Rektor VŠCHT: Vysoké školy potřebují víc než jen peníze na přežití

Od února 2026 předsedáte České konferenci rektorů (ČKR). Jak se proměnil váš profesní život?

Nijak dramaticky. Záležitostem ČKR věnuji obvykle jeden až dva dny v týdnu, do kalendáře mi přibyla především jednání s ministerstvy a dalšími vládními i nevládními institucemi. Hodně mi pomáhají místopředsedové ČKR, které jsem měl možnost si vybrat, na většině aktivit pracujeme společně. Na VŠCHT zároveň dlouhodobě velice dobře funguje kolektivní forma rozhodování, do strategických rozhodnutí jsou zapojeni děkani, prorektoři mají vlastní agendy a velmi důležitá je i aktivní role kvestorky. Konstruktivní vztahy uvnitř školy mi výrazně pomáhají zvládat současně vedení VŠCHT i ČKR.

Brzy po nástupu do čela ČKR jste rozšířil počet místopředsedů a detailněji rozdělil agendu. Změnilo se ještě něco?

Po vzájemné dohodě jsme přesunuli sekretariát z Masarykovy univerzity na Vysoké učení technické v Brně. Změnila se i organizace samotných zasedání ČKR. Místo řady hostů po deseti či patnácti minutách se soustřeďujeme na několik vybraných témat a ostatní věci řešíme online nebo korespondenčně. Po mém nástupu jsme si odsouhlasili omezený seznam priorit, které chceme do konce funkčního období (dvouletého – pozn. red.) skutečně posunout. Měníme také systém pracovních komisí: místo statických komisí bez aktuální agendy chceme vytvářet ad hoc skupiny rektorů a expertů z vysokých škol k jednotlivým tématům.

Je však třeba zdůraznit, že ČKR je primárně platforma pro diskusi. Velké vysoké školy mají vlastní politiku a předseda je tedy spíš mediátor, který se snaží různé postoje soustředit do uchopitelného počtu společných stanovisek. Přál bych si, aby byla ČKR víc vidět v médiích. V době, kdy řešíme zásadní otázky financování a nový zákon o vysokých školách, by veřejnost měla vědět, že rektoři existují a mají nějaký názor.

Jaké má ČKR reálné pravomoci?

Společně s Radou vysokých škol představují dvě oficiální reprezentace vysokých škol. Obě jsou připomínkovým místem při projednávání zákonných a strategických materiálů týkajících se vysokého školství a vzdělávání. Ministerstvo s reprezentacemi projednává nově vznikající materiály a vypořádává jejich připomínky.

Důležitou roli má také reprezentativní komise, v níž jsou zástupci ministerstva, ČKR, Rady vysokých škola, kvestorů a VŠ odborů. Tam se řeší mj. nastavení parametrů financování vysokých škol, rozpočty a příslušné ukazatele.

Pak existují systémové problémy, jež identifikuje nějaká skupina rektorů a které se obvykle týkají větší části vysokých škol. Předsednictvo pak může být pověřeno jednáním s příslušným ministerstvem nebo jiným orgánem státní správy za účelem řešení problému. Zástupci ČKR se také účastní jednání Poslanecké sněmovny a Senátu k otázkám vysokého školství. Jde zkrátka o styčný můstek mezi rektory a státní správou.

Zákonu o vysokých školách a financování se budeme věnovat za chvilku. Jaká další témata jsou aktuálně pro české vysoké školy důležitá?

Kvalita vzdělávání, včetně celoživotního. Potřebujeme ve spolupráci s ministerstvem definovat smysluplné indikátory kvality a vytvořit podmínky, aby je vysoké školy byly schopny naplňovat. Souvisí to samozřejmě s financováním i s tím, jak si české školy vedou v mezinárodním srovnání.

