VŠCHT Praha se rozhodla následovat příklad prestižních zahraničních technických univerzit a rozšířila nabídku pro uchazeče o ekonomicko-manažerské programy. Jejich specifikem bude velký důraz na kvalitu a náročnost studia, typickou pro tradiční chemické programy a VŠCHT jako takovou (v roce 2020 byla mezinárodně nejlépe hodnocenou technickou univerzitou v ČR - QS World University Ranking #355).

V současné době probíhá akreditační řízení pro bakalářský program Ekonomika a management a navazující magisterský program Odvětvový management (s volbou mezi specializacemi Projektové řízení inovací a Řízení chemického průmyslu). Předpokládáme, že začátek výuky začne v září 2020. Přijímací řízení proběhne v létě, po skončení akreditačního procesu Národním akreditačním úřadem.

Veškeré informace naleznete na stránce Studuj byznys na VŠCHT.

European Water Association (EWA) ocenila profesora Jiřího Wannera prestižním čestným členstvím v asociaci. Profesor Wanner byl dlouholetým členem EWA Council, the Management Committee (MC), the EWA European Technical and Scientific Committee (ETSC) a dalších mnoha pracovních skupin. V letech 2005 až 2007 byl prezidentem EWA.

 Prof. Wanner vystudoval Technologii vody na VŠCHT Praha a tomuto oboru zůstává věrný celý život. Zaměřil se na využívání biologických procesů pro čištění odpadních vod. Jeho zkušenosti z provozu regeneračních zón vedly k vytvoření metody bioaugmentace nitrifikace in situ, která je dnes používána na více než 40 čistírnách OV v ČR s celkovou kapacitou přes 4 miliony ekvivalentních obyvatel. Za aplikaci genových sond pro sondy pro identifikaci důležitých vláknitých mikroorganismů, posléze i nitrifikačních baktérií a baktérií akumulujících fosforečnany, byl v r. 1995 oceněn Körberovou Cenou pro evropskou vědu. Od roku 2008 se výzkumné aktivity jeho skupiny zaměřily na technologie umožňující opětovné využívání vyčištěných odpadních vod jako náhradu říční nebo pitné vody.

Profesoru Wannerovi gratulujeme!

Ústav analýzy potravin a výživy VŠCHT Praha prokázal, že "Dubové kapky" obsahují toxické a karcinogenní látky.

Na českém trhu se objevil přípravek s názvem „Dubové kapky“. Jeho výrobce naznačuje, že by mohly sloužit i jako ochrana před koronavirem.  Analýza VŠCHT Praha ale ukázala, že produkt obsahuje toxické a karcinogenní látky.

„Kapičky obsahovaly toxiny. Obsahovaly řadu dobrých přírodních látek, proti tomu nemáme nejmenší výhradu, ale to riziko, které představují pyrolizidinové alkaloidy, je z našeho pohledu nepřijatelné,“ říká Jana Hajšlová z Ústavu analýzy potravin a výživy, který kapky testoval pro nový zpravodajský kanál CNN Prima NEWS.

Více informací včetně reportáže najdete ZDE.

Autor textu: doc. Ing. Igor Linhart, CSc. (Ústav organické chemie)

Postup desinfekce ochranných roušek

Ochranné chirurgické roušky s filtrační vrstvou z nanotextilií lze desinfikovat některým z níže uvedených postupů.  Lze to využít za současného stavu vážného nedostatku chirurgických roušek zatím jako nouzové řešení (na vlastní riziko). Po důkladnějším otestování se však může jednat o ekologicky šetrný způsob jak snížit spotřebu roušek dosud označovaných za jednorázové a snížit tak produkci infekčního odpadu.

1. Ethanolem

Použité roušky  ponoříme na 5 minut do denaturovaného  ethanolu koncentrace 80 obj. %. Použijte bezinem denaturovaný ethanol (je důležité, aby denaturační přísada byla těkavá;  ethanol denaturovaný např. bitrexem nebo petrolejem je proto nevhodný).

Roušky vyjmeme, necháme okapat a usušíme na vzduchu mezi dvěma ubrousky, vrstvami buničinné vaty nebo filtračního papíru.

Varování-nebezpečí požáru: Ethanol je vysoce hořlavá kapalina, její páry mohou ve směsi se vzduchem v přítomnosti otevřeného ohně nebo jiskry explodovat. Při sušení roušek dbejte na dostatečné větrání a dostatečnou vzdálenost od zdrojů ohně a zapnutých elektrických zařízení.

