, precizně formulující a určitě ne suchý (k tomu totiž psaný text svádí). Patří k těm absolventům naší školy, kteří se velmi dobře uplatnili v zahraničí.
→ čtěte více

výška 215px

Generika zblízka

Inženýr Jaroslav Píš patří k chemickým nadšencům. Jeho cesta k chemii jako životnímu oboru byla od puberty jasná a rovná dálnice bez zapeklitých křižovatek. Průmyslová škola v pražské Křemencově ulici v Praze mu dala základ, na kterém po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické v Praze postavil úspěšnou kariéru. „Problém na vysoké? Neřekl bych, že jsem měl někdy nějaký zásadní problém. Červený diplom jsem sice neměl, ale asi mi k němu moc nechybělo. Průmyslovka nás na studium tady připravila dobře. Bylo to vidět zejména v prvních ročnících, protože jsme měli praxi z laboratoří a něco už jsme o chemii věděli. Přišlo nás z ‚Křemencárny‘ deset a až na jednu dívku jsme všichni úspěšně skončili,“ vzpomíná inženýr Píš (absolvent 1985).

→ čtěte více



 šířka 215px

A pořád nahoru

„Příprava pod tlakem, která na té škole byla, představovala propracovaný systém. Ti, kteří ho akceptovali a byli ochotni podstoupit náročnost školy a měli také schopnost analyticky myslet, byli připraveni vnímat souvislosti a přijmout to, co přicházelo po roce 1989 ze zahraničí. Mnozí jsme se potkali v letech 1992-93, kdy sem začaly přicházet první velké firmy – a narážely na určitá specifika východního bloku. Řada z nich si vybrala právě lidi z naší školy; velmi dobře se u nich uchytili, což jistě svědčí o kvalitě školní přípravy,“ říká na úvod našeho rozhovoru generální ředitel společnosti Trumf International s.r.o. Ing. Mojmír Mocek ve své nevelké kanceláři v Dolním Újezdu kousek od Olomouce. Na rozdíl od ostatních prostor firmy tu tak silně jako jinde nevoní ani pepř, oregano, česnek či paprika. Firma se totiž specializuje na výrobu kořenících směsí pro velkoodběratele.

→ čtete více

 výška 215px

Koroze s masarykovským šarmem

Inženýr Vladimír Kučera (*1936) patří k mužům, kteří svým charismatem působí, ať mají na sobě sportovní bundu nebo bílý plášť. Málokdy máme dnes možnost setkat se s člověkem, z něhož noblesa i síla osobnosti v tom nejčistším smyslu slova takhle vyzařují. Syn tajemníka prvního i druhého českého prezidenta a předválečného velvyslance ve Švédsku svůj život věnoval, jak jeho žena v žertu říká, rezavým plechům, odborníci samozřejmě upřesní - korozi. Je – jak jinak - absolventem VŠCHT Praha a světově uznávaným odborníkem právě v tomto oboru. Rozhovor nám poskytl při nedávné návštěvě školy.
→ čtete více

 

výška 215px

Byl jeden král, měl 4 dcery...

... napadla mě modifikace pohádky, když se inženýr Jiří Brat jen tak mezi řečí zmínil, že má 4 dcery ve věku od 14 do 6 let, což je prý sice krásné, ale občas náročné…  Zatím jen pohádkové sudičky vědí, zda se některá z nich bude věnovat oboru, který si jejich otec evidentně zamiloval spolu s dalšími přírodními vědami už na základní škole. A protože od té doby změnil pouze dva zaměstnavatele – VŠCHT a Unilever, je jasné, že téhle lásce zůstává dodnes věrný.

→ čtete více

 

výška 215px

Ing. Robert Kužela, MBA, neměl – jak sám říká – nikdy jednoznačnou představu, že bude ve svém profesním životě zastávat nějakou konkrétní pozici v předem zvolené oblasti. Určitě se díky tomu vyhnul řadě běžných zklamání a deziluzí. „Neměl jsem rád, jak se dneska říká ,velké výzvy‘, mě spíš lákalo to nepoznané, to, že mohu přenést zkušenosti, znalosti, využít je a zároveň se obohatit prací, kterou budu dělat,“ říká absolvent VŠCHT Praha.

→ čtete více

 výška 215px  

Život je boj

Život inženýrky Ilony Klímové, absolventky VŠCHT Praha a majitelky firmy Aspius, dovážející na náš trh prvotřídní maso, určitě není fádní.

→ čtete více

výška 215px

Stavařina je přeci krásná chemie


„Máme evropské normy snad i na zakřivení banánů či kulatost rajčat, řečeno s nadsázkou, ale nemáme evropskou normu na pitnou vodu. Snad nejpřísnější jsou u nás a v Británii a my musíme dneska sledovat nejen to, aby jim vyhovoval právě vyráběný beton na vodohospodářské stavby, ale i jeho zbytky, až se stavba po 80 až 100 letech zbourá. Aby neohrozil pitnou vodu,“ vypráví se zápalem inženýr Jan Gemrich, ředitel Výzkumného ústavu maltovin a tajemník Svazu výrobců cementu České republiky.

→ čtete více

 výška 215px  

Všechno záleží na učiteli

Inženýrka Drahomíra Rancová, ředitelka Gymnázia a Střední odborné školy v Rokycanech, je typem učitele, na kterého – pokud jste ho potkali – vzpomínáte celý život.  Nadšenec pro chemii, neomezující své aktivity jen na ni. Rekreační sport (bývala žákovskou mistryní republiky v hodu diskem), zahrada, vnučka, vymýšlení aktivit pro žáky i učitele, vize školy do budoucna – to je v kostce šíře jejích aktivit. Měla jsem dojem, že takoví kantoři už snad ani nejsou… Samozřejmě je absolventkou VŠCHT Praha.

→ čtete více

výška 215px

Uctívaná a milovaná chemie

Myslím, že mnoho lidí bude se mnou souhlasit, když řeknu, že profesor Rudolf Zahradník je rozený rétor, navíc noblesní muž ze staré školy, ale především chemik tělem i duší. Jeho přednášky jsou zážitkem nejen pro mozek, ale i pro oko.
Je mu 82 let a je živel. Když řekne, že je to už šedesát let, co byl na chodbách VŠCHT Praha jako doma, člověku zatrne, jak čas letí. Dodnes o téhle budově hovoří jako o obdivované a milované ženě – je prý omamně krásná. A myslím, že mu i smyslně voní.

→ čtete více

výška 215px

Sklo jako osud


„Manžel dostal za následky úrazu 25 tisíc korun, k tomu jsem prodali našeho favorita a postavili jsme si před garáží první pícku na 40 kilo skla,“ vzpomíná na začátky sklářského podnikání spolumajitelka dnešní sklárny Glasstar v Nenačovicích nedaleko středočeské Loděnice Romana Starová.

→ čtete více

 výška 215px

Nakažlivé nadšení

Inženýrka Zita Valentová, která učí chemii na Křemencárně, jak se familiérně říká chemické průmyslovce v Praze, je svá. Hledal-li by někdo prototyp zapálené chemikářky, pak je tato absolventka VŠCHT Praha opravdu tou správnou osobou. Prázdniny – neprázdniny, hned po našem setkání spěchala do své školy, kde už na ni čekali žáci. Mířila s nimi – jak jinak – do laboratoře.

→ čtěte více

 výška 215px

 Pivo je nejprozkoumanější nápoj


Ing. Jiří Čulík, CSc., technický vedoucí akreditované zkušební laboratoře Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze, na otázku, zda je v pivu ještě něco, co nevíme, odpovídá filosoficky, že ano. Že čím víc toho člověk ví, tím víc chápe, že toho ještě spoustu neví.

→ čtěte více

 výška 215px  

Odhaluje tajemství chemie

Karel Ulbrich se celý život věnuje jednomu z mediálně nejpřitažlivějších témat – výzkumu léčby rakoviny. A přesto jeho jméno na titulních stránkách novin nenajdeme… Bude to asi tím, že slavnější jsou v dnešní době spíš ti, kteří dělají humbuk, než ti, kteří dosahují vědeckých úspěchů a těší se uznání v odborných kruzích. Má na svém kontě 35 patentů, jeho práce byly od roku 1980 citovány více jak 3000x (podle SCI), v renomovaných mezinárodních časopisech publikoval více než 240 původních vědeckých prací především v oblasti hydrofilních polymerů pro biolékařské aplikace.  Profesor Ing. Karel Ulbrich, DrSc., pracuje v Ústavu makromolekulární chemie Akademie věd v Praze a je samozřejmě naším absolventem.

→ čtěte více

 výška 215px  

Život s pesticidy

Josef Seifert je profesorem biochemie na univerzitě v Honolulu, USA. Patří k mimořádným osobnostem ve svém oboru a tedy k těm, na jejichž úspěchy je naše škola hrdá. Od 70. let působí v USA, nicméně v posledních letech se pravidelně do Čech vrací, přednáší tu…

→ čtěte více

 výška 215px  

Bez přírodních věd není možná záchrana památek

Desky Království českého, zápisy stavovských soudů nebo soudní spis z procesu s Miladou Horákovou – i tyhle historické dokumenty držel v ruce a velmi ho oslovily. „Ale každý dokument má svou historii, jak ty středověké, tak ty novodobé, všechny jsou zajímavé, netroufnu si říct, který je ten nej,“ říká zamyšleně Dr. Ing. Michal Ďurovič, vedoucí Oddělení péče o fyzický stav archiválií Národního archivu, absolvent fakulty chemické technologie VŠCHT Praha.

→ čtěte více

 výška 215px

 

Práce chemika ovlivňuje životy druhých

Absolvent Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha prof. Ing. Jan Genzer, Ph.D. je v současné době profesorem Severokarolinské státní university v USA. Patří k významným vědeckým osobnostem svého oboru, je nositelem řady ocenění, mj. získal Cenu národní nadace pro vědu za mimořádnou kreativitu nebo Medaili Americké fyzikální společnosti. V současné době pracuje prof. Ing. Jan Genzer, PhD. na této univerzitě v oddělení chemického a biomolekulárního inženýrství.

→ čtěte více

šířka 215px

Od vůní k etice

Profesor Vladimír Pliška se do Prahy vrací rád. Každý rok tu anglicky přednáší na speciálním kurzu pro studenty VŠCHT. Do této své aktivity angažoval i další kolegy z curyšské Vysoké školy technické (ETH).  Získal tak zajímavou možnost porovnávat zdatnost a úroveň studentů, kteří se hlásí do jeho kurzů už osmnáct let.

→ čtěte více

 výška 215px  

Autor pití pro chemiky – a nejen pro ně

V Prádle, malé obci kousek od Nepomuka na Plzeňsku, je snad nejvíc palíren u nás v přepočtu na počet obyvatel. „Víc je jich prý jenom v Mexiku, kde se všude pálí tequilla, tady máme tři,“ uvádí mě do místního koloritu majitel likérky - společnosti Jenčík a dcery, inženýr Petr Jenčík, samozřejmě absolvent VŠCHT Praha.

→ čtěte více

 šířka 215px  

Věda je dřina i potěšení

Studovali u nás, pak se vydali do světa a dosáhli tam vynikajících výsledků i prestižního postavení  –  i takové osudy mají naši absolventi. A nejde jenom o emigranty, kteří opustili republiku z různých, hlavně politických důvodů před rokem 1989. Ještě před vstupem do EU, ale i po něm zamířili do zahraničí buď na vysoké školy nebo do firem mnozí lidé s diplomem VŠCHT. Příkladem je i profesor univerzity v Glasgowě Ing. Pavel Kočovský, DSc.

→ čtěte více

 výška 215px  

Milníky Ondřeje Beneše

Ondřej Beneš patří k lidem, kteří velmi pečlivě zvažují – slova, rozhodnutí, činy a přitom jim v žádném případě nechybí rozhodnost. Úsměv, který by se dal nazvat i něžným, se v průběhu našeho rozhovoru objevil na jeho tváři jednou – když vzpomínal na svá studentská léta na VŠCHT Praha. Dlouho jsem nepotkala člověka tak viditelně cílevědomého, nesmírně vzdělaného, precizně formulujícího – jak věty, tak svou životní cestu a jednotlivé kroky na ní…

→ čtěte více

 výška 215px  

Óda na život s chemií

Energická, chytrá, šikovná, vtipná, půvabná – ještě řadu kladných přívlastků bych určitě našla a hodily by se ke generální ředitelce české pobočky firmy Danisco ve Smiřicích. Ing. Blanka Valušová je samozřejmě také úspěšnou absolventkou VŠCHT Praha.

→ čtěte více

 výška 215px  

Štěstí přeje připraveným


Inženýr David Vejtruba měl při nastartování kariéry jistě určitou výhodu. Studium na VŠCHT Praha končil v polovině devadesátých let. Do Česka tehdy přicházely zahraniční firmy a hledaly mladé, vzdělané lidi ochotné na sobě dál pracovat. Do jisté míry to uznává, ale zároveň říká: „Doba prostě přeje připraveným.“
Tvrdí, že o první místo by se měli studenti zajímat nejpozději po třetím ročníku, tedy po skončení bakalářského studia.

→ čtěte více

 výška 215px  

Krásný svět vědy a fantazie

Inženýrka Lenka Průšová, vývojářka největší české kosmetické firmy RYOR, je živel. Myslím, že si s majitelkou firmy inženýrkou Evou Štěpánkovou, také naší absolventkou, musí velmi dobře rozumět.
→ čtěte více

[urlnadstranka] => [poduzel] => stdClass Object ( [848] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jan Hlaváček [seo_title] => absolvent: Ing. Jan Hlaváček [seo_desc] => absolvent: Ing. Jan Hlaváček [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Naše pivo je lepší než dřív

Jeho podpis znají všichni, kdo někdy vzali do ruky lahev nebo plechovku Gambrinusu. Inženýr Jan Hlaváček, vrchní sládek Plzeňského pivovaru, další z více než osmdesátileté dynastie sládků v plzeňském Prazdroji, svým podpisem symbolizuje odpovědnost všech, kdo se na výrobě nejpopulárnějšího českého piva podílí. A i on, jak jinak, získal inženýrský diplom na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.

[ikona] => [obrazek] => Jan_Hlavacek_web.jpg [obsah] =>

„Štvou mě řeči těch, kteří tvrdí, že pivo vyrobené v moderním pivovaru se nedá pít. Tahle tvrzení pramení hlavně z neznalosti. A pivovarští, kteří říkají, že se pivo musí vyrábět na takovém zařízení jako před 30 lety, tím zakrývají svou nechuť a neochotu investovat do nové technologie,“ neskrývá svou rozmrzelost Jan Hlaváček. Začali jsme totiž rozhovor mou úvahou o tom, co říká názorům pivařů, že plzeňská piva už nejsou taková – rozuměj, tak dobrá – jako bývala. A jako důvod poklesu kvality vidí tito kritici právě modernizaci výroby.

„My jako obor – pivovarství jsme podlehli nějaké vizi, že všechno, co je moderní, je špatně. A nechali jsme prostor pro kritiky moderních postupů a nikdo na to nereagoval. A mezi lidmi se bohužel vžilo, že pivo se dá vyrábět pouze klasickým, tradičním způsobem v dřevěných otevřených kádích, ale ona to není pravda. Myslím si, že naše role, nás absolventů VŠCHT, je vysvětlit veřejnosti , jak té pivovarské, tak konzumentům piva, že přenos klasické technologie na moderní zařízení pivu prospívá. Já gambrinus piju pravidelně už 30 let a nezaznamenal jsem žádný výkyv. Bylo ale období, kdy se česká piva nedala v létě z osmdesáti procent pít, protože se kazila. Každé pivo chutnalo pětkrát za rok úplně jinak. Dnes má vyrovnanou kvalitu po stránce chuťové, jak se dnes říká senzorické,  a co se týče mikrobiologické kvality je naše pivo dnes nepředstavitelně dál než v dobách, kdy jsem tady začínal, což už je víc než třicet let,“ rozohňuje se vrchní sládek.
„Jak můj děda, tak otec a i já jsme vždycky patřili mezi ty sládky, kteří se nebáli ničeho moderního, kteří prostě věděli, že pokrok pivu prospěje.  Je totiž jasné, že nesledováním světového rozvoje bychom pivovarství zničili. Proto táta za komunismu těžko prožíval, když se pokrok zastavil a na 40 let jsme vlastně stáli opodál a v okolních zemích se celý pivovarský průmysl vyvíjel. Měl i jsme štěstí, že jsme po revoluci za velmi krátkou dobu svět dohnali a dnes jsou všechny čtyři naše pivovary včetně Popovic a Radegastu na velmi slušné, v Evropě dokonce nadprůměrné úrovni. To je věc, na kterou můžeme být my sládci tady hrdi.“

Člověka maně napadne, zda kluk, který vyrůstal  v rodině, kde se setkání táty s dědou měnila v diskuze o pivu, kde rodinná historie byla dlouhá desetiletí spjata právě s Plzeňským pivovarem, nebude chtít vydat jinou cestou  už jenom proto, aby se prosadil sám za sebe. „Samozřejmě, že jsem měl svoje sny hodně vzdálené od piva,“ usmívá se i dneska Jan Hlaváček. Ale nakonec ho ať už vliv studentských brigád v pivovaře ještě na gymnáziu nebo vzor cesty staršího bratra, který také namířil na VŠCHT do Prahy, nebo docela obyčejně vliv dlouhé rodinné tradice k pivu dovedl stejně. „Absolvoval jsem v roce 1978, dodnes mám tamhle v knihovně postavenou diplomku, zrovna nedávno jsem se do ní díval… Nastoupil jsem do Gambrinusu, netoužil jsem po nějaké kariéře, i když tehdy tu táta dělal ředitele a pak generálního ředitele. Brácha v té době emigroval, měl jsem tu zvláštní postavení. Věnoval jsem se technologii, učil se od kolegů, v Gambrinusu byla báječná parta sládků. Vzpomínám na Jardu Peslera, on byl můj guru v době mých začátků tady, taky absolvent VŠCHT Praha. Zkoušeli jsme různé inovace, nové výrobky. Gambrinus byl méně sledovaný pivovar, bylo v něm víc volnosti,“ vzpomíná Jan Hlaváček.
Pak přišla revoluce a otevřely se nové možnosti, pivovar získal zahraniční majitel a bylo nutné modernizovat výrobu tak, aby se zachovalo všechno dobré, co dělalo plzeňské pivo oblíbeným nápojem, ale jít kupředu. 
„Víte, pivo a chuť piva je o surovinách, o jejich kvalitě, o dodržování technologie, technologické kázně. Ne o tom, jestli se to dělá v dřevěném sudu nebo v nerezovém cylindrokonickém tanku. Měl jsem to štěstí zažít přeměnu obou největších plzeňských značek,  jak Plzeňského Prazdroje, tak Gambrinusu ze starých už nevyhovujících zařízení, to znamená dřevěných kádí, dřevěných sudů, různých smaltovaných a železných zařízení, která tady historicky vznikla. A změnili jsme to na úplně supermoderní zařízení jako jsou CK tanky , nové filtrace, nové stáčírny, nová varna v obou pivovarech. A konkrétně třeba Prazdroj, jak my dnes říkáme Pilsner Urquell, by bez modernizace  úplně ztratil své možnosti exportování.  Už byl na hranici toho, aby ho vůbec v zahraničí přijali, byl hlavně ve špatné mikrobiologické a tím i senzorické kondici. My jsme na těchto věcech dvacet let pracovali a myslím, že jsme udělali neskutečný krok dopředu. A úspěch Plzeňského Prazdroje,  tak jak je všude oblíben, je hlavně díky tomu.

A to samé jsme udělali s Gambrinusem.  Ale protože on je dneska tak velká značka, je to každé čtvrté pivo v ČR, cítím v řečech o úpadku kvality spíš obrannou reakci proti největšímu producentovi. My máme jasně prokázáno, že existuje daleko větší skupina lidí, kteří mají gambrinus rádi, vědí, co od něj mají čekat. Ale je to bohužel ta mlčící většina,“ s povzdechem konstatuje Jan Hlaváček.
„Celá modernizace nebyla samozřejmě žádná sólo akce, já jsem ji jako technický ředitel společnosti řídil. S několika kolegy jsme u celého přechodu byli a myslím, že to byla moje nejkrásnější pivařská léta. Otec byl jako konzultant, ale měli jsme celou řadu dalších – včetně paní profesorky Basařové, pan docenta Čepičky, doktora Kosaře, inženýra Lejska, všechny odborníky českého pivovarství jsme do toho zapojili, všichni byli u toho. Nebyla to žádná one man show, naopak, byli tu i staří sládci, kteří piva neustále ochutnávali a porovnávali piva z klasické a nové technologie. Až když se všichni shodli na tom, že pivo z nové technologie je lepší , než bylo to předtím, tak jsme to spustili. To byl základní princip přechodu na novou technologii.
Já jsem byl stoprocentně přesvědčený, že to je krok správným směrem, věděl jsem, že to dobře dopadne, spal jsem klidně. Všechno má samozřejmě nějaká rizika, ale tohle se nedělalo ze dne na den, bylo za tím několik let práce. Všechno začalo začátkem devadesátých let  a stoprocentně jsme přešli na novou technologii jak v Gambrinusu, tak v Prazdroji, to šlo vedle sebe,  někdy v roce 1994.“

Takže představa sládka míchajícího a ochutnávajícího pivo v různých stádiích výroby při pohledu na nový provoz bere za své. „Role sládka je v nastavení a udržování kvality technologie výroby piva pořád na stejné úrovni. Dneska už se pivo nemíchá, aby se z něj dostal nějaký vážený průměr. V moderních pivovarech se vaří jedna várka stejně jako druhá. Máme absolutní možnost kontroly výrobního procesu tak, že každá várka je stejná, jak je předepsaná. To je naše největší role, kontrolovat to a udržet, reagovat na různé vnější vlivy. Každý rok se mění suroviny, pokaždé je určitý výkyv ve sklizni ječmene, musí se reagovat ve sladovně, pak na varně. Vliv mají i odrůdy chmele, každý ročník je také jiný… Dneska už je eliminován vliv vody, dřív byla jiná voda na jaře, po tání, jiná na podzim. Teď už veškerou vodu na výrobu piva bereme jenom z našich studní jak na Prazdroj, tak na Gambrinus. Voda prochází přísnou kontrolou a technickou, ne chemickou úpravou, tedy přírodní filtrací. Máme dnes stejnou vodu po celý rok.
 Pořád a pořád se pivovar dovybavuje novými a novými technickými zařízeními, to znamená, že se musí znovu nastavit technologie tak, aby nové zařízení bylo ku prospěchu výrobku,“ rekapituluje Jan Hlaváček povinnosti sládka.

Dynastie Hlaváčků v Plzeňském pivovaru zřejmě končí, obě dcery se totiž rozhodly pro dráhu sportujících právniček, když to řeknu s lehkou nadsázkou. „Možná, že se dočkám nějakého vnoučka, kterému bych mohl předat svoje znalosti, zatím je předávám – a nejen já, těm absolventům VŠCHT Praha, kteří k nám přicházejí. Je jich tu několik generací. V současné době se snažíme alespoň jednoho každý rok přijmout a dál je vzděláváme. A vítám, když jde o lidi, kteří využili možnosti přiučit se něčemu v zahraničí,“ uzavírá vrchní sládek Plzeňské Prazdroje.

[iduzel] => 848 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/hlavacek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/hlavacek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [849] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Tomáš Němec [seo_title] => Ing. Tomáš Němec [seo_desc] => Ing. Tomáš Němec [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Chceme být první na světě

Z tisku (srpen 2010): „Česká gumárenská společnost (ČGS), která vyrábí zemědělské pneumatiky pod značkami Mitas a Continental, chce postavit v americkém Charles City továrnu za 43,81 milionu dolarů, tedy asi 850 milionů Kč. Výroba v novém závodě má začít v lednu 2012. 
ČGS s Američany podepsala smlouvu o investicích, v rámci dohody se zavazuje vytvořit nejméně 159 pracovních míst pro místní obyvatele. Společnost plánuje vybudovat výrobní závod ve třech fázích. V poslední fázi továrna s celkovou roční kapacitou 12.200 tun pneumatik zaměstná 262 lidí. Projekt se týká jednoho z nosných podniků ČGS - společnosti Mitas, která vyrábí mimosilniční pláště, zejména pneumatiky pro stavební stroje, rypadla a nakladače, pro nákladní automobily, víceúčelové a zemědělské stroje, pláště pro motocykly a gumárenské směsi.“

[ikona] => [obrazek] => Tomas_Nemec_web.jpg [obsah] =>

„Chceme být nejlepší na světě“, řekl mi v rozhovoru předseda představenstva ČGS Ing. Tomáš Němec. „Mou odpovědností jsou pneumatiky – mimosilniční, zemědělské. Právě v tomhle segmentu trhu máme jasný cíl – být nejlepší a největší na světě. Zatím jsme druzí v Evropě a čtvrtí na světě, tak to není tak daleko.“

VŠCHT Praha byla pro něj po maturitě východiskem z nouze. Nedostal se na medicínu a ze všech možností, které přicházely v úvahu, vyšla nakonec chemie. Plánoval na rok, pak to chtěl zkusit znovu na medicínu. Jenže zůstal. Zda díky tomu, že mu škola umožňovala věnovat se lyžování a dalším sportovním aktivitám, nebo proto, že tady, jak říká „potkal prima lidi“, těžko dnes říct. „Ale nelitoval jsem, zvlášť když vidím, co se dneska děje ve zdravotnictví, ale možná bych už měl nějaký holding – nemocnici,“ dodává se smíchem.
O Mitasu ovšem během studií ani netušil, že existuje. Jenže život tropí hlouposti: diplomovou práci psal řízením osudu právě z oboru gumárenství. „Jediné, co si pamatuji, že jsem sem jel z Dejvic tramvají šíleně dlouhou dobu. Já vůbec netušil, že se v Praze vyrábějí pneumatiky… Pak jsem se tu s lidmi poznal – a dostal jsem nabídku, že když nastoupím, do dvou let budu dělat dobře placenou funkci a dají mi byt. To byla výhra, naprostý unikát, nebylo co řešit, i když už jsem měl díky tenisu zajištěné místo v podniku zahraničního obchodu Technoexportu, na tehdejší dobu tedy velmi zajímavá příležitost.“ Jenže ho čekala vojna, tak nastoupil na pár měsíců v Mitasce jako manipulační dělník a vykládal vagóny. A nemohl si to vynachválit, protože místo nástupního platu absolventa VŠ, což tehdy dělalo 1700 korun, měl plat dělníka, až 4500 korun. „Byla to pekelná dřina, ale na tehdejší dobu strašně peněz.“
Ani po vojně se nevrhl do výrobního procesu a stal se z něj obchodník, přesně nákupčí. Dneska je podobná pozice zlatý důl, ale tehdy byli nákupčí žebraví cesťáci, kteří putovali od podniku k podniku s lahví či jiným úplatkem. „Samozřejmě jsem musel vědět, co sháním, bez teoretických základů ze školy by to nešlo. Moc jsem ocenil průnik chemie a své specializace ekonomika a řízení chemického a potravinářského průmyslu na FCHI. Navíc mám státnici z účetnictví, což se mi také moc hodilo.“ Projezdil celou republiku a v roce 1985 se stal vedoucím nákupu. Začal ho dělat ve velmi dramatické době – měsíc a půl poté, co v Mitasu vyhořela míchárna směsí. Bylo nutné všechno přeorganizovat, se všemi případnými dodavateli gumárenských směsí dojednat podmínky a režim dodávek. Nešlo jen o pneumatikárny, ale i technikářské míchárny, gumárnu má dokonce i výrobce kabelů. Inženýr Němec dostal na starost všechno zorganizovat. „Poznal jsem všechny míchárny v celém Československu a zorganizoval celý systém zásobování gumárenskými směsmi pro fabriku, která si je až do požáru vyráběla sama. Vyhořeli jsme ve čtvrtek, ale už v pátek ráno volali různí kolegové a známí od Slovenska přes celou republiku a nabízeli pomoc…“ Šéfa nákupu dělal dva roky a sám přiznává, že ho to moc nebavilo. Takže v okamžiku, kdy dostal šanci přejít do výroby, neváhal. Prošel praxí, stážoval v Púchově, Otrokovicích a začal dělat šéfa výroby, těsně před změnou režimu výrobního náměstka Mitasu. 
Po převratu se k němu dostala informace o akci kanadské vlády, kterou mj. spoluorganizoval Tomáš Baťa. „Šlo o pomoc mladým manažerům z východního bloku a celý kurz probíhal na univerzitě v Torontu, na fakultě MBA. V roce 1990 jsem chodil v Torontu do školy a na praxi jsem byl u firmy Goodeer. V té době tam byl šéfem člověk, který se posléze stal šéfem celosvětového Goodeera. Navázal jsem s ním docela prima vztah. Toronto – to byl můj vstup do světa.“
Když se vrátil, stal se součástí týmu vyjednávajícího vstup zahraničního kapitálu do československé gumařiny. „Byl jsem zaměstnancem Mitasu a jednání vedl jeho tehdejší ředitel. Koncem roku 1991 jsem nebyl spokojen, jak se jednání vedou a za jakých podmínek sem vstupuje zahraniční partner; bylo jasné, že to bude německý Continental. No a tak jsem byl za trest odejit z týmu a k 1. lednu jsem byl jmenován ředitelem Mitasu. Fabriky, která byla ve vážných ekonomických problémech a které se dávaly tak tři roky do bankrotu.“
Byl naštvaný a chtěl jim ukázat, co dovede a že Mitas pod vodu nesmí. „Vybral jsem si lidi, stanovili jsme si priority a tvrdě jsme pracovali na tom, aby věci fungovaly. Opravdu tvrdě jsme šetřili, až do takových absurdit, že jsme počítali, kolik je toaletního papíru na jednotlivých záchodech v celé fabrice. Ale byla to nesmírně tvrdá a dobrá škola – říkají to všichni, kdo tím prošli. Byla to velmi zajímavá doba, někteří ředitelé samozřejmě měli jiné priority, než byla záchrana firmy… V roce 1994 nebo o rok později jsme provedli první akvizici, koupili jsme Obnovu Brno, protektrorovnu a obchodní síť – neměli jsme ji, byla vložena do společného podniku Barum Continental a my jsme nějakou potřebovali. Pomohlo nám i to, že jsme dostali i podporu z  české vlády, takových podniků bylo několik desítek. Jenom dva nebo tři existují dodnes a dávno státu ty peníze vrátily. Mitas je jedním z nich.“
Evidentně si dokáže inženýr Němec vybrat kolem sebe schopné lidi. Má na to recept? „Neexistuje obecný recept na výběr spolupracovníků, ale mám rád kolem sebe lidi, které nějak víc znám. Má to svá negativa i pozitiva, ale já jsem přesvědčen, že pozitiva převládají. Většinou jsem se orientoval na lidi, které znám jak z práce, tak ze školy, i ze sportu. Ale většina lidí do týmu byla odsud.“ 
Jedním z prvních kroků byla změna sortimentu. Na začátku roku 1992 tvořily zastaralé nákladní diagonální pláště zhruba 90 procent výroby, zbytek byly o něco perspektivnější výrobky. Dnes má firma úplně jiný výrobní program. Mitas vlastní tři továrny u nás, koupil továrnu v Srbsku, vyrábí pod různými značkami – Mitas, Continental, Cultor mají prodejní organizace po celém světě. „Náš cíl být první na světě není tak ujetý. My nebudeme nikdy pneumatikárna, která vyrábí masové výrobky – pneumatiky pro osobní a nákladní vozy, naše filosofie je klasická filosofie okrajových produktů. Mimosilniční pneumatiky pro zemědělství, pro stavební stroje, municipální mechanismy, prostě tyhle speciality. Je ovšem otázka, jak to změřit, počtem pneumatik nebo penězi, obratem v určitém sortimentu… V některých zemích se vedou přesné statistiky, v jiných je buď nemají, nebo nejsou přesné, ale v podstatě se ví, jak to funguje: samozřejmě podle obratu.“
Bude pokračovat chemická tradice i v další generaci? „Své děti jsem k tomu nutil, takže se na chemii nedalo ani jedno. Dokonce jsem se snažil, aby syn studoval v nejvyhlášenější gumařské škole na světě, nepovedlo se… Já si dodnes myslím, že studovat VŠCHT je velmi dobré rozhodnutí. Už za minulého režimu to byla jedna ze škol, které byly na světové úrovni, a ideologie tam nehrála takovou roli. Moje děti aspoň studovaly a studují venku, to rozšíří obzor a možnosti,“ uzavírá úspěšný manažer.

[iduzel] => 849 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/nemec [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/nemec [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [850] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jiří Pražan [seo_title] => Ing. Jiří Pražan [seo_desc] => Ing. Jiří Pražan [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Proč sládek vaří kolu?

I když člověk dělá první zkoušku na VŠCHT Praha na potřetí („…pochyboval jsem o tom, co tu vlastně dělám“) neznamená to, že by školu nakonec nemohl dokončit jako vynikající student. Inženýr Jiří Pražan, dnes jeden z lidí, kteří stojí ve vrcholovém managementu společnosti Coca- Cola Česká republika a také prezident Svazu výrobců nealkoholických nápojů, takovým příkladem je. Ale cestu k jednomu z nejoblíbenějších nápojů na světě začal nikoli od píky, ale od piva.

[ikona] => [obrazek] => Jiri_Prazan_maly_web.jpg [obsah] =>

Když se člověk narodí v pivovaře a při stěhování se pouze pivovar v Pardubicích změní na velkopivovar na Smíchově, má své budoucí zaměření vlastně dané. Alespoň v případě Jiřího Pražana, jeho bratra i sestry se to splnilo stoprocentně. Rodičovský byt přímo v pivovaře vyvolává představy o Postřižinách. V našem případě to „jenom“ předurčilo dráhu další generace, takže diplom z VŠCHT Praha si odnesl jak Jiří Pražan, tak jeho sestra. „Asi to jinak nemohlo dopadnout. Moje dětství to byl Smíchovský pivovar a přilehlé ulice. I když jsme měli s bráchou přísný zákaz chodit do provozů, samozřejmě jsme ho porušovali. Proto jsem bral jako velkou nespravedlnost, když jsem po skončení školy musel už jako inženýr, absolvovat jako všichni povinné „kolečko“ v dělnické kategorii, abych se naučil všechno od zdola. Já už to uměl za všechny brigády, výpomoci i ty dětské hry nazpaměť,“ usmívá se inženýr Pražan a nezakrývá, že pivo, to je pro něj dodnes opravdu srdeční záležitost.

