Prosím čekejte...
Nepřihlášený uživatel
logo VŠCHT
Nacházíte se: VŠCHT Praha  → Popularizace, média → Rozhovory → Nejsem revolucionář
iduzel: 63761
idvazba: 76044
šablona: stranka_obrazek
čas: 18.5.2022 01:52:39
verze: 5054
uzivatel:
remoteAPIs:
branch: trunk
Obnovit | RAW

Nejsem revolucionář

Profesor Petr Zámostný, foto: Cyril Popek

Profesor Petr Zámostný je od 1.února novým děkanem Fakulty chemické technologie. Dříve zastával pozici proděkana pro pedagogiku a vedl také Ústav organické technologie. Jeho vědecko-výzkumná činnost je zaměřena do oblastí petrochemie, chemické a farmaceutické technologie a inženýrství. V petrochemické oblasti se věnuje zejména experimentálnímu i teoretickému studiu pyrolýzních a krakovacích reakcí a modelování souvisejících výrobních procesů, ve farmaceutické oblasti zejména jednotkovým operacím výroby pevných lékových forem a formulačnímu inženýrství. Intenzivně se věnuje spolupráci s chemickým a farmaceutickým průmyslem.

Pane děkane, s jakou vizí chcete vykonávat funkci?

Do volby jsem šel jako člen minulého vedení, takže nejsem žádný revolucionář. Fungovali jsme jako kolektiv, ve strategických otázkách jsme se vždy radili a dopřávali sluch i senátu a vedoucím ústavů. To chci určitě zachovat. Co na fakultě funguje dobře, je symbióza výuky a kvalitního výzkumu včetně spolupráce s průmyslem. Myslím, že se u nás v oceňování pracovníků dává dostatečná váha i pedagogické činnosti, přestože hodnocení akademiků je stále z velké části postaveno na vědeckém výkonu. Snažíme se dbát o to, aby tyto tři větve – pedagogika, výzkum i aplikace – byly vyvážené a snažíme se na ně myslet i v oblasti kariérního růstu. Čemu jsme se zatím nevěnovali dostatečně, je propagace toho, co děláme. Máme tendenci si říkat, že se dobré zboží pochválí samo. V dnešní době to ale není úplně pravda. Musíme naše výsledky popularizovat, více prodat na různých frontách. Celkem zvládáme jednorázové akce, ale musíme propagaci dělat soustavně a více se dívat na to, jak je naše práce vnímána zvnějšku.

Propagace se obvykle řeší v kontextu počtu uchazečů, studentů a absolventů. Jak jste spokojen se současnými čísly?

Počet absolventů mírně klesá a myslím, že kdybychom se propagaci nevěnovali, tak by počet studentů a absolventů klesal ještě více. Nesouhlasím s interpretací, že bychom měli stejně absolventů ať sem nalákáme jakýkoli počet uchazečů. Na druhou stranu, kapacita lidí věnovat se propagaci je omezená, takže musíme hledat ideální poměr investovaného času a výsledného efektu. Proto bych cílil hlavně na oblasti, které nám můžou něco hmatatelného přinést. Přiznám se, že třeba počet dnů otevřených dveří je už na maximu, co jsme schopni kvalitně zvládnout. Dnes je nutné komunikovat online, mít hezký a provázaný web, v čemž máme rezervy, a samozřejmě komunikovat na sociálních sítích. V tomto máme posílený děkanát, což se snad podaří udržet, a chceme zapojit i studenty. Zkrátka bych rád podporoval propagační akce, ale nesmíme tím podkopat výkonnost fakulty v jiných oblastech.

Často se objevuje otázka, co vše má dělat fakulta a co centrálně rektorát. Kde by se rozdělení činností dalo nějak vylepšit?

Pro univerzitu naší velikosti je smysluplné nastavení, že řadu aktivit zajišťuje škola jako celek a fakulta řeší svou personální politiku v rámci rozpočtu, který má k dispozici, a zajišťuje svou vzdělávací činnost v koordinaci s ostatními fakultami. Fakultě nikdo nediktuje výzkumné projekty, kterých se smí nebo nesmí zúčastnit, do té míry, do které to zvládají podporovat centrální pracoviště, což mi přijde v pořádku. Možné problémy bych viděl v zajišťování řady aktivit centrem, takže tyto aktivity a útvary mají charakter společného vlastnictví a jsou zdánlivě „zdarma“, což může vést k neefektivitě jejich využívání. Když si vezmu třeba projektové centrum, tak řada kolegů zmiňovala, že je dobře, že projektové centrum pomůže s přípravou žádostí. Ale musíme si uvědomit, že to je za cenu zdrojů, které mohou chybět jinde. Nechtěl bych, aby rektorát a centrální útvary hrály roli takového opatrovnického, všem pomáhajícího útvaru. On už dnes je rektorát největší fakultou a ve finále vzdělávací a výzkumná činnost musí na veškerý servis vydělat. Všechny činnosti, které tady jsou, by se měly poměřovat pohledem nákladů a přínosů. A definovat rozsah zastávaných činnosti tak aby vyhovoval především potřebám fakult. Hezkým případem je myslím Výpočetní centrum, kde se s novým vedením zavedlo něco jako katalog služeb a myslím, že se fungování zlepšilo. Přestali jsme si hrát na to, že musíme mít to nejlepší, co si můžeme za peníze koupit, ale šlo se cestou definice toho, co skutečně potřebujeme. To bychom měli udělat i jinde. Říct si, že pokud výzkumník chce podat GAČR, tak to snad není tak složité, aby k tomu potřeboval nějakého pomocníčka, který to za něj udělá. Možná, když to dělá poprvé jako postdoc, tak by nějakou takovou pomoc měl dostat. Občas fakulty v některých oblastech dostávají více služeb, než by chtěly a jinde se služeb nedostává.

