Prosím čekejte...
Nepřihlášený uživatel
logo VŠCHT
Nacházíte se: VŠCHT Praha  → Popularizace, média → Rozhovory → Na padělané léčivo z darknetu vám faktura nepřijde
iduzel: 58549
idvazba: 68782
šablona: stranka_obrazek
čas: 19.4.2021 05:34:45
verze: 4827
uzivatel:
remoteAPIs:
branch: trunk
Obnovit | RAW

Na padělané léčivo z darknetu vám faktura nepřijde

Docent Martin Kuchař

Psychoaktivní látky, doping, odhalování padělaných léčiv, výzkumná spolupráce s bezpečnostními složkami. Docent Martin Kuchař je mužem mnoha vědeckých zájmů a jeho tým sdružený pod Laboratoří forenzní analýzy biologicky aktivních látek (BAFA) se má co ohánět. Aby ne, když jen v loňském roce napsal jeho šéf 17 grantových přihlášek. Nejvýraznějším úspěchem z poslední doby je zřejmě podpora projektu zaměřeného na falzifikáty léčebných přípravků na internetu s dobou trvání 5 let a dotací přesahující 30 milionů korun.

Máte rád detektivky?

Mám, obzvlášť ty starší. Hodně se mi líbí Sherlock Holmes, Agatha Christie. Z dneš­ních kriminálek si v komunitě forenzních expertů děláme legraci, protože to nefun­guje tak, jak je to předkládáno divákům. Můžu mluvit za tu část, která se týká fo­renzní chemie, ne genetiky nebo biologie. Standardní postup je, že se na výsledky z laboratoře čeká týdny, někdy měsíc, ni­koli dvě hodiny (směje se). To se pochopi­telně týká i samotného vyšetřování přípa­dů, často jde o kancelářskou práci, nikoli nahánění zločinců někde v terénu.

Jak konkrétně se vaše laboratoř zapo­juje do vyšetřování trestné činnosti?

Nefungujeme jako servisní pracoviště pro policii nebo celní správu, k nám nechodí rutinní analýzy, ty se ze zákona dávají na Kriminalistický ústav Policie ČR nebo na Odbor kriminalistické techniky a exper­tiz (OKTE). Nicméně tím, že s nimi máme dlouhodobou spolupráci, řešíme analýzy, které jsou spíše výzkumného charakteru nebo je na ně třeba vyvinout novou me­todu. Na kriminalistickém ústavu nebo na OKTE se dělají desetitisíce analýz, zatímco u nás spíše stovky.

Byla chuť spolupracovat na odhalování zločinů hlavní motivací pro spolupráci s bezpečnostními složkami?

Ne, byla to trochu náhoda. Po doktorátu na ÚOCHB jsem uvažoval o další životní dráze, protože tematika, které jsem se do té doby věnoval, mě příliš nezaujala. Chvíli jsem pracoval jako vývojový syn­tetik v jedné komerční firmě, ale tamější prostředí mi nevyhovovalo. Tak jsem za­čal dělat pro Policii ČR poradce v drogo­vé problematice. Naučil jsem se spoustu věcí o forenzní disciplíně jako takové, pronikl do strategie protidrogové politiky atd. Pak jsem převážně chodil do terénu odebírat vzorky a fungoval jako forenzní expert. Záhy se mi ovšem začalo stýskat po akademickém prostředí a vrátil jsem na VŠCHT. Protože jsem měl zkušenosti s problematikou omamných a psycho-tropních látek, začali jsme se s mým tý­mem věnovat této oblasti a také anabo­lickým steroidům – nakládání s nimi se v té době (2009) stalo nově trestním činem, zároveň zanikla antidopingová laboratoř a nikdo se v ČR dopingovým záležitostem po analytické stránce nevěnoval.

S kriminalistickým ústavem a cel­ní správou od ledna řešíte společný projekt na téma padělaných léčivých přípravků v internetovém prostředí a darknetu. Čeho chcete dosáhnout?