Absolvent z roku 1977 stejně ale pivovar po pár letech strávených už na odpovědných místech nakonec opustil z velmi pragmatického důvodu. Kvůli možnosti získat byt odešel na ministerstvo zemědělství, ale ani tam dlouho nezůstal. Náhodou si přečetl někdy v devadesátém roce novinový inzerát, že australská vláda vypisuje stipendia pro lidi z východní a střední Evropy zaměřený na studium orientace v tržní ekonomice. „Odepsal jsem, byť jsem si uvědomoval, že moje školská angličtina je dost bídná, ale tak na tom byla většina z nás. Při pohovoru na ambasádě jsem mluvil s rodilým Australanem a ti všichni mluví trochu specifickou angličtinou. Měl jsem samozřejmě trochu obavy, ale když se mi podařilo stočit řeč na mé oblíbené téma – tedy pivo a pivovarnictví, tak už jsem byl silnější v kramflecích. Na druhé kolo přijeli z univerzity v Melbourne a nakonec mě na devítiměsíční studijní pobyt do Austrálie vybrali.  Až v Melbourne jsem zjistil, že v české verzi inzerátu vypadl nedopatřením věkový limit 35 let, mně bylo 38. Ale nikdo zřejmě nenašel odvahu diskriminovat uchazeče až následně kvůli věku… V únoru 1991 naše skupina - po sedmi lidech z Maďarska, Polska a Československa - začala studovat.“
Začátky nebyly lehké – naprosto jiný způsob výuky, problém vyjadřovat se v angličtině a také počítač. Viděli ho prvně a tak se museli seznamovat i s ním. „Když jsem psal svou první práci, neustále mi zoufale chyběla slovíčka. Ale když začne člověk hledat ve slovníku, ztratí nit, myšlenku, co chtěl říci. Tak jsem prostě musel práci napsat česky a pak ji otrocky překládat. Dvojnásobné úsilí, ale jinak to prostě nešlo.“
Chtěl se co nejrychleji v angličtině zdokonalit, takže volil, na rozdíl od kolegů ze Slovenska, kteří bydleli spolu, možnost ubytování s maďarským spolužákem. Konec konců snaha dozvědět se co nejvíc, ho provázela i po skončení šestiměsíční studijní části pobytu. V době, kdy zamířili absolventi na praxi do jiných míst a měli zajištěno bydlení v super hotelích, odmítl. Chtěl bydlet s místními. A tak se na nástěnce v podniku, kde praktikoval, objevila jeho prosba o ubytování a Australané si ho nadšeně po dvou týdnech předávali jako „atrakci“ a on se zase dozvěděl spoustu věcí o životě normálních lidí. Dodnes na to hrozně rád vzpomíná.
Mezinárodní prostředí nabízí možnost srovnání. Jak na tom byli ve srovnání s místními či jinými cizinci on a jeho kolegové? „ Na závěr studia jsme hráli počítačovou hru. Dneska to zní divně, tenkrát hry ještě tolik nebyly, univerzita měla vyvinutý software Caravan game. Rozdělili nás do čtyř skupin, každá představovala jednu firmu, která měla na tu dobu klasickou strukturu – generální ředitel, obchodní, finanční… Dostali jsme stejné výchozí podmínky – měli jsme rozpočet, výrobní zázemí a tak. Hráli jsme jakoby několik hospodářských  roků, simulovalo to reálný život. Mohli jsme nakupovat marketingové informace, meteorologické, mohli jsme kooperovat na výrobě, a dívat se na to z různých pohledů. Nedokázali jsme se odtrhnout, hráli jsme skoro 36 hodin. Oni nás přitom pozorovali a filmovali. Ta vášeň, s níž jsme likvidovali konkurenci… Tam se ukázalo, když jsme to pak s učiteli hodnotili, jaký je rozdíl mezi námi a místními. Hlavně v pojetí byznysu. My jsme toho o byznysu moc nevěděli, v tomhle jsme byli panicové, prostě strašně opatrní. Přišlo nám nepřiměřené investovat do průzkumu trhu. Ale to je strašně důležité, bez toho správnou strategii neuděláte. Místní věděli, že to tak musí být, že bez informací se neobejdete, dávali do toho bez rozpaků velké částky z rozpočtu. My jsme si naopak říkali – na karavany, abychom si kupovali informace? Vůbec jsme neměli čich pro to, co je potřeba.“
Po šesti měsících náročného studia přišla praxe. „Byl jsem jediný profesí pivovarník. A na celém světě jsou lidé této branže určitým zajímavým společenstvím. Platí, že když člověk od fochu zaklepe na dveře jakéhokoli pivovaru, vždycky ho přijmou. V Austrálii jsem se mohl podívat, kam jsem chtěl, pověděli mi všechno, ale nechat mě absolvovat praxi, to ne, to se nepovedlo nikde. Takže mi ve škole nabídli, zda se nechci podívat během své praxe do firmy Coca- Cola. Řekl jsem si, že v zásadě je to velmi podobné, tak proč ne. Mohl jsem poznat absolutně všecko, zjistil jsem, jak taková fabrika v tržních podmínkách funguje, prostě, to co jsme se učili půl roku, jsem si mohl osahat v praxi.“
A pak přišel ještě jeden rozhovor – klíčový. Řekli mu, že ho pozorovali a že mají informace i z univerzity… „Nechtěl byste pro nás pracovat u vás?“ Sdělili mu své plány a dali čas na rozmyšlenou. Kývl a vydal se na limonádovou dráhu.
„Rodina se mi smála, když jsem se vrátil a oznámil, že jdu do nealka, sourozenci na mě koukali přes prsty. Co to je, sladké bublinky? Dneska dělá brácha generála v Poděbradce a sestra odešla po zavření Bráníku také mimo pivo a dělá konzultantku…“
Hned mohl zužitkovat vše, co se naučil. „Zpracovával jsem spolu s dalšími privatizační plán na sodovkárnu v Kyjích, podařilo se a byla zprivatizována v dubnu 1992 a stal jsem se ředitelem závodu. Začali jsme odstávkou, bylo třeba provoz zmodernizovat, pak už jsme investovali každý rok do nové linky.“
Když se zeptáte inženýra Pražana na problém plastových lahví spojený s nealkoholickými nápoji, je nekompromisní. „Já jsem velký zastánce PET lahví, a tvrdím, že to, co se stalo v Německu s povinným zálohováním nevratného PET obalu, je prostě neštěstí. Za pomoci Svazu se podařilo zatím tomu u nás zabránit. Přístup, že když to zavedlo Německo, tak to musí být perfektní, byl omyl. Dělá se analýza životního cyklu, jsou doklady o environmentálním dopadu jednotlivých obalů. Je zajímavé, že nápojové obaly jsou vždycky první na tapetě a ostatní nechávají politiky i spotřebitele v klidu. Sklo je úžasný obalový materiál, ale když vezmete energetickou náročnost na výrobu jedné skleněné lahve, pak myčku, která má louh, musí se vyhřívat, pak zchlazovat, louh neutralizovat, rozváží se to, vrací se zpět… Té energie! Linka na PET lahve je jednodušší, voda z vystřikování se dá použít i na jiný účel.  U nás se povedlo vychovat spotřebitele, aby třídil odpad, dával plast do kontejneru. Bohužel chybí konec tohoto cyklu. Ve světě ale už existují technologie, kde se z PET lahví dělají opět nápojové lahve. V Německu a v Rakousku je kapacita, my ji využíváme, v našich lahvích je 10 – 20 procent recyklátu. Jsou to spolehlivé technologie, které umožňují použití recyklátu pro potravinářské užití.“
Má ještě člověk v jeho postavení nesplněný sen? Třeba postavit se do vedení nějaké pivovaru? „To by byla výzva, ale technologie šly strašně moc dopředu, a i když říkám, že je to srdeční záležitost, nevím. Nechci, aby to vyznělo hloupě, ale pivo je náročnější, složitější, je to živý organismus. U nealka se v sirupárně smíchají suroviny, naředí se to a jedeme. Je to jednodušší. Ale na druhou stranu nealko otevírá mnohem víc možností na inovace. Pivo u nás a český pivař zvlášť je hrozně rigidní a není otevřený novinkám. 
Pořád se snažím udržovat kontakt s oborem, jsem v redakční radě Kvasného průmyslu, čtu literaturu. Musel bych na sobě hodně, hodně pracovat… Měli jsme vždycky se sourozenci sen, který s léty utekl. V době, kdy by možná bylo možné uvažovat o realizaci, jsme neměli dost odvahy. Rodinný minipivovar, to bychom parádně obsadili …“
Co mu vadí na dnešních studentech, když zasedá v poradním orgánu děkana FPBT a poslouchá zprávy ze školy? „Já prostě nemůžu pochopit, že dnes mají studenti obrovskou možnost cestovat a stážovat venku a škola má problém naplnit nabídky.  My bychom byli v době našich studií cestovali, až bychom brečeli, ale možné to nebylo. Nevím, jak apelovat na mladé, ať se proberou. Je to nezaplatitelná zkušenost ze všech pohledů. Osobního oťukání se – v cizím prostředí se o sebe musí postarat, zařídit si své věci, myslím si, že by to snad mělo být povinné. A angličtinu – pokud se někdo vymlouvá, že není nic moc - je možné zlepšit tím, že vyrazím třeba dřív a obouchám se. Mrzí mě to.“

 

[iduzel] => 850 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/prazan [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/prazan [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [851] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Aleš Černín, Ph.D. [seo_title] => Ing. Aleš Černín, Ph.D. [seo_desc] => Ing. Aleš Černín, Ph.D. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Motor: vědět víc než jiní

Když se Aleš Černín rozhodoval, co jít studovat po maturitě, zvažoval mezi medicínou a chemií. Nakonec za něj rozhodly výsledky přijímacích zkoušek, které jej místo do Olomouce nasměrovaly do víru velkoměsta. Nejen, že v roce 1990 slibovala Praha  pro Moraváka mnohem zajímavější život, ale hlavně vyhraněnost pro medicínu tak silná nebyla – chemie nebo farmacie, tohle byl směr, kam ho to přeci jen, jak říká, táhlo. A tak nastoupil na fakultu chemické technologie VŠCHT Praha. 

[ikona] => [obrazek] => ales_cernin_web.jpg [obsah] =>

„Tehdy byl ještě společný studijní základ pro všechny čtyři fakulty jen s drobnými odchylkami, až po třetím ročníku jsme se rozdělovali na jednotlivé ústavy. Ale já jsem ani po těch třech letech přesně nevěděl kam, zda jít na potravinářskou nebo přestoupit na organickou chemii. Nakonec hlavní roli sehrál pan docent Vladimír Mejta, tehdy vedoucí katedry anorganické technologie, který mně svým lidským přístupem a nabídkou témat pracoviště vnitřně oslovil. Navíc katedra byla malá, bylo nás tak patnáct studentů v ročníku, vyučující k nám měli opravdu individuální přístup a nechtěli, abychom jen biflovali vědu ba naopak. Samozřejmě, že požadovali plnění běžných studentských úkolů, navíc nás však právě svým přístupem stále více přitahovali  k další odborné či vědecké práci. Začal jsem tedy studovat anorganickou technologii přímo u něj. A právě přes jeho vědecký obor a konkrétní předměty ústavu jsem se dostal tam, kde se dneska pohybuji - k membránovým procesům,“ vzpomíná inženýr Černín.

Chci vědět to, co moc lidí neumí
Někomu se možná může zdát takový obor hodně odtržený od života. „Ale to je velký omyl, v podstatě každý chemický obor zasahuje do našeho běžného života. Lákadlo anorganické technologie jako i ostatních chemických oborů je v tom, že poznáváme určité chemické zákonitosti, technické jevy a pokud si je umíme a dokážeme vysvětlit podle nějakých pravidel či teorií, jde o velkou hloubku poznání toho konkrétního technického oboru. A já jsem začal studovat elektrochemii, je specifická, zaujala mě zřejmě proto, že mě vždycky lákalo zabývat se tím, co neumějí všichni.
V chemii jsou samozřejmě obory, které jsou lidštější, které nemají až takovou teoretickou hloubku, navíc poměrně složitou a více se zabývají praxí. Mě lákalo něco mezi tím: jak praktická část, tak hloubka a složitost oboru. Elektrochemii opravdu neumí každý a díky ní jsem se tehdy na fakultě dostal také k membránové problematice. A zjistil jsem, že v České republice se tomuto oboru v komplexnosti nevěnuje skoro vůbec nikdo. Membránové procesy představují i dnes velice mladý obor s velkým inovačním potenciálem, přičemž ve světě je již rozpracován ve větší míře teoretický základ i aplikovatelnost výsledků než u nás, kde v tu dobu praktické výzkumy teprve začínaly. To byla výzva: poznat a naučit se to, co neumí moc lidí,“ zdůrazňuje Aleš Černín.
Škola evidentně poznala zapáleného a šikovného studenta a nabídla mu po ukončení inženýrského studia aspiranturu. Uvítal to a dodnes je přesvědčen, že ačkoliv VŠCHT Praha dá inženýrům dobrou úroveň poznání pro běžnou praxi, tak pro to, aby člověk mohl svůj obor dále rozvíjet, je aspirantura nezbytný krok. U Aleše Černína k tomu přibyla navíc štěstěna – jeho vědecké téma bylo propojené se zájmem průmyslu. Poprvé se v rámci projektové činnosti pracoviště zkontaktoval s firmou Mega. Výstup z jeho aspirantské práce měl pro firmu význam a dal se komercionalizovat.
Jenže všechno jednou skončí a najednou člověk stojí před rozhodnutím, co dál? Zůstat na škole a věnovat se vědecké práci? Jít do tvrdé komerce? Vyjet do zahraničí? A v nejhorším opustit obor a jít do průmyslové praxe?

Životní rozhodnutí
„Firma Mega mě „lanařila“ celou aspiranturu a já jsem dnešního generálního ředitele inženýra Luboše Nováka stále odmítal. Odejít z Prahy, od přátel, sportování, nedokázal jsem si to vůbec představit. Přišla i nabídka na vědeckou práci z Japonska, jenže tam chtěli aspiranta s praxí, takže taky z toho nic nebylo…“ 
Týdny přemýšlení, zvažování pro a proti. Nakonec padlo rozhodnutí – jediná společnost, která v oboru v tuzemsku existovala, byla Mega. Kývl na nabídku a zamířil z Prahy na sever republiky do České Lípy. Resp. do Stráže pod Ralskem, kde firma má své pracoviště. 
Možná to bylo osudové rozhodnutí, každopádně i dnešní ředitel Ing. Luboš Novák, CSc. je absolventem VŠCHT Praha a současný management, když hledá nadějné mozky, stále míří opět na rodnou školu. Ale to předbíhám.
Mega byla před deseti lety, když do ní Ing. Černín nastoupil, firmou s dobrou národní pozicí. Vedení však usilovalo o to, aby se změnila v relativně krátké době ve firmu světového jména. S výrobou tisícovky čtverečních metrů membrán za rok, což bylo tehdy zanedbatelné procento celosvětového trhu, chtěli na špici. Bylo třeba změnit výrobu, zlepšit kvalitu, rozšířit nabídkové portfolio o komplexní technologické celky a hlavně vsadit na inovační potenciál. 
„Každý manažer musí mít vizi, cíl a k němu směřovat. Šli jsme všemi směry k jedinému cíli – vytáhnout firmu na světovou úroveň.“ Po půl roce od nástupu se stal z pozice výzkumného pracovníka vedoucím veškerých membránových výrob ve firmě. Ze školy, s minimem praktických zkušeností, jak sám přiznává, musel začít pracovat manažersky s lidmi různého myšlení a schopností, prosazovat nejnovější teoretické myšlenky oboru do praxe.

Ukaž, co umíš
Hodili ho do vody a musel plavat. Za pochodu se doučoval angličtinu, aby byl schopen jednat na úrovni, ruštinu naštěstí uměl ještě ze školy, ale i tu samozřejmě vylepšoval. Obrovský tlak nutnosti hledat nové příležitosti na světovém trhu dovedl v té době firmu k rozhodnutí absolutně změnit klíčovou technologii výroby membrán značky RALEX. Za plného provozu se za tři roky pod jeho vedením podařilo vymyslet technologii úplně novou… Dokázala zabezpečit výrobu všech typů membrán, minimálně o třetinu levněji a v lepší kvalitě. Jde o tzv. technologii kontinuální laminace heterogenních membrán, která se stala světovým unikátem v oblasti výroby ionexových heterogenních membrán. Patentovali ji a výroba firmy se dostala na světovou úroveň jak kapacitně, tak zejména kvalitativně. Když odcházel ze své pozice výš, vyráběli okolo 25 tisíc čtverečních metrů membrán ročně, rok na to, když se uplatnily nové produktové řady výrobků a technologických celků, tak dosáhli už na hranici 70 tisíc čtverečních metrů produktu, který je skvěle konkurenceschopný na světovém trhu.
Rozvoj výzkumné a inovační činnosti, prestiž a úspěchy řešitelského týmu a stále narůstající rozsah řešených témat oboru a narůstající zájem i jiných partnerů než mateřské MEGA a.s. logicky vyústil v transformaci Divize výzkumu a vývoje MEGA a.s. do samostatné společnosti MemBrain s.r.o.
„Snažíme se k inovacím přistupovat systematicky, i když je to organizováno jinak než u akademiků. Celý systém je založen na funkční síti odborných pracovišť akademické a privátní sféry a vlastního odborného týmu – tedy na strategickém partnerství v tomto multidisciplinárním oboru. Při vlastní výzkumné činnosti spolupracujeme jednak s českou akademickou sférou a pak i s významnými výzkumnými akademickými pracovišti v Evropě a v Rusku. Rusko bych chtěl zejména vyzdvihnout, protože mají řadu výkonných a kvalitních odborníků. Až dovybaví své pracoviště na evropskou úroveň tak začnou významně ovlivňovat výzkum a inovace celosvětově. Při takové spolupráci dnes dokážeme přijímat projekty, podle zadání a cílů zorganizovat řešitelský tým a pracovat efektivně a s menšími náklady,“ vysvětluje nový systém Ing. Černín. 
Hlavním cílem však zůstává transfer výsledků projektů do praxe. Zde využívají zejména vlastních zkušeností jak odborných tak marketingových, takže už v průběhu realizace mají navázaného konkrétního zájemce z průmyslové sféry s jasnou vizí komercionalizace. 
„Náš systém dneska studují i z Bruselu jako něco převratného, i když nám se zdá pro dobrou práci a dovedení výsledků výzkumu do realizační fáze zcela logický.“
Je třeba poznamenat, že také svůj vlastní tým specialistů stále doplňují, i když, jak inženýr Černín povzdychl, ani u nás, ani v celé Evropě dnes ještě neexistuje systematický vzdělávací program, který by produkoval specialistu pro ně - membránového inženýra. „Je to velký handicap z různých hledisek. Jednak pro budování vlastního týmu potřebujete specialistu připraveného na plnění úkolů. A na straně druhé – u potenciálních zákazníků chybějí odborníci, kteří by vám mohli připravit trh. Ne všichni vědí, že existují high technologie, které by mohly řešit jejich současné technologické problémy jiným, mnohdy efektivnějším a elegantnějším způsobem. Samozřejmě v rámci aktivní spolupráce s pracovišti VŠCHT Praha popř. s jinými univerzitami získáváme možnost zapojit šikovné studenty právě do naší výzkumné práce – a tím si také připravujeme potenciálně možné zaměstnance, ale stále to není dostačující.
Do dvou let také chceme vybudovat nové membránové inovační centrum evropské úrovně – to je náš další cíl. A samozřejmě malý není,“ uzavírá s úsměvem inženýr Černín.

[iduzel] => 851 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/cernin [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/cernin [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [852] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Vladimír Mareček, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Vladimír Mareček, DrSc. [seo_desc] => Prof. Ing. Vladimír Mareček, DrSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Pokračovatel Heyrovského

Málokterému člověku se v životě podaří posunout lidské vědění o kus dál. I na vědeckém poli mají takové štěstí pouze někteří. I když - dá se mluvit o štěstí? To přeci přeje připraveným…

Současný místopředseda Akademie věd profesor Vladimír Mareček opustil bránu Vysoké školy chemicko- technologické s diplomem v ruce v létě 1967. Nebyl naivním absolventem, měl za sebou jednak rok práce v Léčivech, kam nastoupil po maturitě, ale v sobě hlavně zájem o chemii. Jistě formovaný otcem chemikem, ale od puberty i koníčky, kterými byly jednak elektronika a pak také chemie. 

[ikona] => [obrazek] => Vladimir_Marecek_web.jpg [obsah] =>
Dodnes na svá studia vzpomíná jako na velmi příjemná léta – v odborném slova smyslu. Jak na zajímavé osobnosti vyučujících – profesor Albert Regner -, tak i na možnost tvůrčího rozletu. Když psal diplomku, budovu školy tehdy opustila zemědělská univerzita a odstěhovala se do nového působiště do Suchdola. „Všude se uvolnila spousta místností, naše anorganická technologie měla najednou skoro nekonečné možnosti a získala nové prostory,“ vzpomíná. „Se spolužákem jsme dostali laboratoř, v podstatě prázdnou a v ní jsme dělali diplomovou práci. Co jsme si udělali, záleželo na nás, aparaturu jsme si budovali sami, tenkrát elektronika byla poměrně v plenkách. Byl to báječný pocit obrovské volnosti.“ 

Štěstí mu přálo i po skončení školy, v té době totiž byly zrušeny umístěnky, takže místo do chemického provozu v Litvínově, kam měl podle ní původně nastoupit, mohl po vojně zamířit do Polarografického ústavu. 
I tady měl štěstí jak na spolupracovníky, tak na téma, kterému se věnoval. „Inženýr Jiří Honz, s nímž jsem pracoval, byl nesmírně chytrý člověk. Sedli jsme si nejen profesně, ale spojovaly nás i zájmy. V roce 1972 jsme spolu vyrazili autem na třítýdenní cestu do Turecka. Na devizový příslib asi se třemi nebo pěti stovkami dolarů v kapse, byla to báječná cesta, ještě nikde žádní turisté, objeli jsme spoustu historických míst. V této části přeci vznikaly dějiny světa, dávná centra, obdivovali jsme nádherné památky, vykopávky byly podél silnice, všecko volné… Autíčku se sice cesta nelíbila, ale nějak jsme to zvládli, byla to velmi skromná cesta, ale nezapomenutelná…“ 
Pak nastal asi osudový zlom. V tandemu s Ing. Honzem udělal Vladimír Mareček několik velmi zajímavých prací, jak experimentálních, tak teoretických. Zřejmě proto tehdejší vedoucí skupiny v Polarografickém ústavu profesor Jiří Koryta se rozhodl pro jiný plán a přetáhl Ing. Marečka do jiné vědecké skupiny a začali se zabývat tématem elektrochemických procesů na kapalném rozhraní. „Musím říci, že to asi byla nejlepší myšlenka, která ve skupině byla. Podařilo se nám ji s kolegou Samcem a profesorem Korytou rozvinout tak, že dodnes jsou naše práce z té doby velice dobře citovány. Podařilo se nám totiž udělat zásadní experiment a přinést vysvětlení jevů, které se v tomto prostředí odehrávají. Zvolili jsme experimentální přístup, který se do té doby nikde neaplikoval. V kapalném rozhraní jde o dva roztoky nemísitelných elektrolytů – vodné a organické fáze. Rozhraní mezi nemísitelnými fázemi, tak jako mezi olejem a vodou, je přesně definované, v podstatě rovné. První experimenty s tímto systémem udělal Nernst kolem roku 1900, s výsledky odpovídajícími tehdejšímu stavu techniky. Kapalné fáze jsou v kontaktu a polarizací rozhraní můžete donutit nabité částice, aby přecházely díky potenciálovému spádu z jedné fáze do druhé. Naše práce a dosažené výsledky daly tomuto oboru obrovský rozlet,“ konstatuje profesor Mareček. 
„Víte, je šťastná shoda okolností, že se v určité chvíli sejdou lidé, kteří rozumějí různým věcem od teorie po experiment a zrovna najdou problém, který se dá tímto způsobem a přístupem vyřešit. Tyto tři věci jsou velice důležité, protože když se sejdou dva lidé a nemají problém k řešení, tak zaniknou; když mají dobrý problém a jeden z nich chybí, tak to taky nevyřeší. S nápadem v našem případě přišel profesor Koryta a s kolegou Samcem jsme ho dále rozpracovali, já jsem k tomu přispěl hlavně z té experimentální stránky. Byla to doba, která vyloženě „volala“ po nové myšlence. Po Heyrovském už nových prací u nás bylo méně, originální myšlenky nebyly. A nám se tu mezeru podařilo zaplnit.“

Co člověk žene k úspěchu a jak ho prožívá? 
„Pocit uspokojení je jistě v tom, že člověk u něčeho může být, že něco našel a je lepší než ti druzí… Víte, takový ten hnací motiv… Ne že by to byla touha po vyniknutí, tak bych to nenazval, ale aby člověk dokázal sám sobě, že něco umí a že to udělá. V tom je hlavní pocit uspokojení. Jestli někde dostanete cenu, to je pomíjivé. Ale když večer jdete spát a říkáte si, ano, je to dobré, ještě to funguje, to je rozhodující. A když tohle chybí, pak můžete dostávat ceny, čestné doktoráty a vůbec vás to nepotěší.“ 
„Životní cyklus vědce mívá zajímavý závěr,“ usmívá se místopředseda Akademie věd. „Je popsaný i v literatuře… V okamžiku, kdy člověk začne dostávat funkce, tak to všecko přestává fungovat. Pak ho začnou posílat na zahraniční cesty, když se ho chtějí zbavit, posílají ho na jednu za druhou, stává se úředníkem, ale ve své práci už moc dokázat nemůže, na ni prostě nemá čas. A to je ta daň, kterou člověk platí. Málokdo si to uvědomuje. Já jsem teďka v situaci, kdy jsem na hraně. Dostávám funkce…, ale ještě to funguje,“ směje se profesor Mareček. 

[iduzel] => 852 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/marecek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/marecek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [853] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Kateřina Ledahudcová [seo_title] => Ing. Kateřina Ledahudcová [seo_desc] => Ing. Kateřina Ledahudcová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Z Rakony do světa

Po dlouhém domlouvání, rušení termínů i stanovování nových jsem nakonec stála v rakovnické vrátnici Procter&Gamble a proti mně od pohledu rázná plavovlasá žena. Firemní tričko dokládalo určité prvky firemní kultury, která je tu ostatně patrná na každém kroku po vyleštěných chodbách, provozech i chodnících. 
„Hygiena, bezpečnost provozu – to byly hlavní směry, samozřejmě kromě výrobních otázek, kudy se nový vlastník vydal,“ připomíná situaci před mnoha lety inženýrka Ledahudcová.

[ikona] => [obrazek] => Ledahudcova_web.jpg [obsah] =>
Mohlo by se zdát, že chemie není záležitostí pro ženy, jenže to je naprosto chybná úvaha. Na všech čtyřech fakultách VŠCHT Praha studuje v současné době zhruba 55 procent dívek, takže je jasné, že mužská převaha v tomto oboru vzala během uplynulých let za své. Kateřina Ledahudcová měla cestu k oboru celkem jednoduchou, díky štěstí na učitele, přesněji profesorku na gymnáziu na Slovensku, kde tehdy žila s rodiči. U ní se naprosto jasně potvrdilo, jak silný vliv má škola na rozhodování o budoucím směřování studentů. Nadšení pro obor, které dokáže učitel předat svým žákům, ovlivňuje jejich životy mnohem víc, než pouhopouhý tlak na maximum znalostí.

„My jsme dělali chemické olympiády, ten předmět nás bavil, taky nás šla po maturitě skoro půlka třídy právě na chemii,“ vzpomíná paní inženýrka. A protože se tehdy i rodiče rozhodli vrátit do Čech, přihlášku podávala právě na Vysokou školu chemicko-technologickou do Prahy. Když přemýšlela nad přihláškou o oboru, zvolila potravinářství. „Hlavně mi to přišlo nejblíž k životu, trochu jsem přeci jenom měla strach z těžké chemie,“ přiznává s odstupem času. Po skončení studia na fakultě potravinářské a biochemické technologie ještě přibrala doktorandské studium a měla v úmyslu věnovat se výzkumu. Zasáhla náhoda, do školy přišli zástupci Procter&Gamble a jejich nadšení bylo nakažlivé.  „Psal se rok 1992 a to, co předváděli, bylo pro nás něco naprosto nového. Tak jsem se rozhodla, že zkusím přijímací pohovor.“

U její mateřské firmy bývá zvykem, že důvěru dává mladým lidem v podstatě od začátku. „Nastoupili jsme sem s mužem oba, ale každý jinam. Jeho oborem jsou IT systémy, já jsem začala jako inženýrka logistiky v oddělení nákupu surovin a obalových materiálů.“ Ne že by k dané oblasti pocítila od začátku zvláštní a bezbřehé sympatie, nicméně osvědčila se a postupovala pak firemním žebříčkem dál. Problém – i když není přesné takové slovo – nastal v okamžiku, kdy manžel dostal od firmy nabídku jít pracovat do technického centra P&G do Bruselu. Firma však je v takových případech vstřícná a zajistila práci v Bruselu i pro ni, navzdory pokročilému těhotenství.   „Po narození dcery a krátké mateřské dovolené jsem nastoupila na zkrácený pracovní úvazek do v oblasti logistiky. Kromě toho, že jsem se v Bruselu zdokonalila v jazyce, to byla velmi zajímavá zkušenost – ověřila jsem si, že jsem schopna se uplatnit i mimo známé prostředí.“

Udělejme pauzu, vraťme se do výroby. „Dnešní absolventi zřejmě váhají, když dostávají nabídku k nám do firmy, možná ale i do jiných závodů, velkých výrobních podniků. Zřejmě mají trochu zkreslené nebo nepřesné představy jak o té práci, tak i o svých možnostech uplatnit se právě ve výrobě. Důležité je naučit se komunikovat s lidmi, nutná je systematičnost v práci, schopnost učit se nové věci. Některé návyky získá člověk už ve škole, v něčem vás ovlivní váš šéf, něco získáte praxí, něco ve vás dozraje věkem.  Já jsem od začátku měla štěstí na lidi, kteří mi jednak nechávali dost velkou samostatnost, abych se projevila, jednak byli vždy ochotni pomoci radou, když jsem něco nevěděla. Dnes se zájmem sleduji nové absolventy VŠCHT v Praze, kteří k nám nastoupí.  Mám tu teď velmi šikovného inženýra, zrovna nedávno se opravdu ukázal, jak je dobrý, věřím, že má ve svém postupu velké možnosti. Od prvního dne měl na starosti velký projekt, který zásadně změnil technologii výroby jednoho našeho výrobku, byl pod velkým tlakem.  Ale zvládl to, také díky tomu, že byl skoro dva měsíce „na zkušené“ v našem sesterském závodě ve Francii. A to je právě výhoda v naší firmě, možnost vycestovat ven. Buď z důvodu získat zkušenosti s novými technologiemi, které v Rakoně zavádíme anebo z důvodu otestovat své dovednosti, rozšířit si obzory, pokud jste kandidát na další kariérní postup. Zkrátka, možnosti jsou velké,“ zdůrazňuje paní inženýrka.

A tak po zkušenostech v různých vedoucích funkcích, mimo jiné například jako vedoucí výroby pracích prášků, byla do Bruselu v roce 2005 vyslána pro změnu ona. „Byla to opravdu velmi významná zkušenost. Pracovala jsem v mezinárodním týmu v oblasti, která pro mne byla úplně nová. Musela jsem si zvyknout na jiný styl práce, na každodenní styk s vyšším vedením firmy. Prožila jsem několik krizových situací, kdy významné projekty nepostupovaly podle plánu a museli jsme rychle hledat náhradní řešení.  Brusel mi dal hodně a i z osobního hlediska to byla velmi příjemná léta. Dcera tam začala chodit do anglické školy a i přes počáteční potíže s jazykem dnes na tamní školní systém vzpomíná s dojetím, stejně jako syn, který tam dokázal plynule navázat na látku z rakovnické primy.a vrátit se do tercie.“

Firma nenechává své manažery dlouho sedět na jednom místě, a tak je jasné i inženýrce Ledahudcové, že ji zřejmě za nějaký čas čeká další změna v profesní kariéře. „Ono to není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Já si uvědomuji, že v rámci rakovnického výrobního podniku jsem dosáhla jednoho z nejvyšších postů . Jistěže se nebráním, abych zase někam vyjela, získávala zkušenosti a pomáhala zase budovat či zdokonalovat továrnu někde jinde, předpokládám, že to bude někde na Východě. Ve stejné chvíli ale člověka samozřejmě napadá,  zda chce ještě výš. Už teď nezbývá moc času na koníčky, přeci jen sladit rodinu a náročnou práci stojí dost energie. Anebo je ta správná cesta dělat ještě lépe to, co dělám teď, případně jinou práci na stejné úrovni. Ale možná že to jsou jen pochybnosti způsobené i tím, že syn bude za dva roky maturovat a tak změna školy by pro něj v tuto chvíli byla asi náročná,,“ zamýšlí se paní inženýrka.

Vůbec skloubení role matky a pracovnice na náročném místě v managementu je téma, které, jak se zdá, paní inženýrka vyřešila ke spokojenosti celé rodiny. „Někteří kolegové nám říkali, že bychom se s mužem měli rozhodnout, kdo z nás dvou bude dělat kariéru. Jenže my jsme si řekli, že nechceme omezovat jeden druhého a že to zkusíme společně, každý ve svém oboru. A protože můj muž pracuje v oboru, kde není závislý na lokaci, není to teď vůbec problém. I když jsem se po mateřské vracela do práce velmi brzy, měla jsem možnost jít na zkrácený úvazek, který jsem si upravovala podle potřeby. A také jsem péči o děti řešila pomocí paní na hlídání. Dnes za mnou chodí mladší kolegyně, zda bych jim svou vyzkoušenou paní nedoporučila… Ano, někdy jsem měla výčitky, že jsem po narození dcery nezůstala doma déle, ale i tak jsem se jí mohla věnovat, protože při dobré organizaci času žena zvládne s pomocí partnera opravdu spoustu věcí, které by se zdály třeba neřešitelné. Ale opravdu musím zdůraznit, že podnik mi vyšel velmi vstříc, stejně jako vychází vstříc dnešním mladým ženám, které jsou v podobném postavení jako tehdy já.“

Rakona je dnes jedním ze tří velkých podniků a tedy zaměstnavatelů v Rakovníku a zatím nemusela sáhnout k tomu, aby propouštěla kmenové zaměstnance. „Jejich úroveň je dnes jinde než před lety,“ vzpomíná paní inženýrka. „Než se je ale podařilo přesvědčit  třeba o dodržování bezpečnostních předpisů…, ale vyplatilo se. Když ti starší vzpomínají, jak se tu kdysi na některých pracovištích třeba brodili po kolena v pracím prášku – i k takovým situacím prý docházelo – a dnes je tu opravdu naprosto čisto, všechno se měří, aby zaměstnanci byli chráněni, aby nedošlo k nějakému poškození zdraví, je to prostě neuvěřitelný rozdíl.“

S tím souvisí i zamyšlení nad pohledem veřejnosti na chemii jako takovou. „Víte, já jsem přesvědčena, že velkou vinu na pokřiveném pohledu na chemii jako na nějakého strašáka mají  různé ekologické organizace a samozvaní „odborníci na všechno“. Jim se bohužel podařilo, že se mnoho lidí dívá na chemii jako na škůdce životního prostředí. Ale chemie je přeci ve všem kolem nás, navíc dnešní chemie se stará o to, aby se životní prostřední nejen nepoškozovalo, ale hlavně zlepšilo. Samozřejmě platí obvyklé všechno s mírou. Nebudu do pračky dávkovat dvakrát víc pracího prášku než je doporučeno, igelitovou tašku můžu použít vícekrát, než ji vyřadím do plastového odpadu, vodu můžu pít z vodovodu, protože i díky chemie je pitná a nemusím tedy kupovat vodu, kterou přivezly kamiony z jiného konce Evropy. Když sportuju, můžu si díky chemickému vynálezu nandat čočky a neotravuju se s brýlemi... Já bych se tedy určitě nechtěla vrátit třeba k drhnutí prádla na valše mýdlem „s jelenem“. Jsem ráda, že když koupím mléko v pondělí, tak mi v lednici pár dní vydrží a nemusím ho složitě převařovat. Prostě pokrok se ubírá určitou cestou a my chemici jsme tady od toho, abychom mu pomohli bez negativního vlivu na prostředí“ 

[iduzel] => 853 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/ledahudcova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/ledahudcova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [854] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Oldřich Reinbergr [seo_title] => Ing. Oldřich Reinbergr [seo_desc] => Ing. Oldřich Reinbergr [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Rostu s firmou, říká ředitel

Představit si v nažehleném  generálním řediteli TTD cukrovarů  a lihovarů Oldřichu Reinbergrovi pětadvacetiletého ctižádostivého inženýra, který byl schopen se s podřízeným prát, vyžaduje více než notnou dávku fantazie. „Když jsem kvůli lajdáckosti člověka musel zastavit výrobu a on se ještě smál a vůbec se neměl k tomu, aby to napravil, vjeli do mě všichni čerti. Došlo i na pěsti,“ vzpomíná na dva excesy ze začátků práce s lidmi dnešní šéf největšího cukrovarnického podniku v naší republice. „Práci s lidmi vás žádná škola nenaučí, je to nejtěžší, ale zároveň jedna z nejdůležitějších věcí v práci každého vedoucího pracovníka,“ říká poučen čtvrtstoletím  praxe v různých řídících funkcích Oldřich Reinbergr.