Další oblastí je věda a výzkum ve vazbě na spolupráci s průmyslem a praxí. O vysokých školách se často říká, že jsou pomalé a neumějí pružně reagovat na potřeby praxe. Chceme proto se Svazem průmyslu a dopravy a dalšími profesními organizacemi hledat podmínky, které spolupráci zlepší. Vysokým školám to přinese další zdroje financování a studentům lepší možnosti praxí a uplatnění.

Pojďme k novému vysokoškolskému zákonu. Co je vám na připravované reformě sympatické a kde naopak vidíte rizika?

Současný zákon je z roku 1998 a vznikal pro jinou dobu. Vysoké školy se od té doby výrazně změnily a jejich řízení by mohlo být pružnější. Dnes vysoké školy fungují jako dosti velké ekonomické subjekty, hospodaří s významnými rozpočty, ale současně pracují převážně s veřejnými prostředky a mají poměrně omezené možnosti, jak s nimi nakládat. Do budoucna navíc poroste význam neveřejných zdrojů, úvěrů nebo jiných forem financování investic spolupráce s praxí. Těch změn, co by MŠMT chtělo realizovat, a potažmo vláda, protože ta má nový zákon mezi prioritami, je poměrně hodně, proto se chystá nový zákon o vysokých školách, ne jen další novela.

Za důležité považuje ministr a jeho tým lepší vyvážení pravomocí a odpovědnosti. Rektor nese odpovědnost za fungování univerzity, ale řadu jeho rozhodnutí musí schvalovat akademický senát. V některých situacích je potom velmi obtížné reagovat rychle, například při vážných problémech uvnitř fakulty.

Další oblastí jsou akademické kariéry. Systém by měl být pro mladé lidi čitelnější a měl by umožňovat rozumnou obměnu akademických pracovníků. Diskutuje se například o tom, zda by po určitém věku nebylo pokračování zaměstnání z institucionálních prostředků spojeno s novým kontraktem.

Největší diskuse se ale vede o modelu řízení. Dnes je rozhodování téměř úplně v gesci samotné vysoké školy; model připravovaný ministerstvem naopak výrazně posiluje externí prvek v podobě univerzitní rady, která by nově nahradila správní radu. V pracovních návrzích se mluví o třetině interních a dvou třetinách externích členů a současně o velmi silných pravomocích, například při volbě rektora, schvalování statutu, strategického záměru nebo rozpočtu. To je podle řady rektorů a děkanů příliš velký přesun rozhodovacích pravomocí mimo akademickou obec. Při jednáních s ministerstvem se snažím, aby se poměr interních a externích členů upravil příznivěji směrem k interním.

Nemyslím si, že by hlavním problémem byla případná politizace univerzitní rady – po debatách s ministerstvem tam vidíme poměrně silné pojistky pro univerzity. Větší obavu ovšem máme z přílišné externalizace rozhodování. Bude se proto hledat kompromis, ve hře je například princip kvalifikované většiny u nejdůležitějších rozhodnutí tak, aby externí jednoduše nepřehlasovali interní členy univerzitní rady.

Celý proces tvorby nového zákona je nicméně na začátku a opět musím zdůraznit, že se jedná o aktivitu MŠMT a úkolem reprezentací vysokých škol je dohodnout rozumný kompromis. Když se vláda rozhodne, tak zákon vznikne navzdory tomu, jestli ho akademická obec podporuje, či nepodporuje, taková je situace. Oceňujeme, že s námi ministr Plaga komunikuje, na Slovensku se s rektory a vysokými školami nikdo nebavil a zákon byl schválen.

I kdyby se akademická obec a ministerstvo na textu shodly, v Poslanecké sněmovně mohou začít padat z nebe pozměňovací návrhy. Neobáváte se, že by se výsledný zákon mohl během legislativního procesu zásadně změnit?

Obáváme. Už samotná dohoda nebude úplně jednoduchá, protože RVŠ se na některé otázky dívá z perspektivy akademických senátů a ČKR z pohledu vrcholného vedení univerzit. Do toho vstupuje ministerstvo školství, ministerstvo financí, Rada pro výzkum, vývoj a inovace, Akademie věd a další instituce. Najít kompromis bude dlouhé a náročné.