Pro mě je hodně důležitá spolupráce forenzních pracovišť napříč republikou. Komunikace pod celní správou a krimi­nalistickým ústavem často nefunguje na­přímo, spadají mezi rozdílná ministerstva (financí a vnitra) a dodržuje se služební postup, tedy chvilku trvá, než nějaká žá­dost proteče byrokratickým systémem mezi rezorty, s oběma pracovišti nás však spojují společné projekty a memoranda o spolupráci. Myslím, že bychom se mohli stát mediátorem té komunikace, zlepšit výměnu vzorků a zkušeností. Bude to po­třeba udělat rychle, protože projekt sotva začal a už k nám chodí kilogramy vzorků z reálných případů.

Zároveň bude potřeba vyvíjet nové meto­dy a instrumentaci u látek, které nebyly dosud v literatuře řádně popsány. Jedná se o fragmenty růstových hormonů nebo látky, jež byly vytvořeny čistě pro výzkum v nějakém animálním modelu, na myších, a začaly se používat jako látky pro doping. Často se vyrábějí v nelegálních laborato­řích například v Asii a dostávají se na trh prostřednictvím internetu a darknetu. Monitoring těchto přípravků pro účely do-pingu v internetovém prostředí doposud také nikdo neudělal. Hlavním cílem je nové analytické metody pro dané látky validovat a certifikovat.

Na projektu spolupracujete s Ústavem analytické chemie, Ústavem bioche­mie a mikrobiologie a bezpečnostními složkami. Jak vypadá spolupráce ve fo­renzní chemii na mezinárodní úrovni?

Segment forenzní chemie je specifický v tom, že se výsledky často nepublikují v časopisech a konference nejsou veřej­né, jen na osobní pozvání. Existují mezi­národní iniciativy, které řeší legislativu a strategické hledisko celé problematiky, protože v padělání léčivých přípravků je obrovské množství peněz, podobně jako v drogové problematice nebo jiné vý­nosné trestné činnosti. Legislativa ale zatím není harmonizovaná ani v rámci EU. Konkrétní případ – u nás chybí zákon o padělání léčivých přípravků, bere se jen jako padělání ochranné známky, takže se pohybujeme na stejné legislativní úrovni jako u falzifikace bot. Každý asi cítí, že když někdo falšuje léčivo, které je zásadní pro zdraví a záchranu života, a když někdo padělá bundu s proužkem navíc, je to roz­díl. Legislativa je klíčová. Pokud budeme mít vyšší trestní sazby, bude se na pro­blém pohlížet jinak i z pohledu personál­ního zabezpečení lidí, kteří se věnují této problematice. Bude větší tlak na vývoj metod ve forenzní oblasti.

Abych se vrátil k mezinárodní spolupráci – s našimi výsledky plánujeme určitě jezdit na mezinárodní konference, kde budeme chtít propojovat komunitu forenzních chemiků. Zatím mám zkušenost, že jsme v tématu padělání léčiv ojedinělí.

Přijde mi zvláštní, že jde evidentně o závažný problém, ale nikdo ho moc neřeší…

Souvisí to s tím, že se u padělků na inter­netu složitě prokazuje trestná činnost. Když někdo někomu něco ukradne, tak je na jednom místě jasně poškozený a hledá se pachatel. Tady je uživatel, který je spo­kojen, že získal zamýšlené přípravky, aniž by věděl, že jsou padělané. A na druhé straně je distributor, který je spokojený, že produkt prodal. Není zde na první pohled viditelný poškozený, jde tedy o skrytou trestnou činnost, jež se musí vyhledávat z pozice státních institucí.

Farmaceutické firmy se nebrání?