[ikona] => [obrazek] => Reinbergr_web.jpg [obsah] =>
Při setkání s ním začínám mít dojem, že místo narození mnoha z těch, do jejichž životních příběhů nahlížíme, jednoznačně určilo jejich dráhu. Oldřich Reinbergr se totiž narodil v nymburském cukrovaru a už na základní škole tam pomáhal mamince a tatínkovi vařit na odparce cukr.  „V patnácti jsem si prostě nedovedl představit, že bych dělal něco jiného,“ krčí rameny, oba moji rodiče totiž pracovali celý život v cukrovaru. „Nastoupil jsem na pražskou průmyslovku v Podskalské, odtud mě nasměrovali na dnešní FPTB, na katedru chemie a biochemie sacharidů. “ Dodnes vzpomíná na pana profesora Bretschneidra a jeho tehdejšího asistenta, dnes také profesora  Bubníka, na lidi oddané cukru a všemu s ním spojenému.

Po promoci zamířil do cukrovaru v Litoli a tam prošel za sedm let různými funkcemi od laboratoře až po vedoucího výroby, z níž také odcházel v roce 1989 do Dobrovice. „V té počáteční fázi Litole jsem nejvíc využil praktické znalosti, které mi dala průmyslovka v Podskalské. Až později jsem si víc uvědomil, že až vysoká škola mě naučila určitému způsobu myšlení, i komunikaci, dala vyšší rozsah vzdělání, schopnosti analyticky myslet… To všechno jsem zužitkoval v další etapě, do níž jsem vstoupil vlastně svým příchodem do Dobrovice jako ředitel cukrovaru. “

„Dobrovice je nádherný cukrovar, je to nejstarší funkční cukrovar v Evropě, postavený v roce 1831, ale před dvaceti lety byl v bídném stavu. Dali jsme ve vedení dohromady partu mladých, stejně smýšlejících lidí a rozhodli se využít možnosti, které doba dávala a jít dopředu. Napřed jsme cukrovar vyčlenili ze státního podniku Kolínské cukrovary a začali fungovat samostatně jako státní podnik. Nad sebou jsme měli jenom ministerstvo zemědělství, to mělo svých starostí dost a o nás se moc nestaralo. Hospodařili jsme sami, vydělali a mohli jsme díky tomu investovat. Tehdy bylo u nás přes 60 cukrovarů a řepa se pěstovala na více než 120 tisících hektarech, Vyrábělo se 600 – 650 tisíc tun cukru a z toho třetina šla na export!  My vyhráli dotovaný tendr na export 20 tisíc tun cukru a ze zisku jsme investovali do nového zařízení, vypadalo to nadějně. Byl už přijat privatizační zákon a my přemýšleli, zda si cukrovar koupíme. Toužil jsem z něj chtěl udělat velkou továrnu!  Takovou jakou jsem měl možnost vidět na svých prvních cestách po Evropě po pádu totalitního režimu – Francie, Rakousko, Anglie.  Jenže banky tehdy půjčovaly peníze na dost velký úrok 20 – 24 procent. Nechal jsem si udělat analýzy a i když stát chtěl za cukrovar jenom 80 miliónů, stejně bychom to nezvládli, abychom mohli investovat do rozvoje. Dosažení podobné úrovně jakou jsem viděl v západních zemích totiž vyžadovalo  obrovské investice, řádově stamilióny. Budoucnost mi dala za pravdu, v průběhu dalších let jsme investovali téměř 3 miliardy korun.“

Tehdy se čirou náhodou dozvěděl, že ve Francii existuje malá cukrovarnická firma, která chce investovat na Východě. A tak se na scéně objevil pan Duval, ředitel zemědělci vlastněné společnosti (SDA). Znal Československo, dokonce měl kontakty na lidi z branže, jezdíval počátkem 60. let i na Vysokou školu chemicko-technologickou do Prahy, znal cukrovar v Mělníku. A tvrdil už při prvním setkání, že Československo je země šikovných lidí. Oldřich Reinbergr na něj, jak sám říká, zřejmě zapůsobil znalostmi, vizí i svými plány. Po dohodě s francouzskou SDA došlo k privatizaci cukrovaru Dobrovice odkupem 51 % majetku od státu. Zbytek byl vyčleněn pro pěstitele a pro kupónovou privatizaci, vzápětí společnost SDA  investovala prvních 400 miliónů a získala majoritu.  Peníze šly do zvýšení kapacity, modernizace provozu, plynofikace, bezpečnosti práce a prvních ekologických projektů. Z tisícovky se denní zpracovatelská kapacita zvýšila v této fázi na čtyři tisíce tun řepy denně (dnes se zpracovává 14 000 tun/den…).

Společnost koupila řadu dalších cukrovarnických společností, byť dnes z nich kvůli  nezbytné restrukturalizaci a zefektivnění  výroby cukru zbyly pouze dva cukrovary. Vedení podniku se rozhodlo  začít i s výrobou  lihu, postavili Agroetanol, což je dnes jeden z největších podniků v Evropě a dokázali tím provázat výrobu tak, aby využili surovinu – řepu – na maximální možnou míru.

„Vidím v biopalivech budoucnost, byť samozřejmě vím, že jenom ona nás nezachrání. Ale v příštích letech to bude jeden z kamínků mozaiky, která bude muset nahrazovat klasická fosilní paliva. Vždyť my tím maximálním využitím suroviny a výrobou lihu, melasy i hustých cukerných sirupů pomáháme i zemědělcům v okolí;  symbióza cukrovaru, lihovaru, které jsme dosáhli, jim i nám zajišťuje obživu a zlevňuje výrobu. Dnes na 50 000 hektarech mají výnosy kolem 70 tun z hektaru, což je jeden z nejlepších výsledků v Evropě. Získáváme 11 tun polarizačního cukru z hektaru a to je výborný výsledek,“ hrdě bilancuje uplynulá léta generální ředitel.

Ale pojďme zpátky do dob, kdy se všechno měnilo, kdy se utvářely vztahy mezi novým zahraničním majitelem a tehdejším managementem. „Francouzi ponechali na rozdíl od jiných zahraničních majitelů firem v čele společnosti celé české vedení, a když jsou dobré výsledky, nemluvili a nemluví nám do toho dodnes. Když se objevily problémy, samozřejmě to bylo jinak, ale dohodli jsme se vždycky. Navíc, každý vidí, jaký pokrok náš podnik udělal a vydělali i Francouzi. Z bývalé nevýznamné firmy SDA se stal druhý největší výrobce cukru na světě, Tereos je prostě pojem. A Dobrovice? To je prostě něco naprosto jiného, než bylo dřív. Počínaje úrovní výroby až po zaměstnance, které to všecko taky ovlivnilo.  Jsou zkušení, obětaví, kultivovanější, mají bezesporu mnohem vyšší úroveň i jiný vztah k práci, “ oceňuje generální ředitel.

A co on sám?

„Víte, pozice generálního ředitele neznamená hlídat počítače ani bezprostředně řídit lidi. Spíš jednám s bankami, politiky, věnuji se lobingu, je to prostě už něco úplně jiného, ale mám při tom všem jednu obrovskou výhodu – umím tenhle obor do posledního detailu a znám náš cukrovar do poslední trubky. Dřív jsem chyboval v tom, že jsem si řadu věcí dělal, zařizoval a řešil sám, dnes už vím, že musím odpovědnost, pravomoci i práci svěřit těm, koho jsem si vybral a vím, že je na ně spolehnutí. Ale nebylo to lehké, prošel jsem dost složitou cestu, kdy jsem se pral sám se sebou a vůbec to nebylo jednoduché.

Na tomhle postu se člověk totiž spíš setkává s neúspěchy, které musí řešit. Když se něco povede, podřízení za mnou většinou ani nepřijdou, i když jsem tomu třeba nějak pomohl. Ale dřív mi stačila jedna radost za dlouhou dobu,  která mě odměnila  a já měl zase chuť do další práce, bavila mě a bylo to motivující. Prostě jsem se naučil vychutnávat jeden úspěch, který připadl třeba na deset problémů, které jsem musel řešit.  Na téhle pozici je to těžší, u mě totiž spíš končí smrťáky, nebo když vyteče voda do rybníka. Pak člověk stojí a nemá ani chuť žít. Proto je třeba naučit se užívat si úspěchy a taky umět vypnout, což jsem se hodně těžko učil taky. S překročením padesátky jsem začal jinak vnímat zimu a léto a najednou jsem zjistil, že zima mi dává víc. Dneska vím, že tři týdny lyžování v Alpách mi dobijí baterky, stejně tak jako v létě relaxace v bazénu na zahradě nebo chvíle s vnučkou, ta mě dokáže zaměstnat dokonale. Mimochodem ani situace, kdy člověku děti vylétnou z domova a najednou je pusto, není jednoduchá pro žádného rodiče…a to se pak skládá všechno na sebe.“

„Odnaučil jsem se – prostě jsem musel – si spoustu věcí dělat sám. Dneska si velmi pečlivě vybírám lidi do týmu, ale taky se často ptám, kde jsou mladí, šikovní a ambiciózní. I z VŠCHT k nám přicházejí, ale ne každého beru, to říkám otevřeně. Navíc bych rád, aby se více otevřela spolupráce – když mám nějaký problém, aby mi ho škola pomohla vyřešit, jsem ochoten pak pomoci, co mi naše možnosti budou stačit.“

[iduzel] => 854 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/reinbergr [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/reinbergr [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [855] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Milan Kuncíř [seo_title] => Ing. Milan Kuncíř [seo_desc] => Ing. Milan Kuncíř [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Hlavně se člověk musí učit sám

Když jsem se zmínila před lidmi z branže o setkání s dnešním generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Paramo Ing. Milanem Kuncířem, zazněla na jeho adresu slova ocenění, někdy i obdivu. „To, co udělal v Polsku, bylo moc dobrý, ale určitě to neměl jednoduchý.“ „Strčit cizince na místo generálního ředitele, jako se mu to stalo v Polsku, to byl zvláštní tah, ale povedlo se. Nicméně pro něj to muselo být hodně náročné!“ To jsou jen dvě z poměrně shodných vyjádření. Proč se soustředí právě na nedávná necelá čtyři léta života tohoto absolventa VŠCHT Praha z roku 1984? Evidentně proto, že jeho výsledky vynikly.

[ikona] => [obrazek] => milan_kuncir_web.jpg [obsah] =>
Ing. Kuncíř bilancuje fakta, která před několika lety vedla k dost zásadní změně jeho života: „Když v roce 2005 koupil PKN Orlen 63 procent akcií Unipetrolu, rozhodlo se vedení pro určitou obměnu manažerů. Já už jsem tehdy v Unipetrolu pracoval. Člen představenstva PKN Orlen přijel a zeptal se mě, zda bych nešel do jihopolských rafinerií a firem, které tam ORLEN má. Využil jsem té nabídky, lákalo mě to, přiznám se. Šel jsem tam na pozici generálního ředitele a předsedy představenstva olejářské firmy ORLEN Oil, pak jsem ještě na stejné pozici dostal na starost na rok rafinerii Trzebinia. Firmy byly zásadně odlišné. Zatímco v Orlen Oilu šlo o rozvoj trhu základových a mazacích olejů, v Trzebini byla řada strukturálních problémů spojených se změnou orientace firmy na bioprogram (výroba MEŘO) realizovaná již před mým příchodem. Připravený projekt sloučení se ukázal jako ne příliš životaschopný, takže jsem se v dalším období koncentroval jenom na olejářskou větev. Do půldruhého roku jsme byli schopni zvýšit desetkrát export základových olejů a zisk zvýšit třikrát.“

Bez znalosti polštiny, ve firmě, kde jen pár lidí ovládá angličtinu, a v odlišné pracovní atmosféře nebylo sžívání se s prostředím a pronikání do problematiky firmy ideální. Pokusit se prolomit například odstupy mezi lidmi různého postavení mohl pořádně až ve chvíli, kdy se naučil polsky… 
„Naučil jsem se, bylo to nezbytné. Nemůže existovat komunikační bariéra, když chcete s lidmi mluvit, diskutovat, stát se – byť na nejvyšší pozici – jedním z nich. Znal jsem sotva pět slov polsky, ale tento jazyk se dá naučit velice rychle. Najal jsem si učitelku, která ke mně každý druhý den chodila ráno do firmy. Začínal jsem den hodinou polštiny, když se lidé začali trousit do práce.  Domluvil jsem se s ní, že potřebuji hlavně praktickou polštinu, minimum mluvnice, prostě abych byl schopen za měsíc mluvit. A skutečně jsem mluvil, sice s hrozným přízvukem, i s tím, že jsem zavedl řadu čechismů do firemní polštiny. Ale nikdo mi to neřekl, dozvěděl jsem to náhodou po třech měsících. Jeden z úkolů, který jsem si vytyčil, se týkal rozbití bariér vystavěných mezi vedením firmy a lidmi v provozu. Ti se báli nahlas něco říci, divili se, že se zajímám o problémy lidí ve výrobě. Myslím, že v tomhle smyslu jsem do firmy něco přinesl. Minimálně vědomí, že šéf firmy je její součástí. “
Jenže v dnešním světě žádná firma nevystačí jenom s malým trhem a komunikací na něm, svět je propojen neuvěřitelným způsobem. Natož ve společnosti, která má své aktivity i v jiných zemích.  „Snažil jsem se z firmy udělat mezinárodně orientovanou společnost. První, co jsem zavedl, byla výuka angličtiny ve velkém měřítku, aby lidé byli schopni komunikovat. To byl jeden z mých osobních cílů – lidsky firmu transformovat tak, aby se kolegové naučili fungovat v mezinárodním prostředí. Polsko je trochu specifické, nebo přesněji – v té době bylo trochu zahleděné do sebe. Ale na druhou stranu, Poláci jsou na rozdíl od nás daleko hrdější na své výrobky, svou práci. V tom bychom se od nich měli učit. Například dnes, když působím v  Paramu, chci přesvědčit zákazníky, že náš Mogul, naše klíčová značka, je olej s velkou historií a novou kvalitou. Že jsme schopni udělat u nás olej nejvyšších jakostních specifikací a taky ho děláme. Asi to bude ještě chvíli trvat, ale věřím, že českou veřejnost přesvědčíme.“ 
Vraťme se zpátky proti toku času, každopádně mně při pohledu na pana generálního ředitele napadlo, jak se z inženýra, který absolvoval fakultu chemického inženýrství, stane úspěšný manažer, který už pár let řídí firmy zaměřené na rafinérský byznys. Kde k té změně zaměření došlo a byla jednoduchá?
„Moje profesní kariéra začala trošku dřív než s diplomem v ruce. Polovina našeho kruhu se asi na konci 2. ročníku (naše studium bylo tehdy experimentálně čtyřleté) rozhodla, že budeme pokračovat v otevřeném studiu – to bylo tzv. rozšířené studium pátého ročníku, takže se jako by zase z toho čtyřletého začalo překlápět na pětileté. To byla výhoda, protože 4. ročník byl nabitý specializovanými předměty a myslím, že nás to bavilo. Zůstalo nás už jenom osm, skvělá parta a bylo to velice pěkné studijní období, protože jsme byli všichni zapáleni do oboru. Někdy v polovině 5. ročníku jsem se byl podívat ve Výzkumném ústavu anorganické chemie v Ústí nad Labem ve skupině systémového inženýrství. Byla to taková symbióza praktiků, kteří byli v úzkém kontaktu s průmyslem a řešili problémy, které se v průmyslu vyskytly. Mně se to velice líbilo, protože jako jedni z mála používali počítačovou techniku, měli mimo jiné stolní počítač Wwang, který byl i u nás na katedře, ale už měli lepší model. I to asi hrálo roli a viděl jsem tam možnost rozvoje i v teoretické oblasti.
Cítil jsem se velmi dobře – to, co jsme se učili na fakultě, jsem byl schopen uplatnit. Hned po příchodu jsem dostal zadání vytvořit určitý koncept na modelování destilačních kolon. Takže jsem neměl jenom praktické úkoly, ale i teoretické. Pro mě to bylo velice krásné období života, kdy jsem si mohl přemýšlet a vytvářet něco, pracovat teoreticky, nebyla to „pouze“ práce pro průmysl, i když já jsem to velice rád absolvoval. Po půl roce jsme vyjeli na měření do tehdejších chemických závodů v Záluží do rafinérského provozu, protože tehdy se řešil úkol intenzifikace destilace ropy. Měli jsme najít úzká místa, připravit podklady pro projekční organizaci, kterým směrem jít. To byl vlastně první reálný projekt přímo v průmyslu, když jsme ve spolupráci s provozem dělali zátěžové testy, sledovali velice pečlivě, jak se chovají pece, jak se chová výměníková řada a destilační kolony, měli jsme připravený software pro vyhodnocování zátěže pecí, jestli můžeme či nemůžeme jít dál, chodili jsme na noční směny. Člověk se naučil, jak to v provozu funguje. Nebyl to výzkum v laboratoři, byla to reálná, spíš technická pomoc průmyslu, ideální škola pro mladého inženýra.
V oddělení systémového inženýrství jsem strávil několik let až do roku 1992, když od 1. ledna 1993 naše skupina založila společnost ChemPlanTTechnology, vlastně jsme se od výzkumného ústavu odtrhli, ale přesto jsme využívali prostory, spolupráce nadále pokračovala, myslím, že k oboustranné spokojenosti. Ve společnosti jsem dostal už manažerskou pozici, dělal jsem výkonného ředitele.  Odtud jsem odešel v roce 1996 na Unipetrol.
Tehdy dnešní ředitel České rafinérské Ivan Souček byl pověřen řízením úseku rozvoje Unipetrolu a dával dohromady skupinu lidí, která by rozvoj Unipetrolu zastřešovala. Po určité atomizaci petrochemického průmyslu na začátku 90. let nastalo období integrace do Unipetrolu. Začínal jsem na expertize investic, posuzování investičních projektů a přešel jsem tam proto, že v Chemplantu jsem mj. pracoval nebo řídil projekt zavádění lineárního programování jako plánovacího nástroje v rafinériích. Kdysi se plánovalo tak, že máme nějaké prodeje paliv, asfaltů a jiných rafinérských produktů a na to potřebujeme tolik a tolik ropy. Takže tužka, papír, potom Excel - takhle to plánovač spočítal. Ale ukazovalo se, že to není dostatečné, pro plánování se začalo uplatňovat lineární programování, které je vhodným nástrojem pro komplexní plánování výroby na základě požadavků obchodu a k tomu dobrat různé ropy, aby rafinérie generovala maximální zisk. Což v praxi znamená několik tisíc rovnic k vyřešení. A na to už je potřeba dost sofistikovaný nástroj. Pak se to rozšířilo i do Kaučuku a dalších společností.“ 
Je jasné, že nešlo jen o změnu chemického oboru, ale i o načerpání spousty nových znalostí z ekonomie, řízení… Takže nové studium a školení? 
„Já zastávám teorii, že vás nikdo nic nenaučí, že se musíte naučit sám. Samozřejmě, že určité kurzy, školení… Ale možná je to ocenění naší Alma mater, která nás připravila do života tak, že jsme byli schopni samostatně pracovat. Práce na katedře jako pomocné vědecké síly v nás utvrdila přesvědčení, že jedině tvrdá práce nese ovoce. A to je největší vklad, který nám VŠCHT v Praze mohla dát.“

[iduzel] => 855 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/kuncir [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kuncir [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [856] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Eva Štěpánková [seo_title] => Ing. Eva Štěpánková [seo_desc] => Ing. Eva Štěpánková [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

V laboratoři vybouchla, v životě ne
Její maminka vždycky říkávala, že kdyby si namluvila ševce, tak se stane ševcem. K chemii jí také přivedla láska ke klukovi, který byl fanda do chemie. Vztah sice nevydržel, ale láska k chemii zůstala na celý život.  

[ikona] => [obrazek] => eva_stepankova_web.jpg [obsah] =>
Majitelka a zakladatelka známé české kosmetické firmy RYOR (mimochodem víte, jak vznikl název Ryor?) inženýrka Eva Štěpánková je jako tank. Protože se známe několik let, mohu osobně potvrdit, že její nasazení, vůle, znalosti i jasný cíl jsou prostě obdivuhodné a konstantní.  A protože vím, že zvládá věci se zápalem, vůbec se nedivím, když vypráví, že zcela bez problémů prošla pět let studií na VŠCHT Praha se zaměřením na organickou technologii. A už vůbec mě nepřekvapuje, když líčí situaci, jak po promoci stála sice s diplomem v ruce ale bez zajištěného místa. Veškerý svůj čas  totiž obětovala diplomové práci a nezbytným měřením a na hledání zaměstnání čas jaksi nezbyl. Nakonec  zamířila na umístěnku do Rakovníka do Výzkumného ústavu tukového průmyslu. Ne na dlouho. Jen se zde stačila rozkoukat, zamířila jinam.  Z pracoviště pro syntetické detergenty vedla její cesta do Makromolekulárního ústavu Akademie věd. Tam ji čekala tvrdá škola a nezapomenutelná zkušenost. Nastoupila do oddělení výzkumu organokovů.  „Organokovy jsou látky, které při styku se vzduchem vybuchují , a o katastrofy zde nouze nebyla.  Vše se dělá bez přístupu vzduchu, třeba pod argonovou atmosférou. Stalo se tady, že při foukání ampule mi začaly hořet ruce, nohy, obličej a skončila jsem v nemocnici. A protože kůže má paměť, musím být dodnes v létě při opalování hodně opatrná.“  Vybouchnout už víckrát nechtěla, tato zkušenost stačila. Přes krátké zastavení ve Výzkumném  veterinárním ústavu, zamířila nakonec Ing. Eva Štěpánková do naprosto opačné oblasti – do výroby kosmetiky.

„V roce 1971 jsem nastoupila do Ústavu lékařské kosmetiky jako šéf výroby. Bylo to dobrodružné jako vždy, protože jsem o tom nevěděla ani ň.  Tenkrát si mě ředitel doktor Feřtek vzal stranou a řekl: „Sice jste ženská, ale já to s vámi zkusím. Musíte mi to tady z laboratoře dovézt až do skutečné výroby.“

Ono se totiž v ústavu vyrábělo stylem jako v lékárně. Dáš tam tolik a tolik oleje, když to bude málo mastný, tak olej přidáš, jestli se z toho něco vyloučí, nevadí, je to mast.  Navažovalo se, tárovalo, taxovalo, retaxovalo. Cenu přípravku tvořily jenom suroviny, ostatní práce včetně režie šla na účet národního podniku. Vyrábělo se třeba jenom 10 kusů. Byla jsem nejmladší a šéfovala mužům, kteří byli i třikrát starší než já. Dobrá zkušenost. Začínala jsem v květnu v sídle ÚLK v Jungmannově ulici a záhy, někdy v září nebo v říjnu, jsme se stěhovali do nových prostor v Hostivici u Prahy. No – nových! Původně to byl taneční sál hned vedle hospody, byl zařízený, protože se tam v té době  vyráběl  Triagment - takové mazání s mentolem a s kafrem - docela zajímavé. Takže tuhle výrobnu jsem dostala. Prostory to byly větší než celý ústav kosmetiky, ale i tak to bylo hodně náročné. Pustila jsme se do nových receptůr, ale žádné technologické postupy a normy neexistovaly. Světlo světa spatřil tehdy velice populární Norkový krém. Když se ještě dnes řekne Ústav lékařské kosmetiky, mnohým zákaznicím se vybaví právě tento přípravek.  Hodně jsem se za těch 17 let v Ústavu lékařské kosmetiky naučila. Odcházela  jsem rovnou až na mateřskou dovolenou. Vzpomínám si, že ještě týden jsem musela přesluhovat, nemohli totiž za mě najít náhradu.“

Bylo jí 43 let, když se jí narodila dcera Jana. Pár týdnů po porodu přijala nabídku Státního statku v Jenči u Prahy, aby pro ně vyvíjela kosmetické přípravky založené na přírodních extraktech. Výrobna vznikla v bývalém objektu lidových milicí. „Zbyly tam stojany po zbraních a všudypřítomná plíseň… Ale povedlo se dostat do parfumerie na Můstku náš  první výživný krém,“ říká budoucí úspěšná podnikatelka.  Přípravky, které Ing. Eva Štěpánková vyrobila pro Státní statek, měly ještě značku KORA - kosmetika racionální.  Sama začala organizovat  celou výrobu, sháněla stroje, suroviny, obaly. To vše často i s miminem v náručí. I přes tehdy velmi těžká schvalovací řízení  nakonec  všechno zvládla – od přípravy,  po domácí výrobu  s přidělenou laborantkou. V roce 1990 se první krém s černým rybízem začal prodávat v parfumerii v Praze na Můstku.  Na tehdejší poměry byla připravena doslova gigantická výroba – za milion devizových korun, které díky inženýrce Štěpánkové Státní statek v Jenči získal. Ale do toho přišly restituce a objekt, v němž pracovala, i se všemi polnostmi se po částech začal vracet restituentům. Což byl zároveň konec slibně rozjeté výroby, ale také významný mezník v začínající kariéře Ing. Evy Štěpánkové.

„Došlo mi, že už dál nechci prodávat vlastní mozek, hlavu i ruce a rozhodla jsme se , že do toho půjdu sama. Začala jsem nejdříve s výrobou kosmetiky pro profesionály.“ Tyto přípravky už jsou označeny jako kosmetika Ryor.  Autorem názvu Ryor byl někdo z pracovníků Státního statku, ale protože si jej nedal patentovat, zůstal v rámci dohody po jejím odchodu paní Štěpánkové, což byl určitě výborný tah začínající podnikatelky. Značku, jež vytváří v zákazníkovi dojem luxusního zahraničního zboží, dodnes marketingoví odborníci velmi chválí. Přitom neskrývá nic tajemného, jenom začátky slov dvou základních parfémových kompozic - rybíz a oranž.

Začátky firmy Ryor se odehrávaly v jejím  domě v Praze na Spiritce.  Protože zájem zákaznic o kosmetiku Ryor rychle rostl, bylo třeba hledat jiné, nové, větší  prostory.  „Vařili jsme v pronajatých prostorách Státního statku, provozovna v Lotyšské ulici fungovala jako sklad a expedice pro kosmetičky, v Soukenické ulici jsme otevřeli první firemní prodejnu, kterou až v roce 2002 vzala velká voda.“ 

Ale vraťme se ještě zpět do statku, kde zůstala v nájmu. „ No přišly první starosti. Neustále nám zvyšovali nájem, doslova skokově. A jednoho dne, muselo to přijít, padlo zásadní rozhodnutí - přestěhovat se do vlastního. Začali jsme rychle hledat vhodný pozemek.  Našli jsme ho po dlouhém a strastiplném hledání v Kyšicích nedaleko Prahy. Zde vyrostla výrobna, expedice, prostě celý nový závod. To bylo v roce 1997.“

Jak sama říká, z podnikání strach neměla.  „Sice chyběly finance, takže jsem do toho musela jít odvážně, s tvrdým pracovním nasazením a vědomím, že buďto to půjde nebo ne. Nejhorší je, že vlastně nevíte, co vás čeká a jaká jsou pravidla. Prostě taková, jaká si určíte. Zaměstnance jsem přibírala postupně, jak jsme se vyvíjeli, jak rostla výroba a odbyt.  První přípravky byly určeny profesionálním kosmetičkám. Tušila jsem, že to bude boom a hlavně mi bylo jasné, že na trhu zcela chybí přípravky pro profesionální péči v kosmetických salonech.  Tady nic neexistovalo, byl jenom Ústav lékařské kosmetiky a Hygie.  Začátkem devadesátých let začaly vznikat školy pro kosmetičky. Zájem byl obrovský, tyto školy byly nabité.  Na některých z nich jsem ze začátku přednášela, jezdila jsem i do Brna. Naše kosmetika měla od samého začátku velký ohlas a byly to právě naše první zákaznice - kosmetičky, které nás postupně přiměly k tomu, rozšířit výrobu také o přípravky pro maloobchod.“

Co žene Evu Štěpánkovou do obrátek takových, že jinému by se zatočila hlava? Srdečně se směje: „Jsem skopec!“ Jenže pak zvážní: „Zaměstnávám přes šedesát lidí, a to je velká odpovědnost.  Někteří jsou se mnou 18 let, leccos už vydrželi a jdeme dál.“
Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že český dvoreček inženýrce Štěpánkové vystačí. Dnes znají její kosmetiku v 16, ano v šestnácti (!) zemích světa – od Spojených států přes Slovensko, Německo, Finsko, Norsko, Bulharsko, Austrálii, Indonésii, Japonsko, Portugalsko, Tunis, Ukrajinu, Kazachstán, Rusko, Bělorusko a Maďarsko.

Firma Ryor dnes nabízí cca 160 přípravků pro domácí i profesionální péči.  Firemní kosmetické salóny firma nemá, jediný, který provozuje, je na Slovensku.  „Pro kosmetičky pravidelně pořádáme semináře a školení.  Je v našem zájmu seznamovat je s nejnovějšími kosmetickými trendy, představovat jim nové přístroje a techniky. Vždy musíme být o krok dál.  Nabízíme také poradenské služby, nově otevíráme vlastní předváděcí salon, ve kterém budou probíhat nejrůznější kurzy – nově i kurzy líčení.“

Zkusme se podívat zpátky, co se člověku asi honí hlavou, když přemýšlí, co by mohlo být, kdyby…  „Ale ono to asi nejde, takže nemá cenu nad tím mudrovat. Kdybych měla dnešní poznatky a zkušenosti, udělala bych jistě hodně věcí jinak. Jenže ony existují vývojové kroky a ty se nedají přeskočit. Nemůžu se z mimina stát dospělcem, musím si projít všechny vývojové etapy, abych zkušenost získala, jak jinak bych se k ní dopracovala? Nastaly i těžké časy.  Třeba pád českého velkoobchodu!  Ten nás připravil o strašně moc peněz.  Ale to nikdo nemohl vědět, že k nám vtrhnou řetězce, že bude politika taková a taková. Asi tím vším člověk prostě projít musí. Ne všechno šlo vždycky hladce a tak, jak si člověk představoval.  Ze začátku mi třeba hodně chyběly možnosti ve výběru obalů. Dnes je to čím dál tím lepší. V počátcích jsem dělala barevná víčka, dneska bych si za to ustřelila hlavu. Některé barvy běžely – třeba fialové, ale žluté stály. Teď když mi přijde nový marketingový pracovník s návrhem na barevná víčka, tak si představím ten rok 91 a 92 a říkám, že tohle už nikdy, tuhle píseň už jsem zpívala. Přiznám se, že jsem skutečně vůbec netušila, do čeho se řítím. Studovala jsme chemii, ne ekonomii či marketing . Ale stálo to za to. “

[iduzel] => 856 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/stepankova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/stepankova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [859] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jiří Tesař [seo_title] => Ing. Jiří Tesař [seo_desc] => Ing. Jiří Tesař [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Osudy českého sklářství v jedné osobě

„Byly lepší roky,“ konstatuje se stoickým klidem ředitel Moravských skláren Květná s.r.o. Ing. Jiří Tesař, ale je přesvědčený, že klinickou smrt už české sklářství překonalo.  Kdybych soudila podle jeho osudu, pak bych mu dala za pravdu. V posledních deseti letech putoval republikou v řídících funkcích po sklářských firmách, v nichž bohužel po jeho nástupu pak za krátkou dobu majitelé „zavřeli krám“ nebo minimálně změnili výrobu. Ale před čtyřmi lety i on zakotvil a buduje slávu sklářství na Moravě. „Věřím, že české sklo má perspektivu a pokračování,“ řekl mi na úvod.

[ikona] => [obrazek] => Jiri_tesar_web.jpg [obsah] =>

Na naši schůzku v jedné pražské restauraci přišel skvěle vybaven – jedním přepychovým půllitrem autora Ronyho Plesla a obrovským pohárem, do něhož se vejde minimálně pět piv a který je určen spíš jako firemní dárek. Do půllitru si hned nechal nalít pivo a bylo jasné, že i obsluha je tím krásným mnohohranným pivním kouskem nadšena.