A potom skutečně existuje riziko, že do Poslanecké sněmovny přijde dohodnutý text a ve druhém čtení se k němu přidá něco úplně jiného. Proto už nyní komunikujeme se všemi poslaneckými kluby a žádáme je: pokud se akademická komunita na nějakém znění dohodne, respektujte prosím tuto dohodu.

Pozitivní je, že samotná snaha nový zákon připravit má zatím, zdůrazňuji zatím, podporu napříč politickým spektrem. Naší hlavní povinností je vykomunikovat věcný záměr tak dobře, aby v něm bylo co nejméně reálných zdrojů budoucích problémů, ale jak říkám, tím hlavním aktérem v přípravě zákona je ministr Plaga a vláda.

Kdy by se podle vás mohl nový zákon reálně objevit ve Sbírce zákonů?

Pokud projde věcný návrh zákona do konce roku vládou, bude následovat příprava paragrafového znění, to bude klíčový proces. Ministerstvo předpokládá, že by to mohlo být hotovo ve druhé polovině roku 2027 a od roku 2028 by nový zákon vstoupil v platnost. Upozorňujeme, že bude potřeba počítat s velmi dlouhým přechodným obdobím, protože jde o výrazné zásahy do fungování vysokých škol. Rektoři zvolení podle současných pravidel musí dokončit své funkční období a nové principy se budou zavádět postupně. Týká se to nejen volby rektorů a výběru děkanů, ale i ekonomiky a dalších oblastí řízení.

Jednou z novinek by mohlo být tzv. kontraktové financování vysokých škol. Jak by se lišilo od současného systému?

Dnes ministerstvo po debatě s reprezentacemi a podle stanovených parametrů určí relativní podíl jednotlivých vysokých škol na celkovém balíku prostředků. V zásadě je každá škola jedním řádkem v tabulce.

V kontraktovém systému by se pracovalo s několika skupinami ukazatelů. První by byly systémové a společné pro celé české vysoké školství. Druhé by vycházely z mise konkrétní školy. U VŠCHT by například dávalo smysl zohlednit roli výzkumně zaměřené univerzity se silnou vazbou na chemii, český chemický průmysl a výzkumné instituce. Regionální univerzita by naopak mohla mít ukazatele spojené s rozvojem svého regionu. Třetí skupinou by byla aktuální společenská poptávka – podobně jako dnes stát cíleně podporuje některé zdravotnické obory. Do budoucna to může být třeba jaderná energetika, čipy nebo jiné technické disciplíny. Na základě dohody o ukazatelích by se následně uzavřel pětiletý kontrakt mezi ministerstvem a vysokou školou s definovanými „výstupy“ a se zohledněním předností a specifik dané školy.

Slabým místem ovšem je, že státní rozpočet se schvaluje na jeden rok, zatímco kontrakt by měl být pětiletý, aby měly vysoké školy nějakou jistotu a mohly investovat v souladu s ukazateli do přístrojů a výzkumných skupin. Ministerstvo financí se zatím, bohužel, obává dlouhodobého zavázání prostředků. Mít zasmluvněný pouze relativní podíl na celkovém přídělu financí žádná výhra skutečně není. Uvidíme, co se podaří dojednat.

Podle aktuálních vyjádření vlády mají v roce 2027 vzrůst prostředky na vědu a výzkum. Jak situaci vidíte z pohledu vysokých škol?

Informace, které máme, zatím pro vysoké školy nevypadají vůbec růžově. V návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2027 se počítá pouze s meziročním nárůstem ve výši čtyř procent na tzv. dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací, absolutně se jedná o 380 mil. Kč. Pro výzkum v rámci celé ČR se příští rok počítá pouze s nárůstem dvou miliard korun, a to je méně, než se čekalo. Rada vlády pro vědu, výzkum a inovace žádala o šest miliard.