Paděláním je farmaceutická firma, která originální přípravek vyrábí, samozřejmě poškozena. Jenže zároveň platí, že firma nechce medializovat, že je její přípra­vek zfalšován, protože by to mohlo vést k poklesu tržeb. Proto není spolupráce s farmaceutickým sektorem úplně hladká. My jsme ovšem měli štěstí, navázali jsme s jednou farma firmou spolupráci a vý­sledkem bylo zajímavé odhalení padělků, které se dokonce podařilo publikovat…

Kdo provádí záchyty padělků na dark­netu?

Jako řešitelé se také snažíme o monito­ring trhu, především formou prohledává­ní diskusních fór, ale primárně jde o úkol policie a celní správy, které také následně provádějí kontrolní nákup. Ten může poli­cie na rozdíl od nás provádět bez omezení, pokud je předpoklad, že se jedná o trest­nou činnost. V určitých případech je mož­ný nákup i z univerzitního prostředí, ale je to komplikované z účetního hlediska, protože vám samozřejmě nepřijde faktura (směje se). V oblasti syntetických drog je konkurence ve výzkumu větší, ptal jsem se kolegů, jak dělají nákupy z jejich univerzit, když jim nepřijde doklad a platí se pomocí bitcoinů nebo jiné kryptoměny. Říkali, že jim stačí printscreen z obchodu s úda­jem o ceně a je možné nákup proúčtovat. U nás jsme to diskutovali a ta možnost tady není, což chápu a plně respektuji.

Projekt byl podpořen 34 miliony korun na dobu pěti let. Za co je utratíte?

Když pominu náklady na výzkumníky, po­třebujeme nový přístroj pro LC/MS atd. Nejvíc peněz půjde na vývoj nových sepa­račních metod, s nimiž souvisí obrovské množství spotřebního materiálu, jako jsou analytické kolony a obecně. Dále po­třebujeme spektroskopické metody, jež budou v péči skvělého týmu okolo profe­sora Setničky z Ústavu analytické chemie, kam bude směřovat i nákup spektromet­ru pro měření elektronového cirkulárního dichroismu (ECD).

Jak už jste naznačil na začátku rozho­voru, zabýváte se ve vaší laboratoři také výzkumem dopingových látek.

Doping je velké a zajímavé téma. Je vždy o krok napřed před analytickými metoda­mi a tím, co antidopingové agentury od­halí. Jakmile se nějaká látka definuje jako doping, záhy se objeví nějaká nová, která na seznamu zakázaných látek ještě není. Do sportu jde obrovské množství peněz, jde samozřejmě také o prestiž, takže bych se nedivil, kdyby tady existovaly týmy ex­pertů, kteří vyhledávají nové látky a po­máhají sportovcům doping zamaskovat.

Proč vás doping tolik zajímá?

Máme letitou spolupráci s FTVS UK, kde jsem mimo jiné vedl výběrové semináře pro sportovce k tématu dopingu. K nám do laboratoře chodila řada sportovců dě­lat diplomové práce a měli jsme mnoho rozhovorů o dopingu a kontrolách. Do­konce se musím pochlubit, že jedna naše studentka skončila na expertní pozici v zahraniční antidopingové laboratoři. Co se mě týče, nikdy jsem vrcholově sport ne­dělal, ale sport a sportovce mám rád.

Co jste zjistil? Dá se dnes dělat vrcholo­vý sport bez dopingu?

Myslím, že dá, ale doping je podle mě hodně rozšířený. Kdybychom to vza­li historicky, tak v různých dotaznících z minulého století se ukazuje, že dopovalo obrovské množství sportovců. Otázka je, jestli se to za poslední půlstoletí výrazně změnilo. Když se podíváme do statistiky antidopingového výboru, záchytů není tolik. Logicky mi ale vyvstává otázka, jest­li to je dané edukací sportovců a zlepše­ním jejich morálního profilu, nebo jen nejsme schopni doping odhalit, respek­tive se dnes užívají látky, které se zatím nestanovují.

Existuje nějaká nová látka pomáhající sportovci k vyššímu výkonu, která vás jako vědce svým složením nebo účin­kem zvlášť překvapila?