Inženýr Tesař patří ještě k těm studentům, kteří začínali studia na VŠCHT Praha v polovině osmdesátých let obecným společným úvodem, takže si až po dvou ročnících na fakultě chemické technologie vybral obor silikáty, specializaci sklo a vůbec toho nelituje. „Rád na to vzpomínám. Obecně mě vždycky více bavily přírodní vědy než humanitní, takže jsem se před maturitou rozhodoval mezi různými technickými obory. A když přišlo na konečné rozhodnutí, rozhodl jsem se pro VŠCHT Praha.“
Je velmi střízlivý logik, což k lidem technicky zaměřeným patří, jenže on měl už na studiích navíc ještě potřebu si všecko odvozovat, jinak občas narážel na problémy. „Co má logickou stavbu – matematika, fyzikální chemie, to jsem měl rád, to byly moje oblíbené předměty vždycky. Ale organika, která je založena na triviálních názvech a je v ní řada věcí jenom na zapamatování, aspoň tehdy se tak učila, byla pro mě značně složitější. Nejdou mi taky jazyky, sice si už dneska vystačím s němčinou, kde usilovně a stále navazuju na své školní znalosti a piluju je, ale angličtinu jsem bohužel nezvládl.“
Už v posledním ročníku bylo jasné, kam zamíří. Rodem z Jindřichova Hradce se rozhodl vrátit domů, ale nebylo to zdaleka jenom kvůli perspektivě zaměstnání a touze po docela obyčejném praktickém uplatnění. Po škole se oženil a nastoupil do skláren Český křišťál. „V základním závodě v Chlumu u Třeboně, ale i v dalších v okolí dělali olovnatý křišťál, jeden z nejkvalitnějších vůbec, jak 24procentní, tak 10procentní olovnatý, všecko ruční výroba. Začal jsem od základu jako mistr kmenárny, tedy tam, kde se suroviny míchají, poslední tři roky jsem dělal technického náměstka. Až praxe, až když je bývalý student postaven do života, tak ukáže, co v každém je. To, jak uplatní své teoretické znalosti z fakulty, je velmi individuální. Samozřejmě jsem se spoustu věcí musel učit, ale tím, jak jsem pracoval s chemikáliemi od samého začátku, myslím, že jsem spoustu vědomostí použil, hlavně z anorganiky, z procesů tavení, které byly v posledních semestrech na naší specializaci.“
Úplně nejtěžší bylo pro mladého absolventa jednat s lidmi, protože od samého začátku byl jako mistr ve vedoucí funkci a ve 30 letech se stal jako technický náměstek nejmladším členem vedení. „ Jde o to udělat si nějakou autoritu a naučit se v určitých oblastech dělat kompromisy. A autoritu si vybudujete, když budete zacházet se všemi stejně, pokud možno je spravedlivě hodnotit a přistupovat k podřízeným jako k rovnocenným partnerům. Dobře mě charakterizuje heslo, že já vyjdu s každým, ale s kým nevyjdu, s tím vyběhnu.“

V roce 2003 Crystalex a.s. uzavřeL závod Český křišťál Chlum u Třeboně bez náhrady stejně jako předtím závod Květná nebo huť v Karolince z podniku Moravské sklárny Květná. Ale to už pracuje inženýr Tesař několik let na Valašsku.
„V Crystalexu jsem strávil 10 let od roku 1989 do roku 1999 a cítil jsem, že to chce nějakou změnu. Navíc  došlo k určitým personálním změnám ve vedení společnosti, které – upřímně řečeno, pro mě nebyly moc akceptovatelné. Takže jsem vyhrál výběrové řízení na výrobního ředitele společnost BAG Vsetín - Bohemia Art Glass, kde se dělalo užitkové a umělecké sklo ručně, firma spolupracovala s předními sklářskými výtvarníky, zejména Jiřím Šuhajkem a  tehdy začínajícím Rony Pleslem. Práce nesmírně inspirativní, byla to opravdu dobrá nabídka, takže jsem změnil region jižní Čechy za Valašsko.“ 
Je zajímavé, že jak jsme malá země, tak se přeci jen některé regiony odlišují velmi výrazně. Jižní Čechy a Valašsko k nim zcela jistě patří. I to jak člověk zapadne do nového prostředí, jak se s ním sžije, má jistý vliv na jeho spokojenost. „Valaši jsou velmi upřímní, pokud něco cítí, tak to řeknou na rovinu, to mi vyhovovalo, takže jsem si mezi nimi zvykl a získal i jejich fiktivní „valašský pas“.  Působil jsem tam tři roky v pozici výrobního ředitele, firma patřila italským vlastníkům z firmy Barovier & Toso, což je jedna z nejstarších sklářských rodinných  firem na ostrově Murano v Benátkách. Jenže po třech letech činnosti přišli o odbytiště. V podstatě neuměli dobře prodat český křišťál, proto změnili výrobní sortiment, ale ten se na trhu neujal. Bylo jasné, že kapacitu, kterou v ČR koupili, nepotřebovali, ale je třeba říci, že provoz firmy řádně a bez dluhů ukončili. Nicméně pro všechny skláře i nás z vedení to znamenalo hledat si novou práci.“
Vzpomínka inženýra Tesaře na tu dobu není příliš veselá. „Situace byla složitá, ještě před ukončením činnosti naší firmy skončil Lares – Osvětlovací sklo a.s. Valašské Meziříčí, odkud část sklářů pocházela, zavřela huť ve sklárně Karolinka, takže mnoho sklářů od řemesla odešlo a hledali si jiné uplatnění. Někteří skončili na střední odborné škole sklářské jako mistři odborného výcviku. Jiní už naštěstí měli nárok na penzi a naopak, bohužel, mnozí měli takové zdravotní problémy, že už tu práci nemohli dělat, takže šli do invalidního důchodu.“
V takové situaci není nikomu dobře, ale člověk s ceněným vzděláním a manažerskými zkušenostmi hledá mnohem lépe práci než lidé méně kvalifikovaní. „Chtěl jsem zůstat v oboru, takže jsem odešel jako výrobní ředitel do Sklářské huti Libochovice. Sortiment tam byl sice trochu odlišný, bylo to lisované draselné sklo, automatická výroba, ale seznámil jsem se s dalším oborem užitkového skla. Nebylo to ruční, nebylo to umělecké, ale získal jsem jiné zkušenosti. Nešlo zdaleka o tak kreativní práci jako dříve, ale o to větší byl tlak na výkony, výsledky, odpady a podobné ekonomické ukazatele, které mohou citelně ovlivnit chod firmy.“ 
V Libochovicích strávil rok, ale protože stále bydlel na Vsetíně, tak z dojíždění nebyl nadšen ani on, ani rodina. Jeho další putování tedy nebylo zaviněné změnou majitele firmy či jejím uzavřením, ale touhou být blíž k domovu. „Naštěstí jsem dostal nabídku od tehdejší firmy Metal Znojmo, a.s, abych tam vybudoval menší sklářskou kapacitu na výrobu skleněných doplňků pro koupelny, koupelnové doplňky, to znamená mýdlenky, dávkovače na tekuté mýdlo a další podobný sortiment. Firma Metal Znojmo se posléze spojila s firmou Novaservis a jsou největším výrobcem a prodejcem těchto koupelnových doplňků a vodovodních baterií v ČR. Jednalo se o investiční činnost, což obnášelo naplánovat, naprojektovat a realizovat výstavbu sklářské minihutě na tyto doplňky včetně matovny. Tím jsem se dostal zase zpátky k chemii – k matování povrchu skla…  Minihuť v dnešní firmě Novaservis ve Znojmě jede do dneška. 
Za dva roky byl úkol splněn, Novaservis a její noví majitelé neplánovali rozšíření sklářské výroby, takže jsem po rozumné dohodě začal hledat nové uplatnění a vyhrál jsem výběrové řízení na ředitele Moravských skláren Květná u firmy SYNEX CZ a.s. se sídlem v Praze. V Květné  jsem v březnu 2006 nastoupil a působím zde do dnešních dnů. A věřím, že ještě dlouho, výsledky jsou uspokojivé, firma se po letech dostala ze ztráty, od roku 2006 jsme v zisku, takže já jsem pracovně spokojený a nemám důvod hledat změnu.“
Nedá mi to, abych se nezeptala, díky čemu vidí lepší zítřky českých skláren? Proč by lidé měli kupovat české sklo, když je tu záplava levného z Asie i východu? „Především musím říci, že to rozhodně nejsou čeští spotřebitelé, kteří se nám starají o existenci – 90 procent produkce exportujeme. Hledáme náročného cílového zákazníka -  takového, který žádá kvalitu, chce ruční výrobu a je ochoten za ni zaplatit. Velmi výrazně je to Rusko a země bývalého SSSR – Uzbekistán, Kazachstán, nemalá část zboží se vyváží do Itálie, Španělska, část do Skandinávie, ale máme dlouhodobé obchodní vztahy i s Japonskem.
Myslím, že nároky na sklo na našem stole obecně souvisí s životní úrovní v daném regionu a já věřím, že i v Česku se situace zlepší. Spousta lidí si například dneska už uvědomuje kulturu pití vína, tento trend pozorujeme ve všech evropských zemích. V Česku, které pomalu z piva přechází i k vínu, ta situace teprve nastane. Určitě dojde i ke zvýšení obratu na českém trhu vlivem stoupající životní úrovně.“
A vyznání nakonec: „Sklářství je zajímavý obor, zejména tedy ruční sklářství, všichni mí přátelé navštívili některou ze skláren, kde jsem působil. Je to velmi atraktivní a vděčný pohled na pracující skláře, jsou tam živly, oheň, voda, práce je to zajímavá a myslím, že ji obdivuje i spoustu dalších lidí. Když děláme dny otevřených dveří, exkurze, tak chceme veřejnost seznámit s tím, co to obnáší. Lidé by měli vidět, že cena, za kterou finální výrobek koupí, je opravdu vykoupená poctivou prací.“

[iduzel] => 859 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/tesar [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/tesar [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [860] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Helena Kalová [seo_title] => Ing. Helena Kalová [seo_desc] => Ing. Helena Kalová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Osud jménem laboratoř

„Chemie je živá. Znamená to, že i když se pracuje podle stejných postupů, výsledek nemusí být stejný. Pak se hledá příčina – ve hře mohou být třeba jiná čistota chemikálií, teplota místnosti a další faktory. Není nikdy prostor, že by se člověk nudil, je stále co optimalizovat, řešit – například když provoz má problém.“ Práce v chemické laboratoři přináší Ing. Heleně Kalové, vedoucí provozních laboratoří Kaučuku Kralupy, nyní Synthos Kralupy a.s., uspokojení i po téměř třech desetiletích mezi přístroji, zkumavkami, kádinkami, vzorkovnicemi s plynnými, kapalnými i pevnými látkami.

 

[ikona] => [obrazek] => helena_kalova_web.jpg [obsah] =>

„Jakékoli anomálie v provozu – my jim říkáme neshody, když něco vyjde mimo povolené limity – se musí zdůvodnit, určit příčina. Musíme ověřovat, zda pracovní postup byl správný, zhodnotit výsledky, metody, kontrolovat laboranty a pokud je to opravdu technologický problém, tak spolupracovat s provozem a dělat analýzy mimo rámec kontroly kvality. My jim říkáme mimořádné, jde někdy o netypické analýzy, kdy se jako tým musíme rychle rozhodnout, kdo se s tím může a bude zabývat. Pokud jsme podobný problém ještě neřešili, je třeba rychle najít vhodné postupy, nalistovat v literatuře, prohlídnout normy, zpracovat rešerši. To je obvykle práce našich výzkumných pracovníků. Hledáme i odborné materiály na internetu, ale nejspolehlivější je zavolat do školy, obvykle na VŠCHT nebo Univerzitu Pardubice, případně jiné specializované pracoviště a řešit operativně,“ vysvětluje se zápalem Ing. Helena Kalová.

„Do laboratoře už se bohužel vůbec nedostanu. Ještě když jsem vedla oddělení, se to občas poštěstilo při najíždění nových přístrojů, zavádění nových metod, školení podřízených, provádění kontrolních nebo nestandardních analýz.  Kdežto na mé funkci se zpracovávají a schvalují různé dokumenty, zprávy, plány, smlouvy, navrhují nová zařízení, řeší personální obsazení, spolupráce s ostatními útvary podniku, provádí kontrola a dodržování všech zavedených systémů, především jakosti. Mám však techniky, inženýry, specialisty, celý tým, s nímž spolupracuji a na který se mohu spolehnout.“ 
Na jejím osudu je krásně vidět, jak se z náhodně zvoleného oboru stane láska na celý život. Skutečně: že zvolila chemii, zavinila náhoda – a úřední hodiny. Pro nedostatek míst nebyla přijatá na medicínu, i když zkoušky složila úspěšně. Tak šla na VŠCHT Praha, kde jí přijímací zkoušky tehdy uznali, s přesvědčením, že za rok bude na medicíně zcela určitě. Za rok také s vyplněnou přihláškou poslední den, kdy se odevzdávaly, vyrazila na lékařskou fakultu. Jenže dveře našla zavřené – skončily úřední hodiny…
„A tak jsem se pokorně vrátila a zvládla jsem to, i když na některé zkoušky dodnes vzpomínám s  mrazením v zádech.“ Ale sportovala a basketbal jí naučil lépe si organizovat práci, studium, tréninky, soustředění, zkoušky. Chodila i na předtermíny. „Dokonce jsem šla na předtermín i z matematiky, a to jsem si nikdy na ni nevěřila. Ale musela jsem kvůli basketu. Zvládla jsem ji na dvojku, u pana profesora Míčky. Byl to pro mě dobrý odraz k dalšímu studiu. A některé zkoušky jsem dělala taky na třikrát, třeba elektrotechniku, strojnictví, chemické inženýrství.“
Školu řádně vystudovala za pět let, tehdy se žádné velké odklady nedělaly. Mezitím ovšem byla úspěšná také ve sportu. Stihla vyhrát akademické mistrovství a druhý rok skončily reprezentantky školy stříbrné. „Dostaly jsme poděkování od tehdejšího rektora profesora. Bretschneidra, toho jsem si hrozně cenila.“ 
Diplomku dělala na petrochemii a dodnes vzpomíná na vynikající zázemí, které dokázal vytvořit profesor Mostecký. „Vždycky nám říkal, že petrochemici jsou perly mezi chemiky; není to úplná pravda, ale on nám tím vždycky dodával odvahu. Věděli jsme, že tenhle obor pro nás může být také hodně zajímavý, když ho dělají lidé, jichž jsme si vážili a kteří nám dávali rady do života.“
S čerstvým diplomem nastoupila do výzkumného ústavu paliv a maziv tehdejšího ČKD Praha, jenže neuplynul ani rok a rozhodla se vrátit zpátky do školy na aspiranturu na oddělení instrumentální analýzy k docentu Poplovi. „Říkám tomu prodloužené mládí a strašně ráda na to období vzpomínám. Personální zázemí, podpora ze strany asistentů, docentů, cokoli jsme potřebovali, nebyl problém. I to nám dodalo chuť do života, i proto se sem pořád ráda vracím, vím, že když něco potřebuji vyřešit, mám se na koho obrátit. Kontakty využíváme celá léta, jezdíme se sem prostě radit. Vždycky jsem tuhle školu považovala za opravdovou Alma mater, hodně mi dala i osobnostně. Ty tři roky byly boží, už jsme nebyli studenti, byli jsme zaměstnanci, ale tak napůl. Zaměstnaneckých povinností moc nebylo, třeba jsme vedli laboratoře, ale už jsme vlastně byli členy vědeckého týmu, který nás bral. Po třech letech se ale naskytla možnost zůstat ještě na škole a šla jsem k panu docentu Sychrovi, který vedl laboratoře AAS, ty tam pořád na stejném místě ještě jsou… Tam jsem strávila příjemný rok, pak jsem odešla na mateřskou a po nocích dopisovala disertační práci. Byla jsem rok a půl doma, obhájila jsem kandidaturu a teprve 1. února 1982 jsem nastoupila do zaměstnání do podniku, kde jsem dodnes – tehdy to byl Kaučuk Kralupy. To si pamatuju moc dobře, jsem tu už 28 let.“
Za ta léta má v práci vypozorovanou úroveň jak lidí ze středních škol, tak absolventů VŠ, samozřejmě nejčastěji právě z VŠCHT Praha. „Je evidentní rozdíl v úrovni znalostí, což je samozřejmé. U absolventů VŠ je ale navíc vidět úsilí, ochota i chuť se vzdělávat, získávat další informace. I snaha mít přehled, chápat souvislosti a zajišťovat rozvoj svěřeného úseku. Já už mám třeba jenom rámcový přehled, ale vím, s kým z našeho týmu vedoucích a laboratorních techniků mohu konkrétní situaci prodiskutovat. Někdo se mnou diskutuje víc, někdo míň, to je ta zajímavá práce s lidmi – každý je jiný. Někdo je samostatný, byla jsem taky taková. Moje dávná nadřízená paní Ing. Šedivá to asi se mnou neměla jednoduché. Já si říkám, kde je ta střední cesta? U nás je důležitý tok informací. Z pozice vedoucího chodím na porady, potřebuju mít informace, abych mohla prosazovat některé věci. Takže musím vědět to podstatné. Někdo ale má snahu říci všechny podrobnosti a to zahlcuje. Poznám to už v hlášení, která se dělají. Ale s tím se musí pracovat…“
Velký podnik jako je Kaučuk Kralupy nasával dříve absolventy chemiky jako houba. Jenže i tady se v posledních letech snižovaly stavy. „Nyní je nás v laboratořích 66, ale od roku 1996 probíhají v celé firmě i laboratořích redukce, úsporná opatření. S tím souvisí i přehodnocení nutnosti provádět analýzy. Od roku 1996 jsme se zredukovali na 30 – 40 procent původního stavu. Naše pětipodlažní budova je plná laboratoří, každé patro patří jednomu oddělení, a v každém je spousta místností, co místnost to speciální laboratoř plná přístrojů a na celé patro máme třeba dvě laborantky. Přecházejí mezi laboratořemi a dělají analýzy, které jsou potřeba.“
„Situace je velice náročná na personál, takže jsme museli zavést systém absolutní zastupitelnosti. Laboranti se museli naučit všechny práce, přecházejí, jak je potřeba, střídají se. Ne všechny redukce pracovníků byly krokem správným směrem. V současné době připravujeme najetí nového provozu. Skončila stará výroba butadienu, to byl provoz, který byl v podniku od začátku a teď se dostavuje nová výrobní jednotka. Starý provoz se zavře a okamžitě se musí najíždět nový, protože na jeho produkci jsou závislé ostatní výroby. Najíždění provozu znamená zkušební provoz a potom garanční testy a to musí probíhat nepřetržitě. A my v odděleních, kde máme provoz jen na ráno, nebo na ráno a odpoledne, to musíme zajistit. Být kdykoliv k dispozici udělat mimořádné analýzy. Teď jsme sháněli pět lidí, které jsme potřebovali, jenže jsme je nemohli sehnat. Schopní lidé si místo okamžitě najdou, nejsou volní a my měli problém. Připravuje se další velká výstavba na jiný typ kaučuku, provoz by měl zahájit na začátku května příštího roku a laboratoře budou zase v plné práci. Nejen kvůli kontrole, pro kterou připravujeme nové metody a zkušení postupy, navrhujeme nové přístroje, vybavení, ale spolupracujeme také na přípravě projektů pro rekonstrukci starých prostor a budování nových laboratoří.  Do laboratoří budeme potřebovat necelé dvě desítky nových kvalifikovaných chemiků a už je musíme hledat v předstihu, protože by mohl být problém je zajistit,“ nastiňuje budoucnost vedoucí kralupských laboratoří. 
A čím ji i v této chvíli práce uspokojuje? „Myslím si, že také proto, že vývoj jde dopředu. Nová technika se vyvíjí, takže abychom mohli provádět požadované analýzy na vysoké úrovni, neustále upřesňujeme koncepci obnovy laboratorního zařízení. Obnova našeho „parku“ stovek přístrojů je systematický proces. Seznamujeme se s novou technikou, zavádíme nové metody, učíme se nové postupy, to je bezesporu velmi zajímavé. Naši oponenti se nás vždycky ptají, proč ty nové, „tak drahé“ přístroje potřebujeme. Říkáme jim, že to nejsou hračky, ale abychom drželi krok s konkurencí a měli kvalitní výrobky, musíme mít pro zajištění plánu kontroly kvality také přesné a spolehlivé přístroje. Práce s nimi je pro člověka nový způsob realizace. Moje nejmladší kolegyně Ing. Tutaková, která vede jedno oddělení, je vždycky šťastná, když může jít do laboratoře. Vždycky nadšeně říká, že dneska „laborovala“. Vyvíjí nové metody, dělá kalibrace, stanovuje nejistoty, optimalizuje metody a to je pro chemika, kterého aspoň trošičku baví chemie, pořád vzrušující.“
Vedoucí kralupské laboratoře zaujetí pro chemii vyzařuje. Zřejmě i proto – nebo možná přesto(?) – je mladší syn Matěj také posluchačem VŠCHT Praha. Napřed sice tíhl k různým jiným, byť technickým oborům a nad chemií ohrnoval nos, ale nakonec už na střední škole, technickém lyceu, začal dělat pomocnou vědeckou sílu v Řeži. Práce na měření radioaktivity mu v 16 letech vynesla dokonce spoluautorství na jedné mezinárodní publikaci. „Rozhodl se bez mého vlivu a je to „šílený“ chemik. Největší strach jsem měla v prvním ročníku, aby v laborkách něco neprovedl. Má chemické myšlení a strašně ho to baví. Jen se bojím, protože úplně nejvíc ho baví vlastní experimenty.“
Inu i zapálená chemička je taky máma…

[iduzel] => 860 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/kalova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kalova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [861] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Petr Váchal, Ph.D. [seo_title] => Ing. Petr Váchal, Ph.D. [seo_desc] => Ing. Petr Váchal, Ph.D. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Chemie umožňuje fascinující výzkum

Nerada dělám rozhovor, aniž bych se s partnerem potkala, prostě bezprostřední kontakt považuji za velký přínos. Výjimka daná vzdáleností mezi Prahou a New Yorkem předčila mé očekávání. Ing. Petr Váchal, PhD, vedoucí automatické syntézy (Automated Synthesis and Purification), Merck Research Labs., Merck & Co., Rahway, New Jersey, USA byl jako partner po internetu povídavý, precizně formulující a určitě ne suchý (k tomu totiž psaný text svádí). Patří k těm absolventům naší školy, kteří se velmi dobře uplatnili v zahraničí.

[ikona] => [obrazek] => petr_vachal.jpg [obsah] =>

Ohlédnete-li se, co považujete za největší přínos, který jste si ze školy odnesl?

Samozřejmě bezkonkurenčně největším kladem VŠCHT jsou lidé, kteří tam vyučují. Osobně si myslím, že jsem měl veliké štěstí na profesory, kteří mě učili – jak po stránce teoretické, tak i praktické. Jen abych jmenoval ty pro mne nejdůležitější: Prof. Jiří Svoboda, v jehož laboratoři jsem dělal na VŠCHT tři roky výzkum, se mi osobně věnoval tolik jako žádny šéf před a po něm, což mi umožnilo vytvořit si solidní základ organické synthézy. Prof. Svoboda je skvělý učitel a dodnes dobrý přítel. Samozřejmě že vděčím za mnohé i řadě dalších osobností: Prof. Ivan Stibor mne mimo jiné správně nasměroval při výběru školy, na kterou bych se měl přihlásit pro svoje Ph.D. a dokonce zorganizoval osobni setkání se dvěma profesory přímo v USA. K tomu přidejte řadu skvělých učitelů na katedře organické chemie jako profesoři František Liška, Jaroslav Paleček, a Dalimil Dvořák a vyjde vám přesně, proč je VŠCHT Praha skvělým místem ke studiu.

Chemie se dá studovat i na jiných VŠ, proč jste si vybral právě naši?
Od sedmé nebo osmé třídy základní školy, kdy jsme poprvé začali probírat chemii, mě fascinovala a chtěl ji studovat podrobně. V té době jsem prováděl v otcově garáži spoustu chemických experimentů, ne vždy zcela úspěšných, několikrát jsem garáž málem zapálil… Právě ta kombinace teoretických a experimentálních vědomostí mě vždy na chemii fascinovala. Bavila mě i na gymnáziu, chodil jsem do různých chemických kroužků, dělal chemické olympiády, apod. V maturitním ročníku už mi bylo jasné, že chci ve studiu chemie pokračovat, takže jsem se vlastně rozhodoval jen mezi školami ryze chemickými. VŠCHT Praha se mi jevila jako nejlepší varianta a navíc měla dva obory, které se mi velmi líbily: anorganická chemie a chemie restaurování památek. Samozřejmě, že jsem si nakonec nevybral ani jeden z nich, protože mě ve druhém ročníku naprosto uchvátila organická chemie, tu jsem si vybral jako zaměření a bylo rozhodnuto.

Stihl jste se při tom nadšení věnovat v době studia i něčemu jinému? 
Samozřejmě, spoustě věcí. Vždycky jsme například s manželkou rádi lyžovali. V době studia na VŠCHT jsem spolupracoval s jednou cestovní kanceláří - udělal jsem každý zimní semestr většinu zkoušek v předtermínu a tak jsem jako průvodce lyžařských zájezdů jezdil na měsíc až dva do italských Dolomit - skvělé lyžování a důležitý příjem v době studia.

Jaká byla Vaše profesní cesta po absolutoriu, co jste považoval za nedostatek, naopak - s čím jste se díky studiu dobře vyrovnával?
Promoval jsem v červnu 1998 a v červenci jsem už laboroval na Harvardu (Cambridge, MA) ve skupině prof. Jacobsena, kde jsem dělal v rámci Ph.D. studia výzkum na enantioselektivní Streckerově reakci katalyzované deriváty močoviny a thiomočoviny – moje studium bylo umožněno štědrým stipendiem Alfreda Badera. Pár dní po obhájení disertace (březen 2003) jsem začal pracovat v Mercku v oddělení medicinální chemie, kde jsem zaměstnán dodnes. VŠCHT pro mě měla obrovskou výhodu v tom, ze už jako student VŠ jsem měl možnost pracovat na skutečném výzkumu pod vedením velmi zkušených vědců - prof. Svoboda mi osobně ukazoval řadu laboratorních technik a věnoval mi spoustu času - to je výhoda, kterou například mnoho velkých universit v USA nemá: v USA dělají většinu výzkumu Ph.D. studenti a postdoci a je velice výjimečné, aby studenti VŠ pracovali na skutečném projektu. Pokud se tak náhodou stane, pracují VŠ studenti s jedním Ph.D. studentem či postdocem, ale rozhodně se jim nevěnuje sám profesor. Když jsem přišel na Harvard, považoval jsem tuto zkušenost z VŠCHT za velkou výhodu, protože jsem znal laboratorní techniky na úrovni zkušených Ph.D. studentů - to mi pomohlo se v laboratoři rychle zorientovat a do značné míry mi to pomohlo překlenout začátek, kdy moje angličtina nebyla příliš dobrá. Jedna z věcí, na které jsem si naopak musel nově zvyknout, byl individuální způsob studia i v rámci oficiálních kurzů: člověk se na Harvardu učí víceméně z přednášek a samostudiem v knihovně (žádná skripta jako na VŠCHT). Navíc to, že je něco napsáno v nějaké knize, ještě neznamená, že je to správně - vše je diskutováno a zpochybňováno a ke správné odpovědi se musí dojít a obhájit ji - kritické hodnocení publikované práce je podstatná součást studia. Pamatuju si, že v jednom ze svých prvních testů na Harvardu jsem odpověděl všechny otázky přesně tak, jak byly popsány v literatuře a měl jsem to úplně špatně. Zpětně samozřejmě tuto lekci oceňuji, literatura byla překonaná a já jsem na to měl přijít.  
   
Pracujete v zahraniční firmě, máte možnost srovnání – jak to hodnotíte i z tohoto pohledu? Je práce v zahraniční firmě zásadně odlišná? Pokud ano – v čem? 
Je pro mne těžké exaktně srovnávat práci v zahraniční firmě s prací ve firmě v ČR, protože jsem v ČR nikdy ve firmě nepracoval. Řekl bych ale, že obecně je tempo práce v USA ve srovnání s Evropou o něco rychlejší. Vztahuje se to i na studium, o kterém jsme už částečně hovořili - během Ph.D. studia jsem například čtyři roky pracoval 70-80 hodin týdně. Samozřejmě, že dnes už nepracuji o víkendech a ani po večerech, ale i tak je práce během dne velmi intenzivní. Každý se s tímto tlakem vyrovnává jinak: mně například velmi pomáhá rodina - práce zůstává v práci, doma nepracuji. S manželkou jsme také vždy velmi rádi cestovali - dokonce i během Ph.D. studia jsme každý rok několik týdnů někam odjeli. Naše dcera cestuje také ráda a tak trávíme veškeré volno buď návštěvou rodičů v ČR anebo cestováním do exotických míst a poznáváním nových kultur a lidí. Rádi sportujeme, máme rádi dobrá jídla, můj koníček je vaření - to je obvykle jediný pokus dne, který se podaří. Dalším rozdílem mezi USA a Evropou je obrovská diversita lidi okolo nás - jak v zaměstnání tak mimo; to je samozřejmě umocněno tím, že bydlíme 20 minut od New York City -  je možné potkat lidi prakticky odkudkoliv, což velmi obohacuje náš život. V tom jsou bydlení a práce v blízkosti New Yorku nesrovnatelné s čímkoliv, co jsme my osobně při svém cestování viděli. Vím, že se v Evropě mnoho změnilo za těch 12 let, co bydlíme tady, ale když jsme v roce 1998 odjížděli, být z východní Evropy bylo na „starém kontinentě“ stigma pro řadu firem a universit a do značné míry limitovalo možnosti kariery. Tady je to opravdu jiné: nikoho nezajímá, odkud člověk je, ale co umí.

Čím se konkrétně zabýváte?
Momentálně mám na starosti oddělení, které se jmenuje 'Automatická synthéza a čištění' (Automated Synthesis and Purification) - v podstatě mám ve skupině lidi, kteří se specializují na reakce, které se dají dělat paralelně a automatizovat od začátku do konce. Náš tým spolupracuje na všech medicinálních projektech v Merck Rahway, New Jersey. Jedná se o projekty v oblastech metabolického syndromu (především cukrovka a obezita) a kardiovaskulárních chorob. Dříve jsem pracoval na několika individuálních programech zaměřených na vývoj látek potlačujících imunitu pro pacienty po transplantaci orgánů, látky na osteoporózu, na obezitu a na akutní a chronickou anemii.

Proč si myslíte, že dnes není takový zájem o technické obory, o chemii speciálně?
Je to celosvětový trend - komplexní kombinace mnoha faktorů. Myslím si, že exaktní obory jsou těžší než obory ekonomické a humanitní a navíc vyžadují intenzivnější a delší přípravu - typicky Ph.D. - pokud chce člověk opravdu dělat špičkový výzkum. Zda se mi, že mladí lidé dnes vidí, že se peníze dají vydělat snadněji v oborech ekonomických a jdou tak cestou nejmenšího odporu. Já jsem si chemii vybral, protože ji považuji za velmi kreativní obor umožňující fascinující výzkum. Večer máte nějaký nápad a vymyslíte, jak by se dal testovat, a druhý den jdete do laboratoře a uděláte příslušný experiment, jen abyste většinou zjistili, že váš nápad byl úplná pitomost - ale někdy to funguje a vy objevíte něco, co ještě nikdo nikdy před vámi neudělal a to je super pocit. Samozřejmě, že to je možné dělat v řadě oborů, ale medicinální chemie má tu výhodu, že takový nový objev, pokud se později stane lékem, může pozitivně změnit život mnoha lidí. Vzhledem ke stupňujícím se globálním problémům, kterým dnes lidstvo čelí, včetně epidemií, nových chorob a stárnoucí populace v rozvinutých zemích, medicína a farmaceutický výzkum jsou podle mého názoru nepostradatelné. Nechci podceňovat humanitní a ekonomické obory. Jen doufám, že se exodus z exaktních věd zpomalí nebo dokonce otočí, protože budeme v budoucnu potřebovat více vědců, kteří budou schopni globálním problémům rozumět a řešit je - exaktně a dlouhodobě.

Ne každý ale má na to, aby se dal na dráhu vědce-výzkumníka. Co ti ostatní, kteří by chtěli jít do praxe? Nebudou – jako v mnoha jiných povoláních – deptáni každodenní rutinou? Co kdyby vám to bylo nevyšlo? Počítal jste i s touhle variantou a měl jste v rezervě „plán B“?
K tomu, co dnes dělám, vedla řada dílčích rozhodnutí, mnohé z nich jsem dělal jako relativně velmi mladý člověk - výhoda mládi je, že když je vám dvacet, všechno je možné a vůbec vás nenapadne, že by něco nešlo a že by měl být nějaký 'plán B'. Například, já se ve škole vždy učil německy; anglicky jsem se začal učit až poměrně těsně před tím, než jsem potřeboval složit zkoušky TOEFL a GRE, abych se vůbec mohl hlásit na univerzity v USA. Když jsme pak v roce 1998 přijeli do Bostonu, prvních několik měsíců jsem nikomu nerozuměl - ani ve škole, ani mimo školu - bylo to velmi zajímavé. Pamatuji si, že první, co jsem rozuměl asi po čtyřech týdnech jednoho kurzu bylo, že příští týden máme písemku. Přišel jsem domů a řekl manželce, aby začala balit, že asi brzo pojedeme zpátky do Prahy. Nakonec jsem ale ty zkoušky složil a tak jsme zase vybalili. 
Když jsem absolvoval VŠCHT, chtěl jsem dělat akademický výzkum. Během studia na Harvardu jsem dostal dvě stipendia z průmyslu (BMS a Lilly) a v jejich rámci jsem měl možnost navštívit několik farmaceutických výzkumných pracovišť. Uvědomil jsem si, že špičkový výzkum se dá dělat nejen v akademii, ale i v průmyslu. Když jsem se potom ke konci studia rozhodoval mezi akademickou dráhou a farmaceutickým výzkumem, chtěl jsem být v pozici, abych mohl bezprostředně pracovat na něčem, co potenciálně může zlepšit nebo i zachránit životy. Samozřejmě, že v každém povolání či 'praxi' existuje určité procento rutiny, to se nedá nic dělat, ale důležité je, že to, co člověk dělá, dává smysl, může pomoci lidem a baví ho to.

[iduzel] => 861 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/vachal [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/vachal [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [862] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Martin Novotný [seo_title] => Ing. Martin Novotný [seo_desc] => Ing. Martin Novotný [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

S puncem poctivosti

Existuje zlato bílé, červené, ba dokonce prý i zelené. Najdou se „šikulové“, kteří tenkou vrstvičkou kovu pozmění žluté zlato na bílé, dražší a zákazník až po pár měsících zjistí, že byl napálen. Je známo mnoho fíglů, které z lecčehos dokážou alespoň na krátký čas udělat to, co zákazník už dlouhá staletí žádá – kvalitní zlato. Ale tentokrát se naše setkání s předsedou Puncovního úřadu Ing. Martinem Novotným netočilo kolem zlata. I když v přeneseném smyslu slova…

[ikona] => [obrazek] => Martin_novotny_web.jpg [obsah] =>

V posledních pár letech jsem s ním dělala rozhovory o falšování či kvalitě šperků – nejen zlatých - několikrát. Ale až při posledním telefonátu nějak přišla řeč i na naši školu a najednou vyšlo najevo, že i pan předseda patří do dlouhé řady absolventů VŠCHT Praha.  Mé prvotní překvapení laika nakonec vystřídalo cestou do jeho kanceláře přesvědčení, že chemické vzdělání je přímo ideální pro podobnou funkci. A myslím, že jsem se nemýlila.