V kterých třeba?

Možná některé aktivity směřující k „měkkým“ projektům. Ty jistě sledují ušlechtilé cíle a v rozumné míře jsou přínosné. Když se ale dívám pragmaticky na to, co z nich škola může získat, vidím tam spoustu školení, přísliby vzniku nových webů a portálů, a hlavně spotřebovaný čas a kapacitu akademických pracovníků. Já mám však pocit, že těch školení, webů a portálů máme už přemíru. A že také potřebujeme čas na to, něco hmatatelného udělat. Obávám se, že tyto aktivity, pokud jsou v nadbytku, představují toxické peníze, které se spotřebují, něco se vykáže, ale nejsem si jistý, jestli reálně zlepší náš výkon v tom, co nám pomáhá další zdroje získávat.

V posledních letech zůstávají počty získaných grantů GAČR za očekáváním. Tušíte, co s tím?

Myslím, že bychom měli být aktivnější v jednotlivých hodnotících panelech, abychom měli více lidí se zkušeností z hodnotícího procesu. Celková úspěšnost je tak nízká, že neudělení grantu neznamená, že návrh je nutně špatný. Mezi těmi dobrými pak můžou rozhodovat drobnosti. Obdobně jako v propagaci jsme si možná mysleli, že dobrá práce stačí sama o sobě. Je ale potřeba se zaměřit i na detaily. A také si nenamlouvejme, že v tom nemůže hrát roli malý český akademický rybníček. Řešením je soustředit se i na evropské či bilaterální projekty.

Velké téma diskusí o českém akademickém rybníčku je inbreeding. Jak ho vnímáte vy?

V tomto asi budu mimo ten často znějící proud, který tvrdí, že inbreeding je totální zlo. Myslím, že inbreeding je nutno posuzovat jinak na škole zaměřené přírodovědně a jinak na technické škole. V základním výzkumu je asi možné své téma přenést na jinou instituci, i v mezinárodním měřítku, a tam ho rozvíjet. V technické, aplikované, oblasti je to trochu jinak. Pokud chcete spolupracovat s komerční sférou, takzvaně komercializovat a realizovat, musíte si dlouhodobě budovat vazby a reference. Začínat od malých realizací. Na to máte největší šanci u domácích partnerů, třeba už spolupracujících s ústavem. Mám kolegu, co takto začínal a nyní navrhuje technologie po celém světě. Pokud on by po škole odešel, už by zůstal v té nové pozici, komercionalizoval by mimo ČR se zahraničním průmyslem a už by jej nic netáhlo se vrátit. A naopak, pokud by přišel někdo zvnějšku, tak bude velmi těžko hledat vstup do toho místního průmyslu. My bohužel nejsme v Německu, kde je spousta špičkových univerzit podobného zaměření. U nás v Česku je často třeba jen jediné pracoviště daného aplikačního směru. Každý akademik by měl projít zahraničním pobytem. Nemyslím ale, že je jediný správný model odejít někam pryč a tam zůstat, a naopak sem vzít lidi odjinud. Mně přijde mnohem výhodnější ten model odejít pryč a po pár letech se vrátit a přinést zpět nějaké zkušenosti.

MŠMT připravuje reformu doktorského studia, sledujete aktuální vývoj?

Ano, vím, že se má měnit zejména financování a je to zamýšleno tak, aby si studenti polepšili. Důležité ale je kromě limitů i to, kolik nakonec škola dostane peněz. Stále je to ale ve fázi záměru a některé zprávy naznačují, že by reforma mohla omezit možnosti studentů získat dodatečné financování z grantů.

Součástí návrhu je i explicitní uvedení, že pedagogická činnost doktorandů nemá být součástí studia. Jinak řečeno, pokud by měl doktorand učit, měl by mít pracovněprávní vztah nad rámec doktorského studia.