2. Vodní párou v mikrovlnné troubě

Vyšší sklenici nebo plastovou misku naplníme asi do 1/3 vodou, nejméně však 100 ml, přidáme varný kamínek (ten slouží k zabránění nerovnoměrného varu a prskání vody; lze použít malý úlomek keramické dlaždice). Kádinku vložíme do mikrovlnné trouby, na ni pak položíme použitou roušku (ORM2030) vnější stranou dolů. Mikrovlnnou troubu zapneme na střední  výkon  na 5 - 10 min (5 min při 700 W nebo 10 min při 540 W). Výkon případně upravíme tak, aby se voda intenzivně vařila, ale nevystřikovala na roušku. Po vyjmutí roušku necháme sušit na vzduchu mezi dvěma ubrousky, vrstvami buničinné vaty nebo filtračního papíru.

Jde o mírně obměněný postup, který kolegové z Ústavu chemického inženýrství VŠCHT doporučili pro respirátory.

Varování – nebezpečí požáru: Postup není vhodný pro roušky, které obsahují v horní části kovový drátek na uchycení roušky kolem nosu. Před aplikací se přesvědčte, že rouška takový drátek neobsahuje (namísto drátku některé roušky obsahují proužek z tvarovatelného plastu). Dbejte na to, aby se voda během  desinfekce zcela neodpařila, rouška by pak mohla snadno vzplanout!

Oba postupy byly testovány na jednorázových ochranných rouškách s filtrační vrstvou z netkané nano-textilie (ORM2030). Nejde však o výrobcem doporučený a certifikovaný postup. Zkoušky ochranných roušek nejsou dosud normalizovány a jsou nepovinné. K ověření účinnosti jsme použili test filtrační účinnosti pro bakterie (bacterial filtration test, %  BFT), zjednodušenou variantu testu podle Greena a Vesleyho.  Testy byly provedeny na SZÚ Praha. Nepozorovali jsme snížení účinnosti filtrace ani po 5 cyklech (BFT > 95%). Nutno ovšem dodat, že tento jednoduchý test odráží jen schopnost roušky propouštět kapénky a v nich obsažené bakterie z úst a nosu přímo přes filtrační vrstvu. Nezaznamenává bakterie či viry, které pronikají netěsnostmi kolem roušky. Žádná rouška, nová ani opakovaně použitá, nepřiléhá těsně k obličeji.

• Dokumentace k testování roušek 
• Přečtěte si také - jak sterilizovat respirátory

Stejně jako většině potravinářského průmyslu, ani pivovarnictví se nevyhnul trend automatizace. A není na tom nic špatného. „Hlavním přínosem automatizace pivovarů je standardnost. Zákazníci očekávají, že určitá značka bude chutnat vždy podobně,“ říká v rozhovoru pro Svět průmyslu Tomáš Kinčl.

Na úvod asi záludná otázka: Jak moc je dnes české pivovarnictví automatizované?

Je velmi těžké zobecnit míru automatizace českých pivovarů. V současné době je v Česku okolo 500 pivovarů různých velikostí a různého stáří, což vždy trochu předurčuje možnosti automatizace. Je třeba také zmínit, že jsem měl možnost vidět jen velmi malý zlomek zařízení v tuzemských pivovarech, natož v těch zahraničních, a můj popis situace vychází hlavně z vlastních názorů, zkušeností a informací od kolegů v oboru. Ve velkých průmyslových pivovarech jsou provozy většinou značně automatizované, obzvláště pokud se jedná o nové instalace. Plnění více než několika desítek lahví či sudů denně vyžaduje automatickou stáčecí linku. Automatizace ve výrobě jako takové se odvíjí spíše od stáří zařízení a výstavu pivovaru. Takže podle mě je v pivovarech se srovnatelnou produkcí míra automatizace podobná u nás jako v zahraničí.

Co se týče malých pivovarů, provoz je většinou automatizovaný jen částečně, protože návratnost automatizace je velmi omezená. Ve světě panuje zajímavý trend, kdy v západních zemích je výroba v malých pivovarech spíše ruční, kdežto ve východní Evropě či Asii se instalují automatická zařízení.

Co je hlavním důvodem automatizace pivní výroby, jde především o snížení nákladů na zaměstnance?

Snížení mzdových nákladů je většinou hlavním důvodem automatizace provozu, nicméně bychom neměli zapomenout zmínit, že automatizace v pivovarství přináší i větší spolehlivost a standardnost výroby. Kvalita piva z automatizovaných pivovarů je více konzistentní.

• Celý rozhovor na webu Svět průmyslu