Pan předseda tvrdí, že rozhodování o budoucím zaměření člověka mívá velmi pragmatické a občas nesmírně jednoduché důvody. Jeho životní volbu budoucí profese ovlivnil soused z lavice, výborný student a fanda na přírodní vědy (dnešní profesor VŠCHT Praha Ing. Jan Roda, CSc.).  „Když jsem se rozhodoval,“ vzpomíná inženýr Novotný, „přicházela v úvahu i medicína, ale nakonec jsem si řekl, že telefonní seznam se učit neumím. Na techniku jsem nemohl, protože když se mělo rýsovat, já měl čtvrtku špinavou ještě předtím, než jsem udělal první čáru. A tak jsem šel s Honzou na chemii. Sebekriticky musím říci, že kdyby ti páni profesoři byli tak přísní, jak se tvářili, tak jsem tu školu nikdy nemohl udělat. Zásluhu má i můj kamarád Honza Roda, ale on u chemie, u té teoretické, u výzkumu zůstal i po škole, byť kariéru mohl v podstatě budovat až posledních dvacet let. Stal se i děkanem, habilitoval a dnes je uznávaným odborníkem.“

Zpátky k mladému absolventovi, rozhlížejícímu se, kde by ještě s vlhkým diplomem fakulty našel to pravé uplatnění.  Zamířil do automobilového průmyslu, do výzkumného ústavu. Je pravda, že se v něm dlouho neohřál, pominuly nejen city k jedné slečně, která ho k ústavu poutala, ale asi i vášeň pro tento obor. Ale dodnes obdivně vzpomíná na tehdejšího ředitele podniku, shodou okolností otce oné slečny, který byl doslova bohem nadaný všeuměl.  
A tehdy – aniž to tušil – zvolil pro svůj profesní život definitivní obor. Byl přijat do Státní zkušebny pro drahé kovy (dnes Puncovní úřad) do odboru odborného dozoru a zůstal tu více než dlouhá tři desetiletí. „Puncovnictví se historicky vyvinulo z mincovnictví, panovníci si hlídali obsah drahých kovů v měně. Stát nebo panovník za ryzost ručil a samozřejmě si za to nechal zaplatit. Puncovnictví se samozřejmě vyvíjelo, ale dneska – a nejen u nás, ale ve vyspělém světě je samozřejmostí, že všechno, co je v obchodech, má garanci pravosti. Je zajímavé, jak i do jazyka pronikly výrazy z puncovnictví. Hovoří se o „prubířském kameni“ – když jde o něco zásadního, co je třeba vyřešit, překonat překážku. A ono se skutečně ještě dnes zlato zkouší na kameni. Když říkáme, že má něco „punc“, tak se jedná o originál, kvalitu, prostě pojem, který používají zlatníci na šperky, se přenesl i do běžného života.
Když jsem sem nastoupil, z chemického hlediska se tu dělaly strašně zajímavé věci.  Zlato, stříbro a platina byly tenkrát státně sledovanými surovinami. Stát je hlídal, protože za ně platil vzácnými devizami, aby se neplýtvalo a šetřilo. My jsme dělali kontroly v podnicích, kde se tyto kovy spotřebovávaly, zpracovávaly – od strojírenských podniků po porcelánky, bylo to pestré. Analytika drahých kovů je velmi zajímavá a specifická záležitost. Toho jsem si užil, když jsem byl také nějaký čas na stáži u nás v laboratoři, kde jsem vlastníma rukama dělal analýzy. V podstatě jsem se tehdy vrátil do studentských let, ale na naprosto jiné úrovni a ve velmi specifickém oboru,“ vzpomíná pan předseda.
Jenže po návratu z laboratorní stáže na své původní místo v odboru odborného dozoru začal mít pocit, že to, co dělá, je pořád opakovaná práce, stále to samé, že nějak zakrňuje.  „A tak jsem se přihlásil na postgraduální studium na vysokou školu ekonomickou – formy a metody řízení.  Dva roky po té, co jsem to dodělal, za mnou přišli, že současný ekonomický náměstek odchází a že bych mohl jít na jeho místo.  Jenže já jsem takové věci, které pod něj spadaly, vůbec neuměl. Děvčata z oddělení mě prosila, ať to vezmu, že mě všecko naučí, jen aby nepřišel nikdo zvenku. Tak jsem to vzal…“
A když se v celé problematice trošku zorientoval, přišel rok 1989 a dějiny prošly i tehdejší státní zkušebnou. „S kolegou jsme tady dali dohromady Občanské fórum, starý ředitel odešel, přišel nový, nakoupila se nová špičková technika, udělala se spousta dobrých věcí.  Ale změnil se i trh. Objevovaly se napodobeniny stříbrných, ale i zlatých šperků, některé byly obyčejné falsifikáty, jiné dokonce mohly ohrozit lidské životy. Byly třeba pokusy k nám dovážet „stříbrné“ šperky, v nichž bylo stříbra 40 procent, zbytek tvořilo kadmium, což je výrazný karcinogen.  Kdyby nezafungovala naše kontrola, tak je ohroženo zdraví stovek lidí. Takové zboží se zamíchá do běžného a je opravdu nebezpečné.“
Ale i situace na trhu se mění, nejen co se týče různého nekvalitního či dokonce nebezpečného zboží. Lidé si dováželi z cest do zahraničí šperky, o nichž až doma zjistili, že nejde o zlato, ale jen o pozlacený kov.  V ulicích se objevily prodejny, které nabízely zlaté předměty, ale šlo většinou o masově vyráběné ne příliš kvalitní „ozdoby“, byť zlaté. Než lidé zjistili, že ne každý zlatý kousek splňuje jejich představy, chvíli to trvalo. A došlo k další změně na trhu – začal rozvoj internetových obchodů včetně zlatnických. 
„Puncovní úřad samozřejmě kontroluje zboží na trhu, v době internetu to není úplně jednoduché, ale máme vytipované solidní internetové prodejce, kteří si nechávají prověřit zboží, než ho pustí do prodeje, a víme i o těch méně seriozních…  Dokonce máme dohodu s internetovou firmou Aukro, která přijala naše podmínky, co se prodeje drahých kovů týče a vyvěsila je na své stránky.“
Ohlédnutí za nedávnou minulostí má ještě jeden aspekt – tohle vše řešil inženýr Novotný už jako předseda Puncovního úřadu. „Bývalý předseda odcházel na zasloužený odpočinek a hledal se nástupce. Já jsem do toho moc chuť neměl, ale nakonec jsem se výběrového řízení na ministerstvu průmyslu a obchodu zúčastnil… Tehdejší ředitel odboru, který nás měl na starosti, se zaručil, že to výběrové řízení proběhne regulérně. Mně se zdálo, že to je samozřejmé, to snad ani nemusí veřejně slibovat, myslel jsem si, ale až v průběhu řízení se ukázalo, že jeho slib nebyl až tak bezvýznamný. Jeho naplnění se totiž ukázalo jako velice důležité. Byly pokusy výběrové řízení ovlivnit, už tehdy před deseti  lety...  No jak se to dělá? Prostě v průběhu jsou pokusy měnit podmínky řízení…  Přihlásili jsme se tehdy asi čtyři. Napřed jsme měli vypracovat práci o výhledu puncovního úřadu na 10 let dopředu, pak byly psychologické testy, zkouška z angličtiny a pohovor před komisí. Komise byla zajímavá v tom, že do ní ministerstvo nominovalo lidi z ministerstva, a také ze zlatnické asociace. Mně to i dneska přijde absurdní, připadá mi to, jako kdyby se vybíral ředitel banky a do komise se nominovali největší kasaři. Protože puncovní úřad zlatnické podniky kontroluje a jejich majitelům šlape na prsty, inspekce jim dává pokuty, odebírá vzorky, není pro ně přeci partnerem, ale stojí na druhé straně té pomyslné barikády.  Byla jasně stanovená pravidla – účastníci řízení se budou bodovat po jednotlivých částech a pak se to sečte a vítěz bude navržen panu ministrovi ke jmenování. V průběhu řízení se objevil návrh, že to není až tak úplně dobře, že by se mělo udělat pořadí a předložit panu ministrovi tři nejlepší a on vybere, koho uzná za vhodného. Toho, kterého mu doporučí poradci. O to se strhla mela, ale nakonec zvítězila skupina, která hájila předem stanovená pravidla, že vítěz bude navržen panu ministrovi k jmenování.“
A tak měl Puncovní úřad nového ředitele, který nejen že znal dokonale jeho problematiku, ale i každé zákoutí i kolektiv. Nemusí být ale úplně jednoduché stát najednou v čele lidí, s nimiž jste sdílel pracoviště jako jeden z nich více než dvě desetiletí. „Trvalo mi to tak dva až tři měsíce, než jsem se přestěhoval ze své původní kanceláře sem. Hlavní nebyly věci, ale ten přerod z „kukly do motýla“. Prostě lidem, s nimiž jsem dlouhá léta spolupracoval, začít poroučet a řídit jejich práci…. Člověk se to musí naučit, že když něco vymyslí, tak to musí prosadit, že ty opratě, které na jedné straně utáhne, fungují až za chvíli, než se jeho rozhodnutí projeví. Ale je to pak dobrý pocit. Ale musel jsem se naučit stát si za svým, dokázat říkat i nepříjemné věci těm lidem, s nimiž člověk dlouho spolupracoval.

Když proplouvám takovými životními peripetiemi, vzpomínám na svého dědu a tátu. Neměli jednoduchý život, i když dědeček se vypracoval z prostého chlapce až na ředitele banky a byl také zakládajícím členem Sokola. Z něho ho pak v roce 1952 za negativní postoj k sociálně demokratickému zřízení vyloučili.  Kam až absurdita režimu dospěla! Ale on dokázal předat čestný přístup k životu i k práci tátovi a doufám, že to jde dál. Táta patřil k těm, kteří po roce 1948 byli převeleni do výroby. Z ekonoma se stal bagrista, ale on dokázal každý negativní životní zlom přetavit do pozitivních stránek. Jezdil s bagrem v západních Čechách, stavěl silnice a nám díky tomu udělal krásné dětství. Proč? Celý týden se těšil na víkendy, kdy se s námi věnoval různým sportům. Trávili jsme spoustu času ve Špindlu na lyžích, hráli jsme tenis, prostě užívali jsme si a máme na to báječné vzpomínky. Táta vydělával dost, aby nám tohle mohl dopřát a bohatě toho využil, měli jsme krásné dětství.“
Nedá mi to, abych se nevrátila do současnosti a nezeptala se, zda další generace míří také do oblasti přírodních věd.  „Syn vystudoval zemědělskou školu, ekonomický směr a pak odjel do ciziny. A já jsem udělal zajímavou životní zkušenost a potvrzují ji i kamarádi. Mezi mladými, kterým je kolem 30, je totiž takových případů řada. Ti kluci studovali, odjeli do ciziny, chodili, jak se dneska říká „kalit“a jinak nic moc nedělali.  A pak přišla potřeba dokázat pracovat, a najednou jim nedělá problémy být dlouho v práci, věnovat se jí i o víkendech, prostě jí odevzdávat maximum. Že i zkušenost se sportem je naučila určitému režimu umět vyhrávat i prohrávat, jednat s lidmi, užít si úspěch, překonat neúspěch. Ze zkušenosti se synem to potvrzuji. Když se vrátil po tři čtvrtě roce z Austrálie, měl chuť ještě někam vyjet.  Že prý jsem kdysi říkal, že mám známé v Anglii, že by mohl třeba tam… Tak jsem se ho ptal a co jako reálný život, zda by nezkusil začít. Trochu obvolával kontakty, které měl a ve firmě, kam kdysi dělal konkurz, se zaradovali a prý to je dobře, že voláte, my jsme toho člověka, který nastoupil, propustili, víte co  - my to s vámi zkusíme. On jim řekl, že fajn, že si zařídí ještě nějaké věci a za 14 dní by přišel. Na což mu rezolutně sdělili: Ne, zítra přijdete! Tak přišel…
A od té doby se datuje opět to samé – z kukly motýl. Najednou uměl tvrdě pracovat, být odpovědný, budovat kariéru. Mladí lidé, kteří měli možnost vycestovat do zahraničí – ti už se nikoho neleknou, před nikým neklesnou v kolenou. A díky tomu, že v tom systému, který tu byl, žili, jsou možná houževnatější a dokáží si možná víc vážit toho, co mají. Zajímavé práce, kterou mají. Možná, že si to maluju na růžovo, ale zkušenosti našich manažerů v zahraničních firmách, kde jsou i na vysokých pozicích, mi dávají za pravdu.

Takže z chemie jsem vzešel, chemie se celý život vlastně dotýkám, ale vlastní chemií se neživím, na rozdíl od mého kamaráda profesora Roda, který způsobil, že jsem na ni šel. Dneska mám za sebou deset let v čele Puncovního úřadu a doufám, že se na mé působení tady nebude vztahovat jeden citát, který jsem si zapamatoval – že i stojící hodiny ukazují dvakrát denně správný čas. To je z Rudého práva ještě z totality. Mám dojem, že novináři z té doby také zkoušeli, co všecko projde.“

[iduzel] => 862 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/novotny [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/novotny [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [863] => stdClass Object ( [nazev] => Inženýr Jaroslav Píš [seo_title] => Inženýr Jaroslav Píš [seo_desc] => Inženýr Jaroslav Píš [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Generika zblízka

Inženýr Jaroslav Píš patří k chemickým nadšencům. Jeho cesta k chemii jako životnímu oboru byla od puberty jasná a rovná dálnice bez zapeklitých křižovatek. Průmyslová škola v pražské Křemencově ulici v Praze mu dala základ, na kterém po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické v Praze postavil úspěšnou kariéru. „Problém na vysoké? Neřekl bych, že jsem měl někdy nějaký zásadní problém. Červený diplom jsem sice neměl, ale asi mi k němu moc nechybělo. Průmyslovka nás na studium tady připravila dobře. Bylo to vidět zejména v prvních ročnících, protože jsme měli praxi z laboratoří a něco už jsme o chemii věděli. Přišlo nás z ‚Křemencárny‘ deset a až na jednu dívku jsme všichni úspěšně skončili,“ vzpomíná inženýr Píš (absolvent 1985).

[ikona] => [obrazek] => Pis_web.jpg [obsah] =>

Věda versus průmysl 
Už na škole bylo jasné, že tehdy nový obor na VŠCHT Praha – léčiva – ho nadchl. Práce u pozdějšího profesora, tehdy ještě docenta Jaroslava Palečka ho ovlivnila na dlouhá léta. Po skončení fakulty nastoupil v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd a začal dělat aspiranturu. Když ji v roce 1991 skončil, otevřel se mu svět. 
Rok strávil jako postgraduální student na univerzitě ve Wallesu a pak ještě dvakrát na tři měsíce vyrazil za zkušenostmi do Francie. Když se vrátil, stál však před dilematem. „Akademie procházela takovými divnými peripetiemi, jemně řečeno, nevypadalo to tam úplně perspektivně,“ vzpomíná inženýr Píš. Zvažoval možnost vrátit se do školy a i když byl téměř rozhodnut, jeho osud zvrátil docela obyčejný telefonát. „Někdo zavolal do ústavu a sháněl organického chemika.“ Po několikatýdenních rozhovorech nastoupil inženýr Píš k firmě Synthon. Profesní dráha byla daná – farmacie a v ní generika.
„Když jsem tam nastoupil, pracovalo v Holandsku ve firmě deset lidí. Do České republiky šli proto, že věděli, že chemie tu má dobrou tradici. Měli tady ještě kontakty z doby před rokem 1989, ale to jejich plány nebyly průchodné. V roce 1994 jsem se stal druhým českým zaměstnancem. Pronajali jsme si  laboratoře na VÚFB a tam jsme začali dělat výzkum a vývoj generických léčiv.“

Pro laiky – generika jsou léky odvozené z originálního léku, založené na stejné účinné látce.

„Originální léčivo bývá chráněno patentem cca dvacet let, pak ho může vyrábět kdokoli. Generické firmy vyvinou technologii výroby léčivé látky, pak lékovou formu a dají lék na trh. Samozřejmě za cenu nižší než byla cena původního léku, protože chtějí dobýt trh. Naše firma neměla žádnou výrobní základnu, takže jsme tehdy oslovovali české farmaceutické a chemické závody. Byly velmi rády, protože se většinou ještě nevzpamatovaly ze změny, která po roce 1990 nastala, a věděly, že se jedná o zakázky, které někdo spolehlivě zaplatí. To trvalo zhruba do roku 2000, kdy už začalo být jasné, že nebude možné dál takhle postupovat. Podniky se vzpamatovaly a situace na trhu byla jiná,“ hodnotí první etapu vývoje firmy inženýr Píš. 
Synthon se proto rozhodl vybudovat za stovky miliónů korun nové výrobní kapacity v Blansku. Vznikl závod na špičkové evropské úrovni, který má kromě výrobních kapacit také pavilon výzkumu a vývoje. Inženýr Jaroslav Píš ale zůstal v Praze. „V Praze držíme malou, ale poměrně důležitou funkční skupinu, která je soustředěna hlavně na vývoj a výzkum. Máme v Běchovicích i malou výrobnu o kapacitě několika kilogramů aktivních substancí. Museli jsme samozřejmě projít mnoha audity; nedávno jsem to počítal, bylo jich čtrnáct. Pracujeme v režimu SVP (certifikáty správné výrobní praxe – vydávané Státním ústavem pro kontrolu léčiv) a měli jsme i audit z USA…“ 
Není přechod z akademické půdy do výrobního výzkumu trošku kotrmelec? „Generická firma musí dohnat náskok původní společnosti. To znamená, že i já se podílím na vývoji takové technologie, aby se lék na daném provozním zařízení dobře vyráběl a aby cena byla zisková. Jak ve škole, tak na akademii jsem pracoval s malým množstvím látek, byla to taková speciální chemie do gramů, tak 200 miligramů maximálně, prostě práce v malém měřítku. Kdežto ve výrobě se jedná třeba i o několikatunové výroby za rok. Musím se na to dívat jiným pohledem, očima toho zařízení, které je drahé a fixní. Stojí ve výrobní hale, jsou tam reaktory, odstředivky na izolaci krystalů… Člověk musí chemii, kterou dělal v laboratoři, kde je jedno, kolik baněk použije, začít chápat v úplně jiném měřítku a napasovat na to, co má ve výrobě k dispozici. Takže přechod z akademie sem byl jednoznačnou změnou v měřítku práce. Ale neřekl bych, že to byla velká změna v pracovním postupu, ve vlastní chemii. Jen člověk musí dávat důraz na jiné věci než předtím.“

O peníze jde vždy 
Není tajemství, že v tomto oboru jde o velmi velké peníze. Evropský trh představuje pro farmaceutické firmy obrovský prostor a pravidla v něm jsou pevně daná. Existuje systém tzv. registrace léčiv, který umožňuje získat právo prodávat na trhu konkrétních evropských států léčivo. Zájemce musí ve své žádosti také uvést, pro jaké státy Evropské unie registraci požaduje. Referenční členský stát projde veškerou dokumentaci a obvykle vznese připomínky. Firma je musí zapracovat, tedy buď vysvětlit, co není jasné, nebo dokumentaci doplní. 
Když referenční stát řekne ano, pak mají ještě ostatní státy uvedené v žádosti (tedy jejich národní autority) právo vyjádřit se za předpokladu, že by teoreticky mohlo být ohroženo zdraví jejich občanů. Když jsou jejich připomínky vyřízeny, vydá se povolení k prodeji dotyčných léčiv. 
„Mnohdy je to otázka taktiky, jak novou registraci stavět. Můžete se cíleně připravit na víc, ale dáte jen základní složku informací, s tím, že čekáte, co namítnou a pak to vytáhnete ze šuplíku,“ líčí strategické varianty inženýr Jaroslav Píš. 
„Pak se vyskytují dotazy, které v zásadě nejsou komplikované, ale vyžadují udělat nějakou novou časově i finančně náročnou studii. Může se to týkat například genotoxických nečistot. Typická čistota léčivé látky se blíží sto procentům. Běžně se stanovuje na chromatografu a je zvykem, že pokud chromatogram ukáže nečistotu s obsahem větším, než jedna desetina procenta, pak musíte vědět, oč se jedná – a tu látku identifikovat. My jsme měli jeden případ, kdy jsme se rozhodovali mezi dvěma syntetickými cestami. Obě vedly k jedné aktivní substanci, ale jednu jsme vyloučili, protože tam byla nějaká deaminace, vedlejším produktem mohly být nitrosaminy, které by mohly fungovat jako toxická nečistota. Když jsme uvažovali, že se autority začnou zajímat, na jaké úrovni se to dá stanovit, tak jsme došli k 10-6.  A to už by byl problém najít i analytickou metodu, která na takhle nízké úrovni dokáže látky stanovit. Přitom když si koupíte nějakou uzeninu, tak v ní budou tyhle látky na podstatně vyšších úrovních. Jenže farmaceutický průmysl je velmi ostře sledovaný jak z hlediska státní autority, tak veřejnosti.“ 
Sledovaný je, což je v pořádku, ale jsou opravdu přístupy národních autorit tak čisté, nebo také hájí zájmy svých farmaceutických firem a nerady si pouštějí cizí? „Obecně se to traduje a skoro bych řekl, že je to pravda. Firmy, které vyrábějí originální léky, investují obrovské prostředky do výzkumu, to je fakt. A zároveň staví laťky farmaceutického průmyslu hodně vysoko. I třeba proto, aby znemožnily generickým firmám vstup na trh. Obě strany využívají na maximum možností, které jim dává patentové právo. Originální firmy si kromě jiného patentují lékovou formu.  Po dobu platnosti patentu ji změní, novou lékovou formu opět patentují a přesvědčí všechny uživatele, že nová forma má nějaké výhody. Tím si prodlouží celkovou dobu patentové ochrany. 
 Prostě snaží se, seč jim patentové právo umožní, využít exkluzivní postavení na trhu. Zatímco generické firmy se snaží, co jim tohle právo umožní, se do toho co nejdříve dostat, aby z obratů něco měly. Výhodou pro koncového zákazníka je snížení ceny. Ale ve hře jsou silné ekonomické zájmy.  A v EU určitě patriotismus v tomto směru panuje,“ uvažuje inženýr Píš.

Patří budoucnost bioléčivům? 
Otevřela se před ním také nová oblast – bioléčiva, která se postupně stávají pro firmu strategickým směrem. „U těchto látek se terminologie originální léčivo a generické léčivo trochu stírá. Druhý nebo třetí výrobce musí splnit pro uvedení na trh prakticky stejné podmínky jako výrobce originálního léčiva,“ vysvětluje inženýr Píš. „Tomu, co jsme dělali dosud, se říká „malé molekuly“, molekulová hmotnost kolem 500 jednotek, což jsou molekuly syntetizované a dělá je organická chemie. Zdá se, že v posledním desetiletí v porovnání s minulými lety přísun nových molekul, které by měly nějaký terapeutický účinek, jakoby klesá. Biomolekuly často připravují buňky samy, je to úplně jiný způsob, tedy látky připravené upraveným přírodním procesem. Je to nový směr, zatím se vývoj dělá hlavně v Holandsku, ale už se hovoří o tom, že bychom letos mohli udělat první registraci.“

Život přináší leccos 
Vrtá mi hlavou otázka, zda může člověka nasměrovaného na akademickou dráhu uspokojit práce v podstatě v terénu, byť spojená s vědeckou prací v laboratoři. „Uspokojuje,“ odpovídá bez váhání inženýr Píš. „Velké plus je především to, že tady na vlastní oči a bezprostředně vidíte výsledek své práce. Dotáhnete to někam do stádia výroby a vidíte, že vaše práce přináší do firmy peníze. A navíc cyklus je podstatně kratší než v akademické sféře, kde děláte zajímavé věci, to ano, ale někdy vám chybí praktický výsledek – k čemu je to dobré. Tady máte bezprostřední odměnu – vidíte, jak to dopadne. A i když je to práce pod časovým tlakem, je v tom hodně věcí, které můžete aplikovat právě z akademického výzkumu. Prioritní je samozřejmě to, že projekt musíte (!) ukončit v určitém termínu, ten je rozhodující. Pokud to dokončíte o tři měsíce později, můžete projekt odepsat. Kdo přijde na trh později, má prostě smůlu. A i když to je rozhodující, tak v daném časovém úseku můžete dělat to, co bych nazval slušnou vědou,“ vyznává se ze svých pocitů současný vedoucí pražské pobočky, dříve její vedoucí výzkumu a vývoje. 
„Já jsem ve firmě hodně investoval, jak času, tak energie. I to mě u ní drží, protože není špatný pocit, když vidíte, že něco, co člověk budoval, se má k světu. Samozřejmě, že vítám nové příležitosti, aby se z práce nestala rutina.“ Ta trochu hrozila, když byl po zavedení nových technologií v Blansku najednou klid, všechno šlapalo, jak má. Jenže dnes má firma závody například v Argentině nebo spolupracuje s výrobci v Indii. „I tam jsme byli zavádět výrobu. V Argentině je v podstatě evropská kultura, ale v novém prostředí je to pro člověka přeci jen výzva. V Indii to byla naopak naprosto odlišná kultura, a to je ještě zajímavější. Po letech u firmy to člověka vytrhne ze stereotypu – děláte v podstatě stejnou práci, ale s naprosto jinými lidmi. Indické partnery jsem znal jenom z telefonu, mluvil jsem s nimi dvakrát nebo třikrát. A najednou máte termín a do dvou týdnů s nimi musíte rozjet výrobu. Nevíte, jaké tam panují vztahy, musíte zjistit, co máte s kým řešit, každá firma má nejen formální, ale také neformální strukturu a máte krátký čas na řešení vznikajících problémů. To je zajímavá situace.“

Srovnání vyznívá skvěle 
Při cestách po světě má člověk také možnost srovnávat své znalosti, schopnosti, ale i způsob vzdělání, které jsou v tomto oboru někdy velmi odlišné. „Kolegové z Holandska velmi oceňují náš systém výchovy odborníků. U nás v provozech byly vždycky pozice technologů, tedy lidí, kteří znali jak zařízení, tak chemii. Takhle to ale v mnoha zemích vůbec není. Často se setkávám s tím, že někam přijedu a jakoby nemám partnera, s nímž bych měl věci řešit. Na mnoha místech existuje pozice vedoucího výroby, což je administrativní funkce. On sleduje suroviny i to, aby měl lidi na směně, ale když s ním člověk řeší technologický problém, vidí, že to není ono. Pak jsou tam lidé, kteří dělají výzkum a vývoj, což jsou syntetičtí chemici, s nimi proberete všechno o chemii. Jenže tam chybí náš článek – člověk, který by kombinoval obě tyto znalosti dohromady – zařízení i chemii,“ oceňuje úroveň vzdělání, které mu vysoká škola dala, inženýr Píš. 

[iduzel] => 863 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/pis [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/pis [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [864] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Mojmír Mocek [seo_title] => Ing. Mojmír Mocek [seo_desc] => Ing. Mojmír Mocek [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

A pořád nahoru

„Příprava pod tlakem, která na té škole byla, představovala propracovaný systém. Ti, kteří ho akceptovali a byli ochotni podstoupit náročnost školy a měli také schopnost analyticky myslet, byli připraveni vnímat souvislosti a přijmout to, co přicházelo po roce 1989 ze zahraničí. Mnozí jsme se potkali v letech 1992-93, kdy sem začaly přicházet první velké firmy – a narážely na určitá specifika východního bloku. Řada z nich si vybrala právě lidi z naší školy; velmi dobře se u nich uchytili, což jistě svědčí o kvalitě školní přípravy,“ říká na úvod našeho rozhovoru generální ředitel společnosti Trumf International s.r.o. Ing. Mojmír Mocek ve své nevelké kanceláři v Dolním Újezdu kousek od Olomouce. Na rozdíl od ostatních prostor firmy tu tak silně jako jinde nevoní ani pepř, oregano, česnek či paprika. Firma se totiž specializuje na výrobu kořenících směsí pro velkoodběratele.

[ikona] => [obrazek] => mojmir_mocek_web.jpg [obsah] =>

„Jazyková bariéra však zabránila mnoha schopným, a možná velmi schopným lidem, aby pracovali pro tyto společnosti. Výuka jazyků byla za našich časů slabinou školy. Druhá věc – nezřídka jsme nevnímali například ekonomiku jako důležitý předmět a dívat se na ni blíž jsme začali až právě u zahraničních firem. Když to řeknu zase z pohledu chemie – rovnice má nějakou vlastnost i průběh, ale každá má svou ekonomiku, aby to „má dáti“ a „dal“ fungovalo. Byli jsme schopni pochopit problémy z pohledu chemického, ale osobně jsem hodně podcenil tu ‚komunistickou‘ ekonomii; přitom řada věcí je bez problémů přenositelná do současné, ať je to z pohledu šetření, práce s náklady, práce s dalšími informacemi atd. Nevím, zda by se studium mělo doplnit, ale spíš by bylo třeba vysvětlit určitou souvztažnost mezi tím, co se učí, a mezi tím, že to je klíčový doplněk. Nejsme ekonomická škola, určitě si nemyslím, že by program měl být zásadně doplněn, ale zdůrazněna souvztažnost, propojenost těchto věcí,“ zamýšlí se generální ředitel.
Na střední mlékařské škole v Kroměříži váhal mezi brněnskou veterinou a pražskou VŠCHT. Nakonec zvítězilo mléko před masem. Nedokázal si prostě představit, že by zvířata zabíjel a porcoval, nebo tomu jenom přihlížel…  
„Zažil jsem na VŠCHT Praha ještě profesora Pokorného, Davídka a další hodně schopné lidi, kteří byli pojmem pro školu a dávali jí určité renomé. V té době tam například jako velmi zkušená asistentka pracovala dnešní paní profesorka Jana Hajšlová.“ Končil v roce 1991, i když začínal v roce 1986. „Po revoluci jsem na půl roku přerušil, potřeboval jsem si ujasnit určité věci, tak jsem pracoval v mlékárně Kunín jako dělník. Po půl roce jsem se vrátil a dokončil školu,“ usmívá se dnes při vzpomínce na jednu životní etapu.
Čerstvý doktorand – po skončení školy byl přijat na další studium -  ucítil volání nikoliv dálek, ale praxe. Neodolal, když zjistil, že Pragolaktos, tehdy největší a nejmodernější československá mlékárna, shání hlavního technologa. Šel a vyhrál, byl přijat. 
„Myslím si, že mnozí absolventi, když dostanou diplom, jsou velice ambiciózní a sebevědomí. Jsou přesvědčeni, že spolkli všechnu moudrost světa a mají tendenci se podle toho chovat. Chybí jim určitá pokora k lidem, kteří už mají něco za sebou, a já jsem se choval podobně. Během těch dvou let jsem měl štěstí na Ing. Benešovou, která ze mne byla hodně nešťastná, avšak moc mi v tom dozrávání pomohla. Po dvou letech mi nabídli pozici vedoucího výroby mražených smetanových krémů. Převzal jsem tam řízení asi 80 lidí a po odchodu mého kolegy z druhého křídla mlékárny jsem se stal vedoucím provozu i tohoto úseku s asi 250 lidmi.  Osud mlékárny se šmodrchal, bohužel skončila v českých rukách a já se rozhodl odejít,“ vrací se ke svým manažerským začátkům Mojmír Mocek.
Po tříměsíčním „mezipřistání“ ve firmě Douwe Egberts vyhrál konkurz u americké firmy CPC Foods. Vlastnila řadu obchodních značek jako je Knorr a Hellmann‘s a měla výrobu v Zábřehu na Moravě. Pro ambiciózního člověka jako Mojmír Mocek v podstatě nebylo co řešit, rozhodl se odejít z Prahy a stát se ředitelem závodu. „Bylo mi 29 let a při jednom pracovním pohovoru ve Švýcarsku mi řekli, že je sice fajn, že mám nějakou odbornou znalost z potravinářského oboru, ale nemám tu manažerskou zralost a zkušenost. Takže mi přidělili na rok a půl tzv. mentora. Byl to velice zkušený člověk z Irska. Pracoval na pozici jakoby ředitele závodu a já za ním na pozici vedoucího výroby Knorr. Celou dobu mě zaškoloval do své práce, ukazoval mi, co všechno dělá ředitel závodu a potom, když po roce a půl řekl – ano, ten člověk je připraven, se to otočilo a ředitelem jsem se stal já.“
Možná by někdo nechtěl být druhý, když počítal s čelní pozicí. Ale nakonec se ukázalo, že firemní systém byl nesmírně obohacující. „Jako druhý má člověk čas přemýšlet, proč ten nad ním něco dělá tak, jak to dělá. Jemu bylo 55 let, pracoval pro jednu z největších společností na světě, dělal také pro firmu Matsushita, i pro firmu, která patřila k největším zpracovatelům diamantů na světě, měl v hlavě uloženo a v životě vyzkoušeno spoustu systémů řízení, takže můj prostor, že bych dělal něco jinak, byl velmi malý. Mohl jsem se naučit něco, co vysoké školy tady v té době neučily. Získal jsem tu zmíněnou pokoru. Někdy je pokora zrazující v tom, že zdánlivě člověk může vypadat, jako když nemá dostatečné sebevědomí. Právě tím, že si uvědomuje řadu jiných souvislostí, chová se s určitým odstupem, zdrženlivostí. Přeci jenom to bylo období 1995-2003, kdy se prosazovali takoví ti střelci, řezníci, kteří se s ničím nemazali. A Michael Cahill, můj mentor, byť měl určitou pokoru, tak ve svém věku byl velice rázný a velice razantní v řadě změn a kroků. V Zábřehu pracovalo 250 lidí. Cíl byl to stáhnout na 150-160. Představte si propustit 80-90 lidí v regionu, kde už tehdy byla 12procentní nezaměstnanost. Víte, že když někoho propustíte, bude po určitou dobu bez slušnějšího sociálního zázemí. Bude pobírat podporu v nezaměstnanosti, která stěží pokryje chod rodiny, kterou má.  Bylo pro mě velice složité od těchto pocitů se oprostit. Najít kompromis mezi pokorou a sebevědomím, dělat změny. To je život, na to vás žádná škola nepřipraví. Až v průběhu let hledáte kompromis mezi určitou dávkou pokory a tím, aby člověk nebyl brán jako měkký manažer,“ zamýšlí se nad méně příjemnými stránkami života ředitele Mojmír Mocek.
I v téhle firmě došlo časem k určitým personálním změnám a Mojmír Mocek začal hledat štěstí jinde. A nabídli mu místo ředitele závodu firmy Yoplait. Dodnes tvrdí, že to byla největší manažerská a ekonomická škola. Nepředpokládal, jaký šok ho čeká. „Řada věcí se dělala ‚českým‘ způsobem. Lidé svačili u pásu, na sobě nějaký oděv z domácnosti, takové ty propínací silonové zástěrošaty… Přišel jsem z prostředí, kde mi standardy vypálili do hlavy a já si osvojil globální pohled. Člověk ví, že když se udělá průšvih i v malé zemi jako je ČR se značkou Hellmann‘s nebo Knorr, tak to jde do celého světa. To se nezastaví v hranicích Česka nebo Československa. Globální značka je vystavena riziku hrozby snížení prodejů napříč světem. V Austrálii nebo v Irsku se před lety objevily střepy v majonéze. Několik spotřebitelů se poranilo, dokonce dítě. Zpráva se rozletěla do světa a prakticky všude zaznamenali tu větší, tu menší poklesy prodeje. A když vám někdo vypálí zodpovědnost přístupu ke kvalitě, ke všem nastaveným systémům a standardům, a najednou přijdete do prostředí, kde je to úplně někde jinde, je to šok.“
Měl dvě možnosti – buď utéct, protože tohle dávat dohromady nepůjde ze dne na den a bude to stát neskutečné množství energie, nebo zůstat a jak sám říká „postavit si pomník“. Samozřejmě že se rozhodl pro druhou možnost.  I když v té době začal přemýšlet, kolik mu zbývá do důchodu. A taky už věděl, že za všechno se platí; rozpadlé manželství – i to byla daň, kterou zaplatil za nepočítané hodiny v zaměstnání. Měl za sebou zhruba deset let vyčerpávající práce a před sebou novou situaci, která nevypadala nejlíp.
„Když pracujete 10 až 12 hodin denně s obrovským nasazením, potřebujete vidět také výsledky. Jsou změny, které jsou transparentní během týdne, dne, hodiny, můžete si na ně sáhnout. Ale jiné trvají měsíce, nechci říct až roky. Tohle byl běh na dlouhou trať. Změnit myšlení lidí, jejich přístup, znamenalo povídání si s nimi, vysvětlování, učení, vložil jsem obrovskou energii do procesu změny.“
Vydržel to pět let, pak si potřeboval, jak říká, odpočinout. Zakotvil na rok v u francouzské firmy Fromagerie Bell jako ředitel závodu Želetava.  Na rozdíl od obecného povědomí nedá na pracovitost Francouzů dopustit. „Co vnímám jako velký hendikep Čechů vůči francouzským firmám, je neznalost francouzštiny. Francouzi, byť na manažerských pozicích komunikují v angličtině, tak když s nimi sedíte u večeře, dají vám pět minut, kdy se zdvořilostně zeptají na počasí, na rodinu, jak se máte a pak budou pokračovat jenom ve francouzštině. Já beru Želetavu jako místo, kde se během tří čtyř měsíců podařilo s týmem lidí doladit veškeré důležité věci, které byly z mého pohledu nutné nastavit, a bylo svým způsobem hotovo. Nechci říct, že jsem neměl do čeho šťouchnout, ale  - říkal jsem si, že kdyby mi bylo 55 let, tak bych lepší trafiku nenašel. Byla to velice příjemná práce, výborné zázemí, příjemní a pracovití lidé, ale hodně věcí bylo uděláno a co mi zbylo, tak to bylo skutečně jen dolaďování systému. Takže jsem měl  čas učit se francouzštinu. Želetavu beru spíš jako jazykový kurz.“
Trumf International spojuje, jak sám Mojmír Mocek říká, obé – je to velmi manažersky vypjatý post i jazykový kurz. „Je to velké vypětí. Krize nás donutila opravdu hodně pracovat s ekonomikou firmy. Změny směřovaly  na standardizaci procesů, ekonomických ukazatelů, pravidel a celého systému. Náš trh je samozřejmě naše republika, ale i Rumunsko, Maďarsko, Srbsko, Slovensko, Polsko, Německo, USA, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Bělorusko, Moldávie, Ukrajina, Rusko, Kazachstán, Kirgízie, Arménie. Máme přímé zastoupení nebo vlastníme dceřinky v Rumunsku, Maďarsku, na Ukrajině, v Bělorusku a Rusku. V ostatních zemích, které jsem jmenoval, máme obchodní kontakty nebo dealery, kteří tam prodávají naše produkty. V počátku jsem měl vytvořit určitou strukturu firmy, která by mnohem cíleněji řídila aktivitu směrem k těmto zemím. To se povedlo. Druhý krok, který byl vyvolán právě krizí, směřuje k zachování profitability a rentability. A to samozřejmě znamená jít do obrovských detailů v ekonomice: jak se pracuje s náklady, jak jsou plánované obchody, jak vypadá business plán, finanční a investiční plán… Zrovna před dvěma dny jsme dokončovali business plán, finanční plán a investiční plán poboček. Omezujeme výrazným způsobem cestování, snažíme se využívat video a skype konferenci, propojujeme se z mnoha míst Evropy. Třeba čtyři hodiny probíráme detailně business plán, díváme se na potenciál země, zákazníků, na kupní sílu, ekonomickou sílu země, jak se chovají měnové kurzy...“
A co studium jazyka? „Hodně používám ruštinu a není jednoduché se k ní vracet. Majitelé firmy Trumf mě požádali, abych na pobočce v Moskvě strávil půl roku. Byl to velice zajímavý a náročný čas, dopoledne x hodin člověk mluvil rusky, odpoledne x hodin anglicky, takže to byl skvělý trénink i po této stránce. 
Pokud mohu říct a vracím se zpátky k té pokoře – jsem vděčný za všechno, čeho se mi dostalo, za všechny lidi, které jsem potkal. Protože ať byla některá setkání složitá a nepříjemná, tak každé po čase přineslo ovoce v podobě poznání. Byl jsem pak připraven na řadu dalších setkání. Takže ať jsou věci dobré nebo špatné, až v čase se vždycky ukáže, jakou mají svoji přidanou hodnotu,“ uzavírá generální ředitel.

