Prosím čekejte...
Nepřihlášený uživatel
logo VŠCHT
Nacházíte se: VŠCHT Praha  → Veřejnost → Rozhovory → Lávky jsou hezčí, než jsem předpokládal
iduzel: 54754
idvazba: 63456
šablona: stranka_obrazek
čas: 19.4.2024 15:07:33
verze: 5378
uzivatel:
remoteAPIs:
branch: trunk
Server: 147.33.89.150
Obnovit | RAW
iduzel: 54754
idvazba: 63456
---Nová url--- (newurl_...)
domena: 'www.vscht.cz'
jazyk: 'cs'
url: '/popularizace/rozhovory/sichtanc-lavky-jsou-hezci-nez-jsem-predpokladal'
iduzel: 54754
path: 1/4111/942/994/5161/17259/54753/54754
CMS: Odkaz na newurlCMS
branch: trunk
Obnovit | RAW

Lávky jsou hezčí, než jsem předpokládal

Architekt Petr Šichtanc

Rozhovor s  Ing. arch. Petrem Šichtancem, architektem VŠCHT Praha, při příležitosti zprovoznění lávek mezi budovami A a B v pražských Dejvicích.

Jak se Vám lávky líbí?

Moc. I když architekti dali v soutěži velmi pěknou realistickou vizualizaci, a myslím, že jako architekt mám slušnou představivost, tak ve skutečnosti jsou lávky ještě hezčí, než jsem předpokládal.

A myslíte si, že by se lávky líbily i architektu Engelovi?

Diskutovali jsme o tom s architektem Opočenským, on si myslí, že ano, ale já spíše tuším, že ne. Myslím si, že by se mu tato forma nelíbila. Co jsem o něm četl, byl velký tradicionalista a určitě by raději viděl lávky realizované v neoklasicistním stylu, jako obě budovy. Architektura budov byla už v době svého vzniku z mnoha směrů kritizována jako zbytečně konzervativní a nepokroková. Vždyť v době, kdy se budovy školy stavěly, třeba Vila Tugendhat už dávno stála. Plány budovy FS a FEL, které vznikaly jen o dvacet let později, už Engelovu koncepci opustily a objekty jsou v úplně jiném – modernějším stylu. Také se ví, že proti nové podobě budov v kampusu architekt Engel protestoval. Nicméně, protože lávky v době realizace budov postaveny nebyly, nebyl důvod se původních návrhů držet a mohli jsme si postavit něco, co odráží dnešní vkus a dnešní provozní potřeby.

Umělo by se něco podobného ve třicátých letech minulého století postavit?

Určitě uměli udělat ocelový most, nýtovalo se i svařovalo. To, co by byl asi problém, je skleněná fasáda. Fasádní systémy řešící uchycení skel, dilataci, tepelnou techniku a bezpečnost jsou modernější disciplína, která se začala rozvíjet mnohem později. Myslím, že zhruba od šedesátých let s rozvojem moderních administrativních budov.

Všichni jsme se těšili na lávky, ale dlouhé měsíce se jen pracovalo v zemi. Proč?

Když stavba začala, tak se první měsíce kutalo v zemi a opravdu to vypadalo, že se nic moc neděje. Překládala se větev parovodu, velká věc. Také se překládala hlavní přípojka plynu. Museli jsme speciální konstrukcí ochránit optické kabely pro půlku Prahy. Pod baráky jsou v místech napojení lávek nové základy, na nich stojí železobetonové sloupy, které jsou zasazené do fasády, ale na fasádě to nejde poznat. To je spousta práce a času, ale není z toho nic vidět.

Obecně rekonstrukce, resp. zásahy do starších budov jsou vždy složitější a časově náročnější. Vždycky narazíte na něco, s čím jste dopředu nepočítali. I při stavbě lávek na nás čekala dílčí překvapení v konstrukcích stávajících budov, která znamenala, že pokaždé musel přijet statik a zhodnotit je, než se pokračovalo dál. Neví se to, ale pod omítkou jsou karbonové pásy zesilující stávající překlady, spousta oceli a železobetonu. Ačkoli jsme si důsledně dělali průzkumy na všech 4 pozicích napojení už při projektování, tak se pak ukázalo, že na mnoha místech je to stejně trochu jinak. Proto jsme v průběhu stavby museli spoustu věcí přeprojektovat. Čtyři místa napojení lávky na budovu byly vlastně 4 různé situace.

