V roce 1820 vstoupil Karel Balling, soukromý student a teprve patnáctiletý absolvent gymnázia na pražskou polytechniku. Ballingovými učiteli byli F.J.Gerstner (matematika), F.M.Zippe (přírodopis) a J.Steinmann (chemie), nejvýznačnější představitelé tehdejší polytechniky. V roce 1823 nastoupil jako praktikant do císařských železáren, ale již v roce 1824 si jej vybral za asistenta profesor Steinmann. V roce 1835 byl K.N.Balling jmenován profesorem všeobecné a technické chemie na pražské polytechnice.
V roce 1849 zavedl přednášky a v roce 1850 cvičení z analytické chemie a prubířství. Ve výuce chemie prosazoval, přes nedostatek prostor a finančních prostředků, laboratorní cvičení. Třebaže ovládal výtečně všechna odvětví chemického průmyslu, nejvíce vynikl svými pracemi z oboru kvasné chemie a později i cukrovarského oboru, o jehož rozvoj se v 30. letech velmi zasloužil.
Byl jedním z německých profesorů, kteří sympatizovali se snahou Čechů o zavedení výuky na pražské polytechnice v češtině a díky své autoritě měli na tuto změnu velký vliv. Souběžná výuka v němčině a češtině byla zahájena v roce 1864.
Za působení profesora Karla Napoleona Ballinga (1833 až 1868) dosáhla technická chemie na pražské polytechnice velmi dobré úrovně. Do výuky byla zavedena vedle cukrovarnictví také analytická chemie. Od školního roku 1864/1865 se na pražské polytechnice začalo vyučovat paralelně česky a německy.