[iduzel] => 864 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/mocek [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/mocek [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [865] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Vladimír Kučera [seo_title] => Ing. Vladimír Kučera [seo_desc] => Ing. Vladimír Kučera [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Koroze s masarykovským šarmem

Inženýr Vladimír Kučera (*1936) patří k mužům, kteří svým charismatem působí, ať mají na sobě sportovní bundu nebo bílý plášť. Málokdy máme dnes možnost setkat se s člověkem, z něhož noblesa i síla osobnosti v tom nejčistším smyslu slova takhle vyzařují. Syn tajemníka prvního i druhého českého prezidenta a předválečného velvyslance ve Švédsku svůj život věnoval, jak jeho žena v žertu říká, rezavým plechům, odborníci samozřejmě upřesní - korozi. Je – jak jinak - absolventem VŠCHT Praha a světově uznávaným odborníkem právě v tomto oboru. Rozhovor nám poskytl při nedávné návštěvě školy.

 

[ikona] => [obrazek] => vladimir_kucera_web.jpg [obsah] =>

Pocházíte z rodiny, kde tatínek byl právník a diplomat a maminka architektka. Chemie byla vaším snem od časného mládí?
Já jsem k technice neinklinoval. Když jsem v roce 1955 končil gymnázium, byl bych býval šel na něco takového jako práva, ale to bylo v té době absolutně nemyslitelné. Jednak by mě tam nevzali, ale i kdyby mě nakrásně vzali, tak pomyšlení být právník a muset sloužit komunistické moci, to ne. Takže jsem uvažoval o něčem neutrálnějším, o nějakém technickém oboru. Měli jsme na gymnáziu profesora chemie, velmi zajímavého člověka, a já si tak říkal, že chemie – to by mohlo být něco pro mne. Nikdy jsem nebyl nějaký matematický génius a zdálo se mi, že tady matematiky zase tolik není. Už od začátku mě nadchl kov, připadal mi velice tajemný. Když jsme byli na první praxi na Kladně v ocelárnách, poprvé jsem viděl, jak se žhavý kov odlévá; je to opravdu nesmírně působivé.

Neměl jste problém sehnat po úspěšném absolutoriu práci?
Pracoval jsem na katedře už v průběhu studia jako pomocná vědecká síla, diplomku jsem psal také na téma koroze a tím směrem jsem chtěl jít. Na škole zůstat tehdy nešlo, tak jsem mířil do výzkumu. Jenže ať jsem vešel do jakéhokoli výzkumného ústavu, když zjistili můj rodinný původ, poděkovali mi. Absolvoval jsem asi šest pokusů a už jsem byl nešťastný a nevěděl, co dál. Kupodivu, nakonec jsem v Třídě politických vězňů doslova „zakopl“ o Ústav pro technické a ekonomické informace a rozhodl se to zkusit. Pamatuji si na pohovor před jejich snad stranickým výborem, kde se mě taky ptali, jak se liší mé politické názory od názorů mého otce. Já jsem jim řekl: „Budete se divit, ale ony se moc neliší, protože on byl Masarykův tajemník a Masaryk byl člověk s pokrokovým sociálním cítěním.“ Štěstím bylo, že tam sedělo pár lidí, kteří byli za války v Londýně, a tak mě vzali. Tím pádem jsem se kádrově povznesl, protože všichni říkali, že když mě vzali do UTEINu, tak musím být jejich člověk.

Hovoříme o vašem otci, vraťme se tedy k době vašeho dětství, které zřejmě mělo rozhodující vliv na váš další osud. Jak jste se dostal do Švédska a co si z té doby pamatujete?
Otec pracoval jako Masarykův a pak Benešův tajemník a v roce 1937 byl jmenován vyslancem ve Stockholmu. Z vyprávění vím, že mě tam vezli v košíku, byly mi teprve tři měsíce, a strávil jsem tam prvních skoro devět let života. Když 15. března vznikl protektorát, tak najednou ze dne na den ambasáda přestala fungovat. My jsme se odmítli vrátit domů, Němci rodiče odsoudili (jako potom komunisté nás), sebrali jim majetek, jak se to dělá… Otec byl právník, žádný obchodník, ale známí se mu snažili pomoci, takže měl ze začátku importní firmu. Období od března do září, kdy  Němci napadli Polsko a začala válka, bylo velmi těžké. Němci pak obsadili Dánsko, Norsko a nevědělo se, co dál. Měli jsme příslib, že kdyby šli i do Švédska,  mohli bychom odjet do Londýna, nálady ve Švédsku byly velmi opatrné, řekl bych až proněmecké. Moje maminka byla  známá architektka, jedna z prvních žen, která tento obor v roce 1924 na UMPRUM vystudovala. Začala pracovat, pomáhala živit rodinu. V roce 1943 jsem začal chodit do normální švédské školy a v roce 1944 maminka umřela na rakovinu. Pamatuji se na návrat do Prahy po válce, na letišti nás vítali rodinní přátelé, pozdravil jsem se s babičkou a s dědečkem a opodál stáli dva kluci. Ve Švédsku bylo dříve zvykem, že když se podala ruka, tak se člověk trochu uklonil. Tak jsem jim podal ruku, uklonil jsem se a oni se mohli potrhat smíchy. Jeden z nich byl Honza Kaplický, budoucí světoznámý architekt, oni bydleli na Ořechovce, ve stejné ulici jako my a rodiče byli blízcí přátelé.

Vraťme se k vaší profesní dráze. Vy jste se nakonec z UTEINu do školy vrátil…
Pan profesor Koritta, šéf katedry, se mě někdy koncem roku 1962 zeptal, zda bych neměl zájem o místo aspiranta. To se politické poměry začaly trochu uvolňovat a já jsem  samozřejmě zájem měl, šlo jen o to, aby mě z ústavu pustili. Ale tam byli celkem lidé i ředitel také dobří a pan profesor to vyjednal. V březnu 1963 jsem začal tady aspiranturu a její téma bylo dané – koroze.  A už mi pak zůstala celý život.

A pak se poprvé spojily vaše dvě dráhy – švédská a korozní…
Život někdy ovlivní neuvěřitelné náhody. V létě v roce 1964 profesor Eketorp, metalurg  ze stockholmské techniky, podnikl studijní cestu po východní Evropě. Profesor Koritta, který byl tehdy už rektorem, mi ho dal na starost. Švédský profesor se svou paní a dětmi i jejich kamarády, s nimiž cestovali, byli nesmírně překvapeni, že tady narazili na někoho, kdo mluví švédsky. Na konci pobytu se pan profesor zeptal, jestli by pro mne něco mohl udělat. Věděl jsem, že vůbec v podstatě nepřichází v úvahu se normálně do Švédska podívat, tak jsem řekl, že by bylo úžasné, kdybych  tam  mohl vyjet na stáž. A on že uvidí, co bude moci udělat. Někdy v zimě, k Vánocům jsem dostal dopis od profesora Wranglena, což byl kolega toho mého letního známého a odborník přes korozi na technice. Vlastně mě jen požádal, abych o sobě něco napsal. Tak jsme si začali psát a on mě pozval, až aspiranturu dodělám, abych k nim přijel jako asistent na stáž. To bylo v tu dobu naprosto úžasné. Přes různé překážky, i přes to, že mé paní pas nedali, nechali ji tu jako rukojmí, jsem nakonec odjel.

A ve Švédsku jste mohl srovnávat. Co vás překvapilo?
Strávil jsem tam něco přes rok, bylo to nesmírně zajímavé. Člověk tady žil a nevěděl, jak je na tom VŠCHT i celé naše školství ve srovnání se světem, jakou máme úroveň. Říkal si, že tam to bude úplně „jiné kafe“ a my že třeba jsme jako nějaká průmyslovka. Mohl jsem sledovat doktorandy, kteří seděli se mnou, i studenty. Brzy bylo jasné, že toho neumějí nějak víc, než my jsme uměli odsud. Byli v některých směrech praktičtější, ale třeba v mé korozi to bylo naprosto srovnatelné, dokonce jsem je mohl učit. Naše sebevědomí odsud bylo prostě nízké. Z  jejich studentů, zvláště metalurgů se tradičně stávali kapitáni švédského průmyslu – měli přirozené sebevědomí. To bylo naprosto jiné než tady.

Ale vy jste se po roce vrátil do reality…
Ano, pokračoval jsem na VŠCHT jako vědecký pracovník. V létě 1968 jsme s kolegou a manželkami vyrazili na cestu po Francii a Švýcarsku. Ráno 21. srpna jsme měli z Ženevy pokračovat vlakem do Prahy – na nádraží jsme se dozvěděli, že přišli Rusové...  Váhali jsme, zda se vrátit, či zůstat, nakonec jsme se po pěti týdnech rozhodli pro návrat, doufali jsme, že nebude tak zle. Měl jsem ještě přednášet v Kodani , a tam jsem se setkal s ředitelem Korozního institutu ze Stockholmu. Ptal se mě, co budu dělat. Odpověděl jsem, že se vracíme zpátky. Půjčil mi skládací psací stroj s tím, abych mu o sobě něco napsal, a prý se uvidí, zda by něco nešlo udělat… 
Situace tady se zhoršovala.  A najednou jsem od něj dostal velice oficiální dopis – nabídku, abych tam přijel na rok.  Pan profesor Koritta se na to ze začátku moc netvářil, říkal, že jsem sotva ze Švédska přijel a už bych chtěl zase jet pryč… Nakonec se mu to rozleželo, mávl rukou a řekl: „Tak jeďte.“  Odjížděli jsme v květnu 1970.

Jenže i rok stáže skončil a bylo třeba se rozhodnout – vrátit se nebo zůstat…
Rok jsme se ženou přemýšleli, zda se vrátit nebo ne. Přes své kontakty jsem se já i ústav snažili pobyt prodloužit, nepodařilo se. Nakonec nám z velvyslanectví vzkázali, abychom do tří dnů ukončili pobyt a odjeli. Usmlouval jsem to na týden. Byl to ale velmi vypjatý týden na rozmyšlenou. Každý den jsme se rozhodli jinak. Jeden den pro návrat, druhý zůstat a tak to šlo stále dokola. Pak jsem dostal od kolegů dárky na rozloučenou, už byl pátek, předali jsme byt, kufry už byly sbalené, jen je odnést do auta. Zašli jsme ještě na oběd do místní restaurace. A tam jsme se nakonec rozhodli, že zůstaneme. Zatelefonoval jsem do práce, řekli mi, ať zase v pondělí normálně přijdu a do toho bytu se můžu nastěhovat zpátky…

A tím začala vaše korozní evropská kariéra?
V ústavu se začala budovat laboratoř, bylo nás tam pár. Sedmdesátá léta ve Švédsku byla zlatý věk pro výzkum. V roce 1976 šel ředitel, který mě tam před lety pozval, do penze, šéf laboratoře šel na jeho místo a já jsem se stal šéfem výzkumné části. Byla to moc zajímavá doba, což je obvykle vždycky, když se něco buduje.  Pak začala mezinárodní spolupráce, která se hodně podporovala. Byla mi blízká i proto, že jedna z věcí, kterou jsem se hodně zabýval, byla atmosférická koroze, jeden ze dvou hlavních směrů, s nimiž jsme začínali. Tam se mezinárodní spolupráce přímo nabízí. Vzduch jde přes hranice, záleží na vlivech klimatu a širší pohled na celý problém je velice důležitý. Když se objevily kyselé deště, exhalace síry, do tohoto výzkumu jsme se velice brzy zapojili. Začátkem 70. let se ve Švédsku začalo s národní studií na tohle téma a jako specialista přes materiály jsem tam byl já. Spolu s odborníky přes lesní i vodní hospodářství, ekonomy, lékaře jsme se snažili o celkový pohled na celý problém. Potom jsem začal jezdit do Ženevy na zasedání Evropské hospodářské komise při OSN, tam se postupně vytvořily mezinárodní projekty a jeden z nich na materiály. My jsme to organizovali a já jsem byl vlastně předsedou. Když Švédsko vstoupilo do EU, koordinovali jsme řadu evropských projektů zaměřených na vliv nečistot v ovzduší na materiály včetně kulturních památek.

Nikdy jsem z ústavu neodešel. I když jsem měl různé příležitosti a možnosti, strávil jsem tam tři desetiletí. Ono je totiž také někdy potřeba, aby lidé zůstávali, aby byla určitá kontinuita, jež stojí právě na lidech, kteří to znají.  Někdy toho samozřejmě můžete litovat, protože víte, že ať člověk přijde kamkoliv, všude se něco přiučí. I po té lidské stránce. Když mi bylo 65 a šel jsem do penze, měl jsem rozděláných několik bruselských projektů, a jako konzultant jsem tam strávil příjemná léta a jsem tam činný dodnes. Začátkem března odjíždím do Singapuru pomoci jednomu výzkumnému ústavu rozjet korozní laboratoř.  Člověk cítí, že ještě k něčemu je.

[iduzel] => 865 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/kucera [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kucera [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [866] => stdClass Object ( [nazev] => Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc. [seo_title] => Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc. [seo_desc] => Prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

S předsedou Akademie věd o slivovici i české vědě

Profesor Jiří Drahoš, předseda Akademie věd, je dalším absolventem VŠCHT Praha, který stanul v čele této instituce. Na cestě mladých lidí ke studiu chemie a technických oborů obecně vyzdvihuje velkou roli učitelů na střední i na základní škole. Leč jeho cesta k chemii nebyla zdaleka tak přímočará, jak by se na první pohled mohlo zdát.

[ikona] => [obrazek] => Jiri_Drahos_web.jpg [obsah] =>
Pane profesore, kdy se z vás stal fanatický chemik?

Fanatický chemik jsem nikdy nebyl. Já jsem vlastně váhal, zda jít studovat srovnávací literaturu v kombinaci čeština-ruština na filozofické fakultě, trubku na konzervatoři nebo chemii. Nakonec jsem vyslyšel svoji ruštinářku, která mě přesvědčila, že je lepší studovat chemii (mimochodem, tu mě učil její manžel) a mít jazyky jako koníčka. Takže to nebyla přímočará cesta, ale chemie mě bavila už na střední škole. Měl jsem samozřejmě krabici Mladého chemika, či jak se to jmenovalo, a občas mamince poleptal komodu nějakou tekutinou; dělal jsem také chemické olympiády. Někteří moji spolužáci z gymnázia, kteří zamířili do Pardubic, byli opravdoví chemici, bouchačky, pořád nějaké experimenty, to já vážně ne.

Co vás na chemii tolik bavilo?
Je to předmět, který kombinuje experiment a teorii, to se mi líbilo. Je to také disciplína, která má logiku – vezměte si bezvadné Votočkovo názvosloví – ný, - natý, -itý, -ičitý… Není to jenom „šprtárna“. Nikdy jsem neměl a nemám nic proti biologii, ale přišlo mi, že v předmětech jako botanika a biologie se člověk musí hlavně „navrčet“ příslušný počet stránek. Ve srovnání s tím je chemie ztělesněná logika. To je jeden aspekt, který se mi samozřejmě líbil, i když jsem si to pro sebe takhle neanalyzoval. A druhý aspekt – její experimentální stránka. Člověk něco slévá, titruje, měří… Ale jak říkám, tehdy jsem to asi takhle nerozebíral, chemie mě prostě bavila.
A to vás nepustilo ani během studia, nebylo nic, co by vás nebavilo…
Byly předměty, které mě bavily výrazně méně, třeba strojnictví nebo elektrotechnika. Říkal jsem si – proč se mám učit takové věci, když nejsou pro chemii vůbec potřeba! Během studia na tehdejší fakultě anorganické chemie jsem dělal pomocnou vědeckou sílu nejdříve na katedře matematiky, pak na fyzikální chemii a tak jsem po třech letech základního studia, které bylo společné, šel na specializaci fyzikální chemie. Říkalo se o ní, že je to prestižní specializace, tak jsem se rozhodl, že půjdu na to nejzajímavější.

Takže jste od začátku předpokládal, že se vydáte spíš vědeckým směrem?
Ne úplně, zvažoval jsem i to, že bych se vrátil domů na Moravu, do Rožnova pod Radhoštěm, kde mi nabízeli nějakou výzkumnou pozici. Ale nakonec se jednalo spíše o místo poloprovozního inženýra než výzkumného pracovníka, tak jsem řekl, že ne. Moje úplně první místo bylo však na městské inspekci požární ochrany v Praze. Než jsem šel na vojnu, strávil jsem tam tři týdny a přičichl k typické kancelářské byrokracii. Každý, kdo si chtěl nechat přestavět komín, musel přinést žádost. A kolegové, místo aby je hned razítkovali, tak je vršili… Když jsem se ptal, proč tam nedají razítko ihned, odpověděli mi, že nemohou, že by si na to lidi zvykli…
No a během základní vojenské služby jsem udělal konkurz do Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV a od té doby jsem vlastně pořád v Akademii věd.

Jenže vy jste se na ústavu přeorientoval na jiný obor. Proč?
Nastoupil jsem do oddělení fyzikální chemie u profesora Hály a zabýval se rovnováhou kapalin a par za vysokých tlaků. To moje působení v ústavu se nazývalo studijní pobyt, protože bylo nutné zachovávat určité proporce mezi řádnými vědeckými aspiranty a ostatními zájemci o vědu. Ale nakonec i nám umožnili napsat a obhájit disertační práci. Obhajoval jsem v oboru fyzikální chemie a u pana profesora Hály bych byl velmi rád zůstal. Jenže na jeho oddělení byl personální stop stav, možná proto, že neměl tu správnou stranickou legitimaci, takže mě tam nemohl nechat. Ale řekl mi, že by bylo místo u Ing. Jana Čermáka, který v té době vedl na ústavu oddělení chemických reaktorů a přestup mi doporučil. Poslechl jsem ho a fyzikální chemii jsem bohužel postupně skoro zapomněl.

To vás to tak chytlo? Dnešní průměrný středoškolák si pod pojmem reaktor dokáže představit maximálně Temelín…
Byla to nutnost, musel jsem se prostě přeškolit na něco jiného. A když už jsem řekl ano, tak jsem to musel zvládnout. 
A k tomu chápání chemických reaktorů a inženýrství…  Snad každý ví, jak se pálí slivovice. A celý ten proces sestává z několika kroků. V prvním se švestky nahází do bečky a tam kvasí; z bečky se v podstatě stává fermentační reaktor, bioreaktor. Pak se používá důležitá jednotková operace – destilace, což je typická disciplína chemického inženýrství, stejně jako následné chlazení, ředění, míchání. Prostě výroba slivovice je krásný příklad aplikace chemického inženýrství.

Jak jste se nakonec ocitl ve vedení Akademie věd?
Nikdy jsem si samozřejmě nemyslel, že skončím na téhle židli. Asi málokdo vstupuje do ústavu Akademie věd nebo na vysokou školu a říká si: já budu předseda Akademie věd nebo já budu rektor. Do roku 1989 nebyla vůbec šance, že bych v ústavu dělal vedoucího oddělení nebo třeba jen skupiny. Nebyl jsem ve straně, a tak jsem se víceméně smířil s tím, že můžu dělat výzkum, zajímavou vědu, byť jako řadový vědec. Neměl jsem navíc problémy s publikováním, většinu článků jsem v té době posílal do zahraničních časopisů. Pak přišel rok 1989 a kolegové mě přesvědčili, abych kandidoval na funkci předsedy odborů.  Ty se totiž hned po 17. listopadu chápaly jako protiváha oficiálních ústavních struktur… Byl jsem zvolen, pak jsem se stal zástupcem ředitele ústavu, později jeho ředitelem. A těšil jsem se, že až s ředitelováním skončím, budu mít čas na doktorandy, experimenty, prostě na takovou vědečtější činnost. Jenže jsem zase podlehl přemlouvání kolegů, abych kandidoval do Akademické rady AV. Jako místopředseda Akademie jsem pracoval čtyři roky a pak jsem se s prominutím nechal „ukecat“, abych kandidoval na předsedu.

Přináší vám tahle administrativně-úřednická práce jako vědci uspokojení?
Upřímně řečeno, příchod do funkce jsem si představoval úplně jinak. Nastoupil jsem loni na jaře, po období relativně klidného předsedování kolegy Václava Pačese. Dělal jsem mu místopředsedu a vím, o čem mluvím. Najednou jsem ale nastoupil do vlaku, který se po kolejích řítil z kopce dolů. Viděl jsem snahu Akademii věd prakticky zlikvidovat tím, že jí během tří let bude zkrácen rozpočet na polovinu. Byl jsem jako v Jiříkově vidění, co se vlastně děje. S kolegy v Akademické radě i na ústavech jsme ale začali bojovat a nakonec jsme to – řekněme – ustáli. Ale rozhodně mi tato činnost uspokojení nepřinášela, protože byla vlastně zbytečná. Šlo přitom o odvrácení akce skupiny lidí, kteří většinou neměli a dodnes nemají vůbec žádnou představu, co je věda, co je vlastně základní a aplikovaný výzkum, jak funguje Akademie věd a jak vysoké školy. Usmysleli si v rámci jakési reformy výzkumu, což je takové prázdné slovo, které může znamenat cokoli, že nám prostě výrazně zkrátí rozpočet. Když jsem se ptal proč, jaký je za tím strategický záměr, jaký krok B bude následovat po tomto kroku A, nikdo nebyl schopen nic logického odpovědět. Nikdo neřešil, co se vlastně v takovém případě stane s lidmi v ústavech, co bude dál. Takže loňský rok byl velmi komplikovaný, ale myslím, že jsme to zvládli, což je zásluha nejenom má, ale i mých kolegů v akademické radě a řady lidí z ústavů AV i vysokých škol. Velmi razantně se za nás postavili, což mě samozřejmě těšilo. Ale já bych se radši věnoval Akademii věd jako takové, hodnocení ústavů, zlepšování kvality, a na to jsem prakticky neměl čas. Pořád jsem odrážel útoky z jedné, druhé nebo třetí strany.

Co myslíte, proč dnes nemají mladí lidé zájem věnovat se technickým vědám?
To je složitější otázka. Velkou roli hrají učitelé už na základní škole, ne až na střední. Když vás učí někdo a vy vidíte, že ho to moc nebaví, takže odučí a končí, to samozřejmě nikoho nenadchne. Na druhou stranu se před dvaceti lety objevily možnosti seriózního studia předmětů, které jsme do té doby považovali za, mírně řečeno, politicky problematické. Tyto disciplíny zažily obrovský boom a jsou dnes poměrně dobře placené. A vystudovat je není tak složité, jako vystudovat třeba VŠCHT či ČVUT, kde máte chemii, matematiku, fyziku, inženýrství, software, hardware…. Nemám nic proti dobrým právníkům, ekonomům nebo manažerům, ale myslím si, že vystudovat školu, jako je VŠCHT, bylo a je poměrně náročnější. Je tam jak teoretická, tak praktická část, laboratoře, řada lidí v nich byla prostě levá, a časem odešli.  Vždycky jsem říkal svým studentům a říkám to i mimo akademickou komunitu, že VŠCHT je nejuniverzálnější škola. Studenti dostanou dobré základy v chemii, matematice, fyzice, počítačích, každý absolvuje kurz chemického inženýrství. Já sám z něj nebyl nadšen, ale později jsem ocenil, že se naučíte počítat bilance. Bilance hmoty a bilance energie, to znamená, že něco do systému vteče, něco se v něm akumuluje nebo ztrácí a něco z něho vyteče, takhle funguje vlastně všechno. Problém je, že málokdo – vlastně jedině chemičtí inženýři  – vědí, jak to matematicky popsat a spočítat. VŠCHT je prostě jednou z nejkvalitnějších škol, ne proto, že jsem ji vystudoval, ale opravdu si myslím, že dává velmi široký a solidní základ. Po jejím absolvování pak můžete dělat skoro cokoliv.

Říkáte sám, že se otevřely nové školy, obory. Považujete jejich počet za přínos?
Myslím, že to množství vysokých škol je jednoznačné mínus, něco, co náš stát nezvládl. Vyplynulo to z jisté euforie – máme demokracii, každý má právo otevřít si vysokou školu, každý má právo akreditovat na této škole bakalářské, magisterské a pokud možno hned i doktorské studium. To byla zásadní chyba, myslím, že teď už to všichni vědí, vysokých škol je příliš mnoho, těch veřejných i soukromých. A co s tím? Akreditační komise sice školy prověřuje, ale ani komise to nemá jednoduché, většinou jsou ty školy propojeny s místní politikou či byznysem. Já bych podpořil to, o čem se už delší dobu mluví, že by mělo existovat několik typů škol. Každá škola nemůže dělat výzkum na nejvyšší úrovni, to prostě nejde, není to otázka demokracie, nebo toho, zda je škole v Praze či jinde. Měli bychom mít školy bakalářské nebo profesní, výzkumné… Soukromé školy – budiž. Když je někdo financuje, ať si určuje, co se tam má studovat. Ale ať si ty školy nehrají na to, že tam dělají vědu. V drtivé většině nedělají a nemohou dělat – kde by se najednou ti všichni vědci vzali?

Nedá mi to – podporujete placené školství?
Neměl jsem na to nikdy vyhraněný názor. Jako člověk, jehož dcery vystudovaly soukromou vysokou školu a já musel něco zaplatit, si nemyslím, že je to něco zásadně špatného. Pokud by školné bylo nastaveno rozumně a tak, že by se lišilo… Nevím například, proč zavádět školné na technických vysokých školách, kde je nedostatek zájemců, kam naopak potřebujeme lidi přitáhnout. Ale musí být vymyšlen určitý sociální systém, aby školu s vyšším školným mohl studovat i ten, jehož rodiče nejsou bůhví jak majetní. Na druhé straně, i za nás bylo studium pro rodiče nákladné, kolej sice nestála majlant, ale dohromady to bylo poměrně dost peněz. Dnes ale nejsem schopen odpovědět, jestli má být školné ve výši třeba 5 000 korun za semestr… Diferencoval bych a dal bych školám možnost nastavit třeba jen symbolické školné, pokud to uznají za vhodné. Ale mám pocit, že celá reforma terciárního vzdělávání se teď redukuje na jedinou věc, a tou je školné. Podle mého názoru je školné až to úplně poslední. Vznik výzkumných univerzit – to je mnohem důležitější!

Věda, výzkum – co dnešní absolventy vysoké školy inspiruje, aby šli touto cestou?
Věda je jeden z nejúžasnějších oborů, protože soutěžíte s celým světem. V každém podniku máte určitou hierarchii, v níž stoupáte, nakonec můžete skončit jako jeho generální ředitel. Ale je to stále v rámci jednoho podniku, byť třeba nadnárodního. Jakmile vstoupíte do vědy a berete ji opravdu vážně, nepoměřujete se jen svým sousedem v laboratoři nebo z jiné školy či ústavu. Musíte se dívat, co kdo publikuje venku, jaká je úroveň ve světě. Řekněte mi, kde tohle platí? To je věc, která mě na vědě fascinuje, je to mezinárodně velmi soutěživý obor.
I finanční zajištění je už vcelku slušné. Navíc, když se člověk dá na vědu, musí určitým bonusem ocenit i onu svobodu „podnikání“. Zvlášť pokud dělá v základním výzkumu, tedy v tom, co dělá vědu vědou, tam má vlastně absolutní svobodu. Pokud je mladý vědec opravdu schopný, může získávat určité finance z grantů, přednáší na konferencích po celém světě, je v kontaktu se spoustou lidí z oboru, to je úžasná záležitost.

Až tady skončíte, vrátíte se zpátky ke vědě, jde to vůbec?
Řeknu sebekriticky, že v mém případě to asi nepůjde. Vědecký vlak se pohybuje strašně rychle, záleží to možná na disciplině… Už když jsem dělal ředitele ústavu, měl jsem pocit, že vědu stíhám jen málo. To jsem ale byl pořád na ústavu, blízko svého oddělení, kam jsem chodil prakticky každý den. Byl jsem v daleko bližším kontaktu i se studenty na VŠCHT. Když jsem začal jako místopředseda AV, zhoršilo se to. Jednak jsem nebyl tak často v ústavu, většinu práce jsem měl na Národní 3, ale stále jsem třeba přednášel na VŠCHT, měl jsem doktorandy. Ve chvíli, kdy jsem nastoupil do funkce předsedy, dohodl jsem se s Ústavem chemického inženýrství, že nebudu vypisovat žádnou přednášku, protože bych to prostě nestíhal – nemohl jsem zaručit studentům čtyři hodiny výuky týdně. A za druhé nestíhám už sledovat podrobněji ani svoji disciplinu, tedy vícefázové reaktory. Jsem rád, že se ke mně občas dostane rukopis článků kolegů, lidí z mého bývalého oddělení, a že se tak trochu udržuji alespoň informativně. Ale obávám se, že po takové době se do onoho vědeckého rychlíku nedá rozumně nastoupit. Mrzí mě to, ale nerad bych někde překážel, takže asi ne.  Sto padesát procent času trávím tady v centru a jenom díky tomu, že bydlím nedaleko ústavu, mohu se tam brzo ráno nebo pozdě večer mohu zastavit. Brzo ráno tam ještě mnoho lidí nebývá, večer ale ano, což je docela příjemné."

[iduzel] => 866 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/drahos [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/drahos [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [867] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Eva Ticová [seo_title] => Ing. Eva Ticová [seo_desc] => Ing. Eva Ticová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Za volantem veteránů

Drobná, s velkýma očima, drobnými pihami a kudrnatými rezavými vlasy – být o dvacet centimetrů vyšší, určitě mohla ještě před pár lety dělat modelku. Jak si tahle štíhlá paní působící neuvěřitelně křehkým dojmem dokáže zjednat respekt v oboru, který je od svých počátků přímo zaslíben chlapům – v automobilovém průmyslu? Inženýrka Eva Ticová, MBA je šéfrestaurátorkou v Muzeu Škoda v Mladé Boleslavi a samozřejmě také absolventkou VŠCHT Praha. 

[ikona] => [obrazek] => Ticov__.jpg [obsah] =>
Dokážete prosazovat svá řešení a své pravdy v převážně mužském prostředí? 

Jak kde. Někdy jsem si pozici vydobyla, někde ne, záleží to na tom, jací lidé jsou. Když se začnou chlapi bavit o autech, o předstihu a dalších věcech, já vím, oč jde, ale prakticky to neumím. Nikdy jsem to nedělala, nikdy jsem na to neměla čas, což je velký handicap. Pokud jsou v té chvíli kolem muži hloupí, je těžké obhájit svou pozici. Ale pokud jde o chlapy, kteří opravdu něco dovedou, je jim jasné, že já zase umím něco jiného. Když jsem sem nastoupila, měli jsme jednu garáž a všechna auta byla ve sklepě. V mokru, pršelo na ně. Podařilo se mi do deseti let postavit novou dílnu, dva depozitáře, nakoupit auta – ale to k tomu taky patří. Tehdy jsme měli dvě pojízdná auta, dneska jich máme čtrnáct. Umím věci poshánět, ale i nechat udělat rozbor laku a objevit správného lakýrníka. Zjistit, co v laku bylo, proč to tam bylo, najít správnou technologii, jak bychom se k něčemu dopracovali. Tohle někteří chlapi neumějí. Prostě někde si člověk pozici vydobude, jinde ne, ale dneska už mi to nevadí. I když jsou dokonce lidé, kteří proti mně brojí takovým způsobem, že jsem si řekla, že až je někdy potkám, tak jim určitě ruku nepodám. 

Cesta mladých žen k technice není jednoduchá, někdy se jí prostě bojí. Co na tuhle cestu přivedlo vás? 
Tatínek. Byl technik a mně se technika líbí od malička. Strojařina mě zajímala, i když jsem se jí nikdy nevěnovala. Úplně původně ještě na základce jsem chtěla jít na šperkařinu, nedostala jsem se. Z gymnázia jsem ve třetím ročníku přestoupila na průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Chtěla jsem studovat umělecký směr, ale nebylo místo, tak jsem skončila na technologii. A protože mi to šlo, pan profesor se mně zeptal, zda nechci jít na vejšku. Nechtěla jsem, ale on mě přemluvil, abych to aspoň zkusila. Vzali mě bez přijímaček a udělali mi tím strašnou čáru přes rozpočet. Jenže já jsem vychovaná tak, že když se něco dělá, musí se to dělat pořádně. Celých pět let jsem se pilně učila a nakonec zůstala na škole jako doktorandka. 

Vysoká škola mě především naučila, že se musím učit. Vzpomínám, jak ve zkouškovém období všichni matfyzáci měli zkoušky hotové v květnu, já jsem některé dělala i v srpnu a musela jsem dřít. A to byla opravdu výborná příprava do života. Prostě jsem byla zvyklá, že musím, že se nedá nic dělat. Moje kamarádka studovala medicínu a učila se biochemii, takovouhle bichli se naučila za 14 dní a já nevěřila, že to je možné. Moje organika byla mnohem tenčí a nebyla jsem s to se jí naučit za měsíc. Ona se to učila nazpaměť a já nechápala, k čemu jí to bude. Byla jsem přesvědčená, že člověk musí vědět, proč to tak je a jak to funguje. Samozřejmě, na některé věci v chemii jsem nedosáhla, něco jsem už neuměla, něco jsem prostě musela nadřít. Naučit se věci nazpaměť – to prostě v chemii nejde, když profesor položil tu správnou otázku, tak byl člověk hotov, to se „neokecalo“. 

Dělala jsem restaurování a koukala jsem na to přes materiálové inženýrství, což byla úžasná věc – protože člověk alespoň trošičku do těch materiálů viděl. Naučila mě bránit se v pozdější praxi některým metodám. Pokud mi například někdo nabídne produkt s dusičnanem nebo s chloridy,  tak ho nechci, protože tam zanáší nevhodné látky podporující korozi. Vzpomínám na svého prvního učitele inženýra Viktora Heidingsfelda, který vždycky přemýšlel, než něco použil, co to přinese dál. Rychlé řešení není vždycky ideální. Fyzikální zákony prostě fungují, ať si lidé myslí, co chtějí. To je věc, kterou mi dala chemie. 

A po skončení školy rovnou za automobily? 
Ne, napřed v Archeologickém ústavu akademie věd ČR, jenže za 7 tisíc hrubého v Praze nevyžijete, když nemáte byt. Začala jsem shánět lepší místo a objevila nabídku v Muzeu Škoda. Určitým obloukem jsem se vrátila k tomu, s čím jsem začínala. Samozřejmě auto opravit neumím, sice něco rozeberu, ale to je všechno. V současné době hlavně sháním díly, hledám dodavatele na různé speciality, vybírám, kdy co a jak uděláme. Nejtěžší je sehnat správné náhradní díly. V dnešní době začíná být problém s drobnou výrobou. Většina firem je zařízená na velkovýrobu. Když někde řeknu, že potřebuju vyrobit dva kulové čepy, tak mě pošlou – no, víte kam… A když najdete lidi, kteří to pro vás udělají, tak je musíte zaplatit. Protože takoví řemeslníci to musí udělat celé úplně od začátku. Představte si, že normální kulový čep koupíte – já nevím, za pět stovek – a já ho mám vyrobený za 15 tisíc. Protože řemeslník si to musí jít nakreslit, doměřit, vyrobit, udělat povrchovou úpravu, sesadit… prostě je to spousta práce a to se potom špatně vysvětluje. 

