Prosím čekejte...
Nepřihlášený uživatel
Nacházíte se: VŠCHT Praha  → Příběhy úspěšných → Ing. Eva Štěpánková
iduzel: 856
idvazba: 1096
šablona: stranka_obrazek_sloupce
čas: 25.5.2017 11:45:20
verze: 3655
uzivatel:
remoteAPIs:
Obnovit | RAW

Ing. Eva Štěpánková

eva_stepankova_web

V laboratoři vybouchla, v životě ne
Její maminka vždycky říkávala, že kdyby si namluvila ševce, tak se stane ševcem. K chemii jí také přivedla láska ke klukovi, který byl fanda do chemie. Vztah sice nevydržel, ale láska k chemii zůstala na celý život.  

Majitelka a zakladatelka známé české kosmetické firmy RYOR (mimochodem víte, jak vznikl název Ryor?) inženýrka Eva Štěpánková je jako tank. Protože se známe několik let, mohu osobně potvrdit, že její nasazení, vůle, znalosti i jasný cíl jsou prostě obdivuhodné a konstantní.  A protože vím, že zvládá věci se zápalem, vůbec se nedivím, když vypráví, že zcela bez problémů prošla pět let studií na VŠCHT Praha se zaměřením na organickou technologii. A už vůbec mě nepřekvapuje, když líčí situaci, jak po promoci stála sice s diplomem v ruce ale bez zajištěného místa. Veškerý svůj čas  totiž obětovala diplomové práci a nezbytným měřením a na hledání zaměstnání čas jaksi nezbyl. Nakonec  zamířila na umístěnku do Rakovníka do Výzkumného ústavu tukového průmyslu. Ne na dlouho. Jen se zde stačila rozkoukat, zamířila jinam.  Z pracoviště pro syntetické detergenty vedla její cesta do Makromolekulárního ústavu Akademie věd. Tam ji čekala tvrdá škola a nezapomenutelná zkušenost. Nastoupila do oddělení výzkumu organokovů.  „Organokovy jsou látky, které při styku se vzduchem vybuchují , a o katastrofy zde nouze nebyla.  Vše se dělá bez přístupu vzduchu, třeba pod argonovou atmosférou. Stalo se tady, že při foukání ampule mi začaly hořet ruce, nohy, obličej a skončila jsem v nemocnici. A protože kůže má paměť, musím být dodnes v létě při opalování hodně opatrná.“  Vybouchnout už víckrát nechtěla, tato zkušenost stačila. Přes krátké zastavení ve Výzkumném  veterinárním ústavu, zamířila nakonec Ing. Eva Štěpánková do naprosto opačné oblasti – do výroby kosmetiky.

„V roce 1971 jsem nastoupila do Ústavu lékařské kosmetiky jako šéf výroby. Bylo to dobrodružné jako vždy, protože jsem o tom nevěděla ani ň.  Tenkrát si mě ředitel doktor Feřtek vzal stranou a řekl: „Sice jste ženská, ale já to s vámi zkusím. Musíte mi to tady z laboratoře dovézt až do skutečné výroby.“

Ono se totiž v ústavu vyrábělo stylem jako v lékárně. Dáš tam tolik a tolik oleje, když to bude málo mastný, tak olej přidáš, jestli se z toho něco vyloučí, nevadí, je to mast.  Navažovalo se, tárovalo, taxovalo, retaxovalo. Cenu přípravku tvořily jenom suroviny, ostatní práce včetně režie šla na účet národního podniku. Vyrábělo se třeba jenom 10 kusů. Byla jsem nejmladší a šéfovala mužům, kteří byli i třikrát starší než já. Dobrá zkušenost. Začínala jsem v květnu v sídle ÚLK v Jungmannově ulici a záhy, někdy v září nebo v říjnu, jsme se stěhovali do nových prostor v Hostivici u Prahy. No – nových! Původně to byl taneční sál hned vedle hospody, byl zařízený, protože se tam v té době  vyráběl  Triagment - takové mazání s mentolem a s kafrem - docela zajímavé. Takže tuhle výrobnu jsem dostala. Prostory to byly větší než celý ústav kosmetiky, ale i tak to bylo hodně náročné. Pustila jsme se do nových receptůr, ale žádné technologické postupy a normy neexistovaly. Světlo světa spatřil tehdy velice populární Norkový krém. Když se ještě dnes řekne Ústav lékařské kosmetiky, mnohým zákaznicím se vybaví právě tento přípravek.  Hodně jsem se za těch 17 let v Ústavu lékařské kosmetiky naučila. Odcházela  jsem rovnou až na mateřskou dovolenou. Vzpomínám si, že ještě týden jsem musela přesluhovat, nemohli totiž za mě najít náhradu.“