Zatím jsme nenašli látku, která by byla principiálně nová nebo převratná. Nejvíc sofistikovaný je genový doping. O vylep­šování genových dispozic sportovců zatím málokdo něco ví, dopingové laboratoře se tím teprve začínají zabývat.

Spíše si ale pokládám jinou otázku – kde je hranice mezi dopingem, suplementací potravinovými doplňky a složením stra­vy? Na jedné straně máme zneužívané syntetické látky, které byly připraveny jako léčivo, na druhé straně třeba fytos­teroly, což jsou přírodní látky, které také napomáhají k lepšímu výkonu. Zatím je to z hlediska morálky rozdělené tak, že syn­tetické látky u umělého zvyšování výkonu jsou problém, přírodní doplňky stravy ne. Jenže do tohoto schématu nesedí třeba efedrin. Je to stimulant, přírodní látka a je považovaný také za doping. Ve spor­tovním prostředí lze zaznamenat i názory, že by mělo být povoleno vše, co nepoško­zuje zdraví, bez ohledu na původ. Sám nevím, jak by to mělo být. Aktuálním, byť značně nedokonalým, řešením jsou seznamy dopingových látek, neustále se rozšiřující podle záchytů nebo zkušeností.

Další výrazné téma, které vystupuje z vaší badatelské historie, jsou psycho-aktivní látky. Co probudilo váš zájem o tuto oblast?

Otevřela se pozice odborného poradce zaměřená na drogovou problematiku a já se chopil příležitosti. Postupně můj zájem rostl. Prostudoval jsem historii drogové problematiky, která je mimořádně zajíma­vá. Lidské dějiny jsou protkány užíváním psychoaktivních látek a řada událostí je jimi přímo ovlivněna. Druhá světová vál­ka byla například válkou drog, na obou stranách se jich spotřebovalo obrovské množství, jak metamfetaminu na stra­ně Německa, tak amfetaminu na stra­ně Spojenců. Dá se říct, že užívání drog válku prodloužilo. Když půjdeme dále do minulosti, různé věštecké rituály ani šamani by bez různých psychoaktivních látek nemohli fungovat. Řada rozhodnutí v rámci daných společností byla ovlivně­na těmito látkami a myslím si, že ve staro­věkém Římě a Řecku to bylo to samé. Jen s tím rozdílem, že tam hrály prim opiáty, alkohol a konopí.

V jednom z dřívějších rozhovorů jste uvedl, že každé větší historické období má svou dominantní drogu. Vypozoro­val jste faktory, které užívání daných drog podmiňují?

Zajímavá otázka, která by stála za hlubší zamyšlení. Do určité míry je to dáno geo­graficky, kde zrovna se látka vyskytovala. Tam, kde kvasilo ovoce, užíval se alkohol. Kde rostly psychoaktivní houby, tak houby, kde kaktus, tam se užíval meskalin. Vždy mě ale mimořádně udiví, jak jihoameričtí indiáni byli schopni vymyslet směs dvou bylin, která vytvoří psychoaktivní nápoj ayahuscu. Z těch milionů druhů, které tam rostou, vybrali ty dva správné. Zajímavým příkladem kulturního vlivu může být káva. Dlouho byla považována za drogu, ovšem jen do momentu, než se zjistilo, že užívá­ním kávy se zvyšuje bdělost, což se hodilo pro čtení náboženských spisů.

Jste součástí týmu, který po dlouhých desetiletích obnovil v ČR výzkum uží­vání psychoaktivních látek pro léčebné účely. Co vás k tomu vedlo?