Problém je třeba i chromování. Čechy dříve byly chromařská velmoc, když jsem tu před 14 lety začínala, tak jsem si shrábla chromové součástky, hlava nehlava, dojela jsem do kopřivnické Tatry, tam jsem to hodila na stůl, pan Paulík řekl: „Přijeďte si za měsíc“, a když jsem přijela, tak mi odevzdal špičkové chromy, které se do dneška ani nehnuly. Koupili to Rusové, dělají interiérové chromy, takže už tam není brusič, leštič, nikdo. Dneska své materiály vezmu, odvezu do Polska, do jednoho květinářství, v němž má pán vzadu nenápadně chromovnu. Evropská unie klasické chromování s kyanáty prostě zakázala; důsledek je, že když to nechám tady kdekoliv pochromovat, tak to vyhodím. Nebo to můžu vozit na Slovensko, ale tam se nedoplatím, cena je  5-6krát větší než u květináře. 

Díly na škodovky jsou problém. Laurin a Klement a Škoda byly malosériové výroby, 40 000 aut vyrobených během sedmi let (v době Škody Populár) není žádné velké číslo. Brali od Bosche, Scintili, Zenitu, Selexu, jenže dnes ty díly nejsou. Ještě ke všemu brali takové speciality, které se třeba vyráběly krátkodobě, nevím, co je k tomu vedlo. To, co se vyrábělo dlouhodobě, se většinou používalo na autech jako je Bugatti, Mercedes.  Ale tyhle značky skoupí okamžitě všechno, jak se to objeví na trhu. Některé díly sháním 3, 5, 7 a více let, abychom mohli něco dokompletovat. Některé se prostě nedají sehnat vůbec. Vyrobit se ale dá úplně všecko, samozřejmě. 

Jenže to už není originál… Musí být technická památka funkční, v našem případě pojízdná, nebo stačí, když stojí v muzeu a člověk se na ni může podívat? 
Auto je technická památka a podle mého názoru by fungovat měla, vůz by měl – pokud je to možné – jezdit. Ale ne tak, že když ho chci zprovoznit, tak ho zničím. Ovšem čím starší auto, tím větší problémy. Ty věci jsou na konci životnosti, nedají se použít… Řešíme to tak, že se nepoužitelná věc vymontuje, uloží, vyrobíme repliku a v restaurátorské zprávě je napsáno, že tyhle šrouby jsou nově vyrobené, tohle je původní, aby bylo jasné, co se kde měnilo. A to, co je důležité, schovávám, takže mi strašným způsobem narůstají sklady. Ne všichni mají pro takový přístup pochopení. Jsou tady lidi, kteří to dělají, vědí a kterým je jasné, z jakého důvodu se tohle udělalo nebo neudělalo. Pak jsou tady lidé, kteří to nedělají, nerozumějí tomu, ale myslí si, že jsou odborníci a i na nás, kteří auta zprovozňujeme, útočí – že jsme tam dali tohle a tohle… Tvrdí, že to je šlendrián, to není ale pravda. Ano, tohle je replika, já se nestydím, že jsem nechala vyrobit nový chladič, starý chladič mám v depozitáři označený, z kterého vozu pochází. 

S veterány se jezdí různé rallye, sedáte si někdy za volant takového auta? Víte, jaké je řídit starý vůz? 
Ráda jezdím, jezdím hodně, dokonce jsem se učila jezdit závodním autem. Na to už je ale člověk ve 40 starý, aby s tím začal. Ale je to hezké, když člověk umí ovládat auto, ať je jakkoliv staré. Vždycky před závody si znovu do auta, s kterým pojedu, sednu a znovu se s ním projedu, abych si to zopakovala. Mám prostě strach, abych neuřízla ostudu sobě, a tím pádem i Škodovce. Líbí se mi hlavně závody na okruhu. Začínám mít velmi nerada veteránské rallye, hlavně v Německu, protože to jsou rasoviny na auta. Když takovým starým autem z roku 1932 vyrazím a jedu rallye po městě – do kopce, z kopce, tak vím, že to auto na to nebylo postavené. Rychlostní průměr kolem 40 km/hod. je pro ně devastující. Umím tím autem jet devadesát, ale krátkodobě na rovné silnici, do kopce jedu 10, z kopce musím jet taky 10, protože platí, že co jedu do kopce, musím jet z kopce… A v zácpě budu vařit v podstatě velmi rychle. To je neznalost těch lidí, kteří podobné jízdy organizují. Italové naopak dělají úžasné rallye odpovídající takovým autům, dokonce mají  i rallye, kde je to rozdělené – pro ty, kteří chtějí jet sportovní část a nebo pro ty, kteří chtěj jet tzv. lážo plážo. Ale lidé ta auta vidí, je to hezké,  líbí se jim, že auto funguje a je krásné. 

S čím jezdíte běžně vy, když se pohybujete mezi takovými krásnými starými auty? 
Vlastnila jsem jenom dvě auta – první byla Škoda 100. S tátou jsem ji rozebrala do posledního šroubku a zase složila, to byla srdeční záležitost, měla jsem ji moc ráda. Pak jsem měla Favorita a pak už jenom služební auta. Ročně najedu kolem 60 000 kilometrů a auta střídám po 20 000 km, aby se dala ještě prodat. Mně se se škodovkami jezdí strašně dobře, jsem ráda, že tuhle šanci mám. Co je lepší než mít služební vůz, o který se vám někdo postará?! Ale jinak ráda jezdím starými auty. Nejstarší je z roku 1906 a teď jsme ho 8 let dávali dohromady, když jede, tak je to dobře, když ne, tak se holt odtlačí :-) - to je Voituretta. Potom jezdím Škodou 860, to je řadový osmiválec, jedno z největších aut, které máme, mám ho moc ráda. Jezdím i Felicií Tudorem a pak OHCéčkem, což je závodní vůz z roku 1958. Ale jsou třeba stará auta, kterými jezdit nemůžu. Třeba ze Superbu (rok výroby 1939) nevidím, při mé výšce je problém,  na to musí být velký chlap. Ale ještě jezdím přestavěnou Laurinkou z roku 1920. V roce 1958 nebo 1960 z ní někdo udělal sporťáka. Historicky je to totální paskvil, ale celý podvozek je původní. Když to někdo udělal před více než 40 lety, tak už je to dnes auto, které se v této podobě může zachovat. Přiznali jsme to všude. Nemá tlumiče výfuku a když nastartujete, tak by člověk ohluchl, všem se to strašně líbí. Italové mu dali přezdívku Bella makina, takže mi tomu autu neřekneme jinak než Mákina.  Úžasně se řídí, má pět litrů obsah, šílenou sílu, i do kopce jede, je to takové pěkné, vypadá to, že člověk opravdu něco umí. Když se vám nepodaří dát tam rychlost, tak to je ale ostuda! 

[iduzel] => 867 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/ticova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/ticova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [868] => stdClass Object ( [nazev] => Doc. Ing. Jiří Brat CSc. [seo_title] => Doc. Ing. Jiří Brat CSc. [seo_desc] => Doc. Ing. Jiří Brat CSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Byl jeden král, měl 4 dcery, napadla mě modifikace pohádky, když se inženýr Jiří Brat jen tak mezi řečí zmínil, že má 4 dcery ve věku od 14 do 6 let, což je prý sice krásné, ale občas náročné…  Zatím jen pohádkové sudičky vědí, zda se některá z nich bude věnovat oboru, který si jejich otec evidentně zamiloval spolu s dalšími přírodními vědami už na základní škole. A protože od té doby změnil pouze dva zaměstnavatele - VŠCHT a Unilever, je jasné, že téhle lásce zůstává dodnes věrný.

[ikona] => [obrazek] => Brat.jpg [obsah] =>
Unilever prodává jak potraviny, tak prostředky pro domácnost, ať už je to z oblasti kosmetiky nebo z oblasti čisticích prostředků. Jaká je vaše pozice v tak velké firmě? A jak jste v ní začínal?

Mám na starosti technickou podporu výrobků, částečně jakost a pokud se něco děje, tak i podporu krizového managementu po technické stránce. To se týká parametrů výrobků, jaké mají být, uvedení do souladu s legislativou a podobně. Je to poměrně široký záběr. Kromě toho máme s kolegy rozdělené teritorium podle charakteru výrobků. Česká republika patří do regionu střední Evropy, který zahrnuje 6 zemí: Čechy, Slovensko, Maďarsko a tři země bývalé Jugoslávie – Bosnu a Hercegovinu, Slovinsko a Chorvatsko. V rámci těchto zemí se víc starám o tuky a dresinky.
Technická podpora výrobků začíná od vývoje, kdy se podílíme i na určitých parametrech průzkumu trhu, výrobků, srovnávání s konkurencí. Když je výrobek vyvinut, zabýváme se tím, aby byl řádně označen v souladu s legislativou, to znamená texty, deklarace a když výrobek podporujeme marketingově, připravuji odborné argumenty pro takovou podporu. Osobně se také účastňuji celé řady konferencí s přednáškami na téma výživa, přednášky, na téma, které se týkají našich výrobků – jaké jsou jejich nutriční vlastnosti, užitné, srovnávám kategorie.

Vy už jste během studia „koketoval“ s jiným oborem  - s ekonomií, co vás k tomu vedlo?

Když jsem se po maturitě rozhodoval, trochu jsem váhal, kam jít, ale nakonec zvítězila chemie. Potravinářství mě opravdu lákalo a taky jsem byl jeden z prvních a mála studentů, kteří si zkusili tzv. mezioborové studium, to tehdy opravdu nebylo běžné. Měl jsem individuální studijní plán. Předmět Technologie mléka jsem si nahradil předměty z fakulty chemického inženýrství a studoval jsem k tomu procesy, což bylo na tu dobu trošku odvážné, protože mi chyběl matematický základ – matematika 3 a 4, které měla fakulta navíc. Ale nakonec se mi to podařilo a byla to správná volba, protože místo předmětů, které bych velice okrajově využil, se mi zase otevřely jiné přístupy, možnosti myšlení – hlavně systémový přístup k řešení problémů. Myslím, že to také trochu přispělo k tomu, co dělám dneska.
Studium jsem skončil v roce 1982, pak jsem tady ve škole 10 let působil jako odborný asistent, dělal jsem aspiranturu. Měl jsem nasbíráno relativně hodně publikací, takže jsem tu v roce 1994 udělal i habilitaci. Ale to už jsem byl dva roky v Unileveru.

Proč jste změnil působiště?

Bylo to nové a - jak se dnes říká - byla to jistá výzva. Nejsem fluktuant, zatím jsem vystřídal jenom dva zaměstnavatele, u jednoho jsem strávil 10 let a příští rok to bude 20 let, co jsem u Unileveru. Nastupoval jsem 1. října 1992 a týden před tím - 25. září - Unilever podepsal smlouvu o privatizaci Povltavských tukových závodů, které se tak staly jedním z výrobních závodů naší firmy. Na své pozici jsem po nástupu měl na starosti jakost, vývoj výrobků a bylo to spojené i s tím, co dělám dodnes; měl jsem na starosti legislativu, podporu výrobků. Tehdy se to tam budovalo, nechci říci na zelené louce, samozřejmě budovy tam stály, ale byly to jen budovy, vnitřní zařízení se celé předělávalo, bylo to hodně hektické, ale svým způsobem i zajímavé, prostě něco úplně nového, než jsem byl zvyklý. Ale vědecký přístup, znalosti vývoje i technologií, to se tam poměrně dobře uplatnilo. Ze začátku se docela dobře dařilo – nejen ve výrobě, ale i trh rostl, měnil se, kvalita výrobků se rapidně zvýšila ve srovnání s tím, co bylo na trhu předtím, práce byla velice zajímavá. Pak postupně během let se výrobní závody začaly od prodejní organizace oddělovat a budovaly si vlastní strukturu. Já jsem přešel do struktury Unilever Česká republika, což je organizace, která se vlastně stará o podporu prodeje, nikoliv o výrobu. Před dvěma lety byly Povltavské tukové závody zavřeny, což byla trochu smůla, pro mě určitě neradostná zpráva, strávil jsem tam spoustu let, ale takové rozhodnutí bylo přijato a nedalo se s tím nic dělat. Prostě výrobní kapacity se sdružují a tohle byl výsledek.

Evidentně nemáte problém s cizími jazyky, i když se říká, že vaše generace se je prostě neučila…

Během studia jsem dělal němčinu, jeden západní jazyk byl samozřejmostí i tehdy. Ovšem když jsem nastupoval do Nelahozevsi, tak jsem v podstatě anglicky neuměl vůbec, měl jsem sice angličtinu v rámci aspirantury, ale byla to spíš pasivní znalost, chybělo používání.  Ještě na škole, v roce 1990 jsem byl tři měsíce ve Štýrském Hradci (Grazu) na technické univerzitě, to byla docela zajímavá praxe. Sice šlo o něco úplně jiného, než jsem dělal ve škole, ale docela rychle se mi podařilo do tamního týmu zapojit. Řešil jsem úkoly, které potřebovali, nějaké kapalné extrakce, které jsem tehdy sice neznal, ale vyšly z toho asi dva články, které byly publikovány v zahraničních časopisech. A taky mi to pomohlo ke zdokonalení v němčině, výrazně jsem se zlepšil…
Když jsem v Unileveru začínal, přijeli shodou okolností na posílení řídících pozic ve výrobním závodě kolegové ze zahraničí. Mluvili německy, ředitel závodu také, takže jsme s nimi komunikovali také německy. Tehdy bylo ale zapotřebí se angličtinu rychle naučit, proto jsme měli intenzivní kurzy, jeden lektor na dva posluchače, šlo to pak poměrně rychle. Ale bylo to docela těžké období, kurzy se konaly sice v pracovní době, ale práce se odložit nedala. Takže jsme pracovali na dvanácti i třináctihodinové směny, když se továrna rozbíhala. Nebylo to jednoduché období.
Jiné zahraniční stáže od firmy jsem neměl, spíš firma, hlavně v 90. letech pořádala řadu různých kurzů, obecně se více cestovalo, dnes už se začínají prosazovat různé videokonference, cestuje se méně. Dříve bylo také méně lidí, cestovalo se tak třicetkrát do roka, teď jednou, maximálně dvakrát za měsíc.
Pro ty, kteří dnes mají zájem do Unileveru nastoupit, je znalost angličtiny důležitá. Kandidát by se měl nějakým způsobem dorozumět, nemusí to být špičková angličtina, ale musí rozumět anglickému textu, musí být schopen vést v angličtině mailovou korespondenci a vyřídit jednoduché telefonáty a na poradách vědět, co se děje.

Jak s odstupem času hodnotíte studium a proč si myslíte, že dnešní maturanti nemají zájem o technické obory?

Myslím, že v každé škole vždycky, i když se snaží být na úrovni doby, stejně výuka odborných předmětů o kousek zaostává za výrobními technologiemi předních firem. Škola jako VŠCHT  je dobrá v tom, že naučí technologické myšlení a absolvent dostane v tomto smyslu nějaký pevný základ, na němž může dál budovat. Ale jak posléze fungují procesy v předních velkých mezinárodních firmách, si každý absolvent musí osahat a zvládnout sám.
A co se týče nezájmu o technické obory, nevím. Možná je pracovních příležitostí trochu méně, ale myslím, že to je trošku i menší zájem mladé generace něco dělat. Dnes je prostě mnohem populárnější cesta co nejmenšího odporu. Maturanti jdou na nějakou vysokou školu a tam se časem uvidí. Takové zanícení studijních let, jak to bývalo dřív, bohužel chybí.

Stále udržujete kontakt se školou, nechystáte se na návrat do vědy?

Nikdy neříkej nikdy...  Samozřejmě menší projekty stále dělám, na vědu jsem nezanevřel, snažím se, i když to není obvyklé v těchto funkcích, také publikovat, jezdím s některými odbornými, nejen obecnými přednáškami na konference. Každý rok pořádáme konferenci o tucích za účasti VŠCHT, bratislavské fakulty i zástupců průmyslu. Její tradice je dlouhá a povedlo se ji zachovat, příští rok to bude už 50. ročník. Je to velice úspěšný podnik a máme rozdělené, kdo ho kdy pořádá, příští rok to budu mít na starosti já.
S VŠCHT se snažím udržovat kontakty, hlavně s potravináři, není to jen katedra technologie mléka a tuků, s analýzou potravin udržujeme dobré kontakty, dnes jsem byl na technologii zpracování masa a konzervárenství, pracujeme na některých věcech společně, spolupracujeme na rozborech, děláme senzorická hodnocení výrobků. Škola jako VŠCHT patří k těm dobrým, jsou tu velmi šikovní lidé, myslím, že má i dobrý zvuk. Vždycky, když jsme spolupracovali, tak z toho byly zajímavé výsledky, dobré výstupy a obě strany to hodnotí pozitivně. Něco člověka napadne, a když tu myšlenku sdělíte dál, tak z toho může vzniknout věc prospěšná pro všechny.

[iduzel] => 868 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/brat [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/brat [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [869] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Robert Kužela, MBA [seo_title] => Ing. Robert Kužela, MBA [seo_desc] => Ing. Robert Kužela, MBA [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Ing. Robert Kužela, MBA, neměl – jak sám říká - nikdy jednoznačnou představu, že bude ve svém profesním životě zastávat nějakou konkrétní pozici v předem zvolené oblasti. Určitě se díky tomu vyhnul řadě běžných zklamání a deziluzí. „Neměl jsem rád, jak se dneska říká ‘velké výzvy‘, mě spíš lákalo to nepoznané, to, že mohu přenést zkušenosti, znalosti, využít je a zároveň se obohatit prací, kterou budu dělat,“ říká absolvent VŠCHT Praha.

[ikona] => [obrazek] => foto_Kuzela_Robert.jpg [obsah] =>

Proč jste na VŠCHT Praha zamířil na obor kvasná chemie?

Připadala mi jako příjemný obor, nebyla to tak těžká chemie. Ve hře byly ještě Pardubice, ale Praha zvítězila, je to přeci jen velkoměsto, což pro mě, kluka z Moravy, mělo svůj půvab. Pocházím z Uherského Brodu, to už není vinařská oblast, a ani jsem si nepředstavoval, že po promoci nastoupím buď v místním pivovaru, nebo u Jelínka ve Vizovicích. Po promoci jsem chvíli koketoval s postgraduálním studiem, ale po krátké době jsem toho nechal. Začátkem 90. let mi titul inženýra stačil a šel jsem do praxe. Dostal jsem nabídku, která mě lákala – do Staropramenu.

Jaké bylo setkání s výrobní praxí? Orientačně či teoreticky jste ji přece znal...
Nejen teoreticky, pár našich spolužáků totiž nevydrželo nároky studia, školu opustili a skončili třeba právě ve Staropramenu. A protože jsme se i nadále stýkali, docela dost jsem ze zákulisí věděl. Nastoupil jsem do laboratoře jako směnový vedoucí a díky tomu jsem měl možnost poznat všechna pracoviště. Analyzoval jsem totiž práci všech oddělení. Bavilo mě to, byla to nejnižší manažerská pozice, hodně tam foukalo, člověk byl vystaven tlaku shora i zdola, ale bylo to zajímavé.

Záhy přišel zahraniční majitel a nastala zcela nová etapa.  Centralizace pivovarů, nové standardy práce – to byly věci, které mě bavily a které jsem zaváděl do praxe analytických laboratoří.  Časem jsem analytické laboratoře začal řídit, což znamenalo nejen provádět analýzu a kontrolovat kvalitu, ale přidalo se k tomu ještě zajišťování kvality. V této roli jsem působil šest let a posléze jsem začal pracovat na nových výrobcích. Koncem 90. let už samotný ležák nestačil, potřeboval vedle sebe nějaký speciál, nový typ balení, nový způsob čepování i servírování . Uvedli jsme tehdy na trh dvě dobrá piva,  – Velvet a Kelt, která jsou zákazníky stále velmi žádaná.

Ze Staropramenu jste se po čase přesunul o kousek dál. Proč?
V Braníku jsem dostal možnost naučit se něco jiného. První rok jsem poznával, co obnáší zákaznická výroba. Pro japonského partnera jsme v licenci vyráběli pivo pro evropský trh. Vedl jsem multidisciplinární tým, který zahrnoval výrobu, logistiku, kvalitu a nákup. Cílem bylo vyrábět podle standardů, které požadoval zákazník – tak, aby byl spokojený s výsledným produktem.

Ve druhém roce jsem se věnoval optimalizaci stáčecích linek. Hledal jsem ztráty a prostoje, prostě způsoby, jak linku maximálně využít. Dívali jsme se na ni tedy tak, jako by měla vyrábět 24 hodin a 365 dní v roce. Bylo v tom hodně analytické práce, ale neméně důležitá byla práce s lidmi. Musel jsem je přesvědčit, aby změnili svůj přístup k tomu, co dělají; ačkoli jsem nebyl jejich přímý nadřízený, mým úkolem bylo získat je pro věc. Oni totiž nejlépe vědí, co je příčinou prostojů, závad. Vy nemáte tolik přesných informací jako oni, ale oni to možná nedokáží naformulovat. Vaše role je vytáhnout to z nich. Ve finále, když linka pracuje naplno a bez poruch, je i obsluhující personál spokojenější –nemusí se nic opravovat, rovnat spadlé lahve, jenom se seřizuje, práce lépe ubíhá, je jednodušší, elegantnější, nejsou prostoje ani vícepráce operátora, který nemusí do linky vůbec vstupovat.

Analyzoval jsem celkový čas linky, drobné prostoje do pěti minut, další nad pět minut, sanitaci a čištění, údržbu i vhodnou sekvenci řazení produktů. Byla to několikaměsíční práce a na základě analýzy se definoval postup, jak jednotlivé poruchy a prostoje eliminovat. Udělali jsme i vizualizaci, aby lidi viděli, oč jde – takový je stávající stav, takhle to vypadá do detailu rozepsané a sem se chceme dostat. Lidi motivuje, když vědí, že nejsou pokusní králíci, ale předvedete jim, že to někde funguje, dokáží si to představit. A povedlo se, za rok se výkon linky téměř zdvojnásobil.

V pivovarství je velkou metou pozice sládka. Dosáhl jste jí v další fázi, ale už ne v Praze. Byl tenhle post i Vaším snem?
Neřekl bych snem, ale samozřejmě není v oboru nic vyššího. Byla to lákavá nabídka, šlo vlastně o dosažení cíle, se kterým jsem v roce 1993 nastupoval na Smíchově do pivovarnictví. Přesunul jsem se do Ostravy, což je region se dvěma klíčovými hráči, Ostravarem a Radegastem. Jako představitel Ostravaru jsem byl neustále v pozici vyzyvatele. Určitě je to dobrá role a hodně člověka naučí. Když chce být značka v regionu úspěšná, hledá všechny možné nástroje. Nejde jen o kvalitu výrobku, ale ruku v ruce s ní musí jít inovace, přístup k zákazníkům, marketingová strategie. Bylo to období, které jsem měl opravdu rád, za šest a půl roku  náročné a kreativní práce se nám podařila spousta věcí. Vyměnili jsme etikety, otevřeli pivovar městu, začali pořádat slavnosti pivovaru, zvali jsme k nám zákazníky, hostinské i štamgasty, obcházeli  hospody,  dělali speciální piva.

Práce sládka jako šéfa výroby začíná surovinami, které dodá nákupní oddělení, a končí v okamžiku, kdy předává pivo na rampě nebo na konci linky logistice. Ale být sládkem je i závazek, protože reprezentujete značku navenek. V Čechách je to prostě tak, neznáte žádného hlavního řezníka z masokombinátů, ale sládci se objevují v médiích docela často. Je to naše specifikum, v zahraničí tomu tak úplně není.

Ostravský pivovar byl navíc příjemný i v tom, že to byla relativně malá výrobní jednotka, pracovalo tam do 120 lidí, vládla rodinná atmosféra, téměř všechny kolegy jsem znal jménem, věděl, jaké mají radosti i strasti. K tomu bylo tak 150 hlavních hostinských, kteří tvořili jádro odbytu, to byla naše hlavní deviza, protože většina produkce šla do hospod. Měli jsme prostě k sobě všichni blízko

Jenže přišla další nabídka a Vy jste zase neodolal. Proč jste odešel z pozice, kterou jste si do určité míry vysnil?
Protože na místě  se sto a více lidmi je odbornost víceméně potlačena a stáváte se hlavně manažerem. Nastoupil jsem do úplně jiné oblasti – logistiky, samozřejmě v pivovarnictví. Staral jsem se o stejné obaly, které jsem znal jako sládek, ale z jiného úhlu pohledu, měl jsem na starosti plánování, dopravu a sklady. V logistice jsem nakonec strávil 4 roky  a pak přišla radikální změna.

Pivo jste vyměnil za mikrobiální výrobu. To je opravdu velký skok…
Lonza je globální společnost, hlavní základnu má ve švýcarské Basileji. Zaměstnává více než 11 tisíc lidí ve 45 výrobních závodech a výzkumných pracovištích.  S produkty Lonzy se pravděpodobně setkáváte každý den, i když to většinou vůbec netušíte. V lécích,  potravinách,  čistících prostředcích,  kosmetice, agrochemických produktech nebo třeba i v elektronice. Máme několik divizí a zákaznická výroba u nás v Kouřimi je jednou z nich. Logistika pivovarů je jiná – pivovar stavíte tam, kde očekáváte spotřebu. To, co vyrábíme my, jsou nejvýše tuny a naši zákazníci mohou být na druhé straně zeměkoule. Výrobní závod je tady proto, že máme obrovskou základnu lidského potenciálu, kvalifikované síly a příznivou cenu lidské práce. V Lonze v Kouřimi pracuje 26 % vysokoškolsky vzdělaných lidí a naše produkce má velkou přidanou hodnotu. Pokud pivovar něco neprodá v řetězci A, prodá to v řetězci B. Unás je to trochu jinak – to, co vyrobíme, je podle požadavků zákazníka. Pokud zboží neodebere, nelze přelepit balení a prodat je jinde, je to čistá ztráta. Je s tím spojené  obrovské riziko, ale stejně je to nesmírně zajímavé. Navíc máme špičkovou technologii – na relativně malém prostoru najdete obrovské množství zařízení – od fermentace, membránové filtrace, elektrodialýzy, chromatografie, lyofilizace až k vakuovému a sprejovému sušení. To je pro chemiky úplný ráj.

Co si tedy představit pod pojmem zákaznická výroba v mikrobiální oblasti?
Zákazník přijde například s produkčním kmenem – mikroorganismem, který vyvinul v laboratoři třeba na základě šlechtění v genetickém inženýrství. A mikroorganismus bude mít v sobě zakódovánu výrobu té látky, kterou zákazník potřebuje. Tvrdí, že to je produkt, který chce za 5 let uvést na trh, půjde o aktivní farmaceutickou látku v nějakém léčivu a vy se, milá Lonzo, ukažte a dostaňte to z té zkumavky do průmyslového fermentoru. Takže to musíme vyzkoušet, jak se to chová ve velkém měřítku, připravit veškerou dokumentaci, kterou on hladce obhájí před regulatorními orgány. Přidělíme mu člověka, který se o nový produkt stará  s týmem specialistů, vysvětlíme, jak vše bude probíhat, a může se začít. I když se vám všechno podaří, nikde není garantováno, že během klinických zkoušek se nezjistí, že placebo má stejnou účinnost jako daná látka. Ale když sklízíte plody své práce, když se dílo podaří, máte velice příjemný pocit, že látka, kterou jste vyrobili, někomu zachránila, prodloužila nebo zkvalitnila život.  Produkty Lonzy loni využívali zákazníci ve více než 30 zemích světa. 

Když se ohlédnete za svou velmi zajímavou skoro dvacetiletou kariérou, jak Vás pro ni vybavila VŠCHT? 
Připravila mě dobře na to, abych zvládl poměrně velké penzum informací v krátké době a dokázal si je i utřídit. Když si vzpomenu, tak velká část vyučujících i zkoušejících oceňovala, že člověk pochopil podstatu věci a dokázal vypíchnout to, co je důležité. Ať už to byla fyzikální či organická chemie nebo matematika či biochemie. Obrovská přidaná hodnota VŠCHT pro mě byla právě tohle. Prostě být připraven nastudovat v horizontu pár dní  třeba  dvousetstránkové skriptum a přesvědčit zkoušejícího, že látce rozumím. Nenaučila mě angličtinu, tu jsem musel dohánět. Zato mě učila dva roky ruštinu, kterou jsem zatím nevyužil…

Co máte v plánu dál?
Teď mám v Lonze program na několik let, jsem tam teprve půl roku. Určitě se potřebuji ještě rozvíjet, stále je co se učit. Lonza nabízí velký prostor pro rozvoj. Zákaznická výroba je neuvěřitelně pestrá. Téměř neexistují dva stejné projekty. A samozřejmě důležitý je zákazník: Čím dřív řekne, že s něčím není spokojený, tím lépe pro nás. Ve finále by to totiž mohlo skončit tak, že když nebude spokojen, půjde příště jinam. A my chceme, aby s námi zákazníci zůstávali.

[iduzel] => 869 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/kuzela [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kuzela [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [870] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Ilona Klímová [seo_title] => Ing. Ilona Klímová [seo_desc] => Ing. Ilona Klímová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Život je boj

Řešila zrovna dodávky na Velikonoce, žehrala, jak si leckdo navymýšlí na poslední chvíli, třeba privátní značky, nové produkty – a všechno teď. Zákazník si třeba vzpomene, že rychle potřebuje dvě tuny čehosi. A Ilona Klímová ví, že ty dvě tuny bude dávat dohromady hodně těžko.  Jak to udělat, aby zboží měla, když ho bude potřebovat, aby jí nezbylo, když ho potřebovat nebude – to je hlavolam, který v těch dnech řešila průběžně. Tuna ale znamená třeba čtvrt milionu korun. A to nemám na mysli tunu svíčkové, tuhle hodnotu má třeba tuna jehněčí kýty.

Život inženýrky Ilony Klímové, absolventky VŠCHT Praha a majitelky firmy Aspius, dovážející na náš trh prvotřídní maso, určitě není fádní.

[ikona] => [obrazek] => Kl__mov___fotoweb.jpg [obsah] =>
Co si člověk představí pod pojmem kvalitní maso? A musí se jenom dovážet ze zahraničí? Cožpak naše maso do této skupiny nepatří?

Opravdu záleží na tom, co si představíte pod pojmem „kvalitni“ maso. Když si řekneme, že hledáte dobré steakové maso, myslíme dobře vyzrálé maso kvalitních masných plemen. Z našich bychom mohli použít jenom svíčkovou, a kdybychom hodně hledali, pak kvalitní vysokou roštěnou, ale už i v Čechách je pár chovatelů kvalitních masných plemen, hlavně Angusů. Důležitý je také věk zvířete. Nejvíce dovážíme skot do věku 30 měsíců.

U nás nejsme zvyklí na to, jak zrání ovlivňuje kvalitu masa. V USA jsem viděla přímo v  supermarketech suché zrání. Nevypadá to sice zrovna vábně, ale přidává to masu úžasnou kvalitu. U nás se čerstvé maso do tří dnů zpracuje a co nejčerstvější se dopraví k zákazníkovi.  U hovězího masa to určitě není ku prospěchu výsledné kvality. My na trh dodáváme maso uzrálé aspoň 28 dní.

O jaké maso je u nás největší zájem?

Kolem Velikonoc je samozřejmě největší zájem o jehněčí. Vozíme jehňata z Nového Zélandu, šestiměsíční. Zkoušela jsem i spolupracovat s českými dodavateli. Potíž je, že české chovy jsou velmi malé a nedokáží výkrýt poptávku po celý rok.  Nejraději by mi přivezli ještě živá jehňata, ať si s nimi dělám, co chci. Ale já potřebuji například kýtu, nebo hřbet, a to během celého roku, ne ve chvíli, kdy jehňata zrovna dorostou.

Poptávka velmi stoupá po francouzské drůbeži. Vozíme kuřata La Belle Rouge, která rostou 87 dní. To jsou kuřata jako od babičky, která na dvorku běhala tři měsíce.  Je pravda, že se musí péct déle než-li česká kuřata, která rostou 35 dní a dosáhnou váhy 1,5 kg. Je to tím, že delší dobou růstu maso získává strukturu, lepší chuť a vůni. Velmi populární jsou i baby kuřátka, v dospělosti dosahují váhy 800 g.

Jste majitelka úspěšné firmy, což vyžaduje umění prosadit se.  Naučila vás to škola nebo to ve vás prostě bylo?

Mně škola dala schopnost prezentace a systematičnost v práci. To jsou dvě velmi důležité věci. Naučila mě počítat, ale nejen v tom běžném smyslu slova, musíte mít kalkulačku v hlavě a na všechno kolem se dívat pod tímhle úhlem. Když někam přijdu do výroby a vidím, že jim teče voda, mají špatné ořezy, tamhle se válí sáčky, kartony mají být jinde, vidím rozbitou paletu – tohle všechno se počítá do nákladů. Zaměstnanci to nevidí, ale já ano. Člověk musí všechno vyhodnocovat z ekonomického hlediska. Doma přeci také vypnete vodu, když kape, neplýtváte ničím. Ať je to domácnost, firma nebo stát, je to naprosto stejné. Když plýtváte, nemáte peníze. Tak to nemůže dlouho fungovat, příjem musí být větší než výdej. To jsou základní principy, které musí platit všude.

Sebeprezentaci mě naučil život. Asi souvisí podle mého názoru s povahou a určitou otrlostí. Naše generace ještě nebyla zvyklá veřejně se chválit, mysleli jsme, že naše výsledky časem určitě někdo ocení, nebyli jsme zvyklí mluvit o sobě, nechápali jsme, že bychom měli dávat rozhovory do médií, nechat se fotografovat. Stále je v nás myšlenka, že nejsme tak dobří.  Dokonce jsme pochybovali o tom, že vůbec dobří jsme. Člověk obdivoval ty druhé a teprve po čase zjistil, že dokáže mnohem víc. Ale to opravdu chce čas…

Na kurzy sebeprezentace moc nevěřím. Můžete naučit lidi, jak napsat životopis, jak se obléct na pohovor, co říkat. Měla jsem pár uchazečů, zrovna nedávno dívku, která byla přesvědčivá v tom, co říkala, ale nepřesvědčivá v tom, jak to říkala… Pamatuji se na jeden přijímací pohovor před lety. Strašně mě mrzelo, že jsem ho nevyhrála, protože jsem moc chtěla, strašně jsem po tom místě toužila a kvůli tomu byla i náležitě vytrémovaná. Skončila jsem druhá a dnes vím, že je dobré jít alespoň z počátku na pohovory, o které člověk tolik nestojí, jen aby si to prostě zkusil. I výběrová řízení u velkých firem stojí za to absolvovat, zkusit, co to obnáší, nechat se proklepat otázkami od A do Z.

Pojďme se vrátit proti proudu času, když jste stála s diplomem v ruce v Betlémské kapli a snila svůj sen o životě, který za oknem za chvíli začne. Co jste si představovala a jak se pak lišila realita?

Měla jsem tehdy hrozný smutek na duši. Pamatuji si naprosto přesně – dostala jsem diplom a najednou jsem byla ve strašném stavu. Stojíte, víte, že jste dosáhla toho vrcholu, za kterým jste se pachtila pět let. A najednou prázdno…  Jako by nebylo žádné pokračování… Odjela jsem do Francie na výměnný pobyt a pracovala  jsem na slepičí farmě – což už je blízko. Pak jsem nastoupila tady na katedru na postgraduál.

Jsem frankofil. Chtěla jsem jet do Francie, ale když věda je spíš cílená na Anglii a angličtinu. Obeslala jsem školy a ozvali se mi z Marseille a ze Štrasburku. Zvolila jsem tu první,  ale bylo to špatně. Tam měli přístroje, třeba dvoukapilárový chromatograf, který neuměli rozběhnout, a volat technika jim přišlo velmi drahé. Věci, které studenti zde dělali běžně, automaticky, oni nedokázali. Přístroj jsem nakonec rozběhla sama, po konzultacích s kolegy v ČR z laboratoře.  Trable tím, ale neskončily, jelikož neměli ani filtry a rozpouštědla na stopovou analýzu. Věci, které u nás byly úplně samozřejmé, tam nefungovaly. Bylo to trochu trápení. Nakonec jsem se do ČR vrátila, a to i z rodinných důvodů a nastoupila jsem do zaměstnání, do Agrochemie. Pak jsem byla na mateřské, dělala reklamku, organizovala zájezdy, samozřejmě zaměřené na Francii, jak jinak! A v roce 2002 jsme založili firmu na maso.