Bylo jí 43 let, když se jí narodila dcera Jana. Pár týdnů po porodu přijala nabídku Státního statku v Jenči u Prahy, aby pro ně vyvíjela kosmetické přípravky založené na přírodních extraktech. Výrobna vznikla v bývalém objektu lidových milicí. „Zbyly tam stojany po zbraních a všudypřítomná plíseň… Ale povedlo se dostat do parfumerie na Můstku náš  první výživný krém,“ říká budoucí úspěšná podnikatelka.  Přípravky, které Ing. Eva Štěpánková vyrobila pro Státní statek, měly ještě značku KORA - kosmetika racionální.  Sama začala organizovat  celou výrobu, sháněla stroje, suroviny, obaly. To vše často i s miminem v náručí. I přes tehdy velmi těžká schvalovací řízení  nakonec  všechno zvládla – od přípravy,  po domácí výrobu  s přidělenou laborantkou. V roce 1990 se první krém s černým rybízem začal prodávat v parfumerii v Praze na Můstku.  Na tehdejší poměry byla připravena doslova gigantická výroba – za milion devizových korun, které díky inženýrce Štěpánkové Státní statek v Jenči získal. Ale do toho přišly restituce a objekt, v němž pracovala, i se všemi polnostmi se po částech začal vracet restituentům. Což byl zároveň konec slibně rozjeté výroby, ale také významný mezník v začínající kariéře Ing. Evy Štěpánkové.

„Došlo mi, že už dál nechci prodávat vlastní mozek, hlavu i ruce a rozhodla jsme se , že do toho půjdu sama. Začala jsem nejdříve s výrobou kosmetiky pro profesionály.“ Tyto přípravky už jsou označeny jako kosmetika Ryor.  Autorem názvu Ryor byl někdo z pracovníků Státního statku, ale protože si jej nedal patentovat, zůstal v rámci dohody po jejím odchodu paní Štěpánkové, což byl určitě výborný tah začínající podnikatelky. Značku, jež vytváří v zákazníkovi dojem luxusního zahraničního zboží, dodnes marketingoví odborníci velmi chválí. Přitom neskrývá nic tajemného, jenom začátky slov dvou základních parfémových kompozic - rybíz a oranž.

Začátky firmy Ryor se odehrávaly v jejím  domě v Praze na Spiritce.  Protože zájem zákaznic o kosmetiku Ryor rychle rostl, bylo třeba hledat jiné, nové, větší  prostory.  „Vařili jsme v pronajatých prostorách Státního statku, provozovna v Lotyšské ulici fungovala jako sklad a expedice pro kosmetičky, v Soukenické ulici jsme otevřeli první firemní prodejnu, kterou až v roce 2002 vzala velká voda.“ 

Ale vraťme se ještě zpět do statku, kde zůstala v nájmu. „ No přišly první starosti. Neustále nám zvyšovali nájem, doslova skokově. A jednoho dne, muselo to přijít, padlo zásadní rozhodnutí - přestěhovat se do vlastního. Začali jsme rychle hledat vhodný pozemek.  Našli jsme ho po dlouhém a strastiplném hledání v Kyšicích nedaleko Prahy. Zde vyrostla výrobna, expedice, prostě celý nový závod. To bylo v roce 1997.“