Jednu rovinu tvoří nové psychoaktivní látky, kde je můj zájem čistě forenzní a toxikologický. Jde převážně o látky, kte­ré nahrazují klasické drogy z různých dů­vodů – ať kvůli dostupnosti prekurzorů, ceně originálních látek, nebo proto, že se jedná o legální náhražku. Lidé je užíva­jí, ale zároveň se o nich mnoho neví – jak fungují mechanismy působení, na jaké re­ceptory se vážou, jak působí z behaviorál­ního hlediska. Skočili jsme do toho plnou rychlostí ve spolupráci s toxikologickými pracovišti a s Národním ústavem duševní­ho zdraví, kde se dělají mimo jiné behavi­orální experimenty na potkanech. Na dal­ších pracovištích se syntetizují tyto látky a jejich metabolity pro metabolické studie. Ukazuje se také, že některé látky by mohly mít medicinální potenciál.

Tím se dostáváme k výzkumu psyche­delických látek s léčebným účinkem. V ČR tento výzkum probíhal v 60. letech 20. století, zabýval se jím profesor Grof a doktor Hausner v Bohnicích ve Výzkum­ném ústavu psychiatrickém. Zkoušelo se podávání psilocybinu a LSD jak na dob­rovolnících, tak na pacientech trpících depresemi. Proběhly tisíce sezení, což je obrovské číslo, a myslím si, že řada těch experimentů se dá považovat za validní a dobře provedené. K ukončení výzkumu došlo v roce 1974, a to v lehce zpožděné reakci na podpis mezinárodní konvence o zákazu psychotropních látek. Po 40 letech se ale výzkum začal obnovovat, ve světě probíhají různé klinické studie. U nás běží od roku 2015 studie ve spo­lupráci s Národním ústavem duševního zdraví s využitím látek, jako je psilocybin, ketamin a LSD. Naše pracoviště jim pomá­há s měřením farmakokinetik daných lá­tek, také spolupracujeme s dalšími univer­zitami v Holandsku, Dánsku či Německu.

Jaká nás čeká budoucnost? Budou za deset let psychedelika součástí stan­dardních léčebných postupů pro určité typy nemocí?

Skoro bych řekl, že jste si odpověděl otáz­kou. Přesně tak si myslíme, že by to mohlo být. Samozřejmě to není lék pro všechny, nejde o látky, které by spasily psychiat­rický svět. Ale obrovské množství pacien­tů s depresí, úzkostnou poruchou nebo posttraumatickou stresovou poruchou by mohlo najít směr, který jim v rámci psychoterapie pod vedením zkušených odborníků může pomoci. Nejsem lékař ani psychiatr, takže tohle do hloubky ne­chci rozebírat, ale vnímám, že by to moh­lo fungovat. Ještě bych rád dodal, že jde skutečně o seriózní výzkum; není to tak, že bychom v rámci seberozvojového kur­zu rozdávali kolemjdoucím psychedelika.

Rozumím, že je těžké mluvit za exper­ty na duševní zdraví, nicméně na mo­lekulárněbiologické úrovni pozorujete nějaké děje?

Po stránce molekulárněbiologické dochá­zí při užití psychedelických látek ke změ­nám v neuroplasticitě mozku, dochází k nárůstu počtu synapsí a mohou vznikat nové neuronální dráhy. To je makrosko­pický popis děje. Me­chanismy vzniku jsou předmětem aktuálního výzkumu, je to poměrně složité.

Každopádně psychedeli-cká zkušenost, jak vy­plývá z výzkumu, je dost dramatická. Ti, kdo jí prošli, ji často popisují jako jeden z nejsilnějších zážitků v životě. Přetr­vává u nich po nějakou dobu, minimálně měsíc, stav, který se dá popsat jako zvýšení duchovního cítění. Zatím každý, kdo výzkumem prošel, tvrdí, že mu to něco pozitivní­ho přineslo.

Děláte na mě dojem, že je pro vás vždy důleži­té vidět výsledky své práce v praxi. Nebo se pletu?