A pak přivezli v noci lávku a druhý den dopoledne za půl hodiny byla usazena na místě, šlo to lépe, než jsme čekali. Dá se říct, že na milimetr přesnou ocelovou lávku jsme dávali na baráky, které stavěli zedníci, přičemž zednická přesnost jsou cca 2 centimetry. Vše ale bylo přesně zaměřeno, a nakonec to dopadlo vážně ukázkově.

Prvnímu kopnutí do země navíc předcházela akce „kulový blesk“, kdy se musely přestěhovat kanceláře v místech napojení můstků do nově připravených prostor. Tyto prostory vznikly přemístěním některých učeben opět do nově zrekonstruovaných prostor. Velmi oceňujeme přístup lidí a ústavů, že vyšli vstříc.

Mluvíte v množném čísle. Kdo je my?

Na stavbě se podílelo mnoho lidí, musely se na ni sehnat peníze, právník musel správně sepsat smlouvy…Ale pokud mohu zmínit odborné profese, tak určitě v hlavní řadě školní Odbor provozně-technických služeb s vedoucím Ing. Koktou. Neuvěřitelnou práci s inženýringem odvedl Ing. Petr Kubant, památkáři hlasovali pro tento návrh jednotně. V architektonické soutěži měl velkou váhu názor Ing. arch. Josefa Pleskota a Ing. arch. Pavly Melkové. Oba architekti jsou odborníci dlouhodobě spjatí s kampusem vysokých škol v Dejvicích. Na každou změnu se musel přijet podívat statik, Ing. Jan Blažek.

I s Metrostavem byla spolupráce výborná, ani jsem nečekal, že to půjde tak hladce. Na můstcích pracovali mladší technici a stavbyvedoucí, a i pro ně to byla zajímavá práce, můstky jsou atypické, moc často se podobné věci nedělají.

A samozřejmě obrovský díl práce odvedli architekti ze studia ov-a. Ze zkušeností víme, že dobře zpracovaný projekt ušetří čas i peníze, protože nenechá volné pole pro fantazii stavby. Architekti celou dobu velice dobře fungovali jako autorský dozor a ohlídali si veškeré detaily. Je to stejný tým, který připravil Uhelnu a na ní je to také vidět, hlídají si celý projekt od začátku do konce, od hrubé stavby přes barevnost a poslední pant a na výsledném díle je to pak poznat. Jsou dobří a důslední.

Je velmi dobře, že ke stavbě můstků proběhla architektonická soutěž. Projekt je to velmi složitý, stavělo se v památkové zóně, nad pozemkem někoho jiného, nad sítěmi, a je správné prověřit více variant. Přes to všechno v moderním tvarosloví naplňujeme původní Engelovu urbanistickou vizi. A dodrželi jsme i teze studie rozvoje dejvického kampusu, udržet průhledy ulicemi, bulváry. V architektonické soutěži jsme žádali obecně návrh propojení budov a všechny 3 návrhy se shodly v původním umístění i počtu lávek dle původní Engelovy koncepce. Ukázalo se, že to dává největší smysl vzhledem k vnitřnímu uspořádání budov i vůči kampusu.

A co Vás teď čeká dál?

Pracuje se na návrhu nového orientačního systému ve škole. A pak další fáze první etapy podle Generelu, což je rekonstrukce prostoru uvolněných po ukončení pronájmu ČVUT. Osobně se těším na druhou etapu, což je vestavba do dvora budovy B, na kterou nyní připravujeme výběr generálního projektanta, abychom mohli spustit přípravu dokumentace na územní rozhodnutí. Myslím, že celý tým, se kterým se na přípravě projektů podílíme, čeká hodně práce.

A jak budeme lávkám říkat?

Přiznávám, že „Stavební objekt č.1“ a „Stavební objekt č.2“, tj. tak jak je po realizaci máme zažité my ze stavebního, není moc nápadité. Chce to nějaký dobrý nápad. A jak to s dobrými nápady bývá – navrhuji soutěž. 

Aktualizováno: 3.6.2020 15:30, Autor: Petra Karnetová

KONTAKT

VŠCHT Praha
Technická 5
166 28 Praha 6 – Dejvice
IČ: 60461373
DIČ: CZ60461373

Copyright VŠCHT Praha
Za informace odpovídá Oddělení komunikace

Mapa webu
Sociální sítě
zobrazit plnou verzi