Docela dobře jste našli díru na trhu. Takže úspěch?

Začali jsme dovážet kvalitní maso, kterého byl na trhu nedostatek, napřed mražené, pak čím dál víc chlazené. Vyjednávali jsme stavební povolení na novou budovu se skladovacími a výrobními prostory. V prosinci 2006 jsme stavební povolení dostali, v lednu manžel zemřel.  Měla jsem rozestavěný dům, rozkopaný pozemek, dvě dcery, mladší byl rok a starší byla v první třídě… Řekla jsem si, že musím. 
Vybudovala jsem firmu, dodělala bydlení. Jedno bez druhého nešlo.  Začala jsem obchodovat s masem sama, ale i když lidé spíše očekávali, že společnost prodám. Bylo velmi těžké si získat jak důvěru dodavatelů, tak i klientů. Zhruba po roce přišel zlom a podařilo se.

Zeptám se vás na dovolenou: Asi si jí moc neužíváte a určitě nejste plážový typ? Nebo se mýlím?

To je těžké, těch míst, kde se mi líbí, je strašně moc. Nevydržím však na jednom místě. Jsem člověk, který je v běžném životě neustále v pohybu – a najednou si mám sednout na pláž??? To nejde. Jednou jsem byla s dětmi v Bretani, během dovolené jsme jen tak mimochodem zajeli ke třem dodavatelům, další rok jsem zamířila do Bordeaux, tam jsem stihla jednat s dvěma dodavateli. To jsou lidé, kteří mě zajímají, od nichž kupuju třeba ústřice. Sednu si na břeh moře a oni mi přinesou čerstvě nalovené ústřice. Otvíráte si je, házíte zpátky do moře ty skořápky, je to prostě pohoda. Tam koupíte pytel ústřic za směšnou cenu, třeba za dvě eura, a užíváte si. Pro děti je tam třeba safari, Astérix, motýlí farma. Každý si tam něco najde.

Teď třeba přemýšlím, kam vyrazíme letos. Loni ve Francii jsme neměli štěstí na počasí, bylo chladno, sice spousta zážitků – ale dětem chybělo moře, mají ho rádi. Letos asi budu muset k zaručeně teplému moři. Ale určitě to nebude jenom pláž, to bych nevydržela.

Zpět k profesi – jaké máte plány a s jakými problémy se potýkáte?

V současné době pracujeme na retailové značce Moje Maso. Pod touto značkou dodáváme do řetězců velmi kvalitní maso v balení 200-500 g. Jako příklad mohu uvést jihoamerickou roštěnou, severoamerický chuck tender, řízek či medailonek z mléčného telecího masa. Chceme dosáhnout toho, že si spotřebitel spojí značku Moje Maso s kvalitou a nebude se bát nakupovat jiné druhy masa.

A problémy? Největší je v lidech. Některé pozice je velmi náročné obsadit. Více jak polovina lidí nezvládá trojčlenku či procenta. To je věc, kterou běžně zkouším při pracovním pohovoru.  Momentálně sháním vedoucího výroby, který by rozuměl masu, uměl počítat a zorganizovat lidi. Poslední mi odešel dva dny před veterinárním auditem. To jsou věci, které mi berou energii. Hledala jsem i výkonného ředitele pro firmu, ale nenašla jsem žádného vhodného kandidáta. Teď tady na naší škole hledám nejen možnost spolupráce, ale i nové kolegy. Třeba tím někoho oslovím…

[iduzel] => 870 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/klimova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/klimova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [871] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Drahomíra Rancová [seo_title] => Ing. Drahomíra Rancová [seo_desc] => Ing. Drahomíra Rancová; úspěšní absolventi [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Všechno záleží na učiteli

Inženýrka Drahomíra Rancová, ředitelka Gymnázia a Střední odborné školy v Rokycanech, je typem učitele, na kterého – pokud jste ho potkali – vzpomínáte celý život.  Nadšenec pro chemii, neomezující své aktivity jen na ni. Rekreační sport (bývala žákovskou mistryní republiky v hodu diskem), zahrada, vnučka, vymýšlení aktivit pro žáky i učitele, vize školy do budoucna – to je v kostce šíře jejích aktivit. Měla jsem dojem, že takoví kantoři už snad ani nejsou… Samozřejmě je absolventkou VŠCHT Praha.

[ikona] => [obrazek] => IMG_0003_Rancova.jpg [obsah] =>

Čím to je, že dnešní mladá generace nemá tak velký zájem o chemii a technické obory?

Já si myslím, že záleží na učitelích a s generací to vůbec nesouvisí. Vždycky záleží na učiteli, sama si pamatuji, že na co jsem měla špatné učitele, to neumím dodnes. Pro mě byl zeměpis tragédie, dějepis totéž, ale měla jsem poslední dva roky na gymplu výborného chemikáře, tak jsem šla studovat VŠCHT. Je to pořád o učitelích! Tady u nás taky, vidím to. Je nás tu dva a půl chemikáře…

Vy jste ta půlka?

Ne, kolega má napůl chemii a tělocvik, další kolegyně učí ty běžné hodiny a já k tomu dodávám semináře, přípravu k maturitě…

Jenže u vás je vyšší počet hodin chemie než jinde a i díky tomu jdou vaši maturanti na vysoké školy – třeba i k nám – mnohem lépe připraveni…

Všechny školy si musely nedávno vypracovat vlastní vzdělávací program, my jsme si napřed udělali mezi žáky analýzu a zjistili, že  se už nechtějí v maturitním ročníku učit to, o čem si myslí, že nebudou potřebovat. Takže jsme základ, který nám ukládá stát, dali do prvních tří let studia, nebo do prvních sedmi osmiletého gymnázia, a v posledním maturitním ročníku máme tzv. maturitní přípravy a semináře. Když chce jít někdo na VŠCHT, má přírodovědný seminář dvě hodiny týdně už od třetího ročníku, pak v maturitním ročníku tři hodiny chemie, tři hodiny matematiky a zpravidla ještě tři hodiny souvisejícího oboru,  který ho zajímá, většinou biologie nebo fyziky. Vyhne se dějepisu, třeba i zeměpisu, protože ho to nebaví. A ti, které naopak dějepis či jazyky zajímají, se vyhnou chemii… Žáky tím dost cíleně připravujeme jak na maturitu, tak na vysokou školu.

U osmiletých gymnázií začínáme v primě s fyzikou, v sekundě s chemií, fyzika samozřejmě pokračuje. Na základních školách tomu tak není, tam opravdu začínají s chemií až v osmém ročníku. Pro ty mladší ladíme učivo hodně prakticky, teorie je méně. A snažíme se tento trend praktické výuky držet i na čtyřletém gymnáziu. Máme ve všech ročnících laboratorní práce, ve třetím si mohou zájemci o studium chemie přibrat přírodovědný seminář, kde se střídá chemie s biologií, a pokud i z chemie maturují, tak ve čtvrťáku mají ještě tříhodinovku maturitní přípravy z chemie. Pokud o to má někdo zájem, tak nastřádá až 14 hodin chemie za čtyři roky týdně. Což je docela dost.

Myslíte, že laboratorní cvičení, mnohem zajímavější než pouhá teorie, jsou tím, co děti láká?

Já si nemyslím, že je to jen laboratořemi, já si myslím, že jsou u nás učitelé na chemii skvělí, příjemní, nejsou záludní, umějí látku vysvětlit, jsou zapálení, nedělají dětem schválnosti. Ale co se týká laboratoří, vím, že jsou školy, které jsou na tom mnohem hůř, my jsme prostě do nich investovali. Na mnoha školách se laboratoře hodně omezují, navíc mnohé chemikálie se bez žádosti na hygienu vůbec nedají koupit. Je spousta takových efektních pokusů, které nemůžete  žákům ukázat, a nebo je ukazujete jen „na svoje triko“. Samozřejmě, že to pokusy hodinu zpestří, ale není to to hlavní.

Na gymnáziu na Mikulášském náměstí v Plzni jsme neměli laboratoře vůbec. Když jsem tam nastoupila, začali je rekonstruovat – a skončili, když jsem maturovala… Po příchodu na VŠCHT jsem zažila perná léta, netušila jsem, co z kterého kohoutu poteče, jak se jmenuje nádobí, to bylo hrozné. Laboratoře z organické chemie jsem obrečela. Jezdila jsem domů a hlásila, že půjdu na pekařku. Na koleji totiž visel inzerát „Přijmeme pekařky i nevyučené.“  Naši mi pak v takových vypjatých chvílích říkali – vidíš, my jsme tě varovali… Mohli mě totiž přijmout na medicínu, i bez přijímacích zkoušek. Lékařská fakulta jako řada dalších škol vyhlásila tehdy program pro výborné studenty, kteří dělají ještě něco navíc. Já byla mistryně republiky v hodu diskem, měla jsem medaile z mistrovských soutěží a když se to nasčítalo s vyznamenáním a výbornou maturitou...  Naši mi tehdy nemohli zapomenout, že jsem mohla být lékařka. Ale já bych jí asi nemohla být, myslím, že bych to ani nevystudovala…

Byla jste vynikající maturantka, tak proč ten pláč v laboratořích?

Bylo to kruté a špatné, já jsem totiž chemii vůbec neuměla. Pana profesora, který mě na gymnáziu „zblbnul“ do chemie, jsem měla bohužel až ve 3. a 4. ročníku na organiku. Taky ji mám ráda, protože jsem se ji díky němu naučila. V 1. a 2. ročníku jsme měli dvě chemikářky, a ani jedna mě nic nenaučila. Neuměla jsem to důležité. Věděla jsem, že síra je žlutá, ale že když se spálí s kyslíkem, vznikne oxid siřičitý, to jsem nevěděla… My jsme se učili úplně jiným stylem, natož abych uměla něco spočítat. Pan profesor ve dvou posledních ročnících mi hodně pomohl. Říkal, že chemie se skládá ze vzorců, rovnic a výpočtů, všechno ostatní okolo jsou kecy. Ale ty první dva roky jsme se učili právě ty kecy okolo. Takže zkoušky z anorganické chemie byly hrůzné. Ve třeťáku se to zlomilo, to už jsem měla skoro samé jedničky.

I tahle zkušenost je důvod, proč jsem na své žáky náročná. Málokteré školy počítají tolik jako u nás, já se tomu věnuju, je to koníček, i díky tomu, jak jsem se tím musela sama prokousávat, myslím, že to je velmi důležité. Závidím našim maturantům, co dneska umějí, když jdou na VŠCHT; musí se jim studovat lehce. To, co já se naučila pracně, buď sama na vysoké škole, nebo dokonce až po ní jako kantorka, znají už před maturitou. Na semináři jím říkám, že jsou tak dopředu, že si to vůbec nedokáží představit.

Proč jste po promoci nešla do provozu nebo výzkumu, ale za katedru?

Mě baví skoro každá práce, jsem už taková. Ale měla jsem pocit, že jsem se narodila jako kantorka, že budu učit. To mě drželo už od malička, od dětství. Maminka byla kantorka, takže jsem to měla zakázané, a bylo mi jasné, že se do školství musím dostat oklikou. V prvním okamžiku, který se mi naskytl, jsem do školství šla.

Hned po skončení školy?

Ne, nastoupila jsem na Inspektorát bezpečnosti práce v Plzni. Udělala jsem si zkoušky na inspektorku státního odborného dozoru a chodila jsem kontrolovat chemické závody z hlediska bezpečnosti práce. To jsem zvládla ještě před mateřskou. Pak jsem ještě vystudovala pedagogickou fakultu. Když jsem totiž nastoupila sem na školu, tak tu byla taková přísná paní ředitelka. Třídnictví jsem mohla dostat jen tehdy, když začnu studovat další obor na  pedagogické fakultě. Ve čtvrtém ročníku gymnázia už chemie nebyla, takže jsem nemohla být třídní učitelkou. Chtěla jsem dálkově studovat matematiku, ovšem v Plzni na pedagogické fakultě na katedře matematiky mi tehdy odmítli vypsat dálkové studium, ale na fyzice to pro mě udělali. Pak jsem se dozvěděla proč. Už to dělali asi dvakrát nebo třikrát a žádný dálkař nedostudoval. Byla jsem první , kdo to dokázal. Promovala jsem s malým synem na ruce. Jsem věčný student, napřed VŠCHT, pak dva roky pedagogické minimum, abych mohla učit, pět let pedagogické fakulty a teď funkční studium pro ředitele I. a II., školský management na Karlově univerzitě. Dál už nic, teď jsem babi, teď studuju jiné vědy :-).

Vraťme se přeci jen ještě do Prahy na VŠCHT. Co na škole nejvíce oceňujete a na co hodně vzpomínáte?

Naučí hlavně myslet jako málokterá škola, a počítat. Nemohla bych ředitelovat bez VŠCHT. Kdybych měla jen pedagogickou fakultu, vůbec si nedokážu představit, jak bych to dělala. Buď tomu ředitel nerozumí a musí to nechat na účetních, nebo to musí být matematik nebo chemik. Kupodivu hodně ředitelů vystudovalo buď matiku nebo chemii, což je také zajímavé. A pokud je ředitel třeba jazykář, dost možná vůbec neví, která bije…  Možná to někdy podle toho tak vypadá. Účetnictví a ekonomika mi nejsou cizí, jednak jsme se to částečně učili a jednak k tomu mám blízko matematikou a také tím  velkým  výběrem  předmětů, v nichž se muselo počítat.

A nejvíc vzpomínám na první ročník na koleji v Neratovicích, my jsme se tam i učili, bylo to úplně úžasné. Tenkrát nejspíš Spolana nepotřebovala jednu z  ubytoven, tak ji pronajala VŠCHT. Byli jsme první, přišli jsme do téměř nové budovy. V přízemí  byly učebny, na cvičení jsme ráno seběhli v pantoflích a s kafem. Přednášky jsme měli v hospodě U Antoše nebo v kině – podle toho, kolik nás bylo, nebo kde bylo volno. Přednášející si dal U Antoše o přestávce pivo a jelo se dál… Když jsme psali zkouškovou písemku z fyziky v kině, tak měl zkoušející 12 variant, vzal to od začátku A, B, C, D…, v druhé řadě obráceně, abychom neopisovali. Na laboratoře nás vozili autobusem. Před kolej přijely tři nebo čtyři, naskládali jsme se do nich, bylo jich pravidelně o jeden méně, než bychom potřebovali, takže jsme občas stáli na jedné noze a ještě ne na své… a jelo se.

Byl tam skvělý studentský život, úžasné zázemí, dobrá parta. Pronajali jsme si třeba tělocvičnu v základce jenom za pivo, které jsme školníkovi koupili a hráli jsme basket. Bydleli jsme tam celý první ročník, pak už v Praze na Strahově a nakonec na Jižním Městě. Nové  koleje jsme ještě i pomáhali brigádnicky stavět a uklízeli jsme tam před otevřením. Na Neratovice ale nezapomínáme, byly skvělé. Letos  máme 30 let od státnic, takže organizuju zářijový sraz na Šumavě, sejde se nás doufám spousta.

[iduzel] => 871 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/rancova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/rancova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [872] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Vladimír Stoy, CSc. [seo_title] => Ing. Vladimír Stoy, CSc. [seo_desc] => Ing. Vladimír Stoy, CSc. [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Náhradní díly pro naše těla

 
Ing. Vladimír Stoy, CSc. pracoval u Wichterleho, na konci sedmdesátých let emigroval, prosadil se v USA a po letech se vrátil domů. Jeho podnik dnes úspěšně konkuruje světovým firmám s rozpočty na výzkum (v dolarech) nesrovnatelnými s těmi jeho (v korunách). Na otázku, co potřebuje člověk, aby se prosadil ve světě, odpovídá dost neočekávaně: „Optimismus.“

 

[ikona] => [obrazek] => stoy.jpg [obsah] =>
Vážně, pane inženýre, co musí člověk mít, aby obstál v konkurenci ve Spojených státech a ve světě vůbec?
 
Opravdu především optimismus, myslím si, že musí vidět věci v pozitivním světle, očekávat to nejlepší. Pravda je, že když se pak  podívá zpátky, tak si říká, že kdyby to byl věděl, kam to vede, tak by se do toho nepouštěl. Ale když už se do toho pustí, musí to dotáhnout. Musí mít v sobě vůli něco udělat a soustředit se na věci, které chce udělat – na tu věc samotnou, určitě spíš než na peníze. Peníze by měly přijít jako důsledek, neměly by se chápat jako cíl. Myslím, že hodně lidí dělá tu chybu, že počítá příliš brzy, co jim co vynese. Přemýšlí, jakým způsobem si zařídit kariéru, aby se to nějakým způsobem vyplatilo. Člověku, který dělá svoji práci, přijdou peníze jako důsledek. Navíc, takový přístup – soustředit se na věc –  je pravděpodobně daleko zábavnější.
 
Vy jste k polymerům přešel vlastně náhodou, ovlivněn zřejmě tím, že otec u  Wichterleho pracoval...
 
Můj otec byl chemik, chemik byl dokonce i dědeček, takže já jsem k chemii tíhl docela přirozeně a neváhal jsem ani při volbě vysoké školy – šel jsem ale na chemické inženýrství. Zdálo se mi to náročnější na matematiku, která se mi v té době zalíbila. Ale nevydržel jsem tam, v posledním ročníku jsem přešel na polymerní technologii. Když jsem byl ve 3. ročníku, otevřela se totiž možnost jít k Wichterlemu.  Zaváděl na Bílé hoře poloprovoz na výrobu kontaktních čoček. Táta u něj na ÚMCH vedl patentové oddělení. Měl jsem průmyslovku, pár semestrů tady a vyšlo to. Přešel jsem na dálkové studium a u čoček a hydrogelů jsem zůstal.
 
Jaký byl Wichterle jako šéf?
 
Výborný. Dělal si svoji práci, nepletl se do věcí ostatním, jen korigoval věci poznámkami a komentáři. Nikdy mě do ničeho nenutil, nechal mě, abych se rozhodl sám, co bych chtěl dělat – samozřejmě nad rámec svých běžných povinností.
Mně to období dalo strašně moc. Měl jsem tehdy dojem, že lidé v chemických oborech neměli zrovna velké sebevědomí. Většinou se snažili napodobit, co bylo někde jinde, kopírovat, aby se to mohlo vyrábět tady. Kdežto u Wichterleho si člověk  mohl připadat, že je na špici vývoje.  Je docela dobré si na to zvyknout, protože pak už člověk nechce dělat nic jiného, než se na této pozici udržovat. Kromě toho by každá práce měla mít teoretickou hloubku i praktický cíl. Rozhodně ne výzkum pro výzkum, ale za nějakým účelem. Wichterle byl první, kdo měl biomimetický  přístup, napodoboval přírodu. Hydrogel byl v podstatě jeho pokus napodobit tkáň, potažmo rohovku. A měkká kontaktní čočka byla revoluční v tom smyslu, že ji viděl jako nástavec naší rohovky. Zatímco jiní, kteří dělali kontaktní čočky, to takto nevnímali.  Každý odborník tehdy „věděl“, že kontaktní čočka musí být tvrdá, to dá přeci rozum. Tenhle přístup se táhne naším výzkumem do dneška.
 
Vy jste se na přelomu 70. a 80. let rozhodl emigrovat. Proč?
 
Tady to nebylo úplně tvrdé, jak občas slyším, když na to někteří lidé vzpomínají. Ve skutečnosti to tak úplně zlé nebylo. Uvědomil jsem si to hlavně tehdy, když jsem v Německu žádal o politický azyl a musel jsem odpovídat na konkrétní otázky, co špatného se mi stalo. Tak jsem slinil tužku a pokoušel se něco vymyslet, aby to nebyla naprostá lež, a přitom abych dostal politický azyl. Vedle mě tam byli lidé z různých zemí, kteří žádali stejně, ale byli opravdu nějak pronásledováni. Žili v takových podmínkách, o nichž se nám ani ve zlých snech nesnilo.  Mojí touhou byla snaha zkusit to někde jinde, kopat tak říkajíc první ligu. Uzavření za železnou oponou byla největší chyba celého systému, spíš než nějaká finanční omezení, to nebylo tak důležité. Třeba Wichterle prohlašoval, že by nikdy neutekl, akorát snad kdyby na sto procent věděl, že bude příští den popraven. Všichni věděli, že kdyby byl odešel, byl by venku multimilionář, ale jemu to za to nestálo. Byl spokojen, že mohl dělat svou práci. Dělat tady dobrou práci, bylo možné – i tenkrát. Ale to uzavření mě odsud vyštvalo.
 
Měl jste ve Státech nějaké vytipované místo?
 
Měl, zdálo se, že společnost, která koupila hydrogely a licence na výrobu kontaktních čoček – já jsem byl jeden z vynálezců, jejichž patenty koupili, mě očekává s otevřenou náručí. Jenže mezitím tam přijel nějaký pan doktor z Polytechny (podnik zahraničního obchodu). Řekl jim, že pokud se mnou budou spolupracovat, tak s nimi budou mít potíže. Dali ode mne ruce pryč. Což byl pro mě v začátku problém, byl jsem chudý jak kostelní myš, měl jsem dvě děti a dva kufry. Nakonec jsem dostal místo u BASF, ve filiálce vyráběli pěnové polystyrény. Jako polymerní chemik jsem přišel do výzkumu, pracoval jsem tam dva či tři roky, mezitím jsem založil vlastní společnost na hydrogely, která existuje dodnes. Večer, po ránech a o víkendech jsme ji rozvíjeli, pak jsem odešel a od té doby jsem pro nikoho nepracoval…
 
Pak už jste nebyl chudý jak kostelní myš…
 
Taky jsem byl chudý jako kostelní myš; to, že člověk pracuje pro sebe, neznamená, že musí být nutně bohatý. Jde to nahoru dolů, zbohatl jsem, zchudl. Zchudl jsem, když jsem do něčeho investoval. Když chcete investovat do dalšího vývoje, potřebujete peníze. A když je do něčeho strčíte, tak je 50procentní pravděpodobnost, že o ně zase přijdete. 
Někdy kolem roku 1993 vznikla společnost GelMed International s.r.o. (GMI) tam jsme začali vyrábět jeden produkt, který se vyráběl v USA, říkali jsme, že ho zkusíme vyrábět tady a vyvážet ho. V jiné verzi se vyrábí dosud. Společnost GMI se nyní jmenuje MEDICEM Technology s.r.o. a je součástí té velké skupiny MEDICEM Group B.V.. Od toho roku 1993 jsem sem začal dojíždět a rozjíždět aktivity.
 
Proč jste se vrátil?
 
Za prvé se mi tady líbí. V zásadě, když odhlédnem od některých věcí, tak kvalita života v Česku a v Evropě je lepší než v USA. Ale naivně jsem si myslel, že se vracím do prostředí, kde je technologie hodně rozvinutá. Když jsem odcházel, byla tu nejen Akademie věd, ale v resortních ústavech ministerstev byla řada lidí, kteří uměli spoustu věcí. A když jsem se vrátil, tak bylo všecko pryč. Resortní ústavy a společnosti byly prodány zahraničním firmám, nebo nedokázaly konkurovat na trhu, na to nebyly zvyklé. Byl to velmi smutný pohled. Takže jsme museli začít budovat sami potřebné technologické schopnosti.
 
Opravdu dokážete vyrábět „náhradní“ díly pro lidské tělo?
 
Není to taková fantazie, my už dnes děláme například čočky, já sám je mám už 11 let, jsem jeden z prvních, kdo tento model v očích má. Fungují dobře – vidím, řídím, čtu, všechno. Jinak náhrady z umělých hmot už nějakou dobu existují – kolena, klouby. Obtížnější jsou náhrady určitých konkrétních orgánů, které by je funkčně, plnohodnotně nahradily.
 
Když si dá člověk Vaše jméno či firmu do vyhledávače, objeví se mu také pojem „matrix“. Co je to?
 
Matrix neboli acelulární matrice – to je takový prostředek, který původně vyvinula dr. Matoušková a dr. Veselý na Ústavu molekulární genetiky tady přes park. Z prasečí kůže se vyjmou určité komponenty – hlavně buňky – a ponechá se tam mezibuněčná matrice. Původně se to vyvinulo tak, aby se daly pěstovat buňky v tkáňových kulturách, takové, které se jinak obtížně uměle pěstují. To byl první cíl, tenkrát přišla móda pěstovat umělou kůži, ale pak se to odchýlilo trochu jinak. Dnes to funguje tak, že místo aby se na tom vypěstovaly buňky a dalo se to na kůži, kde by buňky pokračovaly v růstu, tak se to jenom přiloží na ránu, kde to podporuje růst už existujících nativních buněk. Funguje to v podstatě jako bioreaktor a rána se zahojí daleko rychleji. Teď ještě děláme implantovatelnou verzi, která se použije pro vnitřní orgány, třeba pro břišní stěnu nebo vaginální dno. Vychází to z přírodního materiálu.
 
Patříte v některých oblastech ke světové špičce. Ve kterých? A na čem v současné době pracujete?
 
My jsme na špici ve třech oborech: tradičně je to jedna oblast gynekologie konkrétně dilatace a „zrání“ cervikálního kanálu třeba před porodem, pak tkáňová regenerace v oblasti léčby popálenin, a  hlavně některé oblasti  oftalmologické . Nejpopulárnější jsou hlavně čočky, to ,co je potřeba k vidění. Ale nejenom čočky, taky určité prostředky pro snížení nitroočního tlaku. Čočky jsou v zásadě teď velká vlna. Dříve bylo stárnutí normální – se všemi průvodními jevy. Když lidé přestávali vidět, bylo to normální, nějak se s tím smířili. Ale dneska to tak úplně není, nedostatek akomodace – vetchozrakost, což je trochu urážlivý pojem, tedy to, jak se postupem let „prodlužuje ruka“, lidem začíná vadit. A nechuť nosit brýle nebo čočky iniciovala vývoj akomodujících čoček, které by dokázaly nahradit všechny funkce původní oční čočky. My jsme asi jedni z neúspěšnějších, kdo podniká v tomto oboru. Mohu hrdě říci, že naši konkurenti jsou tak velcí, že to je neuvěřitelné. 
Dál směřujeme v podstatě stejným směrem. Ono chvíli trvá, než něco uzraje. Člověk se naučí uvědomovat si jednu věc: Každý projekt nebo nápad, dokud není financovaný, dokud se na něj neseženou prostředky, prakticky neexistuje. To určitě znají vedoucí ústavů i vedoucí pracovníci tady ve škole, protože velkou část svého úsilí věnují jednáním o financování. A druhá část práce znamená sehnat lidi, kteří by to pro ně dělali. Pak zjistí, že jim bohužel už málo času zbývá na vlastní práci někde v laborce. To je osud.
 
Z pozice na špici – teď spíš z manažerského působení než v laboratoři –  máte příjemný pocit?
 
Jako manažer ne, já jsem strašně bídný manažer, u nás ve firmě jsou jiní skuteční a dobří. Ale materiály, které děláme, děláme nejlepší na světě – ve svém oboru. A mám dojem, že jsme pořád dostatečně vepředu. Příroda je ještě trochu lepší, ale jenom ona.
[iduzel] => 872 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/stoy [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/stoy [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [873] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Eva Kujanová [seo_title] => Ing. Eva Kujanová [seo_desc] => Ing. Eva Kujanová [autor] => Ivana Picková [autor_email] => [perex] =>

Vždycky se dá změnit směr

Největší a nejtěžší zápasy svádíme sami se sebou. Když se mladý člověk, který už několik let věnoval humanitnímu vzdělání, najednou rozhodne, že půjde studovat chemii, určitě vyvolá ve svém okolí i sám v sobě spoustu pochybností a otázek. Zvládnu to? Bude mě to bavit a najdu v tom uspokojení? 

Ing. Eva Kujanová, v současné době manažerka kvality firmy Fjord Bohemia, prošla právě takovou cestou. A patří k těm absolventům v naší rubrice, jejichž úspěch je dosažitelný a s nadsázkou řečeno hmatatelný.

[ikona] => [obrazek] => kujanova_web.jpg [obsah] =>
„Můj tatínek VŠCHT Praha vystudoval, zatímco maminka byla humanitně vzdělaná… Řekla bych, že se ve mně oba směry praly a nakonec mě po řadě peripetií zavedly sem na školu. Na gymnáziu jsem se profilovala jednoznačně humanitně a než jsem nastoupila na vysokou školu, tak jsem si ve studiu dala pauzu. Odjela jsem do Francie a jako au pair si zdokonalila francouzštinu. Po návratu domů jsem se rozhodla pro pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor francouzština – dějepis. Když se ohlédnu, tak už dneska vím, že jak jsem byla mladá, neměla jsem úplně v hlavě jasno, co budu v životě dělat, co by mě tak naplňovalo. Řečeno na rovinu, už v prvním ročníku v Hradci mi bylo jasné, že mám na pedagogické fakultě tolik volného prostoru, že jsem si řekla, že nechám studia a vrátím se do Prahy. 


Hodně oceňuji, že mě rodiče v mých rozhodnutích nijak neovlivňovali. Vždycky v tom, pro co jsem se rozhodla, jsem měla od nich plnou podporu. Bratr studoval naproti na ČVUT, věnuje se vědě, kybernetice, táta je celý život na Akademii věd, je v Krči, pracuje v Mikrobiologickém ústavu. Zřejmě všichni trochu zvědavě přihlíželi, co se nakonec vyvine z té mé kombinace. 

Po návratu z Hradce jsem se však v Praze nedostala na školy, na které jsem původně chtěla, takže nakonec jsem ještě zkusila přijímací zkoušky na VŠCHT. Přijali mě a já jsem začala od piky úplně znovu a úplně jinak,“ bilancuje sympatická černovláska životní obrat. „Přátele jsem v té době měla spíš na humanitních oborech. Také se tomu podivovali, ale vesměs podpořili mé rozhodnutí. Já si myslím, že nakonec je podstata studia hlavně v tom, co mu člověk chce dát, jak se mu chce otevřít, nakolik se tomu chce věnovat.“

Jako specializaci si zvolila cukry a hrozně ráda na tuto část studia vzpomíná. „Rozhodovala jsem se mezi technologii masa, sacharidy, kvasnou a mlékem, už ani nevím, jak jsem skončila na cukrech… Byli jsme malý kruh, asi šest lidí, bylo to zajímavé, víc spojené s praxí a mě to moc bavilo. Už tehdy jsem věděla, že moje dráha nebude vědecká, ale spíš orientovaná do potravinářského průmyslu, to mě zajímalo.“

V diplomové práci se věnovala stanovení rezistentních škrobů, rozpustné a nerozpustné vlákniny a strávila na ní dva roky. Jenže stejně nakonec zamířila do mlékáren. Sedlčanská filiálka Povltavských mlékáren se na pár let stala jejím druhým domovem. Srážka s realitou se sice konala („V praxi skutečné je to tak o osmdesát procent jinak, než jaká byla moje představa.“), ale práce ji chytila. „V Sedlčanech mi těch pět let na pozici kvalitářky dalo základ, abych věděla, s čím vlastně pracuju. Je jasné, že jsem si, co se týče kvality a legislativy, musela doplňovat spoustu vědomostí během práce a vše si neustále sledovat.“ Ale to je úděl každého absolventa, protože každá škola dává základ, na němž se staví dál.

Po pěti letech se začala rozhlížet směrem k hlavnímu městu. Táhlo ji to zpátky do Prahy, a protože si byla vědoma, že mlékárny jsou většinou rozmístěny dál, vyšlo jí, že možná kvůli touze vrátit se do ruchu velkoměsta, bude muset změnit obor. Do toho přišla nabídka téměř od moře. Nikoliv v pravém smyslu slova, ale to, co slyšela od firmy Fjord Bohemia, přišlo inženýrce Kujanové zajímavé.

„Co se týče ryb, jde ve srovnání s mlékárenstvím do jisté míry o inovativní záležitost,“ zamýšlí se nad svým obratem do nového oboru. „Mlékárenství tu má tradici spoustu let, je na co navazovat, technologie jsou vyspělé… Ale když mluvíme o rybách, speciálně o mořských rybách, tak koncept našeho podniku vznikl teprve v roce 2006. Je to tedy mladý obor a všechno se pomalu rozjíždí. Sem se ryby dovážejí v čerstvém i zamraženém stavu. 
 Současná platná legislativa umožňuje, že když budete chtít v nějakém řetězci koupit rybu chlazenou, uloženou na ledu, tak ji můžete mít skutečně čerstvou, anebo i rozmraženou. Mnoho lidí to bohužel zatím vůbec neví a celkem je ani nenapadne ptát se obchodníka a nebo někde na chladicím pultu hledat vyvěšenou ceduli s podrobnějšími informacemi. Na ní  musí být mimo jiné uvedeno, je-li  rybí produkt čerstvý nebo rozmražený,  a tak lidé někdy mylně rozmražené ryby považují za čerstvé…. Kromě čerstvých či rozmražených ryb má Fjord Bohemia ještě jednu část a ta se věnuje uzení ryb –například norského lososa. „Naše firma poskytuje služby zákazníkům podle jejich přání – ryby různě porcujeme, přebalujeme nebo jenom přerozdělíme a  připravíme do jednotlivých obchodů. Hlavně ve spolupráci s Makrem vznikla myšlenka, jak dopravovat ryby do obchodů co nejrychleji. K  nám do Čakovic přijedou kamióny s rybami a po opracování se rychle dodávají na jednotlivé obchody – pobočky Makra. Čerstvé ryby rozdělíme, přidáme k nim někdy i rozmražené a putují dál. V tom koloběhu je zapojena spousta obchodních společností, je to takový propletenec vztahů a do obchodů jdou ryby ještě týž den. Samozřejmostí je kontrola na místě v přístavech, u nás si kvalitář Makra kontroluje kvalitu zboží hned po příjmu a  pak přímo v obchodech následuje další kontrola kvality. Standardy jsou nastavené opravdu vysoko.  Jako manažerka kvality firmy Fjord Bohemia jsem odpovědná za  HACCP systém a  z pověření jednatele společnosti jednám se všemi odpovědnými orgány, které mají na starost kvalitu, hygienu a bezpečnost potravin. Samozřejmě chodím na pravidelné kontroly do výroby  a řeším provozní problémy ve spolupráci s výrobou a ostatními odděleními a pak se vrhám  do papírů – dnes je s kvalitou potravin spojená obsáhlá dokumentační činnost.“ vysvětluje rozsah své práce mladá inženýrka.

Při otázce, zda po letech nelituje, že místo humanitních věd zvolila ryze přírodovědnou chemii jako svou profesní náplň, se usměje. „Volba studia byla dobrá volba. Jsem ráda, že jsem skončila u potravin, jíst se bude pořád. Nemá to asi nálepku superprestiže, ale práce je to zajímavá, a má potenciál – jak co se týče kvality, tak inovací. Dají se pořád vytvářet a vymýšlet nové výrobky.

V kvalitě pracuji sedm let a musím říct, že ta práce mě baví. Nemám představu, že bych si za pár let vybudovala v nějaké firmě nějakou konkrétní pozici. Ráda bych zůstala u potravin, v kvalitě, to je moje současná vize. Momentálně v naší firmě existují velkolepé projekty, hlavně co se týče balení čerstvých ryb do ochranné atmosféry v  menších spotřebitelských baleních. Tyto výrobky by šly do řetězců a touto kvalitou by si jistě našly i více zákazníků. U toho bych ráda byla a zůstala.“

[iduzel] => 873 [canonical_url] => //www.vscht.cz/uspesni/kujanova [skupina_www] => Array ( ) [url] => /uspesni/kujanova [sablona] => stdClass Object ( [class] => stranka_obrazek_sloupce [html] => [css] => [js] => [autonomni] => 1 ) ) [874] => stdClass Object ( [nazev] => Ing. Jan Gemrich [seo_title] => Ing. Jan Gemrich [seo_desc] => Ing. Jan Gemrich [autor] => Ivana Picková