Aplikovaný výzkum a vý­voj různých metod je pro mě naprosto zásadní, ale není to tak, že by mě základní výzkum vůbec nezajímal. Věda je často orientovaná na produkci vý­sledků, aplikaci. Kdybychom se před šesti lety, kdy vzniklo naše pracoviště, začali věnovat primárně základnímu výzkumu, doteď bychom možná neměli výsledky a pracoviště by už neexistovalo. Základní výzkum v naší oblasti je věc, kterou si do­volíme v okamžiku, kdy fungují ostatní ak­tivity a pracoviště je nějakým způsobem finančně a personálně zabezpečeno. Prá­vě výzkum psychedelických látek je čistý základní výzkum, který si hýčkám. V další fázi se můžeme dostat i do klinického vý­zkumu, kam úsilí směřujeme. Není to ale o tom, dát někomu psilocybin a čekat, co se stane. Jde o pochopení mechanismu, jak a proč ty látky působí. Pokud se nám to podaří, posuneme obrovským způso­bem vývoj a využití psychedelik dál.

Jak se dotýká vaší výzkumné činnosti koronavirová pandemie?

Ve dvou rovinách. První je horší dostup­nost spotřebního materiálu, druhá je klinický výzkum v Národním ústavu du­ševního zdraví, konkrétně nábor dobro­volníků a práce s nimi. Zkomplikovala se také spolupráce v předávání vzorků, které vyrobíme. Pamatuji si jednu partyzánskou akci, kdy jsem osobně převážel omamné psychotropní látky do Německa, se všemi povoleními z ministerstva zdravotnictví samozřejmě. Měl jsem kvůli pandemic­kým omezením den na to, abych se dostal na univerzitu v německém Heidelbergu a zpět. Nakonec se ukázalo, že to není technicky možné, a tak jsme si dali s ře­ditelem celého ústavu schůzku na pumpě na dálnici, kde jsem mu předával drogy proti podpisu. On pobaveně říkal, že na služební cesty už moc nejezdí a kolegové se mu dost smáli, když před odjezdem hlá­sil, že cílem jeho služební cesty je převzetí drog na benzince.

Probrali jsme vaši práci na padělaných léčivech, dopingu, psychoaktivních látkách. Je to kompletní profil vaší aktuální činnosti, nebo jsem na něco zapomněl?

Náš výzkum je finančně náročný a mým úkolem je materiálně zajistit pracoviště, což znamená psaní značného množství grantových přihlášek. V roce 2020 nám končily všechny projekty, takže kritické bylo se zamyslet nad budoucností a na­psat grantové přihlášky, které by defi­novaly naše zaměření na dalších pět let. Naštěstí jsme byli úspěšní, takže se bu­deme věnovat také vývoji senzorů schop­ných odhalit omamné psychotropní látky v kontejnerech, které se převážejí na lo­dích. Technicky je to mimořádně kompli­kované, když jich přijede 40 tisíc a v malé skupince lidí se mají ručně prohledat. My­slíme si, že se dá analytickými metodami ze vzduchu zjistit, zda tam drogy nebo další kontrolované látky jsou. Další pro­jekt jsme získali na monitoring aktuální drogové scény pomocí sběrných boxů. Ty budou instalovány v tanečních klubech a nízkoprahových střediscích typu K cen­ter. Do sběrného boxu může uživatel ano­nymně hodit drogu, my ji zanalyzujeme, zjistíme, jestli tam není něco toxického, nebo zda nejde o úplně novou drogu, kdy podáme hlášení do monitorovacího stře­diska. Účelem je snížit dopad užívání drog na populaci. K tomu nás čeká ještě něko­lik zajímavých výzkumných spoluprací, například k využití fytokanabinoidů v léč­bě glaukomu nebo různých kožních obtíží. Osobně se těším, že letos nebudu muset psát příliš projektových přihlášek a budu se mnohem více soustředit na vědeckou činnost a vedení svých studentů.

 

Chemie psychedelických látek

Přednáška docenta Martina Kuchaře na Týdnu mozku Akademie věd České republiky

 

Aktualizováno: 14.4.2021 14:41, Autor: Michal Janovský

VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha
na sociálních sítích
zobrazit plnou verzi