Problém je, že příští rok přichází velmi silný demografický ročník maturantů. Pokud vysoké školy nedostanou odpovídající prostředky na vzdělávání, jednou z mála možností, jak na situaci reagovat, je omezit přijímání studentů. Návrat na počty přijatých z roku 2025 by znamenal přijetí o zhruba deset tisíc studentů méně, než by odpovídalo velikosti maturitního ročníku. To je snad velmi silný signál směrem k vládě. Bohužel zveřejněný návrh financí na vzdělávání na VŠ počítá s nárůstem pouze jedné miliardy, to představuje ani ne tříprocentní nárůst. Jsou to prostředky, které vysokým školám umožní pouze přežít, nemůžeme počítat s žádným rozvojem.

Zároveň potřebujeme znát střednědobý výhled. Vysoké školy financují významnou část nákladů z prostředků navázaných na studenty, zatímco počet akademických pracovníků se dlouhodobě příliš nemění a mzdy na trhu práce rostou. Udržet konkurenceschopné odměňování je proto stále složitější. Pokud zároveň nerostou prostředky grantových agentur a úspěšnost v soutěžích spíše klesá, hrozí, že schopní mladí lidé odejdou do praxe, kde dostanou výrazně lepší nabídky. Potřebujeme aspoň takový růst financování, který částečně pokryje mzdový a inflační tlak. Panu ministrovi se podařilo aspoň vyjednat nárůst na rok 2028 o další jednu mld. a na rok 2029 o další jednu mld. Je to bohužel pouze dobrý základ k dalšímu jednání s vládou. Za rozumný by rektoři a koneckonců i pan ministr Plaga považovali pravidelný roční nárůst o tři mld. Kč.

Na VŠCHT se od 1. července zvyšovaly tarifní mzdy. Pokrylo to meziroční navýšení prostředků od státu?

Částečně ano. Meziroční navýšení nám umožnilo tarify zvednout, ale těch pět procent samozřejmě nepokryje všechno. Z jednoho balíku se financují také investice, rozvoj nebo přístrojové vybavení, takže je nutné velmi pečlivě rozhodovat, kam peníze půjdou.

Navíc tarifní složka není celá mzda. U některých skupin zaměstnanců se pětiprocentní zvýšení tarifu projeví třeba jen zhruba tříprocentním růstem celkové mzdy, protože významnou část tvoří pohyblivé složky navázané na granty nebo spolupráci s praxí.

U VŠCHT je důležité si uvědomit ještě jednu věc: nesoutěžní institucionální prostředky na vzdělávání a výzkum tvoří zhruba polovinu našich příjmů. Chemický provoz je přitom drahý – energie, chemikálie i přístroje nakupujeme za v zásadě globální ceny. Jen mzdy a veřejná dotace zůstávají české. Ale pro udržení konkurenceschopných mezd uděláme maximum.

Kde ještě může VŠCHT do budoucna hledat nové zdroje financování?

Jednou z možností je celoživotní vzdělávání v podobě komplexní nabídky technického vzdělávání pro praxi, ideálně ve spolupráci v rámci Kampusu Dejvice. To je oblast, kterou lze firmám nabídnout za úplatu.

Samozřejmě musíme maximálně podporovat získávání mezinárodních grantů, což ovšem není v době rozmachu AI pomocníků jednoduché. Vidíme, že počty podaných projektů v soutěžích raketově rostou a úspěšnost naopak klesá. Cestou může být účast v kvalitních konsorciálních projektech, jejichž příprava je během na dlouhou trať, stojí hodně úsilí i peněz, ale dlouhodobě se vyplácí.

Finanční potenciál má i hlubší spolupráce s průmyslem a nabídka komplexních technologických řešení. Ukazuje se, že samotná chemie často nestačí; firmy potřebují řešení, která zahrnují také strojírenství, regulaci nebo další disciplíny. Právě tady může být velká výhoda spolupráce napříč kampusem.