Mám za to, že u nás doktorandi, kteří učí, dostávají dodatečné prostředky. Myslím ale, že zapojení doktorandů do cvičení v seminářích je už poměrně malé, protože v těch základních předmětech se při akreditaci nových programů volalo po tom, aby učili akademici. Takže tam, kde to jsou doktorandi, tak mají částečný úvazek, byť někdy třeba z projektu. Co se týká další pedagogické činnosti – konzultování prací – to je myslím na bázi dobrovolnosti a vzájemné výhodnosti. Já se vždy svých doktorandů ptám, zda chtějí a mají kapacitu konzultovat nějakou bakalářskou či diplomovou práci. Je možné, že jsou někde anomálie, kde to funguje hůře, ale nemyslím si, že by to bylo výrazné.

Statistiky ukazují, že doktorské studium trvá obvykle déle než standardní dobu a mnozí doktorandi studium nezvládnou ukončit úspěšně. Lze s tím něco dělat?

Myslím, že by se mělo podporovat to, aby to studium bylo od začátku intenzivní. Je dobré, že se stanovily studijní plány a to, jaké splněné povinnosti se od doktorských studentů v daném ročníku očekávají. Je to také o přístupu studenta. Pokud doktorand studium vnímá jako osobní prioritu, pracuje na tématu, využívá možnosti konzultací se školitelem, tak to vypadá jinak, než když doktorand čeká, co po něm školitel bude chtít.

Když od doktorandů přejdeme k zaměstnancům, tak se na VŠCHT objevuje pravidelně téma mzdových tarifů. Zaznívá obvykle, že jsou nízké. Jaký bude postoj fakulty k nastavení mzdové politiky školy?

Samozřejmě všichni bychom chtěli mít tarify co možná nejvyšší, ale ono to není tak, že bychom se pohybovali v prostoru nekonečných zdrojů. Škola je schopna a ochotná vyčlenit do mzdového fondu určitý objem peněz a z nich část ukrojí zajištění administrativních a podpůrných věcí. To, co se dostane na fakulty je v současné době rozumně rozděleno na to, co je v tarifech a co v pohyblivých složkách. Pokud by se zvýšily tarify a nezvýšila finanční dotace na fakultu, tak se v reálu stane to, že dojde k vyrovnání ohodnocení různých lidí na stejných pozicích, protože nebude takový prostor pro motivační, výkonovou složku. Já bych byl proti změně poměru fixní a pohyblivé složky. Samozřejmě, pokud škola nějakým zázrakem „najde“ další zdroje, tak určitě souhlasím s navýšením. Ale popravdě nevím, kde by je škola hledala. My na to prostě zdroje nemáme, nejsme stát, který se financuje deficitem. To na úrovni vysoké školy nefunguje. Určitě si nemyslím, že bychom do zvýšení tarifů měli rozpouštět nějaké rezervy.

Pokud se zastavím u té motivační části mzdy, mají lidé dostatečné informace o odměnách, když vidí pouze svůj výplatní pásek, hodnoty tarifů a maximálně rok zpět na intranetu průměrnou výši celkové odměny ve své tarifní třídě? Jestli k funkční motivaci nechybí informace, jak dobře nebo špatně jsem odměněn a o kolik si můžu polepšit tou výkonovou složkou?

Asi bych nic neměl proti tomu, aby u tříd, třeba A4 nebo A5 jako typické třídy mladých akademiků, byl znám medián a kvartily odměn. Pro porozumění je ale potřeba chápat, že odměny jsou odrazem reálného ocenění odvedené práce. Ono by bylo spíše vhodné nastavit určité benchmarky, aby zaměstnanci tušili, jaký odpracovaný výkon je potřeba pro odměnu ve výši mediánu. Základem pro tuto informaci jsou dobře vedená pracoviště. Lidé by měli vědět, na základě rozhovoru se svým vedoucím, proč jejich pohyblivá složka je takové, jaká je.

Jako nový děkan budete jmenovat obměněnou vědeckou radu. Při pohledu na současnou si nelze nevšimnout, že je v ní jediná žena, zato mužů několik desítek. V čem to je a změní se to?

Současný stav odráží poměr mužů a žen ve střední a starší generaci vědců v oborech, které fakulta zajišťuje. My na fakultě nemáme profesorky a docentky až na výjimky relativně v mladších věkových kategoriích. Ještě před deseti lety byly naše obory dominantně mužskou záležitostí. Ale ono se to mění, věřím, že během několika let situace dospěje k možnosti většího výběru.

Je ještě něco, co byste jako nový děkan chtěl kolegům sdělit?

Já bych rád, aby se s mým příchodem neporušilo to, co tady dosud bylo – pocit sounáležitosti s fakultou a snaha o korektní a konstruktivní spolupráci.

Aktualizováno: 22.3.2022 09:12, Autor: Jan Kříž

VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČO: 60461373
DIČ: CZ60461373

Datová schránka: sp4j9ch

Copyright VŠCHT Praha
Za informace odpovídá Oddělení komunikace, technický správce Výpočetní centrum

VŠCHT Praha
na sociálních sítích
zobrazit plnou verzi