Jak sama říká, z podnikání strach neměla.  „Sice chyběly finance, takže jsem do toho musela jít odvážně, s tvrdým pracovním nasazením a vědomím, že buďto to půjde nebo ne. Nejhorší je, že vlastně nevíte, co vás čeká a jaká jsou pravidla. Prostě taková, jaká si určíte. Zaměstnance jsem přibírala postupně, jak jsme se vyvíjeli, jak rostla výroba a odbyt.  První přípravky byly určeny profesionálním kosmetičkám. Tušila jsem, že to bude boom a hlavně mi bylo jasné, že na trhu zcela chybí přípravky pro profesionální péči v kosmetických salonech.  Tady nic neexistovalo, byl jenom Ústav lékařské kosmetiky a Hygie.  Začátkem devadesátých let začaly vznikat školy pro kosmetičky. Zájem byl obrovský, tyto školy byly nabité.  Na některých z nich jsem ze začátku přednášela, jezdila jsem i do Brna. Naše kosmetika měla od samého začátku velký ohlas a byly to právě naše první zákaznice - kosmetičky, které nás postupně přiměly k tomu, rozšířit výrobu také o přípravky pro maloobchod.“

Co žene Evu Štěpánkovou do obrátek takových, že jinému by se zatočila hlava? Srdečně se směje: „Jsem skopec!“ Jenže pak zvážní: „Zaměstnávám přes šedesát lidí, a to je velká odpovědnost.  Někteří jsou se mnou 18 let, leccos už vydrželi a jdeme dál.“
Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že český dvoreček inženýrce Štěpánkové vystačí. Dnes znají její kosmetiku v 16, ano v šestnácti (!) zemích světa – od Spojených států přes Slovensko, Německo, Finsko, Norsko, Bulharsko, Austrálii, Indonésii, Japonsko, Portugalsko, Tunis, Ukrajinu, Kazachstán, Rusko, Bělorusko a Maďarsko.

Firma Ryor dnes nabízí cca 160 přípravků pro domácí i profesionální péči.  Firemní kosmetické salóny firma nemá, jediný, který provozuje, je na Slovensku.  „Pro kosmetičky pravidelně pořádáme semináře a školení.  Je v našem zájmu seznamovat je s nejnovějšími kosmetickými trendy, představovat jim nové přístroje a techniky. Vždy musíme být o krok dál.  Nabízíme také poradenské služby, nově otevíráme vlastní předváděcí salon, ve kterém budou probíhat nejrůznější kurzy – nově i kurzy líčení.“

Zkusme se podívat zpátky, co se člověku asi honí hlavou, když přemýšlí, co by mohlo být, kdyby…  „Ale ono to asi nejde, takže nemá cenu nad tím mudrovat. Kdybych měla dnešní poznatky a zkušenosti, udělala bych jistě hodně věcí jinak. Jenže ony existují vývojové kroky a ty se nedají přeskočit. Nemůžu se z mimina stát dospělcem, musím si projít všechny vývojové etapy, abych zkušenost získala, jak jinak bych se k ní dopracovala? Nastaly i těžké časy.  Třeba pád českého velkoobchodu!  Ten nás připravil o strašně moc peněz.  Ale to nikdo nemohl vědět, že k nám vtrhnou řetězce, že bude politika taková a taková. Asi tím vším člověk prostě projít musí. Ne všechno šlo vždycky hladce a tak, jak si člověk představoval.  Ze začátku mi třeba hodně chyběly možnosti ve výběru obalů. Dnes je to čím dál tím lepší. V počátcích jsem dělala barevná víčka, dneska bych si za to ustřelila hlavu. Některé barvy běžely – třeba fialové, ale žluté stály. Teď když mi přijde nový marketingový pracovník s návrhem na barevná víčka, tak si představím ten rok 91 a 92 a říkám, že tohle už nikdy, tuhle píseň už jsem zpívala. Přiznám se, že jsem skutečně vůbec netušila, do čeho se řítím. Studovala jsme chemii, ne ekonomii či marketing . Ale stálo to za to. “

Aktualizováno: 6.10.2014 16:33, Autor: Ivana Picková

VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha 2014
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha
na sociálních sítích
zobrazit plnou verzi