Na jaře se na VŠCHT přihlásilo meziročně o 10 procent více uchazečů, zatímco nárůst počtu maturantů v ČR byl o dost menší. Je to hlavně dobrá zpráva, nebo spíše starost s ohledem na nedostatečné financování a kapacitu školy?

Primárně jde o potvrzení, že naše škola má dobrý zvuk. Uchazeče určitě přitahuje vysoká kvalita vzdělávání a možnost zapojit se velmi brzy do výzkumných týmů, pracovat v laboratořích a používat špičkové přístroje. To na jiných vysokých školách není pravidlem.

Jiná otázka je, kolik přijatých studentů skutečně nastoupí a kolik jich u nás po zimním semestru zůstane. Je na místě přemýšlet, zda neupravit přijímací systém tak, abychom už předem lépe odhadli, kdo má reálnou šanci první náročný semestr zvládnout. Každopádně počet studentů na VŠCHT nejde zvyšovat donekonečna, protože máme, bohužel, daný limit v kapacitě laboratoří.

V budoucnu nás pak s ohledem na výrazný demografický propad čeká opačný problém. Pokud se na něj chceme připravit například větším náborem zahraničních studentů, musíme začít už teď.

Na VŠCHT se od zimního semestru spouští zcela nový program na podporu studentů v tíživé socioekonomické situaci, který je zatím v ČR jediný svého druhu. Můžete jej krátce představit?

Jde o pilotní program a jsme moc zvědaví, jak bude fungovat. Díky iniciativě Terezy Pickové z Poradenského a kariérního centra jsme nejprve zmapovali, kolik studentů se v tíživé situaci reálně nachází. A zjistili jsme, že současný zákonný systém sociální podpory je nastaven poměrně přísně a na VŠCHT na tuto podporu dosáhnou jen jednotky studentů. Pomoc by jich však potřebovalo mnohem víc, mají-li mít dost času na školu.

Kde vezme škola na program finance?

Využijeme dřívější plošný příspěvek na stravování ze strany MŠMT a přidáme také ušetřené vlastní peníze. Parametry programu vznikly na základě rozsáhlého průzkumu mezi studenty a první pilotní běh je dobře připravený a finančně pokrytý.  Velmi si vážím, že navržený princip podpořil i akademický senát a jeho studentská komora, která správně vycítila, že jsou mezi studenty určité socioekonomické rozdíly a někteří prostě nemají takové zázemí a možnosti jako jiní.

Zajímavé je, že o náš model už se zajímají i další vysoké školy a jejich poradenská či kariérní centra. Je dobře, když je VŠCHT v bohulibé oblasti jedním z lídrů.

Co zásadního čeká VŠCHT v zimním semestru z pohledu managementu školy?

Velmi důležitá bude příprava nového strategického záměru univerzity. Chtěl bych, abychom se ve škole shodli na několika základních pilířích nejen pro nejbližších pět let, ale i pro delší horizont. Měly by to být strategické principy a cíle, které budou výsledkem širokého konsenzu a jež bude respektovat i příští vedení školy.

Neméně zásadní je příprava výstavby na Vítězném náměstí. Už jsme do ní vložili velké množství energie i finančních prostředků a potřebujeme se po řadě administrativních peripetií a úkonů posunout do další fáze. Tou je příprava komplexního projektu pro povolení záměru a následně dokumentace, na jejímž základě bude možné soutěžit dodavatele stavby. Projektování jsme zahájili již v srpnu a mělo by probíhat v letech 2027 a 2028. V průběhu příštího roku by už měl být projekt v takové fázi, aby bylo možné řešit povolení stavby a připravovat výběr stavební firmy. Zahájení samotné stavby dnes vidíme zhruba na rok 2029. O všech krocích budeme zaměstnance a studenty pravidelně informovat.

Foto: Cyril Popek